Projekt Montauk – jeden z mnoha satanských projektů New World Order

Dost často se hovořilo o skupině K-2 (Kondroskani), ale řada technologií použitých v projektu Montauk pochází od Sirianů, Leveronů a Antaresanů, kteří jsou součástí imperialistické mimozemské skupiny Orion Empire. Naproti tomu skupina K-2 má být součástí skupiny Elohim, která je (nebo ještě nedávno byla) ve válce s Orion Empire. Z tohoto hlediska byl projekt Montauk mohl být považován vlastně za „trojského koně“ mimozemšťanů z Orion Empire. Co to vlastně byl projekt Montauk a co bylo cílem tohoto supertajného amerického podniku?

Tragické důsledky debaklu Filadelfského experimentu (Projektu Rainbow) na čas odsunuly do pozadí několik zásadně nových vědeckých poznatků nedozírného významu:

1. Existuje možnost otevření stabilního tunelu časoprostorovým kontinuem, kterým lze cestovat nejen v čase, ale i do vzdálených míst stávajícího Vesmíru.
2. Neexistuje žádná limitní hranice rychlosti pohybu hmotné či energetické entity v prostoru, takže známý Einsteinův vzorec E=m.c2 ve Vesmíru ztrácí platnost. Temporalnaut (cestovatel v čase) se může pohybovat v podstatě neomezenou rychlostí do vzdálených oblastí Vesmíru v poměrně krátkém čase, který je funkcí energie vložené do vytvoření časoprostorového tunelu. Obdobným způsobem lze vytvořit komunikační síť neomezenou velkými vesmírnými vzdálenostmi.
3. Existují určité skupiny (intervaly) vysokofrekvenčního záření, který velmi zásadně ovlivňují funkci lidského mozku, jde o intervaly 400-450 MHz vytvářející v mozku tak zvané „mentální okno“.
4. Pole specifické energie existující uvnitř časoprostorového tunelu silně ovlivňuje vědomí temporalnauta, uvolňuje blokádu genetické paměti a otevírá třetí oko.

