Řešení: Síť Kristova vědomí

Pokročilí mistři asistují Zemi

V době selhání syntetické Mer-Ka-By bylo na Zemi okolo 1600 pokročilých mistrů, kteří dělali vše, aby mohli napravit tuto situaci. Pokoušeli se zapečetit dimenzionální roviny Země a dostat pokud možno co nejvíce těchto duchů pryč z lidí a vrátit je do jejich světů. Udělali na každé úrovni vše, co mohli. I když nakonec většinu z těchto duchů odstranili a vyléčili okolo 90 až 95 procent lidí nebo možná víc případů, lidé stále měli tyto neobvyklé bytosti ve svých tělech.

Situace se v této době začala rapidně zhoršovat. Všechny systémy na Atlantidě – finanční, sociální a všechny koncepty života, které fungovaly – degenerovaly a kolabovaly. Konti­nent Atlantidy a všichni lidé onemocněli. Začali mít podivné nemoci. Celý kontinent přešel do stavu přežívání ze dne na den. Situace se postupně zhoršovala. Na dlouhou dobu nastalo peklo na Zemi, bylo to hrozné. Pokud by tuto situaci pokročilí mistři nebrzdili, nastal by vskutku konec tohoto světa.

Pokročilí mistři (nejvyšší úroveň našeho vědomí v onom čase) nevěděli, jak nám pomoci, abychom se dostali opět do požehnaného stavu. Mínil jsem tím, že skutečně nevěděli co udělat. Čelili událostem, které jim dospělí násilím vnutili a oni byli dětmi a neměli představu, jak s tím naložit. Tak se modlili. Volali do vyšších úrovní vědomí. Volali každého, kdo by vysly­šel jejich prosby, včetně velkého Galaktického velitelství. Modlili se a modlili. Tento problém byl posuzován na mnoha vyšších úrovních života.

Podobný druh událostí se již předtím stal i na jiných plane­tách; nebylo to poprvé. Předtím, než se to odehrálo, naši pokro­čilí mistři a galaktičtí přátelé již věděli, že padneme z požehna-
ného stavu, z vyšších rovin vědomí, které jsme zažívali. Věděli, že ve spektru života nastane pád dolů. Jejich starostí bylo přijít na to, jak nás dostat po pádu opět na správné koleje, a věděli také, že to bude muset být provedeno rychle. Hledali řešení, jak vyléčit celou naši Zemi, jak její temnou, tak i světlou stránku. Jejich cílem nebylo pouze vyléčit Marťany nebo pouze Lemuřany či jen část Země. Hledali prostředky, které by vyléčily celou Zemi se všemi jejími obyvateli.

Vyšší úrovně vědomí nejednaly ve smyslu pohledu „my a oni“. Existuje pouze jedno vědomí pohybující se skrze veškerý život a oni se pokoušeli dostat každého zpátky do stavu lásky a vzájemné úcty. Věděli, že jediný způsob, jak to mohou udělat, je dostat nás zpět do Kristova vědomí, na úroveň bytí, kde můžeme vidět jednotu, a věděli také, že k němu vede cesta lásky a soucitu. Věděli, že pokud se dostaneme zpátky do těchto kolejí, dostaneme se do Kristova vědomí jako planeta na konci 13 000 let trvajícího cyklu. Pokud bychom pak nebyli v Kristově vědomí, neudělali bychom nic. Zničili bychom se. Ačkoliv je duch věčný, výpadek života by byl dočasně ztracen.

Jediným problémem bylo, že jsme se nemohli do Kristova vědomí vrátit bez cizí pomoci, alespoň ne v krátké době. Poté, co jsme klesli na tuto úroveň, by návrat přirozenou cestou zpět trval velice dlouhou dobu. Problém byl tedy skutečně jen v čase. Byli jsme součástí širšího vědomí, které nás milovalo, a z této lásky vzešlo přání asistovat při naší cestě zpět k vě­domé nesmrtelnosti co nejrychleji, jak to jen jde. Připomíná to v mnohém situaci, jako kdybyste měli dítě, které utrpělo těžké zranění hlavy s otřesem mozku. Chtěli byste, aby se co nejrychleji vrátilo zpět k vědomí.

