Operace Trojský kůň

Mám takový velmi zvláštní pocit. Jestliže to co se provalilo na světlo světa začátkem letošního roku je skutečně realitou, pak jsme postavení před největší senzaci existence moderního lidské společnosti na této planetě. A co víc, jednou provždy by se objasnila otázka existence inteligentní mimozemské formy vědomí versus planeta Země.

Na počátku letošního roku zveřejnil velmi seriózní indický deník „India Daily“ sérii, dle mého soudu velmi zásadních článků, které poukazovali na velmi aktivní formu kontaktů indické vlády s nepozemskou formou inteligence. Ohledně tohoto tématu propukla debata prakticky na všech úrovních a situace není dodnes ohledně této otázky zcela konsolidována. Internetový magazín Matrix-2001 rozjíždí tímto materiálem velmi zásadní rozsáhlý seriál studií zaměřených na možnou existenci mimozemských inteligencí v biosféře planety Země včetně jejich napojení na vysoké vládní kruhy těch nejvyspělejších států světa přičemž k zlepšení svých operačních možností mohou používat celou řadu podzemních základen.

Počátkem letošního roku jisté silové kruhy v Indii řešili v souvislosti s výše uvedenými skutečnostmi velmi ožehavé téma. Jak dostát toho, že v Indii panuje jedna z největších demokracií na světě plně podporující řádnou a čistou informovanost bez přítomnosti cenzury a zároveň se podřídit neviditelným a nevysloveným mezinárodním kvótám, které přikazují nezveřejňovat žádnou skutečnost, která by mohla způsobit celosvětový strach a paniku. Ve skutečnosti se již dlouhou dobu neoficiálně ví, že vědečtí pracovníci a vládní úředníci pěti největších jaderných mocností našeho světa jsou v přímém kontaktu s inteligentními bytostmi z jiných hvězdných soustav.

V současné době se hovoří o záplavě UFO kontaktů v oblasti Indie. Hovoří se také o rozsáhlých podzemních základnách v Himaláji v blízkosti čínských vojenských základen. Tak například v oblasti Ladak jsou snad každodenním jevem velká trojúhelníkovitá plavidla neznámé konstrukce, která vylétávají z podzemních tunelů přímo pod ochranou indických bezpečnostních sil. Jak se dozvíme později všechny tyto události nějakým způsobem souvisí s klíčovým rokem 2012. O tom co by se mělo v tuto dobu dít je prý indická vláda detailně informována. Ale ono toho bude asi víc. V zimních měsících letošního roku podle nezvyklého chování vojenských úředníků a vysokých politiků vyšla najevo skutečnost, že Indie byla kontaktována mimozemskou inteligencí z vesmíru. Od této chvíle se úředníci potýkají se zásadním problémem. Ponechat si plnou verzi tohoto tajemství pro sebe tak jako to dělají jiné země a nebo jít v tradici vysoce transparentní země sdělit celou skutečnost veřejnosti. Indie se přinejmenším chová jako poměrně otevřená a demokratická země a tu je velmi obtížné skrývat takové tajemství delší dobu.

Podle nepotvrzených zdrojů se indická vláda nejvíce obává toho, že informace tohoto druhu mohou ve velkém měřítku prosáknout napovrch jiným kanálem a mohla by pak skutečně nastat panika, kterou si niko nepřeje. Takovou situaci by bylo velmi těžké zvládnout a dostat zpět pod kontrolu. Události ohledně Indie a jejího mimozemského tajemství dostaly v posledních týdnech vysoký spád. V současné době připravuji k vydání všechny zásadní a čerstvé materiály, které jsou autorizovány indickým deníkem „India Daily“. ¨

Vážení přátelé, zpravodajský magazín Matrix-2001 pro všechny příznivce záhad a tajemství připravil zcela nový seriál o sedmadvaceti částech naplněný neuvěřitelným množstvím faktografických informací, které byly po velmi dlouhou dobu utajovány před veřejností. Nachází se pod zemí. Jedna z nepřísněji sledovaných lokalit na této planetě. Obsahující nevyřčená tajemství. Nepochopitelné memento toho kam až může zajít lidská ignorance ve spolupráci se zlovolnou inteligencí z hvězd. Díky nezměrné odvaze některých vědeckých pracovníků, díky nezměrnému úsilí jež mnohdy skončilo smrtí. Máte i Vy možnost…. Vstoupit do chrámu skutečného podsvětí…… Vstoupit do experimentální biologické základny DULCE !!!!

Každá hra má své hráče. Představme si tedy na úvod některé z nich. Jejich osudy jsou naplněné poučením, jejich osudy jsou mementem pro všechny z nás. Dr. Paul Bennewitz je elektronický specialista jenže ke konci roku 1979 začal filmovat a fotografovat i jiným způsobem elektronicky podchycovat něco co vypadalo na rozsáhlou UFO/ET aktivitu a komunikaci v lokalitě Archulleta Mesa (Stolová hora Archulleta) v oblasti apačské přírodní rezervace Jicarrila nedaleko města Dulce. Na základě postupně sesbírané dokumnetace došel dr. Bennewitz k závěru, že v této lokalitě musí existovat nějaké podzemní prostory s mimozemskou přítomností, které s touto aktivitou musí nějakým způsobem souviset. Tomu všemu nahrával také fakt opakujícího se až hromadného mrzačení dobytka na místních farmách (Jde tu o poměrně známou kategorii devastace především hovězího dobytka, kdy byly zjištěné stopy po odstranění různých části těla především pohlavních orgánů, žláz endokrinního systému vždy s absolutním odstraněním krevní tekutiny. Touto problematikou se zabývá významná badatelka na tomto poli Linda Milton Hoowe). Vše dopadlo tak, že s příchodem roku 1980 začali dr. Bennewitze vyšetřovat příslušníci zvláštní tajné služby amerického vojenského letectva – „Air Force Office of Special Intelligence“ (AFOSI) což nakonec vedlo k rozsáhlé diskreditační a dezinformační kampani tohoto člověka. Pracovníkům nejvíce vadila přítomnost elektronických důkazů, které Bennewitz vlastnil. Dezinformační kampaň udělala své a tak bohužel stále velmi mnoho výzkumníků v ufos oblasti je přesvědčena o tom, že Bennewitz pod tlakem vyšetřovatelů úmyslně prezentoval nepravdivé a zavádějící informace. Osobně mi intuice říká, že tomu tak není, ale nechť si každý učiní na věc svůj vlastní názor.