Experiment s neviditelností USS Eldridge, provedený 13. srpna 1943 sledovaly tři letouny neidentifikované mimozemské civilizace.. Jeden byl stržen časovým vírem a zachycen v podzemí Montauku v roce 1983 spolu s posádkou 7 bytostí velmi podobných lidem. V lodi bylo mnoho neznámých zařízení, přístrojů a také podivný 18 palců dlouhý krystal schopný absolvovat obrovskou energii. Tři členové posádky projevili ochotu s lidmi hovořit, ale velitel je brzy zabil aby kontakt znemožnil. V roce 1969 si kdosi v Pentagonu vzpomněl na některé zajímavé poznatky získané během Filadelfského experimentu (fenomén mentálního okna) a tak se tajně začal se plánovat projekt neletálních (neusmrcujících) zbraní, které by mohly vyřadit z boje protivníkovy velitelské struktury a obsluhy speciálních zařízení a zbraní. Výchozí zkušeností byly četné havárie UFO mimozemského původu, ke kterým docházelo zejména v oblastech radarových stanic dalekého dosahu. Zprvu byla příčina havárií nejasná, ale ukázalo se, že na činnost lidského mozku má velmi silný účinek ozařovaní soustředěným paprskem vysokofrekvenční energie v intervalu frekvencí přibližně 410-470 MHz. Takové ozařování způsobuje „vymazání paměti“, ztrátu či naopak zesílení psychotronických vlastností, snížení či vymizení odporu vůči vnějšímu zásahu do svobody volby a jednání atd. Válečníkům z Pentagonu se nabízela možnost účinně čelit převaze vojenské síly SSSR a Varšavského paktu, aniž by to vyvolalo nezbytnost rozsáhlého zbrojení a zvyšování počtů pozemních jednotek. Proto byl v roce 1969 zahájen projekt Phoenix II a probíhal vcelku velmi úspěšně až do roku 1971. Projekt Phoenix II navázal bezprostředně na některé výsledky experimentů Dr. Reicha s vlivem ozařování vysokofrekvenčními paprsky na činnost lidského mozku (Project Phoenix I). Projekt byl v podstatě řízen a usměrňován mimozemšťany ze skupiny Orion Empire (Siriany, Leverony), kteří poskytli svoji technologii krystalových měničů a vysílačů úzkých frekvencí záření. Cílem bylo vytvořit technologii „mind control“(ovládnutí vědomí a myšlení) a uplatnit ji na obyvatelstvo Země nejdéle v roce 1990, nanejvýše do roku 1995. Experimentovalo se především s bezdomovci a s dobrovolníky (vězni) bez rodinných příslušníků. Ti byli umístěni do cesty radarového paprsku SAGE Radaru ve vzdálenosti 250 stop (75m) od antény. SAGE Radar vyzařoval pulsy O,5 MW, zisk antény byl 30 db, takže vyzařovaný výkon se pohyboval v řádu GW. V té době projekt vedli Dr. von Neumann a Dr. J. Pruett Většině pokusných osob se doslova „uvařil mozek“, protože jaulové teplo vytvářené vysokofrekvenčním zářením (obdobně jako se odehrává v mikrovlnné troubě) způsobilo nevratné změny mozkových tkání a funkcí, v mezních případech i jizvy na plicích. Při experimentech bylo zjištěno, že změna fázové modulace, frekvence a vícenásobné fázové pulsy mají silný vliv na lidskou mysl. Phoenix II se stal společný tajným projektem US NAVY a US Air Force. K financování Phoenixu II bylo bez skrupulí použito nacistické zlato, které z transportu americké armády na území Francie ukořistily americké tajné služby. Vlak se zlatem s ostrahou US Army byl vyhozen do vzduchu v jednom tunelu ve Francii, přičemž zahynulo 51 vojáků ozbrojeného doprovodu. Hodnota uloupeného zlata obnášela 10 miliard dolarů při ceně 20 dolarů za unci v roce 1944. Kolem roku 1970 to odpovídalo asi 200 miliardám dolarů. Financování šlo přes ITT (patřil německému Kruppovi). Projekt Phoenix II probíhal na 25 základnách a centrální laboratoř koordinující všechny ostatní byla umístěna v podzemí bývalé letecké základny Montauk na poloostrově Long Island v USA. Během zkoumání v rámci projektu Phoenix II byla objevena možnost otevírání bran časoprostorových tunelů, kterými bylo možno cestovat jednak v čase (do minulosti či budoucnosti), jednak v krátkém čase překonávat obrovské vzdálenosti vesmíru (červí díra). V roce 1971 byl Phoenix II změněn na Project Montauk. Když došly peníze byl projekt 12. srpna 1983 zastaven. Pravděpodobně skutečným důvodem zastavení projektu Phoenix bylo to, že senátor Goldwater zahájil vyšetřování zdrojů financování a činností odehrávajících se kolem samotného projektu. Vyšlo najevo, že řadu experimentů prováděli na 12-16 letých dětech a při tom v každém z experimentálních středisek „spotřebovali“ kolem 10.000 dětí (celkem nenávratně zmizelo asi 250.000 dětí). Mnoho z těchto dětí bylo údajně naprogramováno a dodnes je záhadou jak, s jakým cílem a kam zmizely? Mnoho dětí se ztratilo během experimentů v časových tunelech. Důvodem používání dětí při těchto absolutně nehumánních výzkumech bylo to, že dětské vědomí nezatížené životními zkušenostmi bylo snadno manipulovatelné a tvárné.

Podstatou tohoto programování byly techniky odvozené z experimentů Dr. Reicha, které se týkaly aktivace a řízení toku orgonu pomocí elektronické techniky a počítačů se speciálním programem, který byl vypracován ve spolupráci s Aliens (Siriany, Leverony a Antaresany). Údajně se při tom občas objevovala i skupina K-2 (Kondraskani).

Experimenty byly s velkým utajením a bez vědomí Kongresu USA obnoveny v roce 1991 v rámci zastřešujících projektů Aquarius a R.H.I.C Edom. Později se ukázalo, že v pozadí organizování, plánování a využívání projektu Phoenix II stáli Ilumináti, kteří jeho prostřednictvím postupně ovládli Pentagon, špičky ostatních velitelských struktur (zejména letectvo) a vyvinuté válečné technologie testovali na živých lidech. Softwer a hardwer projektu Phoenix II byl několikrát testován na obyvatelích několika velkých amerických měst a to nejen bez jejich souhlasu, ale i bez souhlasu volených správních orgánů. Prvé zaznamenané masové použití technologií z projektu Phoenix II se událo v Kuwaitu (1991) proti elitním iráckým jednotkám během operace Pouštní bouře. Cílem projektu Phoenix II bylo ovládání lidského vědomí, manipulace s pamětí a vytváření elektronických zombie (technologie R.H.I.C Edom,Elmint aj.). Dlužno říci, že obdobné technologie kontroly a manipulace s lidským vědomím byly používány i v bývalém SSSR, zejména při výcviku speciálních komand pro válku v Afganistánu.

