NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

Petr. D. F. 1988

(0)

Úvodní poznámka Pána Ježíše Krista

pro každého případného čtenáře této knihy

“Než se vážně pustí do čtení Nového zjevení Pána Ježíše Krista, jak je zaznamenáno v této knize, měl by si každý čtenář být vědom několika následujících důležitých faktů:

(1) Pro svá sdělení Pán Ježíš Kristus svobodně zvolil užití řeči ve třetí osobě, nikoliv v první osobě, jak by čtenář asi očekával. Hlavním důvodem pro tento výběr je uchování svobody volby pro každého čtenáře přijmout nebo odmítnout to, co je v této knize napsáno. Užívání vyjadřovací formy v první osobě, jako např. “Pravím”, “Uvádím”, “Činím” atd. spoluoznačuje nařizování, nediskutabilnost, ukládání a nařizování. Pravá Přirozenost Pána Ježíše Krista neobsahuje vůbec žádný sklon cokoliv rozkazovat, nutit, ukládat, nařizovat nebo někoho něčím zastrašovat. Tato Přirozenost sestává z Absolutní svobody a Nezávislosti, pak nikdy nemůže vyjádřit sám sebe způsobem jiným než způsobem svobody a nezávislosti. Rozkazovat, nařizovat, ukládat atd. by znásilňovalo tuto Přirozenost. Proto použití vyjadřovací formy ve třetí osobě odstraňuje tuto nežádoucí souznačnost a vedlejší účinek.

Jiným důležitým důvodem pro tento výběr je ilustrace a zpříkladnění postoje pravé pokory, skromnosti a poníženosti. Požadují-li pravé duchovní principy od lidí a lidských tvorů, aby byli pokorní a skromní, pak je jen přirozené, aby Absolutní pramen všech pravých duchovních principů – Pán Ježíš Kristus ukázal na Svém vlastním příkladu takovou skromnost, poníženost a pokoru. Jednou ze základních vlastností Absolutní přirozenosti Pána Ježíše Krista je přítomnost Absolutní nevinnosti, Pokory, Skromnosti a Poníženosti. Pro tento základní povahový rys může Pán Ježíš Kristus mít vztah s každým jenom z pozice této vlastnosti. Vztah či poměr s kýmkoliv nemožno mít z pozice něčeho, co nemáte. Možno jej mít jenom z pozice toho, co máte. Toto je obecným principem každého vztahu. Užití vyjadřovací formy ve třetí osobě pomáhá ve zdůraznění tohoto důležitého postoje.

(2) Existuje závažný duchovní důvod, známý jen Pánu Ježíši Kristu, proč zvolil Dr. Petra Daniela F. zprostředkovatelem přenosu Nového zjevení pro tuto dobu. Petr je někdo, jehož rodnou řečí není angličtina a kdo nikdy formálně nestudoval anglický jazyk. Gramatická struktura jakéhokoliv jazyka, zvláště pak jazyka anglického, ukládá příliš mnoho omezení při vyjadřování duchovních idejí. Tato omezení jsou využita negativním stavem pro překroucení, zprznění a zfalšování původního a ryzího významu těch idejí. Aby se vyhnulo tomuto nebezpečí, je občas nutno porušit mluvnickou strukturu i pravidla používaného jazyka.

Pan Ježíš Kristus zvolil užití Petrova svérázného a zvláštního způsobu vyjadřování, jeho řeči a způsobu, jakým formuluje své ideje k vyložení principů Nového zjevení. Pánu Ježíši Kristu velmi dobře vyhovuje přesné použití modality myšlení, cítění, vyjádření idejí, větní struktury i slov, jaké Petr užívá. Petr, takový jaký je, a způsob jeho myšlení, cítění a sebevyjádření jsou integrální částí jeho pověření a poslání – být přesně takovým, jakým je. Není náhodou, že všechny minulé Petrovy snahy systematicky studovat anglický jazyk a mluvnici byly zvráceny. Toto mělo za účel úmyslně se vyhnout kontaminaci rigidními gramatickými pravidly při vyjádření jakýchkoliv idejí. Nechť si čtenář uvědomí, že kdyby Pán Ježíš Kristus měl zapotřebí se vyjádřit jinak a – podle názoru některých čtenářů – v přijatelnější mluvnické formě, zajisté by byl zvolen nějaký učenec – odborník anglického jazyka nebo někdo, kdo by byl schopen přísně dodržovat pravidla. Taková volba by však nesplnila svůj pravý účel.

Lidští tvorové se vždy budou snažit najít omluvu, proč nesouhlasit nebo nečíst či neuvádět v život to, co najdou v této nebo jiných knihách Nového zjevení. Někteří se snadno odvrátí kvůli několika – podle jejich mínění – nevhodným výrazům nebo slovům či myšlenkám nebo způsobu jejich formulace a podání. Takovíto lidští tvorové mají nepatřičnou potřebu vyjadřovat věci vlastními slovy, vlastními myšlenkami a jejich vlastním pojetím toho, jak by se měly formulovat. Z této pozice pak neodolatelně chtějí přepisovat takovéto knihy, upravovat je, nahrazovat určitá slova jinými, aby zmírnili nebo i odstranili původní záměr, s jakým originální slova byla zvolena. Opakuje se: Kdyby Pán Ježíš Kristus si přál použít taková slova pro sdělení Svého Nového zjevení, pak by si byl určitě zvolil někoho, kdo by byl schopen vše vyjádřit způsobem jiným, než jaký je použit v této knize.

Jsou zde důležité, lidskému rozumu nepochopitelné, duchovní důvody, proč Pán Ježíš Kristus zvolil tento způsob podání idejí Nového zjevení, jak se odráží ve způsobu Petrovy mluvy, jazyka, vyjadřování a myšlení. Pro tyto důležité duchovní důvody se každý, kdo se po vytištění a uveřejnění konečné verze rukopisu nebo po té, kdy se předloží ke čtení v přítomné nebo budoucí době, pokusí revidovat nebo opravovat nebo nahrazovat jakákoliv slova nebo měnit cokoliv v této knize vyjma zřejmých typografických, pravopisných či technických chyb, dopustí zkreslení nebo i zfalšování pravého významu této knihy.

Jakékoliv změny nebo dodatky v tomto ohledu, má-li k ním vůbec dojít, musí přijít přímo od Pána Ježíše Krista. Vždyť nakonec je to Jeho/Její kniha. A ovšem takové změny nebo dodatky mají opět přijít přes Petra. Když, nebo jestli Petra již nebude, aby dělal tuto důležitou práci, pak jenom tehdy bude Pánem Ježíšem Kristem zvolen někdo jiný pro transmisi nové knihy nebo knih, které by byly logickým pokračováním, nikoliv revizí (v rámci obsahu) této knihy.

(3) Pro náležité pochopení vyžaduje čtení této knihy určité seznámení se s předešlými pracemi přenesenými Petrem. Fakticky, je nutno považovat devět předešlých knih tohoto druhu za přídavné a jako úvod k této knize. Proto, míní-li čtenář pohroužit se do této knihy, aniž by byl seznámen s dřívějšími knihami, napsanými Petrem, pak se musí připravit k největšímu šoku svého života. Nebude to snadné přijmout leccos, co je zjeveno v této knize. Avšak – jako vždycky – bude-li čtenář mít mysl otevřenou a bude-li ochoten opustit předpojatost idejí vlastního očekávání, vlastních názorů, mínění, náboženských přesvědčení, filosofií a čehokoliv jiného a přistoupí-li k tomuto čtení s pozitivním a dobrým úmyslem pro poučení a možnost změny, pak bude požehnám moudrostí porozumění, přivlastnění a aplikování všeho, co je v této knize zjeveno.

Někteří čtenáři si možná budou stěžovat, že je v této knize příliš mnoho nadbytečného. Takovíto čtenáři by měli být zpraveni, že určitá idea může sloužit velmi často jako podložka pro mnoho rozmanitých faktorů. Když se zkoumá každý faktor zvláště, pak takový princip se musí znovu nastolit a zopakovat. Ve filosofickém smyslu toto není nadbytečnost, nýbrž pohled na probíraný princip ze zcela jiné perspektivy. Prosím, mějte tohle na paměti při čtení této knihy.

A konečně je velmi závažné číst tuto knihu v pořadí od první kapitoly až k poslední, tak, jak jdou za sebou, bez přeskočení nebo započetí čtení nějaké kapitoly bez dřívějšího přečtení předchozí kapitoly. Každá z nich sleduje jedna druhou a každá následná kapitola buduje na tom, co bylo zjeveno v dřívější kapitole. Což znamená, že přeskočení může způsobit ztrátu souvislosti s kontextem Nového zjevení. Navíc se Pán Ježíš Kristus vrací k některým tématům, probíraným v předešlých kapitolách, rozpracovává je do větší hloubky nebo zjevuje některé jiné aspekty později. Číst něco o těchto nových tématech bez spojitosti s jejich začátečným zjevením by způsobilo, že náležité chápání věci by bylo velmi obtížné.

Díky za ochotu číst a uvážit, co bylo zde zjeveno.”

Toto poselství přišlo ke mně jako slovo Pána Ježíše Krista, po přenosu poslední kapitoly této knihy, a to 18. května 1988. Bylo doporučeno umístit jej na začátek knihy jako úvodní poznámku.

Santa Barbara, California, U.S.A.                                  PhDr. Petr D. F

Dne 18. Května 1988                                        zprostředkovatel přenosu,

v 6:46 odpoledne (18:46).                                         služebník a následovník

Pána Ježíše Krista.

(1)

Kapitola první

Rozdíly MEZI

zjevením pána Ježíše krista a

novým zjevením pána ježíše krista

Dne 22. ledna 1988 v 6:00 ráno bylo ke mně slovo Pána Ježíše Krista, řkoucí:

„Nastal nyní čas, aby se započalo s přenášením dalšího životně důležitého a nejzávažnějšího úseku Nového zjevení. Duchovní ovzduší a podmínky ve všech světech a vesmírech, jakožto i v zóně vymístění jsou takové, že se vyžaduje, aby se jasně vyložily a zpracovaly další důležité duchovní otázky. Tato část Nového zjevení začne vyzdvižením základních ROZDÍLŮ existujících mezi Zjevením Ježíše Krista, zaznamenaným apoštolem Janem, a které je obsahem „Biblí Svaté“, a nynějším Zjevením Pána Ježíše Krista.

První pohotově zjevená pravda se vztahuje k této následující skutečnosti: Obsah a výklad všeho, co bylo řečeno v biblickém Zjevení Ježíše Krista, byly zcela a úplně nepochopeny již od prvního dne svého započetí. Tímto se všechny interpretace tohoto zjevení prohlašují za falešné a zavádějící. Výjimku k tomuto stanovisku lze nalézt ve výkladu, který byl dán skrze Emanuela Swedenborga. Jeho prostřednictvím byl jeden aspekt tohoto zjevení vyložen správně, ale s nevhodným Swedenborgovým dojmem, že jeho výklad obsahoval úplný význam tohoto zjevení. Budiž nyní známo, že to, co bylo zjeveno prostřednictvím Swedenborga o obsahu tohoto zjevení, bylo jen omezeným aspektem celého obrazu. Swedenborgovi bylo povoleno považovat tu interpretaci za úplnou proto, že v té době nebyl s to vědět víc o jiných aspektech toho zjevení. Nicméně byl aspekt tohoto zjevení ve Swedenborgově pojetí právě prvopočátkem Nového zjevení, v jehož přenášení se nyní pokračuje. Všechny ostatní výklady tohoto zjevení, které jsou k dispozici, nebyly Pánem Ježíšem Kristem nikdy inspirovány přímo či nepřímo. Nemá se proto na ně brát zřetel.

(1) Především měla většina vykladatelů za to, že všechny události v tom zjevení popsané se vztahují k fyzické planetě Zemi a k osudu lidstva, jak se bude rozvíjet v procesu dějin. Nic není pravdě vzdálenější než tato falešná domněnka.

(2) Za druhé se domnívala většina tak zvaných křesťanů, že Zjevení Ježíše Krista Janovým prostřednictvím bylo konečnéa že již nic nového se nemůže zjevit. A je-li zjeveno, pak to musí být z negativního balamutícího zdroje. Tato falešná domněnka vyvěrá ze zcela nesprávně pochopeného tvrzení, které Jan zapsal v poslední kapitole Zjevení Ježíše Krista, kapitole 22 ve verších 18 a 19. Zde se říká:

„Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy:

Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize.

A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví,

tomu Bůh odejme podíl v knize života, ve svatém městě a na věcech,

jak se o nich píše v této knize.“

Toto sdělení bylo pojato doslovně a ne duchovně. Význam těchto slov se vztahuje pouze na obsah Zjevení Ježíše Krista. V základě to znamená dvě věci:

(1) Duchovní podmínky multivesmíru (všechny druhy nekonečných vesmírů, všech bytostí a existencí ve stvoření) v době toho zjevení byly takové, že bylo možno vnímat, znát, chápat a aplikovat jenom to, co bylo obsaženo v tom zjevení. Kdyby bylo se z toho zjevení něco odebralo, znamenalo by to duchovní zhoršení a utajení životně důležitých pravd, které bylo nutno zjevit v jejich plnosti v mezích duchovnosti té doby. Něco méně by znamenalo konečné znemožnění duchovního pokroku. Takový konec by znamenal duchovní smrt. Na druhé straně, mělo-li by se něco přidat k tomu zjevení, znamenalo by to předčasné odhalení duchovních pojmů a idejí, pro které nikdo nebyl duchovně připraven. Přidat cokoli víc, než lze pojmout či pochopit, může a musí končit neporozuměním, znetvořením, nesprávným výkladem, zprzněním a konečně duchovním znesvěcením. Výsledkem tohoto je také duchovní smrt.

(2) Výše citované neuvádí, že žádné nové zjevení nebude poskytnuto v budoucnosti. Omezuje se jen na obsah svých vlastních údajů. Což je zřejmé ze slov, kdo přidá něco k těmto věcem a kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví. Není tu řeč o žádných jiných věcech ani o jiných proroctvích. Z toho plyne velmi důležité duchovní pravidlo: Každé období v čase je ohraničeno vlastní duchovní jakostí, obsahem a stylem života, který vyžaduje svoji vlastní specifickou pravdu, jaká je odhalena ve zjevení, ušitém na míru potřebám toho času. Toto je PRINCIP AKOMODACE, který stanoví:

Jakékoliv pravé zjevení dané Pánem Ježíšem Kristem

je přizpůsobeno duchovní kvalitě a úrovni duchovní zralosti

každého zvláštního a specifického času.

Princip duchovní progrese vyžaduje, aby proud této progrese byl odděleně cyklický. Ubírá se vpřed diskrétními kroky. Proto cokoliv je zjeveno, je zjeveno uvnitř a v rozsahu toho dílčího kroku. Nic se nezjevuje z následujícího, ale také nic se nemůže vynechat z toho, co náleží tomu stupni.

Jinak by se ten úsek pokročení nemohl projevit a stát se nutným nástupním kamenem pro další krok. V obou situacích by to znamenalo duchovní regresi s následnou duchovní smrtí všech účastníků v předchozích i přítomných stupních pokročení, a žádný jiný krok by nemohl dojít plodného uzrání. A to je přesně to, co apoštol Jan mínil ve výše uvedených slovech. Žádný jiný smysl se jim připisovat nemá.

Totéž se může říci o tomto Novém zjevení Pána Ježíše Krista: Nic se nemůže od něj odebrat a nic není dovoleno k němu přidat ze stejných důvodů, jaké byly objasněny výše. Neznamená to však, že žádné jiné nové zjevení nebude dáno v budoucnosti, až tento stupeň pokročení v duchovní progresi multivesmíru vyčerpá svou užitečnost a splní svůj účel.

(3) Za třetí: Většina takzvaných křesťanů, vyjma stoupenců učení Swedenborga, vykládá celý obsah Zjevení Ježíše Krista v „Biblí Svaté“ doslovně, nikoliv duchovně. Nesprávně pojímají, že vše, co je tam popsáno, stane se doslova. Opět: Nic není dále od pravdy než tento předpoklad. Ačkoliv některé události na vaší planetě se podobají a budou se podobat tomu, co popisuje toto zjevení, nemá to nijakou závažnost co do čehokoliv, co se doslovně stane na vaší planetě. Události u vás jsou pouhou konkretizací následků událostí, k nimž dochází JINDE, v JINÉ modalitě jsoucna i bytí.

Celé Zjevení Ježíše Krista v „Biblí Svaté“ je psáno v čistých symbolech a souvztažnostech. Lidská slova jsou použita k ZASTŘENÍ pravého významu duchovního stavu záležitostí, jež nemají význam pro žádnou jinou úroveň skutečnosti či pseudoreality – vyjma dopad a následky duchovních záležitostí.

Dobrým příkladem pro tuto situaci jsou slova, použita v tomto zjevení. Vezměme verš 13 v 5. kapitole Zjevení Ježíše Krista:

„A všechno stvoření na nebi, na zemi, pod zemí i v moři,

všecko, co v nich jest…“

Slova „nebe“, „země“, „pod zemí“, „moře“ atd. jsou použita často v kontextu i v obsahu toho Zjevení. Většina lidí na vaší planetě bere tato slova co do písmene, myslí se na doslovné nebe, doslovnou zemi, doslovné podzemí a doslovné moře. Kdykoliv je připomenuto slovo „země“, má se na mysli planeta Země. Zatímco tato slova označují něco zcela jiného.

Slovo „nebe“, na příklad, označuje všechen pozitivní stav Stvoření a jeho obyvatelstvo obecně, a nejvnitřnější Duchovní mysl zvláště. Slovo „země“ značí veškerý mezisvět duchů a jeho obyvatel obecně a vnitřní mysl neboli mentalitu zvlášť.

Budiž nyní odhaleno, že v duchovním světě vaše planeta se nenazývá „Země“. Je známá pod jménem planeta „Nula“. Důvod pro toto pojmenování spočívá ve faktu, že vaše planeta zaujímá podivnou pozici uvnitř struktury veškerenstva. Je jevištěm, na němž se odehrává univerzální zápas dobra a zla, podněcovaný negativním stavem.

Slovo nula má v této souvislosti dva významy:

1. Není horšího stavu uvnitř přírodní říše veškerenstva, než jaký je na vaší planetě Nula.
2. Jenom v duchovních podmínkách, souvztažících s matematickou nulou, mohou se všechny následky duchovního zápasu dobra a zla manifestovat, zpříkladnit a uskutečnit.

Takže – řečeno matematicky – planeta plus jedna (+1) čili nad nulou (0) byla by docela pozitivní. Nic z negativního stavu se tam nemůže přivlastnit ani projevit. Proto žádné zápolení podobného druhu tam nemůže probíhat. Na druhé straně, planeta pod nulou (0) či planeta minus jedna (-1) byla by čistě negativního a zlého rázu. Nic z pozitivního stavu dobra a zla nemůže se rozvinout a probíhat na takové planetě.

Podivnost planety Nula (0), totiž vaší planety, je ještě více očividná, uvážíte-li dvanáct obecných úrovní jsoucna a bytí v průběhu každého zvláštního časového cyklu. Nad nulou máte plus jedna (+1) až plus dvanáct (+12), pod nulou máte minus jedna (-1) až minus dvanáct (-12). Plus dvanáct (+12) značí nejvyšší duchovní úroveň, jakou jen lze dosáhnout uvnitř každého časového cyklu a stupně pokročení duchovní progrese, zatím co minus dvanáct (-12) odráží nejhorší možné zlo a znesvěcení pravdy, jaké se může přihodit v rámcích vlastního negativního časového cyklu a stupně postupu duchovní regrese.

Je důležité chápat, že každý cyklus času a každý stupeň pokročení v duchovní progresi či regresi má své vlastní dvanáctero úrovní. Jakmile je dosažena dvanáctá úroveň v obou směrech (což se děje synchronicky a simultánně), dojde časový cyklus nebo stupeň pokročení ke svému ukončení. V tomto bodě nastane nový cyklus času nebo nový krok duchovní progrese, které započnou u svého nejnižšího duchovního bodu v pozitivním stavu nebo na nejnižším bodu zla a profanace pravdy v negativním stavu.

Je třeba však chápat, že každý takový cyklus času a stupeň pokročení přesahuje ve všech ohledech jakýkoliv předchozí časový cyklus a stupeň pokročení. Takže dobrota a pravda pozitivního stavu bude ve větším rozsahu na své plus jedna (+1) úrovni než na úrovni plus dvanáct (+12) předešlého časového cyklu a kroku. Totéž platí o negativním stavu: Úroveň minus jedna (-1) bude daleko horší než minus dvanáct (-12) předchozího kroku. Co se týká negativního stavu, mají platnost jenom stupně pokročení v rámci jeho vlastního kontinua. Negativní stav má povoleno být aktivním jenom během jednoho časového cyklu – nynějšího.

Rozlišení mezi časovým cyklem a stupněm pokročení označuje jak univerzální vyskytování cyklů v multivesmíru, tak i každý zvláštní krok individuálních, lokálních, planetárních neboli dimenzionálních událostí.

Z výše popsané situace je tedy zřejmé, jak může být podivná pozice jakéhokoliv stavu nebo místa, okupujících pozici nula, jak tomu je v případě vaší planety – v rámci tohoto negativního časového cyklu a stupně pokročení. Na planetě Nula se může přihodit cokoliv jak v pozitivním, tak i v negativním ohledu. Toto je planeta nejposlednějších výběrů. Je neutrální zónou, kde se může každý a všecko mísit a projevovat konkrétně a zkušenostně cokoliv, co si kdo přeje. Je to planeta, co neustále učí všechny v pozitivním stavu, CO SE NEMÁ VOLIT. (Více bude řečeno o planetě Nula příště).

Je tedy z výše uvedeného zřejmé, že slovo „země“ ve Zjevení Ježíše Krista nemá přímo žádný vztah k této planetě.

Slovo „pod zemí“ reprezentuje všechen přírodní svět i jeho obyvatelstvo obecně a vnější mysl zvlášť. Výraz „v moři“ má na zřeteli celou zónu vymístění i její obyvatele obecně a nevědoucí negativní pochody pseudomysli všech tvorů zajatých negativním stavem zvlášť.

Tak cokoliv, co je uvedeno ve Zjevení Ježíše Krista v „Biblí Svaté“, vztahuje se jenom na duchovní záležitosti ve shora uvedených světech a v čijících myslích. V obecném smyslu zabývá se to zjevení postupnou duchovní deteriorací, k níž došlo po odchodu Ježíše Krista z vaší planety; devastací a zradou takzvaných křesťanských náboženství a církví;konečným vítězstvím negativního stavu na planetě Nula a následnou úplnou deaktivací a eliminací negativního stavu tváře Stvoření; depopulací zóny vymístění a ukončením tohoto časového cyklu a stupně pokročení.

Popis těchto událostí je dán v pouhých symbolech a duchovních souvztažnostech. ANI JEDINÉ SLOVO, ANI JEDINÝ PUNTÍK NEODRÁŽÍ DOSLOVNÝ VÝZNAM. Toto je jeden z důvodů, proč je možné a ještě se stále vynořuje tak mnoho protikladných interpretací toho Zjevení a proč žádná z nich nemůže být pravdivá: Odvozující se z jeho doslovného významu, kde žádný, ale vůbec žádný význam neexistuje. Jelikož to bylo především zjevením Ježíše Krista, jedině Pán Ježíš Kristusmůže náležitě vyložit toto zjevení. Marným podnikáním je interpretace jakéhokoliv lidského tvora, či ducha, či anděla, nebo kohokoliv !  Jste nabádáni nebrat na ně jakýkoliv ohled. Přispívají jen k většímu zatemňování a zmatku v složitosti jeho předmětu.

Hlavní rozdíly mezi tímto zjevením a Novým zjevením Pána Ježíše Krista lze definovat v následujících bodech (pro jasnost obsahu tohoto pojednání navrhuje se, aby Zjevení Ježíše Krista se jmenovalo staré zjevení a to, co se zde odhaluje a taky v předchozích knihách tohoto přednašeče – Nové zjevení):

(1) Staré zjevení, podle potřeby duchovního stavu, který existoval v té době, bylo psáno v pouhých souvztažnostech a temném symbolismu. Když se vzalo v úvahu to, co mělo nastat po Prvním příchodu Ježíše Krista, bylo zapotřebí zahalit pravý význam zjevených pravd ve zmatku lidské řeči, aby se zabránilo negativnímu stavu a jeho pochopům náležitě pochopit to, co bylo řečeno. Nebudou tak moci zasahovat do procesu práce Božské prozřetelnosti Pána Ježíše Krista.

Jednoduše řečeno: Hlavní zájem se zde vztahoval k BEZPEČNOSTI pozitivního stavu. Kdyby byly činy Božské prozřetelnosti známy napřed v celé své plnosti, dovedly by síly negativního stavu pomocí magických čar a pseudoduchovních zásahů pozměnit tyto činy a jejich vlastní osud. To by je přivedlo k věčnému zatracení a doslovně k věčné smrti. Také by svedli negativně ovlivnit obyvatelstvo pozitivního stavu – proto ta bezpečnostní opatření.

V přítomné době je však duchovní situace docela jiná. Nedávno došlo k obrovskému duchovnímu přesunu a změnám po celém multivesmíru. Povaha tohoto přesunu a této změny nemůže být popsána pojmy lidské řeči, tj. jazyka planety Nula, jelikož postrádá ve svém slovníku slova, jež by mohla aspoň nepatrně přiblížit, oč zde vskutku běží. Postačí říci, že tenpřesun a ty změny mají a budou mít ohromné a dalekosáhlé důsledky pro celé Stvoření i zónu vymístění.

Tato nová duchovní situace vyžaduje zcela odlišný přístup k záležitostem, jež jsou zjevovány. Především nejsou již požadovány skrytost a utajování, užité v starém stylu v jazyce souvztažnosti. Použito lidského výrazu, současný stav vyžaduje, aby karty byly odkrytě vyloženy na stole, kde je každý může jasně vidět. Cokoliv je třeba zjevit, má se zjevit v prostých slovech v jejich původním doslovném významu. Tato doba a stupeň pokročení vyžaduje, abyNové zjevení bylo formulováno v obecně užívaných slovech bez jakýchkoliv skrytých a zatemňujících významů, symbolů a souvztažností. Jasnost a jednoduchost jsou klíčová slova pro následující stupeň pokročení.

Toto pravidlo se bude dodržovat co nejpečlivěji v průběhu transmise této části Nového zjevení. Musí se však pamatovat, v jakém světě a jeho stavu se tato transmise uskutečňuje. Vždyť přítomná planeta Nula je pod vládou a útlakem negativního stavu ! Proto – nehledě na to, jak jednoduše a s jakou jasností je toto zjevení předáváno zprostředkovateli přenosu, přece jen, po vkročení do oblasti negativního stavu, ztrácí něco ze své originální jasnosti a obsahové jednoduchosti. Musíte mít na zřeteli, že v negativním stavu je vše nesmírně pokrouceno, zvráceno, znetvořeno a uvrženo do matoucí a omezující multisložitosti, aby lidé mohli být drženi v husté Tmě a nevědomosti. Ačkoliv přenášeč Nového zjevení je chráněn před znetvořením či nesprávným výkladem obsahu a idejí Nového zjevení, nicméně nelze dosíci naprosté jasnosti jeho idejí v tomto světě. Máme-li toto na mysli, můžeme pokračovat v přenosu.

(Nutno počítat stejně jako u každého jiného sdělení s jistou kontaminací negativním stavem, a to jak u příjemce, tak u překladatelů a při šíření knih a textů. Nicméně tento text sedmi knih Nového zjevení má pravdivost cca 90 %, tedy je pravdivý, kontaminované texty si čtenář vyloučí sám svou niternou komunikací s Pánem Ježíšem Kristem – pozámka zpracovatele.)

(2) Staré zjevení ve svých symbolismech a souvztažnostech zvěstovalo budoucí vývoj stupně pokročení, jenž byl započat Pánem Ježíšem Kristem po Vzkříšení. Tato předpověď byla nutným elementem pro utěšení všem členům pozitivního stavu. Věda, jaké ukrutnosti a ohavnosti se udají v říši zóny vymístění a v mezisvětě duchů, Pán Ježíš Kristus připravil veškerý pozitivní stav pro tyto události, vysvětliv důvody, proč má k nim dojít. Kdyby takové zjevení nebylo dáno, všechno Stvoření by pro neznalost jeho důvodů upadlo do šoku a nebylo by schopno se vzpamatovat. Podlehlo by negativnímu stavu. V takovém případě stal by se negativní stav vítězem konečným a věčným. I přes takové varování a připravenost (členové pravého pozitivního stavu znají význam symbolismu a souvztažnosti, takže mohou správně vykládat Staré zjevení; tato znalost je u nich bezpečně zajištěna, proto vymanit jej členové negativního stavu, zaujímající minus postavení, nikdy nesvedou. Nic, co se děje v plus postavení, nemůže nikdy vstoupit ani být pochopeno minusovým postavením – postavení plusové však jasně rozeznává a chápe veškeré dění v minusovém postavení, ač nikdy nemůže vstoupit do plusového postavení.) přece jen všechen pozitivní stav málem nepřišel do stavu tohoto šoku, jak je vidět z řečeného v kapitole 8 verši 1 ve Zjevení Ježíše Krista v Biblí Svaté:

„A když otevřel pečeť sedmou, nastalo na nebi mlčení téměř půl hodiny.“

Otevření sedmé pečeti značí zjevení pravé povahy negativního stavu a proč je povoleno, aby došlo k jeho protivnému vylíhnutí. Mlčení na nebi označuje úplný šok všech, kdo jsou v pozitivním stavu. Že trvá jen asi půl hodiny, znamená, že ten šok není osudný, ale trvá tak dlouho, dokud se nepozná, nepochopí plný dosah nutnosti pro aktivaci negativního stavu a projevení se jeho prohnilé, ošklivé a zlé povahy. Nikdy by se z toho šoku nedostali, kdyby neměli k dispozici toto zjevení.

Na druhé straně zabývá se Nové zjevení budoucností jen ve smyslu následků a vyznění aktivace negativního stavu. Jsou předvídány jenom jako možnosti, které se mohou, ale také nemusí materializovat. Nové zjevení tudíž nepředvídá budoucnost stejným způsobem, jak to činilo zjevení staré. Kdyby tak předvídalo, pak by bylo napsáno v symbolismech a souvztažnostech z nutných bezpečnostních důvodů, což bylo již dříve připomenuto.

Nové zjevení pojednává většinou o dnešním stavu věcí, vysvětluje duchovní jakost stupně pokročení, v němž všechny události souběžně probíhají. Formuluje nové ideje, které se mohou pohotově uplatňovat v životě těch, kdo se od počátku času a prostoru rozhodli být jejich uskutečňovateli. Nové zjevení osvětluje události, ke kterým již došlo, a podává jejich správnou interpretaci, jejich pravý význam a původ.

(3) Zprostředkovatelům přenosu Starého zjevení (což zahrnuje nejen apoštola Jana, ale i všechny proroky Starého zákona), vzhledem k povaze toho zjevení, obvykle nebylo povoleno chápat nějaký vnitřní, skrytý smysl toho, co skrze ně bylo zjevováno. Použili to zjevení buď místně, vnějším způsobem, pro jeden či více národů na planetě Nula, nebo prostě přijali fakt, že nerozuměli tomu, co se jejich prostřednictvím sdělovalo. Tak to bylo vzájemně dohodnuto pro shora uvedené bezpečnostní důvody.