Pojďme se raději podívat jaké podrobnosti závěrečná práce tohoto vědce a badatele obsahovala. Především upozorňuje na masivní porušování i těch nejzákladnějších lidských práv především ze strany přítomných ET v prostředí podzemní základny DULCE a také jeho víra v komplot amerického establishmentu rámci této vesměs mimozemské základny což stejně nakonec vedlo k násilné vojenské konfrontaci mezi americkými speciálními ozbrojenými jednotkami a zástupci ET v roce 1979. Podrobnou analýzu začneme svědectvím porušování zákonů ochrany lidských práv a ukážeme si jak Národní Bezpečnost USA prakticky vylučuje tuto ochranu na příkladě amerických vojenských základen. Soustředíme se především na základnu DULCE v souvislosti s doložením zdejší mimozemské biologické aktivity. Dotkneme se také svědectví, které naznačují, že tajná základna DULCE a množství jiných objektů jsou financována Kongresem Spojených Států a samozřejmě i dalších nesporných fakt. Pojďme se ale vrátit na začátek našeho příběhu. V roce 1980 předložil dr. Bennewitz úředníkům vojenské letecké základny v Kirtland rozsáhlý filmový, fotografický a elektronický materiál týkající se podivné UFO/ET aktivity lokalizované do dvou míst. Přesněji řečeno do již zmíněné lokality stolové hory Archuletta v přírodní rezervaci Jicarilla a pak v prostředí horského pásma Manzano nedaleko města Albuquerque v Novém Mexiku. Bennewitz se především domníval, že přítomnost cizí inteligence představuje reálné nebezpečí pro nedaleké nukleární sklady umístěné v pohoří Manzano. Původní vyšetřování předložených dokladů úředníky AFOSI se nakonec obrátilo silnou diskreditační kampaní proti samotnému Bennewitzovi. (Tyto případy se budou zřejmě opakovat stále a stále dokola jelikož důvěřivých lidí stále dost. Konečně i samotný Kenneth Arnold, který jako první v poválečné historii upozornil letištní zaměstnance na podivné letouny v oblasti amerických Apalačských hor si s úředníky FBI užil své. pozn. autor). Mimochodem nelze opominout, že tento výzkumník podal velmi přesvědčivé důkazy o tom jak jsou finanční prostředky nezákonným způsobem odčerpávány z americké ekonomiky na tzv. „černý rozpočet“ rozmanitých programů, které se nějakým způsobem vztahují k ET přítomnosti. Odhaduje se, že celková roční částka takto odčerpaných prostředků dosahuje 1.1. miliardy dolarů.

Obr.2 Schématické znázornění podzemních základen a tunelů v severozápadní oblasti USA

Dnes je zřejmé, že tento nadaný ufo badatel a geniální vědec v oblasti elektronických systémů zcela náhodou přišel na stopu něčemu zcela mimořádnému. Odkryl existenci minimálně jedné mimozemské základny kooperující s řídícím americkým establishmentem ve které dochází k masivnímu a hrubému porušování těch nejzákladnějších lidských práv. Je jisté, že tento člověk spustil doslova celosvětovou vlnu zájmu o tuto problematiku. To mělo ovšem i jiný protikladný účinek. Neuvěřitelným tempem se začaly množit články, rešerše a úvahy na téma základna DULCE a to především v prostředí internetu, ale zájmových časopisů zabývající se příbuznými problematikami. To vše vedlo a stále vede k velmi nepřehledné situaci kde je potřeba se velmi opatrně pohybovat, aby člověk nenarazil na zavádějící falešnou stopu. Informace, které budu uvádět v dalších částech tohoto seriálu jsou pečlivě vybrané a poskládané a měly by být vysoce seriozního charakteru.

Paul Bennewitz a důkaz zapojení vládních míst USA do aktivit na mimozemské základně DULCE

V polovině sedmdesátých let minulého století vrcholila vlna záhadné mrzačení dobytku v Novém Mexiku a dr. Paul Bennewitz, místní obchodník z Albuquerque a elektronický specialista se začal o tento fenomén intenzivně zabývat. V roce 1979 společně s Gabe Valdezem zrealizoval několik přírodovědných výletů do okolí. Valdéz byl v oblasti Nového Mexika známý vyšetřovatel tohoto podivného úkazu. Po jisté době si pozorný Bennewitz začal všímat poměrně intenzivní aktivity UFO v severní částí tohoto státu. Pro svá pozorování často používal filmové a fotografické vybavení a začal shromažďovat důkazy. Pak začal nahrávat rádiové i video záznamy přičemž věřil, že na tom všem nějak participují mimozemské inteligence. Pomocí těchto záznamů se mu podařilo určit poměrně přesné umístění velké podzemní základny, které dle jeho tvrzení musela v celém příběhu hrát podstatnou roli. Tato základna se měla nacházet přímo pod místní stolovou horou Archuletta nedaleko města Dulce. Benewitz byl pevně přesvědčen, že se mu podařilo dešifrovat a pochopit rozhlasové i obrazové frekvence, které byly užívány pro komunikační přenos mezi mimozemskými plavidly a velínem podzemní základny.

Obr.3 Schématické znázornění pracovních pater a jejich funkce na základně Dulce

Později Benewitz sestavil speciální komunikační systém, který mu umožnil elektronicky komunikovat s těmi „na druhé straně“. Navíc se postupně napojil na několik místních jedinců, kteří opakovaně zažívali syndrom „únosů“ a pomoci speciální techniky se snažil monitorovat veškeré děním během takové událostí. Tento jistě odvážný výzkumník nakonec veškeré shromážděné podklady a důkazy seskupil do rozsáhlé zprávy. Tento materiál je v současné době volně k dispozici a nazývá se „Project Beta“ . Komplex zjištěných skutečností je možné soustředit do několika souhrnných stanovisek, které jednoznačně vypovídají o závažnosti daného případu:

1. Je k dispozici 2000 metrů dlouhý dokumentární film, který jednoznačně ukazuje na přítomnost cizorodé inteligence v oblasti státu Nové Mexiko

2. Je k dispozici detekce a rozklad kryptografického stínění komunikace cizí inteligence se základnou a to jak v radiovém přenosu, tak i ve video bázi

3. Je k dispozici poměrně detailní záznam cizorodých humanoidních stvoření nepodobných lidské bytosti, které v některých případech aktivně jednaní společně s homo sapiens

4. Byla zjištěna amnéza u všech obětí únosů se kterými Benewitz spolupracoval, přičemž se jednoznačně prokázalo, že různá poranění na těchto lidech mají vazbu na mimozemskou aktivitu v době únosu

5. Podařilo se ustanovit přímou konstantní komunikaci s mimozemskými přičemž byla použita počítačová síť a forma hexadecimálně dekadického způsobu komunikace

