NOVÉ ZJEVENÍ

PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

(17)

Kapitola sedmnáctá

UMÍSTĚNÍ PLANETY NULA, LIDSKÝCH TVORŮ A LIDSTVA

VE VZTAHU SE VŠÍM OSTATNÍM

Dne 26.března 1988 ve 4:20 bylo ke mně slovo Pána Ježíše Krista, řkoucí :

„Když se vezme v úvahu podivnost, neobvyklost a skutečná nemožnost života lidských tvorů, lidstva a existence planety Nula, otázkou je, jak se hodí ke všemu ostatnímu v multivesmíru Stvoření ?

Víte nyní, že tím pravým principem, jak je zjeven a mnohokrát se opakuje v této i jiných knihách Nového zjevení, je HODNOCENÍ POZICE A UMÍSTĚNÍ VŠECH A VŠEHO V HIERARCHII DUCHOVNÍ ORGANIZACE STVOŘENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA PODLE POSTAVENÍ, POSTOJE A VZTAHU VŮČI PÁNU JEŽÍŠI KRISTU A JEHO/JEJÍM DUCHOVNÍM PRINCIPŮM. Tento princip určuje nejen pozici všech sentientních entit a lidských tvorů, ale také jejich příslušná prostředí, planety, solární systémy, galaxie a vesmíry, která obývají v jakémkoli daném okamžiku.

Jak si vzpomínáte, jsoucno a bytí, jakožto i jakost a pozici multivesmíru se všemi jeho vesmíry, galaxiemi, slunečními soustavami a planetami, určuje sentientní mysl a její kvalita a obsah. Vzhledem k této skutečnosti, otázkou je, jakou pozici, jaký postoj a vztah mají lidští tvorové a lidstvo vůči Pánu Ježíši Kristu a Jeho/Jejím duchovním principům? Odpověď na tuto otázku také určí, kde je umístěna planeta Nula v multiverzálním systému.

Tím, že lidský život je velice neobvyklý, podivný a nemožný fenomén, musí být i lidský postoj, pozice a vztah vůči Pánu Ježíši Kristu a Jeho/Jejím duchovním principům neobyčejnými, podivnými a nemožnými. Jak si vzpomínáte, nikde jinde ve Stvoření neexistuje taková situace. Jak jste si vědomi z tohoto Nového zjevení, sestává OBSAH lidského života ze samých rozporů, zkreslenin, nejistot, falzifikací a zprzněností všeho druhu. Tento obsah určuje a definuje odpověď na výše uvedenou otázku.

Lidský postoj, pozice a vztah vůči Pánu Ježíši Kristu a Jeho/Jejím duchovním principům a zákonům jsou plny rozporů, překroucenin, nejistot, pochyb, odmítnutí, popření, falšování a zprzněností. Lidstvo je rozděleno nesmiřitelně na mnohé různé rasy, každá rasa pak má své vlastní rozporné pojetí Stvořitele či Pána Ježíše Krista. Jen se podívejte na svou planetu. Její populace má číslo s deseti číslicemi. (6,4 miliardy lidí – pozn. zpracovatele.) Z tohoto čísla OBROVSKÁ VĚTŠINA nevyznává ani neuctívá Pána Ježíše Krista. Na místo toho slouží odlišným „bohům“, jako jsou na příklad Buddha, Krišna, Allah, Jehova, Manitou atd. Každý z těchto „bohů“ je pojímán různě a vyžaduje odlišný druh bohoslužby. Zbytek lidstva sám sebe nazývá buď křesťany, či agnostiky, ateisty neboli nevěřícími. Úplná neadekvátnost křesťanského pojímání Přirozenosti Pána Ježíše Krista byla již vysvětlena ve třetí kapitole této knihy.

Tak tedy kolik lidských tvorů na vaší planetě vskutku má náležitý postoj, pravé postavení a náležitý vztah vůči Pánu Ježíši Kristu ? Jak víte, toto je určeno tím, že budete mít náležité poznání, chápání a pojetí o Jeho/Její pravé Přirozenosti dříve, než se ustanoví vůči Němu/Ní náležitý postoj, vhodná pozice a náležitý vztah. Číslo lidských tvorů na vaší planetě, majících takový poměr, ztěží převyšuje TŘI ČÍSLICE. (Do 1000 lidí – pozn. zpracovatele.) Z kvantitativního stanoviska je tato číslice jako nic, ve srovnání s tou druhou číslicí. Na štěstí, při oceňování jakéhokoliv duchovního stavu má větší váhu kvalita než kvantita.

Máte však rozumět, že kumulativní suma všech negativních kvalit, existujících na vaší planetě s ohledem na tuto otázku, pohlcuje veškerou planetu Nula, zaplavuje úplně její atmosféru negativními, nevhodnými a nepříjemnými myšlenkami, city, způsoby chování, postoji a vztahy, následkem čehož dokáže otrávit a nakazit všechny a všechno. Majíc tak nepříznivou atmosféru, nemůže planeta Nula být umístěna v žádné ze známých dimenzí v multivesmíru Stvoření. Ale také nemůže být přesně uložena uprostřed známých oblastí zóny vymístění.

Je-li lidský život jakýmsi neobyčejným, podivným, nemožným, zkaženým a zvráceným fenoménem, pak je logické usoudit, že pozice jeho prostředí, tj. jeho planeta, bude také neobvyklou, podivnou, nemožnou a v nesouladu s ostatním Stvořením a zónou vymístění.

Nově zjevenou informací o vaší planetě je oznámení, že nezaujímá ani žádnou známou pozici v rámci zóny vymístění. Do této chvíle bylo vám dovoleno si myslet, že vaše planeta se nacházela v samé zóně vymístění. Ale – jak bylo uvedeno již v první kapitole této knihy – být v zóně vymístění znamená nacházet se v postavení minusovém. Pozice minus je úplně negativní. Žádná pozitivnost se nemůže předpokládat ve sféře jeho vlivu.

Naproti tomu má planeta Nula prozatím něco z pozitivních elementů za účelem POROVNÁVÁNÍ a ZOBRAZOVÁNÍ ŽIVOTA jak pozitivního, tak i negativního stavu. Avšak tím, že planeta Nula je převážně negativní povahy, má blíže k zóně vymístění než k jakékoliv jiné pozici v multivesmíru Stvoření. Toť důvod, proč bylo dovoleno, ba dokonce i nutné, abyste mysleli, že planeta Nula se nacházela v říši samé zóny vymístění. Pro všechny praktické účely, podle toho v jaké proporci je dobro vůči zlu i v důsledku toho, že její obyvatelstvo žije převážně ve zlu a nepravdě, nevadí, bude-li planeta Nula viděna jako nacházející se v  zóně vymístění. Nicméně docela tam ještě není. Pak je na místě otázka, kde přesně je umístěna planeta Nula vzhledem ve všemu jinému ve Stvoření i zóně vymístění ?  Odpověď na tuto otázku nebude snadno pochopitelná.

Jak si pamatujete, přestěhovali pseudotvůrci planetu Zemi z její původní pozice v nějaké jiné galaxii a sluneční soustavě přes tak zvanou osmou dimenzi do přítomného postavení. Její současnou pozici a její souřadnice naplánovali pseudotvůrci velmi pečlivě, aby učinili nemožné – lidský život – možným.

Jak víte, možnost lidského života ve vší jeho manifestaci vyžadovala speciální druh podmínek, jaké nikdy v žádném čase ani nikde předtím neexistovaly. Říkat, že pseudotvůrci přestěhovali veškerou fyzickou planetu z jedné dimenze do nějaké jiné neobvyklé pozice, neodráží přesně skutečnost toho procesu.

Co bude velmi nesnadné pro vás pochopit, jak se tak usilovně snažíte ze vší síly najít vhodná slova v angličtině či jakékoliv jiné řeči pro vyjádření toho, co se vám sděluje, je to, že KAŽDÁ planeta, sluneční soustava, galaxie a vesmír mají svou vlastní RYZÍ fyzickou kompaktnost v nějakém prostoru, čase a nějaké dimenzi. Tato opravdová prostoro – časová – dimenzionální kompaktnost vytváří četné vlastní OBRAZY a REPLIKY, které se nacházejí v témž prostoru, někdy i v témž čase, ale v jiné dimenzi, a velmi často také v jiném čase. Každý obraz a každá replika příslušné původní planety je obydlena týmž typem sentientních entit, avšak ne svými dvojníky či souputníky. Jsou všichni stejnými sentientními formami, ale ne nutně ve smyslu, že by byla jedna přesnou kopií druhé. Nemožno ku příkladu říci, že každý obraz a každá replika původní planety má svého vlastního Petra s přesně stejnou podobou Petra z původní planety. Existuje určitá zřejmá podobnost, ale ta nemá povahu opakování, jelikož ve Stvoření Pána Ježíše Krista není nic opakovatelného. Navíc není obraz či replika pravé původní planety tatáž jak její originál. Jsou tu vždy rozdíly. ORIGINÁL NELZE NIČÍM NAHRADIT.

V případě původní a pravé planety Země jeden z jejích obrazů, ten nejzevnější a nejvzdálenější od svého originálu – a tudíž nejméně odrážející původní strukturu svého originálu – byl ODDĚLEN ze své pozice a svého originálu. Po oddělení jej pseudotvůrci PŘESTĚHOVALI do přítomné pozice a UČINILI jej planetou Nula. Teď zde se zjevuje další důvod, proč se vaše planeta jmenuje Nula.

Mimo toho, co bylo zjeveno v první kapitole (a pokud si vzpomínáte, bylo tam naznačeno, že o této věci bude více zjeveno později), postavení nulové ukázalo, že vaše planeta POSTRÁDÁ jakoukoliv realitu, jsouc oddělená od svého originálu, také že nemá svůj vlastní odraz, obraz, ani vlastní repliku. Na místo toho je zcela a úplně sama bez jakéhokoliv přímého spojení s čímkoliv jinde a zvláště pak NE se zdrojem, který odráží. Jinými slovy, MÁ NULOVÉ MNOŽSTVÍ SVÝCH VLASTNÍCH OBRAZŮ A ODRAZŮ Z DŮVODŮ, ŽE NENÍ SAMA ORIGINÁLEM. Pouze původní planeta sama je svou povahou schopna dávat zrod vlastním obrazům, odrazům a replikám. Obraz, reflexe a kopie nemohou produkovat vlastní sekundární obraz, odraz a repliku.

Cestování pozpátku v čase, které podnikli pseudotvůrci k původní planetě Zemi, bylo podniknuto za tím účelem, aby se nalezl vhodný nejvzdálenější obraz planety, jaká by nebyla ještě zabydlena sentientními entitami. Důvod k tomu, proč vybrali planetu Zemi, byl především v tom, že byli to oni, co obsadili její originální jádro, a za druhé proto, že planeta Země se v té době nacházela v NEJZEVNĚJŠÍM STUPNI přírodního multivesmíru Stvoření.

Jak víte, jenom v NEJZEVNĚJŠÍM STUPNI Stvoření je MOŽNÉ a VHODNÉ experimentování s negativním stavem. Žádné jiné postavení nemůže vést k aktivaci negativního stavu. Ale zajisté nebylo dostatečné aktivovat samotný negativní stav. Účelem bylo produkovat životní formy principů negativního stavu a postavit je do přiměřeného prostředí s tím, aby se mohly zobrazit a demonstrovat všechny důsledky, následky a výsledky „života“ produkovaného takovými nepříznivými prostředky.

Nyní je třeba říci, že jedinými podmínkami, v jakých se takový „život“ mohl ujmout, byly podmínky nejzevnějšího a nejvzdálenějšího obrazu, odrazu kopií planety, která zaujímala tu nejzevnější pozici v přírodním či zevním stupni Stvoření. Takže máte zde MNOHONÁSOBNOU ZEVNĚJŠNOST:

1. Odehrává se to v zevním stupni Stvoření – toť první externalizace !
2. V rámci toho vnějšího vesmíru děje se to v Galaxii, která se nachází v nejzevnějším postavení
3. toho nejzevnějšího vesmíru – třetí externalizace !
4. V rámci té Galaxie, děje se to ve Sluneční soustavě, která zabírá nejzevnější pozici té Galaxie – čtvrtá externalizace!
5. Uvnitř toho solárního systému děje se to na planetě, která reprezentuje to nejzevnější všech zevnějšností – toť pátá externalizace!
6. A konečně, životní formy nově zfabrikované z elementů negativního stavu jsou umístěny na nejvenkovnější, nejvzdálenější a nejzevnější repliku, obraz či odraz nejzevnější planety – což jest šestou externalizací!  (Ve skutečnosti se vztahuje tajemství čísla šest k apokalyptickému číslu dravce – 666. Toť pravý význam tohoto čísla v duchovním smyslu.)

Avšak dokud tento zvláštní obraz má spojení se svým původním pramenem – originální planetou, má životní styl nově produkovaných životních forem – lidských tvorů – malou šanci zachytit se způsobem plánovaným pseudotvůrci. Spojení s původním zdrojem, který má veškeré informace a znalosti o všech a všem, nemůže úspěšně produkovat ignoraci a nevědomé duševní pochody, které by vedly k plánovanému důkazu o možnosti života odvozeného z jiného pramene než z pozitivního stavu Pána Ježíše Krista. Proto bylo nutné odstranit tento částečný obraz či odraz či tuto repliku od vlastního zdroje a umístit ji někde jinde v podmínkách TOTÁLNÍ IZOLACE a SEPARACE od každého a ode všeho. Ale přitom účel její separace vyžadoval současně, aby její umístění bylo v takové pozici, jež by byla JEDNOSMĚRNĚ přístupná KAŽDÉMU a VŠEMU ODJINUD způsobem NEVNÍMATELNÝM PRO LIDSKÉ TVORY (z pozice jejich vědomého uvědomění) (Aby bylo možno realizovat rozsáhlé projekty OVLÁDÁNÍ lidských tvorů, a ti o tom nevěděli – pozn. zpracovatele).

Důvod, proč je to jednosměrný přístup, je ten, že tento je přístupem pouze NA planetu Nula, nikoliv z planety Nula. Planeta Nula a lidští tvorové na ní jsou umístěni na tak podivném místě a do tak divných podmínek, že nemají žádný přímý zkušenostní přístup k nikomu či nikam a nikdy vně své vlastní planety a jejího bezprostředního sousedství a sluneční soustavy a též mimo svou vlastní dobu. Avšak  každý jiný odevšad a odjindy může mít přístup na planetu Nuladvojím, velmi specifickým a zvláštním způsobem:

1. PROJEKCÍ SVÝCH MYŠLENEK, idejí, pojmů, pocitů, tužeb, přání, chtění atd. do lidské mysli; a
2. INKARNACÍ na planetě Nula ustanoveným, neobyčejným, nepřirozeným, abnormálním, nezdravým a nemožným (umožněným) procesem takzvaného fyzického narození (jedné z nejnepříjemnějších zkušeností, jakou si jen lze zvolit).

Přímé objevení se lidí z jiných oblastí multivesmíru a ze zóny vymístění v jejich původní a pravé formě není na planetě Nula možné, protože by nemohli přežít v jejích neobvyklých podmínkách a v její neobyčejné pozici. (Především by je zabily hrubé vibrace z negativního myšlení lidí – pozn. zpracovatele.) Mohou tak činit jenom ve snech, během plenárního stavu hypnotického transu a ve viděních mysli. Naproti tomu lidským tvorům není dovoleno vystoupit mimo svou sféru vlivu, jež je omezena a ohraničena pobytem na jejich planetě. (Např. Vesmírní lidé Sil světla ras nejbližších naší rase – Plejáďané – by byli ohrožováni množstvím negativních myšlenek lidí, což je může ihned usmrtit. Používání speciálních přístrojů a prostředků k přežití je něco jiného, je to jen krátkodobé a značně riskantní, neboť i přístroje se mohou porouchat vlivem hrubých vibrací – negativních energií produkovaných masově lidmi. Viz www.vesmirni-lide.cz , knihy „Rozhovory s poučením od mých přátel z Vesmíru“, díl I. – VI. – pozn. zpracovatele.)

Kvůli této situaci nemůže planeta Nula být uložena nikde ve známém prostoru a čase multivesmíru a zóny vymístění. Kdyby to tak bylo, pak by měla přístup jak k jiným oblastem multivesmíru, tak i k jiným oblastem zóny vymístění. Každá z těchto situací by znemožňovala zobrazování, exemplifikaci a manifestování důsledků, následků a výsledků negativního stavu.

V prvním případě spojení by bylo s pozitivním stavem a ten by anuloval každý takový účinek. V druhém případě by spojení bylo s negativním stavem, který by blokoval schopnost udržovat se ve stavu ignorace a nevědomých duševních pochodů. V posledním případě by lidští tvorové okamžitě ROZEZNALI zdroj svých problémů, stavů a podmínek. Jsouce rebelantské povahy (tak přece byli zfabrikováni), hned by se vzbouřili proti svému zfabrikování a odmítli by podřizovat se původnímu plánu. V takovém případě, celá záležitost s odpovědí na otázku života, původně vytvořenou negativním stavem, by se nikdy nemohla vyřešit ani zodpovědět. Veškeré Stvoření by postrádalo důležité poznání. Konsekvence nedostatku takové znalosti by byly nevypočitatelné.

Tak kde je tedy planeta Nula situována či umístěna ?  Jaké jsou její souřadnice ?

Řečeno paradoxně, pozice planety Nula je POZICÍ NULOVOU. Dá se říci, že není v žádné dimenzi, ani v žádné oblasti zóny vymístění, nýbrž je relativní vůči jim všem, aniž by měla přímou spojitost s jakoukoliv z nich.

Toto je velmi těžké vysvětlit. Je v multivesmíru stav, který není stavem, a je místo, které není místem, čas, který není časem. Ale to není limbem, které se nachází dokonce i mimo tento stav ne-stavu. Můžete jej pojímat jako stav, existující mezi limbem a vším ostatním v nejtěsnější blízkosti zóny vymístění. Může odrážet všechny stavy, podmínky a místa, ale ne jako jejich původní kopie či duplikáty. Jeho ne-dimenzionální podmínky a prostorovo – časový uzel přijímají vše v naprosto zvráceném tvaru. Tak již díky své pravé povaze všechny vjemy obyvatel planety Nula nikdy nejsou v souladu se žádnou skutečností čehokoliv, včetně „reality“ pekel.

Podivnost těchto okolností je dále komplikována faktem, že vinou již samé své povahy jsou lidští tvorové a jejich planeta vždycky na zvráceném konci příjmu. To znamená, že VŠECHNY myšlenky, pocity, představy, pojmy, tvůrčí snahy, chování, postoje či co všechno tam v lidském životě nemají a všechny podmínky, stavy a procesy jejich planety nikdy NEJSOU ORIGINÁLNÍ, produkované jejich vlastní myslí či podmínkami jejich planety nezávisle na nikom a na ničem jiném. Na místo toho jsou všichni bez výjimek a výhrad pod vlivem někoho či něčeho MIMO sféry jejich pozice. (Na jedné straně pod obrovským ovládáním pseudotvůrci, na straně druhé pod nepřímými a spíše nenápadnými impulsy pozitivního stavu a Pána Ježíše Krista – pozn. zpracovatele.)

Jak tak tyto duchovní, duševní i fyzické procesy, jakožto i procesy ze zóny vymístění přicházejí do lidské sféry, musí projít přes určité dimenzionální blokády a uzly, které jsou vlastní povaze jejich pozice a které úplně překroutí původní verzi poslaného – ať je to cokoliv.

Jeden z důvodů, proč pseudotvůrci umístili planetu Nula v nulovém postavení a v jejím podivném stavu, byl ten, že již samou svou povahou ta pozice není s to odrážet či přijímat něco ze svého původního stavu, obsahu a ze své originální formy. Všechno zkomolí. To jim zajistilo, že lidští tvorové nikdy nebudou schopni poznat nebo náležitě pochopit, co je pravda o jejich situaci a vlastně co je pravda o čemkoliv.

Nyní se za těchto podmínek může nejlépe odehrát zobrazení, ukázání a projevení se důsledků, následků a výsledků aktivovaného negativního stavu. Lidský život spolu se svou planetou se k tomuto účelu hodí způsobem co nejživějším a sloužícím co největšímu poučení. Žádný jiný stav mimo lidský život není tak vhodný pro tento proces jako je lidský život. Konec konců byl zfabrikován přesně za tímto účelem.

Avšak speciální podmínky lidského života také vyžadovaly velmi speciální kosmické postavení. Jelikož v lidském životě neexistuje nic originálního, lidští tvorové nemohli být umístěni na planetě originálního stavu. Pouze v tom nejvzdálenějším stavu odrazu skutečné planety se takový život mohl uchytit.

Dívaje se na lidský život a planetu Nula z tohoto nadhledu, dvě věci se stávají zřejmými:

1. Za prvé: Fyzický svět lidských tvorů a jejich život je pouze přechodným slabounkým příspěvkem zvrácené představy někoho jiného za tím účelem, aby se prokázalo, že život může povstat z ne-duchovního pramene;
2. za druhé: Přirozenost lidského života vyžaduje úplnou závislost vlivu ze strany někoho a něčeho jiného. V tomto případě je to primárně mrtvý život negativního stavu, který nasycuje pohnutkami lidský život.

Oba tyto body svědčí o tom, že skutečnost lidského života je téměř nijaká a iluzorní, postrádající jakýkoliv základ a trvanlivost.

Ale aby se v lidských tvorech vyvolalo jakési zdání skutečnosti jejich jsoucna a bytí, bylo nutno odpojit je od jakékoliv uvědomělosti ohledně jejich pravého stavu, místa a původu. Takže lidští tvorové nemají jiný pocit, než že jsou nezávislými a svobodnými tvory a že jejich myšlenky, city, pojmy, představy, chování, postoje, snahy a co všechno tam mají, je jejich produkce – vytvořené jejich vlastní myslí mozku. Pouze tento druh uspořádání umožňuje docílení všeho, co se má docílit s lidským životem. Jakékoli úsilí musí být v každém ohledu založeno na uvědomění sentientní mysli, že je to její vlastní nezávislá produkce a že nejde o zevnější sílu, užívající sentientní entitu v úloze MÉDIA či NÁSTROJE pro to usilování.

Není to shoda okolností, že Pán Ježíš Kristus se měl vtělit na planetě Nula do lidského života. Především, jak bylo uvedeno dříve, dal Mu/Jí lidské tělo, vytvořené z elementů negativního stavu a pomocí prostředků, které Mu/Jí umožnily vstoupit do všech pekel. Avšak nejdůležitější je, že Ho/Ji to uvedlo do nemožné pozice, v níž mohl vnímat „realitu“, JAK ji vnímají lidští tvorové. Z té pozice může Pán Ježíš Kristus zahájit proces konverze a změny způsobu vnímání lidských tvorů, až tito opustí planetu Nula. Ba ještě závažnější důvod je ten, že po získání zkušenosti s lidským životem a s jeho zkomoleným a zkomolujícím postavením mohl do něj implantovat odlišnou perspektivu, která nakonec přivede k možnosti ustanovit v lidech stav, vedoucí k POUČENÍ o všech skutečnostech o sobě a o negativním stavu bez překroucenin. V tomto ohledu se stalo to, že po fúzi fyzického těla Ježíše Krista v povšechnosti Absolutní přirozenosti Nejvyššího, stal se Pán Ježíš Kristus ve Své Nové přirozenosti pro lidské tvory jediným pojítkem k jakékoliv pravé realitě.

Takže – zatímco před tou dobou neexistovala pro lidské tvory žádná možnost přijímat či vnímat cokoliv ve své pravé kondici, skutečném stavu, obsahu a charakteru, ale jen ve zfalšované, převrácené a zprzněné formě – budou lidští tvorové poprvé moci, po skončení tohoto procesu s Pánem Ježíšem Kristem, poznávat a chápat pravdu v jejím původním, doslovném stavu, za pravých okolností a s pravdivým obsahem pomocí a skrze Pána Ježíše Krista. Samozřejmě, k tomu může dojít – jako vždycky – jen jestliže to učiní ze SVÉ svobodné vůle a volby.

Zkomolené a překrucující podmínky lidského postavení a pozice jejich planety byly také důvodem, proč až dosud nemohla být skutečná, čistá duchovní pravda napsána ani zjevena v jiné řeči než jazykem souvztažností, symbolismu a reprezentací. Tento jazyk nemůže být zvrácen. Nejsouce si vědomi, že je tomu tak, nejsou lidští tvorové schopni překroutit vnitřní duchovní smysl skutečné pravdy. Avšak Nová přirozenost Pána Ježíše Krista činí toto vnímání, chápání a aplikaci možnými.

Z tohoto důvodu k plnosti Nového zjevení o těchto důležitých věcech – jak odhaleno v této knize – nemohlo dojít, pokud nebyl dokončen proces fúze a hybridizace, popsaný v druhé kapitole i jinde na stránkách této knihy.

Vše, co bylo zjeveno do té doby, bylo buď znetvořeno, nebo podáváno v pouhém symbolismu a souvztažnostech tak, aby to nebylo zpitvořeno. Takto by se mohl znetvořit jen jeho doslovný význam. A protože doslovný význam nemá žádný význam, ani jeho znetvoření nemá žádný význam. Toto je důvod, proč zjevení, jež přišlo skrze Swedenborga, obsahovalo ještě značné zkreslení a proč první dávka Nového zjevení, obsažená v jiných devíti knihách tohoto zprostředkovatele, nemohla být ukončena či plně vysvětlena. Avšak po té, co se ustanovilo pojítko mezi pravou realitou a lidským životem díky tomuto činu Pána Ježíše Krista, mohlo se toto současné zjevení v plnosti poskytnout. Musí se zde vzít v úvahu, že toto pojítko nefunguje tak moc u lidí, dokud ještě žijí na planetě Nula. Prozatím není toho hodně, co se může dělat vzhledem k této situaci planety Nula.

Než toto pojítko bylo ustanoveno, bylo lidské chování po jejich příchodu do mezisvěta duchů prapodivné. Co si myslíte, jak se lidé chovají dokonce ještě i teď ? Než aby se porozhlédli a snažili se naslouchat a něčemu se učit, první věcí, co činí, je to, že se snaží zavést svůj vlastní životní styl ve víře, že jsou nadřazeni všem ostatním a že jejich náboženství či jakýkoliv systém víry je jedinou přijatelnou pravdou. Proto okamžitě usilují, aby každého, koho potkají, obrátili na víru podle jejich vlastního systému. Naneštěstí ve své fanatičnosti týkající se jejich systému víry, ve své chvástavé lidské drzosti a nesnášenlivosti se snaží násilně vnucovat sebe a svůj systém víry všem jiným, připravujíce je o jakoukoliv svobodu výběru. Toto je zvláště pravdou o Mormonech, Svědcích Jehovových a o tak zvaných nově narozených křesťanech. Tento typ chování je typicky lidským. Žádné jiné sentientní entity nemají podobné sklony. Ve skutečnosti chovat se takto je pro všechny, kromě lidských tvorů, úděsným a šokujícím činem.

Protože scházelo výše zmíněné pojítko, toto chování bylo povoleno a snášelo se po dlouhou dobu a lidským tvorům bylo dovoleno v intermediálním světě duchů tvořit si společnosti, stavy a organizace v souladu s preferovaným způsobem života a náboženství, kdy věří, že se nacházejí v nebi. Tato situace pokračovala téměř dva tisíce let vašeho času. Avšak nedávno byla ÚPLNĚ ZRUŠENA a déle se již netoleruje.

Ve chvíli, kdy lidští tvorové vstoupí do tohoto světa, jsou SEZNÁMENI s realitou své situace a Pán Ježíš Kristus se jim osobně zjeví a dá jim PŘÍLEŽITOST zkušenostně poznat pravdu v jejím původním, nezvráceném stavu a obsahu.

Díky tomuto osobnímu prožitku mají lidští tvorové možnost jasně vidět, co si mají vybrat. Proto již není třeba, aby se shromažďovali do společností a organizací sobě podobných, ale na místo toho jsou posláni do Nové školy za účelem strukturální změny, znovupoučení a přetváření, anebo se připojí k podobně lidským tvorům v nějakých pekelných oblastech.

Při posuzování lidských tvorů a jejich pozice musíte si být vědomi jejich značně křehkého, nestálého a nevěrného rozpoložení. Tím, že se nachází na straně PŘÍJMU, jsou lidští tvorové nesmírně zranitelní všemožnými duchovními, duševními a fyzickými nákazami, chorobami, nemocemi, komplikacemi a procesy stárnutí. Jak si vzpomínáte, byli tak sestrojeni ve všech ohledech, aby přirozeně inklinovali směrem k negativnímu stavu raději, než aby se snažili být pozitivními v souladu se strukturou a dynamikou pozitivního stavu. Jejich náklonnost být zlými, vychytralými, podvodnými, úplně sobeckými, sebestřednými, nezralými, jednostrannými, rigidními, nepřizpůsobitelnými a návykovými je geneticky zakořeněná či zakódována do všech aspektů jejich ducha, duše i těla.

Tato kondice činí obtížným, aby mohli vnímat, chápat, přivlastnit si a udržet vpravdě pozitivní a duchovní životní styl, jaký vyžaduje otevřenost, flexibilitu, pokoru, poctivost, slušnost, skromnost, nevinnost, pravdivost, nesobeckost, láskyplnost a měnitelnost.

Ve svém zevním, fyzickém zjevu lidští tvorové nejvíce připomínají známé sentientní entity v tom, že také chodí na dvou nohách, mají dvě ruce, dvě oči, dvě uši atd. Avšak tato podobnost končí tímto zevním zjevem. A ačkoliv ve svém těle mají podobné orgány jako mnohé sentientní entity, umístění těch orgánů, jakožto i jejich strukturální kompozice a funkce se velice liší. Toto je zvláště pravda, co se týká struktury a funkce lidského mozku, nervového systému a sexuálních orgánů. Struktura a funkce jejich mozku a celé nervové soustavy byly zcela pozměněny a „převinuty“ takovým způsobem, aby to lidským tvorům znemožňovalo senzoricky vnímat realitu tak, jaká ve skutečnosti je. Tato změna struktury byla nutným krokem, aby se umožnilo lidským tvorům přežití na planetě Nula, jež je uložena v nejizolovanějším, nejseparovanějším a nejneobyčejnějším místě navenek od multivesmíru, zóny vymístění a limba.

Udržovat jakoukoliv formu života v takových kosmických podmínkách je nesmírně obtížným úkolem. Toť příčina, proč je lidské tělo tak snadno všemožně zranitelné a rychle se opotřebuje. Jak jste si vědomi, průměrná životní doba toho těla není víc než 75 let. I když zásluhou lékařské vědy se situace poněkud zlepšila, žijí lidští tvorové zřídka déle než 95 let.

Porovnáme-li tento život co do svého trvání s životy jiných pokolení v multivesmíru, pak se při tom srovnání zdá, že díky své krátkosti jakoby VŮBEC NEEXISTOVAL. Kdyby lidští tvorové nebyli geneticky naprogramováni plodit se tak intenzívně a s takovou frekvencí, vyhynul by jejich rod velmi rychle beze stopy.

V tomto ohledu byly lidské pohlavní orgány záměrně sestrojeny tak, aby lidští tvorové ve své většině mohli být velmi plodní a snadno oplodnitelní, aby se tak udržoval a podporoval jejich rod na živu. Mají velmi silný pud a potřebu mateřství a otcovství. Toto je účelně podmiňováno a znovuposilováno všemožnými náboženskými doktrínami a dogmaty i jinými sociálními požadavky, aby se tak zajistila nepřetržitá životnost lidské rasy.

Z pozice totální izolace a separace a vinou toho, že nikdo z nich nemá přístup k nikomu a k ničemu jinému v multivesmíru a v zóně vymístění, z toho, že jsou docela sami a bez zkušenosti přímého vztahu k jakékoliv jiné sentientní entitě, vypěstovali v sobě lidští tvorové komplex nadřazenosti a chvástavé arogance. Docela vážně připouštějí možnost, že jsou nadmíru jedinečnou, ba vůbec jedinou životní formou ve jsoucnu a bytí, a proto jsou drahocennými a vysoce hodnotnými a nikdo se s nimi nemůže srovnávat. Zároveň a protože nevidí ani nemohou prožívat žádné jiné podmínky pro vývoj sentientního života, považují lidský život v jeho tělesném projevu a v jeho zevním, venkovním složení a životním prostředí jako za jedině vhodný a vědecky možný.

Tak lidská věda ve většině případů NEODVOZUJE život od nejzazšího duchovního pramene, ale z neobyčejné kombinace zevních kosmických částeček či směsice, jež čirou náhodou vyprodukovalo něco, co se nazývá životem.

Tím, že kromě svého vlastního života nic přímo nevědí o možnosti stavu, podmínek a procesů odlišného života, vyvinuli lidští tvorové neobyčejný postoj vůči svému životnímu typu. Zoufale lpí na tomto životě, jako by jejich fyzická smrt znamenala, že docela přestávají existovat.

Povaha, struktura a obsah lidského života tím, že je nemožným fenoménem, který byl umožněn prapodivnými kombinacemi a silami (při porovnávání se všemi jinými projevy a nositeli života), staví lidský život do pozice rakovinné, nakažlivé, nevyléčitelné a nebezpečné buňky, jež ve skutečnosti má tendenci pohltit vše, co je vskutku živé. Je parazitem, žijícím na úkor svého hostitele, kterého požírá, a tím průběžně ničí i sám sebe. V pravém slova smyslu tohoto slova lidští tvorové nežijí, nýbrž pouze VEGETUJÍ. NEMAJÍ žádnou představu o tom, JAK vypadá opravdový život.