Na druhé straně vyžaduje povaha Nového zjevení, aby zprostředkovatel přenosu plně chápal, co bylo řečeno, aby to mohlo být k dispozici všem zájemcům. Což se děje za účelem, aby se všechny nově zjevené pravdy ihned uskutečňovaly v jejich každodenních životech.

Ideje Starého zjevení – s výjimkou několika – nemohly být bezprostředně aplikovány pro svou futuristickou povahu. Měly se uskutečnit někdy v budoucnosti, jestli k tomu vůbec mělo dojít (pro případ, že ti, kteří byli varováni, zvolí si něco jiného).

Ideje Nového zjevení se mají zpříkladnit a zpřítomnit takové, jaké přicházejí, a v době, kdy se objeví. Takže přenášející i následovníci Nového zjevení jsou v procesu neustálé změny, která odráží neustálé doplňování a novost idejí. Klíčová slova pro období Nového zjevení jsou: Pohyblivost, poddajnost, přizpůsobitelnost, upravitelnost, měnitelnost, tekutost, rozmanitost a mnohostrannost. Odraz zjevených Nových pravd v každodenním životě za všech okolností, jejich plné pochopení přijetí, a ne vzetí na slepou víru, jak to bylo v případě Starého zjevení, je to, co činí Nové zjevení v zásadě jiným.

(4) Za časů Starého zjevení – vzhledem k povaze toho údobí – nebyly vyvinuty odpovídající metodologické prostředky pro verifikaci a bezpečnostní ověření jeho idejí a jejich zdroje. Vše se přijímalo podle hodnoty vnějšího projevování. Jediným způsobem pro verifikaci bylo hodnocení vnějších událostí: Když se prorokova předpověď ukázala pravdivou, považovala se za něco, co přichází od Boha či od Pána. Když tomu tak nebylo, byl přednášející považován za falešného proroka. V té době nebylo možné vnitřní potvrzování pravdivosti s pomocí intuice nebo jiných duchovních prostředků. Bylo to proto, že duchovnost tehdy byla úplně vnějšková a zobřadněná. Ať bylo řečeno cokoliv, mělo se tomu uvěřit slepě a bez rozumářských otázek. Zvnějškovatění a zobřadnění duchovních principů se udála také po Prvním příchodu a Pán Ježíš Kristus je předvídal. Muselo proto dojít k uzavření vnitřního smyslu Božího slova, jak se zračí v inspirovaných knihách. Toto uzavření je ve formě souvztažností, symbolismů a zobrazení za tím účelem, aby se zabránilo případnému znesvěcení Božího slova a následné smrti lidstva.

V jednom údobí však byl Pánem Ježíšem Kristem započat přesun od zevnějšího utváření duchovních idejí a principů k víc a více vnitřnímu. Nové zjevení představuje tento přesun. Pro tuto povahu Nového zjevení jednou z jejich hlavních funkcí je vytvořit cesty a prostředky k tomu, jak se dostat do nitra za účelem objevení pravého vnitřního významu duchovních principů, z nichž se vše odvozuje. Tento krok vyžadoval vyvinutí vhodné metodologické instrumentace a bezpečnostních prověrek, jež vyšly z nitra a spoléhají se na vlastní jemnou vnitřní intuici při posuzování, zda přicházejí zjevované pravdy od pravého Pána Ježíše Krista, či jsou z negativního, podvodného zdroje. Éra slepé víry je neodvolatelně mrtvá. Počínaje tímto okamžikem je každý jedinec ve své intuici zodpovědný za zjištění zvnitřku a nikoliv zvnějšku, zda je Nové zjevení pravdivé. Toto je jeden z nejzávažnějších principů Nového zjevení.

(5) Staré zjevení bylo napsáno z pozic separace fundamentálních duchovních principů. Jak bylo již uvedeno, duchovnost v té době se externalizovala a ritualizovala. Nemůže existovat žádný sjednocující princip v tomto stavu zvnějškovatění a zobřadnění. Povahou zevnějšnosti a rituálnosti je separace, rozdělení, rozkol, rozdrobení a rozkouskování. Toto je negativní stav. Z toho důvodu je užíván ve Starém zjevení jazyk souvztažností a symbolismů, aby se sjednocující princip udržoval nedotčený uvnitř, zatímco je dovoleno oddělení vně.

Dobrým příkladem této separace v doslovném smyslu neboli v zevním významu Starého zjevení je způsob, jakým je vnímána přirozenost Pána Ježíše Krista v Biblí Svaté. Vezměme v ní úplně první verš první kapitoly Zjevení Ježíše Krista. Tam se uvádí:

„Zjevení Ježíše Krista, které Mu Bůh dal, aby ukázal Svým

služebníkům…“

nebo kap. 2, verš 18, druhá část verše:

„Toto praví Syn Boží…“

nebo kap. 2, verš 27, poslední část verše:

„tak jako Já jsem tu moc přijal od svého Otce,“

a tak na mnohých místech ve Svaté Biblí.

Doslovný smysl těchto tvrzení je zcela prostý a zřejmý: Uvádí se zde dvě oddělené osoby či entity. Jedna osoba je Ježíš Kristus neboli Syn Boží, druhá je Bůh neboli Otec. V epištolách apoštolů i v některých místech evangelií Nového zákona je přidána třetí entita – Duch Svatý. Zde tedy máme tu příslovečnou křesťanskou Trojici, která rozděluje jednotu, jednotnost, harmonii a celistvost Jednoho Nerozdělitelného Boha na tři rozeznatelně rozdílné entity – jeden Bůh, avšak ve třech osobách. Můžete mít před očima jedno tělo se třemi hlavami ? Swedenborg již odhalil směšnost, ohavnost, krutost a nebezpečí tohoto odlučování v literním smyslu. Nicméně v tak zvaných křesťanských náboženstvích pokračuje tato věc ve svém řádění se sveřepostí chřipkových virů, odolných proti všem známým léčebným prostředkům. I když se objeví nový lék, virus projde mutací a nová odrůda v nové formě si přivlastní povahu nové medikace, a tak se stávají její terapeutické vlastnosti neúčinné a marné. Děj se co děj, chřipka a rýma se objevují zas a znova, jenže s větší zhoubností symptomů, ba i smrtelnými komplikacemi.

Důvodem, proč bylo nutné mluvit z pozice oddělenosti, bylo to, že v té době neexistovala žádná pravá duchovní znalost o tom, že se veškerý vztah k Bohu neboli vůči Pánu Ježíši Kristu musí ustanovit z vnitřku, z vlastní „Duchovní mysli“, nikoliv z vnějšku. Tenkrát se předpokládalo, že pravé uctívání a poměr k Bohu (uctívat Boha, znamená mít ten pravý vztah) se mohou docílit jen dodržováním určitých předepsaných ZEVNÍCH OBŘADŮ, což je hezky vidět ze zákonů Mojžíše ve Starém zákoně a v Pavlových nařízeních v zákoně Novém. Ze závažných duchovních důvodů takzvaní křesťané přehlédli, co o tom řekl Ježíš Kristus v evangeliu Jana v kapitole 4 ve verši 24:

„Bůh jest Duch a ti, kdo Ho uctívají, mají tak činit v duchu a v

pravdě.“

Že „Bůh je Duch“ značí: Bůh je Nejniternější (dříve zvaný „Nejvyšší“. Nejvyšší duchovně souvztaží s Nejniternějším). Duch je nejniternější. Uctívat Jej v duchu a v pravdě znamená uctívat Ho a mít k Němu vztah z nitra a v nitru.Taková bohoslužba neboli vztahovost je možná jenom z vnitřku a uvnitř každého jedince, v jeho Duchovní mysli. Duchovní mysl v každé bytosti je to její Nejvnitřnější, tam, kde je přítomen Bůh, a z této přítomnosti všichni mají život. Toť naprostá pravda. A toto je ta bohoslužba v pravdě, vždyť veškeré vědění pravých duchovních principů může vyvěrat jenom z nitra – z přítomnosti Boží v tom nitru. V niternosti není možná žádná oddělenost.

Není možná žádná pravá bohoslužba z jiné pozice než z pravých duchovních principů. Tyto principy jsou každému vštěpeny v tom nejvnitřnějším jeho bytosti – v Duchovní mysli. A tudíž, když se nejde do toho uvnitř, pak není možno objevit a zvědět, co pravá duchovnost a správný vztah neboli uctívání Boha vůbec je. Lze vidět jen separované prvky duchovních principů. Budiž znovu řečeno: Nelze mít žádný sjednocující princip z pozice vně. V takové situaci je velice snadné vzít jeden duchovní prvek a prohlásit jej za jediný, ten nejdůležitější či za jedině platný. Taková odluka vedla objevení se ohavných existencí mnoha náboženských sekt, kultů, pseudoduchovních směrů, jasnovidců, falešných proroků, medií, spojovatelů atd.

Pro tuto separaci může se soud nad zradou křesťanství konat jenom z pozice tohoto znesvěcujícího odloučení. Takže je to Syn Boží, kdo je viděn v literním smyslu biblického Zjevení Ježíše Krista, který soudí všechny prvky této odluky. Duchovní princip tohoto soudu je zcela jasný: Každý, kdo odlučuje, przní, překrucuje, falšuje a zmrzačuje sjednocené pravé duchovní principy, přivolává na sebe soud té odluky. Sebeodsouzení a sebezničení je vlastní těmto opozičním stavům a procesům. Soud Syna Božího během toho údobí (vylíčeného ve Starém zjevení) se vykoná Jeho pouhou přítomností. „Syn Boží“ označuje Božskou pravdu Pána Ježíše Krista. Pouhá přítomnost té Božské pravdy ničí všechny pseudozásady negativního stavu a jeho pokusy o separaci.

Takže jakmile jakýkoliv prvek té odluky naplní svou míru čili míru svého zla a své falzifikace, podléhá soudu. Soud se odehrává tak, že se prostě osvětlí ten prvek světlem Božské pravdy Pána Ježíše Krista. V tom okamžiku, kdy dojde k takovému osvětlení, prvek se rozloží. Žádné násilné akce ze strany Pána Ježíše Krista nejsou vidět v tom procesu, jak by se mohlo chybně věřit podle doslovného smyslu Starého zjevení. Jednoduše řečeno: Když Pán Ježíš Kristus obrátí Svou momentální pozornost na ten prvek, rozptýlí jej navždy.

Na druhé straně Nové zjevení je ale založeno na niterných principech duchovního života. Odvozuje-li se vše a jde-li se od toho „Nejvnitřnějšího“, ducha, pak není třeba něco zahalovat do souvztažností a symbolismů. Vše tam je přístupné jasnému zření. V samé přirozenosti toho Nejniternějšího – v Duchovní mysli je unifikace, jednotnost, harmonie a ucelenost. Žádná odloučenost tam není myslitelná. Doslovný smysl negativního stavu nemá zde místo. Vnímá proto Pána Ježíše Krista jako Jediného Boha Nedělitelného, pravého „Nejvyššího“ a „Toho Nejniternějšího“, Jenž je vším ve všem. (Více bude zjeveno o pravé přirozenosti Pána Ježíše Krista v následující kapitole).

(6) Ve svém VNITŘNÍM SMYSLU obsahuje Staré zjevení MNOHONÁSOBNÝ VÝZNAM DUCHOVNÍ REALITY. Obvykle obsahuje popis rozličných stavů a pochodů, které nastaly, k nimž právě dochází a které se budou vyskytovat během celého časového cyklu. Toto je jeden z důvodů, proč náležitý a časově vhodný výklad jeho obsahu je tak obtížný ba nemožný. Rozmanité duchovní stavy a procesy v průběhu tohoto časového cyklu vyvolávají zcela odlišný význam jeho obsahu a toho, v čem spočívá jeho užitečnost. A tedy – jak již bylo uvedeno v knize „Hlavní ideje Nového zjevení“ – co bylo náležitým a správným výkladem včera, nemusí být dnes; a co je náležité a správné dnes, nemusí být takovým zítra. Toto je jiným důležitým důvodem, proč bylo Staré zjevení psáno jazykem souvztažností a v symbolech. Jenom tento druh mluvy může předávat nekonečně mnohonásobné významy.

Pokud trvá tento časový cyklus ve svém jsoucnu i bytí, bude Staré zjevení i nadále mít význam, bude-li se na něj nahlížet z perspektivy jeho vnitřního, duchovního smyslu a jestliže bude aplikováno z pozice jeho mnohonásobných významů. Vyvozovat však nějakou doktrínu z jeho doslovného smyslu – jak tomu bylo až dosud – není již udržitelné. Ten smysl se nahrazuje poučkami nynějšího „Nového zjevení“. Kdokoliv v tom pokračuje, uvrhuje do nebezpečí svůj duchovní život a odsuzuje se do pekel. Od této chvíle má jakýkoliv duchovní trend vyvozovat vše z principů Nového zjevení a z vnitřního, duchovního smyslu Starého zjevení, jak je to zaznamenáno v knihách Biblí Svaté. Povaha současné nové duchovní epochy v mezích tohoto časového cyklu vyžaduje, aby toto pravidlo bylo aplikováno UNIVERZÁLNĚ i MULTIVESMÍRNĚ.

Právě řečené vyzdvihuje povahu Nového zjevení v porovnání se starým. Principy Nového zjevení jsou aplikovatelné na všech úrovních duchovního uvědomění včetně doslovného smyslu. Jeho obsah je vždy aktuální, synchronní a simultánní se vším, co se děje v celém multiverzu ZDE a NYNÍ. Neobsahuje jiné četné významy, specifické pro každý zvláštní duchovní krok v rozmezích tohoto časového cyklu. Tato nová dávka Nového zjevení je stejná pro všechny stupně pokročení. Nejsou možné žádné její mnohočetné interpretace, protože je ve stavu a ze stavu toho „Nejniternějšího“. V tom stavu je jen jeden druh přístupu a jen jeden výklad. Mnohočetné přístupy a rozličné druhy interpretací vznikají jen tehdy, kdy dojde k rozdělenosti a rozluce s „Nejniternějším“.

Je nicméně jedním z hlavních účelů Nového zjevení upozornit na tento fakt ty, co jsou ochotni poslouchat a mít se napozoru. Otřesnou skutečností pro mnohé na vaší planetě je poznání, že není jiná cesta. Bude velmi obtížné, až nemožné pro mnohé přijmout tento fakt. Jste-li zvyklý na možnost mnohých cest, vedoucích k témuž cíli – a toto je do vědomí lidí na vaší planetě vštěpováno od kolébky až do hrobu – pak vůbec nebude lehké pozměnit tento rigidní názor. A přece je od této chvíle jen jedna cesta, ta, co je vytyčena v poučkách Nového zjevení a ve vnitřním, duchovním smyslu Starého zjevení. V této souvislosti, ve své pravé podstatě, převyšuje Nové zjevení všechna jiná dosud poskytnutá. Žádný jiný zdroj již není přijatelný. Kdo má uši k slyšení, ať tedy slyší !

(7) Staré zjevení povahou svých duchovních podmínek v době přenosu se ve svém doslovném smyslu zabývalo primárně varováním, soudem a dosuzováním všech, co nepřijali duchovní skutečnosti pozitivního stavu jako bezespornou věc. Toto vlastně je to ohnivé jezero, toto je ta síra a bezedná propast mizérií a utrpení, násilností a ničení, moru a běd a zpustošení. Jak vidíte, má doslovný smysl velmi záporné znění. Skládá se ze strachu, sklíčenosti a úzkostnosti. Povšimněte si, prosím, že se mluví o strachu z Boha daleko častěji než o lásce k Bohu. Doslovný význam slova „strach“ má jen záporné vyznění. Ačkoliv jedno ze dvou hlavních přikázání nařizuje milovat svého Boha, toto přikázání se často neopakuje. Je nahrazeno slovy „bojte se Boha, slavte Boha !“ atd. Literní znění těchto slov má zřejmý smysl: Chvějte se a třeste se před Božím hněvem a před Boží žárlivostí apod. Co se stalo s pozitivním souzněním lásky a dobroty ?

Problém je v tom, že Staré zjevení primárně promlouvalo k negativním lidem. Přirozeností negativních lidí je to, že pohrdají vším, co je pozitivní. Proto když s nimi budeme mluvit s kladným úmyslem, obrátí se k vám buď zády, nebo se vám vysmějí, překroutí význam toho, co jste řekli, anebo to vůbec nepochopí. Jedinou řeč, kterou negativní lidé mohou chápat a ocenit ve svém nynějším postavení, je záporná. Z toho důvodu – za účelem spasení – bylo nutno formulovat literní smysl Starého zjevení v negativních termínech a pojmech tak, aby to lidé mohli slyšet, tomu rozumět a podle toho byli souzeni, zachtějí-li přejít do pozitivního stavu.

Na druhé straně však popisuje Nové zjevení plně povahu negativního stavu, jeho původ, následky a důvod pro jeho jsoucno a bytí, a to bez jakéhokoliv zřetele na jeho soud. Promlouvá primárně k pozitivním lidem, k pozitivnímu stavu, dává jim možnost náhledu a pochopení všeho, co se týká negativního stavu. Až dosud měli mnozí v pozitivním stavu jen nepatrnou znalost o pravé povaze negativního stavu, o tom, jaký byl jeho původ, proč byl dovolen a jaké budou jeho následky. Za tím účelem je dáno Pánem Ježíšem Kristem Nové zjevení, aby se tato situace napravila.

Povšimněte si také, že Staré zjevení má přečetné čtenářstvo a je všeobecně přijato na vaší planetě (i když jen ve svém doslovném smyslu).  Je tomu tak proto, že promlouvá hlavně k negativním lidem jejich vlastní negativní řečí doslovně. Jinak můžeme spočítat na prstech rukou a nohou ty na vaší planetě, co čtou, chápou a přijímají Nové zjevení – prozatím. Můžete být ujištěni, že tato situace bude pokračovat ještě nějaký čas a jen několik vyvolených jedinců bude jej horlivě studovat a podle toho žít. Důvod je v tom, že se Nové zjevení obrací na pozitivní lidi ve veškerém Stvoření s informací o negativním stavu a o nových duchovních principech, určených pro každý zvláštní stupeň pokročení v jejich duchovní profesi. Proto se Nové zjevení nesmírně dychtivě přijímá v ostatních oblastech Stvoření. (Negativní lidé Nové zjevení nepřijmou, není psáno jejich negativní mluvou, aby jej přijali, musí se nejprve změnit v pozitivní, a pak je možnost přijetí Nového zjevení – pozn. zpracovatele.)

V negativním stavu a na planetě Nula se bude buď úplně ignorovat jako neexistující, anebo zlostně napadat a odsuzovat jako něco zavádějícího, přicházejícího od záporných duchů; zprostředkovatel jeho přenosu bude považován za duševně chorého jedince v moci bludů, svedeného samotným ďáblem a satanášem, který jej napájí těmito šílenými myšlenkami.

(8) Doslovně uvedené ideje Starého zákona se předkládají jako donucující potřebnost. Což znamená: Neuvěříš-li jim, nepřijmeš-li je a neučiníš-li, co se ti poroučí, budeš zavržen a navěky zatracen. S oblibou se zdůrazňuje všemi horlivými kazateli na vaší planetě fráze: „na věky zatracen“. Moc malý výběr je dán v této věci. Zde znovu je použit doslovný smysl vnějškovosti. Ten smysl odráží pravou povahu negativního stavu. Není jiného východiska, než být negativním. Stejným způsobem nahlíží negativní stav na stav pozitivní. Věří, že lidé ve stavu kladném nemají jiný výběr, než být pozitivními.

Jak již bylo uvedeno v předešlém úseku Nového zjevení („Hlavní ideje nového zjevení“), být pozitivním z nutnosti a ne na základě svobodné volby, znamená být v negativním stavu. Žádný rozdíl zde není. Za časů Starého zákona byly duchovní podmínky takového rázu, a také bylo předvídáno, že to vše tak zůstane do příchodu Nového zjevení, že svoboda volby zůstane ohraničená slepou vírou, přijímáním všeho tak, jak se to jeví na první pohled, pomocí zevních prostředků a donucujících zázraků a příkazů Božích. Ta situace se dokonale zračí v mluvě Starého zjevení. Takže, jak již bylo řečeno, obrácení se z negativního stavu do pozitivního bylo určeno spíše strachem před věčným zatracením než pravou láskou k pravdě a k povaze pozitivního stavu a kvůli samotným zásadám.

Nové zjevení je darováno ve vhodný čas a vhodným způsobem, takže každý, kdo si přeje, může vědět, že nic není z donucení, ale vše je na základě svobodné volby. Tento princip se odráží v jazyce Nového zjevení, které ve všech svých výrocích uznává právo lidí přijmout nebo odmítnout cokoliv. Připomíná však, že každá volba nese své nutné následky, kterými se ta volba potvrzuje.

Jedinou cestou k tomu, jak se stát účastníkem pozitivního stavu, je cesta pomocí získání bezpodmínečné hluboké lásky k pravdě a k podstatě pozitivního stavu. Nové zjevení podává popis této povahy pozitivního stavu v porovnání s povahou negativního stavu, takže každý může jasně a snadno vidět, CO si volí. Zmatenost, nejistota a protimluva v negativním doslovném smyslu Starého zjevení zabraňuje tomu, aby vše bylo jasné a prosté. Vždyť přece promlouvá z pozice negativního stavu, kde o nějaké jasnosti a jednoduchosti nemůže být žádná řeč.

(9) Jak bylo uvedeno na začátku této kapitoly, pojednává Staré zjevení řečí symbolismu a souvztažností hlavně o postupném duchovním úpadku a o zprznění Božské pravdy, což bylo zjeveno Pánem Ježíšem Kristem v době Jeho tělesného pobytu na vaší planetě, a také o zradě, devastaci křesťanských náboženství a církví jak na vaší planetě, tak zvláště v mezisvětě  duchů. Též pojednává o všech následcích tohoto zpustošení pro duchovní stav všech dotčených a dlících v té situaci. Jelikož pojednává předně o negativních otázkách, zní negativně a neodvolatelně, čímž činí dojem, jakoby tvrdilo, že jakmile jste si jednou zvolili jistý směr – ať negativní či pozitivní – budete provždy uzamčeni v této volbě a nikdy již nebudete mít možnost pozměnit či opustit tyto okolnosti.

Opakujeme: Tato koncepce negativního literního smyslu Starého zjevení je v církvích oblíbeným předmětem mnoha kázání. Jak vidíte, negativní stav rád uvrhuje lidi do finalistické situace, z níž by nikdy nebylo východu. Kazatelé se domnívají, že jenom vyhrožováním o věčné nezměnitelnosti podmínek mohou se lidé odradit od volby negativního stavu. Tímto přístupem porušují základní duchovní zákon, který tvrdí, že nic nelze si přivlastnit pod vlivem vyhrůžek, nezákonného nátlaku a šikanováním. I kdyby u nich následkem těch hrozeb došlo ke změně, byla by tato změna jen vnější povahy. V nitru se nic nezměnilo. Tato situace osvětluje skutečnost, proč Staré zjevení bylo tak často provázeno všemožnými znameními a zázraky. V té době se duchovnost redukovala na dodržování zevních obřadů. Všecko bylo jen zevní povahy. Žádné vnitřní hodnotící ověřování neexistovalo. Zatím co duchovní zákon vyžaduje,aby nějaká forma ověření a potvrzení platnosti přece jen existovala.

Za duchovních podmínek externalizace a ritualizace bylo jediným způsobem potvrzení platnosti jakéhokoliv duchovního principu provádění velkých znamení a zázraků. Nové zjevení tento přístup odmítá. Je založeno na vnitřním hodnocení vnímání, uznání a přijetí pravdy kvůli jejímu opravdovému obsahu, nikoliv pod vlivem nějakých divů. Navíc zdůrazňuje Nové zjevení věčnou svobodu výběru a schopnost volit. Jediná věc, jež na věky nemůže být změněna, je svoboda volby, dovolující pozměnit jakoukoliv podmínku či situaci. Nikdo nemůže být uzamčen v jedné podmínce nebo stavu navždy, leda na základě vlastní svobodné volby. Toto je jeden z nejzákladnějších principů Nového zjevení, jenž je činí tak rozdílným od všech jiných, včetně Starého zjevení.

Kdo má uši, ať slyší, co Pán Ježíš Kristus zjevuje v této kapitole !“

(2)

Kapitola druhá

PŘIROZENOST PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

Dne 24. ledna 1988 v 9:10 v neděli ráno bylo ke mně slovo Pána Ježíše Krista, řkoucí:

„Nejdůležitější duchovní věcí v jsoucnu a bytí je NÁLEŽITÉ CHÁPÁNÍ A PŘIJETÍ PRAVÉ PŘIROZENOSTI PÁNA JEŽÍŠE KRISTA. Na SPRÁVNOSTI tohoto chápání a přijetí závisí ŽIVOT veškerého Stvoření a všech jeho obyvatel.

Přespříliš mnoho zmatku existuje v této věci. Možno to zahrnout do následujících otázek:

1. Je Pán Ježíš Kristus pravým a jediným Bohem, Jedním Nedělitelným, Nejvyšším, který obsahuje všechna známá jména, jimiž Ho/Ji nazývají lidé po celém Stvoření?
2. Je Pán Ježíš Kristus jenom vnější formou, kterou Pán Bůh Nejvyšší použil pro Svou manifestaci před vlastním Stvořením ?  Jsou Pán Ježíš Kristus a Pán Nejvyšší zřetelně rozdílné entity ?
3. Je Pán Ježíš Kristus jednorozeným Synem Božím, který byl Bohem Nejvyšším stvořen přímo pro specifický účel, aby se stal Spasitelem Stvoření od negativního stavu zla a nepravd a jemuž bylo přivlastněno Božství či Božskost skrze fakt, že byl jediným Synem Božím ?
4. Je Pán Ježíš Kristus jeden z mnoha synů Božích, který jako zvláštní posel či avatar Boha Nejvyššího přináší do lidských myslí tu pravou skutečnost duchovních zásad ?
5. Je Pán Ježíš Kristus pouze historickou osobou, která se svého času objevila na planetě Nula a stala se osvícenou pomocí pravých duchovních principů, které stávajíce se Kristovým vědomím, poslušně sdílel ostatek Jeho společnosti ?
6. Je Pán Ježíš Kristus mocným duchem, který byl schopen se zhmotnit na vaší planetě v tele Ježíše, aniž vskutku musel prožít tělesný porod ?
7. Je Pán Ježíš Kristus vymyšlenou osobou, jež ve skutečnosti nikdy neexistovala, ale byla podvody vytvořena hrstkou zoufalých Židů, kteří nutno potřebovali nějaký mýtus a legendu pro docílení většího pochopení u ostatního lidu ?

Počáteční tři otázky myjí ohromný význam a vztahují se přímo k předmětu Nového zjevení. Poslední čtyři otázky byly vytvořeny v pekle, a to proto, aby v lidských myslích bylo zaseto všemožné pochybování o pravé podstata Pána Ježíše Krista, a tím aby se nadále udržovalo porobení negativním stavem. Pekla až příliš dobře vědí, že na správném chápání a přijetí pravé podstaty Pána Ježíše Krista závisí pozice a umístění všech ve Stvoření. Čím více lidí pochybuje nebo rovnou zamítá zprávu o pravé povaze Pána Ježíše Krista, tím jich více volí peklo, čímž se negativní stav stává mocnějším.

Aby se lidé udržovali ve stále větší temnotě, zmatku a zfalšování tohoto předmětu, vynořilo se na vaší planetě – jako sami můžete dosvědčit – mnoho přenosů z duchovního světa prostřednictvím tak zvaných sdělovatelů, kteří prohlašují, že jsou „Kristus“, nebo „Ježíš“, ba i „Pán“, nebo „Bůh“, či „Set“, archanděl Michal, či archanděl Gabriel, nebo používají mnohá jiná, pradávná i ne tak dávná jména, vzatá jak z východní, tak i ze západní kultury. Všichni zpracovávají otázku přirozenosti Pána Ježíše Krista. Výsledky, které nabízejí, jsou v duchu posledních čtyř otázek a částečně – v některých případech – v duchu otázky třetí. Všichni tvrdí a doznávají, že co říkají, je pravda, a že přicházejí od Boha, nebo jsou Bohem.

Nyní se pravým Pánem Ježíšem Kristem zjevuje a prohlašuje, že všechny tyto zprávy přicházejí z negativního stavu. Hovoří nepravdy a překrouceniny produkované ve jménu Pána Ježíše Krista, nebo jakéhokoliv jiného, které užívají. Nikdo z nich nebyl poslán Pánem Ježíšem Kristem a všichni jsou samozvanými falešnými proroky. Používají mnohé prvky skutečných duchovních pravd, ukradených z Nového zjevení, přikrášlených četnými nepravdami s tím, aby se lid udržel v duchovní tmě, zaslepenosti a otroctví negativního stavu, zvláště pak aby se zabraňovalo v chápání a přijetí pravé podstaty Pána Ježíše Krista.

Je třeba vzít v úvahu, že taktika a metody negativního stavu se podstatně pozměnily. Není již populární pro agenty negativního stavu ukazovat se lidem s ošklivým, výhrůžně, umíněně a krutě vypadajícím obličejem. Takovou tvář by NIKDO neuvítal. Ač je ještě mnoho démonů, jež se vtělilo na vaší planetě s takovou tváří, hlavním trendem v přítomné době je přicházet k lidem s VELMI HEZKOU, NEZÁLUDNOU, PŘITAŽLIVOU AŽ KRÁSNOU TVÁŘÍ, JEŽ VYJADŘUJE NEJVĚTŠÍ LASKAVOST, PRONÁŠÍ SLOVA A VYKONÁVÁ SKUTKY LÁSKY A MOUDROSTI. Jsou takto velmi přesvědčiví a to je činí snáze přijatelnými JAKO přicházející z pozitivního stavu. Tyto přítomné úskočné a podvodné taktiky negativního stavu jsou Pánem Ježíšem Kristem povoleny za dvojím účelem:

1. Plně projevit pravou povahu negativního stavu jako příklad a poučení pro veškeré Stvoření o tom, CO SE NEMÁ VOLIT.
2. VYZKOUŠET a ROZLIŠIT agenty a následovníky pozitivního stavu od agentů a otroků negativního stavu.

Toto je pro vás varováním, abyste neposlouchali, nesledovali žádného z nich, nenavštěvovali žádnou z jejich činností, ani bohoslužby, shromáždění, pracovní schůzky či cokoliv z toho, čeho tam tolik máte, poněvadž jsou nesmírně jedovaté, schopné uvrhnout do nebezpečí váš duchovní blahobyt a také zastřít a utlumit hlas vaší duchovní intuice.

Aby se získalo náležité chápání pravé přirozenosti Pána Ježíše Krista, je nutno vzít v úvahu první tři otázky:

1. Je Pán Ježíš Kristus pravým Bohem a jiného Boha není ?
2. Je Pán Ježíš Kristus entitou, použitou Nejvyšším ke Své manifestaci před lidmi ?
3. Je Pán Ježíš Kristus jednorozeným Synem Božím, který má Svou vlastní Božskost, avšak liší se od pravého Boha Nejvyššího ?