6. Skrze cizí komunikační smyčku se potvrdilo místo podzemní operační základny

Různé způsoby komunikace, videa a svědectví únosů, které shromáždil poskytly tomuto badateli důležité informace pomoci kterých lépe pochopil co se vlastně a jaký to všechno může mít dopad v otázkách bezpečnosti státu. Jedním z unesených, které Benewitz doslova a do písmene objevil byla Myrna Hansenová. Po vzájemné dohodě se podrobila speciální hypnotické seanci, kterou vedl dr. Leo Sprinkle z univerzity ve Wyomingu. Pod hypnózou uvedla, že v roce 1980 byla opakovaně unesena společně s jejím synem . V této souvislosti hovořila o podzemní základně Dulce . Velmi emotivně a detailně popisovala jak viděla spoustu lidí v cryogenickém stavu a velké sudy naplněné částmi lidského těla a dobytka. Tyto jistě velmi náročné informace však podivuhodně zapadaly k skutečnostem, které zjistil Benewitz. Jak jsem naznačil v úvodu tohoto dokumentu dospěl v jisté chvíli Benewitz k přesvědčení, že svá zjištění a podklady musí předat nějaké pověřené instituci k dalšímu šetření. Rozhodl se pro zvláštní tajnou službu amerického letectva (AFOSI) se sídlem na letecké základně Kirtland. K tomuto aktu došlo v říjnu roku 1980. V oficiální zprávě, kterou podepsal major Thomas Cseh uvádí:

„Dne 26. října 1980 zvláštní agent Doty za asistence Jerry Millera, GS-15 šéfa týmu vědeckých poradců pro testování leteckých sil vedli rozhovor s dr. Bennewitzem v jeho domově se sídlem ve čtvrti „Four Hills“ v Albuquerque, které se nachází v blízkosti severní hranice vojenské základny Manzano. Šetřením bylo zjištěno, že dr. Bennewitz posledních 15 měsíců vedl samostatný výzkum, který se soustředil na jistý druh vzdušného fenoménu. Pan dr. Bennewitz také vlastní několik elektronických záznamových pásků, které mimo jiné dokládají existencí období s výskytem vysokého elektromagnetického potenciálu v oblasti kaňonu Manzano/Coyote. Pan Bennewitz také vlastní několik fotografií létajících objektů, které vyhotovil v oblasti města Albuquerque. Pomocí několika specializovaných zařízení se pokouší monitorovat oblast základny Manzano se snahou o detekci dalších neobvyklých fyzikálních jevů. Po analýze dostupných informací, které předložil pan Benewitz dospěl poradce Miller k závěru, že na většině dostupného materiálu se nachází záznamy různého druhu o aktivitě neidentifikovatelných létajících objektů, ale nemohly být učiněny zatím žádné závěry o tom, zda tyto objekty představují pro danou oblast reální nebezpečí“.

Benewitz čekal, že k celé věci AFOSI zaujme nějaké stanovisko a věc bude řešit. Jenže týdny plynuly a nic se nedělo. Nakonec se odhodlal záležitost postoupit ještě vyšší instanci. Obrátil se na mexického senátora pana Harrisona Schmidta a chtěl vědět proč na jeho požadavky nebyl brán vůbec žádný zřetel. Nakonec frustrován z toho, že se jeho objevům nedostalo prakticky žádné oficiální podpory vydal detailní zprávu, kterou nazval „Projekt Beta“ a pokračoval v dalším shromažďování podkladů o ET aktivitě v předmětné oblasti. Díky zdařilému elektronickému monitorování cizí komunikace se podařilo zjistit některé základní údaje o velikosti základny a rozsahu mimozemské populace uvnitř:

1. V oblasti operuje několik cizorodých kultur.

2. Ústřední oblast aktivit je zhruba 3 km široká a 8 km dlouhá a je lokalizována uprostřed indiánské rezervace Jicarilla západně od města Dulce.

Podle intenzity aktivity podezřelých objektů, informací zjištěných monitorováním přenosů a na základě dalších okolností Bennewitz odhaduje rozsah přítomné cizí formy inteligence v této oblasti asi na 2000 jediců Ihned po vydání výše uvedené písemné práce se zvedla vlna intenzivního zájmu ze strany široké veřejnosti o celý problém. O problematiku se začalo zajímat mnoho vlivných osobností z různých oblastí společnosti. Pod tímto tlakem začala AFOSI proti Bennewitzovi intenzivní diskreditační kampaň. Jen pro obrázek uveďme jeden z mnoha případů: V roce 1989 na Mezinárodní konferenci o problematice UFO vyvolal všeobecné pobouření prominentní UFO specialista pan William Moore, když veřejně prohlásil, že v roce 1982 byl kooptován tajnýma služba USA k tomu, aby dodával informace o Bennewitzových aktivitách a výzkumech přímo do ústředí AFOSI. Takže se významnou měrou podílel na diskriminační a desinformační kampani která se v osmdesátých let proti Bennewitzovi rozjela. Moore opakovaně prohlásil, že armádní složky měly eminentní zájem na monitorování činnosti pana Bennewitze. Dokonce mu připadalo jako kdyby se o cosi vážně strachovali. Pro naše závěry je Moorovo vystoupení a přiznání velmi důležité. Je zcela evidentní, že vojenští odborníci by nemrhali časem a energií na nějakou nepodstatnou banalitu. Ukazuje se nám, že Bennewitz něčím ve svém výzkumu alespoň částečně uspěl. S největší pravděpodobností to bude elektronické sledování cizích plavidel v oblasti a monitorování komunikace Ets s pozemskou, ale i mimozemskou osádkou podzemní základny v Dulce. Základní strategií AFOSI bylo zesměšnit a celkově zlehčit získané dokumentace pana Bennewitze. Zjištěné skutečnosti opírající se o existenci obrovské biologické a genetické laboratoře v Dulce, která je pod smíšenou kontrolou pozemské a mimozemské kliky provádějící zde otřesné biochemické a genetické experimenty na lidech a zvířatech působí přinejmenším otřesně. Na druhé straně přes veškerou aktivita, šikovnost, odvahu a chytrost dr. Bennewitze stále chyběl nějaký rozhodující jednoznačný a finální důkaz či podklad k této teorii. Proto se nelze divit, že UFO badatelé snad z celého světa se snažili zoufale zjistit kde leží pravda.