Nakonec bylo rozhodnuto, že se použije jistý druh standard­ních operací, které v těchto situacích fungují, i když to nebylo vždy pravidlem. Jinými slovy to byl experiment. Lidé na Zemi měli být objektem galaktického experimentálního projektu v naději, že nám to pomůže. Experiment bychom provedli sami na sobě. Nebylo to provedeno mimozemšťany nebo někým takovým; jednoduše nám ukázali, jak se to dělá. Byly nám dány instrukce, jak v tomto projektu postupovat, a my jsme jimi řídili … úspěšně.

A co Siriánci? Naši pomocníci upřímně věřili, že se nám to podaří, ačkoliv věděli, že to bude jen tak tak. Ve skutečnosti by od Galaktického velitelství nedostali povolení provést tento experiment, pokud by upřímně nevěřili tomu, že se nám to podaří. Galaktickému velitelství nelze lhát.

Planetární síť

Abychom porozuměli postupu, pro který se rozhodli, je v tomto bodě zapotřebí pohovořit o sítích. Jakákoliv planetární síť je éterické krystalická struktura, která obklopuje planetu a udržuje vědomí života všeho druhu. Ano, její součástí je i elektromagnetická složka spojená s třetí dimenzí, ale má také příslušné složky pro vyšší dimenze, pro každou zvlášť. Věda nakonec objeví, že pro každý živočišný druh na světě exis­tuje zvláštní síť. Původně bylo okolo Země 30 milionů sítí, ale nyní je jich jen přibližně asi 13 až 15 milionů, přičemž jejich počet rapidně klesá. I kdyby existovaly na této planetě pouze dva brouci nacházející se někde ve státě Iowa, budou mít svou síť rozprostírající se okolo celé planety, nemohli by totiž jinak vůbec existovat. Taková jsou pravidla této hry.

Každá z těchto sítí má svoji geometrii a každá je unikátní; neexistují dvě stejné. Právě proto jsou těla každého druhu jedi­nečná, jejich způsob interpretace reality je také jedinečný. Síť Kristova vědomí udržuje Kristovo vědomí pro tuto planetu, a pokud by tady nebyla, nemohli bychom dosáhnout vědomí Krista. Tato síť tu byla již v dobách Atlantidy, ačkoliv jsme byli velmi mladí, a také začala fungovat v určitých časech precese rovnodennosti. Mistři věděli, že díky činnosti Marťanů bude uvedena do pasivního stavu, proto se rozhodli aktivovat síť Kris­tova vědomí okolo Země synteticky. Byla to síť živá, ale vyro­bená uměle – jako vytvoření syntetického krystalu z živé buňky živého krystalu. Pak ve správném okamžiku a v naději, že se do té doby sami nezničíme, bude nová síť dokončena, abychom mohli opět dosáhnout naší předchozí vyšší úrovně. Jeden z pří­kladů účinku sítě lze ukázat na teorii o sté opici.