Ostatní čtyři otázky nemají žádný význam ani platnost. Jsou úplně falešné.

Abychom náležitě odpověděli na tyto otázky, je nutno jít zpět do doby fyzického narození Ježíše Krista na vaší planetě.

V knize „Základy lidské duchovnosti“, v první to porci Nového zjevení po Swedenborgovi, se na stránkách 170 – 171 naznačuje, že v průběhu fyzického narození Ježíše Krista byly použity pro přípravu hmotného těla Ježíše Krista dva prvky: Jeden z Marie, druhý z Josefa.

Zakládajíce na tomto sdělení, někteří nemoudří jedinci, kteří četli tuto knihu, nesprávně usoudili, že zprostředkovatel přenosu popřel neposkvrněné početí a zrození Pána Ježíše Krista. Myslí, že došlo k pohlavnímu styku mezi Josefem a Marií a že Nejvyšší použil to tylo pro vložení do něj Své Duševnosti, čímž je zbožštil. Něco tak pošetilého v té knize napsáno nebylo !  Avšak duchovní podmínky v té době, kdy kniha byla psána, byly takové, že nebylo dovoleno, aby se tajemný proces fyzického narození Pána Ježíše Krista plně odhalil.

Nyní však nastal příznivý okamžik pro toto „Nové zjevení“. A ačkoliv je nesmírně obtížné, ba téměř nemožné popsat v lidských pojmech samotný proces, přesto může být něco světla promítnuto na tuto nejdůležitější událost v dějinách Stvoření. Proces přírodního zrození Pána Ježíše Krista byl vykonán podle principu KŘÍŽENÍ. Tento princip spočívá v tom, že SPLYNUTÍM DVOU ČI VÍCE ZCELA ODLIŠNÝCH ELEMENTŮ DOJDE KE VZNIKU ZCELA ODLIŠNÉHO PRVKU, JAKÝ SE DOSUD NEVYSKYTOVAL VE JSOUCNU ANI V BYTÍ.

V případě Pána Ježíše Krista byly použity TŘI ELEMENTY. Jeden z Boha Nejvyššího, jeden z Marie a jeden z Josefa.

Než budeme pokračovat, je nutno vědět, že stvoření jakékoliv formy života vyžaduje tři počáteční stavební kameny: Jeden ženský, jeden mužský a jeden – sjednocující katalyzátor. Schází-li z nich jeden, pak dochází ke spontánnímu potratu nebo mrtvému narození. Na vaší planetě, planetě Nula, sjednocující katalyzátor je vždy duchovní povahy (opravdově ryzí, v případě narození pozitivní entity, nebo ukradený a zvrácený – v případě zrodu entity negativní). Femininní a maskulinní principy jsou vždy takové povahy, jaké je jejich okolní prostředí, přiměřené poměrům na vaší planetě.

Z elementů duchovních je vybudována duchovní čili nejniternější mysl každé entity; z femininního prvku je sestavena vnitřní mysl čili duševnost neboli duše entity; z maskulinního prvku je vybudována vnější čili vědomá mysl. Fyzické tělo je sestrojeno z kombinace všech těchto tří elementů s prvky prostředí. Čili jinými slovy: Duchovní element tvoří ducha jakékoliv entity, femininní prvek je její duší a maskulinní prvek je formou jejího vyjádření, ovlivnitelnosti a chování.

Duchovní prvek je obvykle výsledkem duchovního zrození ideje pocházející buď z pozitivního, či negativního stavu. Následně je tato idea současně dána dvojici manželů či milenců na vaší planetě, čehož výsledkem je fyzický zrod nové lidské bytosti. Avšak v případě Pána Ježíše Krista situace byla výjimečně jiná. Za prvé: Především nedošlo k žádnému pohlavnímu styku mezi Josefem a Marií. Doslovný smysl v Bibli Svaté je správný, když se předpokládá, že Marie bylapannou v době početí. Za druhé: Ve chvíli, kdy Josef spal, vyňal Nejvyšší z něho nejvhodnější prvek a fúzí jej spojil s nejvhodnějším prvkem, vzatým z Marie. V tomto zvláštním případě nebyla použita duchovní katalyzující idea pro oživení následku této fúze, jak to je v případě vývoje lidského plodu. Jak víte, duchovní idea – katalyzátor je nutná pro uvedení jedinečného života do tohoto plodu, to proto, že jakýkoliv život vůbec přichází z duchovního stavu. Žádný život není možný bez duchovní ideje, působící jako katalyzátor oživení nově narozené lidské bytosti. Neexistoval, neexistuje ani nebude existovat žádný jiný zdroj života.

V případě Pána Ježíše Krista vstoupily na scénu docela nové prvky, které se použily pro fúzi s předchozími fúzí spojenými elementy z Marie a Josefa. Nejvyšší Bůh vzal ze Sebe – ze Své Absolutní mysli – nejvhodnější prvek a pomocí fúze jej sloučil s prvky Marie a Josefa. Toto je proces křížení. Jako výsledek tohoto procesu objevila se docela nová životní forma, jež dosud nikdy nebyla vytvořena, ani na věky znovu nebude vytvořena. Tím, že bylo použito Absolutního Božského prvku, který byl přidán a spojil se s prvky pocházejícími z Marie a z Josefa, byl hybrid, vytvořený takovou fúzí a kombinací, pojmenován Synem Božím. A to je důvod, proč Gabriel řekl Marii:

„Sestoupil na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i Ono Svaté, které se narodí, se bude nazývat Syn Boží.“ (Evangelium dle Lukáše 1:35).

Velkým nevysvětlitelným tajemstvím je zde proces oddělení jednoho Absolutně Božského prvku Boha Nejvyššího z celistvosti Jeho/Jejího Absolutního jsoucna a bytí a křížení se smrtelnými relativními prvky dvou lidských bytostí, těl, jejichž vzor byl vykonstruován takzvanými pseudotvůrci (pojem pseudotvůrců se vysvětluje v dřívějších knihách Nového zjevení zprostředkovatele tohoto přenosu a bude se znovu zpracovávat později v průběhu přenosu tohoto úseku Nového zjevení).

Jak bylo řečeno výše, toto se nikdy dříve nestalo a nikdy se nestane. Proto bylo narození Pána Ježíše Krista jedinečnou jednorázovou událostí, takže žádný avatar, žádná jiná lidská bytost či jakákoliv vědomě cítící entita, prorok či posel Boží, ať je to cokoliv nebo kdokoliv, se nezrodilo a nezrodí v podobném procesu. Pak nárok na božskost v případě takových osob, jako byli Buddha, Krišna a jiní dávní avatarové, je úplně falešný a vůbec neoprávněný. Bůh Nejvyšší v nich přítomen byl, ale oni nebyli bohové a nijaká přímá božskost jim nebyla udělena, ani v nich nespočívala.

Tato situace vysvětluje možnost otázky číslo tři, jak byla formulována na začátku této kapitoly: Je Pán Ježíš Kristus jednorozeným Synem Božím ? Cokoliv je oddělené nebo vzaté přímo z Boha a zkřížené s tím, co pocházelo ze dvou lidských bytostí, se nazývá Synem Božím, neboť to v sobě nese Absolutní Božství v přímé fúzi (nejen jako princip duchovní přítomnosti ideje – katalyzátoru, v němž je Nejvyšší vždy přítomen jako Život). Je nutno, abychom si zapamatovali jeden důležitý duchovní princip: Bůh Nejvyšší je přítomen ve Své celistvosti, ve Své plnosti v každém Svém Absolutním prvku, který obsahuje Jeho/Její Absolutní jsoucno a bytí. Byl tedy přítomen prostřednictvím tohoto Prvku v Ježíši Kristu od samého okamžiku početí.

Druhým tajemstvím tohoto procesu křížení je rozdělení obsahu těchto tří elementů, z nichž toto Božství v lidský formě sestávalo. V případy obvyklého narození lidských tvorů dochází k následující distribuci: Z maskulinního prvku otce je vytvořena vnější forma a vědomá vnější mysl a nevědomé procesy vnější mysli se všemi jejími atributy. Z femininního prvku matky je vytvořena vnitřní mysl a její duševnost se všemi svými atributy. Duchovní idea – katalyzátor používá všechny tyto atributy a vytváří specifickou duši, k níž přidělí jedinečného ducha ve formě „Nejniternější“ – Duchovní mysli.

V případě narození Pána Ježíše Krista prvním krokem bylo provedení fúze dvou prvků z Marie a Josefa. Nejvyšší vzal tyto prvky do zvláštního mezisvěta duchů. V tom světě byly prvky Marie a Josefa podrobeny fúzi způsobem velmi neobvyklým, lidskému rozumu vůbec nepochopitelným. Po dokončení tohoto procesu fúze byl přidán třetí prvek, vzatý či oddělený z Nejvyššího, a spojen s již provedenou fúzí dvou předešlých prvků. Jakmile se toto neobvyklé spojení dokončilo, vložil Nejvyšší jeho výsledek v lůno Marie, aby se v ní vyvinul ve zvláštní typ zárodku a pak došlo k jeho fyzickému narození.

Musíte chápat, že tato fúze absolutně nemá nic společného s tím, co se děje mezi mužským spermatem a ženským vajíčkem během otěhotnění. V procesu této fúze byly odstraněny jak specifická lidská duševnost, tak i lidský duch z těch dvou prvků se vším, co k nim patřilo. Výsledkem této fúze byla VNĚJŠÍ FORMA a LIDSKÉ TĚLO, které ve svých genech obsahovalo VŠECHNY nashromážděné zkušenosti zla a nepravd OD OKAMŽIKU AKTIVACE NEGATIVNÍHO STAVU pseudotvůrci s JEJICH VLASTNÍMI ELEMENTY, které přidali do svých fabrikací, tak dlouho, do kdy tento druh lidského těla bude existovat (dokud existuje negativní stav). (Jedná se tedy o odebrání všech informací – jako informační klíč / kód – negativního stavu včetně pseudotvůrců, které pak PÁN JEŽÍŠ KRISTUS použil k ovládnutí negativního stavu a použije ke konečné eliminaci negativního stavu – viz dále – pozn. zpracovatele.)

Všechna zla se nakupila v genech pocházejících z ženského prvku Marie; všechny nepravdy přišly z genů Josefova mužského prvku. Na druhé strany bylo z Absolutního prvku Absolutní vnější mysli Nejvyššího vytvořeno, za stavu oddělení se od Něho/Ní, zvláštní uzpůsobení, k němuž pak byly přidány jiné dva prvky z Nejvyššího a spojeny do celku, který představuje Ježíš Kristus. Jeden prvek z Absolutní vnitřní mysli Nejvyššího a jeden z Absolutní duchovní mysliNejvyššího byly oddáleny a zkombinovány s výše popsaným Hybridem. Z Absolutní vnější mysli byl vytvořen duch,duše a všechna duševnost Ježíše Krista a vložena do toho těla.

Další dva prvky byly přidány a spojeny do této duševnosti a ducha Ježíše Krista později. (Více o této další fúzi a jejím tajemství se odhalí v celé této knize.)

Tedy absolutně NIC lidského nevešlo do přirozenosti Ježíše Krista, do obsahu Jeho Ducha, Jeho Duše, Duševnosti, ale vše bylo přímo vzato z Boha Nejvyššího. Toto je závažná odlišnost mezi narozením kohokoli na vaší planetě – bez výjimky a výluky – a narozením Pána Ježíše Krista. Znovu a zas se tu opakuje, že taková situace se nikdy dosud nevyskytla a ani k ní na věky věčné znovu nedojde.

Ačkoliv proces oddělení Absolutních prvků – zpočátku od Absolutní vnější mysli Nejvyššího, později pak od Jeho/Její Absolutní duchovní mysli, nemožno vylíčit v lidských pojmech, ani pochopit omezeným a nevidomým lidským rozumem, přece jen možno pochopit nutnost tohoto oddělení. Bez odluky tohoto původně jednoho Absolutního prvku, fúze by byla se všemi Absolutními prvky Nejvyššího. V procesu takové fúze by se povšechností Absolutního stavu a Absolutního procesu zničily nejen relativní prvky vzaté z Marie a Josefa, nýbrž veškerá zóna vymístění, celá vaše planeta a všechna pekla by v okamžení přestala existovat. Nikdo nemůže přežít takovou Absolutní přítomnost, zvláště ne ti, co žijí ve zlech a nepravdách. V takovém případě by se inkarnace Pána Ježíše Krista minula cílem a žádné trvalé odstranění negativního stavu by nebylo dovedeno do konce. Stav oddálení však umožňuje, aby ta Přítomnost byla dostatečně zmírněna, a tak se zabránilo úplnému setření relativních prvků i všeho ostatního.

Ze stanoviska této odluky, může Pán Ježíš Kristus bohem přebývání na vaší planetě být vnímán jako jednorozený Syn Boží. Není divu, že On v tom stavu oddělenosti mluvil o Bohu, modlil se k Bohu a komunikoval s Bohem jako někdo, kdo je od Něho oddělen a kdo je zcela odlišnou osobou či entitou. Bohem Svého pozemského přebývání byl přesně v té roli. Nicméně, problém s tímto pojímáním pravé přirozenosti Pána Ježíše Krista spočívá ve skutečnosti, že tento stav se považoval za trvalý. Lidé, kteří sestavili třetí otázku, uvedenou na začátku této kapitoly, usoudili nesprávně, že to je tím na věky pravým stavem a rolí Pána Ježíše Krista. Nepřišlo jim na mysl, že stav odluky je přechodný a dočasný. Vše, co se oddělí od domácí základny, dychtí po sjednocení se svým domovem. Těmto lidem tudíž unikl nejzákladnější důvod pro tuto odluku – podrobit negativní stav kontrole Božské prozřetelnosti Pána Ježíše Krista (což do té doby nebylo), a po vyplnění toho poslání nejen znovu sjednotit se se Svým původním Zdrojem ale přinést s Sebou toho Jedinečného Hybrida ve vší jeho celistvosti a včlenit jej v Pána Boha Nejvyššího.

Aby však lidské tělo Ježíše Krista, vytvořené z prvků vzatých z Marie a Josefa, bylo schopné vyplnit toto nanejvýš důležité a životodárné poslání, muselo se stát nejprve božským, stejně jako bylo učiněno lidským Božské toho Absolutního prvku. Tento proces byl proveden krůček za krůčkem postupně proto, aby se to tělo nezničilo; byla odstraněna všechna zla a všechny nepravdy v něm obsažené a na jejich místo – po provedení jiné fúze – byly dány prvky vyšlé z Absolutní vnitřní mysli: Božské dobro a Božská pravda a z Absolutní duchovní mysli: Božská láska a Moudrost Nejvyššího.

Proces této VÝMĚNY byl procesem zápasů s pokušením a útoky ze strany všech pekelných mocností. V průběhu těch bojů, toho pokušení a těch útoků byla odluka Božství Pána Ježíše Krista nejzřetelněji a nejvýrazněji patrná. Bylo to v okamžicích těchto bojů a pokušení, kdy mluvil o Svém Bohu Otci jako o odlišné Entitě. Když v takovém stavu nebyl, prohlašoval, že je se Svým Otcem jednou a touž Osobou. Jakmile byla z toho těla vyhnána všechna zla a všechny nepravdy a nahradily se všemi atributy těch dvou přidaných prvků, pocházejících z Absolutní vnitřní mysli i z Absolutní duchovní mysli Nejvyššího, po posledním pokušení na kříži a v procesu vzkříšení, bylo lidské tělo Ježíše Krista učiněno Božským a věčně nesmrtelným, podléhajícím jen duchovním zákonům a nezničitelné na věčnost.

Třetím závažným tajemstvím v tomto procesu je tajemství znovusjednocení těch původních Absolutních Prvků Pána Boha Nejvyššího s jejich původním pramenem s vpojením toho hmotného těla, nyní zbožštělého, do Božství Nejvyššího.

Nebyly žádné problémy se sjednocením Původních prvků s jejich Původním zdrojem, neboť tam přirozeně patřily. Problém byl s fyzickým tělem. Ač bylo výše uvedeným pochodem učiněno Božským, přece jen bylo vytvořeno z prvků časových a prostorových a zóny vymístění. S ohledem na tento fakt, sjednocení a včlenění toho těla v celek Božství musí mít čas a místo a podrobovat se zákonům, které ovládají časoprostorové kontinuum. Jak tento nesmírně důležitý proces zaujímá místo a čas, používá Nejvyšší tělo Ježíše Krista, aby se jevil členům Svého Stvoření a Svému lidu, stýkal se s nimi soukromě, osobně, intimně, láskyplně a rodičovsky. Nyní je možno Nejvyššího v tom těle jako Ježíše Krista se dotknout, cítit, objímat a držet. Možnost takového přímého styku doposud neexistovala. Před tím používal Nejvyšší Své anděly, když komunikoval s lidmi.

Z této okolnosti můžete vidět, jak povstala druhá otázka, uvedená na začátku této kapitoly: Používá Nejvyšší formu Ježíše Krista, aby komunikoval se Svým lidem ?  Řečeno znovu: Jak v případě třetí otázky, tak i zde lidé nesprávně usoudili, že je to neustálý stav, který bude trvat na věky. Nic nemůže být dále od pravdy. Až donedávna, dočasně bylo tomu opravdu tak, tak jako byla pravdivá situace, podchycená v otázce číslo tři, během života Pána Ježíce Krista na vaší planetě.

Přesto je realitou, že proces sjednocení a zahrnutí přírodního těla Ježíše Krista v Nejvyšším pokračoval. V průběhu toho procesu byly podmínky odloučení stále ještě přítomny. V tom ohledu bylo Zjevení Ježíše Krista v Bibli Svaté diktováno a psáno z pozice té odluky. Ještě i tam mluví o Sobě Pan Ježíš Kristus jako o Synu Božím, Beránku Božím čili jako o někom, kdo se liší od pravého Boha. Pokud existuje určitý stupeň oddělení, je taková mluva přípustná, neboť obsahuje zrnka pravdy. Nic naplat, odluka je odluka, díváte-li se stranou toho, od čeho se odlučuje, ač nyní ve větší blízkosti, než tomu bylo dříve (během Jeho/Jejího pobytu na vaší planetě).

Vynakládá se však veškeré úsilí, aby se tato odloučenost úplně zrušila. V PRŮBĚHU TOHOTO RUŠENÍ A ZNOVUSJEDNOCOVÁNÍ MĚNÍ SE OD ZÁKLADU PŘIROZENOST TÉ ČÁSTI, JEŽ SE NAZÝVÁ JEŽÍŠ KRISTUS, I TÉ JEŽ SE JMENUJE PÁN BŮH NEJVYŠŠÍ. V jistém bodu jsou z toho těla vypuzeny všechny prvky času a prostoru a NAHRAZENY jinými, nečasovými a neprostorovými. Za těchto nových okolností to tělo se stává ucelenou částí povšechnosti původního Nejvyššího, který se nyní mění v Pána Ježíše Krista, Jediného Boha Nedělitelného, úplně sjednoceného a integrovaného ve všech Svých elementech.

Máme zde tedy nového Absolutního duchovního hybrida, který se již nejmenuje Bůh, Nejvyšší, ani Pán, ani Duch Svatý, ani Ježíš, ani Kristus, také ne Ježíš Kristus, nýbrž PÁN JEŽÍŠ KRISTUS. Nikdo na té úrovni neexistuje, ani nikdy nebude existovat. Toto je kriticky a životně závažné rozlišení.

Ať je nyní známo všem ve veškerém Stvoření a všem v zóně vymístění, že tento nejzákladnější krok všech kroků v jsoucnu a bytí byl završen (jak to souvztaží na vaší planetě, planetě Nula) těsně před vánocemi 1987.

Kdo má uši k slyšení, nechť slyší, co je zde zjeveno !

Důsledky tohoto skutku jsou nevypočitatelné pro celé Stvoření i pro zónu vymístění a budou otřásat základy veškerého jsoucna a bytí navěky.

Tímto vstoupil do jsoucna a bytí docela nový duchovní stav. Z tohoto nového duchovního stavu může být konečně formulována odpověď na otázku, co je pravá přirozenost Pána Ježíše Krista. Otázka číslo jedna ze začátku této kapitoly je správná. Pán Ježíš Kristus je vskutku jediný Pán, Bůh, Nejvyšší, Jediný, Nerozdílný, Stvořitel, který učinil Své Božství lidským a Své Lidství Božským.

Všechny zbylé otázky se staly buď zastaralými – jako otázka druhá a třetí – vyčerpáním své užitečnosti, nebo byly zcela falešné, jako otázky čtyři až sedm. Od této chvíle jediným náležitě přijatelným duchovním přístupem je přístup obrácení se na Pána Ježíše Krista. Všechna jiná jména a jiné způsoby, vzývání staly se neodvratně zastaralými a bezvýznamnými.“

25. ledna 1988 v 5:50 ráno přišlo ke mně navíc slovo Pána Ježíše Krista, řkoucí:

„Pokračuj, prosím, s přenosem této porce Nového zjevení ohledně pravé přirozenosti Pána Ježíše Krista !

Pro lepší pochopení tohoto předmětu budou nyní zjeveny nový souvztažný význam a vztažnost slov „Pán Ježíš Kristus“.

(1) „Pán“ označuje a odráží Absolutní duchovní mysl Pána Ježíše Krista, Jeho/Jejího Absolutního ducha, Jediného, který vždy jest od věčnosti do věčnosti. Ve starém označení „Pán“ obsahoval to, co bylo známo pod jmény „Bůh“, „Nejvyšší“, „Stvořitel“, „Jehova“ atd. Též znamená Absolutní manželství všech Absolutních principů Božské lásky a Božské moudrosti.

(2) Slovo „Ježíš“ se vztahuje na všechny aspekty a principy, zahrnující Absolutní vnitřní mysl, čili Absolutní duševnost a věčný proces Absolutní duševní činnosti Pána Ježíše Krista. Toto je Absolutní princip femininity Pána Ježíše Krista. V něm jsou obsaženy všechny nekonečné variace principů Absolutního Božského dobra, Láskyplnosti, Hřejivosti, Laskavosti, Soustrasti, Soucitu, Nevinnosti a Pokory.

(3) Slovo „Kristus“ označuje všechny aspekty a principy Absolutní maskulinity Pána Ježíše Krista. Vztahuje se na Jeho Absolutní vnější mysl. Zde jsou obsaženy všechny nekonečné variace Absolutní Božské duchovní a přírodní pravdy, Inteligence, Rozumovosti, Logiky, Úsudku, Myšlení, Vnímání, Uvědomění, Skromnosti a Poníženosti.

V Pánu Ježíši Kristu jsou všechny tyto aspekty v Absolutní jednotě, Sjednocenosti a Harmonii bez nijakých náznaků rozdělenosti či rozloučenosti. Ke všem těmto aspektům bylo přidáno lidské tělo, získané na vaší planetě po té, kdy se stalo Božským v procesu popsaném výše zde a v knize „Hlavní ideje Nového zjevení“. Funkce toho těla je mnohonásobná:

1. Dovolilo přímý kontakt s Pánem Ježíšem Kristem.
2. Všem umožnilo smyslové zkušenostní vnímání Pána Ježíše Krista.
3. Dalo Mu/Jí možnost vstupu do jakékoliv oblasti zóny vymístění, aniž by Jeho/Její přítomnost zavinila něčí zkázu.
4. Učinilo Pána Ježíce Krista jedinou Absolutní bytostí, která obsahuje všechny prvky jsoucna a bytí, včetně něčeho počátečně zfabrikovaného pseudotvůrci (do té doby nic tělesného ani ze zóny vymístění v Nejvyšším obsaženo nebylo).
5. Dovolilo Pánu Ježíši Kristu zakusit přímo a osobně dopad negativního stavu přesně tak, jak ho prožívají lidé a jiní účastníci v negativním stavu (není možné prožít negativní stav ve Stavu Absolutní dobroty a pravdy).
6. Dalo Absolutnímu Pánu Ježíši Kristu přímou zkušenost toho, jak se pociťuje relativnost, jakou mají ostatní bytosti a lidští tvorové.“
7. Umožnilo to Pánu Ježíši Kristu pocítit intimně a osobně, co a jak cítí relativní bytosti a entity, a jednat s nimi z jejich stanoviště způsobem velmi soukromým, intimním, jedinečným a osobním. Před tím vztah nebyl nikdy přímým, jen zprostředkovaným (službou andělů).

Z těchto krátce vyložených důvodů (nejsou to pouze tyto, ale tyto jsou pohotově přístupné všem k poznání) je zřejmé, jak to bylo důležité, životně závažné a osudově rozhodující, aby Pán Ježíš Kristus vzal s Sebou Své lidské tělo po vzkříšení. Další, ještě tajemnější a více mystický důvod byl v tom, že bez tohoto zákroku, bez vtělení a včlenění toho těla do povšechnosti Absolutního jsoucna a Absolutního bytí Pána Ježíše Krista, NEBYLA by možná konečná eliminace negativního stavu. Není možné vyřadit nic, dokud se nejdříve neprožije plnost povahy toho, co se eliminuje.

Pamatujte si, že zpočátku v Nejvyšším nebylo nic z negativního stavu v přímé, zkušenostní modalitě. Z knihy „Hlavní ideje Nového zjevení“ je vám známo, že Nejvyšší slíbil všemu Stvoření a všem účastníkům v zóně vymístění, že až nastane vhodný čas, Sám/Sama Nejvyšší vstoupí do negativního stavu, aby jej takřka z první ruky zažil a poznal, ovládl a podrobil, čímž by připravil cestu k jeho totálnímu vyřazení po té, až by splnil svůj účel: Poskytnutí učební zkušenosti pro celé Stvoření o tom, jak vypadá život bez pozitivního stavu, bez pravého Boha a bez pravých duchovních zásad. Bez takové přímé zkušenosti nebyla by eliminace negativního stavu proveditelná. Nic se nemůže docílit ve směru od zevnějšku do nitra. Je to multiverzální zákon Stvoření, že jediný způsob, jalo se cokoli může docílit, je z vnitřku toho, co je předmětem docílení.

Tím, že Pán Ježíš Kristus je Sám/Sama v Sobě Absolutním zákonem a řádem (z pozice toho, s čím slovo „Kristus“ souvztaží), musí vše konat tímto způsobem. Jinak by to bylo Jeho/Jejím sebepopřením. Takové popření Sebe Sama by přivedlo k zničení Absolutního jsoucna a bytí v Pánu Ježíši Kristu, po čemž by následovala zkáza veškerého Stvoření. Z těchto důvodů je zřejmé, že eliminace negativního stavu je možná jen ve směru z nitra negativního stavu, nikoliv z vnějšku. Lidské tělo Ježíše Krista, jež bylo učiněno Božským, umožňuje Jemu/Jí vstoupit do negativního stavu kdykoliv, kdekoliv, a tak zahájit jeho vyřazování v pravou chvíli – ze samotného jeho nitra.

V tomto činu spočívá pravé tajemství funkce Pána Ježíše Krista jako Spasitele nejen lidstva, ale i veškerého Stvoření. Nebýt tohoto činu, negativní stav by nejen potrval navěky, ale nakonec by i zvítězil, celé Stvoření by ovládl a vyhubil. Prostřednictvím lidského těla má Pán Ježíš Kristus negativní stav pod Svou kontrolou, DOVOLUJE mu jen to NEJNUTNĚJŠÍ, pro ODHALENÍ jeho ošklivé tváře a povahy. Je tedy patrno z tohoto Nového zjevení, jak je nanejvýš naléhavé, aby každý uznal tu skutečnost, že Pán Ježíš Kristus je Jediným Bohem Nedělitelným, Který Své Božství učinil lidským a to Lidství pak učinil Božským. Nikdo nemůže být spasen, kdo tento fakt neuzná. Jakýkoliv čin osvobození z negativního stavu a jeho zla a nepravd musí začít přiznáním této skutečnosti. Nepřiznáním tohoto skutku odmítá každý pro sebe možnost spasení z negativního stavu.

Vraťme se však k otázce přirozenosti Pána Ježíše Krista.

Se zřetelem na výše zjevené důležité skutečnosti je očividné, proč nejsou jiná Boží jména při uctívání Pána Ježíše Krista déle přijatelná. Nestačí říkat jenom „Pane“, či jenom „Ježíši“, či jenom „Kriste“, ani jiná jednotlivá jména. Když se to dělá, znamená to oddělování duchovních principů. Nelze být vyslyšen z pozice oddělenosti, ale jen z pozice jednotnosti. Vyřčením jména „Pána Ježíše Krista“ se ustanovuje základna, z níž možno být vyslyšen a mít vztah, neboť takto se oslovuje sjednocená celistvost Jedinosti Pána Ježíše Krista.

Modlíte-li se a projevujete-li úctu k „Pánu“ nebo k „Ježíši“ či „Kristu“ v oddělenosti, nevyhnutelně se obracíte na negativní stav. Nezapomeňte, že podstatou negativního stavu je skutečnost úplné separace. Negativní stav pekel má rád, když se lidé modlí a přinášejí poctu z pozice této odluky. Otvírá to negativním entitám dveře, aby mohly do nich vstupovat a vzbuzovat v nich falešný dojem, že jsou „Pán“, či „Ježíš“, nebo „Kristus“, či „Ježíš Kristus“, ba i „Pán Ježíš“ nebo „Pán Kristus“, či jakoukoli kombinací jmen, která užívají. Toto se děje na vaší planetě s alarmující frekvencí.

Působení, řízení a vláda nad Stvořením z pozice Pána Ježíše Krista se může nazývat Božskou prozřetelností Pána Ježíše Krista. Pokračující a neustálá činnost a skutky Pána Ježíše Krista vyplývající z Jeho/Její Absolutní niternosti a proudící do Jeho/Její Absolutní zevnějšnosti rodí Duchovní energie. Tyto stále prozařují, prostupují a pronikají veškeré Stvoření, jeho všechny obyvatele a agenty pozitivního stavu uvnitř zóny vymístění. Osvěcují a inspirují je, dávají jim náhled, pravou intuici k rozeznání toho, co je náležité, správné a pravdivé. Tato ČINNOST Pána Ježíše Krista se nazývala „Duchem Svatým“. Tento termín se může ponechat, pokud Duch Svatý Pána Ježíše Krista je vnímán jako Jeho/Jejíčinnost a ne jako odloučená Entita v příslovečné křesťanské Trojici, ve smyslu pseudokřesťanského pojímání Trojice.

Pojem „Trojice“ v jeho nynějším chápání může být definován jako sjednocenost všeho toho, co je obsaženo ve slovech „Pán“, „Ježíš“ a „Kristus“, jak bylo shora vysvětleno. Totéž platí i o slovech „Otec“, „Syn“ a „Duch Svatý“. Poslední slova, totiž Otec, Syn a Duch Svatý se stala vzhledem k významu Nového zjevení úplně zastaralá. Následkem procesu výše popsané fúze, křížení a sjednocení není již déle Otec, Syn a Duch Svatý či Syn Boží či Syn Člověka. Všechno je nyní obsaženo v jednom pojmenování – Pán Ježíš Kristus.

