MIMOZEMSKÉ NÁVŠTĚVY – GLOBÁLNÍ KVANTOVÁ UDÁLOST ?
V mých posledních příspěvcích o povaze zjevných „mimozemšťanů“ jsem pojímal domněnku, že se tato inteligence snaží adaptovat na převládající psychosociální matrix a účině se tak skrytě prezentovat dané kultuře. Ale je stejně zajímavá možnost, že zjevení se srozumitelným způsobem svědkům odráží omezení vnímání kontaktních zkušeností. „Mimozemšťané,“ ať už jsou vnímání jako skřítci, víly, démoni nebo dokonce lidé (jako v případě pozorování záhadných vzducholodí koncem 19teho stoleti) mohou být nuceni zjevovat se dle kulturních předpojatostí a omezených očekávání ze strany svědků. Tudíž zde máme podívánou na fantastické bytosti různých popisů: příšery podobné robotům, okřídlené bytosti jako neslavný „mothman“, chlupatí obři, všechny druhy „malých mužíčků“ and samozřejmě všudypřítomné „Šedivé“.
Nicméně většina ne-li všechny výše uvedené případy mohou sdílet společný psychický původ; pouze jejich působením na naše kolektivní nevědomí je jediný způsobem jak na sebe mohou vzít nějakou formu. A tak představují probíhající bdělý sen; jsou „pravdivé halucinace“ – kvantové složky, které ač jsou objektivně reálné (jak je odhaleno fyzickými účinky na okolí), vyžadují jistou úroveň účasti nevědomí ze strany pozorovatelů.
Jacques Vallee podnikl uctihodnou studii hlášení, kde byla viděna posádka UFO mimo loď, často účastnící se zvláštních neškodných činností jako braní vzorků půdy a rostlin. Došel k závěru, na základě statického výskytu těchto přistání, že jde jednoduše o příliš mnoho přistání, aby zůstala mimozemská hypotéza obhájitelná. Ale pokud ve skutečnosti UFO události vyžadují přítomnost alespoň jednoho pozorovatele, pak Valleho galerie čtveráckých „absurdních humanoidů“ dává větší smysl: Přistání nejsou tak četná, jak se může zdát, protože k nim dochází pouze před svědky. V tomto bodě můžeme dojít k závěru, že alespoň některá blízká setkání jsou hrané události.
Podobně tak genetická hybridizační program údajně prováděný Šedými mimozemšťany, zmíněný v Budd Hopkinsově knize „Intruders“ a Davida Jocobse „Secret Life“ dává větší smysl vnímáno jako parafyzická agenda. Unesený Whitley Striber je znám svým popisem zkušeností únosů jako snahy o „společenství“ mezi dvěma radikálně odlišnými druhy inteligence. Z jeho vyprávění a od jiných se opravdu zdá jakoby od nás „oni“ opravdu něco chtěli nebo potřebovali. Ale pochybuji, že to „něco“ je genetický materiál v jeho obvyklém materiálním smyslu; zdá se mi pravděpodobnější, že tato setkání s hybridními dětmi a stresujícími intimními „prohlídkami“ jsou snahy posílit víru, že Šedí jsou ET antropologové z masa a kostí. Jejich skotačení, ač je děsivé, může být napodobené stejně jako mnoho pozorování mimozemských bytostí beroucích vzorky půdy (akvity, která jak Vallee podotýká, jsou itinerářem Apollo astronautů).
Myslím, že „mimozemšťané“ vedou na lidstvu ekvivalent kampaně „psy-ops“ (armádních psychologických operací). Je pochyb, že by jejich nejvyšším cílem bylo něco tak legračního (nebo pochopitelného) jako transgenetičtí potomci, ale ani to není nic nutně zlomyslného. Jednoduše naši „návštěvníci“ se zdájí, že se snaží stát se více zběhlými v přístupu k naší realitě, a tím se v důsledku stát „více skutečnými“ a tím více s námi kompatibilní. Vyživujeme je naší pozorností a jak překračují bariéru oddělující je od konsensu reality (kde je téma mimozemšťanů a UFO systematicky zlehčováno), daří se jim konečně překročit hranice mýtu – shodou okolností v případě Šedých stávající se v průběhu procesů podobní nám.
Ať už k nám přicházejí z horních vrstev „superspektra“ Johna Keela nebo z jiné paralelní reality, jejich aktivity prozrazují zjevnou potřebu, pro kterou byla ufologie od základu slepá, přes případ za případem „hravého“ chování UFO (vysloveně tak pojmenovaných při kontaktech s letadli). Možná zaujmutím naši psychiky předávají břemeno jejich příchodu na naše kolektivní ramena.
Původní zdroj:http://posthumanblues.blogspot.com/
Převzato: Brány Vnímání
Článek připravil(a): Gorgrog