Obr.4 Údajné foto pořízené v nitru základny Dulce

Chytře vedená dezinformační kampaň proti Bennewitzovi udělala také své. Vědec jako by se dostal do obrovských kleští. Z jedné strany ho svírala profesionálně vedená zesměšňující kampaň zacílená na jeho osobu a působení a na straně druhé musel čelit nekonečným útokům veřejnosti. Bennewitz se postupně stává stále více a více oklamaným a paranoidním mužem a vše vrcholí v roce 1985 jeho totálním nervovým zhroucením. Později se zcela stáhl z veřejnosti a odmítal komunikovat na jakékoliv téma, které by jen náznakem se přiblžovalo problematice UFOs. Přesto přese všechno je nutné ocenit jeho gigantickou práci, která skutečně ukazuje na něco velmi, ale velmi podezřelého v této oblasti okolo stolové hory Archulleta. Je práce vyvolala o tuto oblast všeobecný zájem a proto díky němu a jeho odkazu v podobě Projektu Beta na jeho místo v devadesátých letech nastoupilo mnoho dalších odvážných aby pokračovali v započaté činnosti. A výsledky se velmi brzo dostavily. Jak se ukáže v následujících dokumentech průkopnická činnost dr. Bennewitze nezůstala bez odezvy. Vybudila doslova a do písmene k mučednické činnosti mnoho zaměstnanců, kteří se jako odborníci a nebo jako velitelé podíleli na činnosti celé řady utajovaných projektů. Mnozí z nich dokonce žili a veleli rozsáhlým podzemním základnám. Mnozí z nich postupně zahynuli doslova mučednickou smrtí. A všechny spojovalo jedno krédo, jedna vize. Předat veřejnosti ta nejneuvěřitelnější svědectví, kterým v jistých případech normální rozum se vzpíná porozumět. Jedním z nich byl také vysoký důstojník tajné bezpečnosti procující v oblasti lokality Dulce Thomas Castello. Ale tento příběh si budeme vyprávět v příští části našeho seriálu.

V roce 1987 jeden jistý muž zorganizoval vydání asi 30 fotografií včetně videozáznamů a souboru dokladů k problematice ufos, které předal zainteresovaným výzkumníkům. Tyto materiály podávaly jasné důkazy týkající se napojení americké vlády na okruhy cizorodých inteligencí v souvislosti s podzemní základnou vybudovanou asi dvě míle pod stolovou horou Archuletta nedaleko města Dulce v Novém Mexiku.

Dokumenty Dulce

Předmětná sbírka prezentovaných fyzických důkazů se začala nazývat „Dulce Papers“ (Dokumenty Dulce), přičemž názorně sdělované svědectví o přísně tajných operacích tohoto podzemního zařízení poskytovalo silnou podporu Bennewitzovým závěrům bez ohledu na silnou dezinformační kampaň. „Dulce dokumenty“ poskytovaly otřesná svědectví o masivním genetickém experimentování, vývoji napůl lidských a napůl mimozemských kříženců, pokusy o kontrolu lidské mysli skrze pokročilá počítačové systémy, lidských tělech v podchlazeném stavu uložených do skleněných kontejnerů zcela vyplněných zvláštní narůžovělou kapalinou. Materiál prostě předkládal podklady o tom, že lidé jsou používání doslova jako laboratorní zvířata k různým pokusům pod taktovkou mimozemské inteligenční korporace, která spolupracuje s různými americkými vládními agenturami a politickým establishmentem na té nejvyšší úrovni. (Pakliže jsou tyto informace skutečností pak jde o masivní porušení základních lidských práv tím nejodpornějším způsobem, který svým rozsahem a způsobem provedení překonává ty nejtemnější kapitoly lidských dějin. Pozn. aut.).

Za sestavením a uvolněním „Dulce dokumentů“ stojí jedeń jediný člověk – Thomas Castello, který sám o sobě prohlašuje, že pracoval jako nadřízený orgán tajné bezpečnosti na strategické vojenské podzemní základně Dulce před tím než jí opustil v souvislosti s vojenskou konfrontací, ke které došlo v roce 1979 mezi americkým elitním komandem „Delta Force“ a přítomným mimozemským personálem. (O této kauze se krátce zmiňuje ve svém posledním materiálu „Gambit Mahátmů“ i Ivan Wiessner čerpající se stejných a nebo podobných zdrojů jako já. Tomuto incidentu budu v našem seriálu věnovat samostatnou kapitolu).

Takže co vlastně o tomto podivuhodném člověku jménem Thomas Castello víme. Sám prohlašuje, že jistý čas sloužil u amerického letectva, kde se specializoval na vojenské fotografování a videozáznamy. Dále prohlašuje, že sloužil na vysoce klasifikované vojenské strategické základně v severní části Nového Mexika nedaleko města Dulce. Podrobnějším průzkumem zjistíme, že v roce 1961 jako mladý seržant byl umístěn na základnu vojenského letectva Nellis v blízkosti Las Vegas. Skutečně sloužil jako vojenský fotograf s přísně tajným určením. Později byl přemístěn do západní Virginie, kde prošel výcvikem fotografa zpravodajských služeb. Začal pracovat na blíže neurčené podzemní základně a jeho klasifikace utajení byla povýšena do kategorie „TS-IV“. U vojenského letectva na pozici fotografa setrval až do roku 1971. V tomto roce mu byla nabídnuta práce u „RAND corporation“ jako bezpečnostní technik a tak se opět stěhoval, tentokrát do Kalifornie, kde měla tato instituce hlavní stan. V této chvíli se u Castella povyšuje index bezpečnostního utajení na stupeň „ULTRA-3“. V roce 1977 dochází opět k přesunu. Tentokrát do Santa Fe v Novém Mexiku. Významně se mu zvyšuje platové zařazení a index bezpečnostního utajení se aktuálně zařazuje na (ULTRA-7). Stává se bezpečnostním fotografickým specialistou na vojenské strategické podzemní základně Dulce. Jeho úlohou byla udržovat ve správné činnosti komplexní sledovací video systém určený ke sledování pohybu osob uvnitř základny a doprovázet návštěvníky základny k místu určení jejich cesty. Přístup k rozsáhlým a zřejmě veskrze komplexním video záznamům umožnilo Castellovi mít doslova a do písmene „ptačí oči“. Nemohlo mu tedy ujít nic podstatného a zásadního co se na základě za doby jeho přítomnosti odehrálo. „Dulce dokumenty“ jsou sestavené ze dvou základních informačních zdrojů. Především to jsou přímé nashromážděné tajné materiály pochopitelně zahrnující fotografie a množství video záznamů a pak to jsou zachycené rozhovory a korespondence, které Castello měl s celou řadou ufologických výzkumníků a badatelů. Takže profil zaměstnání a vojenského klasifikačního zařazení u Castella alespoň v těch základních a snad i ověřitelných bodech souhlasí.