Nicméně, jak je vám známo, většina lidí na vaší planetě nebude mít příležitost číst tato slova. Negativní stav, jenž má všechnu moc a kontrolu nad planetou Nula, z dopuštění Pána Ježíše Krista, znemožní na nějakou dobu širší užití Nového zjevení. Nové zjevení je více k užitku veškerému Stvoření a jen velmi málo lidem na vaší planetě. Lidem, co nebudou nijak informováni o tomto důležitém faktu, a proto budou nadále uctívat takzvané „bohy“ pod všelijakými jmény a ve všemožných formách, bude po odchodu z této planety a po vstupu do mezisvěta duchů dána veškerá možnost důkladně prostudovat Nové zjevení. Přijetí jeho idejí umožní jim zapsat se do Nové školy a podstoupit proces duchovní transformace. Ti, co budou tvrdošíjně lpět na vlastních „pozemských“ náboženstvích či systémech víry, odsoudí se k pobytu v jednom z pekel, které odpovídá jejich povaze, a to do té doby, než budou hotovi uznat a přijmout pravdu Nového zjevení.“

Dne 26. ledna 1988 v 6:10 ráno znovu ke mně bylo slovo Pána Ježíše Krista, řkoucí:

„Smím tě ve vší pokoře požádat, abys ukončil přenos této kapitoly ?  Vřelý dík.

Se zřetelem na tyto pronikavé změny multiverzálního rázu, jsoucí výsledkem změny v přirozenosti Pána Ježíše Krista a toho, jak se tato změna pojímá, původní oslovení v tom, co je známo tak zvaným křesťanům jako modlitba Pána, musí se pozměnit. Postaru modlitba začíná slovy „Otče náš, jenž jsi na nebesích…“ Z autority a z nařízení Pána Ježíše Krista tato slova nahrazují slovy „Náš Pane Ježíši Kriste na nebi…!“ Tato záměna odráží přítomný stav duchovních podmínek v celém Stvoření i jeho multivesmíru. Pán Ježíš Kristus je nebeský Bůh Otec/Matka, Nejvyšší, Jeden Nedělitelný Stvořitel, který byl, je a bude od věčnosti do věčnosti. (Více o Modlitbě Páně viz v kapitole 26 této knihy).

Ještě jedna věc má být odhalena v této kapitole. Týká se to odloučení Absolutního prvku z Absolutní zevní mysli Nejvyššího a jeho fúze s prvky, vzatými z Marie a Josefa za účelem vytvoření jedinečného duchovně – duševně – tělesného Hybrida. Ačkoliv proces, jakým k tomu došlo, nemůže ve Stvoření a jeho multivesmíru nikdo plně pochopit, přece jen se mohou zjevit jisté ohraničené důvody, proč Absolutní vnější mysl byla použita za tím účelem.

(1) Pokud si vzpomínáte, bylo v kapitole Duchovní metafyzika v knize „Čtvero pojetí duchovní struktury Stvoření“ zjeveno, že duchovní vesmír či nebesa byla stvořena z prvků a energií Absolutní duchovní mysli Nejvyššího (tehdy tato Mysl byla nazývána Absolutní nejniternější mysl. Tento pojem je pozměněn z důvodů, které budou odhaleny později). Zprostředkující vesmír byl stvořen z prvků a energií Absolutní vnitřní mysli Nejvyššího. Přírodní pak, neboli fyzický vesmír, byl stvořen z prvků a energii Absolutní vnější mysli Nejvyššího. Každý vesmír svou strukturou a účelem, pro který byl stvořen, odráží povahu té oblasti ve Stvořiteli, ze které byl počat. Jelikož každá Absolutní mysl v základě má odlišnou povahu a funkci ve své jednotnosti, jednotě a harmonii, je tedy každý vesmír podstatně rozdílný od jiných. Přesto představují ve své jednotě a harmonii překrásný soudržný celek.

Jakékoliv působení, které probíhá v jakémkoliv vesmíru, vždy vyvěrá z absolutního působení v té úrovni Absolutní mysli Stvořitele, ze které byl stvořen.

(a) Tedy všechna působení a činnosti v duchovním vesmíru se vztahují přímo k působení a činnostem v Absolutní duchovní mysli Nejvyššího čili, dle nové terminologie, té části v Pánu Ježíši Kristu, jež souvztaží se slovem „Pán“, a jsou jejich přímým důsledkem.

(b) Na druhé straně všechna aktivita a všechny operace v zprostředkujícím vesmíru se vztahují a jsou přímým následkem operací a činností Absolutní vnitřní mysli Nejvyššího čili, podle nové terminologie, té části Pána Ježíše Krista, jež souvztaží se slovem „Ježíš“.

(c) A konečně, všechny činnosti a operace v přírodním čili hmotném vesmíru se vztahují a jsou přímým důsledkem operací a aktivit Absolutní vnější mysli Nejvyššího čili – v novém názvosloví – té části Pána Ježíše Krista, jež souvztaží se slovem „Kristus“.

Pro souvztažný význam a diskrétní, nikoliv kontinuitní či lineární uspořádání struktury a dynamiky jak Stvořitele, tak i Jeho/Jejího Stvoření, žádná záměna jedné oblasti druhou není možná ani myslitelná. Nebylo by z toho prostě nic.

Pokud si pamatujete, negativní stav povstal na úrovni nejzevnější oblasti přírodního čili fyzického vesmíru neboli – jako se tenkrát nazývala – na planetě Zemi (jejíž nynější název je planeta Nula). Planeta Země tenkrát byla stvořena z nejzevnějších, vnějších prvků a energií Absolutní zevnější mysli Nejvyššího. Na této úrovni nejzazší zevnějšnosti došlo k započetí negativního stavu. Znovu ať je známo, že žádná jiná úroveň Stvoření s jeho multivesmíry není s to počít negativní stav. Je to v rozporu s pravou povahou té které úrovně a není to myslitelné v žádné oblasti její percepční modality. Na druhé straně nejzazší oblast zevnějšnosti JE SCHOPNA tohoto započetí, jelikož je v relativně vzdálenější pozici od duchovního středu. Takže dotaz, jak by vypadal život bez duchovních principů, neboli bez Boha, či otázka, jak by vypadal život, kdyby byl odvozen z neduchovních zásad, na této úrovni může vzniknout SNADNO. Proč byla vyřčena tato otázka, je vysvětleno v knize „Základy lidské duchovnosti“. Jak si jistě pamatujete, v době, kdy tato otázka byla zkoušena, došlo k propadnutí účastníků toho experimentu i jejich planety Země do zóny vymístění (viz první kapitolu v knize „Čtvero pojetí duchovní struktury Stvoření“). V tom samém okamžiku stala se planeta Země planetou Nula.

Aby mohl jednat s negativním stavem v té době, potřeboval Nejvyšší najít nejvhodnější prvek k té zóně, kde by se inkarnoval a pevně uchytil. K tomu byl použit nejzevnější prvek Absolutní zevní mysli Nejvyššího. Vždyť z té Mysli byl stvořen celý přírodní Vesmír ! A to byl Vesmír, z něhož vzešel negativní stav. Je tedy zcela logické, že ten prvek měl být použit pro fúzi a vytvoření hybrida, ze kterého bylo odvozeno Stvoření celého fyzického Vesmíru. Nemohly být použity jiné prvky z žádného jiného zdroje nebo oblasti Absolutní mysli. Nemohly by se tam jednoduše zachytit. Bylo by to jako cizí těleso v lidském těle. A lidské tělo vrozeně nesnese vůbec ve svém systému přítomnost nějakého cizího tělesa. Má sklon je vypudit. Avšak přijme to, co je mu vlastní nebo je původem stejné povahy.

Proces křížení nemohl být proveden mezi fúzí spojenými elementy, vzatými z Marie a Josefa, ani s jinými prvky, které by pocházely z jakékoliv jiné oblasti, než byla oblast nejzevnějšího prvku Absolutní vnější mysli Nejvyššího. Jak víte, slovo „Kristus“ souvztaží s tou vnější myslí. Proto se Kristus narodil na vaší planetě. Jedině Kristus, přírodní pravda Absolutního Božství Nejvyššího, se mohl uchytit v zóně vymístění, která je příhodou fyzického vesmíru.

Byly tudíž pro formaci hmotného těla Ježíše Krista použity tři prvky: Jeden z Marie, v jeden z Josefa; a po jejich fúzi byl přidán třetí prvek, který se oddálil z Nejvyššího (z Jeho Absolutní vnější mysli). Takže přírodní pravda, „Kristus“, byla opojena do toho těla, aby se mohla prožít celá škaredá povaha všech druhů zla a nepravd negativního stav, obsažených v prvcích, vzatých z Marie (všechna zla) a z Josefa (všechny nepravdy). Po spojení s nimi mohl Kristus neboli přírodní pravda ze své duchovní podstaty zažít v negativním stavu vše přímo, aniž by uvedl do nebezpečí zkázy obě komponenty nebo kohokoliv v negativním stavu.

(2) Po zhotovení tohoto hybridizovaného těla, po jeho náležité fúzi a zakotvení, bylo nutno jako další krok obdařit jej speciální duševností, která by byla v souladu s posláním Ježíše Krista na vaší planetě a v negativním stavu všech pekel. Postavení Kristovo v tom zkříženém těle, způsob, jakým došlo tak tajuplně k jeho fúzi, mohly nyní dostatečně uzpůsobit a ZAŠTÍTIT Božskou duševnost před ovládnutím a zkažením ze strany negativního stavu. Božská duševnost Ježíše Krista byla v té době ustanovena procesem nadělení té části, jež vyšla z Absolutní vnitřní mysli Nejvyššího, souvztažící se slovem „Ježíš“. Velmi zvláštní prvek byl vzat z této Mysli a spojen fúzí s ostatními částmi nového hybrida. Takto se udála inkarnace Ježíše Krista. Nutnost tohoto činu tkví v tom, že pravda je živá ze svého dobra, tak jak dobro vnímá a rozlišuje svou pravdu. Jak „Kristus“ souvztaží s pravdou, tak „Ježíš“ koresponduje s dobrem. Po potlačení a odstranění vší pozemské duševnosti v těch prvcích, které byly vzaty z Josefa a Marie, v procesu jejich fúze, byla duševnost Nejvyššího, z které byla stvořena Vnitřní mysl Ježíše Krista, nadělena tomu tělu.

(3) Duševnost – „Ježíš“ dohromady s přírodní pravdou své duchovní podstaty – „Kristem“, mající moc nad fyzickým tělem – hybridem, byly s to vytvořit stav a příznivou schránu pro pravého Ducha Nejvyššího, aby tak vešel do Ježíše Krista, aniž by ohrozil zónu vymístění, ani prvky Ježíše Krista, které vyšly z Jeho/Jejích pozemských rodičů. Byla zároveň zachována nedotčenou schopnost prožívat hnusnou povahu negativního stavu za účelem jeho podrobení, uvedení do řádu a vítězství nad ním v Sobě, ve Svém Nitru a všeobecně. Ze zvláštního prvku Absolutního ducha čili z Absolutní duchovní mysli Nejvyššího byla vytvořena Nejniternější duchovní mysl Ježíše Krista. Znovu byl použit proces velmi speciální fúze tohoto nového Duchovního prvku s ostatními částmi hmotného a duševního hybrida.

(4) Můžete tedy jasně vidět, že Nejniternější duchovní mysl Ježíše Krista byla z ryzího nepodmíněného Božství, vyvěrajícího přímo z Absolutní duchovní mysli Nejvyššího. Jeho/Její Vnitřní mysl čili Mentalita neboli Duše byla vytvořena přímo z Absolutní mentality čili z Absolutní vnitřní mysli Nejvyššího. Jeho/Její Zevnější či Vnější mysl byla formována z Absolutní vnější mysli Nejvyššího. Při formování Jeho/Jejího hmotného těla byl použit zvláštní proces hybridizace, při kterém došlo k fúzi tří prvků, jak bylo popsáno shora. Po ukončení poslání Pána Ježíše Krista byly elementy hmotného těla, vyšlé z Marie a z Josefa, očištěny a zbaveny všech druhů zla a nepravd a místo nich naplněny Božskými atributy dobra a pravdy a navěky učiněné Božskými.

Z tohoto výkladu je tedy zřejmé, že Pán Ježíš Kristus byl ve všech ohledech, včetně Svého hmotného těla, pravým Bohem, v Němž Nejvyšší byl od samého začátku inkarnace na planety Nula přítomen. Kdykoliv se Ježíš modlil k Svému Bohu či Otci, modlil se z pozice těch prvků, které byly vzaty s Marie a Josefa. V té době – než došlo k vyplnění Jeho/Jejího poslání, byly ty prvky jedinými věcmi v Něm/v Ní, jež nebyly božského původu. Nic božského v nich nebylo do chvíle, kdy jejich proces divinizace byl dovršen. Tento proces se v Evangeliích v Bibli Svaté nazývá glorifikace.

Je očividné, že ze stanoviska nebožského, to Božské, Nejvyšší či Otec, se jeví jako odloučené od toho nebožského. Z nepochopení této situace pocházejí všechny ohavné zkresleniny ve věci Trojice a způsobu jejího chápání všemi křesťany (vyjímaje následovníky učení Swedenborgova).

Ať z této kapitoly plyne zde opakovaný výrok, založený na zjevených skutečnostech, že je zřejmé, že Pán Ježíš Kristus jest Jediným Bohem Nedělitelným, skutečným Nejvyšším, Stvořitelem, Otcem, Synem a Duchem Svatým, a že žádný jiný bůh neexistoval, neexistuje a nikdy do věčnosti nebude existovat.

Ten/ta, co mají uši k slyšení a naslouchání, ať slyší a naslouchají tomu, co Pán Ježíš Kristus zjevuje v této kapitole !“

(3)

Kapitola třetí

ZRADA KŘESŤANSTVÍ

Dne 27. ledna 1988 v 6:00 hodin ráno bylo ke mně slovo Pána Ježíše Krista, řkoucí:

„Nyní nastal čas, abychom se zabývali zradou křesťanství. Do tohoto zjevení nebylo známo, že tuto zradu předpověděl Pán Ježíš Kristus v průběhu jednání s apoštolem Petrem. Petr té doby souvztaží s veškerým křesťanským hnutímzpříkladňuje jej v procesu dějin. a

V Evangeliu Matouše v kapitole 16 verši 18 je psáno:

„A Já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji Svou církev a brány pekel ji nepřemohou.“

Jak většina z vás ví, slovo „Petr“ znamená skálu. Slovo „skála“ souvztaží s duchovní pravdou. Je-li církev budována na opravdové duchovní pravdě, nic proti ní nezmůže žádné zlo ani žádné nepravdy („brány pekel ji nepřemohou“). Jakékoliv pravé duchovní hnutí, označené zde slovem „Církev“, musí být založeno na duchovní pravdě, zjevené Pánem Ježíšem Kristem.

Bohužel málo lidí ví, že každá souvztažnost má také svůj negativní protějšek. V tomto případě může a taky zmůže zfalšovaná pravda založit duchovní hnutí čili církev, jež bude blokovat a odporovat ryzí duchovní pravdě. Takže slovo „skála“ může mít dvojí spoluoznačení v závislosti od toho, jaké volby učiní stoupenci takzvané „církve“. Budou-li volit čistou duchovní pravdu pro dobro věci, „brány pekel ji nepřemohou“. Dojde-li však k výběru zfalšované duchovní pravdy, pak církev je výtvorem pekel, a proto brány pekelné se nepokusí ji přemoci, ale spíš ji budou podporovat jako svůj produkt. V každém případě: „brány pekel ji nepřemohou“.

Většina vykladačů shora citovaného verše z Matouše mylně usoudila, že po té, co Pán Ježíš Kristus prohlásil, že na Petrovi – „skále“ založí Svou Církev, nic nedobrého či negativního se s ní nemůže stát. Toto je zvlášť odůvodněno tvrzením, jež následuje: „brány pekel ji nepřemohou“. A přesto může toto tvrzení znamenat obojí alternativu, jak bylo uvedeno shora. Že je tomu tak, je zjevné z Petrova chování, které se projevilo hned po tom prohlášení. Musíte si uvědomit, že tím prohlášením byla Petrovi přidělena role reprezentování osudu celého křesťanství na vaší planetě. Je-li určena někomu taková role, bude život té osoby odrážet – a to do nejmenších podrobností – přesně to, co se stane s celým hnutím, které je tou osobou představováno.

Není náhodou, že ve stejné kapitole u Matouše, hned před tím, než Pán Ježíš pronesl citovanou větu, vyznává Petr, když říká Pánu Ježíši Kristu: „Ty jsi Kristus, Syn Boha živého !“ (verš 16). Povšimněte si, že Petr vyznává Krista, ne Ježíše Krista. Tady je to první zrnko zrady křesťanství. Ochota přijmout Božství Pána Ježíše Krista je omezena nejzevnějším prvkem, vzatým z Absolutní vnější mysli Nejvyššího – „Krista“. Ta omezenost přivádí k přijetí přírodní pravdy, ale ne ve velké míře pravdy duchovní, a ještě méně pravdy nebeské. Navíc úplně se přehlíží život té pravdy – přírodní, duchovní a nebeské dobro. Co vám zbývá, opomíjíte-li život nějakého prvku ?  Mrtvý prvek !

Ježíš v tomto ohledu souvztaží s přírodním, duchovním a nebeským dobrem – životodárcem všelijaké pravdy. Že je tomu tak, může vysvitnout z následujícího rozhovoru, který se udál mezi Petrem a Ježíšem Kristem, jak je popsán ve stejné kapitole ve verších 22 a 23:

„Ale On se obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z cesty, satane !  Jsi mi kamenem úrazu, protože nemáš na mysli věci Boží, ale člověka !““

Toto sdělení je uvedeno také v Evangeliu Marka – v kapitole 8 verši 33.

Shora uvedená konfrontace svědčí o skutečnosti, že křesťanská církev, založená původně Pánem Ježíšem Kristem, stane se docela zkaženou, ovládnutou všemožnými nepravdami („Satanem“. Satan představuje všechny nepravdy v jsoucnu a bytí.) pekel, zvnějškovatěním, udušením ryzí duchovní pravdy („mít na mysli věci člověka“. „Věci člověka“ označuje všechny vnější, zevnější obřady a zaneprázdnění pozemskými, světskými, přechodnými, dočasnými, tělesnými a nedůležitými záležitostmi, které nemají žádný pravý duchovní význam a život o sobě. „Věci Boží“ označuje všechny prvky čisté duchovní pravdy, vnitřní, niterné stavy, oživované dobrem a láskou Božského života). Následkem tohoto stavu záležitostí je to, že církev křesťanská od samého počátku – s výjimkou velmi krátkého období (do takzvaného „obrácení“ Pavla) – byla ovládnutá negativním stavem a stala se doménou pekel.

Není navíc nahodilé, že Petr zapřel Pána Ježíce Krista třikrát během Jeho/Jejího výslechu a mučení. Pro zdůrazněnídůležitosti této zrady bylo zařízeno Božskou prozřetelností, aby tato událost byla pečlivě zaznamenána ve všech čtyřech evangeliích. Petrovo trojí zapření Pána Ježíše Krista označuje, že křesťanská církev odmítne úplně a neodvolatelně Pána Ježíše Krista jako Jediného Boha Nedělitelného. Uznání Pána Ježíše Krista jako Jediného Boha Nedělitelného, jako pravého Nejvyššího je základem ryzí přirozené, duchovní i nebeské pravdy („Kristus“ je pravda přirozená; „Ježíš“ – duchovní; a „Pán“ – nebeská pravda).

Navíc to znamená, že křesťanské církve v rozmanitých odrůdách svých nauk rozštěpí Osobu Boha ve tři Osoby Jednoho Boha (Otec, Syn a Duch Svatý) – trojí zapření. Pokud si vzpomínáte, těsně před Petrovým zapřením Pán Ježíš Kristus mu řekl: „Šimone, Šimone !  hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici“ (Lukáš 22:31). Tím zřejmě naznačil, že veškeré křesťanství bude pod vlivem negativního stavu na předlouhou dobu.

Když zhoubnost skutečnosti zapření byla poznána, zažila ryzí duchovní pravda, Petrem taky reprezentovaná, hluboký smutek a velkou lítost. Toto je význam pozdějšího Petrova hořkého pláče a štkaní. Příběh však zde nekončí. Pokračuje po vzkříšení Pána Ježíše Krista. Celá poslední kapitola – kapitola dvacátá první Evangelia podle Jana je věnována této záležitosti.

Jak si vzpomínáte, šel Petr s jinými apoštoly na ryby. Význam této události je ohromný. Zde je znázorněno odstoupení celé Křesťanské církve od ryzí duchovnosti, jež jí byla původně nadělena Pánem Ježíšem Kristem. Jak se ví, zabýval se Petr výdělečným rybařením, než ho povolal Pán Ježíš Kristus, aby se stal Jeho/Jejím učedníkem. Podle souvztažnosti v duchovním smyslu „výdělečný rybář“ je ten, kdo chytá a shromažďuje zdánlivé, vnější, přírodní pravdy a pak je rozšiřuje mezi jiné kolem. „Ryba“ v této souvislosti, než byl Petr povolán, značí zdánlivou pravdu, to jest, pravdu, která se jeví pravdivou, ale ve skutečnosti takovou není.

Vrátit se k dřívější situaci po té, kdy došlo k přímému a úplnému osvícení Pánem Ježíšem Kristem ve věcech ryzí duchovní pravdy a dobra, značí regresi a zradu Pána Ježíše Krista. Znamená to také, že křesťanské církve nikdy náležitě nepochopí význam inkarnace Pána Ježíše Krista na planetě Nula ani plný význam samotného aktu vzkříšení. Toto je důvodem, proč se Petr rozhodl jít zase lovit ryby, i když nabyl vědomosti i zkušenosti o vzkříšení Pána Ježíše Krista. Jelikož Petr té doby představoval veškeré křesťanství, jeho návrat k rybaření znamená, že křesťanství odmítne všechny duchovní pravdy, vyvěrající z dobra Pána Ježíše Krista a namísto toho přijme zdánlivé neboli zfalšované pravdy zevnější povahy. Značí to taky, že všechny duchovní principy budou externalizovány a zritualizovány, čímž se způsobí, že budou pusté a bez života. „Rybaření“ v zde probírané souvislosti duchovně souvztaží s tímto významem.

Aby ještě více zdůraznil to, co postihne celé křesťanské hnutí, ptal se Pán Ježíš Kristus Petra třikrát: „Šimone, synu Jonášův, miluješ Mne víc; než ti zde ? “ (verše 15 až 17). Uvědomte si, prosím, že tady jde o nesmírné důležitou skutečnost. Pán Ježíš Kristus Petra neoslovuje jako Petra – „Skálu“, nýbrž jako Šimona, syna Jonášova. „Petr“ či „skála“ souvztaží s duchovní pravdou, vycházející z dobra Pána Ježíše Krista, na té je založena opravdu duchovní církev. „Šimon, syn Jonášův“ však souvztaží se zevnější, neduchovní církví, v níž není žádná láska ani dobro. Nepřítomnost lásky a dobra znamená, že tam není žádný skutečný život. Vše je umrlé. „Syn Jonášův“ označuje tento nedostatek, neboť nic vskutku Živého a žijícího nemůže vyjít z něčeho světského, pozemského, zevnějšího a lidského. „Jonáš“ byl přírodním otcem Šimona. Žádný život nemůže započít ve fyzickém prostředí. Existuje však umrlý život, zdánlivost života, přicházející do fyzických podmínek z pekel. V tomto ohledu souvztaží „Jonáš“ také se všemi pseudoduchovními principy, které byly chytrácky padělány v peklech a tak vštípeny „Šimonovi“ – pseudokřesťanským církvím.

Toto jasně ukazuje, že křesťanství nebylo založeno na „Petrově“ principu, to jest na Božské duchovní pravdě, vycházející z dobra Pána Ježíše Krista, nýbrž na principu „Šimonovi“, to jest zfalšovaných pravdách, spiklenecky vyprodukovaných v peklech za účelem zničení všeho, co je opravdu duchovní. Je proto zřejmé, že od chvíle Petrova obrácení (o čemž bude řeč za chvíli) až do přítomné doby, tak zvaná křesťanská církev (termín označuje všechna hlavní křesťanská vyznání se všemi svými četnými sektami) byla založena na úplně falešných duchovních principech.

Že se Pán Ježíš Kristus ptal Petra (ve skutečnosti Šimona, syna Jonáše) třikrát, zda je jím milován, označuje to, že není vůbec žádná pravá láska k Pánu Ježíši Kristu v takzvaném křesťanství. Jak víte, křesťanství mluví o lásce k Bohu, k Ježíši, ke Kristu, k Spasiteli, k Pánu, k Ježíši Kristu, k jednorozenému Synu Božímu atd., ale nejde zde o žádnou opravdovou lásku a přijetí skutečného Pána Ježíše Krista. To, že Petr byl zarmoucen, protože mu byla položena třikrát stejná otázka, značí plné přiznání pravých duchovních principů (z nichž je známo, že opravdová duchovní církev může být vybudována jedině na čisté lásce k Pánu Ježíši Kristu) a že křesťanské církve zavrhnou Pána Ježíše Krista jako jednoho a jediného Boha Nedělitelného, Nejvyššího.

Petrova kladná odpověď Pánu Ježíši Kristu znamená přiznání potřeby milovat Pána Ježíše Krista nade všecko a nade všechny, jestliže opravdové duchovní principy přežívají a stávají se základnou duchovní křesťanské církve. Že k tomu však nedojde, se naznačuje ve verši 18, kapitoly 21 evangelia Janova. Tam se říká:

„Zajisté pravím tobě: Když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl; ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný té přepáše a povede, kam nechceš.“

Většina lidí rozumí těmto slovům literně, myslí, že Pán Ježíš Kristus mluvil o Petrově tělesné smrti, jak naznačuje následující verš. Nezapomeňte však na důležitou duchovní skutečnost, že Petr představuje celé křesťanstvo. Pročež všechny události jeho osobního života odrážely osud křesťanské církve. V této souvislosti znamená výše uvedené tuto pravdu: Křesťanství ve svých počátcích („když jsi byl mladší“) je ZALOŽENO na zásadách, jež jsou osvobozeny od jakéhokoliv negativního vlivu pekel („sám ses přepásával a chodil jsi, kam jsi chtěl“). Stane se však později otrokem negativního stavu všeho zla a nepravd, bez jakékoliv svobody („ale až zestárneš, vztáhneš ruce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš“).

Žádná ryzí pravda se svým dobrem ani dobro se svou pravdou se nemohou náležitě poznat, pochopit, ani použít v podmínkách zotročení negativním stavem. Není tudíž v žádné z takzvaných křesťanských církví na vaší planetě pravé chápání ani život duchovních principů a Přirozenosti Pána Ježíše Krista. A i když někteří z vás si myslí, že mají toto pochopení (zvláště stoupenci Swedenborgova učení), postrádají pravou lásku k Pánu Ježíši Kristu. Že tomu je vskutku tak, lze vidět ze scény, vylíčené v Janově evangeliu v kapitole 21 verši 19 až 22, která bezprostředně následuje po té, kdy Pán Ježíš Kristus se přestal vyptávat Petra. Požádal Petra, aby Ho/Ji následoval. Zde se zdůrazňuje skutečnost, že jedině v následování Pána Ježíše Krista může být nalezen opravdový život. Když však Petr viděl, že také apoštol Jan uposlechl a následoval je, rozhořčil se a podotkl: „Pane, a co bude s ním ?“ „Jan“ zde souvztaží s čistou nepodmíněnou láskou k Pánu Ježíši Kristu, což zde označují slova „učedník, kterého Ježíš miloval…, který také spočíval na jeho prsou …“ Tato scéna vyzdvihuje ten fakt, že křesťanství, reprezentované zde Petrem, odvrátí se a zavrhne opravdovou nepodmínečnou lásku k Pánu Ježíši Kristu, bude tuto lásku vyznávat pouze ústy, podobně jako to dělal Šimon, syn Jonášův, když se znepokojil zjištěním, že jenom takový druh lásky setrvá navěky a vůbec má význam, jak to vysvítá z veršů 22-23 v kapitole 21:

„Ježíš mu odpověděl: „Chci-li, aby tu zůstal, dokud nepřijdu, není to tvá věc. Ty mne následuj !“  Tato řeč se rozšířila mezi bratřími, jako že onen učedník nezemře.“

Jak si vzpomínáte ze začátku této kapitoly, mělo se za to, že křesťanská Církev bude budována na „Petrově“ principu – na skále, to jest na duchovní pravdě. Kdyby tomu tak bylo, vaše planeta by se těšila lepšímu údělu, než jaký měla do té doby. Co se tedy stalo s tou církví, která prohlašuje, že Petr byl jejím zakladatelem, a která považuje Petra za prvního papeže ?  Zdalipak je tomu opravdu tak ?

Ve svém počátečním stádiu má toto tvrzení v sobě zrnko pravdy. Avšak toto stádium dlouho netrvalo. Brzo po jeho založení na jeviště vstoupil Pavel. V duchovní souvislosti, platné jenom pro tuto situaci, označuje Pavel zvrácení pravdy a jejího dobra, též nenávist ke všemu opravdu duchovnímu a vnitřnímu či nejniternějšímu. Pokud si vzpomínáte ze Skutků apoštolských – kapitola 8. a 9.: Pavel (který se tenkrát jmenoval Saul – „Saul“ souvztaží se vším pekelným) pronásledoval, čili: „ohrožoval a vraždil učedníky Páně“ (verš 1). Byl zatvrzelým vrahem. Nenáviděl skutečně vášnivě vše, co přicházelo od Pána Ježíše Krista. V takovém rozpoložení mysli měl Pavel – Saul vidění na cestě do Damašku. Hlas mu říká: „Saule, Saule, proč mne pronásleduješ ?“ A on se ptá: „Kdo jsi, Pane ?“ Pán odpovídá: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ …“ (kapitola 9, verše 4 a 5).

Než budeme pokračovat, povšimněte si, prosím, že není náhodné, že Pavlovo jméno bylo „Saul“, stejné, jaké měl první král Izraele – Saul. Je zde hluboký duchovní význam a spojitost. Že Izrael za doby Soudců zamítl mít nad sebou krále,odvrhla Božská duchovní pravda, vycházející z dobra Nejvyššího – Jehovy. „Král“ souvztaží s touto pravdou. Odmítne-li kdo takového krále, pak mu nezbude nic jiného, než si zvolit a nastolit jako vládce nad vlastním životem pravý opak – všechny ohavnosti pekelných nepravd. Saul byl tudíž zvolen za krále nad Izraelem namísto Jediného Krále – Pána Nejvyššího. Král Saul byl Nejvyšším posléze odmítnut, neboť žádná nepravda nemůže být přijatelná opravdovým pozitivním stavem. Jinak by přestal být kladným. Namísto něj David byl pomazán za krále. Avšak bohem celého svého života usiloval Saul zákeřně o Davidův život, když ho chtěl zabít. „David“ souvztaží s duchovní přírodní pravdou Božské Absolutní vnější mysli Nejvyššího – „Krista“: Slovo „David“ v Biblí Svaté nikdy neoznačuje doslovně krále Davida, ale „Krista“. Je samozřejmé, že „Saul“ – pekelné nepravdy – se vší vášní nenávidí jakoukoliv pravdu, zvláště pak Božskou pravdu, protože představuje věčnou hrozbu samému jeho jsoucnu a bytí. Chce proto zavraždit „Davida“ – „Krista“ ve snaze znemožnit jakýkoliv přístup ke skutečné pravdě. V této souvislosti zobrazuje Izrael budoucí křesťanskou církev, která odmítne pravého Krále – Pána Ježíše Krista a opravdovou duchovní božskou pravdu znamená, že se jako základ pro svou nauku. Zvolí si namísto toho Šavla – Pavla a učiní jeho učení základem svých „duchovních“ doktrín a dogmat.