Teorie o sté opici

Pravděpodobně jste už četli knihu od Kena Keyese, Jr., Teorie o sté opici nebo možná dřívější práci Lyalla Watsona Příliv života: Biologie nevědomí, která popisuje třicet let trva­jící výzkumný projekt na japonské opici Macaca fuscata. Na ostrově Košima v Japonsku žije kolonie opic. Vědci vzali bata­ty43 a hodili je opicím do písku. Opice milují bataty, ale ne písek a prach. Jedna osmnáctiměsíční samice, kterou pojmenovali Imo, našla řešení tohoto problému a bataty začala omývat. Naučila tento trik svou matku. Její partner se nový způsob sám také naučil a naučil to také svoji matku. Brzy uměly všechny mladé opice omývat bataty. Z dospělých se tomuto chování naučili pouze ti, kteří imitovali chování svých dětí. Vědci zaznamenali tyto události v rozmezí let 1952 až 1958. A pak, znenadání v roce 1958 pár opic z ostrova Košima, které se naučily tomuto způsobu a dosáhly kritického množství, které Dr. Watson svévolně určil na 100, nastal obrat: téměř každá opice na tomto ostrově omývala bataty bez předchozího učení. Pokud by se tak stalo pouze na tomto ostrově, vědci by přičí­tali tomuto jevu nějaký druh komunikace a pátrali by po něm. Ale také opice na okolních ostrovech dokázaly omývat bataty. Dokonce i na hlavním ostrově Japonska v Takasakiamě opice umývaly bataty. Neexistoval žádný známý způsob komuni­kace mezi opicemi, který by to mohl vysvětlit. Bylo to poprvé, kdy vědci něco takového pozorovali. Učinili postulát, že musí existovat jistý druh morfogenetické struktury nebo pole, jež se rozprostírá nad těmito ostrovy a skrze které byly tyto opice schopny se dorozumívat.

Stý člověk

Mnoho lidí se hodně zabývalo fenoménem sté opice. O pár let později vědecký tým z Austrálie a Británie si lámal hlavu nad tím, zda i u lidských bytostí také existuje podobná síť jako u opic. Udělali pokus. Vytvořili fotografii, na níž byly stovky lidských tváří, malé i velké. Celá fotografie byla vytvořena z těchto tváří, ale když se na ni někdo podíval poprvé, rozeznal jich pouze šest nebo sedm. Člověk se musel na fotografii dlouhou dívat, aby našel i ostatní tváře. Samozřejmě se našel první člověk, který objevil ty ostatní.

Tento tým lidí vzal své obrázky do Austrálie a provedli studii. Vybrali určitý počet lidí z širokého spektra populace, každému z nich ukázali obrázek a dali každému určitý čas na jeho pozorování. Drželi před ním fotografii a řekli: „Kolik tváří vidíš na této fotografii?“ Během času, který měli k dispo­zici, dostali obvyklé odpovědi jako šest, sedm, osm, devět nebo možná deset tváří. Několik lidí jich vidělo víc. Experimentem prošlo několik stovek lidí, kteří tvořili základní vzorek, a tým přesně zaznamenal svá pozorování. Pak se pár výzkumníků odebralo do Anglie – na druhou stranu planety – a ukázali obrázek v televizní stanici, která se podobala BBC, ale vysílala kabelovým rozvodem pouze v Británii. Na obrazovce ukázali, kde se nacházejí všechny tváře, každou zvlášť. O pár minut později zopakovali jiní vědci původní pokus v Austrálii s novými osobami. Zúčastněné osoby neočekávaně rozpoznaly většinu tváří na fotografii.

Od tohoto okamžiku s jistotou věděli, že existuje něco, co se týká lidí a co nebylo doposud objeveno. Australští Aborigini vědí už dávno o této „neznámé“ části nás. Vědí, že existuje ener­getické pole, které propojuje lidi. Dokonce i v naší společnosti jsme pozorovali úkaz, kdy někdo na jedné straně zeměkoule objevil něco velmi složitého a jiný člověk objevil totéž na druhé straně Země se stejnými principy a nápady. Každý objevitel by řekl: „Tys mi to ukradl. To bylo moje. Udělal jsem to první.“ To se již mnohokrát stalo, bereme-li v úvahu i minulost. Poté, co se uskutečnil australský experiment, vědci si začali uvědomovat, že rozhodně existuje něco, co nás všechny spojuje.

