Astronauté dávnověku

Jak je možné, že Sumerové toto všechno věděli již před 6000 lety? Jak mohla najednou vzniknout taková vysoce rozvinutá kultura, jen tak, z ničeho?

Sumerové odpovídají na tyto otázky sami: všechno naše vědění napsali a nám dali Anunnaki.

Slovo Anunnaki znamená doslova „Ti, kteří přišli z nebe (Anu) na Zemi (Ki)“. To tedy znamená totéž jako pojem Nefilim v bibli. O těchto bytostech se tradovalo, že jsou „božské“, byli to „bohové“, které uctívaly starověké národy.

Text za textem, pověst za pověstí, a ve všech nalezneme u Sumerů popisy Anunnaki, kteří lidstvu zprostředkovali znalosti o obdělávání půdy, zavlažování, výrobě cihel, stavbě budov a vysokých věží chrámů, o obchodu a lodní plavbě, zákonech a soudech, politice a království, o písmu a hudbě. Jeden text se zmiňuje o 100 oblastech vědění, které dnes považujeme za základ moderní civilizace.

Sumerové sepsali tyto své „bohy“, pojmenovali a popsali je, znázornili je na četných nákresech, často jako okřídlené piloty nebo postavy v oblecích připomínající kosmonauty. Zachytili jejich vesmírné lodi a popsali jejich různé úkoly a funkce.

K těmto ohromujícím zobrazením patří socha bohyně Ištar, která byla ve starověku velmi oblíbená. Ukazuje bohyni zřejmě se sluchátky, ochrannými brýlemi, na hlavě s něčím, co připomíná část skafandru kryjícího hlavu a s jakousi spínací destičkou na zátylku. Další socha v životní velikosti ukazuje jinou bohyni se zřetelnou helmou a přístrojovou skříňkou na zátylku, které jsou propojené kabelem. Mnohé texty popisují, že Ištar a její sestry letěly podél oblohy, a popisují dokonce zvláštní předměty z její výbavy, které musela použít, než vzlétla.

Také egyptská civilizace, která vznikla asi o 700 let později než civilizace sumerská, znala „astronautické“ bohy. Nazývali je Neteru, „strážci“. Ve své knize uvádím egyptské zobrazení připomínající raketu nad podzemním silem. Jsou zde zřetelně vidět dvě bytosti, které ve spodní komoře, v níž je cosi jako přístrojový panel, drží zřejmě nějaké přístroje. Také horní části jsou jasně rozeznatelné. Z podzemního sila vyčnívá nad povrchem kónická část nějakého tělesa, snad rakety.

Nejen sumerské, babylónské, asyrské a egyptské texty popisují existenci dávnověkých astronautů a jejich návštěvy na Zemi, jejich dopravní prostředky a zařízení, popisuje i bible. Zprávy o Jakubově „snu“, vstup proroka Eliáše na nebesa či vesmírné lodi proroka Ezechiáše Ize hodnotit jako výpovědi očitých svědků.

NIBIRU, DOMOVSKÁ PLANETA

Tito dávnověcí astronauti přicházeli, budeme-li věřit Sumerům, z velké planety naší sluneční soustavy, kterou ještě neznáme! Je to planeta, která pronikla před dávnými věky do sluneční soustavy a byla donucena k trvalému oběhu kolem Slunce. Její vzdálená oběžná dráha vede nejen do hlubin kosmu daleko za Pluta, ale i v blízkosti Země mezi Marsem a Jupiterem, pásem planetek, který mohl podle Sumerů vzniknout právě kolizí této planety s Tiamatem, tělesem sluneční soustavy o oběžné dráze někde mezi Marsem a Jupiterem. Sumerové ji nazývali Nibiru, Babyloňané Marduk; já jsem ji pokřtil na „dvanáctou planetu“, nebot‘ doplňuje sluneční soustavu.

Dlouhý mezopotámský text, „Epos o stvoření“, popisuje, jak se objevila v naší sluneční soustavě, tehdy ještě mladé (tzn. před 3,8 až 4 miliardami let). Byl to vetřelec z kosmu, planeta, která byla kosmickou katastrofou vytržena ze své dráhy. Když se blížila k vnější planetě (text je všechny uvádí ve správném pořadí), byla přitažena

gravitačními silami do naší sluneční soustavy. V „nebeské bitvě“, tedy kosmické kolizi, se srazila se starší planetou Tiamat, která se nacházela mezi Jupiterem a Marsem, a rozbila ji. Polovina této planety nalezla novou oběžnou dráhu a stala se Zemí, druhá polovina byla rozdrobena na tisíce kousků, jež dnes tvoří pás planetek nebo jako metoeority a komety prolétají vesmírem.

Vetřelec sám, Nibiru, „křižující planeta“, jejímž symbolem je od té doby křížek, se zachytila na vzdálené eliptické oběžné dráze okolo Slunce a vrací se k Zemi a místu „nebeské bitvy“ každých 3600 let.

Podle starých textů Nibiru s sebou přinesla „semeno života“, které při kolizi přešlo na Zemi. A tak se na obou planetách vyvíjely tytéž formy života, i když na Nibiru dříve než na Zemi.

Před zhruba 450 000 lety přišli Anunnaki/Nefilim na Zemi při hledání zlata. Nepotřebovali ho na šperky či mince, nýbrž proto, aby na své planetě přežili. Asi v důsledku zatížení životního prostředí jejich planetě hrozilo, že ztratí svou atmosféru či vnitřní teplo. Proto snad potřebovali zlato, aby z jeho částeček vytvořili nad atmosférou ochranný štít před kosmickým zářením. Jejich první skupina 50 astronautů, již velel Enki, přistála na vodě v Perském zálivu. Na břehu zálivu zřídili první kolonii, v zemi která byla později označena jako Sumer, v dnešním jižním Iráku. Když potřebovali další zlato, dorazila další expedice pod velením Enkiho nevlastního bratra Enlila. Někteří Anunnakí byli vysláni do severní Afriky, aby těžili zlato ve vnitrozemí. Jakmile se těžká práce, která s tím byla spojena, stala nesnesitelnou, „stvořil“ Enki, velký vědec, „primitivní dělníky“. Postupně zkřížil geny mužských Anunnaki s geny samiček na Zemi žijících hominidů, z čehož nakonec po dlouhé době vznikl Homo sapiens, „Adam“, tedy my!

Jak píše bible (a dřívější mezopotámské texty), mladí bohové-Anunnaki však sváděli dcery Adamovy a to přísného Enlila zlobilo. A protože věděl o katastrofě, která má přijít, o potopě, viděl v ní dobrou příležitost, jak se zbavit lidstva. Staré texty mnohem názorněji než bible líčí, jak Enki ze soucitu s lidmi, kteří byli jeho dílem, varoval svého věřícího žáka Utanapištima (biblického Noema) a dal mu pokyn, aby postavil archu, doplul s ní k hoře Ararat a tak zachránil sémě lidstva.

Zdroj: stranky Jana Sutnera ml