Bylo však prorokováno, že Izrael bude navrácen do své země a že David bude kralovat nad nimi na věčné časy (na příklad v proroctví Ezekiele v celé 37. kapitole a v mnohých jiných místech v Bibli Svaté). Podobně Ježíš Kristus prorokoval o Petrovi, že se vrátí do Jeho/Jejího stáda (Lukáš 22:32). Že Izrael bude přiveden zpět do své země znamená, že všichni, co podlehli negativnímu stavu a byli uvrženi do zóny vymístění, vrátí se nakonec do pozitivního stavu (až nastane pravý čas !). Že se David stane jejich králem navěky naznačuje, že základem jejich života bude duchovní Božská pravda ze svého Božského dobra ve všech aspektech, vyvěrajících z Pána Ježíce Krista. Že Šimon (Petr) měl být „tříben jako pšenice“ satanem („satan“ označuje fabrikaci všech nepravd ve jsoucnu a bytí v peklech) znamená, že nepravdy ovládnou křesťanskou církev či křesťanství obecná až do skonání negativního stavu. Slova „až se ke Mně obrátíš“ označují proměnu všeho toho, co je z „Šimonova“ principu (zfalšované pravdy), v princip „Petra“ – Božskou duchovní pravdu. Je to Šimon, kdo zradí Duchovní pravdu; je to Petr, kdo truchlí nad touto zradou a kdo touží po návratu k Pánu Ježíši Kristu.

Není náhodou, že pozemské jméno přenášejícího Nové zjevení v přítomné fázi je „Petr”. Znamená to návrat ryzí Duchovní Božské pravdy Božského dobra Pána Ježíše Krista a znovunastolení pravé duchovní nauky Církve, původně založené Pánem Ježíšem Kristem.

Vraťme se nyní k Saulovi – Pavlovi. Pokud jste si povšimli, hlas, který promluvil k Saulu – Šavlovi na cestě do Damašku, se identifikoval jako „Ježíš“ – ne jako Pán, ne jako Kristus, nebo Ježíš Kristus, ani ne jako Pán ležíš Kristus, ale prostě „Ježíš“. Význam tohoto je NESMÍRNÝ.

Slovo „Ježíš“ má mnoho významů:

(1)     Představuje především Absolutní vnitřní mysl neboli Absolutní duševnost či Duši Pána Ježíše Krista.

(2)     Za druhé představuje Absolutní Božské dobro Pána Ježíše Krista.

(3) Za třetí označuje Absolutní femininní princip Pána Ježíše Krista a Jeho/Její Absolutní cítění a city.

(4) Za čtvrté značí Absolutní podstatu Absolutního jsoucna Pána Ježíše Krista. Že se hlas nazval „Ježíšem“ a ne nějakým jiným jménem, bylo proto, aby se zdůraznilo zlo toho faktu, že vražedný Saul nesmírně horlil zničit cokoliv vpravdě dobré a duchovní. Vždyť vše, co je opravdu dobré, je vždy duchovní. A cokoli je opravdu duchovní, je vždycky dobré. To je pravda sama. Proti tomuto základnímu principu Pána Ježíše Krista je a bude neustále namířenčelní útok rozzuřených pekel. Důvod je v tom, že DOBRO A LÁSKA JSOU ŽIVOTEM VŠECH A VŠEHO, ZVLÁŠTĚ PAK PRAVDY.

Všimnete si, prosím, že slovo „Kristus“ hlas nepoužil. Negativní stav pekel si dobře uvědomuje, že napadením „Krista“ – jakkoliv úspěšným – život by dále pokračoval, protože životem pravdy – „Krista“ je její dobro. Zničíte-li dobro a lásku, podaří se vám eliminovat život pozitivního stavu, neboť – opakuje se znovu a znovu – ŽIVOTEM PRAVDY JE LÁSKA A DOBRO. Není jinde pádný zdroj pro život čehokoliv !  Snažil se tudíž Saul pronásledovat a zavraždit „Ježíše“ a ne tak už „Krista“. Pravda – „Kristus“ může vždy být překroucena, zfalšována a znetvořena bez přílišné námahy prostřednictvím přesvědčivosti a negativních sugescí. „Dobro“ čili „Ježíš“ se nikdy nemůže zprznit, protože dobro je stále dobrem, ať se snažíte s ním dělat co libo. Můžete přijít s nějakými zlými skutky, ale zlo je vždy zlem, ať děláte, co děláte. Takže zbývá jediná věc, jež se může vykonat vůči dobru: ZNIČIT je neboli ZABÍT a nahradit zlem. Takovým zničením by se zajistila vláda pekel. Jak vidíte, zlo je zničením dobra. Ale zničit dobro je totéž co zničení života. V úspěšném vykonání tohoto vražedného činu je zaručeno vítězství negativního stavu. Odtud vyvěrá pronásledování JežíšeŠavlem.

Saul – Šavel se nebojí duchovní Božské pravdy – „Krista“. Má v sobě přesilné prostředky a vrozenou schopnost, jak zvrátit a zfalšovat tu pravdu. Konec konců byl Saul až donedávna mistrem přesvědčivosti. Je to princip „Ježíše“, kterého se bojí. Věnuje celou svou energii a život – zpočátku přímo, pak nepřímo – aby podvrátil, když už nezničil, ten princip. Po svém takzvaném obrácení bylo toto úsilí nepřímé, v jeho neustálých útocích proti femininnímu principu, kterým je také „Ježíš“. Úplně překroutí a zfalšuje náležité chápání ženskosti a místa ženy v hierarchii duchovní organizace. Dělá z ženy otrokyni, či přinejmenším podřízenou muže, nařizuje jí, aby sloužila muži a držela jazyk za zuby. Staví „Krista“ – maskulinní princip – za hlavu Křesťanské církve. Toto je zvrácením řádu pravé duchovní církve. „Kristův“ princip, duchovně – přírodní Božská pravda Pána Ježíše Krista, je základnou či nohami, na nichž pravá duchovní církev spočívá. „Ježíšův“ princip, neboli dobro a láska, je hlavou a životem takové církve. Pavlův koncept byl plně přijat všemi křesťany, protože Pavel podvodně prohlašoval, že v něm byl Duch Svatý.

Aby předstíral, že toto je tou pravou organizací a že princip „Saula“ není již déle u moci, náhle se začíná jmenovat Pavlem (Skutky 13:9). V této souvislosti znamená přejmenování Saula potlačení zlořádnosti pekel, žijících destruktivností a vražedností vůči „Ježíšovu“ principu, a nahrazení principem Pavla čili vnějším, okázalým přijetím Božské duchovní a přírodní pravdy Pána Ježíše Krista. Zevní, okázalé přijetí pravdy je vždy umělé a povrchní, nikdy nenalezne místo v srdci, v nitru. Takže ač Pavel přijal Ježíše Krista navenek, donedávna nebyl schopen nebo nechtěl přijmout Ho/Ji vnitřně. Uvnitř byl stále ještě naplněn vražednými úmysly proti čemukoliv přicházejícímu od Pána Ježíše Krista. Z pozice ZEVNĚJŠNOSTI uspěl Pavel v podvrácení celého křesťanstva pomocí jeho externalizace a ritualizace, a tak postavil VŠE VZHŮRU NOHAMA.

V tomto ohledu nutno pamatovat nesledující důležitý fakt: Až donedávna Pavel nikdy nepřijal Pána Ježíše Krista svobodně z vlastní vůle čili dobrovolně. Byl nevyhnutelně donucen k tomuto pojetí zázračným prožitkem, k němuž došlo na cestě do Damašku. Podobné činy nemají pravý duchovní význam. Nikomu nemůže být něco přivlastněno násilně a nátlakem, jen svobodnou vůlí a vlastní volbou. Pavel Pána Ježíše Krista přijal pouze v zevním smyslu, zatím co v jeho nitru nedošlo k žádné změně. Vnitřně byl stále Šavlem. Niterné přijetí se může uskutečnit jenom na základě svobodné volby a z vlastní svobodné vůle skrze vnitřní rozeznání, zda je to tak, či jinak. Toto je základní multiverzální princip.

A proto jakmile tento nátlak byl odstraněn po smrti jeho fyzického těla a po vstupu do duchovního světa, vrátil se Pavel k svému vnitřnímu stavu Saulova typu. Jak již víte, nic z toho, co bylo donuceno a co bylo zevního druhu, nemůže být akceptováno ani podrženo v duchovním světě. Duchovní stav jest světem pravd niternosti neboli stavem věcí vnitřních. Jakmile zjistil, že se opět ocitl ve své vnitřní svobodě a že není déle spoután zevními nátlaky a strachy, stal se Pavel zase Šavlem a pokračoval od toho časového bodu, kdy byl přerušen na cestě do Damašku. Zahájil znovu svůj prudce nenávistný a vražedný boj proti všemu vpravdě duchovnímu, niternému a všemu, co pochází z dobroty a lásky. Tímto bojem byl posedlý, neboť byl velmi rozhněván skutečností donuceného obrácení, a tak projevil svou osobní pomstu vůči Pánu Ježíši Kristu.

Do určité míry byla tato Pavlova situace poněkud odhalena skrze Swedenborga. Ale kdokoli, kdo četl Swedenborga a bude číst tuto knihu, zděsí se přijmout tu skutečnost, že Pavel – Saul měl tak odpornou povahu. Ve skutečnosti však Saul (Pavel) byl velice vychytralým démonem vysoké Šarže v peklech, který se vtělil na vaší planetě s jediným cílem – navodit skutečnost ZRADY KŘESŤANSTVÍ. Z velmi důležitých duchovních důvodů bylo mu Pánem Ježíšem Kristem dovoleno, aby uspěl ve svém poslání. Všimnete si, prosím, že Petr a jiní apoštolové nějak ustoupili do pozadí po tom, co Pavel vzal vše do svých rukou a stal se středem všeobecné pozornosti. Skutky apoštolské měly být jejich skutky, staly se však bezděky skutky Pavlovými. A jeho listy se staly základem všech nauk pro rozličná tak zvaná, křesťanská náboženství.

Petr, kterého pokládali za hlavu církve, je odstraněn a jaksi mizí zcela ze scény. Nicméně vybudoval Pán Ježíš Kristus Svou vpravdě duchovní Božskou Církev na principu Petrově, nikoliv Pavlově. Křesťané však, díky Pavlovi, tento princip zradili. Zvolili si místo něj princip neduchovní, zevní, ritualistický, překrucující a falšující princip Pavlův. A ačkoliv křesťanská církev staví Petra a Pavla vedle sebe, ve skutečnosti Petr s Pavlem nikdy nechodil. Avšak Petr a Jan byli vždy spolu. Jan a Petr dohromady představují pravý základ, na kterém je budována opravdová duchovní církev – Lásku a Moudrost, Dobro a Pravdu, Kladné skutky a Víru. Násilné spojení Petra a Pavla je ničivou silou pro každý duchovní stav, protože označuje pseudomanželství pravdy s nepravdami a pohlcení té pravdy úděsnými zvráceninami pekel. Tím křesťanská církev potvrzuje zfalšovanou pravdu a její zprzněnosti jako skutečnou a ryzí duchovní pravdu.

Co se však týká osobního osudu Pavla / Šavla, ať je nyní dáno na vědomost, že se konečně obrátil do pozitivního stavu ze své svobodné vůle a volby, a to v době, která na vaší planetě odpovídá datu 10. března 1982. Jeho obrácení bylo velkým vítězstvím pro pozitivní stav a ohromnou porážkou pro pekelné mocnosti. V přítomné době Pavel je spolu s ostatními apoštoly Pána Ježíše Krista horlivým stoupencem a zvěstovatelem Nového zjevení po všech oblastech Stvoření. Je vyslancem Pána Ježíše Krista v peklech, odkud je schopen vyvést mnohé duchy, co se chtějí ze své svobodné vůle a volby obrátit do pozitivního stavu. Pavel je velmi šťasten a vděčný za skutečnost, že pravda o jeho roli ve všem vylíčeném dění vychází úplně najevo. Je neustále přítomen s tímto zprostředkovatelem při přenášení této dávky Nového zjevení od Pána Ježíše Krista. Dobrovolně na sebe vzal úkol okamžitě jej šířit po celém duchovním světě, mezisvětě i v přírodním světě pravého Stvoření a v některých nefyzických oblastech zóny vymístění. Vnitřní obrácení Pavla předpovídá konečné obrácení tak zvaného křesťanství k Petrově principu – k Pánu Ježíši Kristu.“

30. ledna 1988 v 5:00 hodin ráno opět bylo ke mně slovo Pána Ježíše Krista, řkoucí:

„Ještě je nutno zjevit další dvě věci, jež se vztahují k předmětu této kapitoly. První je o užívání pojmů „křesťan“, „křesťanství“ a „křesťanská církev“. Druhou je několik důvodů, proč Pán Ježíš Kristus tuto situaci dovolil.

(1) Hlavní omyl, kterého se dopustili křesané i všichni čtenáři evangelií, byl v tom, jak chápou výrok v Matouši 16:18. Z nějakého důvodu každý vykládá toto tvrzení tak, jako by Pán Ježíš Kristus měl v úmyslu založit Svou Církev hned po Svém odchodu z vaší planety.

(2) Druhý omyl, vztahující se k tomuto sdělení, byl v tom, že se každý domníval, jako by Pán Ježíš Kristus mínil vybudovat Svou Církev na vaší fyzické planetě ve formě nějaké zevní duchovní organizace.

(2-1) Nechť je nyní zjeveno, že takový význam tomuto tvrzení nelze přiřknout. Především vůbec nesvědčí o tom, že se Církev měla založit OKAMŽITĚ po odchodu Pána Ježíše Krista z vaší planety.

(2-2) Za druhé: Neříká, že by Církev měla být vybudována na planetě Nula.

(2-3) Třetí omyl ve výkladu tohoto sdělení byl v tom, že všichni předpokládali, že tělesný Petr – apoštol Petr byl osobou, na které Pán Ježíš Kristus mínil založit Svou Církev. Nic nemůže být dál od pravdy.

(2-4) Čtvrtý omyl v interpretaci zmíněného údaje je ve faktu, že mnozí se domnívali, jako by Pán Ježíš Kristus slovem „církev“ mínil budoucí vnější duchovní organizaci, která by se objevila pod jménem „Křesťanství“. Zase: Nic není vzdálenější pravdě.

Jak bylo dříve uvedeno, znamenal „Petr“ princip duchovní pravdy a její víru, na které je budována každá duchovní nauka. Pamatujte si, že Pán Ježíš Kristus povětšině nazýval Petra „Šimonem“, nikoliv Petrem. Bylo to proto, aby se zdůrazňovala symbolická a souvztažnostní reprezentace slova „Petr“. Slovo „Církev“ nikdy neznamená nějakou vnější duchovní organizaci. Naproti tomu znamená to nejniternější každého jedince, v němž „Petrův“ princip – duchovní pravda a její víra jsou zasazeny za účelem ustanovení intimního, soukromého a osobního vztahu s Pánem Ježíšem Kristem. Takový poměr se nikdy nemůže budovat z pozice nějakého vnějšího stavu nebo organizace. Důvodem je to, že funkcí vnějškovostí vůbec není něco začínat nebo dávat něčemu zrod, nýbrž zpříkladňovat, projevovat a zpředmětňovat původní a počáteční ideje, stavy a procesy, nacházející se v tom nejniternějším Duchovní mysli, a to po té, až podstoupí proces mentální transformace ve vnitřní mysli.

Takže nic v zevnějšnostech se nemůže udržet samo sebou a v sobě. Vše, co se děje v zevnějšnostech, je výsledkem, následkem a výplodem činností nejhlubších niterností v a toho, co je vnitřní. Z toho důvodu opravdová církev v žádném případě nemůže být založena na vaší planetě, která se nachází v nejzevnějším přírodním stupni zóny vymístění. Jak víte, planeta Nula není dokonce ani v oblasti přírodního stupně pravého Stvoření.

V této souvislosti má se sdělení Pána Ježíše Krista, zaznamenané Matoušem v 16. kapitole ve verši 18, vykládat následovně:

Pán Ježíš Kristus ustanoví úplně nový duchovní stav, jaký nikdy dosud neexistoval a který bude vycházet ze sjednocení a spojení všech aspektů Přirozenosti Nejvyššího po inkorporaci hmotného těla Pána Ježíše Krista do Sebe. Proces této inkorporace byl popsán ve druhé kapitole této knihy. Jelikož podobné duchovní pojímání Boha nikdy dosud neexistovalo, nemohla existovat ani pravá jednotnost Duchovní mysli s vnitřní a zevní myslí. Pokud si vzpomínáte, slíbil Nejvyšší Svému Stvoření, že k tomu dojde po té, až Jeho/Její Božství bude učiněno lidským procesem dříve popsaného křížení a až Jeho/Její lidství bude učiněno Božským. Tento proces až donedávna dokonán nebyl. Proto nemohla být taková Církev vybudována – až do nynější chvíle. Jelikož počátek i dokončení budování všeho musí nastat v tom nejniternějším stavu nejdříve, ta Církev má být založena nejprve v duchovním světě nebes, za druhé pak v zprostředkujícím světě duchů, a pak, za třetí, v přírodním světě pravého Stvoření. Jednou ta Církev je ustanovena ve všech těchto světech, pak tehdy a jen tehdy se může něco provést se situací v zóně i se zónou vymístění. Budování té Církve nikterak neznamená založení jakési zevní organizace, jak to máte na vaší planetě. Značí to, že novou strukturou, novou přestavbou, novou transformací, plným věděním o nové podobě a obrazu Pána Ježíše Krista bude nadělena u všech nejprve Duchovní mysl, za druhé jejich vnitřní mysl, a posléze jejich zevnější mysl.

Nový Absolutní stav Pána Ježíše Krista, dříve Nejvyššího, vyžaduje zavedení nového, dosud zcela neznámého stavu, ba až dosud nemožného vztahu s Pánem Ježíšem Kristem. Aby se takový vztah stal možným (a mít takový vztah je věcí života a smrti), všichni v celém Stvoření a jeho multivesmíru projdou procesem nové duchovní transformace. V přítomné chvíli tento proces probíhá po celém Stvoření Pána Ježíše Krista. V konečném smyslu souvztaží princip Petra s touto nejzákladnější a životně nejzávažnější událostí, jaká se kdy započala ve Stvoření od samého začátku jeho jsoucna a bytí. Petr tedy v této souvislosti označuje nový duchovní stav ve Stvoření, který je výsledkem toho, že Pán Ježíš Kristus se stal vskutku a fakticky Pravým Jediným Nedělitelným Bohem Nejvyšším v procesu, popsaném v druhé kapitole této knihy.

Má Církev značí, že Duchovní mysl všech bude nadělena novou duchovností za účelem sjednocení s Pánem Ježíšem Kristem, takže se stane u všech to nejniternější – a z něho i to vnitřní i zevní – svatyní Pána Ježíše Krista pro ustanovení s Ním/Ní nanejvýš soukromého, osobního a intimního vztahu. Takový poměr bude mít úžasný transformující účinek. Následkem toho každá vědomě cítící bytost bude moci získat zcela nový způsob sebepoznání, sebenazírání a sebeztotožnění, který dosud nikomu nemohl přijít na mysl. Toto je to, co se míní pod založením „Mé Církve“. Můžete tedy vidět, že Pán Ježíš Kristus za Svého pobytu na vaší planetě oznámil uvedení této nové duchovní podmínky. Vztahovalo se to na dnešní dobu, nikoliv na dobu po Jeho/Jejím odchodu z planety Nula. „Petr“ nepředstavuje apoštola Petra v doslovném smyslu. „Církev“ neznamená nějakou hmotnou zevní organizaci a založení této církve neznačí, že má být na vaší planetě.

To, co namísto toho bylo na vaší planetě založeno, bylo tak zvané „křesťanství“ neboli „křesťanská církev“ – vnější, duchovní a politická organizace, ovládající své následovníky. Pokud si vzpomínáte, povstalo jméno „křesťané“ v Antiochii (viz. Skutky apoštolů, kapitola 11, verš 26 v Bibli Svaté). Toto jméno bylo dáno stoupencům Saulova (Pavlova) učení po jeho jednoročním vyučování v Antiochii. Tento termín vzal svůj počátek v zevnějšnostech. Postupně byl převzat celým lidstvem. Od té doby označuje každého, kdo vyznává, že je následovníkem Kristova (ve SKUTEČNOSTI však Pavlova) učení.

Termín „Křesťan“, „Křesťanství“ neboli „Křesťanská církev“ odráží odluku prvku Absolutní vnější mysli Nejvyššího, použitého v procesu početí Ježíše Krista v lůně Marie. Neobsahuje nic z Absolutní vnitřní mysli – „Ježíše“, ani z Absolutní duchovní mysli – „Pána“. Povolení užívat toho jména nebylo náhodné. Jeho přijetí odráží zfalšovanou, oddělenou a odloučenou pravdu, jakož i zradu celého křesťanského světa vůči pravé Podstatě Pána Ježíše Krista. Úplná nepřiměřenost obsahu a významu toho slova je zřejmá na první pohled. Pravda – „Kristus“ se vyznává, ale dobro – „Ježíš“, které vytváří život té pravdy, jakožto i duchovní manželství Lásky a Moudrosti, Dobra a Pravdy, Kladných skutků a Víry atd., a „Pán“ – vytvářející základ pravé duchovnosti neboli církve, vše je odvrženo a zrazeno negativním stavem. Sjednocení té Pravdy – „Krista“ s Dobrem – „Ježíšem“ a s Absolutní esencí a Substancí Boha Nejvyššího – „Pánem“, není vůbec vzato v úvahu. Na místo toho se doposud udržuje vynucená a násilná odluka. Toto je principem „Saula / Pavla“, ale nikoliv principem „Petra“.

Pán Ježíš Kristus na takovém znetvořeném principu, principu odluky, nikdy nebudoval žádnou církev, ani nějaký stav, ani cokoliv jiného. Ta odloučenost byla přechodným stavem během pobytu Pána Ježíše Krista na vaší planetě, do té doby, kdy došlo k dokončení procesu zbožštění, v evangeliích nazývaném oslavení. V té době došlo k znovusjednocení a zahájení vývoje nového duchovního stavu. Tento proces byl ukončen zcela nedávno (před vánoci 1987 – pozn. zpracovatele), po provedení fúze hmotného těla Pána Ježíše Krista v povšechnosti Nejvyššího, který se tak stal Pánem Ježíšem Kristem. Proto od této chvíle značí slova „křesťan“, „křesťanství“, „křesťanská církev“ ZFALŠOVANOST pravdy o pravé přirozenosti Pána Ježíše Krista. Již není vhodné ani žádoucí nazývat se „Křesťany“. Doporučuje se nazývat se od tohoto okamžiku – podle svobodné vůle a volby – následovníky Pána Ježíše Krista. Říkejte: „Jsem následovník Pána Ježíše Krista“, namísto: „Jsem křesťan“. Prohlašovat, že jsi křesťanem, značí přiznávat se, že jsi v nepravdách. Pán Ježíš Kristus přítomného stavu není tentýž, jak Ho vyznávají křesťané. Jejich Ježíš Kristus je konglomerátem výmyslů Saula / Pavla a všech tak zvaných Otců křesťanské církve, kteří ještě více zprznili a překroutili to správné pojetí a chápání pravé Podstaty Pána Ježíše Krista.

A ačkoliv pronášet slova: „Já jsem následovníkem Pána Ježíše Krista“ je z hlediska požadavků vaší řeči pohodlné daleko méně, než říci: „Jsem křesťanem“, nicméně toto je pravda. Při zacházení s duchovními hodnotami, nestarejte se o mluvnická ani strukturální PRAVIDLA lidského jazyka. Jsou NEGATIVNÍHO původu.

(Např. slova, jež jsou buď OPAKY jiných slov, které negativní stav miluje, nebo jsou zcela nepřijatelná pro negativní stav – NEJSOU v databázi češtiny software Microsoft Windows 98 – jsou zde červeně vlnovkovatě podtržená při nastavení a zapnutí češtiny v menu Nástroje – Jazyk: Pseudotvůrci, ještírci, převibrování, znovusjednocení, zrovnovážnění, zcelení, spoluoznačit, vybalancovaně, zfalšovanost, sebepoznání, sebenazírání, sebeztotožnění, souvztaží, souznaky, mezisvět, ritualistický, pseudoživot, pseudočlověk, pseudospolečnost, pseudomanželství, pseudoduchovní, pseudokřesťanský, pseudoniterný, pseudovnitřní, pseudovnější, pseudosvoboda,  pseudo – předpona (a jiná slova s předponou pseudo-), zvráceniny, zprzněnost, sebeodsouzení, eóny, souznaky, zobřadnění, literalizace, externalizace, internalizace, zvnějškovatěním, zevnějškovatění, nejvěnjší, nejzevnějšnější, nejzazší, zpříkladňuje, multiverzální, multivesmír, multidimenzionální (např. bytost – MDB), pseudomysl, předpovězený, znovuuspořádání, transformativní, hybridizivaný, hybridizován, sentientní, nesentientní, posluhovačný, čakra, znovuvpojení, napojenost, odpojenost, transmitován, mentace, feminní, feminita, maskulinita, mediátor, spoluoznačení, fyzikalizace, paračas (jiný čas než náš), zpříkladněn, teleportace (přemístění předmětu myslí) transmogrifikace (zabudování nových zel do těla a odstranění nových dober z těla po ukončení inkarnace při volbě negativního stavu), zcestí, napomáhající, atd. – pozn. zpracovatele )

Co se však týká jiných náboženství na vaší planetě, došlo k jejich falzifikaci a zpitvoření buď v době Prvního příchodu Pána Ježíše Krista, nebo v procesu jejich ustanovení a vývoje. Jakékoliv pravdy duchovního a přírodního rázu, které obsahovala v sobě, byly Pánem Ježíšem Kristem z nich vyňaty, buď tenkrát, nebo později v procesu přenosu tohoto Nového zjevení. Jsou nyní zahrnuty v principech Nového zjevení. V současné době jsou tato náboženství bezvýznamná a nemají žádný smysl než ten, že jsouce negativního původu, drží lidi v otrockém podrobení negativnímu stavu. V těchto dnech neexistuje žádná výjimka k tomuto pravidlu. Jejich existence vyčerpala svou užitečnost a pro všechny praktické účely jsou tato náboženství mrtvá a postrádají jakýkoliv pravý duchovní život.

Následně po dokončení procesu fúze fyzického těla Ježíše Krista v povšechnosti Absolutní přirozenosti Nejvyššího, když se stal Pánem Ježíšem Kristem, vešel ve své jsoucno a bytí úplně nový duchovní stav. Tento nový duchovní stav způsobil, že se stala všechna až do té doby existující náboženství zcela zastaralá a nepotřebná, ledaže by se ještě chtěla napojit na Nové zjevení. Nenapojí-li se, pak se ukáže, že jejich povaha je zpátečnická, protivící se všemu novému a lišícímu se od jejich vlastních systémů víry, zvláště pak stavějící se proti Novému zjevení. Stávají se tak hlavním nástrojemnegativního stavu v jeho duchovním boji proti pozitivnímu stavu, zvláště pak proti nové duchovnosti a náležitému pojímání pravé Přirozenosti Pána Ježíše Krista.

Mějte se na pozoru, prosím, protože od tohoto okamžiku hlavní útok v této duchovní válce bude namířen proti SPRÁVNÉMU chápání a přijetí pravé Přirozenosti Pána Ježíše Krista, jak je zjevená v této knize. Stará náboženství na vaší planetě budou tomuto záměru sloužit velmi účinně. Jak víte, většina z nich vůbec neuznává Pána Ježíše Krista, a ta, co ano, mají zfalšovanou a zcela nevhodnou představu o Jeho/Její Přirozenosti. Nejzarputilejšími nepřáteli Pána Ježíte Krista, jak se zde pojímá, budou ovšem takzvaní křesťané, a zvláště pak ti, co si říkají nově narození křesťané. Toto je tedy varování, že tomu tak vskutku bude.

Na závěr této kapitoly budou odhaleny důvody, pro které bylo dovoleno, aby došlo k všemu tomu, co je popsáno v této knize. Některé z těchto důvodů byly již zjeveny v obecných pojmech v deváté kapitole knihy „Hlavní ideje Nového zjevení“, na stránkách 124 až 145. Je radno, aby si čtenář osvěžil paměť opětovným přečtením zmíněné kapitoly, nebo ji přečetl v případě, že tak dosud neučinil, a to než by pokračoval ve čtení toho, co zde následuje.

(1) Jak v té kapitole bylo zjeveno, účelem Prvního příchodu Pána Ježíše Krista NEBYLO eliminování negativního stavu. Většina lidí vlastně přišla o poznání opravdového smyslu toho příchodu.

Budiž nyní známo, že ve skutečnosti jeden z mnoha hlavních důvodů pro První příchod bylo PŘIPRAVENÍ JEVIŠTĚ PRO PLNÉ PROJEVENÍ PRAVÉHO CHARAKTERU NEGATIVNÍHO STAVU. Ten se nemůže projevit jenom prostým zapřením Boží existence, jak se snažili dokázat ateističtí filosofové pekel se svými vědátorskými přisluhovači. Je to jen jeden z mnoha méně důležitých způsobů, jaké užívá negativní stav. Každý ví, že negativní stav nenávidí Boha, v tomto případě Pána Ježíše Krista, a proto nic víc si nežádá, než přesvědčit lidi, že Boha není a že příběh života Pána Ježíše Krista na vaší planetě je pouhý mýtus, že šlo jen o obyčejnou lidskou bytost, snad i osvícenou, avšak přece jen nepříliš odlišnou od jiného lidského tvora, a tudíž žádná božskost v Nám/Ní nebyla. Toto je příliš snadné.

A přece velmi málo lidí je ochotno připustit, že pekla fabrikují mnoho rozličných náboženství a spiritualistických hnutí, jimiž a skrze něž svádějí lidi do zfalšované duchovnosti, a tak z nich činí věrné členy pekel pod oblíbenou rouškou služby Bohu nebo ve jménu Boha. Toto, přiznejme, je daleko těžší připustit, ale skutečná vychytralá povaha negativního stavu může přijít na povrch způsobem ještě daleko výraznějším.