Konspirace

Studiem docházím k závěru, že Castello nebyl nikým nasazený „červ“, který by měl za úkol záměrně vynášet informace. Zdá se, že šlo o velmi poctivého a pro věc zapáleného člověka. Teprve pozdější postupně narůstající události se kterými byl jako bezpečnostní pracovník konfrontován mu postupně otevíraly oči, ale ani pak by nebyl schopen záměrně a cílevědomě „vynášet ven“. Muselo tam být tedy ještě něco jiného co Castella inspirovalo, motivovalo a zřejmě i instruovalo. Castello musel mít plnou důvěru v tuto sílu a zároveň se musel cítit velmi bezpečně – alespoň do určité doby. Na podkladech hloubkové analýzy studijních materiálu, které jsem měl do současné doby k dispozici docházím k závěru, že mezi zřetelným klasickým strategicko – politickým establishmentem se musí nacházet velmi šikovně vložená zcela samostatně jednající protifrakce využívající velmi kvalitní mimikry. Tato veskrze agenturní skupina hraje velmi vysokou a nebezpečnou hru. Zřejmě neustále monitoruje strategické pracovníky systému a jakmile z nich někdo odpovídá možnostem a schopnostem spolupráce dojde ke kontaktu. Těžko za stávající situace odhadovat charakter jejich motivů, ale když nic jiného, tak zcela jednoznačně je tu snaha systematicky a cílevědomě informovat veřejnost ( a nebo spíše kontaktní osoby z řad veřejnosti) o všem co by mělo zůstat na věku utajené lidskému vědomí. Něco mi říká, že v nejbližších letech se dozvíme podstatná fakta o této gigantické strategické hře.

Konečně v duchu mého zjištění hovoří bývalý agenturní spolupracovník dr. Michael Wolf. Tento vědec měl na starosti „výrobu politiky“ ve vztahu k aktivním na Zemi přítomným mimozemským frakcím především v souvislostmi s konfliktem na základně Dulce z roku 1979. Byl také poradcem pro „Speciální studijní skupinu (PI-40)“ v Radě Bezpečnosti Státu. V sérii rozhovorů vedených prominentním ufologickým badatelem dr. Richardem Boylanem, Wolf prohlásil, že byl v jisté chvíli kontaktován jistou skupinou osob, která podle jeho slov „apelovala na jeho přesvědčení“ a nabídla mu velmi lukrativní spolupráci. Doslova říká: „Bylo to všechno velmi zvláštní, ale něco mi říkalo, že dělám dobrou věc“. Thomas Castello naznačuje další pro nás zajímavou praxi, kterou potvrzuje Wolf a souběžně pak další vědec a původem civilní osoba ve službách armádní korporace, pan Bob Lazar. Fyzik, který své času pracoval v oblasti AREA 51, sektor S-4 v Nevadě na vývoji unikátních technologií v rámci vývoje nových druhů pohonů pro leteckou, ale i raketovou techniku. Všichni shodně potvrzují, že jakmile vystoupili z vojenských služeb byla vymazána ze všech oficiálních zdrojů jejich studijní a profesní historie takže není možné zpětně konfrontovat zjištěné skutečnosti s původním zdrojem. U Lazara to došlo dokonce tak daleko, že byl změněn i jeho rodný list včetně matriční evidence. To znamenalo jediné – tento člověk prostě přestal oficiálně existovat!!! To má ve své podobě dalekosáhlé důsledky nevyjímaje stabilního psychologického tlaku. (Jsem hluboce přesvědčen, že tato strategie funguje všeobecně u všech politicky a silově strategických uskupení. Není tedy pouze výsadou armádních složek. Pozn. aut.).

Výše uvedená zjištění jednoznačně znamenají, že prakticky není možné zpětně plně ověřit soubor informací podaných Castellem v souvislosti s jeho studiem, specializací a profesním zařazením. Máme tu v podstatě tři možné varianty:

Thomas Castello byl od samého začátku „protistranou“ cílevědomě zasvěcen do svého diverzního poslání (vynášení důležitých důkazů) minimálně v rámci jeho činnost na základně Dulce. Podle mého názoru – krajně nepravděpodobné.
Čistý pracovník bezpečnosti postupně odhalující „podstatu věci“ vytvářející si stále sílící vlastní nesouhlasící filozofii. Později kontaktován a využíván „protistranou“. Vysoce pravděpodobná verze.
Castello je záměrně vytvořené falešná identita konkrétním bezpečnostním důstojníkem mající za cíl záměrně šířiti desinformace a smyšlené historky se snahou odvrátit pozornost ufologických badatelů od jiné utajované reality. Dost pravděpodobné a rozhodně nelze bez dalšího obezřetného výzkumu vyloučit.

Faktem zůstává, že poměrně velké množství badatelů se mohlo s Castellem osobně setkat, někteří z nich jako Branton nebo William Hamilton opakovaně. Tedy v době než koncem osmdesátých let tento člověk doslova záhadným způsobem zmizel. Tito lidé prohlašují, že na základě osobních zkušeností mohou ručit za pravost podávaných skutečností. Otázkou je, jestli to samo o sobě stačí. Již ono zmizení samo o sobě výrazně zvyšuje index pravdivosti na obou dvou stranách. Byl odstraněn jako člověk, který zradil vojensko – politickou korporaci a nebo naopak šikovně „uklizen“ poté co splnil své poslání v rámci dezinformační kampaně? Čtenář se může rozhodnout, která varianta je mu bližší.

Záhadné sedmé patro

Již zmíněné „Dulce dokumenty“ obsahují osobní výpověď Castella, který naznačuje přítomnost velmi strategicky důležitého „sedmého podzemního podlaží (tomuto tématu budu věnovat samostatnou kapitolu v tomto seriálu, pozn. aut.). Na tomto místě nejtěsnějším způsobem vedle sebe spolupracoval pozemský personál a mimozemské inteligence. Pozemský personál byl složen především, ze špičkových vědeckých pracovníků, bezpečnostního personálu a zaměstnanců z řad různých korporací, kteří byli součásti lidského faktoru v Dulce a to na základě speciálních zaměstnaneckých smluv. Z materiálu je dále zřejmé, že se na základně aktivně pohybovali minimálně čtyři mimozemské rasy:

Inteligence Grays ze systému Zeta Reticulum (vysocí asi 4 stopy)
Inteligence Grays z planetárního systému hvězdy Rigel – Orion (vysocí asi 7 stop)
Plazí (reptiloidní) druh vyspělé inteligence ze systému Orionu (vysocí asi 6-8 stop)
Plazí (reptiloidní) druh vyspělé inteligence z hvězdného systému Draka (Draco) (dtto.)