Aby se zobrazil typ života, jaký nevyšel z pozitivního stavu, tj. z Pána Ježíše Krista a Jeho/Jejích duchovních principů, bylo dovoleno, aby lidský život došel svého plodného dozrání. Poučení z tohoto je docela zřejmé. Není-li život doopravdy odvozen z Absolutního zdroje – Pána Ježíše Krista a Jeho/Jejích pravých duchovních principů, pak nemůže docílit žádného jiného stavu, žádné jiné formy ani jiného stylu, než jakým je ve skutečnosti lidský život.

V tom je CENA lidského života, že zobrazuje, zpříkladňuje a poskytuje toto poučení. Žádná jiná hodnota se lidskému životu nemůže připisovat. Vždyť především – aby se znovu opakovalo – byl zfabrikován a bylo mu dovoleno, aby vešel do svého nemožného jsoucna a bytí přesně za tímto účelem ! Toť důvod, proč lidský život, lidstvo a planeta Nula jsou umístěny kosmicky, duchovně, duševně i fyzicky v tak nezvykle nemožných podmínkách. Ve skutečnosti – jak bylo již mnohokrát dříve uvedeno – v lidském životě není nic možné. Je ošklivou zrůdností, tolerovanou jen za účelem cenného duchovního poučení.

A přece se Pán Ježíš Kristus neostýchal inkarnovat do lidského života, do nejhorších možných podmínek a dokonce inkorporoval lidské tělo – maso po jeho zbožštění do povšechnosti Jeho/Její Absolutní přirozenosti. Mimo toho, co již bylo zjeveno o této inkarnaci, budou zde zdůrazněny ještě dva důvody pro tento čin:

(1) Spasení všech od vlivu negativního stavu (zvláště lidských tvorů a tvorů, zfabrikovaných v peklech) není možné ze žádného jiného postavení než z pozice, v jaké se nachází výplod samotného negativního stavu. Tento produkt musí zahrnovat všechny aspekty negativního stavu ve všech úrovních jeho manifestace. Jak víte, byli lidští tvorové zfabrikováni ze tří rozporných a nemožných elementů – znetvořených a zprzněných prvků pravého života,z přímých elementů mrtvého života a z několika zkombinovaných prvků rozličných druhů nesentientního života. Vytvořením této podivné životní formy mohly se projevit důsledky, následky a výsledky aktivovaného negativního stavu.

Spása veškerého stvoření z negativního stavu je možná jenom z konečných výsledků aktivit negativního stavu. Míní se tím to, že aby se mohlo vstoupit do negativního stavu bez jeho zničení, bylo nutno, aby Pán Ježíš Kristus vstoupil do konečného produktu negativního stavu nejdříve, tam získal vhodné prostředky a pomocí těchto prostředků vstoupil do mrtvého života samého negativního stavu.

Žádné jiné životní formy mimo lidských tvorů by nebyly nejvhodnějšími prostředky pro vykonání tohoto cíle, neboť LIDŠTÍ TVOROVÉ jsou KONEČNÝM produktem negativního stavu.

V jiném smyslu byla nutnost začít s lidským životem ve faktu, že kdyby byly k dispozici ke vstupu do negativního stavu jakékoliv jiné prostředky než lidští tvorové (a ty nebyly), pak by lidští tvorové byli vyloučeni z procesu konečné transformace a spásy z negativního stavu a lidského života. V takovém případě nebylo by možno eliminovat negativní stav, jelikož jeho konečný produkt – lidští tvorové – by dále a nepřetržitě plodili negativní stav v lidské formě, s lidským obsahem i podmínkami; anebo – kvůli ztrátě podpůrného systému, přicházejícího od jejich rodičů – pekel – by navěky zhynuli či přestali existovat. Takovýto výsledek by sám o sobě byl velmi negativní. Proto by skutečností takového vyznění negativní stav setrvával ve svém mrtvém životě v nějaké jiné formě a podmínkách.

(2) Zde přichází druhý důvod, proč Pán Ježíš Kristus vešel do negativního stavu cestou lidského života. Jak víte, Absolutní láska a Absolutní moudrost jsou inherentní v Jeho/Její Přirozenosti. Prostě řečeno: Absolutní láska je absolutně – a vše – obsažná. Nemůže ze své sféry vyloučit lidské tvory. Jinak by nebyla absolutní. Absolutní moudrost této Absolutní lásky požaduje, aby se milovalo v absolutním smyslu, přizpůsobeném úrovni a potřebám každého nositele jakéhokoliv života. Takže bylo by to porušením Přirozenosti Pána Ježíše Krista a všech Jeho/Jejích duchovních principů, kdyby pominul lidské tvory a nechal je jejich vlastnímu sebezničujícímu údělu. Konec konců, prokazují lidští tvorové veškerému Stvoření a jeho multivesmíru neocenitelnou službu tím, čím právě jsou, a tak, jak jsou.

V tomto ohledu je na místě otázka, co se stane s lidskými tvory, lidstvem a s planetou Nula, až lidský typ života vyčerpá svou užitečnost, všechny duchovní poučky budou zvládnuty a negativní stav bude eliminován ?

Ta skutečnost, že lidští tvorové svým neobyčejným způsobem života poskytují neocenitelnou službu veškerému Stvoření, má spásnou kvalitu. Navíc – jak bylo dříve zjeveno – jakýkoliv život, včetně nemožného lidského života, obsahuje v sobě schopnost svobodně volit a měnit se. Tato schopnost je používána Pánem Ježíšem Kristem v procesu duchovní, duševní a fyzické transformace lidských tvorů, až opustí svou planetu a hmotné tělo, v němž je jejich život polapen.

Je třeba, abyste chápali, že lidský život je integrálně spojen s tím typem jejich hmotného těla a planetárních podmínek, v jakých žijí. Pouze v lidském životě a nikde jinde je tomu tak, že prostředí planety a hmotné tělo PŘEVÁŽNĚ OVLÁDÁ způsob života (jeden z ovládacích programů negativního stavu – pozn. zpracovatele). Lidský život závisí na těchto dvou zevních faktorech. Lidští tvorové mají velmi málo schopnosti myšlenkové kontroly a vědomé regulace svých tělesných funkcí a fyzického prostředí. To, co mají z té schopnosti myšlenkové kontroly je ve srovnání s jinými sentientními entitami, majícími schopnost plné kontroly, tak infinitesimálně malinké, že se s tím nedá počítat. Jejich chvástavě arogantní nárokování si nějaké lidské schopnosti kontrolovat myslí procesy a funkce jejich těl a jejich fyzického planetárního prostředí pomocí inženýrství, není ničím víc, jak drzým vychloubáním. Je tak nepatrného rozměru, že jim neposkytuje žádnou pravou schopnost kontroly. Nakonec vždy ještě podléhají pravidlům, řídícím jejich tělo a planetární fyzické prostředí. A ačkoliv několik vybraných jedinců dovede docílit relativně hodně v transu podobném stavu, jde pouze o ubohoučkou výjimku z tohoto pravidla.

Když tedy lidští tvorové opustí hmotná těla a planetární prostředí, zanechají za sebou tyto dva mohutné stimulátory a upravovače lidského života. Co berou se sebou na místo toho, je ZPŮSOB lidského života, čili lidský životní styl. Ve skutečnosti však tím, že nejsou neustále znovuposilováni v modalitě lidského života svým hmotným tělem ani planetárním prostředím, není pro lidské tvory tak těžké vzdát se lidského životního stylu, než jak se to jeví na první pohled. Vše, co jim zbývá učinit, je vyjádřit své přání před Pánem Ježíšem Kristem, aby byli OSVOBOZENI od svých neřestných, rigidních, zarputilých a arogantních návyků, které jsou vlastní jejich lidskému životu.

Ovšem, jiným problémem s lidmi je to, že jejich život je specificky vázán pouze na určité podmínky. Nemohou bez těchto podmínek, reflektovaných v jejich hmotných tělech a v planetárním postavení, fungovat. Tak se stává, že po svém příchodu do mezisvěta duchů a po té, co jim bude vysvětleno vše o jejich stavu a situaci, nabídne se jim, aby si zvolili, zda podstoupí transformaci do pozitivních entit nebo do negativních. Oba druhy výběru vyžadují rozsáhlou práci vzhledem ke změně celé struktury a funkce jejich mysli, aby se tak mohly pohodlně přizpůsobit nově zvolenému životu. Takže v obou případech po dokončení rozsáhlé duchovní, duševní, genetické a fyzické transformace neponechávají si nic ze specificky lidského uvnitř nich samých ani v jejich zevnější formě.

Volba transformovat se v pozitivní entitu přivádí lidské tvory do speciálního oddělení Nové školy, kde se podrobí výše uvedenému procesu a pak se připojí ke sboru andělů a pozitivních duchů souhlasně s jejich nově zvoleným údělem.

Volba transformovat se v negativní entitu je daleko snazší a nevyžaduje tak rozsáhlé akomodace, protože již samou svou povahou a díky tomu, jak byli zfabrikováni, stejně mají lidští tvorové přírodní sklon být negativními. Jen několik malých úprav je zapotřebí v tomto případě provést, aby se mohli sladit s atmosférou příslušných pekel, kam hodlají vstoupit a usadit se tam. Tito lidští tvorové se průběžně připojují ke sborům ďáblů, satanášů, démonů či zlých duchů (Kapitola 29 této knihy – pozn. zpracovatele.) vhodných pro jejich zvolený vlastní životní styl.

Jak již bylo uvedeno v knihách „Základy lidské duchovnosti“, „Poselství z nitra“ a „Hlavní ideje Nového zjevení“, byla tato typicky lidská éra docela eliminována z mezisvěta duchů. Aby se čtenáři znovu připomnělo: Až donedávna bylo lidským tvorům povoleno z určitých důležitých duchovních důvodů usadit se v mezisvětě duchů, kde po mnoho století zvěčňovali typicky lidský život, jaký vedli na planetě Nula. Dala se jim iluze, že se nacházejí ve svých dřívějších hmotných tělech a na své dřívější planetě. Jen pomocí té iluze mohl se typicky lidský život udržovat, jsa speciálně svázán s těmito dvěma podmínkami.

Ale tak tomu již není. Jediným místem, kde lidský život ještě živoří (lidští tvorové věru nežijí, jen vegetují), je planeta Nula. Neexistují jiná místa, kde by se mohli nalézat lidští tvorové.

Nakonec, po té, kdy služba, kterou lidští tvorové vykonávají pro všechny, déle nebude požadována, bude lidský život ve své přítomné formě a podmínkách úplně eliminován i na planetě Nula. Sama planeta Nula bude po svém vyčištění a očištění od všech zašpinění, jedů a nákaz lidského života navrácena na své originální místo ve sféře původní planety Země. Anebo podlehne sebeničivé jaderné či jakékoliv jiné katastrofě (její Slunce se například stane supernovou) a její obraz i odraz zmizí z multivesmíru.

Ovšem, VŠECHNY ZKUŠENOSTI lidských tvorů od okamžiku jejich fabrikace až do samého jejich konce, budou VĚČNĚ zachovány v multiverzialitě povšechnosti (jezeře ohně a síry) pro VĚČNÉ POUČENÍ VŠECH SENTIENTÍCH ENTIT O TOM, CO SI NIKDY NEMAJÍ VOLIT. A tímto aktem skončí historie lidstva ve vší své úplnosti na věky.

Má-li kdo uši, aby slyšel a naslouchal, ať slyší a poslouchá, co Pán Ježíš Kristus zjevuje v této kapitole.“

(18)

Kapitola osmnáctá

NOVÝ ŽIVOT POZITIVNÍHO STAVU

Dne 26.března 1988 nedělního rána bylo ke mně slovo Pána Ježíše Krista, řkoucí :

„Konec zvláštního lidského života, života nemožnosti, rozporu, podvodnosti, chytračení, dvojích norem, dvojakosti, nejistoty, nestálosti, nemocí, slabostí, pochyb, nerozhodnosti, vražednosti, ničivosti a všech jiných přečetných nákaz negativním stavem, jakými je lidský život tak hojně obdařen, neznamená konec jeho nositelů – lidských tvorů. Jak bylo naznačeno v předešlé kapitole, tito budou transformováni buď do pozitivních, nebo negativních entit.

Ale negativní stav bude nakonec eliminován. Konečná eliminace specifického lidského života na planetě Nula bude provedena SOUČASNĚ s konečnou eliminací negativního stavu. Oba jsou nerozlučně spojeny speciální pupeční šňůrou. Lidský život závisí na pokrmu, dodávaném negativním stavem. Negativní stav potřebuje lidské tvory pro projekci a uskutečňování všech zlých, nepravdivých, obecně i specificky negativních idejí. Takže přesekne-li se ta pupeční šňůra, žádný z nich nemůže přežít příliš dlouho. Negativní stav by mohl přežít bez lidských tvorů nějaký čas. Ale nakonec by PODLEHL pro nedostatek zpětné vazby svých snah a pro nedostatek zásob nových duší lidských tvorů. To by mělo za následek jeho postupné odumírání. Samozřejmě k tomu nedojde, pokud lidští tvorové i negativní stav nevyčerpají svou užitečnost, pro kterou existují. A protože jejich užitečnost je vzájemně vázána, nastane jejich eliminace současně a během stejné doby (je to postupný a pomalý proces). (Vše si řídí Pán Ježíš Kristus podle Svého plánu – pozn. zpracovatele.)

Když tento nejžádoucnější úkol bude úspěšně dokončen, žádný specifický lidský život ani mrtvý život nezůstane; JEDINÝ druh života, který tehdy bude k dispozici, bude pravý život pozitivního stavu se svými nekonečnými rozmanitostmi projevů a s nimi korespondujícími nekonečnými rozmanitostmi pozitivních nesentientních životních forem.

Je život bez lidského života a bez mrtvého života negativního stavu možný ?  A když je, pak jaký by to byl druh života ?

Jak si vzpomínáte, bylo jasně zjeveno v páté kapitole knihy „Realita, mýty a iluze“, že všechno úsilí negativního stavu je věnováno prokazování, že negativní stav potrvá navěky (je to ideologicko – psychologický boj – pozn. zpracovatele), neboť pozitivní stav potřebuje negativní stav pro své přežití. Pseudo – logičnost této halasné propagandy je v tom, že jestliže negativní stav je potřebný pro přežití pozitivního stavu, pak negativní stav je také dobrý a bohulibý, a tedy bylo by proto bezbožné a špatné jej potírat nebo eliminovat. V tomto mylném pojímání je negativní stav uvažován jako rovný stavu pozitivnímu, neboť bez negativního stavu by nebyla možná žádná svoboda výběru.

Je to pravda, že negativní stav měl povoleno dozrát kvůli svobodě výběru. Ve skutečnosti však byl negativní stav aktivován s tím, aby se dala odpověď na nejdůležitější otázku položenou Stvořením o modalitě života či o životě obecně, jenž by byl odvozen ze zdroje jiného než z Pána Ježíše Krista a Jeho/Jejích duchovních principů. Byl také dovolen kvůli zobrazení toho, co se nemá volit. Jenom v tomto smyslu přispívá negativní stav ke svobodě výběru. Když však negativní stav odpoví plně na všechny otázky a konečný výběr bude proveden – jak bylo popsáno v kapitole osmé této knihy – pak v čem by byl účel jeho neustálé existence ?  Po tom všem by nesloužil žádnému účelu ani užitku. Jak si vzpomínáte, DUCHOVNÍ ZÁKON UŽITKU A POTVRZOVÁNÍ PLATNOSTI dovoluje, aby někdo a něco mělo jsoucno a bytí, jenom když slouží nějakému užitku, podle kterého se může potvrdit platnost a ospravedlnit jejich existence. Neexistuje žádný důvod pro pokračování někoho či něčeho za touto čárou.

Jak víte z výše připomenuté knihy „Realita, mýty, iluze“, nepotřebuje pravý život pozitivního stavu – kvůli své přirozenosti – nic pro své jsoucno a bytí, kromě svého Absolutního zdroje – Pána Ježíše Krista. Ale Pán Ježíš Kristus Sám/Sama je tím Absolutním životem. Tajemstvím jsoucna a bytí pravého života je to, že JE A EXISTUJE KVŮLI SAMOTNÉMU PRINCIPU,Moudrost lásky života je v té skutečnosti, že Pán Ježíš Kristus dává zrod životu kvůli principu, jelikož činit to je velmi dobré. Žádné jiné vnější důvody a zvláště pak žádný negativní stav nejsou nutné pro validaci, ospravedlňování a pokračování jsoucna a bytí života. neboť tak tomu má správně být.

Nicméně jsou tu tajemství i tajnosti, které nebyly doposud odhaleny. Ať je to zjeveno nyní, že pravý život pozitivního stavu, až do tohoto bodu a pokud negativnímu stavu je dovoleno existovat, byl a bude nakažen přítomností aktivovaného negativního stavu v rámci současného časového cyklu. V tomto tajemství lze rozeznat TŘI KVALITY ŽIVOTA V POZITIVNÍM STAVU:

1. První, jaká existovala PŘED tímto časovým cyklem, kdy negativní stav byl spícím a ve stavu potenciálnosti;
2. Druhá, jaká existuje NYNÍ, kdy je negativní stav plně aktivován a koexistuje s pozitivním stavem takřka přímo u jeho nosu;
3. A třetí, která nastoupí PO tomto časovém cyklu, kdy negativní stav i lidský život nebudou již mít žádné jsoucno ani bytí v nijaké modalitě, formě či stavu.

Každá ze shora uvedených tří situací vyžaduje odlišnou modalitu i kvalitu života. Nejhorší situace je ovšem v přítomném časovém cyklu vinou aktivního módu jsoucna a bytí negativního stavu.

Když Pán Ježíš Kristus pobízel každého, aby nesl svůj kříž trpělivě a vytrvale, nepromlouval jenom k lidským tvorům, ale, což je navýsost důležité, ke všem ostatním sentientním entitám v celém Stvoření a jeho multivesmírech. Jsoucno a bytí negativního stavu je břemenem a křížem pro každého všude a za všech časů. Přímo i nepřímo nepříznivě ovlivňuje život každého bez ohledu na to, v jaké modalitě života kdo je a existuje.

Pamatujte si, že se VŽDY MUSÍ UČINIT VOLBA PRO, nebo PROTI negativnímu stavu. Toť břemeno, které nosit jste souhlasili pro důležité duchovní poučení. Tato slova promlouvají nyní ke všem všude a ve všech dobách bez ohledu na to, kde a v jakém čase se kdo nachází v každém daném okamžiku v rámci tohoto časového cyklu.

Problém s touto situací je v tom, že plná přirozenost negativního stavu nemůže být odhalena ve své úplnosti vjednom daném čase. Nikdo nikde a v nijaké době by nemohl přežít ani zlomek vteřiny takové náhlé exponování. Proto musí být povaha negativního stavu odhalována postupně, krůček za krůčkem, v malých přírůstcích. V každém okamžiku jeho nového poodhalení se musí provést nová volba pro, či proti němu, a to každým všude a v každé době bez výjimek a výhrad.

Jak víte, konečná fáze posledního soudu nemůže započít, pokud není konečně odhalena plná podstata negativního stavu. Jen a jen tehdy bude učiněna poslední volba v tomto ohledu a veškeré Stvoření bude nakonec osvobozeno nadobro a navěky od tohoto děsného břemene. Až se toto stane, pak tehdy a jenom tehdy, jedním posledním výběrem, započne pravý život pozitivního stavu ve své plnosti.

Zde se zjevuje velká záhada a velké tajemství. Stvoření bylo stvořeno Pánem Ježíšem Kristem kvůli pravému životu pozitivního stavu. Avšak plnost toho života nemůže započít, dokud nebudou provedeny všechny volby i ten konečný výběr pro, či proti němu. Aby takový výběr mohl být učiněn svobodně a nezávisle, na základě srovnání a živým příkladem, musel být nejdříve aktivován negativní stav, kterému bylo dovoleno předvést svůj vlastní životní styl a modalitu lidského života s tím, aby se Stvoření již nikdy nemuselo opět zatěžovat otázkou o možnosti jakéhokoliv jiného života než pravého života pozitivního stavu.

Před tím, než plnost pravého života pozitivního stavu může dojít svého plodného dozrání, musí se dát příležitost všem jiným formám nepravého života – jakými jsou lidský a mrtvý život – aby prokázaly svou platnost a nutnost v rámci výběru vzhledem ke všemu jinému. Jinak by se Stvoření na věčnost trápilo nejistotou nezodpovězené otázky o jiném druhu života. Trápit se nejistotou o čemkoliv neumožňuje životu, aby se mohl náležitě vyjádřit a vnímat. Příliš moc vzácné energie se spotřebuje v zápolení s touto nejistotou.

Naproti tomu se v rámci tohoto časového cyklu během aktivní modality negativního stavu příliš mnoho drahocenné energie utrácí v potýkání se a jednání s negativním stavem ve formě provádění výběru i jinak, aby se dovolilo plné zpřítomnění, uskutečnění a manifestování pravého života pozitivního stavu. Víte přece, že toto je omezeno jsoucnem a bytím mrtvého života negativního stavu i lidského života. Situace byla poněkud odlišná, ale ne o mnoho lepší, v předešlém časovém cyklu, během kterého negativní stav byl dřímajícím. Opět se příliš mnoho vzácné energie života utrácelo na udržování negativního stavu v dřímotách, aby se tak dovolilo plné využití té energie pro ukázání plnosti pravého života pozitivního stavu. Takže dokonce i všechny předešlé časové cykly byly v tomto ohledu značně omezeny potencionálností negativního stavu.

Tajemství této situace spočívá v tom, že všechny předešlé časové cykly, jakožto i tento cyklus času, a tedy jsoucno a bytí veškerého života až do samého konce tohoto časového cyklu, byly a budou PŘÍPRAVNÝM STADIEM pro plné aktivování skutečně pravého života pozitivního stavu, až budou provedeny všechny náležité volby každým jednotlivým jedincem všude a ve všech dobách bez výjimky a výhrady. Takže jenom v příštím časovém cyklu a životě, kdy negativní stav a lidský život více nebudou, bude plné vyjádření a vnímání pravého života pozitivního stavu schopno dojít plodného dozrání tak, jak to bylo míněno Pánem Ježíšem Kristem od věčnosti do věčnosti a od okamžiku, kdy Stvoření bylo stvořeno.

Přítomný časový cyklus, během něhož negativní stav existuje v aktivované modalitě, může být považován za bod obratu všech cyklů času, jelikož je posledním a jediným, který má PŘÍMO co dělat s negativním stavem. Tento časový cyklus připravuje cestu pro konečné a rozhodné provedení výběru, po němž pak nebude žádná potřeba jsoucna a bytí negativního stavu v jakékoliv modalitě. Můžete považovat tento časový cyklus za dělící čáru mezi dvěma osudně závažnými epochami Stvoření a jeho multivesmírů: Jednou – jako přípravným stadiem pro pravý život pozitivního stavu, a druhou – jako stadiem skutečně plného pravého života pozitivního stavu.

Tato nesmírně důležitá zpráva, až do této chvíle skrývaná, byla uvítána všemi v multivesmíru Stvoření s nadšenými výkřiky radosti, potěšení, rozkoše, slasti, vděčnosti, ocenění a uznání. Všem jim to dává velkou naději a povzbuzuje je k tomu, aby nesli svůj kříž ještě chvíli déle, než se splní všechno ohledně negativního stavu a lidského života. Naproti tomu vyvolává tato ohromná zpráva příšerný povyk a výtrysk nenávisti, hněvu a vražedných pudů u všech aktivních členů negativního stavu a příslušných pekel.

Jakmile všechny tyto věci budou dokonány a celé Stvoření bude trvale osvobozeno od břemene mrtvého života negativního stavu i od lidského života, pak drahocenná životní energie spolu se všemi ostatními druhy energie bude plně věnována vyvíjení, vyjadřování a vnímání pravého života pozitivního stavu bez překážek a obtíží.

Jaký to bude život ? Neexistuje žádná zkušenostní ilustrace pro takový život, neboť – jak vidíte ze zjeveného tajemství – byl život pozitivního stavu dosud pouze přípravným stadiem pro volbu toho života. Nemůže vůbec započít takový druh života, pokud všechny volby všech jiných typů života nebudou zcela odmítnuty a eliminovány. Jakmile se odmítnou a eliminují, pak pouze tehdy může se ustanovit ve své plnosti a stát se svou vlastní ilustrací. Proto tedy není možné zcela předvídat, jaký druh života to bude, jelikož se bude rozvíjet určitými progresivními kroky, zatímco všichni jeho účastníci budou věnovat své tvůrčí snahy pro formování toho života v souladu s náležitými duchovními idejemi života, uvolňovanými Pánem Ježíšem Kristem, jakmile se stanou připravenými.

Nicméně některé obecné principy tohoto života budou prodiskutovány při plném vědomí, že v žádném případě nejsou povinnými, konečnými, závaznými, vynucovanými či trvalými. Vždy se mohou modifikovat, pozměnit, přizpůsobit či odmítnout, bude-li to nutné.

(1) Jakost života v pozitivním stavu – to, jakou bude mít strukturu, až negativní stav a lidský život nebudou více v žádné formě ani stavu existovat – je popsána v niterném duchovním smyslu některých knih Biblí svaté. Například celá kapitola 60 proroka Izaiáše líčí proces osvobození Stvoření od přítomnosti negativního stavu a nastolení docela odlišného životního stylu – dosud neznámého. Většina lidských tvorů má za to, že Izaiáš píše o budoucím údělu dětí Izraele, doslovného židovského národa, žijícího na planetě Nula. Izrael však souvztaží, jak již bylo uvedeno dříve, s rozličnými stavy a podmínkami jak pozitivního stavu, tak i stavu negativního, či obou zároveň – v závislosti na kontextu, v jakém se slovo „Izrael“ objevuje.

V kontextu Izaiášovy kapitoly 60 označuje „Izrael“ veškeré Stvoření, které se osvobozuje od vlivu všech časových cyklů, které obsahovaly či inkorporovaly v sobě negativní stav buď v dřímajícím, nebo aktivovaném stavu. Současně popisuje i modalitu života, jaký bude ustanoven, jakmile se skončí proces této liberalizace.

U proroka Ezekiele v kapitolách 40 až 48, tedy ve všech osmi kapitolách, se v jejich vnitřním duchovním smyslu popisuje struktura časového cyklu, jaký vystřídá přítomný cyklus. Primární zdůraznění u Ezekiele je v tom, jaká bude v té době modalita bohoslužby a vztahu vůči Pánu Ježíši Kristu. Zároveň formuluje všechny duchovní principy, jakými se tehdy bude řídit život pozitivního stavu. Zdá se, že slova, jejichž Ezekiel použil při popisu toho všeho, mají úzký vztah k různým vnějším obřadům, k budově ve městě i k chrámu uprostřed toho města. Avšak duchovní význam těch slov nemá žádný vztah k čemukoli ritualistickému či zevnímu. Dobrý příklad pro tento význam se může najít ve způsobu, jakým líčí uspořádání obětí rozličných zvířat na oltáři.

Doslovnou implikací toho textu u Ezekiele je to, že takové oběti budou pokračovat navěky. Vezme-li se tento závěr doslovně, jak je tomu u většiny čtenářů těch kapitol na vaší planetě, pak to činí Ezekiele či, přesněji, Boha, který mu toto všechno říká, lhářem. Vždyť přece oběti zvířat přestaly existovat již dávno !  Jak je tedy možné, že v rozporu s celou přítomnou skutečností se dále prohlašuje, že zvířecí oběti Bohu na oltáři ve formě zápalné oběti budou pokračovat navěky ?  Jak vidíte velmi jasně z této situace, nemá literní smysl těchto kapitol, jakožto i všech jiných textů v Biblí svaté vůbec žádný smysl. Nejen že nemá žádný smysl, ale činí z Boha a jeho proroků lháře.

Avšak duchovní smysl všech rčení a popisů v těch kapitolách v Ezekielovi je něco docela jiného. V této souvislosti město, nastíněné Ezekielem, označuje strukturu Nového zjevení a kvalitu jeho duchovních principů. Obětování zvířat značí připisování všeho dobra a pravdy, lásky a moudrosti, pozitivnosti a zdroje života, jakožto i všech pozitivních citů, pocitů a myšlenek tomu, komu patří – Pánu Ježíši Kristu.

Je třeba, abyste jasně chápali, že negativní stav, který bude existovat jen do té doby, odmítá uznat a přiznat, že Pán Ježíš Kristus je prapůvodní i konečný zdroj všech shora uvedených kategorií. Místo toho se sám považuje za jejich výrobce a dárce. V novém časovém cyklu nebude nikdo již nikdy připisovat cokoliv pozitivního, zvláště pak žádný život, někomu jinému než pravému prapůvodnímu zdroji všeho toho – Pánu Ježíši Kristu. Konec konců, byla aktivace negativního stavu umožněna právě popřením tohoto faktu o Pánu Ježíši Kristu jako jediném Absolutním zdroji života a všech jeho blažeností. Výše vylíčené významy obětování u Ezekiele nemají jinou konotaci než tuto. Jasně se tam odráží fakt, že v novém časovém cyklu nic z negativního stavu, v jakékoliv formě či kondici, nebude mít místo na věky.

Ve Zjevení Ježíše Krista v Biblí Svaté je život pozitivního stavu – po eliminaci negativního stavu – popsán v sedmé kapitole ve verších 15 až 17, v celé kapitole 21 a ve verších 1 až 5 kapitoly 22. Zde máme co dočinění se stvořením nového nebe a nové země, Nového Jeruzaléma a s životním stylem, jaký v nich bude ustanoven. V tomto popisu jsou skryty dva spoluvýznamy. První se vztahuje na strukturu a dynamiku nově transformované sentientní mysli a její osobní, soukromý a intimní vztah k Pánu Ježíši Kristu; druhý pojednává o kvalitě, obsahu a modalitě života v pozitivním stavu v rámci příštího časového cyklu.

(1-1) V prvním spoluoznačení značí „nové nebe“ transformovanou Nejniternější duchovní mysl všech sentientních entit sladěných s Novou absolutní nejniternější duchovní myslí Pána Ježíše Krista – zvanou „Pán“. „Nová země“ znamená nově transformovanou vnitřní mysl všech sentientních entit, sladěnou s Novou absolutní vnitřní myslí Pána Ježíše Krista – zvanou „Ježíš“. „Nový Jeruzalém“ označuje nově transformovanou zevní či vnější mysl všech sentientních entit, která se přiřazuje k Absolutní zevnější mysli Pána Ježíše Krista – zvané „Kristus“. „Nový Jeruzalém“, zvláště jeho formální strukturální uspořádání, líčí duchovní principy, jakými tato nová sentientní mysl bude působit a jaký vztah bude mít vůči Pánu Ježíši Kristu, jakožto i jaký vztah Pán Ježíš Kristus bude mít vůči každému jedinci.

(1-2) V druhém spoluvýznamu znamená „nové nebe“ nový duchovní svět, jaký bude ustanoven v příštím časovém cyklu; „nová země“ značí nový intermediální svět a „Nový Jeruzalém“ označuje jeho nový zevní či fyzický svět. „Nový Jeruzalém“ ve vylíčené struktuře také označuje nové duchovní principy nebo to, co Swedenborg nazývá „novou duchovní doktrínou“ či „Novou církví“, jaká bude ovládat a řídit nový život pozitivního stavu v příštím časovém cyklu, osvobozeném od jakéhokoliv vlivu negativního stavu.

Fundamentální premisy všech shora uvedených textů v Biblí Svaté svědčí o tom, že v příštím časovém cyklu a jeho duchovním, duševním a fyzickém stavu a podmínkách nebude místa pro cokoli negativního v jakékoli formě či manifestaci. Také naznačují, že hlavní idea výběru ve věci odmítnutí a popření Pána Ježíše Krista a Jeho/Jejích duchovních principů jako jediného zdroje pravého života již déle nebude trápit sentientní mysl, která byla nucena zabývat se tou představou denně a nepřetržitě.

Následkem toho, že nebudou již mít tuto představu ani potřebu se jí zabývat, ať v jejím odmítání či akceptování, budou sentientní entity mít zcela odlišný přístup k životu i vůči samým sobě. Poprvé bude život prožíván způsobem, jakým vždy měl být prožíván – čistě a jenom v pozitivním smyslu.

Dokud ta představa existuje, dokud je třeba se jí zabývat denně, je tu vždy vědomí negativního spoluvýznamu života. Avšak negativní konotací života je mrtvý život negativního stavu. Jeho přítomnost – nehledě na to, kde a v jakém stavu – má nakažlivý účinek vůči všemu, dokonce i vůči pozitivnímu stavu. Vždyť i v pozitivním stavu každý se musí zabývat negativní představou, spotřebovávaje drahocennou energii na její každodenní odvrhování. (Do zóny vymístění, odpadkového koše, což jsou energie hvězd atd. – pozn. zpracovatele.) S takovým plýtváním nemůže čistota, plnost a ucelenost života v pozitivním stavu dojít svého plodného dozrání, dokud všichni neučiní konečný výběr, týkající se trvalého a věčného eliminování té představy a zvolení pozitivního stavu v čistotě jeho obsahu. Z tohoto důvodu – dokud negativní stav existuje – není možno aktivovat život pouze v jeho čistotě a pozitivním významu. V tomto ohledu se takový život nikdy dříve zkušenostně neprožíval.

Jak bylo uvedeno na začátku této kapitoly, plnost pravého života pozitivního stavu musí být aktivována na základě svobodné volby každého ve Stvoření. Avšak aby taková volba byla proveditelná a platná, musí být nejdříve k dispozici a přítomny všechny jiné volby s projevením jejich důsledků, následků a výsledků. Takže se musí zobrazit rozličné modality života a životních stylů konkrétně a názorně pro porovnání s volbou, týkající se pravého života pozitivního stavu.

