Překážky na cestě ke Světlu

Překážky na cestě ke Světlu

Překážky na cestě ke Světlu

Stále více lidí si stěžuje na nezvyklé fyzické příznaky, aniž by lékaři nalezli příčinu jejich problémů. Patří sem nevysvětlitelné noční pocení a nespavost, návaly horka nebo naopak zimnice, zvonění v uchu, únava, nevysvětlitelné přibývání na váze nebo naopak nechutenství, bolesti páteře po probuzení, jako kdyby celou noc pracovali na stavbě nebo v lese, neschopnost zbavit se přes veškeré úsilí závislostí nejrůznějšího druhu, bezdůvodné deprese a pocity beznaděje, bezvýchodnosti, úzkosti a strachu z budoucnosti.

 

Když tito lidé s klinickou diagnózou psychosomatického onemocnění podstoupí nějakou formu psychoterapie, vyjde často na povrch, že mívají problémy s přijímáním bez pocitu viny, že nedokáží bez omluv požádat o pomoc, neumějí nikomu říci ne, trpí neoprávněnými pocity odlišnosti a vydělenosti, prožívají frustrující vztahy, dělají stále stejné chyby (jako by se z nich nedokázali poučit), bezdůvodně podceňují svoje schopnosti a možnosti, nemohou se nikde usadit a najít domov.

 

Jedno jim je společné: většina tradičních terapií, a to jak oficiálních, tak i alternativních, jim nedokáže účinně pomoci.

 

Je to způsobeno tím, že vibrace na naší planetě se stále zvyšují, čímž dochází k vyplavování hluboko uložených dlouho neřešených problémů. A protože žádná energie v tomto vesmíru nemizí, tak pokud se něco místo zpracování a vyřešení potlačí, později se to znovu vynoří, často s naléhavější intenzitou.

 

Minulé prožitky vyčistit a čerpat z nich sílu, nikoli potlačit nebo se jich vzdát

 

Staré energetické vzorce, které jsme kdysi ke svému vývoji potřebovali, nám nyní začínají bránit žít naplno, v harmonii a dostatku, přirozeně prosperovat z našeho vnitřního potenciálu. Je potřeba je vyčistit a jejich energii použít k dalšímu tvoření.

Pokud něco zadržujeme, odkládáme nebo potlačujeme, blokujeme tím tok energie, který chce přirozeně proudit. K jejich uvolnění je zapotřebí zpřetrhat pouta (často silná jako kmen stromu), jež z nás vysávají energii a vitalitu. Tomu však paradoxně brání celá řada strachu a obav. Mezi nejčastější patří:

  • úzkost, že se druhým znelíbím, přestanou mě mít rádi a vydělí mě ze společenství;
  • tíseň, že mě druzí přestanou potřebovat, nikomu nebudu scházet a zahynu osamělostí;
  • obavy z jasnozřivosti, z předtuch, co se v blízké i vzdálenější budoucnosti odehraje;
  • neurčitý strach z toho, že když budu sám sebou, poruším tím slib složený kdesi v minulosti (přísahy zavazující k chudobě, sebeobětování, celibátu, mlčenlivosti apod.) a stihne mě za to krutý trest.

Mnoho lidí si tyto bloky ještě plně neuvědomilo a jasně nedefinovalo, a proto je nedokáže účinně řešit. Mnohdy je navíc překrývají zjevnější a racionálně zdůvodnitelnější potíže.

Je třeba trpělivě a postupně odkládat vrstvu za vrstvou, sloupávat ze sebe problémy jako slupky cibule a hlavně mít se sebou trpělivost, projevovat si pochopení a uznání a zacházet se sebou láskyplně a milosrdně. Jádro největších životních problémů bývá prosté a často jeho odhalení doprovází pocit: „Nojó, vždyť je to tak prosté, jakto že mě to nenapadlo hned?“

 

Dovolit si požádat o pomoc

 

K této práci je zapotřebí přitáhnout si energie Světla, Lásky, Síly a Poznání. Mnohdy si jedinec pracující o samotě nedokáže zpočátku přitáhnout dostatečné množství těchto vibrací, takže k uspokojivým výsledkům nedospěje. To u něj prohlubuje pocit, že mu na této planetě není pomoci, že je neschopný a nemožný.