Castello dále prohlašuje, že reptiliánci pracující na pozemských základnách typu Dulce jsou ve skutečnosti jakousi „pracovní kastou“, která je řízená nadřazeným okřídleným druhem reptiloidních entit. (Zajímavé je, že shodně hovoří i zcela jiný nezávislý pramen Vasais a Morenau přes Alexe Colliera, pozn. aut.). Grays typu , který můžeme spatřit např. v kultovním snímku „Blízká setkání třetího druhu“ jsou evidentně podřízeni reptiloidní frakci. Castello připomíná, že jeho úkolem bylo dohlížet na technický stav video systémů. Z tohoto důvodu často vstupoval do kontaktu s mimozemskou inteligencí jelikož se velmi často vyskytovali spory mezi lidmi a těmito bytostmi, které se dotýkali jeho práce. Doslova říká:

„Prakticky denně jsem s nimi komunikoval. Pakliže byly nějaké problémy, které se týkaly bezpečnosti nebo videokamer byl jsem přivolán. Ona „pracovní plazí kasta“ většinou vykonávala fyzickou práci ve spodních patrech komplexu. Jejich nadřízenými byli skupina reptiloidů jejichž pokožka byla velmi světlá prakticky až bílá. Když lidé způsobili nějaký problém zavolali si mne do kanceláře k těmto bytostem. Někdy to vypadalo jako nikdy nekončící problém. Někteří lidé prostě nechtěli pracovat s reptiloidy. Ovšem největší potíž byla s lidmi, kteří se potulovali v „izolační zóně“, která oddělovala lidské separé od mimozemského. Svou roli tu hrála zřejmě prostá lidská zvědavost. Někdy z toho vznikaly velmi, ale velmi vážné problémy……“

Castello opakovaně zdůraznil, že v prostředí základny Dukce se souběžně rozvíjely tyto programy:

Reverzní inženýrství ET technologie
Vývoj myšlenkových kontrolních mechanismů
Genetické experimenty zahrnující klonování kříženců mezi člověkem a ET inteligencí

Podobné projekty paralelně běžely (a nebo stále běží) na základnách v Montauk na Lon Island a v prostředí „Brookhaven laboratoří“. Výše uvedené projekty jsou rozptýleny mezi sedmým a pátým podzemním patrem. Ovšem spodní patra základny je ve skutečnosti upravený komplex velmi starobylých přírodních jeskyní, které byly reptiloidní formací užívané po celá staletí. To jasně naznačuje silné provázání minimálně americké politické a zřejmě i nadnárodní ekonomické loby do této velmi špinavé hry. O tom si ale budeme povídat příště.

Šíření povoleno se souhlasem autora a nebo uvedením zdroje.

Co si o tom myslíme?

Vážení přátelé a zde je již navigační otázka pro Vás:

„Jsou informace o činnosti základny Dulce dezinformační kampaní, která má za úkol odlákat pozornost výzkumníků od jiné reality a nebo je Thomas Castello skutečně tím mužem, který vynesl na světlo světa minimálně jisté střípky Pravdy? Anebo je to všechno ještě jinak. „

Tato otázka vrtá v hlavě všem významným výzkumníkům po celém světě. Dnes existuje již celá řádka velmi podstatných a důležitých indicií, které naznačují, že ANO. Asi bych měl upozornit v této souvislosti na jednu podstatnou skutečnost. Dnes je badatelský výzkum na nevyšší úrovni vzájemně koordinován, takže je podstatně efektivnější než třeba před patnácti či dvaceti lety. Osobně jsem velmi rád, že jsem si po mnoha letech individuálního přínosu na tomto badatelském poli mohl zažádat o „své místo“. Proč o tom hovořím. Protože v rámci této problematiky (utajovaná kooperace mezi politickým a ekonomickým především americkým establishmentem a cizími rasami) jsem byl pověřen výzkumem, který se dotýkal prezidentských aktivit od druhé světové války až po současnost. Šestiletý výzkum jsem završil asi 100 stránkovou studií pod názvem: „Mimozemský inteligenční faktor a role prezidentů USA“. Existuje předpoklad, že tato studie se stane součástí prvního dílu připravované dvanáctidílné faktografické ságy: „Protektorát planeta Země“. (Zájemci o tuto asi 450 stránkovou publikaci si mohou u mne zažádat o záznam – objednávku). Pojďme se ovšem nyní podívat na některé zajímavé souvislosti, které se přímo dotýkají problematiky podzemní vojenské základny DULCE.

Již z předchozího textu je zřejmé, že úroveň, souhra a kvalita spolupráce minimálně v prostředí základny Dulce byla na té nejvyšší úrovni. Vycházeli jsme zatím především z podkladů, které nám poskytli Bennewitz a Castello. To by ovšem naznačovalo, že musí a nebo musel existovat nějaký druh smlouvy či dohody mezi USA a E.T. Mnohaletou výzkumnou činností se podařilo vystopovat velmi důležité materiály, které naznačují, že jistý druh smlouvy byl podepsán mezi tehdejší administrativou prezidenta Eisenhowera a E.T. fakorem Grays ze systému Zeta souhvězdí Reticulum. K tomuto aktu mělo dojít v průběhu roku 1954.

Podle dr. Wolfa administrace prezidenta Eisenhowera uzavřela dvoustranou dohodu s tzv. „šedými mimozemskými“ jejichž domovem by měla být podle posledních informací čtvrtá planeta hvězdy Zeta systému Reticulum. Ovšem tato dohoda nebyla nikdy ratifikována jelikož byla evidentně v rozporu s americkou ústavou. Velmi zajímavým způsobem se o této skutečnosti zmiňuje bývalý vysoký důstojník, který sloužil ve službách bezpečnosti státu na nejvyšší úrovní, pan Phillip Corso. Říká:

„Vlastně to vypadalo tak, že jsme projednávali takový specifický druh kapitulace s Nimi (E.T.). Pochopte neměli jsme naprosto žádnou šanci jim vzdorovat. Nemělo to vůbec smyslu. Vystavili bychom tam do přímého ohrožení života celou lidskou společnost. Takže oni prostě diktovali podmínky. Oni velmi dobře věděli čeho jsme se nejvíce obávali.“

Phill Schneider, bývalý geologický inženýr, který byl svého času zaměstnán u korporace, která se zabývala výstavbou podzemních základen píše: „Vím o tom, že v roce 1954 administrativa prezidenta Eisenhowera a federální vláda se rozhodli obejít ústavu Spojených států formou jakési dohody s cizí formou inteligence. Tato dohoda byla ve všech bodech pro nás nevýhodná. Tento přísně utajený akt dostal krycí název „Grenada Treaty – 1954“ („Grenada Smlouva – 1954“). V podstatě umožňovala „cizincům z hvězd“ experimentovat na hovězím dobytku a vyzkoušet si některé postupy v oblasti genetiky na pár lidských jedincích. Na oplátku měli USA od nich obdržet pro USA jistě zajímavé technologie úzce se dotýkající zbraňových systémů. Jenže velmi rychle přestala být tato úmluva ze strany E.T. naplňována. Což pochopitelně způsobilo na nejvyšších místech hluboké rozčarování a zmatek“.