Ještě obtížnější je uznat to, že pekla vynalezla způsob, jak infiltrovat pozemské učedníky Pána Ježíše Krista; nejprve Jidáše, později Pavla, a tak založila nejmocnější duchovní, kulturní, sociální, náboženské a politické hnutí pod jménem „Křesťanství“ či ve jménu Krista, vyznávající, že uctívá Pána Ježíše, či Pána Krista, ba dokonce i Pána Ježíše Krista (jako Syna Božího, a ne ve smyslu nynějšího pojímání Jeho/Její pravé Podstaty). Ovšem jejich původní zbraní byl Jidáš Iškariotský. On však spáchal sebevraždu, a tím jeho poslání selhalo šeredně. Žádný jiný apoštol nebyl s to zradit svého Nebeského Učitele. Petrovo osobní zapření mimo souvztažného významu toho zrazení, vysvětleného na začátku této kapitoly, netrvalo dlouho. Téhož dne, kdy zapřel Pána Ježíše Krista, pocítil lítost a kál se. Proto se později nehodil negativnímu stavu. Negativní stav skládal velké naděje na Petrovo osobní zrazení, ale byl hořce zklamán jeho pokáním a návratem k Pánu Ježíši Kristu.

Nicméně, ačkoliv negativní stav je bláznivý, není však pitomý. Měl v zásobě ještě něco. Jednou z těchto rezerv byl Saul / Pavel. Jak bylo výše uvedeno, byl Šavel / Pavel hmotnou inkarnací velice chytrého démona, jehož počátečním posláním bylo blokovat skutky apoštolů. Zatím co v tomto ohledu všechny jiné prameny negativního stavu selhaly, jeho poslání bylo pozměněno, a tím mohl proniknout do řad apoštolů a ustanovit ve jménu Krista církev, která by posléze zcela a úplně zkazila své následovníky a jež by po tisíciletí úspěšně blokovala lidské chápání pravé Povahy Pána Ježíše Krista. Nechápe-li se tato přirozenost náležitě, pak se nemůže budovat ani vyvozovat skutečnost pravých duchovních principů, nauk a životního stylu v souladu s tou přirozeností. A jelikož osud a pozice každého závisí na tomto nejdůležitějším faktoru, je ztotožňovaní se s těmito nevhodnými a zfalšovanými duchovními koncepty známkou toho, že neodbytně dochází k sebeodsouzení k pobytu v peklech, neboli nakonec k zablokování cesty k pozitivnímu stavu.

Nyní je jasné, že v podobné situaci se může skutečná tvář negativního stavu nejlépe projevit; a poučení pro veškeré Stvoření se může stát nanejvýš pamětihodné a živoucí. Nezapomeňte, prosím, že aktivování negativního stavu bylo povoleno jen za jediným důležitým účelem: Aby se všemi poznalo, co se nemá volit.

Jak již mnohokrát bylo uvedeno v první porci Nového zjevení skrze tohoto prostředníka přenosu, je volba něco nevolitstejně tak životně nezbytná a důležitá jako mít výběr všech jiných voleb. Je nemožné provést volbu něco nevolit, není-li tu konkrétní, živý příklad toho něčeho. Protože se zde jedná o jeden z nejzákladnějších a nejdůležitějších duchovních principů, to jest o náležité chápání opravdové Přirozenosti Pána Ježíše Krista s následným ustanovením pravého vztahu s Ním/s Ní (vždyť je nemožné navázat takový poměr s něčím, není-li k dispozici znalost a chápání podstaty toho něčeho). Bylo jen samozřejmé a nutné dovolit všechna falšování ve věci chápání té Přirozenosti do největších extrémů (jako je příklad s „křesťanstvím“), aby tak byl dán příklad, jak nepojímat Přirozenost Pána Ježíše Krista a jaký nemít s Ním/Ní poměr.

Křesťanská církev neboli křesťanství tomuto účelu slouží přesně. Z příkladu křesťanů může každý po celém Stvoření vědět, co nevolit v tomto ohledu a jaké uctívání Pána Ježíše Krista není správné. Bez tohoto příkladu by se veškerému Stvoření nedostalo této důležité znalosti.

Proč je tak důležité mít právě tuto zvláštní znalost ?

Jak bylo již tak často připomenuto, je kvalita života obecně i ve všech svých zvláštnostech každého jedince závislá na jeho vztahu vůči vlastnímu Stvořiteli – Pánu Ježíši Kristu. Jelikož život byl původně stvořen Bohem Nejvyšším, jímž je Pán Ježíš Kristus, a jelikož pramenem pravého života je jeho Stvořitel, bude obsah, jakost a styl jedincova života záviset jedině na tom, jaký druh poměru, postoje a vztahu se vybere vůči zdroji toho života. Je jen logické, že tomu tak musí být. A je očividné, že nikdo jiný než Absolutní Pán Ježíš Kristus, který je životem Sám v Sobě a skrze Sebe, nemůže být pramenem jednotlivcova života. Takže potvrzení platnosti jednotlivých životů se může dít jenom na základě jejich poměru vůči tomu prameni. Ale výběr jakéhokoliv vztahu k tomuto Absolutnímu zdroji se přenechává tomu, komu se žádá založit takový vztah. Jak jste si již jistě vědomí, může se skutečný a smysluplný vztah, ba vůbec jakýkoliv vztah, uskutečnit jenom na základě svobody výběru. Není možný takový vztah z donucení nebo z nutnosti.

Svoboda volby je možná jen tehdy, jsou-li k dispozici VŠECHNY nekonečné rozmanitosti a způsoby výběrů. Schází-li nějaký druh výběru včetně negativního nebo odmítavého, pak to znamená, že jiné druhy volby se učiní z donucení nebo jsou způsobeny nutností. V takovém případě nejde o možnost výběru, ale o stav zotročení. Takže zde je jasně vidět, jak možnost volby něco nevolit je stejně důležitá a potřebná jako každá jiná volba.

Budiž nyní řečeno, že Pán Bůh Nejvyšší PŘED TÍM, než čas a prostor čili Stvoření bylo stvořeno, PŘEDVÍDAL, že v určitém bodě času a prostoru se vtělí v zóny vymístění a na planetě Nula. Z toho postavení později dozraje úplně nové pojímání Pána Boha Nejvyššího. Stane se plností formy, obsahu, esence a substance Pána Ježíše Krista. V předvídání této základní, životně nezbytné a osudně rozhodující události byl nastolen stav na vaší planetě, který slouží jako ilustrace, používající konkrétní a životní události v životě lidských tvorů, dávající příklad toho, jaký vztah nemít vůči Pánu Ježíši Kristu. Křesťanství ve vší své úplnosti se stalo takovým příkladem.

Z toho důvodu bylo povoleno, aby Křesťanství zradilo Pána Ježíše Krista. Proto namísto, aby se církev budovala na principu Petrově, byla vybudována na principu Šavla / Pavla.

Stvoření nyní zná, jaký je správný a náležitý poměr vůči Pánu Ježíši Kristu, bez upadnutí do pasti nevhodné volby. Jakmile se toto poučení získalo, mohlo dojít k fúzi a integraci hmotného těla Pána Ježíše Krista, těla učiněného Božským, a tak mohl do jsoucna a bytí vstoupit úplně nový duchovní stav. Každý takový nový stav, zvláště týká-li se věčné změny v samé Přirozenosti Stvořitele, vyžaduje, aby mu předcházelo projevení se všech možných výběrů, které nemožno použít v tomto novém stavu. Jde totiž o to, aby se uznalo, že jakýkoliv nový stav a každá nová podmínka vyžadují transformativní pozměnění všeho, co se bude vztahovat k tomuto novému stavu. Není možné mít k němu vztah starým, i když dříve náležitým způsobem. Žádný správný a trvalý poměr s něčím novým a odlišným nelze navázat použitím zastaralých cest a způsobů. Jeho povaha je od základu odlišná, a proto vyžaduje fundamentálně jinačí přístup, dosud nedostupný a nepochopitelný.

Takže jakmile Pán ležíš Kristus uskutečnil tuto nejvnitřnější, vnitřní i vnější změnu Své Přirozenosti a poté, co bylypoznány všechny příklady, učící, jaký nemít poměr k této od základu změněné Přirozenosti, mohl být zahájen proces, ve kterém mohou být všichni členové Stvoření přiváděni do stavu restruktury, přestavby, obnovení a transformace myslí a celých osobností. Toto je nezbytné pro jejich přizpůsobení a k tomu, aby bylo pro ně možno budovat tento nový vztah k Absolutnímu zdroji jejich života – k Pánu Ježíši Kristu. Jak bylo již dříve uvedeno, započal tento základní a nanejvýš důležitý pochod nejprve v duchovním světě, potom v mezisvětě, posléze v přírodním světě opravdového Stvoření. Až bude dovršen zde, pak začne plný dosah tohoto nového stavu být pociťován po celé zóně vymístění a později i na planetě Nula. V přítomné době jen nepatrnému počtu jedinců je dovoleno procházet touto změnou, aby tak sloužili jako příklad pro budoucí dopad těchto událostí na veškerou zónu vymístění. Proto bylo dříve sděleno, že následky a dosah tohoto nového duchovního stavu, totiž fundamentální změna v pojímání Přirozenosti Pána Ježíše Krista, zatřese základy veškerého Stvoření, zónou vymístění se všemi jejími obyvateli, a to po dobu všech příštích eónů.

(2) Negativní stav se nemůže eliminovat, dokud není dovoleno, aby se jeho povaha ve své úplnosti projevila a dokud by nevstoupila do plného vědomí všeho Stvoření a jeho zkušenosti by nebyly uloženy v povšechnosti veškerenstva čili v té jeho oblasti, která se v Bibli Svaté nazývá jezerem ohně a síry.

Došlo-li by k tomuto vyřazení předčasně, nemohly by se odhalit některé skryté, a tím i nebezpečnější aspekty jeho povahy. Byla by proto k dispozici jen velmi povrchní znalost jeho celé podstaty, nedostatečná pro náležitou odpověď na otázku, jaký by byl život, kdyby nebyl odvozen z pravého pozitivního stavu, z Pána Ježíše Krista a z pravých duchovních principů, neboli kdyby byl odvozen z falešných bohů a nesprávných duchovních zásad. Tím by veškeré Stvoření postrádalo náležitou znalost všech možností výběru, které má k dispozici. Nemohlo by učinit rozumné a vhodné volby v těchto nejzákladnějších duchovních záležitostech. Neboť by nemělo dost pevné základy pro takové volení.

Plné ocenění pravé povahy pozitivního stavu, vycházející z Přirozenosti svého Stvořitele, Pána Ježíše Krista, by nebylo možno prožít bez porovnání s tím, co není z pozitivního stavu čili z Pána Ježíše Krista. Je nutno proto negativnímu stavudovolit, aby vzkvétal ve všech svých potenciálech, aby členové pozitivního stavu zcela a úplně rozeznali fundamentální odlišnost mezi těmito dvěma stavy. Majíc takovou možnost srovnání, může se učinit volba založená na jistotě a přímém prožitku toho nejžádoucnějšího a nejpotřebnějšího, nikoliv na tom, co se zakládá na donucení a nutnosti. Máte-li možnost jenom jednoho výběru, totiž jen pozitivního, je to totéž, jako nemít vůbec žádný. Jste takřka otrokem pouze jediné volby. Na takovém vynuceném výběru nelze budovat vztah, založený na lásce a vzájemnosti.

Pán Ježíš Kristus je životem pozitivního stavu. Je tedy jen samozřejmé, že každé srovnání má být s životem, který buď popírá Pána Ježíše Krista úplně (jak to činí ateisté a nekřesťanská náboženství), nebo který nemá to správné pojímání Jeho/Její pravé Přirozenosti, anebo falšuje a znetvořuje řádné chápání a přijetí této Přirozenosti. Křesťanství a všechna křesťanská náboženství tomuto účelu slouží dobře. To je jeden z důvodů, proč bylo dovoleno, aby došlo k jejich existenci.

(3) V „Základech lidské duchovnosti“ – zcela první to knize předešlé dávky Nového zjevení – bylo odhaleno, že vaší planetě byla určena ROLE konkrétní a zkušenostní ILUSTRACE pravé povahy NEGATIVNÍHO STAVU s několika ideami o povaze stavu pozitivního. Kvůli této zvláštní pozici planety Nula bylo dovoleno, aby negativní stav se AKTIVOVAL a UJAL SE VLÁDY právě zde. Připomeňme si, že lidé, kteří jsou ZODPOVĚDNÍ za tuto aktivaci, se nazývali PSEUDOTVŮRCI. Ti se stali plnomocnými vládci zóny vymístění, planety Nula a veškerého negativního stavu.

S ohledem na to, že negativní stav byl započat v extrémně zevním stupni zevnějšnosti přírodního světa (v zevnějšnostech zevnějšnosti) – a vaše planeta toto postavení přece zaujímá – musí se na ní projevit všechny děsivé, následky aktivace negativního stavu způsobem jedině možným, použitelným v extrémně zevním stavu: Konkrétním, hmatatelným a zevnějším životním stylem všech jeho účastníků. Tím je znázornění negativního stavu na vaší úrovni odrazem zevní organizace struktury jeho povahy. Ať se přenáší na vaši planetu cokoliv z duchovních nebo pseudoduchovních idejí, povahou svého postavení, všechny tyto ideje se prezentují ne natolik duchovně a niterně, ale namísto toho všemožnými formami zevních organizačních snah. Lidští tvorové mají sklon se organizovat kolem takových idejí ve formy náboženství, společností, bratrských jednot, sesterství, politických stran, kmenů, států, zemí atd. Zavádějí kolem těch idejí všelijaké konvence, tradice, zvyky a obřady, jejichž údržba, zvěčňování a podporování se stává převládajícím životním stylem všech, co jsou částí té které organizace. Dochází pak k tomu, že obsah těch idejí ztrácí svůj původní význam a účel a na místo toho je nahrazen těmi konvencemi, tradicemi a zvyky, které se mají dodržovat, uctívat a vyvyšovat za každou cenu, ne pro obsah těch idejí, ale v zájmu jejich forem, odrážených v zevních organizacích. Má se za to, že takovýto postoj je splněním duchovních požadavků. Nejsou tu žádné vnitřní či niterné zřetele, a pokud jsou, neupřednostňují se, nýbrž se podrobují zevním nárokům. Taková je povaha negativního stavu.

Proto vše, co je psáno například v Bibli Svaté, bere se doslovně, nehledě na to, že Pán Ježíš Kristus jasně upozorňoval každého během Svého pozemského pobytu, že vše, co bylo řečeno, bylo podobenstvím a souvztažnostmi. Co lidští tvorové se stále zdráhají přiznat a přijmout, je to, že každé slovo vyřčené Pánem Ježíšem Kristem během pobytu na vaší planetě nemá vůbec žádný literní smysl. I když ty výroky jsou proneseny prostým, doslovným způsobem, žádný doslovný význam v nich není. Nikdy nebyly míněny doslovně. Prostým důvodem této situace je zřejmá skutečnost, že tehdy na vaší planetě se nemohly žádné přímé, vskutku duchovní ideje vyjádřit nebo pochopit, neboť byla v krajně zevnějším postavení.

Uvažte, prosím, že jakákoliv duchovní idea má vždy niternou, vnitřní povahu. Proto se může zachytit, podržet, pochopit a stát se pramenem něčího života pouze v jeho niternosti, v nejvnitřnější Duchovní mysli. Většina lidských tvorů přehlížela však tento důležitý fakt. Skutečností je, že jedním z hlavních úsilí negativního stavu v tomto ohledu bylo potlačit či odebrat z myslí lidí vědomí toho, že literní smysl výroků v Bibli Svaté nemá žádný duchovní význam, že tento smysl byl užit k tomu, aby zamaskoval v něm obsažené pravé duchovní ideje. Největší důraz se vždy klade na doslovný smysl.

Některá fundamentalistická křesťanská náboženství a Mormoni se pyšní svým ohavným zdůrazňováním literního a vnějšího přístupu k věcem napsaným a řečeným v Bibli Svaté, zvláště pak v listech apoštolů, obzvláště Pavlových. Bylo to Pavlovou úlohou, držet lidi v zevnějšnostech a aby nebyl povšimnut niterný smysl. A tak potlačila v tomto ohledu Pavlova slova Slovo Pána Ježíše Krista, jenž odrazoval od takového doslovného pojímání duchovních idejí. Toto bylo dovoleno, aby veškeré Stvoření názorně vidělo, co se stane, když se literní smysl Bible Svaté bere doslovně a ne duchovně, když se celé duchovní hnutí buduje ve formě Křesťanské církve na takových zevnějších premisách; jaký druh životního stylu vstupuje v jsoucno a bytí, je-li založen na takovém zfalšovaném pojímání; a kam dojde lidský život na planetě Nula, řídí-li se podle takového zevnějšího, literního smyslu.

Poučení zde spočívá v trvalém porozumění toho, že nic vskutku duchovního a pozitivního nemůže být započato v zevnějšku, v zevní mysli. Funkce zevnější mysli a slov nikdy nebyla považována za vhodnou pro účel takového započetí. Jejím účelem a funkcí je znázornění, projevení a zpřítomnění důsledků, následků a výsledků každé ideje počaté v tom, co je nevnitřnější. Opětovně se vám připomíná, že zásadou je zde jít vždy z vnitřku do zevnějšku, nikdy z vnějšku do nitra, vyjma případů, kdy jde o zpětnou vazbu všech následků, důsledků a výsledků toho, co bylo ve vniternosti započato. Slouží tudíž jako poučení, zjištění, co se stane, vyzdvihne-li se takovýto zvrhlý, obrácený směr a stává se dominujícím životním stylem na celé planetě.

A jelikož hlavní duchovní ideou je idea náležitého chápání Přirozenosti Pána Ježíše Krista, právě tato idea se stane hlavním terčem překroucení ze strany negativního stavu jak na vaší planetě, tak i všude jinde v zóně vymístění. Tímto se zase dává celému Stvoření ponětí toho, že by se nemělo volit vyvozování významu a účelu z něčeho, co nemá žádný význam ani účel – totiž z negativního stavu a z jeho zdůrazňování doslovného smyslu. Toto je dalším důvodem, proč bylo dovoleno, aby došlo ke zradě křesťanství na vaší planetě.

(4) Jak si vzpomínáte z předchozí kapitoly, nebyl až donedávna dokončen proces fúze a integrace hmotného těla Ježíše Krista v povšechnosti Božské esence a Božské substance Boha Nejvyššího, který dal uzrát docela novému, dosud neznámému duchovnímu stavu a procesu – Pánu Ježíši Kristu. Ve skutečnosti tento sestává, kromě jiných věcí, z internalizace všech prvků toho těla ze stavu jejich zevnějšností. Stav zevnějšnosti ve svém nejzazším smyslu byl plodem negativního stavu. Nic z negativního stavu nemůže být pojato stavem absolutně pozitivním. V případě takového přijetí by již nebyl absolutně kladným.

Bylo proto nutno krůček za krůčkem geneticky, duchovně, mentálně i všemi jinými prostředky, dostupnými jenom Pánu Ježíši Kristu, nově uspořádat, nahradit, znovu propojit a transformovat všechny tyto prvky, a učinit to tak, aby se oprostily od všech negativních souznaků, určených jejich zevní povahou, ale zároveň, aby se zachovala jejich schopnost přežít v negativním stavu, jako by byly z jeho vlastního prostředí a jeho původu. Zachování schopnosti přežití je velmi důležitým předpokladem, neboť to dává Pánu Ježíši Kristu možnost vejít do negativního stavu kdykoliv a kdekoliv, aniž by co ztratil ze Své Absolutní přirozenosti a aniž by přitom vyhladil Svou pouhou přítomností životy členů negativního stavu.

Budiž nyní řečeno, že hmotné tělo Pána Ježíše Krista má určitý stupeň afinity k zóně vymístění, zvláště pak k vaší planetě. Kdyby byla odhalena pravá budoucí Přirozenost Pána Ježíše Krista v době krátce po Jeho/Jejím vzkříšení a odchodu do duchovního světa, a taky dávno před tím, než došlo k fúzi a unifikaci, pak by bývalo možné usoudit, že pravý niterný stav je ve skutečnosti zevním stavem. A proto nemůže existovat žádný vnitřní smysl, žádný niterný stav a žádná opravdová duchovnost. Všechen smysl a účel života byl by navěky připadl zóně vymístění a jejímu zevnímu stupni. Bývalo by došlo k úplnému ztotožnění se s tímto konceptem a žádná změna tohoto pojetí by se navždy nemohla uskutečnit. Za takových okolností byli by všichni na věčné časy odsouzeni zůstat v naprosté slepotě vůči všem pravdám. Vlastně v podobném případě by se mohlo mít za to, že falešnosti jsou pravda, a vymanění se z toho stavu by bylo nemožné. Každý by zůstal uvězněn v těchto podmínkách navždycky.

Kdyby se mělo za to, že Pán Ježíš Kristus je jen Absolutní stav zevnějšnosti, pak by se pro žádnou věc nemohl získat pravý smysl a účel. To by znamenalo, že v Božství a v povšechnosti dřívější přirozenosti Nejvyššího došlo k zredukování či vyprázdnění na úroveň stavu přírodně – zevnějšího, nebo – v nejkrajnějším smyslu – do negativního stavu. Nejvyšší by se tak stal negativním. V takovém případě by devastující pozice, obrácená vzhůru nohama, mohla trvat navěky. Negativní stav by se považoval za vpravdě pozitivní a pozitivní za záporný – vždyť konec konců Ježíš Kristus přišel z pozitivního stavu a dal přednost stavu negativnímu, a to až tak, že vzal s Sebou hmotné tělo negativního stavu. Proto zřejmě miluje negativní stav, který přijal do Sebe, posvětil jej a v něm se zjevil Svému lidu.

Takový závěr znamená spáchání neodpustitelného hříchu. Jakmile se někdo ztotožní s tímto zpropadeným názorem z pozice integrace negativního stavu do povšechnosti Pána Ježíše Krista, ten navěky sám sebe odsuzuje k pobytu v negativním stavu. Aby se zabránilo této možnosti dojít kdy plodného dozrání, Pán Ježíš Kristus zajistil, aby pravá přirozenost Jeho/Její Esence a Substance, jakožto i osud Jeho/Jejího hmotného těla byly utajeny až do té chvíle, kdy by se úplná transformace toho těla zcela dovršila a dokonala jeho fúze a konečná integrace v Jeho/Jejím Absolutním Stavu. Jelikož tento proces probíhá směrem z vnitřku navenek, žádná inkorporace něčeho negativního do Absolutního se nemůže udát, jak by tomu bylo s procesem jdoucím zvenčí dovnitř.

Musíte si uvědomit, že je nesmírně obtížné vyjádřit vše, co je zde zjevované, vaším značně omezeným jazykem v jeho pojmech. Není ve vašem slovníku slov, jež by aspoň drobet umožnila pochopitelné vylíčení toho, co se událo v tomto procesu.

Bylo tedy nutno povolit, aby křesťanské hnutí vstoupilo do hry – vyjádřeno vašimi slovy – a aby byla Přirozenost Pána Ježíše Krista pojata jako rozpojená, nesjednocená a rozštěpená na tři osoby: Otce, Syna a Ducha Svatého – a tak, aby se ustanovily zfalšované procedury uctívání Boha. Z pozice odluky nemůže dojít k znesvěcení. Jednou se taková odluka provede, pak se již neuctívá pravý Bůh, ale něco, co v pravé v skutečnosti neexistuje. Uctívat něco neexistující znamená uctívat nic. Opakuje se: Žádná profanace a žádný neodpustitelný hřích nemůže být spáchán v takové bohoslužbě. Z této pozice, jakmile se dovršilo zbožštění toho těla a úplná jednotnost byla zajištěna, může se pak začít s procesem eliminace negativního stavu z nitra jeho vlastního jsoucna a bytí. Všichni účastníci negativního stavu si mohou nadále zachovat příležitost ke spasení tím, že přijmou tento fakt o Pánu Ježíši Kristu a podřídí se Mu/Jí kvůli znovuuspořádání, přebudování, obnovení, uzdravení, transformaci, vzkříšení a nadělení novým životním stylem v souladu s Novým duchovním stavem. Zde je jasné, proč povolit tuto situaci na vaší planetě bylo logické.

(5) Ve Zjevení Ježíše Krista přes Jana, v kapitole 10 ve verši 7 je uvedeno:

„Ale ve dnech, kdy zazní sedmý anděl, ve chvíli před jeho zatroubením, naplní se Boží tajemství, jak je Bůh oznámil Svým služebníkům prorokům.“

A v kapitole 11 ve verši 15 ve stejné knize se píše toto :

„Tehdy zatroubil sedmý anděl. A ozvaly se mocné hlasy v nebi hlásající: Království tohoto světa stala se královstvími našeho Pána a Jeho Krista a On bude kralovat na věky věků.“

„Ve dnech, kdy zazní sedmý anděl“, označuje dosažení plnosti předešlého duchovního stavu a vyčerpání jeho užitečnosti. „Ve chvíli před jeho zatroubením“ znamená okamžik těsně před započetím následujícího kroku. „Naplní se Boží tajemství“ značí završení procesu fúze, integrace, unifikace a hybridizace všech prvků Ježíše Krista v povšechnosti Absolutní přirozenosti Nejvyššího a to, že se stal tím pravým Pánem Ježíšem Kristem se zcela novou, dosud nedosažitelnou Přirozeností. „Jak je Bůh oznámil Svým služebníkům prorokům“ znamená Jeho/Její příslib celému Stvoření, učiněný před zahájením existence času a prostoru a než byla dovolena aktivace negativního stavu.

Povšimněte si, prosím, že k dalšímu kroku, po zaznění sedmého anděla, nemůže dojít dříve, než se „naplní Boží tajemství“. Pán Ježíš Kristus je Absolutním vzorem pro všechny nutné změny, které doprovází neustálý duchovní pokrok. Je Absolutním prototypem. Poskytuje způsob, obsah, formu, prostředky, intenzitu i rozsah těchto nutných změn. Takže nic fundamentálně význačného se nemůže docílit, co se týká hlubokého ovlivnění veškerého Stvoření a zóny vymístění, dokud se nedokončil proces, popsaný v druhé kapitole této knihy a předpovězený ve výrocích Bible Svaté (shora citované verše), probíhající v Nejvyšším, kdy Nejvyšší se stal plností Pána Ježíše Krista.

Tato situace odráží duchovní princip, podle něhož každá změna musí započít v nejniternější oblasti jsoucna a bytí a která se má postupná šířit po veškerém Stvoření až do nejzazších okrajů. Kdykoliv má uzrát nový, zcela odlišný duchovní stav, musí být započat v Nejniternějším nejvnitřnějšího – v Bohu Nejvyšším. Nikde nemůže dojít ke změnám, zvláště pak změnám tak význačné velikosti, dokud se nevytvoří náležitá řada podmínek uvnitř samotné Přirozenosti Nejvyššího. Představit si a pochopit toto je pro vás nesmírná těžké.

Změna, k níž došlo uvnitř Přirozenosti Nejvyššího, byla vpojení, fúze a inkorporace v Jeho/Její povšechnost něčeho, co tam bylo jen potenciálně, faktem slibu, učiněného před stvořením času a prostoru, nikoliv něčeho konkrétně skutečného. Pomocí hmotného těla Ježíše Krista dosáhl Nejvyšší podobu docela jiného stupně, stav se tak Pánem Ježíšem Kristem.

Jak si jistě vzpomínáte, prvním krokem v tomto procesu bylo odloučení určitého prvku z Absolutní vnější mysli – „Krista“ a provedení jeho fúze procesem křížení se dvěma elementy vzatými z Marie a Josefa, které již svou fúzi prodělaly. S následnou fúzí duševnosti z prvku Absolutní vnitrní mysli Nejvyššího – „Ježíše“ vstoupil v jsoucno a bytí Nový hybrid – Ježíš Kristus.

Dalším krokem bylo získat třetí element, vzatý z Absolutní nejniternější duchovní mysli (dříve nazývané Vnitřní mysl) Nejvyššího – „Pána“, a spojit jej s dosavadními částmi toho Hybrida. Tomuto procesu předchází vyčištění, očista a osvobození elementů vzatých z Marie a Josefa od všech druhů zla a falešností, v nich obsažených. Toto se děje pomocí tajemného procesu jejich zvnitřnění – v bojích s negativním stavem a s jeho pokušením – do celku: Nejvyšší – Ježíš Kristus. Tento krok odráží jinačí formu křížení. Jejím výsledkem je úplně nový Absolutní duchovní stav – Pán Ježíš Kristus. V tomto stavu všichni činitelé, souvztažící se vším, jsou ustanoveni a uskutečňuje se přímé spojení se všemi úrovněmi Stvoření, vědomě cítící mysli a zóny vymístění. Nyní se Pán Ježíš Kristus může napojit PŘÍMO nejen na nejniternější Duchovní mysl všech, což stejně vždy bylo, ale také na jejich vnitřní mysl, na zevní mysl a prostřednictvím těch prvků, které do Sebe vzal od Marie a Josefa – též na zónu vymístění a pseudotvůrci zfabrikovanou pseudomysl.

Tato nová situace uvádí celé Stvoření do stavu připravenosti pro započetí nového nejdůležitějšího stadia pokročení, ohlášeného zazněním sedmého anděla. „Mocné hlasy v nebi“ označují tu nejniternější Duchovní mysl všech a veškerý duchovní svět pozitivního stavu („nebe“), jenž přiznává, uznává, chápe a přijímá skutečnost Nového duchovního stavu.

„Království tohoto světa“ neznamenají politické země na planetě Nula, jak by naznačoval doslovný smysl a jak by většina křesťanů tato slova vykládala. Označují celý mezisvět, celý přírodní svět a jim odpovídající vnitřní a zevní mysl všech. Že „se stala královstvími Pána a Jeho Krista“, znamená, že byla sjednocena v nejvnitřnější Duchovní mysli, kde dlí Pán Ježíš Kristus, a s Absolutní zevní myslí Pána Ježíše Krista – „Jeho Krista“, což se vztahuje přímo na zónu vymístění, všechna pekla a planetu Nula (vaši planetu). Nyní veškeré Stvoření a celá zóna vymístění se všemi svými elementy jsou pod PŘÍMOU vládou Pána Ježíše Krista.

Předčasné zjevení významu a obsahu tohoto tajemství, ukrytého v doslovném smyslu Bible Svaté, který nemá sám o sobě nijaký význam, dalo by negativnímu stavu ohromnou příležitost pro příprav k této události, a tím i možnost zkomplikovat, ne-li zcela podrýt, tento proces. Jedinou věc, kterou věděl negativní stav jako i každý v pozitivním stavu a na vaší planetě, bylo to, že existovalo určité hluboké tajemství Boží a o Bohu. Ale v čem bylo to tajemství, k čemu se přesně vztahovalo, kde, kdy a jak se má uskutečnit, nikdo nevěděl až do nynějška, kdy tento proces byl úspěšně dokončen.

Bylo proto v době, kdy tento proces fúze probíhal, Pánem Ježíšem Kristem dovoleno, aby v otázce Boha a Ježíše Krista uzrála obrovská zvrácenost ve formě křesťanství a všech jiných náboženství, aby tak nebylo žádné mysli umožněno zvědět, co se o Bohu utajuje, a tím nemohlo dojít k osudovému přerušení tohoto procesu. Tak byl každý veden k vnějšímu, doslovnému výkladu těchto tvrzení v Bibli Svaté, aniž by kdo aspoň zdaleka vytušil pravý vnitřní duchovní smysl. V tomto je jeden z nejzávažnějších důvodů, proč Pán Ježíš Kristus dovolil, aby došlo ke zradě křesťanství i všech jiných náboženství. Bylo to věcí svrchované bezpečnosti, v zájmu konečného spasení všech z otroctví a poroby v negativním stavu a za účelem úplné KONEČNÉ eliminace samého negativního stavu. Kdyby negativnímu stavu byly známy tato skrytost a to tajemství, vynalezl by tak ukrutně ohavné způsoby k zmaření tohoto procesu, že by to přivedlo k úplnému a věčnému vyhlazení veškeré zóny vymístění, planety Nula a všech jejích obyvatel.