Objev sítě vládou a kontrola naší rasy

Už na začátku šedesátých let americká a ruská vláda obje­vily tato elektromagnetická pole nebo sítě, které se rozprostírají kolem zeměkoule. Lidské sítě – ano, je jich více než jedna – jsou vysoko nad Zemí ve výšce přibližně šedesáti mil a více.

Vzpomínáte si, jak jsem hovořil o pěti stupních vědomí na Zemi, které korespondují s různými počty genů a růz­nou výškou člověka? Tedy v současnosti má Země zkušenost pouze se třemi úrovněmi vědomí. Dvě další úrovně na nás teprve čekají. První úroveň je základní, druhá je naše současné vědomí a třetí je Kristovo vědomí neboli vědomí jednoty, do kterého právě vstupujeme. Po Pádu před asi 13 000 lety byly na Zemi aktivní pouze dvě lidské sítě, první a druhá. Aborigini z Austrálie jsou na první úrovni a například my, mutantí, jsme na druhé (tak nás nazývají – mutanty – protože jsme zmutovali do úrovně, kde zrovna jsme). Věda velmi málo prozkoumala australské Aboriginy, takže naše země si neuvědomila jejich síť. Ale vláda provedla mnoho výzkumů lidí a objevila, jak přesně vypadá naše síť: je založena na trojúhelnících a na čtvercích. Charakterem to je velmi mužská síť, která se rozprostírá kolem celé planety. Máme ale nyní nahoře třetí síť, kterou nazýváme síť vědomí jednoty nebo jednoduše „další příčkou“. Byla dokon­čena 4. února 1989. Bez této sítě by bylo po všem, lidičky. Ale síť je tady.

Vlády si začaly být vědomy naší sítě druhé úrovně již od čtyři­cátých let. Uvědomuji si, že toto tvrzení je v rozporu s tím, co jsem řekl předtím. Nicméně se přesto domnívám, že tato síť byla objevena před teorií o sté opici. Následkem druhé světové války
vlády začaly rozmisťovat své vojenské základny po celém světě na malých odlehlých místech, na téměř neznámých ostrovech, jako je Guam. Proč si pro své základny vybraly tato místa? Prav­děpodobně to nebylo pro to, jak tvrdí. Pokud přiložíte tuto síť na vojenské základny po celém světě, a zvláště na ty ruské a ame­rické, tedy na základny synů zbraně, budou se tyto základny téměř všude krýt právě v uzlových bodech této sítě – přesně pod jejich vrcholky nebo na malých spirálách, které vycházejí z těchto uzlových bodů. Nemůže to být pouhá shoda náhod, že se impérium vojenských základen rozšiřuje právě do těchto míst. Pokoušejí se ovládnout tuto síť, protože vědí, že když ji ovládnou, mohou kontrolovat naše myšlení a pocity. Mezi těmito dvěma vládami probíhá delikátní válka. Avšak povaha války se od roku 1970 značně změnila, což vám vysvětlím později. Samozřejmě za americkou a ruskou vládou stojí tajná vláda, která kontroluje vnější projev a načasování tohoto konfliktu.

Jak byla síť zkonstruována a kde

Po nezbytném popisu okolností můžeme pokračovat v dra­matu, které se odehrálo v Atlantidě. Projekt na znovuvybudo-vání sítě zahájili tři lidé: Thovt, bytost se jménem Ra a bytost se jménem Araragat.

Tito lidé letěli do místa, které se nyní nachází v Egyptě, do oblasti nazývané planina v Gize. V onom čase tu nebyla poušť, ale tropický deštný prales nazývaný země Khem, což znamená země vlasatých barbarů. Tito tři lidé si vybrali toto konkrétní místo proto, že osa staré sítě jednoty vědomí vystupovala z to­hoto bodu. Hodlali vybudovat novou síť na staré ose podle instrukcí vyššího vědomí.