I Phillip Corso je plně přesvědčen, že významnou roli pro obě dvě strany hrál lidský genetický materiál. Vytvořit si důležitou technickou a obecně strategickou výhodu nad tehdejší SSSR bylo to nejpodstatnější co politické, vojenské a zřejmě i ekonomické špičky Spojených států tenkrát zajímalo. To, že byla tím pádem popřena základní lidská práva deklarovaná ústavou nikoho nezajímalo. V případě, že se oficiálně zlegalizují zjištěné skutečností a potvrdí, půjde o akt genocidy a to takové hloubky a rozsahu, která nemá v moderních dějinách naší společnosti obdoby. Následný status tzv. únosů je zřejmě již nutným dopadem a důsledkem událostí předcházejících. Podle zjištěných fakt měli E.T. velmi precizně vytvářet jmenovité seznamy unesených civilistů, tak aby pověřené vojenské složky měli v kterémkoliv okamžiku přehled o situaci. Ani tento konsensus nebyl nikdy pořádně zrealizován a to bylo zřejmě původem pozdějším třenic mezi Grays a armádou USA.

Podle všeho ona tajná úmluva s Grays vedla k postupnému vytvoření jakýchsi základních společných platforem činnosti v oblasti vojensko-vědeckých aktivit. A ty zahrnovaly následující funkce:

a) Výměnu technologie
b) Pokusu s kontrolou lidské bytosti s využitím skrytých manipulativních faktorů na mentální úrovni
c) Genetické experimenty pod řídící režií inteligence Grays
d) Pakt týkající se řízených a cílevědomě vedených únosů civilistů především na různé strategické podzemní základny

Na tomto místě bych chtěl vypíchnout jeden velmi podstatný fakt. Zcela prokazatelně k únosům docházelo a zřejmě stále ještě dochází po celém světě. Ne tedy pouze v prostředí státního departmentu USA. To totiž zřetelně naznačuje dvě věci:

a) E.T. ignorovala geografické omezení na USA a zcela svévolně začala praktikovat únosy plošně po celém světě a USA nezbylo nic jiného než přihlížet. To by nasvědčovalo zase jen tomu, že celá akce se Američanům naprosto vymkla z rukou a na vývojem situace ztratili veškerou kontrolu
b) Únosy byly od samého začátku vedeny v režii dohody. V tom případě zcela arogantně a nepochopitelně politický a vojenský mocenský sektor evidentně „jednal o nás bez nás“ a jako rukojmího si k dosažení svých chtivých a zcela zcestných cílů vzal zbytek světa

Tak a nyní si vyberme. Jedno lepší jak druhé.

Pojďme se vrátit k podzemním základnám. Existence „smlouvy“ a realizace základen spadala pod nejvyšší klasifikační stupeň utajení. A jen velmi omezený okruh speciálně prověřených a proškolených úředníků viděl do celého pozadí. V podstatě existují tři možné varianty nějakým způsobem podporující existenci základny v Dulce přičemž se logicky od sebe významně liší:

a) Dulce je jedním několika strategicky přísně utajovaných prostředků spojení mezi lidskou a mimozemskou formou inteligence sloužící především jako cílové stanoviště unesených civilistů k následným genetickým a jiným experimentům
b) Základna Dulce skutečně existuje jako vývojově strategická vojenská základna důležitá pro národní bezpečnost USA přičemž zneužívání civilistů ke genetickým a jiným experimentům jsou záměrnou desinformační kampaní, kterou byli pověřeni Paul Bennewitz a další legitimní výzkumnicí E.T. akcí spolupracující se zpravodajskými službami.
c) Třetí možností je fakt, že příběh o základně Dulce je řízenou desinformací úmyslně sloužící k rozklížení společně koordinovaného výzkumu v oblasti Ufos a možných mimozemských aktivit na naší planetě. (Faktem je, že kauza Dulce skutečně na mnoha úrovních vytvařilo silně protichůdné tendeční a názorové proudy uvnitř různých a často i velmi vlivných ufologických společností. Proto nelze tuto možnost zcela vyloučit).

Jedním z velmi ústředních témat základny Dulce je významný konflikt, který nakonec vyústil v otevřený ozbrojený střet pozemské armády s E.T. Jde o velmi klíčovou událost, která umožňující lépe pochopit celou řadu okolností indicií uvnitř této problematiky.

Na podkladě výše prezentovaných skutečností můžeme do jisté míry usuzovat na to, že dříve či později muselo zákonitě docházet mezi E.T. a utajovanými vládními organizacemi k sporům, které se s největší pravděpodobností točily okolo dodržování jednotlivých kapitol vzájemné dohody o které již byla řeč. Tyto spory podle vedly nakonec k otevřeným vojenským nepřátelským akcím, které se staly mezi zasvěcenými známe jako „Dulce War“ („Válka v Dulce“). Přesná příčina této konfrontace zůstává dodnes nejasná, nicméně přece jen jistý materiál máme k dispozici.

Podle Castella byl tento tragický vojenský konflikt důsledkem růstu odporu mezi oběmi ostrahami objektu (pozemskou a mimozemskou) přičemž sympatizující E.T. se snažili pomoci uvězněným lidem v té části základny, která byla pod mimozemskou kontrolou. Nakonec muselo asi 100 elitních vojáků speciální složky Delta Force zlikvidovat tuto vzpouru, která již přímo ohrožovala samotnou infrastrukturu a tím pádem i existenci základny. Tento zásah způsobil těžké ztráty na obou stranách. O existenci této konfrontace sil se společnost dozvěděla především od Phila Schneidera, který pracoval jako geologický inženýr při budování základny v Dulce, ale i na jiných podzemních základnách v USA a jiných částech světa. Schneider podal k události následující podrobné prohlášení:

„Když jsem ukončil svá studia stal jsem se geologickým, ale i stavebním inženýrem. Úzce jsem se podílel na různých vojenských stavebních projektech. Mimo to jsem se osobně podílel na výstavbě dvou hlavních podzemních základen, které měly vrcholný význam pro to, co se nazývá „NWO – New World Order“ (Nový Světový Řád), který je tajně řízen jistými mimozemskými inteligencemi. Jedna z těchto dvou základen se nachází nedaleko města Dulce v Novém Mexiku. V roce 1979 jsem se připletl do přestřelky, která se odehrála mezi silami Delta Force a cizími humanoidy. Vím, že během této přestřelky zemřelo mnoho vědeckých civilních pracovníků a asi 66 vojáků elitního komanda Delta Force. Příčina konfliktu měla hluboké kořeny a vlastně se vztahovala k plánovanému rozšíření této základny. Z tohoto důvodu jsem byl také na základně aktuálně přítomen. Dulce má asi ze všech základen podobného typu nejhlubší základy. Například tzv. „úroveň sedm“ se nachází asi 4km hluboko pod zemským povrchem. V inkriminované době jsme se chystali vzájemným tunelovým systémem propojit čtyři vertikální čerstvě vybudované „komíny“ které se nacházely v pouštní oblasti. Má práce spočívala v tom, že jsem měl pravidelně kontrolovat geologické vzorky hornin a podle toho navrhnout typ výbušniny, která měla být použita. Jistou dobu v rámci konkrétních pracovních důvodů jsem se nacházel pod zemí. Najednou jsem se s kolegy ocitl uprostřed velké jeskyně. Ta byla plná cizí inteligence, která je všeobecně známá jako „Velcí Grays“. A pak najednou se spustil obrovský hluk a do jeskyně vtrhlo pozemské komando. Začala přestřelka a na obou stranách bylo velmi mnoho mrtvých. Teprve později jsem pochopil k čemu vlastně došlo. Dozvěděl jsem se také, že tyto bytosti tu na naší planetě existovali již v prastarých dobách“.