Ve svém nitru totiž tito lidé mají uloženo, že jsou silní a přišli sem pomáhat oni druhým, nikoli oni jim. Vzniká tím začarovaný kruh, z něhož se lze dostat jedině zpracováním přesvědčení, že si pomoc nezaslouží, nebo že prosba o pomoc je projevem slabošství. Cesta k tomu spočívá v tom, že si dovolí přijímat pomoc a uvědomí si, že k tomu, aby mohli vykonávat svoji misi pomocníka, musí nejprve projít prožitkem opačného pólu, spočívajícího v tom, že bez výčitek a pocitu zadlužení sami o pomoc požádají.

 

Odpor – rezistence

 

Další častou překážkou na cestě ke Světlu je podvědomý odpor – rezistence. Ta se také projevuje různými způsoby:

  • zavalením pocitem, že to k ničemu nevede, že je to pořád dokolečka jedno a to samé, že je to stejně na nic;
  • naléhavě neodkladnou potřebou jít na WC, dát si cigaretu, uvařit kávu nebo čaj;
  • zapomínáním.

Ve skutečnosti jsou právě toto okamžiky, kdy bychom měli zvýšit svoji bdělost a ostražitost, protože se z hlubin našeho nevědomí právě vynořují na hladinu vědomí důležité vzkazy. A jenom tam jsou řešitelné.

 

Uřknutí a prokletí

U některých lidí, kteří ke mně přicházejí na konzultaci, se objeví, že byli uřknuti nebo prokleti. Za tímto jevem se skrývá energetické ovlivňování (verbální či myšlenkové napadení nebo manipulace proti svobodné vůli druhé bytosti), které se v běžném kontextu přičítá černým mágům a čarodějnicím. V populaci však tento čin vykonává většina lidí: zbytečným a nekonstruktivním kritizováním, pomlouváním, výčitkami či emocionálním vydírám za účelem splnění některé své potřeby (často v rafinovaném převleku typu: „? dělám to přece pro tvoje dobro?“) apod.

Za uřknutím se ve skutečnosti skrývá jev, kdy o nás někdo – a je lhostejno, zda úmyslně či neúmyslně, zda vědomky či naučenou automatickou reakcí – něco negativního pronese a my to přijmeme za své, ztotožníme se s jeho názorem.

Bolesti z dětství

Nejhlouběji bývají uloženy necitlivé či netaktní poznámky, jež jsme museli vyslechnout v dětství. Pokud se nám je podaří vydolovat z paměti, jsou pro nás nesmírně cenné, neboť obsahují zhustky karmy (v Jungově terminologii komplexy), které si přinášíme z minulých životů do tohoto, neboť již uzrály k vyřešení a uvolnění do Světla.

V dětství jsme neměli mnoho možností se proti nepravdám a křivdám bránit. Všechny dospělé jsme automaticky považovali za bohy, kteří si vždycky vědí rady, dokáží nám pomoci s našimi neřešitelnými problémy – a vůči nimž máme mnohdy až do dospělosti neurčité pocity dluhu a viny, přestože rozum (i ostatní) povídají, že už to je dávno, nebo že totéž děláme pro svoje potomky. Často také výchovné techniky našich patronů nebyly prosty nečestných technik vydírání a manipulace.

Vězení s klíčem uvnitř

Jedinou možností, jak jsme se mohli těchto bolestí zbavit, bylo se od ní oddělit. Rozhodli jsme se tedy, že něco takového se nám už nikdy nesmí stát. a protože fyzicky uniknout nešlo, neboť jsme si nemohli dovolit jen tak se sbalit a odjet někam pryč, uzavřeli jsme tento svůj žal, křivdy a nespravedlnost do svého nitra. Vytvořili jsme si iluzi ochrany, a to rozhodnutím NECÍTIT. Tato iluze se postupem doby natolik integrovala do naší osobnosti, že už si ji kolikrát vůbec neuvědomujeme. Jinými slovy jsme se sami uvrhli do vězení a časem jsme zapomněli, že klíče od něj držíme sami v ruce.