V pravém smyslu této situace musí znázornění výsledků všech jiných výběrů – vyjma pozitivního – do určité míry předcházet plné a dokončené aktivaci pravého života pozitivního stavu. Logika této situace jasně říká, že dokud jiné typy života existují, nejsou plnost a úplnost pravého života pozitivního stavu možné. Vidno, že slova „plnost“ a „úplnost“ označují všechno ve všem a cokoli v čemkoli. Tato situace neposkytuje prostor pro nic jiného ani pro žádnou jinou modalitu života. Jinak by takových slov nebylo použito. Proto otázka: „Vskutku chcete něco jiného, čili jakousi jinou modalitu života, než plnost a úplnost pravého života pozitivního stavu ?“ musí být zodpovězena dříve, než se takový život bude moci plně zachytit ve Stvoření. Tedy jakou odpověď dáte na tuto otázku ?  Odpovíte zobrazením všech jiných modalit života, abyste věděli, co se volit nemá.

Jak bylo mnohokrát uvedeno dříve, slouží negativní stav a všechny jeho životní formy, jakožto i lidský život na planetě Nula přesně tomuto účelu. V těchto neocenitelných službách je jejich SPÁSNÁ KVALITA. Pán Ježíš Kristus je nakonec odmění za tyto služby tím, že je spasí od jejich „života“ a dá jim možnost života v pozitivním stavu. Toto je, jakoby se řeklo: „Teď jste plně zažili vše ve vašem typu života. Nastal čas, abyste zakusili něco odlišného. Víte, jaké je to být negativním. Můžete a smíte také vědět, jak se pociťuje a jaké je to být pozitivním.“ Ovšem, když jednou se dá možnost negativní entitě zakusit skutečnost pravého života pozitivního stavu – dokonce i v nynější neucelené formě a nedokonalých podmínkách – nebude nikdy chtít se vrátit do svého vlastního života v negativním stavu.

Může se tedy prvotní definice života v pozitivním stavu – podle výše uvedených textů z Biblí Svaté – formulovat takto: Život v pozitivním stavu bude dokonale a úplně zbaven jakéhokoliv vlivu a kontaminace idejí negativního stavu a samotných těchto idejí v jakýchkoliv formách, stavech, projevech a podmínkách provždy, na věčnost.

Poprvé od té chvíle, kdy Stvoření bylo stvořeno, bude se život prožívat tak, jak se patří – pouze v jeho pozitivním smyslu. Jak víte z definice, není život nic jiného než pozitivnost. To, co prožíváte jako život na vaší planetě a jinde v zóně vymístění a ve všech jeho peklech, není vskutku životem, ale něčím jiným (což bylo probráno ve dvanácté kapitole této knihy). Aniž se již bude třeba déle zabývat těmito druhy ne-životů, ustanoví se pravý život ve vší své plnosti.

(2) Existence negativního stavu v jakékoliv formě vyžaduje, aby určitá skrytá a nedostupná znalost a působení Božské přirozenosti Pána Ježíše Krista byla zachována z bezpečnostních důvodů, což již bylo uvedeno dříve. Takže dokonce i v pozitivním stavu v jeho přítomné formě a obsahu je vloženo určité omezení na jeho členy, pokud se týká toho, nakolik a v jakém rozsahu mají vědět a být si vědomí určitých důležitých a vitálních otázek. Naproti tomu, jak víte, jsou členové negativního stavu, a zvláště pak lidští tvorové, ovládáni principem ignorace a nevědomými procesy. V jejich případě věci se mají tak, že mají velmi malou, mají-li vůbec, pravou znalost o čemkoliv. Dokud tato situace existuje, musí negativní stav pokračovat ve svém trvání kvůli možnosti zachránit všechny chycené do jeho pasti.

Členové pozitivního stavu, jsouce řízeni principem lásky, soucitu a moudrosti, rádi svolili k tomu, aby byli ohraničeni co do plné znalosti a plného chápání mnohých věcí kvůli tomuto spasitelnému aktu Pána Ježíše Krista. Vzdali se té výsady, protože věděli, že Pán Ježíš Kristus měl dobré a pádné důvody, proč tato situace tajemnosti, maskování a skrývání musí být povolena v rámci tohoto časového cyklu i ve všech dřívějších cyklech času. Avšak jakmile negativní stav více nebude, samou první věcí, která bude natrvalo odstraněna ze jsoucna a bytí, bude tento druh omezení, ignorace a nevědomých stavů a procesů. Potřeba pro nějakou bezpečnost tehdy již nebude existovat.

Plnost a úplnost pravého života pozitivního stavu se nemůže projevit, dokud se požadují tato omezování a utajování. Nedostatek jakéhokoliv stupně znalosti znamená jistý stupeň ignorace. Slovo „nedostatek“ vylučuje možnost plnosti. Jak vůbec můžete mít stav plnosti a úplnosti, máte-li v něčem nedostatek ?  Tyto dva stavy se vzájemně vylučují. Z tohoto důvodu dříve, než k něčemu může dojít v příštím časovém cyklu, musí být odstraněna  všechna omezení, ohraničení, utajování, ignorování, nevědomí a co tam všechno nemáte v tomto ohledu. Tento krok vysvítá z prohlášení, učiněného ve Zjevení Ježíše Krista v Biblí Svaté v kapitole 21 verš 1:

„A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly. A také moře již nebylo.“

„A viděl jsem nové nebe a novou zemi“ značí zkušenost odlišného duchovního stavu ve Stvoření, který následuje po všech po všech předešlých. „Neboť první nebe a první země pominuly“ znamená, že všechny časové cykly, které předcházely tomuto novému stavu splnily svou užitečnost a déle nejsou nutné, ani jich není třeba.

„A také moře již nebylo“ označuje to, že nový časový cyklus nebude potřebovat, aby byl držen v jakémsi druhu ignorace, omezení, ohraničení a nevědomí vzhledem k čemukoliv vůbec. „Moře“ obecně znamená vše skryté, tajné, nevědomé a nepřístupné. Ježto tyto termíny se dají ve vší své plnosti aplikovat i na negativní stav, ve zvláštním smyslu „moře“ označuje také negativní stav. Takže z tohoto vysvětlení můžete usoudit, že pravý život pozitivního stavu po eliminování negativního stavu bude životem plného vědění, chápání, plné otevřenosti a přístupu ke všemu ve jsoucnu a bytí. Pouze za těchto okolností se může pravý život pozitivního stavu aktivovat a vzkvétat bez omezení. Že tomu vskutku tak bude, je potvrzeno ve verši 25 kapitoly 21 Zjevení Ježíše Krista,

„Jeho brány nebudou zavřeny po celý den (neboť noci tam nebude).“

„Uzavřené brány“ znamenají všechny druhy ohraničení a omezení s tím, aby pozitivní stav byl chráněn před napadením silami negativního stavu. „Dnem“ se značí plná otevřenost, jasnost a chápavost s ohledem na všechny a vše bez zatemněnosti. „Noci tam nebude“ jasně označuje, že příští časový cyklus stvoření nebude obsahovat nic z negativního stavu, v žádné z jeho forem, podmínek či tvarů. „Noc“ je mrtvý život negativního stavu a jeho nevědomost. Toto je ještě víc zřejmé z obsahu verše 4 kapitoly 21 Zjevení Ježíše Krista:

„A setře Bůh jim každou slzu z očí; a smrt již nebude, ani žalu ani nářku a ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo !“

Tento verš líčí hlavní atributy negativního stavu a jeho mrtvého života. Dodatečný důraz je na slovech „a smrti již nebude“. „Smrt“ znamená negativní stav v podmínkách jeho plné aktivace a dominace. „Neboť co bylo – pominulo“ znamená eliminaci negativního stavu a všech jiných stavů, které s ním koexistovaly v jakékoliv formě a modalitě.

Nestačí vrátit negativní stav do jeho dřívější kondice – deaktivace a dřímoty. Dokonce i v takové kondici je negativní stav obrovským břemenem pro pozitivní stav. Idea negativního stavu by stále ještě trápila sentientní mysl, nutíc ji nepřetržitě činit volby ve smyslu odmítání té představy. Činit to je omezováním a ohraničováním pozitivních životních energií v jejich expresi a impresi výhradně ve prospěch pravého života pozitivního stavu. V předešlé dávce Nového zjevení, jež předcházela této knize, převládal dojem, že jediná věc, která se mohla učinit ohledně negativního stavu, byla jeho deaktivace a uložení do stavu dřímoty. Mělo se za to, že v tomto spícím stavu má negativní stav zůstat navěky jako náhradní výběr podle pozitivního stavu.

V době, kdy se ta porce Nového zjevení přenášela, nebyl ještě ukončen proces hybridizace a fúze lidského fyzického těla – masa v povšechnosti Absolutní přirozenosti Nejvyššího. Ale nejen to: V té době přece nikdo ve Stvoření či kdekoliv jinde nevěděl, že po vzkříšení Ježíše Krista a po Jeho/Jejím odchodu z vaší planety proběhl takový proces. Pokud ta situace s tělem – masem Ježíše Krista existovala, měl zůstat ten dojem, že negativní stav měl trvat jako předmět volby až na věčnost, i když v dřímající, zkrocené kondici.

Důvod tohoto dojmu v té době byl v tom, že v souvislosti s pokračující separací všech absolutních elementů Nejvyššího od elementů zóny vymístění a lidského života, reprezentovaného fyzickým tělem – masem Ježíše Krista, nemohla jiná percepce existovat. Pokud je něco separováno, dotud má svůj vlastní nezávislý život. V tomto případě se negativní stav jeví, jako by měl svůj nezávislý život. Konec konců ve Své dřívější kondici jako Nejvyšší nemohl Pán Ježíš Kristus vkročit do negativního stavu, aniž by jej úplně zničil. Z této situace povstává zdání, jako by negativní stav měl svůj vlastní život. Pokud toto zdání čili „jakoby“ existuje, musí negativní stav pokračovat jako nezávislý faktor, aby reprezentoval odlišnou volbu. Toto dává negativnímu stavu dojem, že bude pokračovat ve své existenci provždy v jakékoliv formě či jakýchkoliv podmínkách.

Když však stav separace byl eliminován a dokončilo se sjednocení a vpojení všech elementů do Absolutní přirozenosti Pána Ježíše Krista, situace se docela pozměnila. Z této nové pozice sjednocení může každý provést volbu nemít déle negativní stav v jakékoliv formě či stavu jako alternativní výběr. Tedy – aby se to zopakovalo – volbou bude nemít tuto zvláštní volbu. Místo toho se zvolí mít jenom pozitivní stav a jeho život jako tu pravou realitu.

Ale aby každý v negativním stavu i lidském životě mohl být spasen, bylo nutno podstoupit proces fúze a hybridizace lidského těla – masa Ježíše Krista, z něhož mohly být očištěné elementy negativního stavu, zbavené zla a nepravd, zahrnuty do pravého zdroje pravého života. Zde se setkáváte s velkou záhadou !  Aby se zachoval život všech v negativním stavu, musel Nejvyšší vpojit do Sebe život negativního stavu po té, co jej očistil od obsahu veškeré negativity.

Mějte na paměti, prosím, že život negativního stavu byl ve své původní kondici UKRADEN z pravého života pozitivního stavu, vyvěrajícího v té době z Nejvyššího. Takže byl to Jeho/Její život, který byl ukraden, zneužit a obrácen v mrtvý život negativního stavu. Vždyť není jiného zdroje života mimo Pána Ježíše Krista, který tentokrát byl Bohem Nejvyšším. Takový život – ať je v jakékoliv kondici – nemůže být zničen. Místo toho je spasen od svého nynějšího stavu a navrácen ke svému původnímu zdroji pomocí procesu spasení, jaký byl popsán dříve. Jak vidíte, ve skutečnosti žádný jiný život neexistoval, neexistuje a nebude existovat.

V době přenosu předešlé porce Nového zjevení se správně pociťovalo, že život negativního stavu nemůže být zničen. Avšak tím, že nikdo nevěděl o procesu vpojení elementů zóny vymístění a planety Nula do Absolutní přirozenosti Pána Ježíše Krista, se mylně usuzovalo, že negativní stav sám musí trvat navěky, i když jen v nečinné, dřímající kondici. V té době bylo nemožné odlišit život negativního stavu od samotného negativního stavu. Život negativního stavu je ukradeným faktorem, který musí být navrácen svému původnímu zdroji. Negativní stav o sobě je násilně přidaným obsahem, který nepatří do toho života a který jej učinil mrtvým životem. Ten život může být spasen procesem vzkříšení z mrtvé kondice (Pán Ježíš Kristus umožňuje toto vzkříšení díky faktoru Svého vlastního vzkříšení z mrtvého života negativního stavu). Nicméně sám negativní stav nemůže být spasen, protože nemá v sobě žádné kořeny, které by se mohly použít v nějakém pozitivním smyslu. Prostý důvod je ten, že negativní stav nemá žádný smysl. A co nemá smysl, nemožno spasit.

Co Ježíš Kristus učinil v procesu Svého prvního příchodu, bylo to, že vzal život negativního stavu, nikoliv sám negativní stav, a vpojil jej do zbývající části Svého Absolutního života. Pamatujte si, že než toto učinil, nejdříve odstranil negativní stav z těch elementů, jaké vzal z negativního stavu. Jinými slovy, Pán Ježíš Kristus odstranil smrtelnost z těch elementů a navrátil je pravému životu.

V procesu Druhého příchodu Pána Ježíše Krista bude zakončen proces navrácení zbytku ukradeného života do svého původního zdroje. V tom procesu bude negativní stav úplně oddělen od toho života. Postrádáním toho života obrátí se negativní stav v nicotu. Takže co zde bude zachováno, není negativní stav, nýbrž život, ukradený z pozitivního stavu, jakým negativní stav žil a byl na živu, obraceje ho v život mrtvý. Zde je zřejmý paradox: Negativní stav může žít a být na živu, jenom když obrátí ukradený pravý život v mrtvý život. A přece je to stále ještě život, který původně patřil pozitivnímu stavu. Ten musí být vrácen, kam patří po té, co projde procesem vzkříšení a transformace. Pán Ježíš Kristus jasně prokázal Svým příkladem, že ten život může být zachován a spasen, aniž by bylo jakkoli nutné, aby na něm negativní stav paraziticky ulpíval.

Toto zjevení jasně ukazuje, že pravý život pozitivního stavu NEPOTŘEBUJE negativní stav v žádné formě ani kondici. Naopak, bude moci začít žít životem v plné a vrchovaté míře jenom po eliminaci negativního stavu na věčnost.

Zachování všech zkušeností ze života negativního stavu na věky v multiverzalitě povšechnosti neznamená zachování samotného negativního stavu. Cokoliv se poznalo a prožilo v tomto ohledu, bude mít vždy cenu jako znalost a nikoliv jako stav sám o sobě. Vědět něco nebo o něčem neznamená být tím něčím. Jinými slovy: Znát negativní stav nebo znát něco o negativním stavu NEZNAMENÁ být v negativním stavu. Takže můžete mít znalost zkušeností jsoucna a bytí negativního stavu (pseudo – jsoucna a pseudo – bytí), aniž byste kdy potřebovali, aby negativní stav sám byl ve jsoucnu a bytí.

Z tohoto důvodu bude budoucí život pozitivního stavu docela a totálně osvobozen od přítomnosti negativního stavu v jakékoliv formě, kondici či projevu. Opakovaně řečeno: Plnost života může být prožívána a rozvíjena JENOM bez přítomnosti negativního stavu a lidského života. Tudíž nejen, že je možné mít život bez negativního stavu či lidského života, ale ve skutečnosti je pravý život ve své plnosti možný jenom bez nich.

(3) Jak již bylo uvedeno mnohokrát dříve, nejdůležitějším determinátorem jakékoliv modality života a jeho stylu je způsob, jakým lidé přistupují k Pánu Ježíši Kristu a jak Jej/Ji uctívají. Tak to bylo a tak tomu bude až na věčnost. Proto je kvalita nového časového cyklu taktéž determinována tímto nejdůležitějším činitelem.

Způsob lidského vztahování a projevování úcty k Pánu Ježíši Kristu v plnosti pravého života pozitivního stavu – po eliminaci negativního stavu a lidského života – se odráží ve verši 22 kapitoly 21 Zjevení Ježíše Krista v Biblí Svaté. Stojí tam:

„Avšak žádný chrám jsem v něm nespatřil, neboť jeho chrámem je Pán Bůh Všemohoucí a Beránek.“

„Chrám“, v konotaci tohoto textu, označuje jakýkoliv typ zevní, ritualistické, ceremoniální, organizované a formální bohoslužby, jaká se vidí na vaší planetě. Také značí všechny jejich doktríny a všechna dogmata. Takže slova „žádný chrám jsem v něm nespatřil“ znamenají, že taková modalita vztahovosti a bohoslužby vůči Pánu Ježíši Kristu nebude mít místa či prostoru v novém pravém životě pozitivního stavu.

Vážný problém s tímto typem bohoslužby a vztahovosti – jak se vidí na vaší planetě – je v tom, že neexistuje přímá či nepřímá přítomnost Pána Ježíše Krista během jejího vykonávání. Lidští tvorové mají za to, že taková přítomnost je mezi nimi nebo v nich, prohlašujíce, že jsou inspirováni Duchem Svatým, vycházejícím od Pána či Boha či jakého jména užijí. Nicméně jde zde o klamné pojímání. Po ukončení Prvního příchodu Pána Ježíše Krista neexistuje žádná taková přítomnost v něčem, co je ritualistické, ceremoniální, vnější, organizované, instituční, atd. To, co dnes lidští tvorové uctívají, je prázdný pojem. Nevidí, neslyší, netuší, nepociťují a nezjišťují žádnou přítomnost Pána Ježíše Krista mezi sebou ani v sobě.

Je to vše proto, že lidští tvorové neuctívají pravého Pána Ježíše Krista, nýbrž nějakou náhražku či klam nebo svou vlastní představu Boha či Pána či Ježíše nebo Krista či Ježíše Krista či jaká jména užívají. Ve skutečnosti uctívají boha, zfabrikovaného podle představ svých srdcí. Samozřejmě, takový bůh neexistuje. Proto nemůže být přítomen v nich ani mezi nimi. Jediné, co je tam přítomné, jsou negativní entity, jež na sebe vzaly roli těchto „bohů“, aby udržovaly lidské tvory v porobě představivosti jejich vlastních bláhových srdcí. Po úplné eliminaci negativního stavu a lidského života taková bohoslužba a vztahovost vůči Pánu Ježíši Kristu nebude nijak možná, proveditelná ani žádoucí.

„Jeho chrámem je Pán Bůh Všemohoucí a Beránek“ znamená přímou, pociťovanou, hmatatelnou, konkrétní, zkušenostní a bezprostřední přítomnost Pána Ježíše Krista u každého a v každém. „Pán Bůh Všemohoucí“ zde značí ten nejniternější i ten nejvnitřnější stav Přirozenosti Pána Ježíše Krista a Jeho/Její lidské tělo – maso, které bylo zbožštěno a učiněno Božským a které je mediem uctívání a vztahovosti vůči Bohu.

Ale tato kombinace (Beránek a Pán Bůh Všemohoucí) také znamená něco daleko důležitějšího. Pán Ježíš Kristus bude mít vztah ke všem a všichni budou mít vztah k Němu/Ní zcela novým způsobem. Bude to velmi soukromý, osobní a intimní způsob vztahu, jenž se odehraje simultánně na všech na všech úrovních Nejniternější duchovní mysli, vnitřní mysli a zevní mysli a současně to bude i nejvíce veřejným, sociálním a obecným způsobem při různých společenských setkáních, hostinách a schůzkách za účelem vzájemného sdílení a vedení záležitostí v zájmu obecného blaha. „Beránčí“ část Pána Ježíše Krista (v Něm/Ní fúzí vpojené lidské tělo – maso) takový vztah i takové uctívání umožňuje. Pán Ježíš Kristus osobně odpoví na každý požadavek vznesený k Němu/Ní, a to bezprostředně, když se ukáže každému, kdo o to požádá.

Takže uctívání a vztah vůči Pánu Ježíši Kristu v novém časovém cyklu pouhého pozitivního stavu budou u všech určeny podle jejich přístupu k Němu/Ní simultánně na všech úrovních mysli při prožívání Jeho/Její přítomnosti pomocí všech percepčních modalit v jsoucnu a bytí a konzultacích, konaných s Ním/Ní ohledně všech věcí osobního života. Bude-li se toto konat, pak každý bude prožívat stálou, nepřerušenou a přímou přítomnost Pána Ježíše Krista ve všech svých činnostech a vztazích. Taková přítomnost tvoří nejdůležitější znak pravého života pozitivního stavu. Dá tomu životu docela jinou perspektivu, která se dosud nikdy neprožívala. Nejžádoucnějším aspektem toho života je mít přímý a bezprostřední přístup k Pánu Ježíši Kristu ve všech záležitostech života. Toť je ta pravá bohoslužba a vztahovost vůči Pánu Ježíši Kristu. Žádná jiná forma uctívání se nebude požadovat a nebude potřebná. Že tomu tak vskutku bude, bylo předpověděno prorokem Jeremiášem v kapitole 31, ve verších 33-34:

„Ale toto je smlouva, kterou učiním s domem izraelským: Po oněch dnech řekne Pán: „Svůj zákon jim vložím do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. Už nebude poučovat každý svého bližního a každý svého bratra, řka: „Poznej Pána!“, „neboť všichni Mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich“, říká Pán. „Neboť odpustím jim jejich nepravost a jejich hříchu už nevzpomenu.“

(4) Sentientní mysli všech lidí v multivesmíru Stvoření již NEBUDOU obsahovat ideu práva odmítnout či zapřít pravý duchovní zdroj svých životů. Nebude třeba denně usilovat o to, aby se ta představa odháněla. Tato situace osvobodí proces jejich myslí od utrácení značné dávky energie na vyhýbání se nežádoucí mentaci a od přílišného zaneprázdnění v hledání co možná nejlepších způsobů, jak se osvobodit od nutnosti uvést tu ideu do praxe. Tak se stane, že se poprvé budou moci uskutečnit a zpřítomnit plné potenciály sentientní mysli.

Až dosud sentientní mysl tím, že musela věnovat tolikeré úsilí a tak mnoho času na něco, co nemělo přímý vztah k pravému životu, neměla vhodnou příležitost plně a uceleně se aktualizovat v rámci čistého pozitivního stavu. Z tohoto důvodu v přítomné době, zatímco negativní stav je v aktivní modalitě, není sentientní mysl členů pozitivního stavu ve své náležité funkční modalitě. Nikdo nikdy neměl ještě nějakou zkušenost toho, jaké je to mít veškeré potencionály sentientní mysli pro aktualizaci a realizaci.

Pro tuto situaci a pro nutnost existujících ohraničení, utajování a skrytosti, nemůže se plná znalost všech potencionálů sentietní mysli podchytit ani projevit. Tato situace také vede k prapodivnému stavu značné omezenosti ohledně sebepoznání. Nemáte-li plnou znalost všech schopností své mysli, nemůžete mít plné vědění ani o sobě či o svém vlastním „já jsem“.

Pokud negativní stav existuje v jakékoliv formě a kondici, tato situace platí multiverzálně. Čím je větší vzdálenost od pozitivního stavu, tím méně je k dispozici takové znalosti. Protože lidský život, na příklad, je výsledkem nemožné kombinace všemožných ne-duchovních principů se zvrácenými, zprzněnými a zfalšovanými duchovními principy, nemají lidští tvorové žádnou znalost o tom, kým jsou a v čem vlastně spočívá lidský život. Avšak jakmile se tato omezení a ohraničení odstraní, potenciály sentientní mysli se plně rozvinou a vytvoří se plné sebepoznání. Takže v pravém životě pozitivního stavu všichni budou znát, kým jsou, jaký je účel jejich života a jak strukturálně vypadá jejich „já jsem“. Znalost sama sebe je vedle znalosti a pochopení pravé přirozenosti Pána Ježíše Krista jednou z nejdůležitějších  znalostí (množné číslo ! ) vůbec. Je to základna, na níž může být vybudován jakýkoliv významný vztah.

(5) Získáním plné znalosti pravé Nové přirozenosti Pána Ježíše Krista a poznání sama sebe se nemůže rozvinout pravý pozitivní vztah mezi všemi členy pozitivního stavu. Toto vyžaduje, aby byla k dispozici třetí z nejzávažnějších součástí plné znalosti. První komponentou je náležitá znalost a pochopení Pána Ježíše Krista. Druhou komponentou je znalost a pochopení sama sebe, svého „já jsem“. Třetí komponentou je znalost a chápání jiných.

Až dosud je poznání a chápání jiných omezeno obecným omezením a ohraničením, které každý prožívá kvůli existenci negativního stavu. Nemáte-li plnou znalost a poznání sama sebe, pak se nemůžete odkrýt před jinými a jiní se nemohou odhalit před vámi v co možná úplné míře. Tato situace vkládá určitá omezení a neúplnost na vztahy, jaké existují mezi všemi v přítomné době. Vždy něco chybí či se něčeho nedostává v těch vztazích. Takže v přítomné době nikdo doopravdy nemůže prožít, jak vypadá navazování poměru s jinými na základě plného sebepoznání i poznání jiných. V určitém ohledu jedinec zůstává sám sobě i jiným záhadou a jiní zůstávají záhadnými jemu. Jak se tedy může utvářet uspokojivý a plně smysluplný vzájemný vztah s jinými v podmínkách takové záhadnosti ?

Avšak v pravém životě pozitivního stavu, jaký započne po tomto časovém cyklu, budou všechna tajemství a záhady, omezení a ohraničení odstraněny ve všech ohledech. Poprvé to dovolí prožívat jakýkoliv vztah z pozice plné znalosti sama sebe i jiných. Hlubokost, smysluplnost, radostnost, extáze, inspirace a všechny pocity takových vztahů nelze popsat žádnými přístupnými slovy. Musí se nejprve prožít, než bude možno je popsat jakýmkoliv způsobem. Nemohou se vak takto prožívat, dokud existuje negativní stav i lidský život.

(6) Jeden z nejvíce neobvyklých aspektů pravého života pozitivního stavu tehdy bude skutečnost, že jeho obsah, styl a způsob budou určeny vůlí všech jeho účastníků. Tento fakt činí velmi obtížným, ba až nemožným předpovídat, jaké budou specifické aspekty toho života. Příčinou toho je, že každá jednotlivá osoba se bude velice aktivně účastnit při budování, vyvíjení a ustanovení života, jakožto i náležitého definování či určování jeho povahy. Takže všichni členové pozitivního stavu se budou podílet spolu s Pánem Ježíšem Kristem na vytváření tohoto vskutku nového, neobyčejného a pozitivního života. Každý přispěje svými tvořivými snahami k tomuto velkému usilování. Z tohoto důvodu není nový život pozitivního stavu něčím předurčeným a daným jednou provždy, bez konzultací a použití idejí budoucích účastníků nového života pozitivního stavu.

Jak víte, v počáteční fázi stvoření, kdy se Stvoření tvořilo poprvé a kdy se zavedl čas a prostor, Stvořitel stvořil Své Stvoření Sám/Sama a pouze ze Sebe, bez jakékoliv zevnější pomoci. Avšak jeden z účelů Stvoření je stvořit sentientní entity podle tvořivého podobenství a obrazu jejich Stvořitele s tím, aby jejich tvůrčí snahy mohly být plně využity v jakýchkoliv následujících aktech. Takže Pán Ježíš Kristus, jsa Absolutním stvořitelem a jsa u každého osobně a intimně přítomen v jeho tvůrčím úsilí, stvoří nový časový cyklus s POMOCÍ VŠECH SENTIENTNÍCH ENTIT A BYTOSTÍ.

Protože schopnosti sentientních entit být tvořivými vyvěrají z Absolutní tvořivosti jejich Tvůrce, je jedině On/Ona Stvořitelem. Nyní však Tvůrce a Stvořitel tvoří a vytváří nejen Sebou a ze Sebe, nýbrž také skrze druhé, z nich a s nimi. Konec konců toto je důvodem, proč je Stvořitel stvořil. Doposud je plná účast všech sentientních entit v tomto tvůrčím usilování omezena a nemá všeobsáhlou povahu. Především proto, že všechny sentientní entity postrádají plnou informaci a znalost o mnohých věcech. Takový nedostatek omezuje a ohraničuje plnou tvořivost a její vyjádření a vnímání a sdílení. Za druhé: Máte ohromné množství sentientních entit v negativním stavu pekel, v celé zóně vymístění a na vaší planetě, jež nejen že se vůbec neúčastní tohoto tvůrčího procesu, ale – naopak – staví se proti němu ve snaze jej eliminovat a zahubit. Toto nežádoucí rozdělení v jsoucnu a bytí: Pozitivní versus negativní čili tvůrčí versus destruktivní – znemožňuje, aby se sjednocené tvořivé úsilí plně uvedlo do praxe. Dokud negativní stav existuje v jakékoliv formě a kondici, má samo jeho jsoucno a bytí zamezující, překážející efekt na proces jakéhokoliv tvůrčího úsilí kdekoliv.

Především to vyžaduje OHROMNÉ MNOŽSTVÍ DRAHOCENNÉ ENERGIE a snahy odhánět negativní stav od stavu pozitivního. Tato vzácná energie není k dispozici pro využití v tvořivém usilování všech svých nejplnějších potenciálů. Za druhé, je tu ten pocit separace od miliard a miliard sentientních entit, chycených do pasti negativního stavu a užívajících svůj život k ničení života. Výdej jejich energie je zcela neproduktivní. Ale taktéž se této energie nedostává ostatní části Stvoření v pozitivním stavu; předpokládalo se, že bude použita odlišným, pozitivním a vskutku tvůrčím způsobem. Avšak – jak si vzpomínáte – byla ukradena z pravého Stvoření aktivátory negativního stavu.

Slovo „ukradená“ znamená, že něco velmi důležitého bylo odebráno Stvoření a použito jinde – mimo Stvoření – pro zcela rozdílný, neproduktivní účel. Slovo „ukradená“ ale také značí, že cokoliv bylo ukradeno, musí se vrátit na své pravé místo, aby se to použilo pro původně zamýšlený účel. Též označuje, že tato situace – okolnost okradení – je dočasnou věcí. Ztráta vinou této krádeže byla pro Stvoření nesmírná. Stvoření postrádá něco, co mu právem náleželo. A nejen to, ale čin krádeže a loupeže rozštěpil jsoucno a bytí na TŘI ČÁSTI: Na pravé a skutečné Stvoření a na zónu vymístění a lidský život na planetě Nula, nacházející se mimo Stvoření.

Dokud tento stav existuje, dokud důležitá integrální část ve Stvoření schází a je používána v rozporu s jeho tvořivým usilováním, nikdo v pravém životě pozitivního stavu nebude plně tvůrčím, produktivním, konstruktivním a patřičně užitečným. Taktéž pokud chybí podstatný počet sentientních entit ve Stvoření, nemůže dojít k plnému zpřítomnění a uskutečnění náležitého sjednocení, jednotnosti a harmonie tvořivých snah všech.

Jedním z mnoha důvodů, proč Pán Ježíš Kristus přijal novou přirozenost a Kondici, bylo sjednocení Jeho/Jejího Stvoření, aby bylo takové, jaké má být. Rozkol a rozštěp byly tolerovány kvůli poučení a pro provádění náležitých a správných výběrů, kdy se zvolí pravý a plný život pozitivního stavu. Pán Ježíš Kristus musel vstoupit do negativního stavu, aby tam ustanovil příznivé podmínky pro navrácení ukradeného „vlastnictví“ jeho pravému majiteli – pozitivnímu stavu. Takže tam vstoupil za účelem konečného eliminování tohoto nesnesitelného rozštěpu ve jsoucnu a bytí.

Jakmile tento rozštěp a rozkol bude odstraněn a ukradené „vlastnictví“ navráceno tam, kam patří, pak tehdy a jenom tehdy bude možno začít s budováním pravého a plného života pozitivního stavu s úplným a povšechným participováním a přispíváním ze strany všech entit všude. Pokud schází třebas jen jedno individuum v tomto procesu, plnosti tvořivého úsilí se nemůže docílit. Takže se požaduje plné účastenství všech bez jakýchkoliv výjimek a výhrad. Jenom tehdy bude tvůrčí úsilí úplné.

Po eliminaci negativního stavu ve všech jeho formách a podmínkách, až bude dokončen poslední soud nad tímto časovým cyklem („Učiněno jest ! “ – Zjevení 21:6), nastolí se údobí konzultací a navrhování budovatelských plánů se všemi. Všichni členové stvoření budou do posledního individua požádáni, aby předložili vlastní ideje toho, jak by se měl pravý život pozitivního stavu vybudovat a jak by se měl vyvíjet. Všechny předložené ideje budou použity pánem Ježíšem Kristem spolu s Jeho/Jejími vlastními Absolutními ideami při zakládání a ustanovení takového života.

Z těchto faktů můžete jasně vidět, proč není možné přesně předvídat, jaký druh života to bude. Jediná věc, která může být předvídána se stoprocentní jistotou, je to, že to bude život nejpozitivnější, nejtvořivější, nejšťastnější, nejradostnější, nejplodnější, nanejvýš užitečný a pokojný. A že to bude život bez negativního stavu. Avšak specifické, nekonečné variace a projevy toho života budou záviset na všech vstupech a ideách každé jednotlivé sentientní entity ve jsoucnu a bytí. Pán Ježíš Kristus bude osobně, soukromě a intimně inspirovat a evokovat plné jedinečné potenciály každého jedince ve stvoření, aby vytvářel tyto podnětné příspěvky pro tento nejdůležitější účel.