Základem této, původně mimozemské technologie, byla dvě zařízení. Jedno pojmenované „Delta-T- anténa“ (omnipotenciální anténa), bylo obrovským anténním systémem tvaru oktaedru (dva čtyřboké jehlany spojené základnou) o průměru asi 100m v jejímž geometrickém středu (energetickém nulovém bodu) bylo umístěno druhé zařízení pojmenované „Montauk-křeslo“, ve kterém byl umístěn člověk řídící svým vědomím celý proces otevírání časoprostorové brány a přesného zaměření tunelu. V tomto bodě se také rozevírala brána časoprostorového kanálu. Člověk na Montauk-křesle byl ozařován usměrněným proudem vysokofrekvenční energie (450-470MHz) generované SAGE radarem a ta otevírala ono již zmíněné „mentální okno“ jímž vyšší vědomí tohoto člověka (Vril) vstupovalo do interference s energii prostoru a manipulovalo ji podle vlastního záměru buďto k stvoření hmotného artefaktu (v podstatě jakéhokoliv) či bytosti, nebo otevíralo bránu prostoročasového tunelu do zvoleného časového období nebo „červí díru“ směřující ke zvolenému cíli kdekoliv ve Vesmíru, popřípadě zahajovalo komunikaci s vědomím člověka umístěného v jiném „Montauk-křesle“ umístěném kdekoliv ve Vesmíru. Evidentně se jedná o uplatnění fenoménu „kryiašaktí“ (schopnost tvořit pouhou myšlenkou) čistě technologickou cestou. Odhaduje se, že vycvičená lidská mysl během každého experimentu v rámci projektu Montauk řídí a manipuluje energiemi v řádu giga- až terrawatů (109 – 1012 W). Tato technologie se dostala do plného provozu na přelomu let 1979-1980, ale mozky mnoha lidí tuto zátěž nevydržely, proto Siriané lidský mozek nahradili mnohem odolnějšími a ovladatelnějšími krystalovými měniči.

V únoru 1981 byl zahájen projekt Phoenix III a pokračoval do roku 1983, jako vedlejší větev projektu Montauk. Cílem byl výzkum technologie cestování časem zvláštním spirálním energetickým tunelem. Temporalnauti popisují mezidimenzní tunel pokračující za otevřenou branou, jako do dáli ubíhající tubus o průměru asi 5-8 m, jehož stěny rotovaly podél osy a chovaly se jako by byly zhotoveny z pevné i když vlnící se pružné hmoty. Připomenu známý televizní seriál Hvězdná brána, jehož scénář je skutečně postaven na řadě informací pocházejících z projektu Monatuk. Projekt Montauk a Phoenix III byly založeny na sirianské technologii převzaté od Leveronů a Antaresanů, což zprostředkovali zajatí němečtí vědců, kteří s touto technologií experimentovali již během II. světové války.

Jedna z prvních cest temporalnautů vedla do roku 6.030 do neznámého opuštěného pozemského města ležícího v troskách se sochou zlatého koně na náměstí. Nejdále se pak cestovalo do období asi 10.000 let v budoucnosti, ale v obou případech existovalo cosi, co temporalnauti popisovali termínem „snová realita“. Jeví se to tak, že přibližně kolem roku 2.015 se nachází nepřekonatelná časoprostorová zeď za níž existuje pouze virtuální (snová) realita. Když člověk projde asi dvě třetiny dráhy tunelu dochází k efektu „out of body“ (vystoupení vyššího vědomí z hmotného těla), provázené jevem esoterikům známým jako „otevření třetího oka“ (odstranění blokády genetické paměti a obnovené propojení s UIP v šesté dimenzi).

Dodnes neexistuje alespoň základní přehled o výsledcích všech uskutečněných vesmírných misí a misí do minulosti Země. Jsou k dispozici pouze zlomky informací pocházející od D. Camerona, který se sám zúčastnil průzkumných misí na Mars již v roce 1983 a také několika misí do blízké a vzdálené minulosti. Jedna z misí vedle do období ukřižování Ježíše na Golgotě.

S.A. Swordlov, který se jí údajně osobně účastnil, se ve své knize Emmanuel-The Story of Jesus, zmiňuje měl za úkol jednak odebrat vzorek Ježíšovy krve pro analýzu DNA, jednak měl sledovat událostí následující po ukřižování. Potvrdil, že Ježíš byl před ukřižováním omámen jakousi drogou, po ukřižování byl sejmut z kříže a v doprovodu své matky Marie byl přes Damašek dopraven do Šrínagaru v Kašmíru, kde byly jeho rány vyléčeny. Oženil se s Máří Magdalenou a měl s ní tři děti. Mnoho let působil v Kašmíru jako uctívaný guru a konal mnoho zázraků. Zemřel ve věku 117 let. O výsledku analýzy Ježíšovy krve jsem nenalezl žádnou informaci.