Museli ale počkat na správný okamžik – dokud precese rovnodennosti neprojde bodem poklesu vědomí – před tímto okamžikem nemohli jednat a tento bod poklesu byl ještě daleko v budoucnosti. Potom měli před sebou časové období o něco méně než půl cyklu precese, přibližně 12 900 let na to, aby vše dokončili do konce dvacátého století. Tato hranice nemohla být překročena, jinak bychom zničili sebe i naši planetu.

Nejdříve museli dokončit síť ve vyšších dimenzích. Poté museli fyzicky vybudovat chrámy v této dimenzi, aby se nová síť jednoty mohla manifestovat. Poté, co by začala fungo­vat a byla by vyvážená, začali by nám pomáhat ve vědomém přemisťování do těchto vyšších světů bytí a začátku nové cesty domů zpět k Bohu.

Tak se Thovt a přátelé odebrali do bodu, kde samotný vír jednoty vědomí vycházel ze Země. Tento bod byl asi mílí od místa, kde se nyní v poušti nachází Velká pyramida, ale před­tím to bylo místo uprostřed ničeho, uprostřed deštného pralesa. Podle osy víru vyhloubili do Země jámu hlubokou přibližně jednu míli, obloženou cihlami. Trvalo to pouze několik minut, protože byli šestidimenzionálními bytostmi, na cokoliv byli schopni pomyslet, vždy se stalo. Nebylo to složité.

Jakmile byla vytvořena jáma, která byla vyrovnána s osou jednoty, na povrchu načrtli deset spirál zlatého řezu, které vycházely z jámy a vystupovaly nahoru nad Zemi. Použili díru jako osu, začali uvnitř a mapovali spirály energií pohybující se z jámy nahoru do prostoru. Jedna ze spirál opouštěla Zemi nedaleko místa u současné Velké pyramidy. Jakmile toto místo objevili, vybudovali před jámou malou kamennou stavbu; tato stavba je klíčem k celému komplexu v Gize. Pak vybudovali Velkou pyramidu.

Podle Thovta postavil Velkou pyramidu on sám, nikoli Cheops. Thovt říká, že byla dokončena 200 let před posu­nem os. Pokud by byl na vrcholek Velké pyramidy umístěn závěrný kámen (capstone), přesně by seděl na křivce spirály. Poté byly navzájem srovnány střed jámy, jižní strana kamenné stavby a severní strana Velké pyramidy. Byl to ohromující zeměměřičský počin. Ačkoliv jsou tyto struktury navzájem od sebe míli daleko, jižní strana kamenné stavby a severní strana Velké pyramidy jsou dokonale vyrovnané. Neuvěřím tomu, že bychom to dnes s naší moderní technologií dokázali udělat lépe.

Později byly přesně na této spirále vybudovány také zbylé dvě pyramidy. Tato díra byla pomocí letecké fotografie již obje­vena. Někdo si všiml, že tyto tři. pyramidy leží na logaritmické spirále a vydal se po stopě spirály zpět k jejímu počátečnímu bodu. Objevili to místo a nalezli tam jámu a kamennou stavbu. K tomuto objevu podle mého názoru došlo začátkem osmdesá­tých let. Je to zdokumentováno na snímcích McCullena, které byly vyhotoveny v roce 1985.

Viděl jsem osovou jámu a stavbu na vlastní oči. Považuji to za nejdůležitější místo v celém Egyptě a rovněž tak se mnou i Edgar Cayce a A. R. E. Je tam ještě další jáma asi ve vzdále­nosti městského bloku od první spirály. Tato spirála má trochu jiný počátek, ale pak se postupně, pomalu a asymptoticky překrývá s první spirálou. Aby její projektanti mohli vysta­vět další jámu a okolo ní spirálové vzorce, museli mít velmi sofistikované chápání života. (Později to také osvětlím). Tyto dvě úplné spirály nakonec určili osy, jež se nakonec staly sítí jednoty vědomí okolo Země.

Převzato:  http://ee.dunres.sk/