Velmi podstatný rozdíl mezi verzi Castella a Schneidera, alespoň co se týče základny Dulce, spočívá v tom, že se Schneider neodkazuje na tento objekt jako vyloženě společné dílo pozemšťanů a mimozemšťanů. Opakovaně tvrdí, že Dulce byla zcela náhodně vybudována na již dávno existující starověké základně E.T. Spolupráce mezi oběmi frakcemi se rozvinula až později.

Někdy v roce 1993 ukončil spolupráci s vojenskými klienty, kteří si ho jako odborníka, specialistu a prověřenou osobu najímali na různé vojenské projekty podobného typu jako byla základna Dulce. Jak se sám svěřuje, tuto aktivitu ukončil především z toho důvodu jelikož pochopil, že to všechno je součástí spiknutí s různými cizími inteligencemi se snahou rozvinout tzv. „Nový Světový Řád“ ovládaný mimo jiné i OSN. Současně s tímto rozhodnutím začíná s veřejnými přednáškami a poskytuje velmi důležité informace týkající se politické kolaborace USA s mimozemskými. Klíčové myšlenky přednesl na mezinárodní konferenci „MUFON“ v květnu roku 1995. O sedm měsíců později, v lednu 1996 je nalezen ve svém bytě mrtev.

Okolnosti smrti Philla Schneidera nebyly nikdy pořádně objasněny a spíše naznačovaly stejně tak jako pitevní zpráva, že šlo o velmi dobře připravenou a promyšlenou vraždu. Vědomosti a zasvěcené komentáře tohoto může k problematice přísně utajované spolupráce s mimozemskými společně s jeho životním svědectvím velmi zřetelně odhalují, alespoň některé souvislosti velmi mysteriózního pozadí v Dulce.

Dalším velmi důležitým hráčem, který nám může objasnit další zajímavé souvislosti, především týkající se ozbrojeného incidentu uvnitř základny Dulce, je dr. Michael Wolf. Tento velmi zajímavý muž svého času vydal knihu pod názvem „Catcher’s of Heaven“ ve které popisuje přestřelku mezi E.T. a elitním komandem amerických ozbrojených sil v roce 1975 v Groom Lake. Toto místo je přísně střeženým zařízením ke kterému patří i známá AREA-51 a S-4. Tento incident i když se stal v jiném čase a na jiném místě mohl nějakým způsobem souviset s tím, co se později přihodilo o čtyři roky později v Dulce. Dr. Wolf vzniklé problémy v Nevadské poušti vysvětluje velmi zajímavým způsobem:

„Grays sdíleli svůj technologický pokrok, alespoň v jistých konkrétních věcech, s naší armádou a vědeckou inteligencí. Úzká spolupráce probíhala především uvnitř bezpečných podzemních základen v Nevadě a Novém Mexiku. Je jisté, že E.T. předali americké vládě část jejich antigravitačního pohonu a obrovské množství paliva, které je v odborných kruzích známé jako (element 115). K ozbrojenému konfliktu na vojenské základně v Groom Lake došlo 1. května 1975 v době kdy E.T. předváděli pozemšťanům demonstraci malého antihmotového reaktoru. Jeden z Grays se během této akce zeptal vedoucího vojenského činitele v hodnosti plukovníka, aby jeho vojáci nemířili svými zbraněmi na E.T. Stráže to ovšem odmítli přičemž došlo k dalšímu vzájemnému slovnímu nepochopení, které nakonec přerostlo v otevřený incident. Výsledkem toho byl jeden zabitý E.T., dva vědčtí pracovníci a 41 osob z řad vojenského personálu. Na základě výpovědí přeživších vojáku vyšlo najevo, že E.T. v rámci sebeobrany museli použít nějaký usměrněný a koncentrovaný paprsek mentální energie. Tento incident v zásadě ukončil jakékoliv další pokusy o výměnu technologie resp. získání technologie od mimozemských“.

Další zajímavou osobou v našem příběhu který souvisí s prvotním svědectvím Paula Bennewitze ohledně základny Dulce je pan dr. Bob Lazar. Tento člověk pracoval několik měsíců v roce 1988 v oblasti S-4 v Groom Lake jako specialista na tzv. reverzní inženýrství a energetické systémy pohony E.T. objektů. K tomu co nás zajímá vybereme některé teze asi z nejdůležitějšího rozhovoru, který s ním byl učiněn počátkem devadesátých let:

„O sobě mohu říci, že mám dva doktoráty a to v toblasti eoretické fyziky a v elektroniky. Napsal jsem odbornou rešerši na téma magnetohydrodynamického pohonu. Pracoval jsem několik let v Los Alamos nejdříve jako technik a později jako fyzik. Pak jsem byl najatý do zařízení S-4 jako hlavní fyzik pracující na gravitačních pohonných systémech a svým způsobech jsem byl pochopitelně s některými těmi tělesy v kontaktu. Vzpomínám si, že před tím než jsem se dostal k těm zařízením byl jsem nucen si prostudovat asi 200 stránkový informační dokument. Pamatuji se, že se tam psalo o incidentu mezi ozbrojeným komandem Delta Force a cizí inteligencí na jedné vojenské základně v roce 1979.“

Takže i Bob Lazar se zmiňuje o konfliktu na základně Dulce a v jeho případě lze skutečně jen s obtížemi přijmout názor, že se osobně znal z Benewitzem a nebo s Castellem. Co se týče dr. Wolfa tam bych za jistých okolností osobní kontakt šel připustit, ale v zásadě to na věci nic nemění.

V tomto materiálu jsem se pokusil čtenářům přiblížit svědectví dalších důležitých a dle mého soudu poměrně věrohodných osob, kteří měli svou vlastní zkušenost s cizí inteligencí a nějakým způsobem byli konfrontováni s takovými aktivitami vědeckého a vojenského potenciálu, který bychom za jistých okolností mohli nazvat komplotem s cizí rasou. Tím jsme si také vytvořili výchozí pozici pro detailní analýzu a průzkum základny v Dulce a to na základě poměrně unikátního dokumentačního materiálu. O tom ale zase příště.

21 října, 2003 / UFO / Štítky: UFO

O autorovi

Gaspar

Šéfredaktor matrix-2012.cz