Několik misí směřovalo také do Egypta, do období mezi roky 1920 až 1930, kdy se provádělo zkoumání podzemí Velké pyramidy. Údajně v hloubce asi 150 m pod Velkou pyramidou byl nalezen vstup do dalších prostorů uzavřených kovovými dveřmi, zajištěnými složitým zámkem na zvukový kód. Když jej rozluštili a dveře otevřeli, objevili rozsáhlou místnost dobře utěsněnou proti vniknutí vody, ve které byly uloženy desetitisíce záznamových disků podobných současným CD-ROM, spolu s reprodukčním zařízením mimozemského původu. Jelikož egyptská vláda nedovolila nic z této místnosti odvézt, pořídili temporalnauti moderní technikou 2.700 kopií a ty uložili v tresoru na základně Kirkland v Novém Mexiku. Dodnes Američané neumožnili žádnému historikovi přístup k tomuto pokladu historických záznamů. Navenek proniklo jen málo informací o tom, že část disků obsahuje informace o historii kolonizace Země za posledních asi 100.000 let různými mimozemskými rasami (D. Cameron, A. Bielek). Další kusá zmínka vypráví o historii stavby tohoto podzemního tresoru, který měli vybudovat blíže neurčení mimozemšťané a teprve nad utěsněným a zapečetěným tresorem dodatečně postavili Velkou pyramidu, přibližně před 18.000-20.000 roky.

Pravidelné exkurze v rámci Phoenix III, provádějící průzkumy na Marsu, byly údajně zahájeny asi v roce 1983 dvěma bratry D. Cameronem a A. Bielekem. D. Cameron v několika rozhovorech s redaktorem časopisu Sovereign Scribe hovořil o tom, že většinu výzkumů na Marsu byla prováděna v podzemí, kde dosud existuje několik měst z doby před poslední třetí katastrofou, která postihla Mars. Trosky městské aglomerace se nacházejí v přírodním jeskynním systému v hloubce 100-120 m pod povrchem. Našli zde artefakty pocházející od několika civilizací, jejichž stáří bylo odhadnuto pracovníky NASA na 250.000-300.000 let. Mnohé ze zařízení a přístrojů bylo funkčních a podařilo se uvést je v činnost. Většina technických zařízení byla objevena podle dosud generovaného elektromagnetického pole. Bylo zde nalezeno také mnoho kosterních a mumifikovaných pozůstatků bytostí velmi podobných lidem, jejichž stáří odborníci z NASA odhadovali 10.000-20.000 let, skupiny soch vysokých 6-8 stop zdobených drahokamy, bohaté archivy, četné laboratoře, dílny a několik dosud funkčních generátorů hexagonálního tvaru, jejichž účelem byla výroba kyslíku z vody, bylo inspirací pro scénář filmu Total Recall. Našli tam také sklady se 17.000 tunami zvláštního kovu velmi podobnému zlatu, jehož specifická hmotnost byla ale přibližně pětinásobně větší. Tento „poklad“ byl převezen na Zemi a byl uložen v podzemí laboratoří Montauku. Chodby byly osvětleny neznámou, zřejmě fluorescenční technologií a generátory tohoto zařízení se jim podařilo brzy uvést do chodu. Informace uložené v archivech hovořily o ničivé válce po níž zbytek obyvatel odešel do podzemí a byl vyhuben nějakou kosmickou katastrofou, kterou zřejmě nikdo z nich nepřežil. Průzkum prováděný na povrchu potvrdil existenci tenké vrstvy atmosféry s dostatkem kyslíku, existenci jezer s vodou v hlubokých proláklinách, mohutné ledovcové vrstvy na pólech a průměrnou teplotu v oblasti rovníku kolem 50o F (27,8 C), bylo dále objeveno několik gigantických kamenných tváří, trosky staveb neznámého určení, trosky kruhových měst a vrak zříceného letounu tvaru zaobleného trojúhelníku velmi připomínající americké supermoderní kosmické letadlo Astra Locust TR3-B. Podrobněji se Marsem a Měsícem zabývám v knize Gambit Mahátmů.

(c) Ivo Wiesner, 2003, 2005

Převzato:  http://jitrnizeme.cz/