(7) Plné, nerozdělené tvůrčí úsilí každého jedince ve Stvoření rozhodne o jakosti sexuálních vztahů, jaké budou existovat ve Stvoření v tu dobu. Jak si vzpomínáte ze shora uvedených bodů: Plné sebevyjádření a sebevnímání je omezeno restrikcemi, uvalenými existencí negativního stavu. Takže plná výměna a sdílení sama sebe v sexuálním styku není zcela možná. Konec konců neznáte-li plně a zcela, kdo jste a co je vaše podstata, pak v procesu této výměny je předán určitý stupeň toho nevědění i vašemu sexuálnímu partnerovi. Stav tohoto nevědění bez ohledu na to, jak je velké či malé, znemožňuje mít zkušenost úplnosti výměny jednoho „já jsem“ s jiným. A nejen to, ale – což je nejdůležitější – takový pohlavní styk produkuje zrod idejí, které v sobě nesou inherentní stupeň neznalosti něčeho. Máte tu tedy nepřetržité rození lidí, kteří se narodí s nějakým stupněm neúplné znalosti mnohých věcí.

Toto je omezující situace při jakémkoliv životním procesu, ale obzvláště při vyjádření a vnímání tvůrčího procesu.

Tato situace je opět tolerována kvůli tomu, aby se poznalo a prožilo, jak se pociťuje, když není plné vědění ani plnost zkušenosti něčeho, někoho a sebe sama. Úplné ocenění plné znalosti a zkušenosti je možné jenom z prožití stavu, kdy schází plnost takové zkušenosti a znalosti. Navíc to dává každému jasně na vybranou nikdy nevolit jakýkoliv druh života, který by vzbuzoval stav takového omezení a ohraničení. Ale jakmile se tato omezení odstraní, každý bude mít přístup k získání plného vědění a zkušenostního prožitku sama sebe, jiných, svého Stvořitele a všeho ostatního.

Tato nová zkušenost určí modalitu a vyznění sexuálních vztahů. Především, nebudou žádným způsobem uvalena žádná omezení a ohraničení na jednotlivcův sexuální život. Vždyť jakákoliv omezení a ohraničení omezují a ohraničují. Toto by nebylo životem v pozitivním stavu. V pozitivním stavu jsou tolerovány jenom kvůli jsoucnu a bytí negativního stavu. Proto, když je jednou negativní stav eliminován, je tomu tak i s ohraničením a omezením. Pozitivní stav nebude již déle jakkoliv zdržován negativním stavem nijakým způsobem. Za druhé – a to je nejdůležitější – výsledkem každého neomezeného a neohraničeného pohlavního styku, v němž nebude nedostatek znalosti Pána Ježíše Krista, jiných a sama sebe, bude poprvé zrod idejí PLNÉ ZNALOSTI A ZKUŠENOSTI. Výsledkem toho bude vytvoření docela nové, dosud neznámé a nedostupné sentientní rasy, jaká bude nade všecko, co dosud bylo v jsoucnu a bytí. Aby se použilo vašeho výrazu, budou to supermuži a superženy s nanejvýš neobyčejnou inteligencí, krásou, tvořivostí, láskou, moudrostí a věděním, jací a jaké nebudou mít srovnání s ničím po celém Stvoření.

Bude to pokolení těchto nových lidí, co ve skutečnosti bude schopno ustanovit – pod dohledem, dozorem, za předsednictví a pod vedením Pána Ježíše Krista – nový život pozitivního stavu. Ať je nyní známo, že veškeré Stvoření horlivě očekává příchod těchto lidí. Budou nejblíže k obrazu a podobně Pána Ježíše Krista, než kdokoliv jiný doposud byl a bude. Poslouží příkladem pro každého, jak být a kým být.

V tomto sdělení se skrývá záhada !  Jak víte, každý si již v té době vytvoří velmi osobní, soukromí a intimní vztah s Pánem Ježíšem Kristem – ženy s Jeho maskulinitou a muži s Její feminitou. V procesu sexuálního spojení – z pozice plného poznání Pána Ježíše Krista, sama sebe a svého sexuálního partnera se narazí na nový sexuální zážitek. Sám/Sama Pán Ježíš Kristus bude účasten v tom procesu, když dovede sexuální partnery k neobyčejnému, nepopsatelně slastnému prožití orgasmu, během kterého bude Pánem Ježíšem Kristem včleněn určitý prvek do idejí, které se zrodí z takového sexuálního spojení. Ideje zrozené takovým neobyčejným způsobem (neobyčejným ze stanoviska této doby, ale normálním a pravidelným ze stanoviska toho budoucího času), budou potom naděleny životem, vyvěrajícím přímo z Absolutního nejhlubší niternostiPána Ježíše Krista. Díky tomuto neobyčejnému uspořádání dojde ke zrodu nadlidí, tak jak bylo krátce vylíčeno výše.

Opět se tu zjevuje velké a nové tajemství !  Ne mnoho lidských tvorů, čtoucích tato slova, bude schopno přijmout toto nové tajemství. Bude se jim zdát, že jde o rouhání !  Tajemství je ve faktu, že Pán Ježíš Kristus bude sexuálně zapojen v procesu sexuálního styku jakýchkoliv dvou sexuálních partnerů. Pro bláhové a omezené lidské tvory se toto zdá být takto porušením soukromí a perverzním způsobem sexu !

Přesto ať je znovu známo, že prožití pravého pozitivního sexuálního spojení se všemi jeho pozitivními výsledky se nemůže udát pouze mezi dvěma partnery – mužským a ženským – bez plné účasti třetího, vlastně nejdůležitějšího partnera – Pána Ježíše Krista. Uvědomte si, prosím, že Pán Ježíš Kristus zahrnuje v Sobě Absolutní sexualitu. Proto je pouze logické usoudit, že skutečná, ryzí a pravá zkušenost sexuality ve své nejplnější a nejdokonalejší expresi a se vší svou vybranou blažeností je možná, jenom když je Pán Ježíš Kristus v tomto aktu aktivním účastníkem.

Proč si myslíte, že je pohlavní styk dvou lidí bez této nejdůležitější duchovní komponenty tak neuspokojivý, omezující a krátkého trvání ?  Anebo proč je sexualita lidských tvorů tak abnormální, nepřirozená, perverzní, chorobná a zatížená pocity viny?  Protože nedovoluje, aby do jejího aktu vstoupil nejdůležitější třetí partner – Pán Ježíš Kristus s Jeho/Jejími duchovními principy – ženským pro muže a mužským pro ženu. Bez Něho/Ní se postrádá jakákoliv duchovnost.Duchovnost jakékoliv situace se uskutečňuje jenom přítomností a účastí Pána Ježíše Krista jako zdroje jakékoliv duchovnosti a – v tomto případě – sexuality.

Odstraníte-li zdroj pravé zkušenosti života od jakýchkoliv jejích modalit – v tomto případě od sexuality – pak skončíte přesně v takovém typu zkušenosti, jaký tak živě zobrazuje lidský život s jeho zvrácenou a nepřirozenou sexualitou. Mějte na zřeteli, že v tomto ohledu každý typ lidské sexuality, včetně toho, který se považuje za normální a zdravý podle lidských norem, je abnormální, zvrácený a nepřirozený. Z hlediska pravého života pozitivního stavu a podle všech duchovních principů není absolutně nic normálního a přirozeného v lidské sexualitě. Vždyť když není nic normálního a přirozeného v lidském životě v žádném z jeho aspektů, o co více to musí být pravda o něčem tak integrálně vkořeněném do samotného života – o sexualitě !

Na štěstí, až nastane ta doba, nebude existovat žádný specifický lidský život ani jeho typ sexuality. Každý bude prožívat sexualitu v její pravé duchovní, mentální a fyzické esenci a substanci v  trojici jejího spojení – mužského individua, ženského individua a Pána Ježíše Krista. Každý sexuální akt v tomto spojení bude prožíván v nekonečně rozmanité variaci, lišící se od všech předešlých aktů. Každá dvojice bude mít ve spojení s Pánem Ježíšem Kristem svůj jedinečný sexuální zážitek, neopakovatelný žádnou jinou dvojicí v jejím spojení s Pánem Ježíšem Kristem. Nebudou existovat v tomto ohledu žádné dvě podobné či stejné sexuální zkušenosti. Vždy bude něco nového a vzrušivě odlišného. Tato nová a podněcující odlišnost bude neustálým pramenem jejich tvůrčího usilování a jeho uskutečňování na věčnost.

Jak vidíte, není třeba negativní stav a lidský život k tomu, abyste byli věčně zaneprázdněni, tvořiví a šťastní. Pravý opak je pravdou: Existence negativního stavu a lidského života činí nemožným, aby kdokoliv měl plnost prožití pravého štěstí, opravdové tvořivosti a vhodného typu zaneprázdnění.

(8) Shora popsané záležitosti nové sexuality jsou spojeny také s otázkami manželství, tak důležitými pro lidské tvory. Jak víte, otáčí se lidský život kolem manželského a rodinného života jako nejžádoucnějšího a nejposvátnějšího závazku. Nicméně lidské manželství je fenoménem právě tak abnormálním, nepřirozeným, ohraničujícím a omezujícím, jakým je i veškerý lidský život. Fakticky je právě specifické pouze pro lidský život. Nikde ve Stvoření, dokonce i v přítomné době, takové vztahy neexistují.

Lidská manželství se charakterizují jako stav svázanosti, zotročení, závislosti, výlučnosti, vlastnění a jako uzavřené, sobecké a egocentrické pouto, nemající žádnou realitu v pozitivním stavu. Faktem této definice jsou lidská manželství původu negativního.

Je nemyslitelné pro kohokoliv v pozitivním stavu, aby se omezil na strávení celého života až na věčnost ve výlučném poměru s jednou jedinou osobou bez jakékoliv možnosti stýkat se s někým jiným. Prostá logika chorobnosti takového vztahu vyvěrá z faktu, že žádné individuum či žádná entita není absolutní. Všichni jste relativní vůči absolutnímu stavu. Relativnost vašeho rozpoložení určuje povahu vašich vztahů.

Máte-li vztah z pozice své relativnosti (a to je jediná pozice vám přístupná) s osobou, která je též relativní, pak váš poměr nemůže být jiným než relativním. Nemůže mít absolutní trvání. Aby takový poměr trval do nekonečna, musí být doplňován mnohými dalšími takovými vztahy. Takové vztahy umožňují splnění potřeb mít permanentní poměr s jednou jinou osobou poskytováním rozmanitých zkušeností v různých jedinečných vztazích. Dokonce je-li váš poměr s osobou opačného pohlaví, zvláště v procesu sexuálního styku, vždy jedinečný a rozličný, přece je omezen na jednu unikátní zkušenost s touž osobou. To je ohraničující a neproduktivní. Co s jinými jedinečnými zkušenostmi s jinými jedinečnými osobami opačného pohlaví ?

Absolutní, neustálý, trvalý a nevyčerpatelný poměr může být ustanoven pouze mezi dvěma stejně absolutními bytostmi. Ale takové bytosti neexistují. Jenom Jeden Pán Ježíš Kristus je absolutní. Co myslíte, proč stvořil nekonečný počet sentientních entit ?  Mezi jiným je stvořil proto, aby vykompenzoval nedostatek jiné absolutní bytosti. V povšechnosti a kumulativním součtu všech sentientních entit v jsoucnu a bytí je možnost mít nevyčerpatelnou variaci zkušeností, která aproximuje vztah jednoho absolutního stavu k druhému. Je tedy v určitém smyslu lidský druh manželství ochuzením pravého prožívání jakéhokoliv vztahu dokonce i mezi manželskými dvojicemi. Důvodem je to, že vylučují ze svého vztahu ten nejdůležitější požadavek pro permanentní kondici – absolutní stav, projevený v nekonečné rozmanitosti relativních stavů jiných sentientních entit. Ve skutečnosti lze jediný permanentní, nevyčerpatelný a nepřetržitý vztah, jenž se nikdy neopotřebuje, ustanovit jen z relativního stavu vůči absolutnímu.

Takže pouze ve vztahu vůči Pánu Ježíši Kristu, který je Absolutním stavem v Sobě a o Sobě, může se získat věčná trvalost. Pán Ježíš Kristus může ze Svého Absolutního stavu poskytovat nevyčerpatelný zdroj pro udržování takového vztahu. Činí to trojím způsobem: Jeden je prostřednictvím již zmíněné osobní, soukromé a intimní přímé komunikace mezi Ním/Ní a vámi individuálně. Druhý způsob je v Jeho/Její participaci během vašeho sexuálního spojení s partnerem opačného pohlaví. A třetí způsob je v tom, že vám poskytuje tolik variací sexuálních i jiných zkušeností, kolik je jen možno, během nichž je Pán Ježíš Kristus přítomen a jichž se účastní rozmanitým a jedinečným způsobem, tj. vždy jinak než během jiných prožitků. V povšechnosti a kumulativní sumě takových nepřetržitých nekonečných variací zážitků je možno prožívat co nejtěsnější možnou aproximaci vztahu mezi jednou absolutní entitou a druhou absolutní entitou, aniž by se porušila Jedinost Absolutního stavu.

Pouze lidští tvorové na vaší planetě se svými přijatými manželskými pravidly chtějí být vyloučeni z takových vztahů. Jak si vzpomínáte, jeden z mnoha důvodů, proč si lidští tvorové zvolili tak snadno jít do pekla, bylo proto, že odmítli akceptovat tento koncept sexuality a manželského života. Přijetí posvátnosti manželství je u lidských tvorů takového rozsahu, že je nic nemůže přesvědčit o tom, že opak je pravdou – totiž že lidský manželský život byl zfabrikován v peklech, za účelem zvěčňování negativního stavu ad infinitum.

Na neštěstí lidští tvorové věří, že jejich manželství jsou sankciována Bohem. Především toto je právě to, čemu učí církev a co čtou v doslovném smyslu Biblí Svaté. Ovšem za existujících okolností na planetě Nula a v lidském životě není jiný sexuální či manželský vztah možný, ba ani doporučitelný, jelikož lidští tvorové NEJSOU vybaveni pro takovou zkušenost ani duchovně ani mentálně, ani fyzicky či sexuálně. Kdyby byli, pak by NEBYLI lidskými tvory.

Lidští tvorové byli především zfabrikováni za tím účelem, aby zobrazili sexualitu, manželské vztahy, jakožto i mnohé jiné věci, jaké jsou nemožné, nemyslitelné, abnormální, nepřirozené a mající velice málo – ba vůbec-li – něco společného s praktikami a zkušenostmi pravého pozitivního stavu. Protože jste v lidském životě, musíte nést svůj kříž bytí lidskými tvory a přijmout fakt, že dokud se nacházíte v lidském životě, jste omezeni a ohraničeni pouhou lidskou zkušenostní životní modalitou ve všech jeho oblastech a projevech. Nic jiného vám nebude přístupné, dokud neopustíte své tělo a planetu Nula.

S existencí negativního stavu a lidského života existují v tomto ohledu určitá omezení a ohraničení dokonce i v pozitivním stavu. Toť důvod, proč život pozitivního stavu nebyl ještě plně aktivován. V novém životě pozitivního stavu nebudou žádná z takových omezení a ohraničení tolerována ani udržitelná. Takže nebude existovat žádný lidský typ vztahů ani lidská manželství. Na místo formálních manželství budou mít k dispozici formy zvláštních spojení a sjednocení, jež vyhovují jedinečným potřebám každého. Tyto svazky a spojení budou na bázi úplné svobody a nezávislosti, bez jakýchkoliv druhů závaznosti, vlastnění, požadavků či výlučnosti. Sdílení každého jiného a všech jiných se všemi jinými bude mít neohraničené proporce. Toto je naprosto nutnou podmínkou za účelem plného zpřítomnění, uskutečnění a projevení se všech jedincových tvůrčích snah.

Jste-li omezeni na jakýkoliv vztah a jakýmkoli vztahem mimo Absolutně jediného vztahu s Pánem Ježíšem Kristem, pak plnost exprese a imprese vašich tvořivých snah se stane také omezenou. Brzo se opotřebujete a ztratíte veškerou motivaci pokračovat ve svém tvůrčím úsilí. Tím, že máte jen omezenou zpětnou vazbu – v tomto případě pouze od jedné či dvou osob – přestanete odpovídat na stejný typ motivujícího zdroje, který nebude již déle motivující. Skončit v takovém rozpoložení znamená skončit smrtí. Toto je možné jenom v negativním stavu.

Je obtížné popsat, jaké druhy svazků a spojení se budou formovat v novém životě pozitivního stavu. To proto, že budou určeny všemi členy Stvoření při konzultaci s Pánem Ježíšem Kristem. V té době bude jasné, jakými budou. Nicméně můžete si být jisti jednou věcí: Žádná omezení ani ohraničení ani jiné podobné negativní věci nikdy nevstoupí do jakéhokoliv aspektu nového života. Aby se znovu zopakovalo: Nový život bude vybudován na základě svobody, nezávislosti, lásky, moudrosti, nepřetržitého pokroku, změny a vzájemného prospěchu, obecného blaha, tvořivosti a neomezeného sdílení. Vždyť Pán Ježíš Kristus poskytuje život právě pro tento vznešený účel.

(9) Bezmezné potenciály jedinečných expresí a impresí každého jedince určí míru užitečnosti jeho usilování v konání toho kterého typu práce, zaměstnání a povolání, v jakých se mu zachce být angažován. Užitečnost jedincova života je určena tím, jak přispívá svými jedinečnými talenty, dary a schopnostmi.

Nemajíce déle již ohraničenosti, omezenosti a nevědomosti všelijakého druhu, lidé tehdy budou schopni uskutečňovat, zpřítomňovat a projevovat všechny své dary, schopnosti a talenty způsobem co nejvíce produktivním, konstruktivním a tvůrčím. Princip, na kterém se jakákoliv užitečná činnost bude budovat, bude spočívat v kvalitě oceňování a potřeb. Každý jedinec je jedinečný a odlišný. Každý má jedinečné a rozličné dary, talenty a schopnosti. Ty jsou výrazy Absolutního stavu Pána Ježíše Krista, který nadělil těmito dary, talenty a schopnostmi každého jedince. Toto učinil pro specifický účel – aby se sdílelo s ostatními a přispívalo k blahobytu všech ostatních. Protože každý jednotlivec má v sobě tak nesmírnou upotřebitelnost a naplnitelnost potřeb druhých pro sdílení bez ohledu na to, čím a jaké jsou ty dary, talenty a schopnosti, vše z nich je stejně potřebné a oceňované. Takže do nového života pozitivního stavu nikdy nevstoupí něco jako komplex nadřazenosti a méněcennosti, jak to zakoušejí lidští i jiní tvorové.

Zároveň tím, že žádní dva jedinci si nejsou podobní, nikdy v tom životě nedojde k žádné duplikaci jakýchkoliv aktivit. Duplikace jsou ztrátou drahocenné energie a tvořivého usilování. Pán Ježíš Kristus nikdy nevytváří dva či více darů, talentů a schopností, které by se navzájem zdvojovaly ve svých činnostech. Pouze v negativním stavu a v lidském životě restrikcí a limitů je možná taková neproduktivní duplicita. Je pouze logické usoudit, že jste-li jakkoliv ohraničeni a omezeni, brzo vám dojdou nové nápady a pak skončíte tím, že budete dublovat. Toto je typickým stylem negativního stavu. Všechno v něm i na vaší planetě podléhá zas a znova duplikacím.

Podívejte se na odpadky, smetí, brak a neřádstvo, jaké lidský život produkuje !  Je třeba vybudovat celý komplex zařízení, která se zabývají tímto odpadem. Fakticky se lidský život točí kolem záchodů, fekálií, močůvky a odstraňování odpadků a smetí. To mluví docela výstižně o tom, že negativní stav neprodukuje obecně nic jiného než odpad, smetí, brak, šmejd a všelijaké věci na vyhození. Toto jsou „rozkoše“ negativního stavu, kterými neustále napájí lidský život.

Přítomná situace členů pozitivního stavu je kvůli svobodě volby taková, že dokonce i oni se musí neustále omývat a očisťovat od představ, jež je ponoukají k tomu, aby odmítali a zapírali Pána Ježíše Krista a život pozitivního stavu. Takové ideje mohou být považovány za jejich odpadový materiál, který se musí odhazovat. Jak víte, tento vyhozený odpad padá do zóny vymístění, zde je zachycen a použit jako zdroj odpadního života jejích členů. Potom je mnohonásobně duplikován a předává se lidskému životu na vaší planetě. V tomto ohledu je lidský život vyživován odpadky vyhozenými z pozitivního stavu a použitými pro mrtvý život negativního stavu, který je vrhá zpět. Ve skutečnosti život lidský se jeví jak odpad odpadu z odpadu. Toto je proces duplikace, triplikace a multiplikace negativního stavu.

Taková situace se ovšem nebude déle tolerovat v novém životě pozitivního stavu. Členové pozitivního stavu – jakmile se osvobodí od nutnosti odhazovat výše zmíněné ideje – budou mít příležitost, aby konečně konali to, k čemu byli stvořeni: Neohraničené, neomezené, nepotlačené a nepřekazitelné zpřítomňování, uskutečňování a projevování všech svých potencionálů, darů, talentů a schopností pro vzájemné sdílení a ve prospěch všech.

(10) V novém životě pozitivního stavu bude mít pojetí volného času a zábavy docela jiné spoluoznačení. Jak jste si povšimli, nebyla zde zmínka o spaní. Není to náhodou. Potřeba spánku vyvěrá z nutnosti udržet určitou znalost a informaci záhadnou a ukrytou. Také vyvěrá z existence nevědomosti a nevědomých procesů. Toto pak nasvědčuje tomu, že život spánku povstal z negativního stavu. Je to proto, že negativní stav potřebuje určitou znalost a informaci skrývat dokonce i před členy pozitivního stavu.

Kvůli negativnímu stavu existují ignorace a nevědomé procesy. Čím více vědomostí a informací se musí odpírat jakékoliv sentientní entitě a čím více nevědomosti a nevědomých pochodů působí, tím delší doba spánku se vyžaduje. Takže dokonce i členové pozitivního stavu v přítomné době potřebují mít údobí periodického spánku.

Naproti tomu lidští tvorové, jsouce výtažkem ignorace a nevědomí, potřebují nejdelší dobu ke spánku. Téměř POLOVINA jejich lidského života se stráví spánkem či jinými formami odpočinku.

Situace nevědomosti a zatajování určuje také délku jakékoliv fáze člověka. Čím je více té ignorace a utajování, tím je kratší ta fáze nebo životní rozpětí. Takže opět je to fáze lidského života, která tím, že je ve stavu největší nevědomosti a utajování pravých duchovních i jiných faktů, trvá nejkratší úsek času. Žádná jiná fáze života kdekoliv a v jakémkoliv čase není tak krátkého trvání.

Proto jakmile potřeba utajování a záhadnosti bude eliminována, jakmile lidský život ignorace a nevědomých procesů nebude déle existovat, jakmile negativní stav již více nebude, nebude existovat žádná potřeba spánku. V novém životě pozitivního stavu tedy spánek nebude mít místo. Bude nahrazen delším obdobím práce, učení, zábavy, bavení se, svátků a nejrůznějšími dalšími oddechovými aktivitami.

Obsah a kvalita oddechových a zábavných činností budou určeny v době zavedení a ustanovení nového života pozitivního stavu. Můžete být ujištěni, že to bude něco, co nebylo nikde a nikdy zkušenostně prožito v žádném dosavadním životě.

Jednou z oblíbených činností, kterým se věnuje čas, jaký se nyní tráví nutným spánkem, bude učení se novým způsobům vnímání, vyjádření a vztahovosti. Lidé budou hodně cestovat po veškerém multivesmíru Stvoření, aby se poučili o jiných formách sentientního života, jejich životním stylu, tvůrčím usilování a o tom, jaká je kvalita jejich vztahu k Pánu Ježíši Kristu. Takové poučení bude sloužit účelu nepřetržitého zvelebování a obohacení každého až na věčnost. Protože budou do jsoucna a bytí přicházet vždy nové formy sentientního života, bude zde vždy něco nové a podněcující k poučení.

(11) Jak víte, je multivesmír Stvoření uspořádaným a zákonným děním, řízeným určitými duchovními principy Božské prozřetelnosti Pána Ježíše Krista. Toto vyžaduje, aby existoval určitý typ duchovní organizace, aby se tyto multiverzální zákony naplnily. Jeden z fundamentálních rozdílů nového života pozitivního stavu bude v tom, že každé idividuum ve Stvoření bez výjimek a výhrad bude mít vštípeny tyto zákony ve svém srdci, a to na základě své svobodné vůle a volby. Takže každý bude řízen těmito zákony z vnitřku a nikoliv z vnějšku.

Z tohoto důvodu nebude existovat v té době žádný vnější typ vlády politické nebo jakékoliv jiné povahy. Pamatujte si, že Pán Ježíš Kristus bude mít intimní, soukromý a osobní vztah s každým jednotlivcem. Tudíž je to Pán Ježíš Kristus, který jediný může ovládat jakýkoliv vládnoucí orgán či individuální život. Mluvíte-li a stýkáte-li se s Pánem Ježíšem Kristem denně, pak jakou jinou potřebujete autoritu ?  Pán Ježíš Kristus a vaše „já jsem“, které v sobě obsahuje všechny vládnoucí zákony multivesmíru, jsou vašimi absolutní vládci. A jelikož ve vašem „já jsem“ jsou od Pána Ježíše Krista ve vás, pak v konečném smyslu je pouze a jedině Pán Ježíš Kristus vaším Absolutním vládcem. Mít Jej/Ji za pravého Absolutního vládce a Absolutní autoritu znamená, že jste dokonale svobodní a nezávislí na jakýchkoliv vnějších autoritách a jejich nanucování.

Bude existovat v té době jenom NEOFICIÁLNÍ TYP VLÁDY, který se omezí na záležitosti KOORDINOVÁNÍ ČINNOSTI a udržování DOPLOMATICKÝCH VZTAHŮ s jinými formami sentientního života po celém multivesmíru. Každá zvláštní forma sentientního života se bude obvykle shlukovat okolo jednoho stavu a jedné oblasti v čase a prostoru. Tyto shluky budou vytvářet zdání, že existují země, mající stejné formy sentientního života. Avšak nebudou mít žádnou politickou či jinou moc nad nikým mimo koordinování činností. Jak víte, všecka moc bude patřit Ježíši Kristu.

Rozsah, obsah, kvalita a forma jakékoliv takové vlády bude určena specifickou volbou toho, jak se bude v té době projevovat nový život pozitivního stavu tím, či oním způsobem. Kvůli tomu se nemůže o této záležitosti více zjevit.

Má-li kdo uši k slyšení, nechť slyší, co Pán Ježíš Kristus zjevuje v této kapitole.“

(19)

Kapitola devatenáctá

ŽIVOT PO LIDSKÉM ŽIVOTĚ

Dne 9.dubna 1988 v 6:00 hodin ráno bylo ke mně slovo Pána Ježíše Krista, řkoucí :

„Při pohledu na zjevená fakta o lidském životě je zřejmé – a ať se to znovu zopakuje – že lidský život není to, co si lidští tvorové o něm myslí. Ovšem tím, že lidští tvorové jsou typicky lidskými, nikdy nebyli a nejsou schopni dojít k jakékoli sjednocující a jednotné teorii o svém vlastním životě. Četné rozporné a nesmiřitelné teorie o původu života a podstatě lidského života, existující vedle sebe na vaší planetě, jsou dobrým příkladem pro tuto situaci. Avšak žádná z těch teorií se ani trochu nepřibližuje pravdě.

Předmět této kapitoly je dvojí:

Jedním je ZJEVENÍ O ÚDĚLU ČI OSUDU LIDSKÝCH TVORŮ HNED PO TÉ, CO OPUSTÍ SVOU PLANETU, čili – jak říkají – AŽ ZEMŘOU.

Druhý je odpovědí na otázku, CO SE STANE S LIDSKÝM ŽIVOTEM, či přesně řečeno – S LIDSKÝMI TVORY, KTEŘÍ BYLI SPECIFICKY ZFABRIKOVÁNI, ABY BYLI LIDSKÝMI TVORY, AŽ BUDE NEGATIVNÍ STAV A LIDSKÝ ŽIVOT ELIMINOVÁN.

Jak si pamatujete z knih „Poselství z nitra“ a „Kdo jsi a proč jsi zde ?“, ne všichni lidští tvorové na planetě Nula jsou skutečně lidskými tvory. Mnozí přítomní na vaší planetě přijali lidský život a lidskou formu za určitými důležitými duchovními účely. Naproti tomu byli mnozí lidští tvorové, vlastně většina z nich, zfabrikováni pouze pro jeden účel: Nebyli ničím jiným než typickými a specifickými lidskými tvory.

1.  LIDÉ S POZITIVNÍM POSLÁNÍM, JEŽ NEJSOU PRAVÝMI LIDSKÝMI TVORY

V případě těch, co nejsou lidskými tvory a kteří dočasně přijali lidský život a jeho formu za účelem svého poslání na planetě Nula (pozitivního poslání – pozn. zpracovatele), je situace zjednodušena. Po ukončení svého poslání, ať je to cokoliv, a po opuštění planety Nula navrátí se na místo, do stavu či kondice, z níž se vtělili na vaši planetu. Tento návrat po smrti jejich lidského těla není okamžitý. Než se dostanou na svou domácí základnu, budou muset projít údobím něčeho, co vy byste pojmenovali karanténou. Podstoupí zvláštní typ duchovního „vykuřování“, při němž se u nich ODSTRANÍ všechna špína, všechny jedy a nákazy typického a specificky lidského života a kdy dojde k důkladné očistě a umytí všeho, co je povahy lidské. Pak se navrátí do své vlastní společnosti a připojí se ke svému lidu. Proces vykuřování, vyčištění a očisty se vskutku odehrává u těch, kdo přišli z pozitivního stavu a také se tam vracejí, ať je to duchovní svět či intermediální svět. Ti, co přišli z fyzického vesmíru pozitivního stavu, nevrátí se zpět na svou fyzickou planetu, nýbrž buď do mezisvěta duchů, nebo do duchovního světa, souvztažícího s jejich fyzickým světem.

2.  LIDÉ S NEGATIVNÍM POSLÁNÍM, JEŽ NEJSOU PRAVÝMI LIDSKÝMI TVORY

Situace je odlišná u těch ne-lidských tvorů, kteří na sebe vzali lidský život a jeho formu kvůli poslání z různých pekel nebo jiných oblastí zóny vymístění. Ti neprocházejí procesem vykuřování, vyčištění a očisty. Na místo toho se získaná lidská přirozenost inkorporuje do jejich po-lidského života takovým způsobem, aby se stala intergrální částí dřívější přirozenosti v transmogrifikované kondici. (Tuto inkorporaci v transmogrifikované kondici provádí jiné negativní entity, v jejichž moci se entita nachází – pozn. zpracovatele.) Slovo „transmogrifikované“ v této souvislosti značí odstranění jakýchkoliv pozitivních elementů, získaných během jejich života na planetě Nula, a extrahování všeho negativního a nanejvýš specificky lidského (ve smyslu negativním) a zkombinováním toho všeho s jejich původní vlastní přirozeností. Toto je typem zvráceného „vykuřování“, „vyčištění“ a „očisťování“. Výsledkem této kombinace je získání daleko horší, ošklivější a zlořádnější démonické přirozenosti, jež se PAK POUŽIJE V DUCHOVNÍ VÁLCE PROTI POZITIVNÍMU STAVU.

Jedním z mnoha důvodů, proč se negativní entity z pekel a jiných oblastí zóny vymístění inkarnují na planetě Nula, je získání nějakých elementů lidské přirozenosti, aby se tak staly VÍCE ZLÝMI a ÚČINNĚJŠÍMI BOJOVNÍKY v zápase proti Pánu Ježíši Kristu a všem těm, kdo se nacházejí v pozitivním stavu. (Planeta Nula je školkou pro pekla, jak již bylo uvedeno – pozn. zpracovatele.)

Inkarnace na planetu Nula vytváří ovšem pro negativní entity určité riziko. Vždyť donedávna se vtělilo na vaši planetu mnoho pozitivních entit. Takže tito démonové v lidské formě jsou vystaveni přímo vlivu poslanců pozitivního stavu v lidské formě a riskují být navždy ztraceni pro negativní stav tím, že by konvertovali do pozitivního stavu s pomocí agentů pozitivního stavu. Tento risk stojí za to, aby byl podstoupen, protože když uspějí v jejich poslání, získají po návratu neobyčejnou moc a schopnosti zla, jaké jim dosud nebyly přístupny.Avšak vyslanci pozitivního stavu jsou vystaveni stejnému riziku. Dostávají se do nebezpečí korupce ze strany negativního stavu a lidské přirozenosti a velmi často ztrácejí svůj původní pravý nadhled a dočasně podlehnou pokušení a slibům negativního stavu.

V obou případech – jak při konverzi negativních entit v lidské formě do pozitivního stavu, tak i pozitivních entit v lidské formě do stavu negativního – není tento proces tak obtížný, jak se zdá. Musíte si pamatovat, že nikdo z nich nemá vědomou znalost či paměť o tom, kým jsou, odkud přišli, či jaký je účel jejich přebývání na planetě Nula. Jak víte, tato okolnost je jediný způsob, jakým se vstupuje do lidského života a prožívá, co je to být typicky lidským tvorem. Jakýkoliv jiný způsob by nebyl způsobem lidským. Takže jsouce v plné nevědomosti o těchto faktech, oba druhy těchto ne – lidí v lidské formě se mohou snadno zviklat tím, či oním směrem. Vždyť – konec konců – mají všichni v sobě plně zachovánu svobodu volby a schopnost se změnit. Jak si vzpomínáte, tyto dvě schopnosti tvoří základnu pro jakýkoliv život, bez ohledu na to, jaký je to druh. Zopakujeme: Život v jakékoliv formě a stavu, ať je to život pozitivní, negativní či lidský, je naprosto nemožný bez těchto dvou stavebních kamenů života.