(6) Jak vidíte, jednou z nejzákladnějších výsad, které se těší všichni ve Stvoření Pána Ježíše Krista i v zóně vymístění, jakožto i na planetě Nula, je svoboda výběru. Tento princip působí v každém hluboký smysl pro nezávislost a zodpovědnost. Je to hlavním stavebním kamenem, na němž jsou všechny vztahy budovány a utvářeny. Vskutku významný, uspokojivý a vyhovující vztah může být budován jen na základě svobody volby. Toto je zvlášť pravdou ve vztahu k Pánu Ježíši Kristu. Jsa ve stavu Absolutní svobody výběru, rozhodl se Pán Ježíš Kristus stvořit Své Stvoření, vstoupit do zóny vymístění a na planetu Nula, podrobit se všem výše uvedeným procesům a nadělit všechny žijící entity stejným a nejvíc rozhodujícím atributem – svobodou volby.

Požadavkem tohoto atributu zajisté je, aby si každá vědomě cítící entita utvořila vztah ke všem, zvláště pak k svému Stvořiteli – Pánu Ježíši Kristu, na základě této svobody výběru. A tak má každý svobodu volit vztah, postoj, přístup či chování, pocit či způsob myšlení, jaký chce ustanovit a mít vůči Pánu Ježíši Kristu, jakožto i vůči všem ostatním bytostem.

Jak již bylo výše uvedeno zde a též v předešlých knihách zprostředkovatele tohoto přenosu, závisí číkoliv duchovní profil a jakost života na svobodných výběrech, které se činí vůči Pánu Ježíši Kristu. Tímto se určí postavení a místo, které zaujme v hierarchii duchovního uspořádání Stvoření. To také určuje, zda je členem pozitivního stavu nebo otrokem negativního stavu. V tomto ohledu žádný jiný činitel není tak důležitý jako tento faktor. Ale toto umístění musí být ze svobodné volby, ne z něčeho jiného. Z výše uvedeného je zřejmé, že nejdůležitějším svobodným výběrem ze všech, které může kdo učinit, je volba přijmout či odmítnout pravou Novou přirozenost Pána Ježíše Krista. Potvrzení platnosti tohoto výběru, jakož i jakéhokoliv jiného, je možné jen skrze jeho důsledky, následky a výsledky. Není možné mít pocit svobody výběru, neprožije-li se jasně vše, co je důsledkem, výsledkem a následkem takové svobody. A toto je zodpovědnost, součást svobody. Jednou výběr je proveden, pak musí přirozeně přinést své ovoce.

Jak víte, všem, co volí, mají být dostupné všechny druhy výběrů. Totéž platí i o důsledcích, výsledcích a následcích. Ale jak se má vědět, co se má volit, nejsou-li po ruce zkušenostní příklady následků takových výběrů ?  Odpověď je v dovolení určitým dobrovolníkům učinit i ty nejzápornější a nejhnusnější druhy výběru a zobrazit tak vlastními živoucími příklady jejich důsledky, výsledky a následky. Planeta Nula byla založena právě pro tento účel. Na této planetě se vtělil Pán Ježíš Kristus. Proto je to zde, na této planetě, kde je lidským tvorům dovoleno mrzačit, pitvořit, znetvořovat a zfalšovávat vše, ale nejzávažněji řádné chápání a vztah vůči pravé Přirozenosti Pána Ježíše Krista.

Jakmile došlo k tomuto rozhodujícímu výběru ze strany křesťanství a všech ostatních náboženství na vaší planetě, bylo možno jeho výsledky ukázat na příkladě, zpřítomnit je a projevit za účelem důležitého duchovního poučení pro každého ve veškerém Stvoření. Nyní každý ve Stvoření může živě a zcela konkrétně vidět, co se stane, zvolí-li se znetvořeniny, falešnosti a zvrácenosti s ohledem na Přirozenost Pána Ježíše Krista. Budiž zopakováno řečené na začátku této kapitoly: Je zde dána jasná možnost výběru, co se nemá volit. Všechny politické, ekonomické, sociální, rasové, náboženské a jakékoliv jiné revoluční změny, rozruchy a pohromy; všechny choroby, nemoci, nevolnosti; všechny zločiny, ubohosti, utrpení a co vše tam jen nemáte v takové hojnosti, nejsou nic jiného než výsledky, důsledky a následky této ničivé volby.

Pro mnohé bude obtížné toto sdělení polknout, užito vašeho jazyka. Přesto kdyby se jen dokázali aspoň na jeden okamžik zastavit a vážně zamyslit, poznali by SNADNO a JASNĚ, že jde o skutečnou pravdu. Je-li nejdůležitější a životně nejvíce rozhodující volba voleb to, jaký mít vztah k Pánu Ježíši Kristu, vlastnímu Stvořiteli, je-li pramenem opravdového života Pán Ježíš Kristus, pak takový výběr musí rozhodnout o všech aspektech života do největších podrobností. Je tomu tak bez jakékoliv výjimky a vyloučení čehokoliv. Lidi na vaší planetě mají vesměs velmi ošklivý zvyk považovat politické, hospodářské, sociální a podobné události za nemající duchovní relevanci. Myslí, že tento vztah k duchovním záležitostem možno nalézt jen v náboženství a ve všem, co souvisí přímo s uctíváním Boha. Neradi připustí existenci toho důležitého faktu, že všechny události života, ať individuálního nebo celého lidstva, na planetě, ve sluneční soustavě, v galaxiích či ve vesmírech neboli multivesmírech, ba i ve veškerém Stvoření – mají vždy duchovní souvztažnost. Duchovní ideje jsou základnou pro všechny běžné události. Proto jejich obsah, manifestace a výsledek jsou vždy určeny duchovním postojem těch, kdo se těmito ideami zabývají. Odmítnutí či znetvoření správných duchovních pojmů, které jsou za vším, vede ke zhoubným následkům, jak je to vidět v dějinách lidstva na vaší planetě. A přece toto je přesně jediný důvod, proč všechny tyto věci jsou dovoleny na vaší planetě. Z nich se každý ve Stvoření může poučit o tom, jaké jsou následky takového odmítnutí či zvrácenosti a znetvořenin fundamentálních duchovních principů.

(7) Křesťanství a všechna křesťanská, stejně jako všechna jiná náboženství na planetě Nula slouží dvěma hlavním účelům:

(a) Jako hlavní zbraň v rukou negativního stavu pro sabotáž a ničení všech tvořivých snah Pána Ježíše Krista a všech členů pozitivního stavu. Jak víte, nejlepší způsob bojování proti Bohu je, takřka, ve jménu Božím. Tak se stává, že jméno Boží či Ježíše Krista se bere a staví se do čela většiny, ne-li všech, pekelných idejí, a pak se velmi přesvědčivě předkládá všem ve Stvoření a v zóně vymístění. Cílem zde je zmást lidi, nebo aspoň zasít v nich zrnko pochybnosti. Vždy říká-li Bůh, že se něco má udělat, pak to raději dělejme, jinak bude zle.

Povšimněte si, prosím, že tento apel má hlavní formu strachu z potrestání věčným pekelným ohněm. Nevěříš-li slepě a nesleduješ-li poslušně, co se požaduje ve jménu Božím nebo jménem Ježíše Krista, budeš jistě neodvolatelně potrestán a odsouzen hořet plamenem pekelným, způsobem nejbolestnějším a nejzlomyslnějším. Toto zvlášť platí pro křesťanská náboženství. Kázat o pekelném ohni a síře je nejběžnější kratochvílí mnoha kazatelů. Jak vidno, lásky zde je nepříliš mnoho, ale zato dává se darem hojnost strachu. Veškerá pekelná filosofie je založena na strachu a trestu. Do lidské mysli od kolébky až do hrobu je vštěpováno: Boj se Boha, jinak budeš hořet v ohni pekel navěky. Jaký to „pěkně“ sadistický bůh je křesťany a jinými uctíván !

(b) Je hlavním nástrojem poučení pro všechny ve Stvoření Pána Ježíše Krista o tom, CO SE STANE, přistupuje-li se k Pánu Ježíši Kristu NE z pozice opravdové lásky, nýbrž z pozice strachu a trestu, a kdy se to vyžaduje ve jménu Boha nebo Ježíše Krista. A nejen to: Napovídá, co se vskutku stane, věří-li se se vší vážností, že toto je jediný způsob, jak přistupovat k Bohu. Venkoncem, sama Svatá Bible stále nabádá, abychom se Boha báli a Jej slavili. Zde máme další názornou ilustraci a poučení pro všechny, co se stane, berou-li se tvrzení takových knih jako je Bible Svatá doslovně a ne podle souvztažností a duchovně, v jejich vnitřním smyslu. Takový postoj je nesmírně tragický, jak o tom svědčí historie krvavých náboženských válek na vaší planetě. Pro toto důležité poučení bylo dovoleno těmto věcem plodně dozrát.

(8) Zrada křesťanství byla dovolena Pánem Ježíšem Kristem v zájmu SPASENÍ všech těch, co byli ochotnými udržovateli a účastníky negativního stavu od samé chvíle počátku jeho aktivace až do samého posledního momentu jeho existence, a také kvůli těm, kdo žijí ve všech peklech, zfabrikovaných pseudotvůrci, jakožto i kvůli samotným pseudotvůrcům. Toto je tajemství, které nebylo doposud zjeveno.

Jak k tomuto procesu přispívá zrada křesťanství ? Falzifikace, znetvoření, zmrzačení, a zvrácení duchovních idejí o Přirozenosti Pána Ježíše Krista a duchovního života obecně slouží jako urychlující katalyzátor pro vynoření pravé povahy negativního stavu s jeho nejplnějším a zcela vyčerpávajícím obsahem. Jeden ze závažných důvodů, proč je možné zkrátit trvání tohoto časového cyklu, v němž negativní stav měl povoleno být aktivován a prožít, je to, že díky křesťanství, konec této aktivace může nastat daleko dříve, než by bylo bez jeho přičinění.

Pokud si vzpomínáte z předešlého, byla ve všech svobodně volených snahách rozhodným a konečným činitelem volba, učiněná ve věci Přirozenosti Pána Ježíše Krista. Je-li tomu tak, a zde je potvrzeno Božským zjevením Pána Ježíše Krista, že je tornu tak, pak plnost šeredné, prohnilé a ohavné povahy negativního stavu se zcela projeví ve způsobu, jakým se pojímá Přirozenost Pána Ježíše Krista, jakožto i ve všech důsledcích, výsledcích a následcích tohoto svobodně zvoleného pojímání. Vždyť všechny jiné volby s jejich důsledky, pokud se nevztahují přímo k Pánu Ježíši Kristu, neposkytnou plnou míru poznání toho, co je negativní stav zač.

Všecko toto vám zas a znovu říká, jak zásadně a životně závažné je mít pravé chápání a správný vztah k Pánu Ježíši Kristu a k Jeho/Její Nové přirozenosti. A zde je důvod, proč negativní stav míří svůj hlavní nápor na znemožňování právě této věci, a to tím, že vymýšlí o ní všemožné zvrácené ideje. V tom spočívá paradoxní bláznovství negativního stavu: Čím úspěšněji zkresluje, zpitvořuje, zfalšovává a mrzačí duchovní ideje o pravé Přirozenosti Pána Ježíše Krista a o všech duchovních principech, tím názorněji odhaluje svou povahu. Odhalením své pravé podstaty se přibližuje ke svému naprostému konci. Zrada křesťanství slouží právě tomuto účelu. Bylo to křesťanství, kde tyto falzifikace, zvrácenosti a znetvořeniny vystupovaly nejvýrazněji. V tomto je jeho zrada.

Jakmile však bude plně odhalena přirozenost negativního stavu (a naprosto konečné odhalení je umožněno v tom, jak negativní stav pojímá Přirozenost Pána Ježíše Krista a výsledky tohoto pojímání), Pán Ježíš Kristus ze Své Nové Absolutní povšechnosti, která v Sobě pojímá, spájí a zahrnuje fyzické tělo Ježíše Krista, smí a může, a to ze samého vnitřku negativního stavu, pokračovat v procesu konečného aktu spasení každého, kdo se nachází v negativním stavu. Tento proces je znám pod jménem Druhého příchodu Pána Ježíše Krista, který je tématem příští kapitoly této knihy. Je tedy docela jasné, proč byly dovoleny všechny tyto věci na vaší planetě – planetě Nula.

Kdo má uši k slyšení a k poslouchání, ať slyší a naslouchá tomu, co Pán Ježíš Kristus zjevil v této kapitole.“

(4)

Kapitola čtvrtá

DRUHÝ PŘÍCHOD PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

Dne 1. února 1988, po cestě ze Sama Barbary do Sama Marie v Kalifornii, bylo ke mně slovo Pána Ježíše Krista, řkoucí:

„V předešlé kapitole této knihy, zcela na konci, byla zmínka o Druhém příchodu Pána Ježíše Krista. Je jen logické, abychom nyní pojednávali o této události a tomto pojmu, o kterých povstalo tolik vážného nedorozumění.

Abychom získali určitý stupeň pochopení toho, co je míněno pod Druhým příchodem Pána Ježíše Krista, je nutno nejdříve si vyjasnit některá chybná chápání ohledně Jeho/Jejího Prvního příchodu. Určité body tohoto tématu byly prodiskutovány v kapitolách VIII a IX knihy „Hlavní ideje Nového zjevení“, napsané tímto zprostředkovatelem přenosu. Čtenáři se radí, aby přečetl nebo se znovu podíval na tyto kapitoly, než bude pokračovat ve čtení toho, co následuje.

V celku existovaly čtyři hlavní důvody pro První příchod Ježíše Krista:

(1)      ZACHRÁNIT pozitivní stav Stvoření před ovládnutím silami negativního stavu, který v té době značně převládal nad silami pozitivního stavu. Tato situace si vynutila NAROZENÍ Pána Ježíše Krista na vaší planetě.

(2)      Získat HMOTNÉ TĚLO, jehož MATRICE ve svém původním uspořádání byla geneticky fabrikována takzvanými pseudotvůrci. Získání určitých elementů takového těla bylo nutno za tím účelem, aby bylo možno vstoupit do zóny vymístění a všech pekel, aniž by se komu ublížilo nebo co poškodilo. Jak si vzpomínáte, tyto prvky byly vzaty z Josefa a Marie.

(3)      Získáním toho těla mohl Pán Ježíš Kristus vstoupit do pekel, zvláště do pekel pseudotvůrců a podřídit vše své absolutní kontrole. Zároveň, pomocí toho těla, byl schopen se přiblížit k pseudotvůrcům, všechny je sebrat z končin veškerého Stvoření, po němž se úspěšně rozmístili, a zavřít je v určité tajné oblasti zóny vymístění. Až donedávna nikdo kromě Pána Ježíše Krista nevěděl, kde se ta oblast nacházela. Pán Ježíš Kristus je úplně izoloval a oddělil od ostatního Stvoření a vymazal z jejich vědomí znalost a schopnost cestování v čase a také některé jiné dovednosti vztahující se k životvornosti.

Tímto aktem stal se Pán Ježíš Kristus suverénním Spasitelem veškerého Stvoření, a ne jen lidských tvorů na vaší planetě, jak tomu mnozí křesťané mylně věří.

Účel Prvního příchodu Pána Ježíše Krista nebyl splněn těmito třemi činy. Většina lidí se domnívala, že po Jeho/Jejím odchodu z vaší planety, jenž následoval po Jeho/Jejím vzkříšení, První příchod Pána Ježíše Krista se skončil, a že se začalo s přípravami pro Jeho/Její Druhý příchod. Nic nemůže být dále od pravdy, než tato domněnka. Je správné usoudit, že nemůže dojít k Druhému příchodu Pána Ježíše Krista, ani nemůže být započat dříve, než se naplnění účelu a užitečnosti Prvního příchodu dokončí a splní. Ve skutečnosti začala nejdůležitější část Prvního příchodu Pána Ježíše Krista PO ODCHODU z vaší planety, kdy se Sebou vzal hmotné tělo, získané na ní.

Byl podniknut postupný proces křížení toho těla a jeho fúze do Přirozenosti Absolutní povšechnosti Nejvyššího,úspěšně dokončen, pak přípravy pro Druhý příchod Pána Ježíše Krista mohou započít. Jak si vzpomínáte, dokončení tohoto procesu křížení se událo těsně před zazněním sedmého anděla (Zjevení 10:7). Avšak mezi tímto krokem a skutečným zatroubením sedmého anděla došlo k mnohým jiným událostem jak v duchovním světě, tak i ve většině pekel. Povaha těchto událostí je Symbolicky vylíčena ve verších 8-11 kapitoly 10 a ve verších 1-14 kapitoly 11 ve Zjevení Ježíše Krista v Bibli Svaté. jak bylo popsáno v druhé a třetí kapitole této knihy. Jednou tento proces je

K odstartování těchto událostí nemohlo dojít dříve, než byl úspěšně splněn účel Prvního příchodu Ježíše Krista. Jeden z nejdůležitějších důvodů, proč bylo nutné provést fúzi a křížení hmotného těla Ježíše Krista v Absolutní povšechnosti Absolutní přirozenosti Nejvyššího, je v tom zřejmém faktu, že spasení negativního stavu od negativního stavu v jeho vlastní totalitě nemůže být provedeno, nijakým jiným způsobem, než z pozice povšechnosti všech elementů jsoucna a bytí. Jak víte, postrádal Nejvyšší ve Své Přirozenosti jakýkoliv prvek ze zóny vymístění a z vaší planety. S ohledem na tento nedostatek by to, co by se mohlo jedině docílit, bylo úplné a bleskurychlé vyhlazení negativního stavu se všemi jeho obyvateli. Takový akt by byl katastrofálním pro celé Stvoření. Připravil by všechny jeho členy o získání velmi naléhavé a životně důležité znalosti o pravé a plné povaze negativního stavu, a tím by jim nebyl poskytnut výběr ve věcech dobra a zla. Zároveň by popřel pravou Povahu Nejvyššího, který je přece Absolutní láskou a moudrostí. Opravdová přirozenost tohoto druhu Lásky a Moudrosti není ničení; ale SPASENÍ, TRANSFORMACE a ZACHOVÁNÍ.

Takže, aby učinil právě toto, podvolil se Nejvyšší procesu křížení a spojení s tím tělem, a tak od základů pozměnil svou Přirozenost a stal se plností Pána Ježíte Krista. V této nové kondici započal proces postupné eliminace negativního stavu a spasení všech jeho členů. Tento proces je procesem Druhého příchodu Pána Ježíše Krista. Opět řečeno: Většina lidí mylně usoudila, že Druhý příchod Pána Ježíše Krista je věcí okamžitého dění. Ačkoliv tomu může být tak v konečné fázi, celkový proces jeho realizace může trvat staletí, ba tisíciletí v pojetí přírodního času na vaší planetě, tak, jak to vyžádalo staletí (téměř dva tisíce let), aby došlo k dovršení Prvního příchodu. Jak již víte, byl dokončen První příchod Pána Ježíše Krista v DOBĚ úplné fúze a hybridizace Nejvyššího s Ježíšem Kristem, kdy se stal Pánem Ježíšem Kristem. Toto se událo někdy těsně před vánocemi 1987, podle času, jako se pojímá na vaší planetě.

Nechť je nyní zjeveno, že zatím co První příchod Ježíše Krista započal na vaší planetě a v zóně vymístění a byl dokončen v pozitivním stavu Stvoření či v duchovním světě, musí zcela logicky započít Druhý příchod Pána Ježíše Krista v OPAČNÉM směru. Nutně započne v nejvnitřnějším ve Stvoření – v nebesích – a postupně se rozšíří po ostatních oblastech Stvoření; po té půjde po celé zóně vymístění a skončí na vaší planetě. Ze stanoviska vašeho pojímání času, poslední fáze této události na vaší planetě může být okamžitou událostí.

Důvod, proč musí Druhý příchod Pána Ježíše Krista započít v té nejvíc niterné sféře pozitivního stavu, se vztahuje na změnu v Absolutní přirozenosti původního Nejvyššího, když se stal plností Pána Ježíše Krista. Změna v té Přirozenosti vyžaduje i změnu ve způsobu, jakým mají lidé mít vztah k změněnému Nejvyššímu. Nové podmínky vyžadují nový přístup. Jestliže Absolutní přirozenost Nejvyššího se změnila v plnost Pána Ježíše Krista, relativní přirozenosti všech čijících entit v jsoucnu i bytí, jakožto i jsoucno a bytí samy se musí změnit, aby se tak mohly přizpůsobit základním změnám v přirozenosti jejich Stvořitele. Nic nemůže postoupit dále, pokud nedojde k těmto změnám. Vždyť, jako již bylo tolikrát řečeno dříve, na náležitém chápání a vztahu vůči jejich Stvořiteli závisí sám život všech vědomě cítících entit. Nelze jim mít vztah ze starých pozic, neboť nic starého nezůstalo v Nejvyšším. V tomto smyslu není už více Nejvyššího. Je zde však Pán Ježíš Kristus, který je jediným Nejvyšším.

Sdělení ve Zjevení 21:5: „Hle, činím všecko novým“, se přesně vztahuje k této situaci. Činit všecko novým značí vše bez výjimek. To zahrnuje vše v Nejvyšším, který je nyní Pánem Ježíšem Kristem. Jakmile je tento proces v Nejvyšším ukončen, může Pán Ježíš Kristus započít s procesem změny v každém ve Stvoření. Multiverzální zákon a řád vyžadují, a taky jsou založeny na principu, že každá změna musí začít v nitru a postupovat k zevnějšku. Takže k započetí procesu změny struktury, přestavby, obnovení a transformace došlo nejdříve u členů nejvnitřnější oblasti pozitivního stavu.

Jakmile se tento proces úplně dovrší ve své úplnosti, přejde pak na všechny členy intermediálního vesmíru. A ačkoliv zde existuje určitá synchronnost a simultánnost tohoto procesu ve všech dimenzích a světech Stvoření, není časová a prostorová. Tento proces je vždycky diskrétní. Jeho povaha sama o sobě nemůže být vysvětlena slovy vaší řeči. Váš jazyk postrádáUkončení tohoto procesu ve zprostředkujícím vesmíru umožní jeho zahájení ve fyzickém čili přírodním vesmíru Stvoření. jakýkoliv souvztažnostní význam. Postačí to proto říci, že tento proces probíhá právě nyní.

Jakmile je tento proces dokončen po celém Stvoření, ve všech jeho dimenzích, stupních a úrovních, pak tehdy, a jenom tehdy může být aplikován i v zóně vymístění. Přesto je třeba znovu říci, že existuje určitý stupeň synchronicky tohoto procesu dokonce i v zóně vymístění, i když její povaha je nečasová a neprostorová. Lze to pojímat takto: Probíhání těchto změn v nejvnitrnějším úseku pozitivního stavu je doprovázeno zintenzívněným zmatkem a zvýšením počtu útoků zla a falešností v nejnižší oblasti pekel. Toto zesílení a vzrůst útočnosti přivádí nejnižší pekla do pozice, v jaké v budoucnu budou eliminována a kdy, až nastane pravý čas, dojde ke spasení všech jejich účastníků. Totéž se týká všech změn na všech jiných stupních Stvoření a odpovídajících stavů pekel, jakožto i ostatních oblastí zóny vymístění. JAKÉKOLIV změny, k nimž dochází v pozitivním stavu, vyvolávají souvztažné události NEGATIVNÍ povahy v zóně vymístění. Tento proces je to, co je míněno prohlášením, k němuž došlo po zatroubení sedmého anděla (Zjevení 11:15). A přece, jak víte, vzápětí po tom promluvení dochází k mnoha jiným, nesmírně význačným událostem, popsaným ve zbývající části zmíněné kapitoly ve Zjevení Ježíše Krista v Bibli Svaté. Toto prohlášení znamená počátek Druhého příchodu Pána Ježíše Krista. Je zvěstováno zatroubením sedmého anděla. Proces Druhého příchodu a to, co vyvolá v zóně vymístění, je vylíčen v kapitolách 12-22 Zjevení Ježíše Krista.

Proces Druhého příchodu Pána Ježíše Krista bude a může být dovršen jen tehdy, kdy dojde k úplnému vymýcení negativního stavu v jsoucnu a bytí a až všichni dobrovolní účastníci v jeho životě budou spaseni. Je nutno varovat zas a znova všechny, kdo čtou tuto knihu, aby neočekávali Druhý příchod Pána Ježíše Krista jako událost, k jaké by došlo takřka přes noc. Jeho konečná fáze však může tak vypadat.

Aby bylo možno získat aspoň nějaké omezené chápání povahy Druhého příchodu, pokusme se shrnout údaje o jeho pravém významu v následujících bodech:

(1) Předzvěstí první fáze Druhého příchodu je zjevení toho faktu, že určité knihy v Bibli Svaté mají vnitřní duchovní význam, jenž je ukryt v jejich doslovném smyslu. Ne všechny knihy Bible Svaté mají takový význam. Zjevení o této věci bylo prvně dáno ve Swedenborgových spisech. Nicméně neznamená předzvěst něčeho, že to něco nutně již začalo probíhat. Události tak ohromné velikosti musí předcházet přípravná fáze, ve které všechno ve Stvoření bude uvedeno v náležitý stav připravenosti.

Prvním varováním, kterému je nutno věnovat pozornost, je to, že nic ve Slově Božím – v Bibli Svaté se NEMŮŽE brát DOSLOVNĚ. Většina výroků v něm nemá žádný vztah k historickým nebo budoucím událostem na planetě Nula (vaší planetě). Ve většině případů vztahují se k vnitřním duchovním záležitostem každé mysli nebo k událostem, které byly, jsou a k nimž dojde v budoucnosti v rozmanitých dimenzích zóny vymístění a v mezisvětě duchů (jemuž Swedenborg říkal „svět duchů“).

Důvod, proč toto závažné zjevení musí přijít nejdřív, je v tom, že doslovný smysl se vztahuje jen na zevní mysl lidských tvorů. Nemůže nikdy proniknout dále než k zevnější vrstvě jejich vědomí. Mimo lidí na vaší planetě, nikde jinde nemají čijící entity o doslovném smyslu ani zdání. Pro ně to vskutku nemá žádný smysl. Řečeno souvztažně, existuje ve Svaté Bibli tolik významů, kolik ve Stvoření existuje úrovní, stupňů a kroků a kolik je v čijící mysli vrstev, sfér a aspektů.

Aby mohlo dojít k zahájení Druhého příchodu Pána Ježíše Krista, je zapotřebí nejdříve přivést do pořádku hierarchii organizace lidské mysli, která byla v úplném nesouladu s ostatními vědomě cítícími a myslícími bytostmi. Jak víte, jen relativně zcela nedávno začali si lidé uvědomovat, že jsou takové věci jako nevědomí, podvědomí a vnitřní pochody v jejich myslích. Ani dnes ne příliš mnoho lidských tvorů na vaší planetě je si vědomo, že by vůbec existovalo něco jako nejvnitřnější Duchovní mysl, vnitřní mysl a zevní mysl. Vše, co znají, je vědomá část čili nejzevnější vrstva jejich zevní mysli. Tato situace se musí napravit na prvním místě.

Avšak musí se respektovat řád multiverza, jenž vyžaduje, aby každá reorganizace započala v duchovní oblasti a prostřednictvím duševní přešla do přírodní oblasti. Jelikož na vaší planetě jediným faktorem vztahujícím na věci duchovnosti je to, co lidští tvorové považují za Slovo Boží, Bibli Svatou, bylo to právě zjevení o pravé povaze, významu a obsahu Bible Svaté, co bylo počátkem tohoto procesu. Swedenborgovy spisy pojednávají o této záležitosti, stejně jako i poslední kapitola knihy „Realita, mýty a iluze“, napsaná zprostředkovatelem přenosu této knihy.

Jakmile bylo poskytnuto zjevení o tomto faktu v době Swedenborgově, dalším krokem mělo být spojení tohoto zjevení se strukturou lidské mysli. Byl to zase Swedenborg, ne Freud, jak mnozí věří, kdo odhalil, že lidská mysl má mnoho aspektů a vrstev a že sestává z nejvnitřnějších, niterních a zevních aspektů. Byl to Swedenborg, kdo správně pochopil, že každý aspekt lidské mysli se přímo vztahuje a je spojen se souvztažícím s oním světem. To znamená, že Nejniternější duchovní mysl (dříve nazývaná Vnitřní mysl) je vždy spojena s duchovním světem, vnitřní mysl pak je spojena s mezisvětem a zevní mysl je spojena s přírodním čili fyzickým světem. Tato spojenost a vztahovost je vždy neuvědomělá, výjimkou je venkovní vrstva zevní mysli. Zase opakujeme, že to byl Swedenborg, a ne Freud, kdo postuloval existenci nevědomých procesů ovlivňujících lidské chování a život ve všech jeho aspektech do největších podrobností. Ovšem, žádný z moderních psychologů nebo jiných zdravotnických odborníků neuznává Swedenborga, jehož koncept o lidské mysli převýšil všecko, co dosud bylo napsáno v tomto ohledu lidskými učenci.

V dobách Swedenborgových však nikdo nebyl připraven na to, aby se dozvěděl, že existuje něco jako je zóna vymístění a že planeta Země není opravdovou planetou Zemí, nýbrž planetou Nula (více o planetě Nula bude zjeveno v sedmnácté kapitole této knihy). Současně nikdo nebyl hotov k tomu, aby byl informován o historii s pseudotvůrci, o tom, co učinili s touto planetou a jaký druh genetických změn a manipulací provedli na lidských bytostech za účelem uvedení podmínek nyní existujících na vaší planetě. Takže nikdo si neuvědomoval, že shora zmíněné tři úrovně či stupně neboli aspekty lidské mysli byly alterovány a že kolem nich byly uměle vytvořeny pseudomysli, které blokují správnou funkci pravých myslí. A že prostřednictvím těchto tří pseudomyslí jsou lidští tvorové spojeni s rozličnými úrovněmi zóny vymístění, odkud dostávají všechny tak zvané inspirace a zprávy, vztahující se na záležitosti jejich životů a stavu jejich myslí.

Z tohoto důvodu bylo třetím krokem k přípravě na Druhý příchod Pána Ježíše Krista zjevení výše uvedených faktorů, jak jsou obsaženy v knihách zprostředkovatele tohoto přenosu, uveřejněných před napsáním této knihy. Nyní, po dokončení těchto tří stupňů pokročení, s definováním a ustanovením pravého řádu a struktury lidské mysli a zóny vymístění se může začít s první fází Druhého příchodu Pána Ježíše Krista.