Abychom tyto hluboko uložené bolesti ze svého bytí osvobodili, musíme si v první řadě tyto pocity dovolit prožít, dovolit jim vystoupit do vědomí. Nejbezpečnější způsob je pod dohledem zkušeného terapeuta, který tento proces prožil na vlastní kůži a který nás upozorní na možnosti, které bychom sami nečekali. Problém se totiž může vyplavením dočasně zhoršit a bez podpory může mít člověk tendenci zase všechno potlačit, třeba pomocí syntetických léků na utišení bolesti, prášků na spaní apod.

Jedině tehdy, když své problémy přestaneme potlačovat nebo dělat, že se nás netýkají, a začneme si jich všímat, lze energii ležící pod nimi transformovat v pozitivní. Dokud něco popíráme a vyhýbáme se tomu, ať je to jakkoli bolestivé, ponižující nebo zahanbující, prostě dokud to nepřijmeme za své, nemůžeme nic vyřešit. Protože – jak známo z nejrůznějších vysokých duchovních učení – měnit můžeme pouze sebe, nikoli druhé nebo okolí.

Mnoho klientů mi také tvrdí, že odpustili, předali problém Bohu nebo andělům, ale to mi většinou zavání alibismem: raději něco nepříjemného předají nějaké vyšší instanci, aby se tím nemuseli zabývat sami. Když je problém vyřešen (vyčištěn), pozná se to podle toho, že se nám příslušné situace nevracejí a u druhých nám už nevadí, nerozčilují nás a ani v nás neprobouzejí lítost.

Svoboda volby

Tyto individuální, jedinečné osobní mýty, které jsme si sami vytvořili, aby nás původně ochraňovali před trýzněmi života, však v konečném důsledku vedou k tomu, že se zablokujeme i před mnoha dalšími pocity. Před radostí ze života, před harmonií, pocity dostatku, uspokojení a naplněnosti. Aniž bychom se je jenom pokusili zažít, podvědomě se jim bráníme, neboť v nás dřímá přesvědčení, že povedou k stejně nežádoucí výsledkům jako bolest.

Ovšem jako bytosti třetího tisíciletí, přicházejícího věku svobody pod vládou mistra Saint Germaina, jsme si předsevzali, že za svá rozhodnutí přebíráme plnou zodpovědnost a že tuto svobodu již nechceme předávat vnějším autoritám (společenským institucím, které určují, co je přijatelné a co již ne; lékařům klasické medicíny, určující metody léčby bez vysvětlení co se s námi bude dít a bez možnosti nabídek alternativ; církvím a vzdělávacím ústavům, které nezohledňují nejnovější objevy moderní vědy apod.)

Nové tisíciletí s sebou přináší nové vibrace a paradigmata, k nimž se hlásí čím dál více lidí. Zcela svobodně se již může hovořit o čakrách a jemněhmotných tělech, karmě a minulých životech, mimozemských inteligencích, o andělech a duchovních pomocnících.

Doba přeje hlubšímu pochopení souvislostí. Čas na rozmýšlení a přípravy již zvolna pomíjí. Uzrála doba, kdy je třeba přestat se skrývat a jasně se přiznat ke své volbě: zda chci lpět na křivdách z minulosti, pokračovat ve starých přežilých stereotypech a genových programech, anebo do své DNA pustit Světlo a naději a vydat se po zatím nepříliš prošlapaných stezkách, a to i za cenu, že přesně nevím, co mě na nich čeká.

Pokud nechceme jako živočišný druh zahynout, musíme přestat vykořisťovat přírodní zdroje a zneužívat ostatní obyvatele planety včetně zvířat. K usnadnění harmonického přesunu Země do vyšší dimenze je zapotřebí posunu v kolektivním vědomí společnosti. Aby k němu došlo, musíme začít u sebe a vystavět si vlastní dům k přebývání podle svých nejlepších schopností a nabízejících se možností. Odložit předsudky a přežilá schémata uvažování, vyléčit emoce a bolestné vzpomínky na nespravedlivost a oddělení od životní síly.

K tomu nám jsou připraveni pomoci andělé a vyspělé duchovní bytosti, kterých je v současné době na naší planetě více než kdy dřív. Pokud se na samostatnou práci necítíte, ráda vám při spojení s nimi pomohu.

Mgr. Ivana Muková

V Praze 14.3.2004, otištěno v časopise Phoenix 7/2004

 

 

Převzato:  http://im.bloguje.cz/

/ Duchovno / Štítky:

O autorovi

Gaspar

Šéfredaktor matrix-2012.cz