3.  PRAVÍ LIDŠTÍ TVOROVÉ

Nicméně jsou lidští tvorové na planetě Nula většinou pravými lidskými tvory. Byli zrozeni jenom za jedním účelem – být lidskými tvory a podávat příklad typické a zvláštní lidské přirozenosti, jak byla popsána ve dvanácté kapitole i jinde v této knize. Tito lidští tvorové nezakusili žádný jiný život než pouhý lidský život. Jejich život v tom speciálním intermediálním světě – než vstoupili do fyzického lůna svých lidských matek – byl v rámci lidských parametrů. Je proto otázkou, co se stane s lidskými tvory, až opustí planetu Nula, čili – podle vašeho výrazu – až umřou ?  Situace s lidskými tvory po fyzické smrti jejich těl je daleko komplikovanější než s kýmkoliv jiným. Nezapomeňte, že v sobě mají typického lidského ducha a typickou lidskou duševnost. Vše, co postrádají, je vnější fyzické tělo.

Pokud si vzpomínáte, lidské tělo se zevně, ve svém vnějším zjevu, se příliš moc liší od jiných těl většiny sentientních entit kdekoliv v mezích tohoto zvláštního Vesmíru v multivesmíru. Nicméně obsahuje lidské hmotné tělo některé orgány, které v žádném jiném typu těl neexistují (na příklad orgány vylučování). Umístění orgánů toho těla se také liší, zvláště v struktuře mozku, propletení nervové soustavy, u sexuálních orgánů a hlasivek. Toto byla velmi závažná změna v lidském těle, provedená kvůli jeho akomodaci typickému a specifickému lidskému duchu a jeho lidské duševnosti (pseudotvůrci – pozn. zpracovatele).

Když jednou toto tělo přestane fungovat, lidský duch a jeho duševnost se z něho uvolní a pokračují ve svém životě. Avšak zde se objevuje problém. Lidský život a jeho duch a duševnost nemůže přetrvat v žádné jiné sféře ani atmosféře než ve své vlastní. Nemůže přežít nikde jinde. Naproti tomu se ani zničit nemůže. Není zničitelný žádný sentientní život bez ohledu na to, v jakém stavu, formě a okolnostech. Život může změnit formu svého projevu, může se transformovat z jednoho stavu do druhého, ale nikdy se nemůže zničit. Protože lidský život je zvrácenou formou sentientního života, nemůže být zničen, bez ohledu na to, v jakém stavu zpitvoření je. Avšak tím, že má schopnost svobodně volit a měnit se, může se transformovat nebo – v negativní konotaci – může se transmogrifikovat.

Proces transformace či transmogrifikace není jednoduchý. Vyžaduje spoustu úsilí a času (slovo „čas“ je zde použito ve smyslu souvztažnosti s určitými duchovními stavy, jichž je třeba k provedení tohoto procesu. V této souvislosti není ho použito jako časového měřítka ve vašem pojetí času). Mezitím musí lidský duch a jeho duševnost někde přebývat.

V intermediálním světě duchů je speciální „záchytka“ (lepší termín v lidském jazyce neexistuje pro popsání této záchytné oblasti), přizpůsobená specificky podmínkám přežití lidského ducha a jeho duševnosti, dokud nebude ukončen proces transformace či transmogrifikace. Je to tato zvláštní oblast, do níž vcházejí všichni praví lidští tvorové nejdřív po své smrti, čili po opuštění planety Nula. Ani se nemusí říkat, že tato oblast zadržení je věru dobře izolována a separována od ostatních obyvatel toho světa. Komunikuje se s nimi pomocí speciálních, nepopsatelných ochranných prostředků.

V přítomné době je situace s lidskými tvory po jejich fyzické smrti podstatně jiná než bývala předtím. Změna v této situaci nastala po dokončení hybridizace a fúze lidského těla – masa v Absolutní přirozenosti Nejvyššího, který se stal povšechností Pána Ježíše Krista.

1)  MINULÝ STAV

Před dokončením procesu této fúze a hybridizace byl v Nejvyšším přítomen určitý stupeň separace některých lidských elementů. Nejvyšší používal lidského těla Ježíše Krista, aby se objevoval před lidskými tvory, kdy to bylo potřebné a nutné, ale přece jen byl ještě separován od Své Absolutní esence i Substance. Pokud tato separace existovala, byl úděl lidských tvorů jiný, než je dnes. Ve stavu separace nemohlo dojít k žádné podstatné změně v lidském duchu a jeho duševnosti. Za takových separačních okolností jediná věc, jaká byla možná, bylo potlačení nebo uspání či zkrocení typické lidské přirozenosti. Avšak lidská šelma zůstala na živu, i když jakkoliv spící. Mohla by se však probudit či vyvolat nebo přivést do pozornosti kdykoliv. Nemůže se eliminovat či transformovat v něco pozitivního. Z tohoto důvodu existovaly až donedávna u lidských tvorů tři různé stavy po jejich smrti.

(1) První byl v rámci pozitivního stavu. Ti lidští tvorové, co rozeznali negativnost, zlo a zfalšování typického lidského života a učinili vše, aby se zdržovali od jednání, působení, myšlení, chtění, záměrů a cítění typicky lidských, a kteří s dobrým a kladným úmyslem se obrátili k Bohu, dostali povolení zformovat své vlastní nebe v rámci pozitivního duchovního světa nacházejícího se v tomto a zvláštním vesmíru v lůně celkového multivesmíru. Tato lidská nebesa se výrazně lišila od všech jiných nebes. Ačkoliv byla povahy pozitivní, přece jen pro pokračující separaci lidských elementů v Nejvyšším byla oddělenaodloučena od zbytku Stvoření.

Spojení s jinými oblastmi Stvoření, jakožto i s jinými nebesy v rámci tohoto Vesmíru bylo zprostředkováno mediátory zvláště určenými Pánem Ježíšem Kristem, kteří byli trénováni, vybaveni a naděleni specifickými schopnostmi pro přežití v lidské atmosféře i sféře. Bylo-li třeba či zachtělo-li se lidskému tvoru těchto nebes navštívit nějakou jinou sféru mimo lidská nebesa,nebesích ohraničeni ve svém komunikování a vztazích v mezích svých vlastních nebes.Tato situace s lidskými nebesy odrážela stav pokračující separace lidských elementů od povšechnosti Absolutní přirozenosti Nejvyššího, který nyní je Pánem Ježíšem Kristem. vyžádalo si to podstoupit speciální proces příprav a přizpůsobení se. Tento proces mu dovoloval dočasně vstoupit do té sféry a přežít tam tak dlouho, dokud účel návštěvy trval. Avšak v tom okamžiku, kdy účel té návštěvy byl splněn, začali lidští tvorové – hosté i jejich hostitel pociťovat úzkost, což znamenalo, že nastal čas, aby opustili společnost jeden druhého. Z tohoto důvodu – ve většině případů – byli lidští tvorové na Ať se znovu opakuje:

(2) Druhý stav lidských tvorů, jenž nastal po jejich fyzické smrti, byl v rámci intermediálního světa duchů. Ve skutečnosti měli lidští tvorové svůj vlastní mezisvět duchů, separovaný a izolovaný od jakýchkoliv jiných intermediálních světů, kde měli dovoleno formovat se ve společnosti, země, státy a organizace přesně tak, jak to činili za života na planetě Nula, dokonce zachovávali i jména svých zemí, měst, vesnic a planet. Nazývali svůj mezisvět planetou Zemí a z hlediska všech praktických účelů se jevila jako planeta, z níž přišli (planeta Nula, které oni říkali Země). Většina z nich pevně věřila, že žije na své původní fyzické planetě a ne v nějakém jiném světě.

Typ lidských tvorů, který se usadil v tomto světě, domnívající se, že jde o permanentní skutečnost, byli lidští tvorové, kteří v sobě měli silné tendence a sklony jak pro negativní, tak i pro pozitivní stav. Čili ti, jejichž odhodlání připojit se k jedné nebo k druhé straně nebylo jasně identifikováno či učiněno. Životní styl těchto lidských tvorů i s jeho důsledky byl náležitě vylíčen ve spisech Swedenborga. (Viz např. “NEBE A PEKLO” na internetu www.vesmirni-lide.cz – pozn. zpracovatele, Ivo A. Bendy.)

Jakýkoliv lidský tvor, ať to byl někdo povahy pozitivní či negativní či nerozhodnuté, vstoupil po své fyzické smrti nejdříve do tohoto mezisvěta. Délka jeho pobytu v tom světě byla určena faktorem ztotožnění se s jedním ze stavů. Čím více bylo ztotožnění se stavem pozitivním, tím méně času strávil v tom světě a tím dříve se odebral do jednoho z lidských pravých nebes. Čím více se ztotožňovali s negativním stavem, tím méně se zdržovali v intermediálním světě a rychleji odcházeli do jednoho z lidských pekel. Čím méně identifikace bylo s oběma těmi stavy, tím déle zůstávali v mezisvětě duchů, a to až do té chvíle, kdy byla provedena volba a rozhodlo se pro jedno nebo druhé a kdy se pravá přirozenost toho kterého lidského tvora odhalila a projevila. Před dobou Swedenborga pobyt lidských tvorů v mezisvětě duchů byl možný po staletí. Po Swedenborgově době a až do nedávného zrušení lidského intermediálního světa pobyt nemohl trvat déle než třicet let (užije-li se lidských časových měřítek).

(3) Třetí stav u lidských tvorů po jejich fyzické smrti byl v rámci negativního stavu. Lidští tvorové, kteří projevili nepřekonatelné tíhnutí k negativnímu stavu, se po krátkém pobytu v lidském intermediálním světě přidali k lidským tvorům s podobnou náklonností v nějakém z lidských pekel. Také v peklech tvořili lidští tvorové své vlastní společnosti a země, jež byly relativně separovány a izolovány od jiných pekel.

Takže, jak vidíte, nehledě na to, v jakém stavu lidští tvorové setrvávali po jejich fyzické smrti, byli vždy separováni a izolováni. Jak bylo uvedeno výše, důvodem pro to je to, že je v samé povaze lidskosti být separován a izolován. Vlastně vinou svých ohromných předsudků, pověrčivosti a zaujatosti, nepřáli si lidští tvorové moc se stýkat s někým jiným než se sobě podobnými (vyjma tak zvané misionáře, kteří se vždy snažili navštěvovat jiné společnosti s tím, aby je obrátili na lidskou náboženskou víru).

Bylo vždy nesmírně těžké pro lidské tvory připustit fakt, že nejsou preferovanou, zvláštní a nadřazenou sortou. Považujíce a shledávajíce sami sebe se za preferované, zvláštní a nadřazené, odmítají jiné nebo se dívají z patra na všechny ostatní, jako na něco méněcenného ve srovnání se sebou.

V pozitivním stavu lidských nebes byl takový postoj zkrocen, ale vždy číhal zpod potlačené a dřímající kondice. Stálo to mnoho úsilí a práce pro lidské anděly a andělské duchy, aby se tato tendence držela pod kontrolou. Ovšem, jsouce takové povahy, lidští tvorové mají nezřízenou schopnost se svou chvástavou drzostí odstrkovat každého, kdo je jiný. Proto nikdo ve Stvoření ani v zóně vymístění nebyl příliš horlivý stýkat se s lidskými tvory tak, či onak.

Jak si vzpomínáte, bylo již dříve řečeno, že hned první věcí, co se lidští tvorové snažili dělat, kdykoliv někoho potkávali v životě po lidském životě, bylo obracet dotyčného na svou lidskou víru, vlastní způsob a styl života. Nedošlo-li u té entity ke konverzi, čemuž vždy tak bylo, pak lidští tvorové ji zatracovali do pekel, ač sami se nacházeli v peklech (měli za to, že měli moc na zatracování). Každý se vyhýbal projevům lidského chování, jak jen bylo možno.

Tato situace u lidských tvorů existovala tedy donedávna. Když jednou došlo k eliminaci stavu separace a izolace lidských elementů od Absolutní přirozenosti Pána Ježíše Krista a po té, co tyto elementy podstoupily fúzi v povšechnosti Jeho/Její Absolutní přirozenosti, mohl započít proces buď transformace, nebo transmogrifikace. Duchovní princip požaduje, aby jakýkoliv proces této povahy byl odvozen z pozice unifikace a jednotnosti. Je pouze logické usoudit, že je naprosto nemožné jednat ve stavu separace a izolace, ze stavu odloučenosti a oddělenosti. Pokud takový stav existoval, nemohla nastat žádná opravdová transformativní činnost.

Stav separace a izolace nemůže transformovat izolovaný a separovaný stav. Jediné, co může učinit, je udržovat ten stav odloučenosti a oddělenosti do nekonečna. Z toho důvodu, pokud ten stav existoval, bylo lidským tvorům dovoleno zůstat lidskými tvory, separovanými a izolovanými od všech ostatních, ve všech svých stavech, okolnostech a situacích.

Jistě, tato situace nemohla být tolerována na věky. Pokud existuje stav separace a izolovanosti, existuje i negativní stav. Je to životem negativního stavu. Prvním krokem v procesu eliminace negativního stavu je odstranění lidské odloučenosti a oddělenosti pomocí transformace a obdarování lidských tvorů takovým typem života, který by vedl k sjednocení a jednotě. Sjednocené elementy v Absolutní přirozenosti Pána Ježíše Krista tento proces nyní umožňují.

Jak víte, jenom Pán Ježíš Kristus může podniknout tak enormní a neobyčejný proces. Nicméně ani v lidském životě není nic příliš obyčejného. Ale pokud separace lidských elementů od Pána Ježíše Krista pokračovala, žádná akce nemohla být v tomto ohledu podniknuta. Jakýkoliv pokus tak učinit za okolností separovanosti, by vedl ve skutečnosti k vyhlazení lidských tvorů. Důvodem toho je fakt, že bez lidských elementů v Absolutní přirozenosti Pána Ježíše Krista žádný lidský tvor by nemohl přežít Čistou Božskou sféru ani na zlomek vteřiny. Pamatujte si, že lidský život není schopen vést k žádné jiné formě života. Jakákoliv jiná forma a projevování života je smrtonosná a jedem pro lidský život. Vyčištěné a zbožštěné lidské elementy v Pánu Ježíši Kristu Mu/Jí dovolují přiblížit se k lidským tvorům kdykoliv, za jakýchkoliv okolností, stavu a místa bez nebezpečí pro ně a započít proces jejich úplné transformace a nadělení odlišným životem.

(1) První fáze procesu této transformace a životního obdarování začíná v lidských nebesích duchovního světa. Byla zakončena dnes, k tomuto datu. Všichni lidští tvorové těch nebes ze své svobodné vůle a volby byli transformováni a osvobozeni od typické lidské přirozenosti a integrováni v povšechnosti ostatního Stvoření. Nejsou již odloučeni ani odděleni od nikoho ve Stvoření. S tímto novým životem obdržela jejich nebesa nový typ atmosféry, která uschopňuje kohokoliv k tomu, aby mohl vstoupit do jakýchkoliv jiných míst, stavů a podmínek bez potřeby příprav či mediace.

(2) Druhá fáze začíná právě nyní v intermediálním světě duchů, kde se lidským tvorům naskýtá možnost volby buď vstoupit do Nové školy, kde by se podrobili procesu této transformace a životního obdarování, anebo se odebrat do jakéhokoliv lidského pekla podle vlastního výběru. V reakci na tyto obrovské revoluční změny, jež se odehrály u lidí i jiných, mají pekla teď také dovoleno pokračovat ve svém usilování v tomto ohledu.

Od této chvíle jsou všichni lidští tvorové v příslušných peklech úplně transmogrifikováni a obráceni v tvory opravdu pekelné, jejich pekla již nejsou nepřístupná pro nikoho. Proces transmogrifikace lidských tvorů v peklech je nutným krokem k tomu, aby se povaha negativního stavu mohla plně a dokonale odhalit.

Pokud si vzpomínáte, bylo před několika týdny zjeveno, že pekla pseudotvůrců byla OTEVŘENA, takže MOHOU vycházet a připojovat se k členům v jiných peklech. Jejich prvním činem hned po vypuštění bylo transmogrifikování lidských tvorů v příslušných peklech, aby tak pekla mohla docílit své vlastní pseudounifikace. Pouze pseudotvůrci měli znalost, jak provést proces transmogrifikace a pseudounifikace. Pekla potřebují dosíci své vlastní pseudounifikace jako odpovědi na ty ohromné změny, k nimž docházelo v pozitivním stavu. Aby mohli účinně pokračovat ve svém boji proti pozitivnímu stavu a všem jeho fundamentálním změnám, potřebují tuto DOČASNOU unifikaci.

2)  NYNĚJŠÍ STAV

Za NYNÍ existujících okolností, jakmile lidský tvor umře a opustí planetu Nula, je umístěn do záchytné oblasti v intermediálním světě. Trvání pobytu v té oblasti zadržení pro kohokoliv nemůže být delší než tři roky, počítá-li se podle elementů lidského času. Během těch tří let každý lidský tvor dostává možnost volby pro konvertování do pozitivního stavu tím, že vstoupí v Nové škole do zvláštního oddělení, specializujícího se na lidské záležitosti. V Nové škole je proces jejich transformace a životního obdarování započat Pánem Ježíšem Kristem a Jeho/Jejími asistenty.Neexistuje žádný časový limit pro jejich pobyt v Nové škole. Jedinec tam zůstává tak dlouho, jak je třeba, aby tento proces byl dokonán účinně, úspěšně a natrvalo. Různí lidští tvorové mají různý stupeň identifikace s typickým lidským životem. Čím stupeň ztotožnění je větší, tím je delší pobyt, během kterého je konána namáhavější a složitější práce. A vice verza: Čím menší identifikace, tím lehčí a rychlejší je proces.

Odmítnutí konverze do pozitivního stavu a vstoupení do Nové školy znamená, že se zvolilo vstoupit do jednoho z  pekel, kde je každý lidský tvor transmogrifikován v pekelného tvora.

Takže od tohoto okamžiku nikomu z lidského plemene planety Nula po odchodu z této planety není dovoleno zůstat typicky lidským déle než tři roky, jak to souvztaží s lidským planetárním časem. Tato situace je velice závažným pokročením v procesu totální a dokonalé eliminace negativního stavu a mrtvého života všech pekel a plodu jejich fabrikace – lidského života.

3)  BUDOUCÍ STAV

Při pohledu na tato fakta, krátce zjevená v této kapitole, je zřejmé, že lidský život je dočasným a přechodným děním. Je-li jednou eliminován negativní stav, nezbude nic, co by napájelo trvání lidského života. Vždyť – ať se to znovu zopakuje – lidští tvorové a jejich život jsou produktem negativního stavu. Všichni lidští tvorové, kteří ještě budou přítomni na planetě Nula v době konečného eliminování negativního stavu (BUDE-LI tehdy život v jakékoliv formě a stavu vůbec ještě zjevný na vaší planetě) i budou-li kdekoliv a v jakémkoliv čase jinde (v údobí přidělených tří let), budou se účastnit POSLEDNÍHO SOUDU. Tenkrát se jim poskytne možnost konečné volby, zda konvertovat do pozitivního stavu a zanechat za sebou typický lidský život, anebo přestat být a existovat na věky. Jestliže kdokoliv z lidských tvorů jakousi náhodou odmítne dokonce i tehdy konvertovat do pozitivního stavu, budou mu elementy pravého života původně přišlé z ukradeného života pozitivního stavu odňaty a ve vyčištěné, očištěné a „vydýmené“ kondici navráceny jejich původnímu legitimnímu Zdroji a Majiteli – Pánu Ježíši Kristu. Aktem tohoto odnětí obrátí se tací lidští tvorové a vlastně kdokoliv jiný automaticky v ABSOLUTNÍ NICOTU. Jak si vzpomínáte, je život v jakékoliv formě a podmínkách živý a žijící jenom díky ELEMENTŮM ŽIVOTA, jenž původně vzešel z Pána Ježíše Krista. Žádný jiný život není možný, nehledě na to, jak hodně jsou tyto elementy zvrácené, zfalšované, zpitvořené či zmrzačené.

Tímto posledním aktem SKONČÍ NATRVALO tento typický, neobyčejný, nemožný a specifický život i jeho historie. Samozřejmě budou všechny zkušenosti lidského života od okamžiku jeho fabrikace až do momentu jeho eliminace ZACHOVÁNY na věčnost v multiverzalitě povšechnosti nazývající se JEZERO OHNĚ A SÍRY. Zachování těchto zkušeností bude nutné pro věčné poučování všech, co budou stvořeni v tomto časovém cyklu. Jelikož tvoření nových sentientních entit a jejich rozličných životních forem je nepřetržité na věky, je očividné, že je nutno zachovat tyto zkušenosti na věčnost pro jejich poučení.

Má-li kdo uši k slyšení, ať slyší, co Pán Ježíš Kristus zjevuje v této kapitole.“

(20)

Kapitola dvacátá

TAJEMSTVÍ SEXUALITY OBECNĚ

A LIDSKÉ SEXUALITY ZVLÁŠŤ

Dne 30.dubna 1988 časně zrána bylo ke mně slovo Pána Ježíše Krista, řkoucí :

„Předmět této kapitoly ti působí velké starosti, Petře. Poslední dobou jsi byl velmi váhavý s pokračováním v přenosu čehokoliv, co se týkalo sexuality obecně a lidské sexuality zvlášť.

Jak bylo nutno očekávat, učení Nového zjevení o pohlavnosti způsobilo značný rozruch, zatracování, rozkol, obviňování a odmítnutí ze strany mnohých z těch, kteří četli, co dosud o této věci bylo zjeveno. Někteří čtenáři Nového zjevení původně přijímali jeho ideje s horlivostí, než narazili na ty ideje, které vysvětlovaly předmět sexuality. Stal se kamenem úrazu pro mnohé.

Byl jsi, Petře, v té době dokonce i nejbližšími „přáteli“ nařčen z toho, že důvodem, proč téma sexuality bylo podáno a vysvětleno v tom duchu, jaký byl prezentován v rámci Nového zjevení, bylo právě to, co jsi potřeboval pod rouškou Božského zjevení k ospravedlnění svých vlastních sexuálních problémů a možných zápletek s ženami jinými než tvoje choť. Tito jedinci tě, Petře, vinili z toho, že ses snažil jim naházet písek do očí, aby uvěřili, že tvé zvrácené ideje o sexualitě jsou idejemi Pána Ježíše Krista. Proto některé osoby, co se prohlašovaly za tvé nejbližší přátele a následovníky, odstoupily od tebe i od učení Nového zjevení. Toto odmítnutí a falešné obviňování ti způsobilo mnoho bolesti a utrpení, i stal ses v tomto ohledu poněkud zahořklý. Pýcha tvého ega hrála v tom značnou roli.

Na neštěstí, důsledek celé této záležitosti způsobil i to, že jsi začal pochybovat o pravdivosti a čistotě nejen idejí o sexualitě, jak jsou vysvětleny v rámci Nového zjevení, ale také o celém obsahu Nového zjevení. Tázal ses (a jistě to stále činíš !), zda skutečně šlo a jde o slova pravého Pána Ježíše Krista, co jsou transmitována přes tebe, anebo jsou to výplody tvé vlastní fantazie, či zda nejsi sveden z cesty nějakým druhem démonů nebo démonických duchů, prohlašujících, že jsou Pánem Ježíšem Kristem.

Ovšem tyto pochyby byly ihned kapitalizovány negativním stavem a byly použity pro jeho prudké útoky, zablokování a duchovní regresi v tvém případě. Vinou této neblahé situace zařekl ses, že nikdy již nebudeš přenášet něco o sexuálních otázkách. Doufal jsi, že tento předmět nevypluje na povrch jako oddělená entita a že namísto toho bude ohraničena kratinkým vysvětlením v průběhu zjevování nových duchovních idejí, jež nemají přímý vztah k sexualitě, jak tomu bylo v předešlých kapitolách této knihy. Všimni si, prosím, že přenos této porce Nového zjevení byl přerušen na několik týdnů. Jeden z důvodů, ač ne jediný, bylo tvé váhání a neochota pokračovat v tomto přenosu ze strachu a obav, abys nebyl požádán zabývat se více sexuálními otázkami ze stanoviska Nové přirozenosti Pána Ježíše Krista a všeho, co má vztah k té Přirozenosti. Tvoje váhavost a tíseň, jakožto i fakt, že vinou učení o sexualitě mnoho z dřívějších čtenářů odmítlo Nové zjevení, jsou pochopitelné, když se vezme v úvahu, že téměř od samého okamžiku početí až do posledního momentu vašeho fyzického dechu dovídali jste se o sexualitě a mnohých podobných otázkách takové věci, které jsou pravým opakem toho, čemu učí Nové zjevení. Byli jste krmeni těmito ideami tak řečeno s mateřským mlékem.

Je to ještě více pochopitelné, když se vám předkládají tato tradiční učení o praktikování sexuality jako Zákon Boží; jako přikázání Absolutní duchovní autority; jako požadavky občanských, morálních a legálních (kriminálních) zákonů lidských společností; jako očekávání těch, kdož jsou vám blízcí, které vy milujete a kterých si vážíte, jakožto i těmi, kdo milují a mají v úctě vás. Jak víš, Petře, ze své vlastní zkušenosti, je to nesmírně těžké vše obrátit na ruby a šmahem odmítnout všechny přijaté normy a prohlašovat něco, co je opakem toho, čemu učí, co se požaduje a co se očekává, že bude tím, čím má být. Hrozí to tvé reputaci. Vystavuješ se všemožným persekucím, haně, obžalobám. Jsi považován za duševně chorého nebo vyšinutého. Jsi podezříván ze sexuálních deviací všeho druhu jako osoba, trpící tím, co vaše soudní zákony jmenují morální hanebností; tvoje profesionální postavení mezi jinými profesionály je otřeseno, takže skončíš v naprosté bídě, opuštěnosti a izolaci. Při takovém konci začneš pochybovat o svém zdravém rozumu a tážeš se, zda se vůbec má někomu dávat Nové zjevení a zda jde vskutku o Nové zjevení, přicházející od Pána Ježíše Krista a ne z tvé vlastní představivosti, z čehož tě někteří z tvých někdejších „přátel“ obvinili. I říkáš si: „A co když přece jen mají pravdu a já se mýlím !  Kdo jsem já, abych lidem říkal cokoliv o čemkoliv ? “ „Když je to tak bolestné a zavádějící, pak to musí být omyl a všichni jiní mají pravdu !“ A další podobné myšlenky ti přicházejí na mysl.

Nyní tedy: Jestliže ty, či přesněji nové ideje, které jsou posílány přes tebe, jsou nepravdivé a přicházejí z tvé představy nebo přímo z negativního stavu pekel, nemyslíš, že by negativní stav dělal všechno, co je v jeho moci, aby je rozšiřoval a učinil přístupnými, jako to dosud prováděl s mnohými jinými transmisemi z duchovního světa ? Můžeš být ujištěn, že kdyby tomu tak bylo, byl bys v národních televizních a rozhlasových besedách a show, tvoje knihy by byly v seznamu bestsellerů a v této chvíli byl bys multimilionářem. Tedy nebyl by pravý opak pravdou, to jest, když negativní stav činí tak obtížným, tak nemožným a urážlivým přijmout Nové zjevení, že se tedy jeho nové ideje přesně strefují do černého a že vskutku přicházejí z  pravého Božského zdroje – Pána Ježíše Krista ?

Proto, Petře, jsi žádán Pánem Ježíšem Kristem se vší pokorou a úctou, abys začal znovu s přenosem a zahrnul do této porce Nového zjevení myšlenky o sexualitě obecně a lidské pohlavnosti zvlášť, jež budou zjeveny v této kapitole. Když se lidští tvorové, dokonce i někteří z tvých nynějších přátel, kteří si přečtou tuto kapitolu, od ní odvrátí a tebe, Petře, odsoudí a zavrhnou, pak budiž, a ty sám si z toho nic nedělej. Cožpak odvrhují a zatracují tebe či tvé ideje ? Neodsuzují-li a neodmítají-li Pána Ježíše Krista a Jeho/Její nové ideje ? Pamatuješ si, co dávný filosof Platon řekl ?  Že pravda se musí respektovat více než lidská mínění o tobě či vlastně o čemkoliv jiném. Kdo je schopen, připraven a ochoten to přijmout, pak tak učiní. Jiní mají možnost vlastního výběru. Nechť nesou oprávněné následky své vlastní volby.

Bolí tě to, že jsou někteří lidští tvorové, na příklad mezi Swedenborgiány, kteří, podle sdělení tvého bratra Ivana, původně stáli při tobě a podporovali Nové zjevení až do chvíle, kdy si přečetli o jeho ideách ve věci sexuality. Po té se obrátili proti tobě a odmítli i vše ostatní, co se vztahuje k Novému zjevení. Budiž znovu zdůrazněno, Petře, že to nejsi ty ani tvá slova, co oni odmítají, ale zavrhují Pána Ježíše Krista a Jeho/Její slova vinou své neschopnosti vidět skutečnou pravdu a tím, že dávají přednost svým vlastním tradičním a pohodlně stagnantním způsobům existence, které je drží v porobě negativního stavu.

Ať je nyní známo ze Slova Pána Ježíše Krista, že cokoliv bylo zjeveno o sexualitě v dřívějších knihách Nového zjevení a co bylo uvedeno o ní v předešlých kapitolách této knihy, jakož i všechno, co bylo odhaleno o jiných ideách, je pravdivé a platné a přichází přímo od Pána Ježíše Krista. Nic z toho není od nikoho jiného ani od zprostředkovatele tohoto přenosu.

Kdo si zvolí to přijmout, ať to tedy učiní. Kdokoliv si vybere jeho odmítnutí, ať tedy odmítá. Nikdo není nucen k tomu, aby věřil, že toto Nové zjevení přichází od Pána Ježíše Krista. Ale nechť mluví za sebe sama fakta lidského života a praktikování lidské sexuality s jejími hroznými problémy, existujícími od doby zfabrikování lidských tvorů.

Dosud zjevené pravdy o sexualitě obecně a lidské pohlavnosti zvlášť – ač byly správné a platné – nenabídly ještě plné a vyčerpávající pochopení její povahy, obsahu a praxe. Existuje velká a hluboká záhada ohledně sexuality obecně a lidské sexuality zvlášť, jaká vám nebyla svěřena či vysvětlena v přijatelných a pochopitelných termínech. Nic nemohlo být zjeveno v tomto ohledu, dokud Nová přirozenost Pána Ježíše Krista nebyla plně ustanovena a nestala se navěky funkční. Jak vidíte, je zde přímá závažná souvislost této záhady s Novou přirozeností Pána Ježíše Krista. Na druhé straně však tvoje váhavost, Petře, ve věci pojednávání s touto otázkou a strach, že budeš odvržen svými fyzickými přáteli, poněkud zdržela toto přenášení. Nyní však nastal čas překonat tyto negativní pocity a s otevřeností srdce a mysli započít s přenosem toho, co následuje.

Pokud si vzpomínáte z dříve zjevených idejí o sexualitě, byla toto pojata jako všezahrnující nástroj sdílení; jako motivující faktor tvořivosti; jako prostředek pro získání větší a lepší znalosti vlastního Stvořitele, jiných a sama sebe; jako hybná síla života; jako prostředník vzájemného požitku, radosti a rozkoše. V pojetí lidské sexuality je jí taktéž násilně použito pro jediný možný způsob plození a udržování lidstva naživu tím, že ho zásobuje novými, početnými členy.

Co pobouřilo většinu čtenářů a některé z tvých bývalých „přátel“, Petře, ve věci pojímání sexuality, nebylo výše uvedené vylíčení či definování pohlavnosti, nýbrž předkládaný způsob jejího praktikování. V novém pojetí sexuální praxe se naznačuje, že pravé praktikování sexuálnosti z hlediska jejích duchovních principů se nemůže omezit na vše ostatní vylučující, ohraničující a omezující sexuální vztah v rámci manželského svazku. Jinými slovy: Mnoho čtenářů Nového zjevení usoudilo, že Dr. Petr F. učí a schvaluje cizoložství, smilství a promiskuitu (tak, jak je tito čtenáři definují a chápou). Jediné, čeho si tito čtenáři pohodlně nepovšimli, bylo uvedení toho, že za nynějších podmínek lidští tvorové nejsou dokonce ani fyzicky vybaveni pro praktikování takové sexuální modality. Zároveň bylo zdůrazněno, že když se někdo dostane do sexuálního vztahu s kýmkoliv opačného pohlaví – ať je ženatý / vdaná či nikoliv, nemá se takový jedinec horempádem označit za cizoložníka či smilnici. Takové individuum může a taky nemusí být cizoložným či smilným, vše záleží na povaze, obsahu a jakosti jeho záměru, s jakým se vchází do takového poměru.