(2) Samým počátečním krokem první fáze Druhého příchodu bylo dovršení Prvního příchodu Pána Ježíše Krista. Jeho kulminací bylo objevení se úplně nové, dosud neznámé hybridizované formy – Pána Ježíše Krista. Jakmile Nejvyšší se stal plností Pána Ježíše Krista, Jeho/Její Druhý příchod tím samým aktem započal. Tedy centrálním bodem tohoto kroku ve Druhém příchodu je zjevení, že není jiného Boha ve jsoucnu a bytí mimo Pána Ježíše Krista.

(3) Následující fází Druhého příchodu Pána Ježíše Krista je proces přeměny struktury a formy všech čijících entit ve veškerém Stvoření, a to k Jeho/Její Nové podobě a Novému obrazu, aby tak jejich percepční a receptivní schopnosti byly přizpůsobeny tomuto novému stavu a nové éře. Až tento krok bude dovršen, dojde k novému typu interakce mezi Pánem Ježíšem Kristem a všemi vědomě cítícími entitami. Až do této chvíle taková interakce nebyla možná, ba i představitelná. Pán Ježíš Kristus bude se objevovat před Svým lidem způsobem, jaký nikdy před tím nebyl prožíván. Jedním aspektem tohoto nového projevu bude celistvost mysli ve směru z nejniternější oblasti k nejzevnější. Až dosud mohl být Pán Ježíš Kristus vnímán pouze v nejvnitrnějších hlubočinách jednotlivé Duchovní mysli, kde On/Ona vždy má sídlo jako Nejvyšší (Nejvyšší souvztaží s tím nejvnitřnějším ! ). Nyní však, po inkorporaci všech aspektů fyzického těla v povšechnosti Jeho/Její Absolutní přirozenosti, Pán Ježíš Kristus je schopen se objevit přímo na všech jiných úrovních Duchovní, vnitřní a zevní mysli a také navenek od jednotlivcovy mysli, jak je to s jinými sentientními entitami nebo lidskými bytostmi. Dosud bylo takové projevení se jen zdánlivým, něco jako vidění nebo v transparentní formě a ne jako konkrétní, aktuální událost.

Nová cesta vztahu vůči Pánu Ježíši Kristu začíná v nejniternější oblasti Stvoření, ­v nebesích a postupuje k nejzevnějšímu ve Stvoření – k přírodnímu neboli fyzickému světu. V zóně vymístění souvztažným faktorem s touto situací je větší stupeň pokroucení a zprznění pojímání Přirozenosti Pána Ježíše Krista. Na planetě Nula dojde k promíchání těchto dvou stavů s postupným TOTÁLNÍM zaplavením proudy nejděsivějších NEPRAVD, falešných přesvědčení a různých ohavností ve věci zmíněné otázky, až negativní stav na vaší planetě úplně zvítězí, ač jenom na kratičkou chvíli.

(4) Jedním z důležitých aspektů Druhého příchodu Pána Ježíše Krista je Nové zjevení o pravém původu a povaze negativního stavu a o tom, proč bylo vůbec dovoleno, aby vstoupil do jsoucna i bytí. Během Prvního příchodu Ježíše Krista by se tato znalost zjevila předčasně. V té době ještě nebyla připravená základna pro jednání s negativním stavem z pozice svobody výběru a ne z nutnosti (viz kapitolu IX v „Hlavních idejích Nového zjevení“). Jak bylo vytyčeno v té kapitole, nemůže být pravá povaha negativního stavu projevena, dokud není ZVOLEN jako stav, jemuž se dala přednost ve volbě. Jen tehdy může započít opravdové poučení o negativním stavu.

Takže jeden z mnoha důležitých aspektů Druhého příchodu Pána Ježíše Krista je obrátit pozornost veškerého Stvoření i zóny vymístění na pravý původ negativního stavu a na historii pseudotvůrců, jak se zjevuje poprvé v knize „Základy lidské duchovnosti“. Integrální částí Druhého příchodu tedy je odhalení všech konceptů tohoto Nového zjevení, jak je přenášeno tímto zprostředkovatelem. Je nesmírně závažné mít pravou znalost o PŮVODU negativního stavu.Negativní stav nemůže být odstraněn, dokud jeho původní zdroj není znám. Jinak by lidé nadále věřili, že jeho pramenem je Nejvyšší, jak prohlašují některá náboženství na vaší planetě (například taoisté). Připisovat zdroj něčeho něčemu či nikomu, kde ten zdroj ve skutečnosti není, znamená být v negativním stavu. V tom případě nemůže dojít k odstranění negativního stavu, protože pramen jeho původu je považován za nesprávný. Jak vůbec lze eliminovat samý napájející zdroj všeho negativního, je-li tento zdroj považován za nepravý ?  Co se vyřazuje v tomto případě není negativní stav, ale pravda o negativním stavu – což je negativním stavem !  Odtud vyplývá nutnost Nového zjevení o pravém původu a zdroji negativního stavu. Toto zjevení přivádí vše do pořádku a staví vše na pravé místo, a tak připravuje jeviště, na němž se odehraje plnost manifestace Druhého příchodu Pána Ježíše Krista.

(5) Lze najít souvztažného činitele v lidské mysli s tím, co bylo řečeno o Druhém příchodu Pána Ježíše Krista v této kapitole. Všechny procesy ve jsoucnu a bytí jsou započaty z nitra a postupně se šíří navenek. Druhý příchod Pána Ježíše Krista ve své esenci i substanci začíná nejprve v srdci či mysli každého jednotlivce. Začíná v tom nejvnitřnějším Duchovní mysli každého.

Jednou z nejzávažnějších fází Druhého příchodu je srdečné přijetí skutečností pravé Přirozenosti Pána Ježíše Krista, jak jsou zjeveny na stránkách této knihy. Schopnost a ochota osoby přijmout ve vlastním srdci Novou přirozenost Pána Ježíše Krista, a to z vlastní svobodné vůle a dobrovolným výběrem, ve jménu samotného principu, v zájmu pravdivosti věci, neboť tak tomu vskutku je – znamená uskutečnění Druhého příchodu Pána Ježíše Krista v nitru takové osoby. V přítomné době ŽÁDNÝ jiný projev Druhého příchodu Pána Ježíše Krista na vaší planetě není ani nebude patrný. Udá se jen na úrovni toho nejvnitřnějšího v každém jednotlivci. Tato situace potrvá u lidí ještě nějakou dobu. Nemůže dojít k žádné jiné formě jeho projevu dříve, než se projeví jako první vnitřní aspekt. Tedy, všichni, co čtou tuto knihu, a kteří ochotně přijmou do svých srdcí a životů ideje o Nové přirozenosti Pána Ježíše Krista, umožní Druhému příchodu, aby započal také na vaší planetě. Fáze Druhého příchodu, započítá v tom nejvnitřnějším lidské Duchovní mysli a srdcích, učiní možnou přípravu jeviště pro projevení se jiných fází této události na vaší planetě. V čem tyto fáze budou spočívat a jak se projeví, nelze zjevit pro bezpečnostní důvody. Jsou věcí budoucnosti a Božské prozřetelnosti Pána Ježíše Krista. Předčasné odhalení takových skutečností dává možnost negativnímu stavu porušovat a působit vybočení, odložení či pozměnění těchto událostí. To by znemožnilo náležitou eliminaci negativního stavu. Tímto činem by byla lidským myslím způsobena další nenapravitelná škoda. Rozumět správně tomuto aspektu Druhého příchodu je obzvláště důležité pro lidské bytosti na vaší planetě.

Negativní stav se všemi svými pekly DOBŘE VÍ, jak je to pro Druhý příchod Pána Ježíše Krista důležité, aby se – v tomto zjeveném aspektu – odehrál v lidské nejvnitřnější Duchovní mysli. NIC NEMŮŽE UČINIT sentientním entitám v pozitivním stavu, u nichž tento proces PROBÍHÁ JIŽ URČITOU DOBU. Lidské bytosti na vaší planetě a všichni tvorové v celé zóny vymístění jsou něco zcela jiného. Zde má negativní stav úplnou svobodu činit, co mu je libo, pokud jeho činy jsou akceptovány lidmi a jinými tvory pod jeho doménou. Proto je a bude v tomto ohledu jednou z hlavních snah pekel namířit svůj zlomyslný útok na obsah a ideje tohoto Nového zjevení, obzvláště na Novou přirozenost Pána Ježíše Krista. To se provede za tím účelem, aby přijetí těchto zjevených idejí lidmi a jinými tvory zóny vymístění bylo nesmírně obtížné.

Čím více lidí a jiných tvorů je ochotno přijmout tyto ideje do svých srdcí, myslí a životů, tím lépe je zajištěna pozice pro konečnou fázi Druhého příchodu Pána Ježíše Krista v zóně vymístění a na vaší planetě. Slova více lidí a tvorů duchovně neznamenají, že nutně jde o množství neboli číselnost. Jen negativní stav miluje STATISTIKU. V duchovní souvislosti „více“ značí jakost a stav v myslích lidí a tvorů, kteří budou ochotni přijímat tyto ideje v jejich plnosti a nepodmíněně, v zájmu samotných principů, protože jsou pravdivé. Jestliže, na příklad, jen nepatrná hrstka lidí a jiných tvorů ochotni přijme tyto ideje, přitom jsou to bytosti s vysokou duchovní jakostí, pak kvantitativní početnost bude plně nahrazena. Jedna osoba takové duchovní kvality rovná se mnoha milionům lidských a jiných tvorů v peklech. Proto HLAVNÍM terčem útoků negativního stavu budou lidé TAKOVÉ jakosti. Všemožně se pokusí znemožnit lidem tohoto typu přijetí všeho zjevovaného v této knize.

Avšak tento stav věcí je částí projevení se Druhého příchodu Pána Ježíše Krista. Bez něho toto usilování ze strany negativního stavu nebylo by nutné. Tato fáze Druhého příchodu a reakce negativního stavu na něj, jak se zde popisuje, odhaluje a přináší na povrch pravou povahu negativního stavu, a také jej činí zralým pro konečnou eliminaci.

(6) Jiným aspektem Druhého příchodu Pána Ježíše Krista je zjevení o zradě křesťanství i ostatních náboženství na vaší planetě. Znalost těchto faktů je nadmíru důležitá. Až do této chvíle věřila většina jejich přívrženců, že všechna náboženství se svými četnými sektami vyšla z Boha a byla sankcionována Bohem. Toto je zvláště pravdou o členech křesťanských denominací a sekt. Proč bylo dovoleno, aby tato víra vzkvetla, je zjeveno ve třetí kapitole této knihy.

Současným procesem Druhého příchodu Pána Ježíše Krista a jeho nejdůležitější fází je postupné odhalování a přivádění na světlo denní všech falešností a systémů víry, udržovaných po tisíciletí všemi druhy náboženství, zvláště pak křesťany, ve věci všech duchovních otázek a o pravé Přirozenosti Pána Ježíše Krista. Lidem byly vštěpovány tyto ideje, pak jejich mozky byly ohlupovány vírou, že jsou z Boha. Abychom použili vašeho lidského rčení: Děje se to s nimi od kolébky do hrobu. Vskutku věří, že tyto ideje jsou posvátné a že jsou pravdivým slovem Božím. Pokud tato situace převládá a dokud není známo, že se věci mají jinak, zůstává negativní stav v životě lidských tvorů mohutnou silou, ovládající všechny aspekty jejich myslí a chování (ovládací programy – pozn. zpracovatele). Tím, že tyto falešnosti byly přivlastněny v naprosté úplnosti, je nemožné, aby byly odstraněny přes noc, takřka jednou ranou. Kdyby k tomu mělo dojít podobným způsobem, nepřežil by tento proces nikdo. Pamatujte si, že život lidí a jiných tvorů je pohroužen v těchto NEPRAVDÁCH, které jsou potravou jejich života. Učinili je svým životním pramenem.

A proto je postupné odhalování rozličných falešností lidských duchovních a náboženských systémů víry a jimi přivlastněných duchovních idejí považováno za speciální fázi Druhého Příchodu Pána Ježíše Krista. Za tímto účelem poskytuje Pán Ježíš Kristus Nové zjevení v pozvolných krocích. Každý krok obsahuje stupeň odhalení větší, než tomu bylo v předchozím kroku. První krok tohoto zjevení obvykle ještě podrží větší nebo podstatnou část předešlých znetvořenin. Odhaluje poměrně a relativně jen malou část nepravd a překroucenin převládajících duchovních idejí mezi lidmi a jinými tvory zóny vymístění. Právě tento první krok byl reprezentován ve spisech Swedenborga. Od časů Swedenborgových do druhého kroku Nového zjevení uplynulo téměř dvěstěpadesát let (ve vašich časových termínech), než bylo zjeveno něco vskutku nového. Ve druhém kroku Nového zjevení bylo dovoleno a učiněno známým odhalení podstatně většího množství zfalšovaných, znetvořených a zprzněných duchovních idejí. Mezi druhým a třetím krokem, reprezentovaným touto dávkou Nového zjevení, jak je zapsána v této knize, tj. od doby přenosu „Základů lidské duchovnosti“, uplynulo sedm let vašeho času.

Jak vidíte, stává se doba mezi zjevovanými kroky stále KRATŠÍ. Toto svědčí o působení ZÁKONA AKCELERACE. Čím je blíže konec nebo cíl, tím rychlejší přibíhání ke konečnému cíli. Třetí krok v Novém zjevení odráží ještě větší stupeň odhalení všech duchovních a náboženských falešností a druhů zla, které zamořovaly vaši planetu a jiné oblasti zóny vymístění od chvíle aktivace a dominance negativního stavu. Všechny tyto kroky jsou závažnými fázemi Druhého příchodu Pána Ježíše Krista nebo jejich předchůdci (jak je to s první fází, reprezentovanou Swedenborgovými spisy).

(7) Jiným důležitým aspektem Druhého příchodu Pána Ježíše Krista je otevření dveří a dovolený přístup do jiných dimenzí, a to v obou směrech. Mnoho lidských bytosti je schopno se stýkat a komunikovat přímo s jinými bytostmi a entitami odjinud, jakožto i jiné bytosti a entity z jiných oblastí mají povoleno mít styk a ovlivňovat lidské tvory na vaší planetě. Tento závažný krok je nutnou podmínkou pro zahájení procesu diferenciace mezi negativními a pozitivními silami na vaší planetě a v zóně vymístění. Tento proces vynáší na světlo skrytá přání, tužby a přednosti lidských a jiných tvorů. To je zavazuje k tomu, aby zaujali stanovisko nebo pozici vůči životně rozhodujícím ideám, významům a účelům jejich životů.

Jelikož toto je procesem diferenciace, separace, diskriminace a stranickosti, VĚTŠINA bytostí a entit, které přicházejí odjinud, je z negativní strany a v masce milujících, pečujících, moudrých, ohleduplných a nápomocných průvodců – rádců té osoby, s níž jsou ve styku. ROZLIŠIT je od entit z pozitivní strany lze podle obsahu a jakosti poslání, jež přinášejí lidem. Jsou-li tyto zprávy povahy čistě osobní, vztahující se na blahobyt a zlepšení jednotlivcova osobního duchovního, duševního i tělesného stavu a zdraví; radí-li, a ne řídí; nabízejí-li různé výběrové možnosti; zdůrazňují-li svobodnou vůli – pak PRAVDĚPODOBNOST toho, že jsou z pozitivní strany, je daleko VYŠŠÍ.

Avšak nazývají-li se entity, přicházející odjinud, průvodci (duchovními vůdci); nebo se prohlašují za Boží posly; mluví-li v obecných pojmech ke všem ostatním, přinášejí-li zprávy pro širokou veřejnost; organizují-li všemožné pracovní Schůze a sedánky, shromažďující stovky až tisíce lidí; chtějí-li vést jiné prostřednictvím spojení s jinými světy, předpovídají-li budoucnost…, pak nehledě na to, jak mnoho lásky, moudrosti, péče, pochopení, ohleduplnosti a čehokoliv jiného se snaží projevit, jsou z negativního stavu. Všem vám se radí, abyste věnovali pozornost své INTUICI. Jemný hlas a cit vaší intuice jsou jedinou zbraní na vaší planetě, jež se může použít za účelem zjištění, kdo je kdo. Máte-li třebas nepatrně nejisté, úzkostné nebo nepohodlné pocity nebo stavy během takových styků s někým, kdo k vám promlouvá přímo nebo skrze tak zvané spojení, pak je to varovným znamením, že jste ve společnosti nepravých entit.

Všimněte si, prosím, jak mnoho tak zvaných „spojení“ (oblíbené slovo negativního stavu) se vyrojilo na vaší planetě. Nejen že nemají žádnou duchovní cenu, ale matou a zavádějí. Je to povoleno za tím účelem, aby vyvolali u lidí potřebu definovat a ukázat, v čem je jejich loajalita a jak zvolí, ke komu chtějí náležet. Ve skutečnosti toto je počáteční fáze jejich Posledního soudu. A Poslední soud je poslední fází Druhého příchodu Pána Ježíše Krista. Více o Posledním soudu bude zjeveno v osmé kapitole této knihy.

(8) Opravdový FYZICKÝ Druhý příchod Pána Ježíše Krista se NEJPRVE projeví (a taky je již tomu tak) v ŘÍŠI POZITIVNÍHO STAVU, nikoliv na vaší planetě, ani v zóně vymístění. Pán Ježíš Kristus se zjevuje a přichází ke všem k pozitivním stavu ve Své nově získané formě, jež byla vpojena a inkorporována v povšechnosti Nejvyššího. Odpovídající faktor pro tento jev na vaší planetě může být nalezen v procesu vcházení dovnitř. V tom procesu mohou někteří potkat Pána Ježíše Krista jako svého Nejvyššího duchovního rádce spolu s jinými rádci (členy duchovní rodiny, viz Doslov) jim přidělenými, a tak s Ním/s Ní navázat – podle volby ze svobodné vůle – blízký vztah. Díky tomuto procesu mohou prožívat ve svém osobním, soukromém a intimním životě Druhý příchod Pána Ježíše Krista.

Majíce tuto zkušenost, kterou přijali za platnou, připravují tito lidé – po vykonání bezpečnostních prověrek pomocí vlastní intuice – vaši planetu pro konečnou fázi Druhého příchodu Pána Ježíše Krista. Připomínáme znovu: Ne mnozí lidé na vaší planetě jsou schopni a pohotoví prožít takovou zkušenost, zvláště pak ne v její modifikované formě (jak se odhaluje v příští kapitole této knihy). Ale, jak bylo uvedeno výše, nepracuje pozitivní stav s kvantitami, nýbrž s kvalitami. A proto projevování se Druhého příchodu Pána Ježíše Krista na vaší planetě prozatím bude omezeno jen na tuto vnitřní, zosobnělou a jedinečnou zkušenost vyvolených jedinců, bez jakékoliv zřejmé zevnější manifestace.

Existuje nadmíru důležitý důvod, proč tomu tak má být. Fyzické projevení se Druhého příchodu Pána Ježíše Krista na vaší planetě podle pokynu doslovného smyslu Nového zákona v Bibli Svaté znamená projevení se v zevnějšnostech. Jak víte, podstatnou povahou negativního stavu je ukládat všechno v zevnějšku, a tím odvádět všemi přístupnými prostředky schopnosti lidí jít do svých niter. Lidští tvorové jsou drženi venku, ve vnějším světě. Jejich přílišné zaneprázdnění ve věnování se vnějším záležitostem života je takového rozsahu a proporcí, že jim nedává ani chvilku volného času pro to, aby se naučili, jak jít dovnitř a jak pravidelně prožívat proces prodlévání v tom vnitrním středu svých bytostí.

Z toho vyplývá, že kdyby vskutku došlo k zevnímu projevení se Druhého příchodu Pána Ježíše Krista bez jeho manifestování v niterném světě toho nejvnitřnějšího Duchovní mysli jedinců, pak by se uznala platnost práva negativního stavu považovat své jsoucno a své bytí za věčné. Všichni by měli za to, že důraz, který klade negativní stav na zevní, vnější a venkovní způsob života, je jedině správný a bohulibý. Z takové pozice nikdy by nedošlo k eliminaci negativního stavu a jako následek nebylo by spasení jeho členů vůbec kdy možné. Jakmile se plnost Druhého příchoduPána Ježíše Krista projeví způsobem osobním, unikátním a individuálním v srdci každého jednotlivce a přinese své ovoce, pak jen tehdy se bude uvažovat o jiných aspektech jeho manifestace (bude-li to nutné, potřebné a proveditelné).

Pamatujte si, prosím, že aktivace negativního stavu byla započata v tom nejzevnějším zevního ve Stvoření. Proces jeho rozkvětu a dozrání byl dokonán tehdy, kdy veškerá pozornost byla obrácena na zevnějšek a kdy všechny hodnoty života byly zcela uloženy v zevních událostech a procesech. Tak se stalo, že hmota, příroda, vědomé procesy lidské zevní mysli, materiální majetek a podobné věci se staly účelem života, namísto jeho prostředky. Na druhé straně stalo se to, že duchovní hodnoty těch nejniternějších světů byly buď úplné zanedbány a vyřazeny nebo zatlačeny do posluhovačné pozice prostředků pro zevní cíle. Za takových okolností zevnější, fyzické, materiální a doslovné projevení se Druhého příchodu Pána Ježíše Krista by posílilo tento ohavný a smrťácký životní styl. Všechen doopravdy duchovní význam života byl by navždy ztracen.

Z tohoto sdělení je očividné, proč se nemůže nikdy udát Druhý příchod Pána Ježíše Krista na vaší planetě způsobem popsaným v doslovném smyslu v Bibli Svaté. Tento fakt byl již zjeven skrze Swedenborga a v článku, který byl uveřejněn zprostředkovatelem tohoto přenosu v jedné ze zpráv TMH Foundation.

Podívejme se znovu na některé vnitřní významy těch biblických doslovných výroků o Druhém příchodu Pána Ježíše Krista. K tomu, co bylo dříve zjeveno prostřednictvím Swedenborga i přes zprostředkovatele této knihy, dodávají se následující ideje. V evangeliu Matoušově v kapitole 24 ve verších 29-31 čteme toto:

„Hned po soužení těch dnů se zatmí slunce, měsíc nevydá svou zář, hvězdy budou padat s nebe a mocnosti nebeské se zachvějí. Tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tu budou naříkat všechny kmeny země, a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velikou mocí a slávou. On vyšle své anděly s mohutným zvukem polnice, a ti shromáždí Jeho vyvolené ze čtyř směrů světa, od jednoho konce nebe ke druhému.“

(a) „Hned po soužení těch dnů“ znamená dobu a stav, kdy bude negativnímu stavu dovoleno projevit svou povahu v největší plnosti svých potenciálů a úplně zvítězit nad pozitivním stavem na planetě Nula. Jak již bylo dříve uvedeno, nemůže dojít k eliminaci negativního stavu před tím, než bude odhalena CELÁ jeho podstata, než se dosáhne z něho plného poučení a než bude úplně vyčerpána užitečnost jeho jsoucna a bytí. Ale jak si pamatujete z některých údajů v předchozí kapitole, může se plné odhalení a poučení konat jenom na základě konkrétního a živoucího příkladu. Tuto úlohu dostala planeta Nula spolu s některými oblastmi mezisvětů v zóně vymístění. Členové pozitivního stavu nemohou vkročit do světů, které jsou – matematicky řečeno – pod nulou. Náležité poučení může se získat jenom ve stavu neutrality, kde všechno a každý má dovoleno ukázat, co je libo.

Tedy aby se došlo k úplnému poučení a poznání ve věci situace, kdy negativní stav se stane plným vítězem a kdy pozitivní stav zcela prohraje (a jen v podobné situaci může se vyjevit plná podstata negativního stavu a zodpovězena bytostní otázka o tom, jak vypadá život bez duchovních principů a bez Boha čili se zfalšovanými duchovními principy ! ), negativní stav bude mít dovoleno ZCELA VYHRÁT na planetě Nula, ale jen na KRATIČKOU CHVÍLI. Toto je (mimo mnoho jiných věcí) význam slov „hned po soužení těch dnů“.

(b) „Slunce se zatmí“ značí, že veškeré poznání o pravé Přirozenosti Pána Ježíše Krista bude ztraceno. Ani jediná správná myšlenka o této Přirozenosti nebude k dispozici. Zůstanou jen pokrouceniny. (Pravé informace, jako např. tyto, budou zcela zlikvidovány příchodem pseudotvůrců na planetu Nula – proto je tak důležité s těmito informacemi neprodleně pracovat a šířit je dál, budou tedy zde fungovat omezenou dobu – do odvolání členů pozitivního stavu po splnění jejich poslání, tj. převibrování – pozn. zpracovatele). „Slunce“ souvztaží s tím nejniternějším v Pánu Ježíši Kristu.

(c) „Měsíc nevydá svou zář“ označuje, že se nebude moci rozeznávat působení Božské prozřetelnosti Pána Ježíte Krista a nebude existovat pravá základna či fundament, kde by se mohl navázat správný poměr s Pánem Ježíšem Kristem. V tomto ohledu souvztaží „měsíc“ s Absolutním duševnem neboli Absolutní vnitřní myslí Pána Ježíše Krista.

(d) „Hvězdy budou padat s nebe“ znamená, že Božské lidství Pána Ježíše Krista bude oddělováno od Jeho/Jejího Zlidštěného Božství, tím se znemožní získání jakýchkoliv poznatků o jakýchkoliv duchovních ideách. V této souvislosti „hvězdy“ souvztaží s Absolutní zevní myslí Pána Ježíše Krista a Jeho/Jejím fyzickým tělem, jež bylo učiněno Božským.

(e) „A mocnosti nebeské se zachvějí“ značí, že životodárný zdroj, vyvěrající z toho nejniternějšího, bude ohrožen odříznutím podpůrného systému, kterým duchovní život napájí život veškerého Stvoření a který je spojen s vaší planetou a celou zónou vymístění. Jednou je poznání pravé Přirozenosti Pána Ježíše Krista ztraceno, pak se uzavřou dveře pro proudění náležitých duchovních idejí, dávajících život všemu a každému žijícímu. Tato situace je znamením toho, že plná podstata negativního stavu byla ODHALENA a že další tolerování jeho jsoucna a bytí ohrožuje život sám. Je to v tomto okamžiku, kdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi.

(f) „Znamení Syna člověka“ označuje to, že všichni účastníci negativního stavu uznají, že zevní vnímání v jejich rozumovém chápání pravé Přirozenosti Pána Ježíše Krista bylo zcela falešné. „Ukáže se na nebi“ značí otevření dveří do nejniternější oblasti Duchovní mysli každého účastníka. Z té mysli přichází poznání o jejich opravdu ubohém duchovním stavu. Tento ubohý stav je označen následujícími slovy: „a tu budou naříkat všechny kmeny země“. „Všechny kmeny země“ znamená všechny mylné koncepce, falešnosti, zprzněnosti, pokrouceniny a zmrzačenosti a jejich shluky („kmeny“), které existují v zevním pojímání všech duchovních principů („zemi“) bez jakékoliv niterné napojenosti. „Budou naříkat“ značí, že všechny zdroje utrpení, zla, ošklivosti a prohnilosti pocházejí z této hrůzné situace.

(g) „A uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou“ znamená to prvotní správné vnímání Božského člověčenství („Syn člověka“), vtěleného v povšechnosti Absolutní přirozenosti původního Nejvyššího („oblaka nebeská“) a sjednoceného s jejím Absolutním duševnem („veliká moc“) a jejím Absolutním Božským duchem („velká sláva“).

(h) „On vyšle své anděly s mohutným zvukem polnice“ označuje přímé duchovní proniknutí všech mocností pozitivního stavu na území negativního stavu a že tato invaze se bude vnímat otevřeně zevní percepcí. „A ti shromáždí jeho vyvolené od čtyř směrů světa, od jednoho konce nebe ke druhému“ označuje vyluhování všech zbytků pozitivních idejí, které byly zachovány v prohlubních toho nejniternějšího každé Duchovní mysli ohledně pravých duchovních principů („čtyř větrů světa“), jejich odkrývání a umístění v náležitý řád a hierarchii duchovní organizace („od jednoho konce nebe ke druhému“) a postavení každého do pozice připravenosti pro poslední fázi Druhého příchodu Pána Ježíše Krista.

(9) Poslední fáze Druhého příchodu Pána Ježíše Krista je nejrozhodnější. Přináší se sebou nevyhnutelně TOTÁLNÍ, PERMANENTNÍ, VĚČNOU ELIMINACI NEGATIVNÍHO STAVU A VŠECH JEHO PEKEL ZE JSOUCNA A BYTÍ. Ale též nutně přináší VŠEM SPASENÍ Z OTROCTVÍ, POROBY A DRÁPŮ NEGATIVNÍHO STAVU A JEHO PEKEL. Posledním tímto krokem bude dovršen proces a význam Druhého příchodu Pána Ježíše Krista a tento časový cyklus bude uzavřen.

Jak si vzpomínáte, bylo to během tohoto zvláštního časového cyklu, kdy bylo dovoleno, aby negativní stav byl aktivován a zóna vymístění se zalidnila. V žádném předchozím časovém cyklu Stvoření, ani v žádném následujícím časovém cyklu na věčnost nebylo ani nebude nikdy povoleno, aby se negativní stav znovu aktivoval.

S touto konečnou fází Druhého příchodu Pána Ježíše Krista VŠECHNY ZKUŠENOSTI NEGATIVNÍHO STAVU, od momentu jeho aktivace, až do posledního okamžiku jeho eliminace, BUDOU PRO VĚČNÉ UČEBNÍ ÚČELY ULOŽENY A ZACHOVÁNY V „UNIVERZALITĚ VŠEHO“, v té její části, jež se v Bibli Svaté nazývá JEZEREM OHNĚ A SÍRY. Poslední soud v této fázi znamená sesbírání a umístění všech těchto zkušeností v ohnivém jezeře a konec tohoto časového cyklu.

Nové nebe a nová země (Zjevení 21:1) znamená nový časový cyklus Stvoření, v němž nebude místa pro negativní stav. To také znamená úplné dokončení veškerého přebudování, přestavení, omlazení a transformování všech entit a lidských bytostí v nové obsahy a formy, které budou souvztažit s Novou podobou a Novým obrazem Nové přirozenosti Pána Ježíše Krista. Tehdy se může stát, že Pán Ježíš Kristus se objeví na vaší planetě (planetě Nula) tělesně, konkrétním způsobem, v doslovném smyslu. Poslední krok je faktickým dokončením Druhého příchodu Pána Ježíše Krista.

Význam a obsah Druhého příchodu Pána Ježíše Krista není omezen výše uvedenými devíti body ani Swedenborgovými spisy či článkem uveřejněným ve zprávách TMH Foundation. Je mnoho dalších aspektů mimo zde zjevených. Nemohou však být zjeveny tentokrát z bezpečnostních důvodů. Určité důležité aspekty Druhého příchodu Pána Ježíše Krista nemohou být vůbec zjeveny, dokud nedojde k jejich plnému uskutečnění a výskytu. Takže některé duchovní věci z důležitých duchovních a bezpečnostních důvodů mohou se stát patrnými jenom v době jejich skutečného probíhání. Nicméně bude více zjeveno o Druhém příchodu Pána Ježíše Krista v sedmé a osmé kapitole této knihy.

Ten, kdo má uši k slyšení a naslouchání, ať slyší a poslouchá, co Pán Ježíš Kristus zjevil v této kapitole.“

Pokračování