(A)

CIZOLOŽSTVÍ A SMILSTVÍ

Rovněž se znovu definoval pojem cizoložství a smilství a pohlíží se na něj z vhodnější perspektivy. Jak jste si dobře všimli, lidské pojímání cizoložství a smilství se primárně omezuje na fyzický sexuální poměr. Jeho neoprávněné omezení se vztahuje na jakýkoliv sexuální vztah mimo manželského pouta, bez ohledu na to jaký byl záměr, či důvod a motivace pro takový poměr. Jinými slovy: Kdo má sexuální vztah – ať svobodný či ženatý/vdaná – s jinou osobou než vlastní manželským protějškem, bez ohledu na to proč takový poměr byl podniknut, je bezvýhradně považován buď za cizoložníka(ci), nebo za smilníka(ci). Nikdy, nebo jen zřídka se berou v úvahu jiná pojetí cizoložství či smilství.

Aby se tato situace vyjasnila, probereme ještě jednou tyto pojmy.

V Biblí Svaté, v níž se vždy jedná o duchovní otázky, zabývá se pojem cizoložství a smilství hlavně jedincovým vztahem k Bohu. Ale při vylíčení tohoto vztahu užívá Bible Svatá lidskou vnější řeč. Používá příkladů z lidských zevnějších vztahů, aby se tak niterně sdělovala duchovní fakta o vztahu lidských tvorů vůči jejich pravému Stvořiteli.

Avšak lidští tvorové, prodlévající v zevnějšnostech, usoudili, že Biblí Svatá se zajímá doslovně o fyzické sexuální návyky a praktiky lidských tvorů. Tento falešný úsudek vedl apoštola Pavla k tomu, že vypracoval tu nejvíce omezující filosofii lidské sexuality, jaká kdy byla pojata. V rámci zrady křesťanství bylo učení Pavlovo v této věci bezvýhradně akceptováno a vnuceno většině členů křesťanských církví a bylo posíleno všemožnými sociálními, občanskými, kriminálními a morálními zákony, pro tento účel zfabrikovanými.

Z hlediska Nového zjevení existuje několik úrovní cizoložství a smilství:

1.  duchovní cizoložství a smilství;

2.  duševní cizoložství a smilství;

3.  fyzické cizoložství a smilství;

4.  sexuální cizoložství a smilství;

5.  sociální cizoložství a smilství;

6.  morální cizoložství a smilství;

7.  ekologické cizoložství a smilství;

Definice a obsah jakéhokoliv druhu cizoložství a smilství se neurčuje podle procesu samotného aktu, jak to definují lidští tvorové, nýbrž podle kvality, obsahu a povahy úmyslu, motivace a důvodu, s jakými takový čin byl spáchán.

Duchovně nikdo není souzen podle procesu samotného činu, ale podle URČUJÍCÍCH FAKTORŮ, s jakými ten který čin byl podniknut. Náležitý, spravedlivý soud nemůže být pronesen nad nikým jen na základě procesu samotného aktu, nevezmou-li se v úvahu vyvolávající intencionální faktory. Majíce na mysli tento princip a toto pravidlo, podívejme se krátce na rozličné úrovně či aspekty cizoložství a smilství.

1.  DUCHOVNÍ CIZOLOŽSTVÍ A SMILSTVÍ

V pojetí této pozice Nového zjevení DUCHOVNÍ CIZOLOŽSTVÍ označuje počáteční přijetí Nové přirozenosti Pána Ježíše Krista s následným odvrácením se od Něho/Ní a preferováním všelijakých jiných duchovních a náboženských hnutí, existujících na vaší planetě. Tato definice je použitelná kdekoli a kdykoli, nejen na vaší planetě.

DUCHOVNÍ SMILSTVÍ v této souvislosti značí přímé odmítnutí přijmout Novou přirozenost Pána Ježíše Krista a na místo toho se dává přednost jakémukoliv jinému existujícímu duchovnímu anebo náboženskému hnutí.

2.  DUŠEVNÍ CIZOLOŽSTVÍ A SMILSTVÍ

DUŠEVNÍ CIZOLOŽSTVÍ značí počáteční přijetí pozitivních myšlenek, pocitů, idejí, konceptů, vůle, úmyslů, motivací, chování a postojů s ohledem na kohokoliv či cokoliv a pak odvrácení se od toho všeho a preferování jejich negativních protějšků, jak jsou definovány neduchovním negativním stavem.

DUŠEVNÍ SMILSTVÍ značí popření, že existuje něco jiného než mentální procesy negativního stavu nebo že něco jiného je zapotřebí přijímat a praktikovat.

3.  FYZICKÉ CIZOLOŽSTVÍ A SMILSTVÍ

FYZICKÉ CIZOLOŽSTVÍ značí přijmout vlastní zevní tělo a mysl jako duchovní souvztažnost idejí Nejniternější duchovní mysli, pak se odvrátit od těchto idejí a přisoudit veškerou hodnotu a význam života těm nejzevnějším aspektům vlastního života. Ale to také znamená užívání, využívání a zneužívání svého fyzického těla a své vnější mysli bez toho, že se o ně náležitě pečuje a udržují se v rovnováze s ohledem na všechny jiné aspekty mysli po té, co byl učiněn počáteční závazek, že se to bude dělat a skutečně se i tak na chvíli činilo.

FYZICKÉ SMILSTVÍ označuje, že se odmítlo přijetí jakéhokoliv jiného zdroje života než pouze fyzického a odmítnutí toho, že existuje něco jiného než pouze přírodní úroveň Stvoření. Též znamená odmítnutí potřeby zrovnovážnění všech aspektů vlastního života.

4.  SEXUÁLNÍ CIZOLOŽSTVÍ A SMILSTVÍ

SEXUÁLNÍ CIZOLOŽSTVÍ znamená počátečně přiznat fakt, že sexualita je všeobsáhlý nástroj sdílení, vzájemného prospěchu, obecného blaha, společného požitku, potěšení a radosti, jakožto i pramen pro získání většího poznání Pána Ježíše Krista, jiných a sama sebe – avšak při pozdějším aplikování tohoto faktu užívat sexuality pro docela sobecké důvody a manipulování, užívání, využívání a zneužívání jiných. Toto je nejhorší forma cizoložství.

SEXUÁLNÍ SMILSTVÍ znamená popření existence jakéhokoliv jiného aspektu než pouze fyzického a žádný ohled na sexuální potřeby jiných, než na svou vlastní rozkoš, své tělesné uspokojení a naplnění.

Jak vidíte podle tohoto pojímání sexuálního cizoložství a smilství, není tento akt omezen na vztahy jiných než manželských partnerů, a že vztah mezi manželi může být také cizoložným a smilným, přistupuje-li se ke styku s nedobrými úmysly, nevhodnými motivacemi a nepravými důvody.

5.  SOCIÁLNÍ CIZOLOŽSTVÍ A SMILSTVÍ

SOCIÁLNÍ CIZOLOŽSTVÍ znamená předstírání, že někdo žije, vydává se ze sebe, koná všemožné činy, pracovní výkony a projevy v zájmu všech (a ví, že tak tomu má být), avšak ve skutečnosti to dělá vše kvůli sobě, užívaje společnost pro své vlastní sobecké cíle na místo toho, aby služba společnosti byla cílem všeobecného blaha.

SOCIÁLNÍ SMILSTVÍ značí, že se společnost bere jako služebník v zájmu vlastních potřeb bez jakéhokoliv ohledu na potřeby společnosti.

6.  MORÁLNÍ CIZOLOŽSTVÍ A SMILSTVÍ

MORÁLNÍ CIZOLOŽSTVÍ je něco myslet, cítit a věřit a zároveň říkat, vyjadřovat se a jednat zcela opačně; vědět, že je to špatné, avšak stejně to činit.

MORÁLNÍ SMILSTVÍ znamená přijmout tento způsob života jako jedině možný a vhodný, provádět ho s veškerou vehemencí a nebrat v úvahu jiné možnosti.

7.  EKOLOGICKÉ CIZOLOŽSTVÍ A SMILSTVÍ

EKOLOGICKÝM CIZOLOŽSTVÍM je považovat počátečně vlastní životní prostředí za odraz sentientní mysli a z té pozice pečovat o vlastní prostředí v souladu s principy vyvážení a ekologie, ale zároveň užívat vlastní prostředí způsobem ničivým, bezohledným a sobeckým, věda, že tak činit je špatné.

EKOLOGICKÉ SMILSTVÍ znamená odmítat jakýkoliv ohled na vlastní prostředí a užívat, využívat a zneužívat jej nevybíravě jako pramene pro vlastní cíle bez ohledu na jeho ekologii a potřeby vyváženosti.

8.  BÝT CIZOLOŽNÝM A SMILNÝM OBECNĚ

V hlubším smyslu všech těchto aspektů cizoložství BÝT CIZOLOŽNÝM značí vědět, že něco je správné a pravdivé, ba i zevně to podporovat, ale přitom bažit a záměrně činit, co je opakem té znalosti a pravdy.

Naproti tomu v hlubším smyslu všech aspektů smilství BÝT SMILNÝM značí provádět věci ÚMYSLNĚ jen ve vlastním zájmu, aniž by se bral v úvahu kdokoliv jiný nebo aby se uvážily jiné úrovně reality než to, co se myslí, že je realita. Klíčovým slovem zde je „úmyslně“. Činit něco naschvál, ať je to s pozitivním či negativním úmyslem, určuje stupeň cizoložství a smilství jak v jednoduchých, tak i v složitých aktech.

(B)

FABRIKACE LIDSKÉ SEXUALITY PSEUDOTVŮRCI

Jednou ze záhad sexuality obecně je její přímý vztah k hybné síle života i to, že je nástrojem pro vytváření životních forem. Kvůli této záhadě je sexualita přímým účastníkem při nadělování těchto životních forem jejich obsahem, významem, účelem, projevováním, zpřítomňováním a uskutečňováním. Tato role sexuality činí ji jedním z nejmocnějších nástrojů vlivu na formaci rozličných životních stylů a modalit vztahů, jaké existují ve Stvoření, v zóně vymístění i na planetě Nula.

Pro tuto osudově závažnou roli NENÍ NAHODILÉ, že se sexualita stala pseudotvůrcům terčem jejich NEJVĚTŠÍHO genetického pozměňování, zmrzačování, zprzňování a zfalšování jejího významu, účelu, uplatňování a praktikování. Trvalo jim nejdéle, než přišli na typ sexuality, která by byla nejen co nejvíce vzdálena čemukoliv, co by se považovalo za pravou sexualitu pozitivního stavu Stvoření, ale také aby byla jakoby sankciována Bohem, jako jedině možná modalita pro praktikování ve jsoucnu a bytí.

Takže se pseudotvůrcům podařilo zfabrikovat typickou lidskou sexualitu, jaká NEMÁ NIC, nebo jenom VELICE MÁLO společného s tím, jak se pojímá, chápe, sdílí, praktikuje a projevuje sexualita kdekoliv jinde ve stvoření a jeho multivesmírech. V tomto ohledu se může říci, že lidská sexualita je výtažek nepřirozenosti, abnormálnosti, perverze, zmrzačení, nemožnosti a smíšeniny elementů co nejrozpornějších a nejnesmiřitelnějších kvalit. Aby se zopakovalo:

LIDSKÁ SEXUALITA je něco ZCELA NEMOŽNÉHO, co se UČINILO MOŽNÝM nepřirozenou, násilnou KOMBINACÍ PRVKŮ, nemajících mezi sebou NIC společného a držených ve své formaci SPECIÁLNÍM TYPEM DUCHOVNÍ, KORESPONDENČNÍ, MAGICKÉ A GENETICKÉ VAZBY, jakou lidská mysl ani ZDALEKA nemůže pochopit.

Je nutno chápat, že jedna ze záhad sexuality se může nalézt ve faktu, že sexualita je BRÁNOU, kterou vchází pravý život do svých forem a nositelů. Ten, kdo má KLÍČ od té brány, může mít největší vliv na to, jak život v této formě nebo v tom nositeli bude naplňován. Kdyby pseudotvůrci nechali sexuální strukturu pozitivního stavu nedotčenou, byli by ve svém úsilí zcela selhali, neboť sexualita je VODIČEM životních energií a jejich veškerého obsahu způsobem co nejtajemnějším a záhadným. Do svých nositelů uvede vše, co do ní bylo vloženo. V pozitivní konotaci sexuality, přicházející od Pána Ježíše Krista, je TATO VODIČEM VŠECH NÁLEŽITÝCH ŽIVOTNÍCH IDEJÍ a JEJICH PRAVÉHO DUCHOVNÍHO PRAMENE, čímž činí ten život pravdivým, pravým a jsoucím naživu. Z tohoto důvodu se nic nemůže učinit ve věci změny takového života, ledaže jeho vodič bude podroben ÚPLNÉ ZMĚNĚ STRUKTURY a bude NAPOJEN NA PRAMEN JINÝ, než je Pán Ježíš Kristus a Jeho/Její pravé duchovní principy.

Takže se pseudotvůrci pustili do ROZSÁHLÉHO EXPERIMENTOVÁNÍ se sexualitou, jež trvalo mnoho milionů let, až posléze přišli na NEJPŘÍZNIVĚJŠÍ KOMBINACI, jež se odrazila v tom, co je vám známo jako LIDSKÁ SEXUALITA. Do té doby nic podobného neexistovalo ani nebylo počato.

Hlavním účelem pro fabrikování lidské sexuality bylo ODPOJIT OD JEJÍHO PRAVÉHO DUCHOVNÍHO ZDROJE – Pána Ježíše Krista, a tak jí ZABRÁNIT, aby přiváděla pravý život, a NAPOJIT JI NA NEDUCHOVNÍ ZDROJ, ze kterého by přiváděla nanejvýš nepřirozený, zprzněný, zvrácený, zfalšovaný a nemožný život – lidský život. Docílit něco takového bylo nejtěžším úkolem a mnoho nezdarů potkalo pseudotvůrce v jejich experimentování v tomto ohledu. Problémem je to, že sexualita je integrálně spojena s pravým životem a s jeho bytím naživu. Jakýkoliv pokus přerušit spojení s jejím pramenem končí téměř okamžitě smrtí.

Co se mělo učinit, bylo to, aby se přišlo na nějakou neobyčejnou kombinaci protichůdných sil, spojených dohromady takovým způsobem, aby se PŘEDSTÍRALO, že jsou vskutku naživu a živoucí, a napojit ji téměř ihned na sexualitu, zatímco se tato současně odpojuje od pravého zdroje života. Předstíraný život měl být téměř totožný se svým originálem, aby tak sexualita byla donucena stát se vodičem této nové formy neobyčejného a nemožného „života“.

Ve skutečnosti došlo zde k tomu, že pravá sexualita, jak se pojímá a praktikuje v pozitivním stavu všemi lidmi, byla nahrazena či obklopena předstíranou – zfabrikovanou z různých prvků, vzatých z pravého sentientního života. Tato padělaná sexualita čili pseudosexualita se stala vodičem lidského života, uklohněného z idejí, vyzařovaných z negativního stavu pekel.

Úplné odstranění pravé sexuality z jakéhokoliv druhu života, včetně života lidského, NENÍ MOŽNÉ, protože jsouc vodičem pravého života, sexualita funguje jako elektrické vedení, které vede elektřinu – v tomto případě pravý život. Takže bez toho vedení by žádná elektřina nepřicházela. (Je zde tajemství souvztažnosti mezi rolí sexuality a fyzickým fenoménem elektrické a magnetické síly. Co se týká této skutečnosti, fyzické fenomény elektrické a magnetické síly jsou vlastně nanejvýš přímou souvztažností této role sexuality v jakémkoliv smyslu. Ve skutečnosti by takové fenomény nemohly existovat nebo se projevit v přírodě, kdyby tato duchovní realita sexuality a její role neměla své místo v jsoucnu a bytí.) Avšak toto vedení lze odvést, izolovat a skrýt a předělat jeho strukturu tak, aby mohlo vést pouze velice omezené množství toho života, postačující právě jen k tomu, aby udržoval zdánlivost života v jakékoliv životní formě. Zároveň je možné použít zbytku potencionálů toho vedení tím, že se napojí na nějaký jiný pramen pa-života, nutíce jej k tomu, aby byl vodičem této neobyčejné a nemožné smíšeniny všeho, co jen vás napadne do toho vložit.

A takto byla lidská sexualita zfabrikována. Proces a prostředky, jakými došlo k té fabrikaci, jsou tak složité a zamotané, že lidská mysl nemá žádné korespondující představy, pojmy, obrazy a slova, které by mohly pomoci k pochopení a uhádnutí, jak to vše bylo vykonáno. Byla by to marná práce snažit se o to, abyste aspoň matně něco pochopili.

Současně – v procesu této fabrikace – byla vštípena do lidské mysli vrozená představa o tom, že lidská sexualita a to, jak se jí rozumí, jak se praktikuje a jaký má mandát od různých duchovních, náboženských, morálních, sociálních a právních zákonů, je něčím jedině možným, správným a zbožným. Tím, že tato idea je geneticky zakořeněna v lidské mysli i v lidském těle, je téměř nemožné pro lidské tvory mít o sexualitě jiné ponětí. Není divu, Petře, že mnozí lidští tvorové i někteří z Tvých bývalých „přátel“ se odvrátili od Nového zjevení díky jeho revolučnímu učení o sexualitě.

Co pseudotvůrci v tomto ohledu docílili, bylo to, že do lidského životního systému vnesli propracované pocity viny, hanby, trapnosti, hnusu a odporu vůči jakékoliv jiné modalitě pohlavního života. Takže pro většinu lidských tvorů myslet či toužit po nějaké jiné modalitě sexuálního života vede k vyvolání těchto nepříznivých pocitů, které jim způsobují nesčetné sexuální a jiné duchovní, mentální a fyzické problémy, nevedoucí k ničemu jinému než k sexuálním perverzím, pohlavním chorobám, syndromu získané imunní nedostatečností (AIDS), k utrpení a veškeré bídě.

Na neštěstí tento bídný důsledek jen posiluje tradiční lidské pojímání sexuality, které vám říká, že kdyby se žilo v pohlavním životě tak, jak to schvalují všechny lidské zákony a společenská očekávání a tradice, neskončilo by se v takové bídě, ať se projevuje v jakékoliv formě.

Takže v zásadě lidští tvorové mají málo na vybranou, pokud žijí v lidském životě, než praktikovat svou sexualitu tak, jak byla schválená jejich různými zákony. A přece – jak bylo řečeno shora – v pojetí a praktikování lidské sexuality není v struktuře, obsahu, pojímání a praktikách lidské sexuality nic vpravdě normálního, zdravého, náležitého, morálního, duchovního, zákonného a čehokoli jiného. Nejhlavnějším důvodem pro to je, že JE napojena na NEPRAVÝ ZDROJ 95 procenty (%) své celkové kapacity.

Avšak aby se zajistilo, že to minimální spojení lidské sexuality s pravým zdrojem neovlivní jeho lidskou orientaci v pozitivním smyslu, bylo pojímání a ponětí toho zdroje nehorázně zprzněno, zfalšováno, překrouceno a zmrzačeno v takovém rozsahu, že se nepodobá žádným způsobem své původní identitě. Takto bylo prospívání lidské sexuality bezpečně zajištěno do nekonečna.

Ve chvíli, kdy píšeš tato slova, Petře, prožíváš slabé proudění pocitu mrzutosti, neochoty a zhnusení, což ti chce říci, že to, co jsi právě napsal, musí být naprostý nesmysl, fabrikace tvé vlastní představivosti nebo nějaké podivné vnuknutí ze strany jakéhosi negativního ducha či démona. Tento tvůj zážitek, Petře, jen dokazuje fakt, který se zde probírá ve věci lidské sexuality. Být nadělen typickou lidskou sexualitou, znamená být také nadělen geneticky zakódovanými pocity hnusu, viny a odporu vůči všemu, co se staví proti lidskému pojímání sexuality. Ale prosím, aby ses naladil na těch méně než pět procent napojenosti lidské sexuality na Dárce života. Tvá duchovní intuice z té oblasti ti říká něco docela jiného. Existuje ohromná afinita a vnitřní jistota ve všem, co se zde předkládá. Naslouchej té niterné intuici – „slabounkému tichému hlasu nitra“ a nevěnuj pozornost těm vnucujícím se negativním pocitům v této věci.

(C)

FUNDAMENTÁLNÍ ROZDÍLY MEZI SEXUALITOU OBECNĚ

A LIDSKOU SEXUALITOU ZVLÁŠŤ

Při pohledu na tato fakta, jaké jsou tedy fundamentální rozdíly mezi sexualitou obecně a lidskou sexualitou zvlášť ?

Některé odlišnosti lze formulovat a vytyčit. Jiné jsou takového rázu, že nemohou být pochopeny omezeným lidským rozumem. Jeden z hlavních rozdílů se najde ve shora uvedeném faktu, že lidská sexualita ve více než 95 procentech (%) je napojena na nepravý zdroj života. Proto v převládající většině situací přivádí a sděluje lidské mysli špatné ideje, vjemy, chápání a zkušenosti života ve všech jeho aspektech. Takže toto blokuje v lidském vědomí pravou realitu jsoucna a bytí na všech jeho úrovních. Kvůli této situaci nemají lidští tvorové žádnou představu o tom, co je vlastně život a sexualita. Tím, že jsou izolováni a separováni od všech ostatních bytostí ve Stvoření a v zóně vymístění, nemohou zkušenostně porovnat se všemi jinými svůj život a sexualitu, jak je sami chápou, pojímají a praktikují. Nemajíce žádnou znalost o nikom a ničem jiném ve jsoucnu a bytí, lidští tvorové mají tendenci učinit závěr, že není možné žádné pojímání, chápání a praktikování sexuality.

Naproti tomu v pravé realitě sexuálního života všech sentientních entit pozitivního stavu je sexualita spojena s pravým zdrojem skutečného života – Pánem Ježíšem Kristem a se všemi Jeho/Jejími duchovními principy. Kvůli této spojitosti jim jejich sexualita přivádí a sděluje jenom správné a ryzí ideje o životě a všech záležitostech prožívání a praktikování jejich sexuality za tím účelem, jaký byl ustanoven a sdělen Pánem Ježíšem Kristem.

Další hlavní a fundamentální rozdíl je v tom, že lidská sexualita je zcela a úplně externalizována a naplněna tělesností. Má velmi málo duchovního spoluoznačení a jen velmi zatemnělé spoluoznačení duševní ve formě vágního pocitu naplnění a uspokojení. Kvůli tomuto postavení lidské sexuality nikdy nemůžete během pohlavního styku dojít k opravdové, všeobsažné vzájemnosti mezi mužem a ženou. Fakticky jsou uzamčeni ve své vlastní zkušenostní modalitě, jež se nemůže sdílet jinak než zevním pozorování či vokálními projevy, které doprovázejí takový styk.

Avšak vyložení těchto vokálních projevů a zevního pozorování je velice ubohým faktorem sdílení niterných prožitků v tomto procesu, neboť slova a tělesný výraz mohou se buď předstírat, anebo nejsou s to přivádět k opravdovému stavu a procesu té zkušenosti. Takže lidští tvorové si nikdy nemohou být jisti tím, CO jejich sexuální partner skutečně prožívá v průběhu sexuálního spojení. A nejen to, ale jsou velice často zmateni i ohledně svých vlastních osobních či soukromých prožitků, takže často skončí s pocity prázdnoty, ponížení a deprese.

Jako klinický psycholog, Petře, víš až příliš dobře, jak mnoho lidských žen je ošizeno o pravou zkušenost dokonce svého vlastního orgasmu. A co říkat o lidských mužích, co jsou frustrováni možností impotence a předčasné ejakulace ?  A mnoho jiných takových problémů, které souží lidské tvory a které jim nedovolují prožívat lidskou sexualitu dokonce v rámci jejich vlastní nesmírné omezenosti. Toť výsledek zvnějškovatění a příklonu k tělesnosti u lidské sexuality.

Struktura lidské sexuality je těsně spjatá s její anatomickou strukturou. Lidské pohlavní orgány byly úmyslně umístěny v nejnešikovnější a nejméně pohodlné pozici, ve které je uměním udržet sexuální spojení na delší dobu bez svalových křečí či tělesné bolesti či bez nějakých jiných nepříjemných tělesných symptomů, které komplikují zkušenost opravdové radosti při pohlavním styku. Jedinec musí být velmi vynalézavý, aby získal znalost a zkusil nové sexuální pozice a způsoby styku, chce-li plně utilizovat lidské potenciály své sexuality.

U lidského muže schopnost angažovat se v sexuálním spojení závisí jedině na dosažení a pak udržení dostatečně dlouho trvající erekce jeho penisu. Kvůli všemožným předsudkům, předpojatostem, pověrám i jiným duchovním, duševním i tělesným problémům není tento počinek vždy možný. Příliš mnoho zevních i vnitřních faktorů může nepříznivě ovlivnit tuto schopnost. Je zde tedy závislost na příliš velkém množství jiných činitelů, které jsou zdánlivě nad síly jakéhokoliv lidského muže. A když – vůbec – li – se erekce docílí a udrží po dostatečně dlouhou dobu, kolik lidských mužů je s to mít další erekci ihned po ejakulaci ?

Sexuální cyklus lidského muže a lidské ženy nikdy není náležitě sladěn. Muži docházejí k orgasmu rychleji než ženy. Není snadno pro ně docílit simultánního orgasmu stejné intenzity v průběhu pohlavního spojení. Některé lidské ženy jsou schopny prožít mnohonásobné orgasmy, některé vůbec žádné. Kolik lidských mužů je schopno prožít mnohočetné orgasmy ?  Ne příliš mnoho, jsou-li vůbec nějaké.

Největším frustrujícím činitelem lidské sexuality je to, že i když je tato nejintimnějším prostředkem daným lidským tvorům k tomu, aby mohli zažít blízkost jiné osoby, nedovoluje nikdy vzájemná pohlavní zkušenost pronikat do partnerových myšlenek, pocitů, emocí, stavů a procesů ve smyslu prožití jedinečné konfigurace partnerovy osobnosti. Dokonce i při takovém intimním vzájemném sdílení – třebas primárně fyzickém – zůstávají si jeden druhému hádankou. Bez ohledu na to, jak často se věnují sexuálnímu spojení, nehledě na to, jak dlouho se navzájem znají, přesto vždy něco velmi důležitého zůstane pro oba navzájem SKRYTO. Důvodem pro tuto situaci s lidskou sexualitou je to, že je ODPOJENA od svého pravého duchovního a duševního pramene. Nedostatek této osudově závažné a životně důležité napojenosti je neustále přítomen v průběhu pohlavního styku i po něm, ač většina lidských tvorů není schopna hmatatelně ukázat, co tak bolestně postrádají.

Nikdo neví, či jen velmi málo lidských tvorů ví, že přerušení tohoto spojení je hlavní příčinou všech tragédií lidské sexuality. Pomocí prapodivné struktury a prazvláštního duchovního, duševního a tělesného pozměnění stala se lidská sexualita nástrojem negativního stavu k tomu, aby udržovala lidské tvory v zaslepenosti a činila je neschopnými prožívat všeobsáhlost sdílení se s kýmkoliv jiným. Toto všeobsáhlé vzájemné sdílení by jim mohlo umožnit objev povahy pozitivního stavu, který má své kořeny v takovém sdílení – a otočit se zády k negativnímu stavu. Toť důvod, proč lidská sexualita byla uzpůsobena tak, jak je.

Jinou hrubou omezeností lidského těla ve vztahu k sexualitě je to, že pocitové a senzorické schopnosti lidských tvorů jsou nesmírně úzké co do pole působnosti a frekvence. Svými tělesnými orgány jsou lidští tvorové s to vnímat a pociťovat pouze v krajně omezeném rozsahu, jsouce připraveni o možnost percepce jakýchkoliv jiných frekvencí pod nebo nad tím rozmezím. A nejen to: Jejich smyslové fyzické orgány neodrážejí správně skutečnost toho, co vnímají.

Takže máte zde dva omezující faktory: První je v tom, že mnohé bohaté zkušenosti se lidským tvorům VYHÝBAJÍ kvůli jejich neschopnosti vnímat a prožít věci, jež jsou mimo dostupný rozsah a danou frekvenci. Druhý se týká toho, že to, co je v tom rozmezí a co má tu frekvenci jejich percepce a zkušenosti, NEODRÁŽÍ pravou realitu vnímaného jevu. Jinými slovy to, co vnímají jako skutečnost, není vpravdě skutečnost, ale buď zkreslená realita, anebo něco docela falešného. Z toho důvodu ať se prožívá lidskými tvory cokoliv během sexuálního spojení, jakožto i v průběhu čehokoliv jiného, je buď zkreslené, nebo falešné, či mimo rozsah a frekvenci jejich smyslových percepčních schopností.

Dobrým příkladem pro tuto situaci je to, že každá sentientní entita, jakožto i vše živé včetně lidských tvorů, zvířat, rostlin atd. vyzařuje nepřetržitě jedinečnou sféru, specifickou pro jejich povahu, ve formě vln, energií, barev, světel, vůní a čeho všeho. Tato sféra je odrazem a obsahem všech kategorií, atributů, rysů a vzorů unikátní struktury a dynamiky každého jedince a individualizované životní formy. Žádný z lidských tvorů nebo jen mizivé množství z nich, a to krajně omezeně, může vnímat tyto sféry, které nesprávně nazývají aurami. Avšak ti, co jsou schopni poněkud vnímat tyto tak zvané aury, nejsou s to dedukovat něco zvláštního o povaze jejich emanátorů, vyjma velmi obecných a nepřesných pojmů.

Jak vidíte z toho všeho, jsou lidské percepční a senzorické schopnosti enormně omezené a jednostranné, poskytující jim ve většině případů nesprávné či falešné vjemy o realitě a vnímání jeden druhého. Když se všechny tyto faktory vezmou v úvahu, pak jaký druh sexuálních vztahů, ba vlastně jakýchkoliv vztahů, se může lidskými tvory docílit ?  Velice omezený, převrácený, nenaplněný, neuspokojivý a po většině prázdný a bez jakéhokoliv významu. Tím, že nemají možnost jiného zkušenostního porovnání s ničím jiným, než co je jejich vlastní, nemají lidští tvorové fakticky žádnou zkušenost opravdové sexuality, ba ani žádnou jinou zkušenost. Jejich vztahy jsou zcestné, nereálné. (Ty bys, Petře, řekl, že „zapáchají“.)

Naproti tomu je duchovní, duševní, tělesná a anatomická struktura sexuality v pozitivním stavu docela odlišná ve srovnání s lidskou pohlavností. Sexualita ve své pravé konotaci je prožívána, předkládána a sdílena simultánně a synchronně duchem, duší i tělem v JEDNOTĚ, harmonii a jednotnosti své funkce. Niterné, vnitřní a zevnější aspekty sexuality působí dojmem a jsou vyjádřeny jako JEDNA, nerozlučně prožívaná zkušenost.

Pohlavní orgány sentientních entit pozitivního stavu jsou vytvořeny a umístěny tak, aby poskytovaly plnost obsahu a kvality jedinečnosti jedincovy duchovnosti, duševnosti a tělesnosti. Takže pravé sexuální spojení nikdy není omezeno jenom na vnější zkušenost vagíny s penisem v sobě a penisu ve vagíně.

Ačkoliv sentientní entity pozitivního stavu mají pohlavní orgány s fyzickými komponentami, jež odpovídají souvztažně s lidským sexuálním orgánům, je jejich struktura, funkce, účel a začlenění v rámci celku sentientního systému docela jiného druhu. Především jsou tyto orgány VŽDY ve stavu připravenosti pro sdílení za jakýchkoliv podmínek. Jejich funkce a schopnosti jsou zcela kontrolovány sentientní vědomou myslí (nemají žádnou nevědomou mysl !). Jak muži, tak i ženy jsou schopny prožívat mnohočetné orgasmy stejnou měrou.

Průběh sexuálního spojení v pozitivním stavu může být pojímán takto:

Každá sentientní entita vyzáří naprosto jedinečnou viditelnou sféru, v níž jsou plně obsaženy a odrážejí se jedinečné kvality duchovní, duševní a tělesné povahy její osobnosti. Tato sféra je nabita sexuální energií, která přenáší tyto jedinečné kvality komukoliv, kdo se vyskytuje nablízku zmíněnému individuu a kdo se otevře tomuto sdílení.

Jsou dva rozličné aspekty, vyzařované z této sféry. Jeden je sexuální, otevřený a vnímatelný pouze osobě opačného pohlaví – od muže k ženě a od ženy k muži. Druhý je obecný, otevřený a vnímatelný kýmkoliv. Tyto dva aspekty mají různou funkci, ale oba jsou používány za účelem sdílení jedincových jedinečných charakteristik na různé úrovni života. Sexuální aspekt je nejvíce jedinečný v tom smyslu, že není žádným duplikátem téže struktury a obsahu. Má v sobě velmi zvláštní rys, včleněný do něj Pánem Ježíšem Kristem za tím účelem, aby se prožíval soukromý, intimní a osobní vztah k Němu/Ní a k feminitě a maskulinitě obecně.

Než dojde k pohlavnímu spojení, je k případnému sexuálnímu partnerovi vyslán vnímatelný signál. Setká-li se ten signál s příznivou odezvou, vrátí se k vysílateli, naplněn jedinečnou a neobyčejně přitažlivou a vzrušující vůní a v neobyčejném duchovním, duševním a tělesném naladění. V případě nepříznivé odezvy se navrátí signál zpět ke svému vysílateli, přinášeje zvěst o vděčnosti a ocenění toho, že byla poskytnuta možnost účastnit se té jedinečné zkušenosti, pro kterou přijímatel v té chvíli nabyl připraven. Jak muž, tak i žena jsou si rovni v tom, že jsou jak stranou vysílací, tak i přijímací.

V průběhu sexuálního spojení se vyšle a obklopí přijímatele jedinečná sexuální sféra, obsahující unikátní rysy jedincovy maskulity či fenimity, jakožto i všechny jedincovy osobnosti ve všech jejích duchovních, duševních a tělesných aspektech ve vyrovnané míře a vybalancovaně. Pak se přijímatel stává zároveň i vysílatelem, jenž obklopí svou vlastní jedinečnou sexuální sféru vysílatele, který se také stane přijímatelem. V průběhu tohoto obklopení a úplného prostoupení navzájem splynou a rovnou měrou si vymění celý obsah svých osobností, všechny své unikátní sexuální charakteristiky, jakožto i své duchovní, duševní a tělesné stavy. V průběhu té VÝMĚNY dojde k několika věcem:

1. Každý účastník získává jedinečnou zkušenost o tom, jaká druhá osoba je a jak  funguje. Pamatujte si, prosím, že každá osoba je nekonečně a věčně jiná. Nejsou možné dvě stejné zkušenosti dokonce ani u téže osoby, jste-li s ní v pohlavním styku. Vždy se zažívá něco nového a odlišného.
2. Jedna osoba prožívá druhou osobu v sobě a zároveň i sama sebe v té osobě.
3. Jedna osoba prožívá sebe v jiné osobě a zároveň v samé sobě s neobyčejnou intenzitou a jasností.
4. Jedna osoba prožívá, jak ji druhá osoba prožívá v sobě.
5. Jedinečná zkušenost jednoho druhým ve stavu splynutí (nic podobného nikdy dříve neexistovalo).
6. Neobyčejná zkušenost jedinečné přítomnosti Pána Ježíše Krista v nitru té osoby a ve vlastním nitru, výměna a splynutí toho prožitku.
7. Úplně nová a jedinečná zkušenost aspektu života, jaký se nikdy dříve nevyskytoval v žádné modalitě zkušenosti.

V průběhu této mnohočetné zkušenostní modality, kdy všechny aspekty té modality se vzájemně obmění a splynou, uskuteční se duchovní, duševní a fyzická přítomnost Pána Ježíše Krista, přinášející tímto způsobem zcela novou zkušenost plnou rozkoše, nanejvýš blaženou a nanejvýš neobyčejnou, jež vyvrcholí v úžasném duchovním, duševním a tělesném orgasmu.

V průběhu toho ORGASMU dojde k dvěma důležitým věcem;

1. Je odhalen a prožíván úplně nový, tímto neznámý aspekt Přirozenosti Pána Ježíše Krista, přirozenosti vysílatele a přijímatele a obráceně (nyní tedy víte, proč v dřívější porci Nového zjevení byla sexualita pojata jako jeden z nejdůležitějších nástrojů pro získání větší, hlubší a důslednější znalosti, pochopení a lásky vůči Pánu Ježíši Kristu, jiným a samému sobě).
2. Zrodí se úplně nová, dosud nepřístupná a nemyslitelná idea, jíž Pán Ježíš Kristus ihned nadělí nový individuální sentientní život, aby se stala svéprávnou, jedinečnou, svobodnou a nezávislou sentientní entitou.

Tím, že jde o jedinečnou zkušenost, pak aby bylo možno získat nekonečné množství rozličných jedinečných prožitků pro obohacení a zvelebení vlastního života a pro radost, slast, rozkoš a jejich výměnu, jakožto i pro získání větší vědomosti, porozumění a lásky vůči Pánu Ježíši Kristu, vůči jiným a samému sobě, taková zkušenost se NIKDY nemůže omezit pouze na jednu osobu.

Nicméně tato situace nevylučuje možnost něčí volby být v duchovním manželství s jednou osobou na věčnost. Ale takové duchovní manželství nemá co činit s nějakou výhradností, majetnickým ovládáním, žárlivostí a jinými negativními jevy, tak názorně viditelnými v lidských manželstvích. Opravdové duchovní manželství již pro svůj vlastní růst, svou progresi a své vylepšování nejen že podporuje takovou nekonečnou rozmanitost sexuálních prožitků s jinými jedinci opačného pohlaví, nýbrž je požaduje jako něco integrálně potřebného pro udržování takového manželství.

Toto sdělení o sexualitě a duchovním manželství je mnohými čtenáři této knihy, jakožto i předešlých knih zprostředkovatele tohoto přenosu přijímáno s velkými potížemi a působí až to, že jej úplně zavrhují a odvracejí se od Nového zjevení. A přece – při pohledu na výše uvedená fakta – je jen logické usoudit, že jinak se věci mít nemohou.

Avšak inherentně a geneticky je v lidských tvorech zakořeněna neochota, ba averze vůči tomuto pojímání sexuality, což činí téměř nemožným, aby spatřili tuto překrásnou logičnost. Aby se znovu zopakovalo, každý, kdo čte tuto kapitolu, má Bohem darované právo a výsadu přijmout či odvrhnout, co je zde o této věci zjeveno. Nikdo není nucen čemukoliv věřit. Když někdo nemůže vidět logičnost této situace a tohoto uspořádání, pak se nebude moci přesvědčit ani žádnými jinými důvody.

(D)

DALŠÍ ZÁHADY O SEXUALITĚ

Avšak jsou ještě jiné záhady o sexualitě, které je třeba odhalit. Budou zjeveny v následujících bodech:

(1) Vezme-li se do úvahy fakt, že hlavní obecnou rolí sexuality je být vodičem života od jejího ryzího pramene k jeho rozličným formám – tedy sdělovat všechny náležité, správné a pravdivé ideje života – pak pro věčné přežití všech sentientních entit jako nejdůležitějších nositelů života je osudově nejzávažnějším faktorem v tomto ohledu plně explicitně i implicitně poznat, chápat a používat podstatu sexuality.

Jsouc vodičem či vnášečem života do svých nositelů, odráží sexualita strukturu pravého života. Ve své původní struktuře má sexualita TŘI hlavní aspekty, které odpovídají souvztažně třem hlavním aspektům sentientní mysli. Tedy sexualita sestává z nejniternějšího duchovního aspektu, intermediálního čili duševního aspektu a zevního čili fyzického aspektu. Tyto aspekty sexuálnosti jsou diskrétními vůči sobě navzájem a spojitými uvnitř sebe. V povšechnosti své struktury fungují jako jeden integrovaný faktor.

(1-1) Funkcí nejniternějšího duchovního aspektu sexuality je NEPŘETRŽITĚ VÉST náležité DUCHOVNÍ IDEJE života k jeho nositelům. Jak víte, ustanovují tyto ideje bytí naživu jakéhokoliv nositele života. Jedinec žije a je živoucím proto, že má neustálý přísun vhodných duchovních idejí života. V tomto je ústřední pozice sexuality vzhledem k ústřední pozici Nejniternější duchovní mysli, jež užívá sexualitu jako prostředek pro emanaci životního podpůrného systému pro všechny ostatní aspekty jakékoliv sentientní mysli.

(1-2) Funkcí intermediálního čili duševního aspektu sexuality je BÝT VODIČEM náležitého ponětí TRANSFORMACE VŠECH DUCHOVNÍCH IDEJÍ ŽIVOTA DO DUŠEVNÍCH PROCESŮ čili mentace jakékoliv sentientní mysli. Takto tento aspekt pohlavnosti poskytuje vhodné a správné ovzduší a taky základnu, v níž a na níž se formuje zdravá mentalita, souladná s duchovním stavem, a která se následně projevuje v takových procesech jako je myšlení, cítění, chtění jakožto i všechny jiné duševní pochody. Vnitřní sentientní mysl užívá sexualitu jako prostředku pro emanaci procesů své duševnosti všem jiným aspektům jakékoliv jiné sentientní mysli. Bez přenášení těchto procesů byla by sentientní mysl odpojena od vnímání své vlastní duševnosti.

(1-3) Funkcí zevnějšího čili fyzického aspektu sexuality je BÝT nepřetržitě VODIČEM náležitých a vhodných IDEJÍ FOREM ČINŮ, CHOVÁNÍ, POSTOJŮ, MOTIVACE A ZEVNÍ PODOBY jakékoliv sentientní mysli. Tento aspekt sexuality dává sentientní mysli ponětí toho, jak se kdo stává tím, čím vskutku je ve svém vlastním zevnějším, zevním projevování se a v konkrétní životní zkušenosti prostřednictvím způsobu chování, vztahovosti a schopnosti vnímat a oceňovat přírodní aspekt projevu života.

V povšechnosti těchto aspektů funguje sexualita jako VODIČ NÁLEŽITÝCH IDEJÍ SJEDNOCUJÍCÍCH PRINCIPŮ NA VŠECH ÚROVNÍCH, STUPNÍCH A VE VŠECH SFÉRÁCH ŽIVOTA A SENTIENTNÍ MYSLI. Tato role sexuality vytváří jednu z největších záhad jejího fungování.

Z této role sexuality můžete nyní vidět, proč byla hlavním terčem genetických změn ze strany pseudotvůrců. Kdyby nebyli bývali s to odklonit sexualitu od vedení náležitých životních idejí všem třem jeho aspektům, pseudotvůrci by nikdy nebyli uspěli s aktivováním negativního stavu. Může se s jistotou říci, že převážná část jejich experimentací v tomto ohledu se týkala pozměňování sexuality.

V průběhu fabrikace lidských tvorů a lidského života vytvořili pseudotvůrci nejdříve pseudoniternou mysl, na niž napojili nejniternější duchovní aspekt sexuality. Za druhé, po té, co vybudovali pseudovnitřní mysl, napojili do ní intermediální čili duševní aspekt sexuality. A za třetí, napojili zevní čili fyzický aspekt sexuality na pseudovnější mysl, kterou vytvořili za tím účelem. Aby mohli sexualitu zaopatřit podpůrným životním systémem, vybudovali pseudotvůrci ze speciálních duchovních, duševních a tělesných genetických materiálů POBOČNOU LINKU, kterou napojili sexualitu na ten infinitesimálně MALINKÝ OTVŮREK z Nejniternější duchovní mysli, z pravé vnitřní mysli a z pravé vnější mysli. Tato vedlejší linka byla sestrojena velmi pečlivě v tom ohledu, aby sexualitu napájela pouze omezeným množstvím životních energií, poskytujíc jí podpůrný životní systém, ale NIC JINÉHO. Nemůže být vodičem vhodných a správných idejí duchovnosti, duševnosti a tělesnosti, a tedy ani opravdového života.

Tím, že nemá přímé spojení a možnost zkušenosti s pravým životem na žádné jeho úrovni, lidský život a lidská sexualita jsou mimo jakékoliv percepce, jakéhokoliv poznání a ponětí toho, co vlastně je život a sexualita. Na místo toho jsou neustále „krmeni“ – pomocí své sexuality – špatnými, zvrácenými a zfalšovanými ideami, zrozenými v pseudoniterné, pseudovnitřní a pseudovnější mysli, a pak dopravovanými na všechny úrovně jejich vlastního života. Zároveň však jsou lidští tvorové nepřetržitě napájeni – prostředky nesprávně napojené sexuality – jednou zvláštní ideou, jež jim říká pomocí všech způsobů vnímání, přijímání, dojmů a vyjadřování, že jejich život a způsob pojímání a praktikování sexuality je správný a jedině možný a že jakýkoliv jiný způsob a ráz prožívání jejich života a pohlavnosti není slučitelný s žádným životem. K této představě se přidává pocit viny, hanby a trapnosti, napadne-li někoho chtít, přát si a zatoužit prožívat život a pohlavnost nějak jinak, než vyžaduje přikazující praxe. Tímto devastujícím uspořádáním je pokračování lidského života a jeho pohlavnosti zajištěno do nekonečna přesně tak, jak je.

(2) Z výše uvedeného pojímání sexuality může se vydedukovat další její záhada.

Je zřejmé, že funkce a role sexuality se nemůže omezit jen na to, čemu lidé říkají „milování se“. Milovat se, čili být účasten v pohlavním styku je expresivním a impresivním modem sexuálnosti na všech jejích třech úrovních. V tomto ohledu je nutno rozeznat dva faktory: 1. Sexualitu jako takovou; a 2. sexuální styk. Tito dva činitelé, byť mezi sebou spojení a vzájemně na sobě závislí, mají zřetelně odlišné funkce. Obecně je SEXUALITA VODIČEM VŠECH ASPEKTŮ ŽIVOTA Z JEHO PŮVODNÍHO ZDROJE – PÁNA JEŽÍŠE KRISTA k rozmanitým nositelům života. Proces přijímání života prožívá prostřednictvím svého sexuálního vodiče každý jeho nositel jako radostnou událost. Jím a skrze něj dochází k přímému spojení s vlastním Zdrojem – s Pánem Ježíšem Kristem. Přes něj a s jeho pomocí se navazuje nejintimnější soukromý a osobní vztah s  Pánem Ježíšem Kristem. Jím a skrze něj žijete a jste naživu.

Tyto faktory vám umožňují prožívání sama sebe jako jedinečnou, žijící, fungující, aktivní a nezávislou entitu. Taková zkušenost vytváří nanejvýš rozkošný a radostný stav, jakého vůbec možno dosáhnout. Je nejohromnější věcí ze všech žít a být naživu. Pocity tohoto druhu vzbuzují v každé sentientní entitě stav orgasmického vzrušení, radosti a štěstí, který se prožívá na všech úrovních její mysli – duchovní, duševní i tělesné. Toto je tedy sexualita. Takto se pravá sexualita definuje.

Naproti tomu pohlavní styk je procesem sdílení těch slastných, radostných, vzrušujících a šťastných životních pocitů z pozice vlastního jedinečného maskulinního aspektu u muže a feminního aspektu u ženy, skrze něž muž může začít to, jak je život vnímán, pojímán, přenášen a prožíván ženou, a žena může mít zkušenost toho, jak je život vnímán, pojímán, sdílen a prožíván mužem. Účelem takového druhu sexuálního styku je dosíci sjednocení a výměnu všech maskulinních principů se všemi feminními principy života a všech feminních životních principů se všemi maskulinními principyživota. Výsledkem takové unifikace a výměny je narození zcela nové ideje, kterou Pán Ježíš Kristus nadělí jedinečným sentientním životem.

Sexuální akt se tedy může pojímat jako specifičtější aspekt pohlavního života, jakým a skrze který jedinec se dělí o to, co má, se všemi, kdo jsou nadáni odlišnými strukturálními charakteristikami ze stanoviska rozdílu mezi feminními a maskulinními principy.

Tato rozdílnost v pojetí lidské sexuality je ztracena. Lidská sexuálnost byla zredukována na to, co lidští učenci jmenují koitus mezi dvěma lidskými tvory za účelem tělesného a biologického ukojení a za účelem plození. Jiný spoluvýznam sexuality není lidem přístupný anebo mizivě málo. Toto bylo nutným opatřením, aby se tak zobrazilo – za účelem duchovního poučení – jak vypadá život bez náležitého pojímání, chápání a praktikování pravé sexuality. Jinými slovy, účelem lidské sexuality ze stanoviska multiverzálního poučení je zobrazit živými příklady, jak se sexualita nikdy nemá pojímat, vnímat a praktikovat. Čili jaký způsob pohlavního života a milostného aktu se nemá nikdy volit.

(3) Z výše uvedené definice sexuality vyvěrá její záhada největší. Tato záhada má co činit s Pravou novou přirozeností Pána Ježíše Krista.

Je-li pravá sexualita vodičem všech životních idejí, vyvěrajících z jejich zdroje – Pána Ježíše Krista, pak Pán Ježíš Kristus ve Své Absolutní esenci i Své Absolutní substanci je Absolutní sexuální bytostí. Toto je nutným logickým závěrem: Jestliže On/Ona stvořila a dále tvoří sentientní entity za účelem sdílení Jeho/Jejího Absolutního života s tolika jedinci, jak je to jen možné, a jestliže vodičem toho sdílení je sexualita, pak sexualita je absolutní integrální částí Přirozenosti Pána Ježíše Krista. Přenáší ty nejvíce esenciální a substenciální elementy života – Božskou lásku a Božskou moudrost Pána Ježíše Krista.

V relativních podmínkách – v podmínkách všech sentientních entit je SEXUALITA VODIČEM LÁSKY A MOUDROSTI TÉ LÁSKY OD JEDNÉ K DRUHÉ. Toto je základ a základna, na nichž se budují VŠECHNY vztahy. Toto je zvlášť pravdou, vezme-li se v úvahu fakt, že pojímání sexuality se neomezuje pouze na milostný akt, nýbrž že má daleko širší spoluoznačení, jak již bylo naznačeno výše v bodě druhém.

Takže všechny vztahy mezi Pánem Ježíšem Kristem a sentientními entitami, jakožto i VŠECHNY vztahy mezi samotnými sentientními entitami, mají SEXUÁLNÍ spoluoznačení, jak se chápe obecně (a nejen jako proces milostného styku). Bez sexuálního zprostředkování a přivádění různých idejí těchto vztahů, žádné pravé vztahy by se nikdy nemohly ustanovit.

Avšak existuje ještě jiný aspekt tohoto tajemství, vztahující se k Pánu Ježíši Kristu, lidské sexualitě, negativnímu stavu a procesu spasení.

Jak si pamatujete, jeden z mnohých důležitých důvodů, proč se Nejvyšší vtělil na planetě Nula ve formě a v projevení se Ježíše Krista, bylo získání lidského těla – masa a jeho sexuality. Povšimněte si, prosím, že nikdo na vaší planetě nikdy nemluví o sexuálním životě Ježíše Krista. A přece integrální část lidské přirozenosti a formy jejího projevování – což jest lidské tělo – je lidská sexualita.

Není možné vytvořit náležitě fungující a použitelné tělo, aniž by se nadělilo tím, co jeho život umožňuje, tím že jej do něho přivádí – lidskou sexualitou. A nejen to: Absolutní nutnost integrace lidské sexuality v tom těle vyvěrá z faktu, že lidská pohlavnost je vodičem všech idejí zla, nepravd, zvráceností, zpitvoření a falzifikací negativního stavu za účelem zobrazení všech důsledků, následků a výsledků aktivovaného a dominantního negativního stavu. Lidská sexualita fakticky hraje nejdůležitější roli v tomto zobrazování.

Pokud si vzpomínáte, jeden z mnoha účelů, proč Pán Ježíš Kristus byl na vaší planetě, bylo to, aby zažil přímo, z první ruky, všechny ukrutnosti a ohavnosti negativního stavu a aby tak nad nimi zvítězil, je podrobil a vše přivedl do pořádku. Protože lidská sexualita poskytuje tuto zkušenost způsobem nanejvýš přímým, nejvýraznějším a nejintenzivnějším a protože je životně nejzávažnějším vodičem a mediátorem její pravé podstaty, bylo proto nutno plně integrovat lidskou sexualitu ve fyzickém těle Ježíše Krista.

Většina křesťanů tedy mylně soudila, že Ježíš Kristus, jsa Synem Božím, nikdy nemohl mít sexuální touhy či pohlavní poměr s lidskými ženami. Pro ně dokonce jen myslet na takové možnosti je tím nejhorším druhem profanace Svátosti Pána Ježíše Krista (podle toho, jak definují pojem svátosti). Podle jejich chápání: Jak mohl Ježíš Kristus mít nějaký sexuální styk, když byl svobodný a nikdy se neoženil ?  Vždyť – podle nich – pozitivní sexuální poměr může mít místo pouze v rámci legálního manželského svazku. Jakékoliv jiné pohlavní spojení by bylo velkým hříchem. Ježíš Kristus neměl žádný hřích – jediná bytost ve Stvoření, jež byla bez hříchu. Proto, podle jejich křesťanské logiky, Ježíš Kristus nikdy nemohl mít sexuální zkušenost. Tato logika je zvláště přesvědčivá, vezmou-li se v úvahu některá doslovná sdělení Ježíše Krista o manželstvích a pohlavnosti. Nejčastěji citované tvrzení je zaznamenáno v evangeliu Matoušově, kap.5, verš 28:

„Já však vám pravím, že každý, kdo pohlíží na ženu s chtivostí po ní, již s ní zcizoložil ve svém srdci.“

Všichni křesťané – nebo povětšinou – usoudili, že toto tvrzení je všeobsáhlé a zahrnuje jakékoliv sexuální toužení po ženě – nebo – v případě ženy – po muži, a to v jakémkoliv postavení a s jakýmkoliv záměrem. Většina literních interpretů tohoto tvrzení má za to, že slovo „chtíč“ má pouze jedno spoluoznačení – jakoukoliv touhu po sexuálním spojení mimo manželských svazků.

Avšak Ježíš Kristus nespecifikoval Svými slovy záležitost sexuálního styku jinak, než chutí na někoho jiného.chuť na někoho především neznamená JENOM touhu mít pohlavní styk. Značí mnoho jiných věcí. Jelikož Ježíš Kristus použil slova „chtivost po ženě“, každý automaticky usoudil, že tím mínil sexuální chtivost. Za druhé, sexuální chtění někoho neznamená nutně, že všechny či jakékoliv touhy mít pohlavní styk s někým jiným, než s vlastním manželským partnerem, mají chtivou povahu. Jak jste si povšimli, kladl Ježíš Kristus důraz na slova „s chtivostí“, aby se tak pečlivě rozlišilo mezi touhou a normální a přirozenou touhou. Chtivě toužit po ženě či – v případě – po muži, znamená v doslovném smyslu toužit po ní či po něm pouze ze sobeckých, škodlivých a ubližujících důvodů a se špatným úmyslem sebelásky. Všechno, co neslouží vzájemnému prospěchu, obecnému blahu, sdílení a vzájemnému potěšení, společné slasti a radosti je chtivé, a proto zlé či cizoložné. Toto je to, co Ježíš Kristus mínil v doslovném smyslu Mít zmíněného textu.

Ale jak přece víte, Ježíš Kristus nikdy nemluvil doslovně, nýbrž duchovně a souvztažně. Takže v tomto spoluoznačení nemluvil vůbec o fyzických lidských pohlavních vztazích, ale o duchovních záležitostech, jak jsou pojaty rolí sexuality jako vodiče jakýchkoliv špatných idejí, postojů a způsobů chování, vyvěrajících z negativního stavu; než aby tento vodič byl raději použit pro zprostředkování a přenášení vhodných, správných a pravých idejí pozitivního stavu. Kdokoliv pohlíží na negativní stav v jakémkoliv jeho projevu, a nejen v sexuálním, aby si přivlastnil jeho povahu, páchá cizoložství. Pohlížet s takovým úmyslem na negativní stav, zde reprezentovaný termínem „žena“, je projevem chtivosti, a proto je cizoložstvím. Důvodem, proč Ježíš Kristus použil slova „žena“ v tomto označení, bylo to, aby zdůraznil princip separace, na němž je vybudován negativní stav. Je v povaze negativního stavu, aby byl separován od pozitivního stavu. Žena je odloučena od muže.

Akt separace byl zlým činem, který aktivoval a uvedl do dominace negativní stav. Proto v tomto spoluoznačení „žena“ neznamená ženský rod či feminní princip obecně, ale akt separace za účelem aktivování negativního stavu. Z tohoto důvodu, termín „žena“ v tomto případě označuje veškerý negativní stav, jenž je úplně separován a izolován od pozitivního stavu. Pozitivní stav je zde označen slovem „muž“. „Muž“ v této konotaci neznamená mužský rod ani maskulinní principy

obecně, nýbrž princip unifikace a jednotnosti všech aspektů duchovních idejí a feminity a maskulinity, jež jsou povahy pozitivního stavu.

Takže pohlíží-li „muž“ – každý z pozitivního stavu chtivě na negativní stav – „ženu“, aby ho měl pro sebe, páše cizoložství ve svém srdci, neboť si přeje vstoupit do stavu separace a izolovanosti, zrazuje tak jednotu, jednotnost a harmonii přirozenosti pozitivního stavu. Ovšem, nikdo v pozitivním stavu nemá takové sklony. Ale mají tam tu ideu svobody volby odvrhnout pravý zdroj života. V tomto smyslu jim Ježíš Kristus říká, aby nepohlíželi na tu ideu s úmyslem přijmout ji do svých osobních životů. Je samozřejmé, že tato konotace citovaného verše u Matouše unikla většině, ne-li všem křesťanům. Jelikož se u nich každá sexuální touha rovná „chtíči“, nemohl Ježíš Kristus podle jejich pojímání nikdy mít nějaké sexuální touhy v lidském či jakémkoli jiném smyslu.

A přece velkým tajemstvím tohoto faktu je to, že Ježíš Kristus nebyl by dokázal vykonat akt spasení nikoho, aniž by býval měl lidský typ zkušenosti i v oblasti lidské sexuality. Pokud si vzpomínáte z dřívějších sdělení, aby se eliminoval negativní stav, je třeba mít plnou zkušenost z první ruky a znalost jeho podstaty. Není možná jiná cesta k spasení a k eliminaci. Protože lidská sexualita na všech svých třech úrovních byla a je hlavním vodičem a mediátorem všech druhů zla, nepravd a zvrácenin negativního stavu, tedy samotného negativního stavu, jediná cesta jakou Ježíš Kristus mohl přijít do přímého kontaktu s plnou přirozeností negativního stavu, byla skrze přímé prožití a praktikování lidské sexuality.

Ať je nyní známo poprvé, že spasení lidstva a kohokoliv jiného by se nikdy nedocílilo, kdyby se Ježíš Kristus během svého života na vaší planetě vyhýbal přímé sexuální zkušenosti s lidskými ženami. Na této životně závažné zkušenosti závisí spasení všeho všude v jsoucnu a bytí na vaší planetě a po vší zóně vymístění, jakožto i konečná totální eliminace negativního stavu. Toto sdělení obsahuje tajemství ze všech největší. Toto tvrzení může mezi mnoha čtenáři těchto slov vyvolat pobouření. Jak může někdo dojít k tak pustošivému, hanebnému a hříšnému závěru?  Mnozí si pomyslí a uvěří, že nakonec Petr D. F. přece jen docela ztratil rozum a zbláznil se.

Avšak než se dojde k takovému bláhovému závěru, ať se vezme v úvahu tato logika:

Aby se mohl negativní stav eliminovat ve své povšechnosti (a eliminace je eliminací jen tehdy, když je úplná), mají seprožít zkušenostně všechny aspekty negativního stavu. Mít zkušenost v jednom z jeho aspektů, ale vyhýbat se prožití jiných jeho aspektů, by znemožnilo eliminaci v jakémkoliv z jeho aspektů. Dokonce i kdybyste nesouhlasili s výše uvedeným pojímáním sexuality jako vodiče a mediátora života, v tomto případě života lidského, museli byste přiznat, že lidská sexuálnost hraje význačnou roli v lidském životě i ve všech lidských problémech. Chcete-li zbavit lidské tvory jejich problémů, nemůžete vyloučit ze své zkušenostní modality tak význačný aspekt lidského života. Jak je pak daleko důležitější prožít lidskou sexualitu, souhlasíte-li s výše uvedenou definicí sexuality v obecném smyslu !

Takže díky těmto faktům bylo pro Ježíše Krista krajně závažným, aby během Svého života na vaší planetě měl sexuální spojení s lidskými ženami v zájmu úplného prožití totální přirozenosti negativního stavu za účelem spasení a konečné eliminace negativního stavu.

V procesu toho zkušenostního prožívání Ježíš Kristus ODPUZOVAL ze Svého těla postupně – prostředky lidskému rozumu nepostižitelnými – trošku po trošce, krůček za krůčkem všechny zlé, falešné, žádostivostí pokažené, ošklivé a negativní konotace lidské sexuality, kdy ji ODPOJIL od jejího nepravého zdroje a NAPOJIL ji znovu na její původní, pravý zdroj – Boha Nejvyššího (jak byl Bůh tehdy nazýván).

Tímto závažným a tajemným aktem Pán Ježíš Kristus vydláždil cestu pro všechny lidské tvory a všechny tvory v negativním stavu k záchraně a vysvobození z poroby a otroctví negativního stavu, dav jim skrze Sama Sebe prostředky k odpojení své sexuality od negativního stavu a k znovuvpojení do Něj/Ní (kam patří !). Takto jejich sexualita bude mít schopnost ujmout se znovu své patřičné role vodiče všech pravých a pravdivých idejí opravdového života pozitivního stavu ke všem v negativním stavu a v lidském životě, kdo přijímají, co se zde zjevuje. Takže nyní má lidská sexualita šanci se zachránit od svého negativního spoluoznačení.

Jiná námitka ze strany většiny, ne-li všech křesťanů ohledně této otázky může se očekávat ze stanoviska, z jakého berou v úvahu a jak chápou koncept panenství. Jak víte, panenství v doslovném smyslu Biblí Svaté rovná se svatosti. Podle nich a literního smyslu je panenství cesta života, jíž se má dávat přednost před manželským a sexuálním životem. Taková tvrzení, jako pro příklad: „to jsou ti, kdo se neposkvrnili se ženami, neboť jsou panici“ (Zjevení 14:4), jsou vykládána doslovně. Pro ně je tam poukázáno, že sexualita může mít jen negativní označení dokonce i v rámci manželského svazku. Je tolerována pouze kvůli plození – jedinému pozitivnímu spoluoznačení, co se týká její podstaty. Kvůli těmto a podobným výpovědím pojali křesťané Ježíše Krista jako panice. Proto jak by bylo možné, aby byl sexuálně zapleten s lidskými ženami, byl-li panic ?

Pokud si vzpomínáte z výše uvedeného vysvětlení termínu „žena“ a „muž“, neobsahují ty pojmy v duchovním smyslu nic, co se vztahuje na pohlaví. Na místo toho, „žena“ se vztahuje k negativnímu stavu a „muž“ ke stavu pozitivnímu. Toto je obzvláště očividné z výše citovaného verše ve Zjevení Ježíše Krista přes Jana (14:4). Kdyby tomu tak nebylo, pak by se mohl učinit závěr, že by bylo pro ženy velmi obtížné, ne-li nemožné, vstoupit do pozitivního stavu a že jenom muži, či nějací speciálně vybraní muži, kteří nikdy nebyli sexuálně zapleteni se ženami, by mohli docílit této nejvyšší duchovní úrovně a octnou se v nejbližším sousedství s Pánem Ježíšem Kristem, který je nejzazším panicem.

Toto je bláhové uvažování. Termín „panictví“ duchovně nemá jakkoliv vztah s literní sexualitou, jak je pojímána většinou lidských tvorů. Na místo toho znamená být svobodným od vlivu zel a nepravd negativního stavu a nedovolit, aby se stal vládnoucí silou jedincova života a poskvrnil jej, učiniv jedince svým otrokem. Taktéž značí, že tací lidé mají svou sexualitu napojenou na její pravý pramen – na pozitivní stav Pána Ježíše Krista – a že odmítají podléhat nepřetržitým pokušením ze strany negativního stavu, který se chce zmocnit jejich sexuálnosti a odpojit ji od jejího pravého zdroje a namísto toho je napojit na nepravý zdroj – negativní stav.

Ať je nyní známo, že žádné jiné spoluoznačení ve slově „panic / panna“ a „panictví / panenství“ nikdy neexistovalo, neexistuje ani nikdy nebude existovat. Takže označení Ježíše Krista jako panice ukazuje na fakt, že On nikdy nepřijal negativní stav do Svého života a že nikdy nepodlehl žádným z příšerných pokušení ze strany negativního stavu, jakým byl neustále, po čtyřiadvacet hodin denně podrobován během Svého života na planetě Nula.

(4) Jedním z tajemství, proč získal lidské tělo – maso a vzal je se sebou po odchodu z vaší planety, bylo to, aby vpojil a integroval v povšechnosti Přirozenosti Nejvyššího nejen to tělo – maso, ale rovněž i lidskou sexualitu. Bez integrace lidské sexuálnosti v Přirozenosti Nejvyššího, nemohl by se Nejvyšší nikdy stát povšechností Pána Ježíše Krista. Hlavní elementy zóny vymístění a planety Nula, užité při formování fyzického těla Ježíše Krista, byly přinášeny a zprostředkovány lidskou sexualitou. Takže jediným způsobem, jak mít něco ze zóny vymístění a planety Nula v této Absolutní přirozenosti, bylo zahrnout do ní lidskou sexualitu, jež zprostředkovala tyto závažné elementy.

Nejvyšší se stal Pánem Ježíšem Kristem jen faktem, že připustil, aby do Něho/Ní vstoupil celý obsah a význam lidské sexuality po té, co byla očištěna od všech nánosů nesprávných pojetí, zvráceností, zprzněností, falzifikací a čeho všeho, co v ní bylo z negativního stavu; po ukončení procesu jejího zbožštění. Tímto rozhodným aktem stal se Pán Ježíš Kristus nejen plností všech elementů jsoucna a bytí a elementů zóny vymístění a planety Nula, ale také plností sexuality ve všech aspektech jejího projevování se, včetně zóny vymístění i planety Nula.

Záhada této inkluze spočívá ve faktu, že než k ní došlo, něco scházelo v Absolutní přirozenosti Nejvyššího a bylo tam jenom potenciálně v aktu přislíbení všem – než Stvoření bylo stvořeno – že tato situace bude napravena a stane se povšechností všech a všeho.

Jak již bylo vytknuto několikrát dříve, postrádal tehdy Nejvyšší elementy nejkrajnější úrovně nejzevnějšího stupně, z kteréž to úrovně negativní stav byl počat a aktivován. Musíte se snažit znovu pochopit, a to se připomíná vám všem (nestěžujte si na nadbytečnost v této knize – vždyť lidská mysl má jedinečnou schopnost zapomínat věci nebo je chápat nesprávně), že kdyby Nejvyšší byl býval přítomen také na té úrovni, negativní stav nemohl by být nikdy, na věky aktivován. V takovém případě by Stvoření bídně trpělo nejistotou z toho, že nemá žádnou odpověď na existenční otázku o životě jiném, než je život pozitivního stavu. Také by nemělo možnost žádného výběru v jakékoli věci. V takovém případě život by pro sentientní entity neměl žádný význam a skončil by existenciální sebevraždou všech.

Nikdo by nedovedl aktivovat negativní stav za přímé přítomnosti Nejvyššího. Z toho důvodu nejzevnější stupeň Stvoření vyvinul ze svých vlastních energií svou vlastní nejzevnější úroveň, jež postrádala přímou přítomnost Nejvyššího. Na té úrovni, jak již víte, se negativní stav aktivoval. Z těchto podmínek – z nejzevnější úrovně nejzevnějšího stupně se vyvinula odlišná životní forma, jež nemá nic společného se životem pozitivního stavu. Jakmile byla utvořena, tato forma života se odloučila a oddělila od pravého života, zalidnila zónu vymístění a začala projevovat svou přirozenost. Tento život byl mrtvým životem negativního stavu a lidským životem. Jelikož vodičem a mediátorem jakéhokoliv života je jeho sexualita, byla vyvinuta i sexualita odlišného typu, která se hodila pro takový typ života.

Nic ale z tohoto života neexistovalo tenkrát v Nejvyšším. Jak byste si tedy počínali při eliminování takového pseudoživota, když jednou již odpověděl plně, docela a ke spokojenosti všech tu existenciální otázku ?  Nechat ho být a existovat na věčné časy ?  Kdyby to tak bylo, pak by pozitivní stav nikdy neměl příležitost pro své plné rozvinutí a vyplnění, neboť – jak si pamatujete z předešlé kapitoly této knihy – bylo by nutno neustále plýtvat ohromným množstvím životní energie na to, aby negativnímu stavu nebylo dovoleno ovládnout pozitivní stav, a pro odpuzování negativních představ o potřebě odmítat Pána Ježíše Krista jako jediný zdroj života. Anebo jej zničit beze stopy, jakmile splní svůj účel ?  Toto je naprosto nemožné, jelikož všichni lidští i jiní tvorové negativního stavu všude nosí v sobě potenciálnost pro spasení díky své schopnosti volit a měnit se. Ať se řekne opět nadbytečně: V té schopnosti všech je přítomnost Pána Ježíše Krista. Zničíte-li je, pak zničíte něco, co patří Pánu Ježíši Kristu. Zničíte důležitý duchovní atribut.Tím činem ničíte jediný zdroj života – Pána Ježíše Krista. Zničením Pána Ježíše Krista dojde ke zničení veškerého Stvoření a všech jeho obyvatel. Takový akt byl by neslučitelný s pravou Přirozeností Pána Ježíše Krista. Jsouc Absolutní láskou a Moudrostí, může ta Přirozenost pořídit pouze PLÁN SPASENÍ.

Spasení je možné jenom proto, že Stvořitel stvoření Sám/Sama prožívá přímo, z první ruky něco, co nikdy před tím nebylo částí Jeho/Její Absolutní přirozenosti. Vstupuje do té oblasti, kde se tomu životu daří, získá všechny jeho zkušenosti, transformuje všechny jeho elementy v Sobě, provede jejich fúzi ve Své Přirozenosti, vezme na Sebe skutečnost nejzevnější úrovně stupně Stvoření – což je zóna vymístění a planeta Nula. Skrze tyto a těmito elementy může nyní přímo vcházet do všech úrovní toho pseudoživota a může zahájit proces spasení a transformace všech jeho účastníků. Toť proces, jakým se dosáhne spasení. Neexistuje žádná jiná cesta. A protože – podle definice samotné své povahy – je sexualita prvotním mediátorem a vodičem tohoto procesu, je to lidská sexualita, která je vpojena do Přirozenosti Pána Ježíše Krista, aby zprostředkovala a přiváděla ideje spasení ke všem, co se nachází v negativním stavu.

Toto je důvodem, proč bez zahrnutí lidské sexuality do Své Přirozenosti by se Nejvyšší nikdy nemohl stát Pánem Ježíšem Kristem. Podle definice je Pán Ježíš Kristus Někdo, kdo ve Své Přirozenosti nepostrádá (na rozdíl od Nejvyššího) nic, ba ani plnou zkušenost – z první ruky – podstaty negativního stavu. Toto je také jeden z hlavních důvodů, proč již déle nenáleží užívat pojmu „Nejvyšší“. Termín „Nejvyšší“ odráží nedostatek k té přímé zkušenosti a inkluze všech prvků jiného, nepozitivního životního stavu. Jestliže po té, co se Nejvyšší stal Pánem Ježíšem Kristem, vzýváte jméno Nejvyššího, vzýváte ten nedostatek. Proto vzýváte něco, co neexistuje.

Jak vidíte, vše má své logické odůvodnění. Nyní také můžete vidět, proč se tak hodně zdůrazňovalo v předchozích knihách Nového zjevení, že co bylo vhodné a správné včera, nemusí být dnes, a co je náležité a korektní dnes, nemusí být zítra. Proto se tehdy radilo, abyste měli svou mysl a srdce otevřené a vždy připravené pro změnu. Tu je přesně proč !  V době, kdy se ta díla psala, nebylo vždy jasno, proč se kladl důraz na tuto záležitost. Nyní již víte, proč !  Na neštěstí někteří z vás pohodlně zapomněli na ty výroky a výstrahy a pokračovali ve své váhavosti – přijmout či odmítnout současnou dávku Nového zjevení a Novou přirozenost Pána Ježíše Krista, lpíce na tom, co bylo správné tenkrát, ale co nyní potřebuje novou úpravu a – v některých případech – musí se úplně pozměnit nebo nahradit. Prosím, pamatujte si, že jste byli varováni, abyste se připravili na to, že se věci změní a že budou jinými ve srovnání s tím, co jste věděli a prožívali tehdy. Nedovolte, aby vás negativní stav ukonejšil do pohodlnosti dřívější znalosti a praktikování svého každodenního života a žití. Ovšem, jako vždycky výběr je váš; a takové budou i jeho následky.

(5) Jak víte (aby se to znova zopakovalo), došlo následkem té revoluční změny v Přirozenosti Nejvyššího, kdy se Nejvyšší stal plností a povšechností Pána Ježíše Krista, k ohromným změnám v celé struktuře a tkanivu Stvoření i v jeho multivesmíru, jakožto i u všech jeho obyvatel. Z této situace vyplývá, že je jen logické dojít k závěru, že sexualita veškerého Stvoření také podléhá těmto důkladným změnám. Je to vskutku sexualita, jež je vlastním mediátorem a vodičem všech idejí těchto změn. Toť cesta, kterou se ideje těch změn zkušenostně přinášejí ke každé sentientní entitě.

Jednou z nejvíce zarážejících a nejzáhadnějších změn v oblasti sexuality bylo vpojení lidské sexuálnosti do Přirozenosti Pána Ježíše Krista. Tato inkluze přináší všem takový obsah a charakter sexuality, jaké se doposud neprožívaly. Pokud si vzpomínáte, je lidský život a tedy i lidská sexualita ztělesněním a úhrnem extrémního zvnějškovatění a fyzikalizace. Tento aspekt scházel v Přirozenosti Nejvyššího. Proto se nikdy nemohl stát vodičem ani mediátorem sexuality takového typu k ostatku Stvoření. Jen to se mohlo přinášet, přivádět a zprostředkovat, co bylo tehdy v Přirozenosti Nejvyššího k dispozici. Z toho důvodu sentientní entity ve Stvoření, s výjimkou lidských tvorů, postrádaly jeden důležitý konečný faktor vnímání a vyjadřování své sexuality. (Na druhé straně však lidští tvorové nemají k dispozici jiné faktory sexuality při jejím praktikování a vysvětlování než ve formě této extrémní externalizace a fyzikalizace.) Nebyla jim přístupná žádná zkušenost nejzevnější a nejintenzivnější exprese a imprese sexuality z toho prostého důvodu, že žádná idea takové zkušenosti z Absolutního zdroje – Nejvyššího se k nim nemohla přivést. V té době postrádal Nejvyšší ve Své Přirozenosti přímou inkluzi jakékoliv lidské sexuality. Avšak nyní se tato situace plně napravila. Po úspěšném dokončení fúze a zahrnutí lidské sexuality, čemuž předcházelo totální vyčištění a očištění od veškerého zla a všech falešných idejí a obsahů, začala se ke všem ve Stvoření přivádět nová idea, vztahující se k nejzevnějšímu a fyzickému aspektu sexuálního projevu a vnímání.

Zahrnutí této ideje do povšechnosti sexuální zkušenosti všech ve Stvoření završilo uspořádání sexuality do soudržného celku, který již nepostrádá aspekty nejzazší zevnějšnosti a tělesnosti. Nejzevnější aspekt se může pojímat jako souhrn všech duchovních, duševních a fyzických sexuálních zkušeností, jenž může přinášet povšechnost jedinečné povahy osobnosti každého jedince a jedinečnou strukturu jeho mysli. Něco podobného nikdy před tím neexistovalo. Pouze v pozitivním stavu byla nová sexualita utvářena k tomu, aby se stala tím, čím měla být a co měla znamenat a přinášet.

Tímto aktem a díky neustálému proudění této nové ideje sexuality, získané Pánem Ježíšem Kristem z lidské sexuálnosti, byla pohlavnost všech sentientních entit ve Stvoření obohacena a zvelebena v takovém rozsahu, že se o tom nikomu nikdy nemohlo ani zdát. Jeden aspekt této změny je získání zevnější, fyzické blízkosti vůči Pánu Ježíši Kristu a ke všem ostatním způsobem co nejvíce soukromým, intimním, osobním a přímým. Toť způsob, jakým Pán Ježíš Kristus transformoval v Sobě nanejvýš abnormální, nepřirozenou, omezenou, omezující, patologickou, zvrácenou a negativní lidskou sexualitu do souhrnné vnější nádoby, v níž všechny jiné sexuální imprese, exprese a zkušenosti kulminují, aby tak poskytly všem co nejúplnější pocit celistvosti, povšechnosti a jednoty se Stvořitelem.

Transformace lidské sexuality v Pánu Ježíši Kristu se stala základnou, na které se může způsobem co nejvýznačnějším a nejkonkrétnějším budovat a ustanovit přímý vztah mezi lidskými tvory a Pánem Ježíšem Kristem, jakožto i ostatním Stvořením. Bez tohoto činu Pána Ježíše Krista nemohl by žádný lidský tvor být spasen od typického lidského života. A taky by se stalo, že lidští tvorové by nikdy nebyli s to navázat spojení s ostatní částí Stvoření. Takže by byli odsouzeni k tomu, aby po zbytek své věčnosti zůstali v odloučenosti a izolaci ode všech ve Stvoření tak, jak jsou právě teď. Avšak tím, že dobrovolně na Sebe vzal lidskou přirozenost a – což je nejdůležitější – i lidskou sexualitu, odvrátil Pán Ježíš Kristus od lidských tvorů tento úděsný osud a úděl. Tento čin vytváří další tajemství sexuality obecně i lidské pohlavnosti zvlášť.

(6) Tím, že Pán Ježíš Kristus pojal do Sebe lidskou sexualitu a povznesením sexuality v ostatním Stvoření novou rolí, jakou lidská sexualita v pozitivním stavu bude hrát, je zajištěno na věky proudění pozitivních a neporušených idejí do nejzazší nejzevnější úrovně nejzevnějšího stupně Stvoření. Tímto a skrze tento tajemný akt docílil Pán Ježíš Kristus něco, co nikdy před tím neexistovalo. Pán Ježíš Kristus se prostřednictvím Svého fyzického těla – masa a pomocí lidské sexuality navěky umístil přímo, osobně a neustále v této nejzazší nejzevnější úrovni nejzevnějšího stupně Stvoření, kde došlo ke vzniku negativního stavu. Výsledek tohoto tajemného umístění a důsledky přímé přítomnosti Pána Ježíše Krista v tom stupni, jakožto i zajištění nepřetržitého proudění všech pozitivních idejí do toho stupně, završily nejdůležitější ustanovení a vytvoření zcela nového stavu a podmínek. Nebudou již déle nikde a nikdy ve Stvoření žádné místo, postavení, stav, okolnosti či proces nebo čas či paračas, kde by se negativní stav mohl znovu vyskytovat po té, co bude eliminován a zůstane zrušen navždycky.

Bez tohoto činu Pána Ježíše Krista by tedy hrozba obnoveného výskytu mrtvého života negativního stavu visela nad veškerým Stvořením jako Damoklův meč. Existence takové hrozby by nedala pokoj sentientním entitám. Opět by se vyplýtvalo další obrovské množství energie a úsilí na neustálou ochranu od té hrozby.

Avšak díky zahrnutí lidské sexuality do Přirozenosti Pána Ježíše Krista, může Pán Ježíš Kristus být věčně přítomen všemi Svými prvky také v té oblasti – prostředky a skrze prostředky této sexuality – bude schopen nepřetržitě přivádět, zprostředkovávat a sdělovat všechny náležité ideje života do tohoto stupně, a tak se zajistí, že se v tomto stupni nepostrádá nic, co by mohlo dát další popud k vytvoření negativního stavu. Nechť se zase zopakuje (ne kvůli přebytečnosti), že negativní stav se nemůže vytvořit nebo aktivovat či započít v přímé přítomnosti Pána Ježíše Krista. Takže nyní je na věčnost zajištěno proudění duchovnosti k nejzazšímu konci nejzevnější úrovně nejzevnějšího stupně Stvoření. Toť největší preventivní akt proti jakékoliv budoucí možnosti opětovného návratu negativního stavu do svého mrtvého života. Toto je jedna z největších záhad spasitelného aktu Pána Ježíše Krista.

Jak vidíte, má spasitelný čin Pána Ježíše Krista mnoho aspektů, daleko více, než si lidští tvorové mohou představit a pochopit svou omezenou myslí.

(7) Fakt nepřítomnosti Nejvyššího v nejzazší úrovni nejzevnějšího stupně Stvoření v té době, to, že nebylo k mání proudění vhodných duchovních idejí prostřednictvím sexuálního vodiče, a to, že nebyla žádná zpětná vazba o jakékoliv činnosti toho stupně pro ostatek Stvoření, výhodně využili pseudotvůrci. Nejen dali zrod negativnímu stavu a uvedli jej do aktivního a dominantního postavení, ale – a to je nejdůležitější – podařilo se jim odříznout nejzazší úroveň toho stupně od ostatku Stvoření a přenést ji do zóny vymístění. V této úrovni a z ní zfabrikovali různé úrovně pekel a jiných oblastí zóny vymístění. Použili prvků té úrovně při fabrikování rozličných životních forem, jež by umožňovaly NEZÁVISLÉ PŘEŽITÍ ZEVNÍCH ČINITELŮ, bez jakékoliv propojenosti s duchovním vnitřním zdrojem. Tato úroveň, její přirozenost a její specifické zákony byly použity při vyvíjení lidské sexuality, charakterizované extrémní externalizací, omezeností a fyzikalizací s žádným nebo velmi malinkým duchovním obsahem. Takže bylo odříznuto od Stvoření něco důležitého, co bývalo jeho integrální částí, a použito pro zcela nepravé účely. Tímto vyzývavým negativním aktem podařilo se pseudotvůrcům vyvinout a ustanovit docela odlišný životní styl, jaký je paralelou života pozitivního stavu a který oponuje všem jeho zákonům, principům a ustanovením.

Odpojíte-li něco od pravého zdroje a použijete-li to pro účely, pro jaké nebylo stvořeno, pak vejde do svého jsoucna a bytí jakýsi velmi podivný, pokroucený, nanicovatý, chorobný, nepřirozený a abnormální stav, jenž bude naprostým zpitvořením a úplnou karikaturou svého originálu. Přesto však je to PRAVÝ ORIGINÁL, který je zpitvořen a znetvořen ve formě karikatury. Žádné znetvořeniny ani karikatury nemohou existovat bez svého originálu. Jelikož originál je sestrojen co do struktury takovým způsobem, aby mohl přivádět všechny životní ideje prostřednictvím sexuality, je to tedy pohlavnost negativního stavu a lidská sexualita, jež jsou nejvíce znetvořeny a zkarikovány. Avšak, jak je vám známo, možno rozeznat nějaké rysy originálu v jakékoliv jeho znetvořenině a karikatuře. Vždyť byly vybudovány a rozvinuty z ukradené úrovně pravého Stvoření – z originálu. Takže lidská sexualita a sexuálnost negativního stavu v obecném smyslu odráží překroucené, zprzněné a zfalšované principy pravé sexuality. Bez toho by životní styl negativního stavu nebyl možný, jak by nebyl možný ani pozitivní stav bez své pozitivní a opravdové sexuality.

Jak bylo dříve uvedeno, má se jakákoliv sexualita pojímat jako elektrické vedení, kterým se vede elektřina. Bez toho vedení není možné žádné využití, rozlišení ani zakoušení této elektřiny. Elektřina v tomto spoluoznačení se může přirovnat k životu a sexualita k vodiči, který přivádí, zprostředkuje a sděluje ten život. Jsou neoddělitelní a jeden bez druhého nemohou existovat. Je tedy pohlavnost nejzávažnější součástí jakéhokoliv života. Nikdy nemůže být zničena, bez ohledu na to, v jaké formě a stavu se objevuje. Může se pouze modifikovat, transformovat, restrukturalizovat a napojit na nějaké jiné prameny, avšak nikdy nemůže být odpojena od samotného života. V případě jejich rozpojení, obé by přestalo existovat. Toť důvod, proč Pán Ježíš Kristus na místo toho, aby v Sobě zničil lidskou sexualitu, raději transformoval a napojil na pravý zdroj Svého života.

Bez ohledu na to, jak silně byla lidská sexualita transformována a pozměněna, přece zůstává lidskou sexualitou a její hlavní jakost externalizace a fyzikalizace je trvale zachována v jejích pozitivních potenciálech – jako vodič náležitých duchovních idejí k nejzevnější úrovni nejzevnějšího stupně Stvoření; zároveň jako zpětné vazby zpřítomněných, uskutečněných, projevených a zpříkladněných idejí na této úrovni, aby se dal popud jiným úrovním Stvoření k početí nové tvůrčí životní ideje. Zároveň bude Pán Ježíš Kristus moci prostřednictvím lidského aspektu Své sexuality v příhodnou dobu navrátit ukradenou a odříznutou nejzazší zevní úroveň nejzevnějšího stupně Stvoření a po provedení vyčištění, očisty a vydýmení ji znovu napojit a opět sjednotit s jejím patřičným niterným, nejniternějším a vnitřním celkem – ostatkem Stvoření. Když k tomu dojde, pak nebude existovat žádné místo, kde by negativní stav mohl vzkvétat a prospívat.

(8) Z výše uvedeného pojetí sexuality v obecném smyslu je zřejmé, že pohlavnost není něčím, co bylo odděleně stvořeno v určitém časovém bodě a pak dáno do vínku sentientním entitám. U Pána Ježíše Krista je vlastně tak věčná a absolutní, jak je Pán Ježíš Kristus Sám/Sama. Je integrální komponentou funkce všech absolutních kategorií a principů Jeho/Jejího Absolutního života a Jeho/Její Absolutní mysli na všech jejích úrovních a ve všech jejích aspektech. Je tudíž sexualita neoddělitelná od Přirozenosti Pána Ježíše Krista. Tím, že Stvoření odráží Jeho/Její Absolutní přirozenost v relativních podmínkách, je Stvoření výsledkem tohoto Božského sexuálního aktu, a proto je naděleno sexualitou, aby odráželo tvůrčí princip.

Pán Ježíš Kristus stvořil Své stvoření ze Sebe a skrze Sebe, nikoliv z ničeho či z někoho či něčeho jiného. Nebyl by tedy mohl nadělit Své stvoření sexualitou, kdyby takový stav nebyl integrální součástí Jeho/Její Absolutní přirozenosti. Jestliže Stvoření je skrze a od Pána Ježíše Krista, jak by tedy mohl nedělit Své stvoření něčím, co Sám/Sama nemá ?  Nedávalo by to absolutně žádný smysl.

Odnedávna je to pravdou i ohledně lidské sexuality, která se stala ve své vyčištěné a transformované kondici a formě integrální komponentou Absolutní přirozenosti Pána Ježíše Krista. Proto od nynějška, právě od této chvíle, každý, kdo čte tato slova a přece ještě odděluje sexualitu obecně a lidskou sexualitu zvlášť od Pána Ježíše Krista, nebo popírá fakt, že sexuálnost je integrální částí Jeho/Její Absolutní přirozenosti a že lidská sexualita prošla fúzí v Jeho/Její Přirozenosti na věčnost, takový jedinec páše nejohavnější duchovní cizoložství. Od tohoto okamžiku popírat tento fakt – po přečtení a získání této nové znalosti – znamená popírat, že Pán Ježíš Kristus existuje. Žádné jiné pojímání sexuality nebude přijatelné.

Pokud jde o lidskou sexualitu a způsob, jak se pojímá a praktikuje lidskými tvory na planetě Nula, v příhodnou chvíli dojde k jejímu osvobození od všech omezení, zel a nepravd, překroucení a zprzněností a pak se plně využije pro pozitivní účely způsobem popsaným shora.

Nicméně způsob, jakým se lidská sexualita praktikuje právě teď, bude nakonec zrušen a nahrazen svobodnějším a přiměřenějším způsobem praktikování ve shodě s povahou pozitivní sexuálnosti, jak se pojímá a praktikuje v ostatním Stvoření. Ve světle tohoto faktu se lidským čtenářům těchto slov, těm, co ještě žijí na planetě Nula, velmi výrazně a naléhavě radí, aby se podle možnosti CO NEJVÍCE DISTANCOVALI od tradičního pojímání sexuality lidských tvorů, jak se odráží v nařízeních, příkazech a zákonech jejich sociálního, náboženského a právního systému (i když ne v konkrétním praktickém smyslu – což není vždy možné – pak aspoň ve vnitřním, duchovním smyslu, nebo projevem souhlasu a ztotožnění se s ideami sexuality, jak je zjevená v Novém zjevení a zvláště v této kapitole). To je připraví na to, že přijmou pravé, nové spoluoznačení a praktikování lidské sexuality, jak byla ustanovena Pánem Ježíšem Kristem v Jeho/Její transformované lidské sexuálnosti.

Ulpíváním na typickém tradičním pojímání lidské sexuality lidští tvorové po svém příchodu do duchovního světaVELMI ZTĚŽUJÍ Pánu Ježíši Kristu přidělení jim nové, transformované lidské sexuality a sexuality v obecném smyslu. Závažnost tohoto aktu je docela zřejmá z toho, co o tom bylo řečeno výše, jelikož na uznání tohoto faktu závisí vhodné přijetí, inkorporování a praktikování života ve shodě s Novou přirozeností Pána Ježíše Krista. Takový život bude jedinci pravým nebem. Toto i je to, v čem spočívá nebe. Naproti tomu odmítnutí tohoto faktu znamená ochudit se nebo připravit se o toto nebe a namísto toho přijmout do sebe pekla.

Mnozí lidé po smrti se inkarnují do jednopohlavních společností, v souladu se zvrácenou (většinou jen fyzickou bez duchovní a duševní) sexualitou, kterou žili ve svém životě. V těch pravou sexualitu již nemohou realizovat ani náznakem – viz zdegenerovaní jednopohlavní ještírci, anebo film „Z které jsi planety“, kde na opačné pohlaví hledí (pokud je jim za tisíce let vůbec ukázáno pseudotvůrci), jako na zjevení a na něco neskutečného. Proto tito jedinci zde hojně inkarnovaní na planetě Zemi se tak často podle toho chovají – pozn. zpracovatele na internet www.vesmirni-lide.cz , Ivo A. Bendy.

(9) Na závěr této kapitoly nabádá se, aby všichni uvážili, že není možno v sentientní mysli, včetně mysli lidské, plně obsáhnout, pochopit a splňovat pravé duchovní principy s jejich uplatňováním v každodenním životě a žití, aniž se přijme výše uvedené pojetí sexuality obecně a lidské sexuálnosti zvlášť a bude se považovat za integrální část či komponentu jakéhokoliv duchovního principu. Vždyť především sexualita je vodičem a mediátorem těch principů. Jak můžete obsáhnout, pochopit a praktikovat něco, když odmítáte to, co jej přivádí, zprostředkovává a přináší ?

Jeden z nejdůležitějších důvodů, proč se negativní stav stal faktem života a proč lidský život je tak bídně omezující a omezen, je v tom, že lidští tvorové a negativní stav vypudili sexualitu z jejího pravého místa a odmítli přiznat, že je Božským vedením, mediátorem a přinášečem všeho života a jeho pravých duchovních principů. Separace pohlavnosti od pravé duchovnosti, a tedy od Pána Ježíše Krista, dala naplno popud k započetí negativního stavu a k ustanovení typického lidského života se všemi druhy jeho protivenství.

Takže aby se uskutečnil návrat k pozitivnímu stavu, samotným prvním krokem, který je třeba podniknout, je pohlédnout na záležitost sexuality obecně i lidské sexuálnosti zvlášť ve světle tohoto Nového zjevení a shledat ji jako integrální část duchovních principů, neodlučitelnou od Absolutní přirozenosti Pána Ježíše Krista.

Po přečtení těchto slov budou se tě, Petře, někteří lidští čtenáři, žijící ještě na planetě Nula ptát, jak mají praktikovat svou lidskou sexualitu. Jak víte, pokud jste v lidském těle a na planetě Nula, jste vázáni lidskými zákony a požadavky. Jsou geneticky zakořeněny ve vašem těle, ve vaší lidské mentalitě i ve vaší lidské pohlavnosti. Nicméně existuje ohraničený způsob, jak se dostat ven z této šlamastiky, přinejmenším do určité míry.

Máte se postavit proti požadavkům negativního stavu přeměňováním všeho, co je vám přístupné v rámci lidského života v něco, co má odlišný účel ve srovnání s tím, pro jaký záměr jste to měli vykonat. Toto je pravdou o všech aspektech lidského života, nejen o lidské sexualitě. Dáte všechny tyto faktory do služeb pozitivního stavu. Toto se provede změnou postoje vůči lidskému životu i lidské sexualitě.

Radí se vám tímto, abyste se těšili co nejvíce – jak jen možno za omezených a omezujících okolností – ze všeho, co je vám dostupné, včetně a zvláště pak z vaší sexuality. Tím, že to budete radostně užívat pro pozitivní účely, jako na příklad pro rozdávání, přijímání a sdílení pocitů rozkoše, slasti, radosti, štěstí a pro vzájemný blahobyt, obecné blaho a užitek se všemi, kdo se chtějí vzájemně podílet a účastnit se na takovém životě – a činit to kvůli principům, neboť tak činit je správné, s pozitivním a dobrým úmyslem, POPÍRÁTE pojetí života a sexuality negativného stavu.

Konec konců je třeba, abyste si pamatovali, že i když lidská sexualita je krajně omezená a omezující, přece jen je stále ještě jediným nástrojem dostupným lidským tvorům, kterým a skrze který mohou se dostávat do nejtěsnější možné blízkosti jeden druhého způsobem nejintimnějším, soukromým a osobním a docílit určitý ohraničený stupeň vzájemného svěřování toho, čím a kým jsou. Dokonce i v omezeném a omezujícím lidském pohlavním styku je taková fyzická zkušenost blízkosti, jakési velmi omezené splynutí jednoho s druhým v průběhu sexuálního styku, kdy mužský úd vstupuje do ženské vagíny a ženská vagína přijímá do sebe mužský úd. Tato vzájemná výměna, pokud se dělá s náležitou perspektivou, jak se odhaluje v Novém zjevení, může se stát pramenem slasti, rozkoše, radosti, štěstí a vyšší znalosti o Pánu Ježíši Kristu, jiných a sama sobě a také zdrojem náhlé inspirace, nových náhledů a většího stupně produktivnosti a tvořivosti. Takové potenciály existují dokonce i v omezených a omezujících zážitcích lidské sexuality.

Proč si myslíte, že negativní stav přikazuje a vnucuje ve jménu Božím a prostřednictvím náboženských, sociálních, morálních zákonů a nařízení tak mnoho restrikcí a tabu na lidské sexuální projevy, vjemy a praktiky ?  Nebo proč negativní stav vštípil do lidských genů tak mnoho pocitů viny, studu, trapnosti a jiných nepříjemných a negativních citů a emocí z lidské sexuality a různých sexuálních vztahů ?  Anebo proč negativní stav zfabrikoval takové množství venerických nemocí, syndrom získané imunní nedostatečnosti (AIDS) a další různé duchovní, duševní, fyzické a sexuální problémy a perverze, mající co činit s lidskou sexualitou ?  Jen pro jediný důvod: Za každou cenu a všemi prostředky odvádět lidské tvory od angažování v rozmanitých sexuálních zážitcích se správným záměrem, účelem, aby tak nemohli objevit a naučit se více o pravé podstatě života, jich samých a jiných a – což je nejdůležitější – Pána Ježíše Krista, a zvláště teď oJeho/Její Nové přirozenosti.

Tento aspekt sexuality – jak je zde uvedený – se velmi těžko přijímá lidskými tvory, kteří ve jménu Božím (ve skutečnosti ve jménu pseudotvůrců – pozn.zpracovatele) byli vychováváni a vyučováni úplně opačně k tomu, co se zde sděluje. Bude to nejobtížněji přijatelný aspekt Nového zjevení, který bude pro lidské tvory dokonce i nyní těžko přijatelný. Buďte připraveni na mnohá odmítnutí a odsouzení.

Nicméně mějte na zřeteli, že tato rada o lidské sexualitě a pohlavním styku platí jenom s jednou podmínkou: Každé dvojici, jež se chystá k sexuálnímu styku v rámci či mimo manželského svazku, se radí pečlivě prozkoumat její záměry, motivaci a důvody, pro jaké přistupuje k pohlavnímu aktu. Navíc je radno, aby jak žena, tak i muž v přístupu k druhému za účelem toho, co lidští tvorové nazývají milostný akt, byli STEJNÉ duchovní orientace a STEJNĚ chápali otázku pohlavnosti, jak se zde zjevuje, anebo aspoň aby k sobě nepřistupovali z žádného jiného důvodu, než kvůli otevřenému sdílení, pro radost, rozkoš a potěšení ze společnosti druhého, bez jakýchkoliv skrytých pout (jako jsou například manipulace, ovládání, ubližování, poškozování, urážení, zlé sobecké úmysly, užívání, využití, zneužití i jakékoliv jiné negativní důvody).

Můžete si představit, že byste se sexuálně zapletli s osobou, jež postrádá vhodné duchovní atributy a náležité poznání sexuality, jak je zde zjevená a jak ji vy znáte a uznáváte ?  Ačkoliv takové angažování z vaší strany nemá v sobě negativní čili hříšné spoluoznačení (chcete-li použít slovo „hříšné“), vystavujete se nebezpečí padnout do léčky negativního stavu.Negativní stav může použít vašeho partnera, aby vás postupně zotročil, opanoval, využil, zmanipuloval a přivlastnil si vás, žárlil na vaši duchovnost a nebo byl na vás závislý a učinil vás závislým na něm (z jakéhokoliv důvodu). S takovou angažovaností můžete skončit v horším stavu, než v jakém jste byli, než k tomu došlo.

Takže je nutno být NESMÍRNĚ OPATRNÝM, zvláště nyní, kdy negativní stav přesunul své bitevní pole na vaši úroveň, a tedy se za každou cenu vyhnout takovému vztahu ve vlastním zájmu, tak i kvůli pozitivnímu stavu. V určitém směru je duchovně prospěšnější masturbovat – nejsou-li jiné prostředky pro sexuální poměr s duchovně pravým sexuálním partnerem – než se dostat do takových nepříznivých sexuálních vztahů. Avšak angažovat se sexuálně s těmi, kdo jsou stejného duchovního zaměření, směru a orientace, je hodné povzbuzování za předpokladu, že budete ovládat svůj inherentní pocit viny a sklon k sebe – potrestání jako výsledek té viny. Jinak skončíte ve stejně nepříznivé situaci a v pasti negativního stavu. Vždyť vina je přece produktem negativního stavu a je jednou z nejnebezpečnějších emocí.

Nemůžete-li najít nebo potkat někoho s takovou vhodnou duchovní povahou a dispozicí, anebo se vám nepodaří ovládnout pocit viny, nýbrž mu podlehnete, pak je lépe, počkáte-li, až budete odvolán z planety Nula a až se vrátíte domů, kde budete moci přijmout praxi pravé sexuálnosti s jedinci opačného pohlaví. Navíc se každému radí, abyste v každém jednotlivém případě šli do svého nitra a požádali Pána Ježíše Krista o radu, zda při případné možnosti být s někým sexuálně angažován, by šlo o něco náležitého a duchovně prospěšného pro všechny zúčastněné a zda by to bylo ve shodě s vůlí Pána Ježíše Krista. Tak se budete moci vyhnout všelijakému nebezpečí spadnutí do pasti, kterou pro vás nalíčil negativní stav prostředky sexuality.

Toť rada Pána Ježíše Krista pro tuto dobu a pro duchovní podmínky existující právě teď na planetě Nula. Kdyby mělo dojít v tomto ohledu k nějakým změnám, pak budete informováni včas. Avšak po nějakou dobu zůstane tato rada v neomezené platnosti.

Ten/ta, co má uši k slyšení i naslouchání, ať slyší a poslouchá velmi pozorně to, co Pán Ježíš Kristus zjevuje v této kapitole o sexualitě.

Požehnáni jsou ti, co mají svá srdce a mysli otevřené a kdo jsou ochotni změnit se a vyhnat ze svých myslí a srdcí všelijaké nesprávné ideje o těchto i jiných záležitostech života.“

Pokračování