Cyklický čas

V ezoterickém slovníku pojmů, který má sloužit k vysvětlení základních pojmů používaných na těchto stránkách, byla zatím probrána tato témata:

Cyklický čas

Hyperdimenzionální realita

Služba druhým a Služba sobě

Vlna

Vidět skryté

Objektivita

Hustoty (část 2)

Cassiopaea, Ra, Hustoty

Bytí a Nebytí

Cyklický čas

QFS zastává názor, že historie je v podstatě vrstvením časových smyček. Jeden způsob jak si to lze představit, je prostřednictvím přirovnání k filmové promítačce. Četné filmové smyčky, kde každá ze smyček má rozdílnou délku, běží ve stejnou dobu a jsou promítány na stejné plátno. V důsledku to znamená, že velmi výjimečně dochází ke zcela identickému opakování, přesto se v podstatě opakovaně vynořují ta samá témata.

To lze vidět během studia vzestupu a pádu civilizací a opakujících se dramat historie. Dobrým příkladem je podoba mezi dnešními Spojenými státy v období po 11. září a Hitlerovým Německem v 30. letech. Další možný příklad je mezi současností a posledními dny Atlantidy, kdy Cassiopaea a další zdroje odkazují na nárůst inkarnací Atlantiďanů.

Každá z těchto kratších smyček je zasazena v hlavní smyčce, která trvá zhruba 309 000 let a kterou Cassiopaea nazývá Velkým Cyklem. Tento cyklus odděluje opakovaný příchod Vlny, která odměřuje trvání každého období 3. hustoty na Zemi. Duše chycené v této smyčce opakovaně zažívají průběh té nebo oné verze historie lidské rasy, zatímco po celou dobu trvání, jsou využívány pro svou psychickou energii, ze strany dozorců 4. hustoty SS.

QFS se domnívá, že hmotná realita vytváří systém symbolů, jejichž prostřednictvím mohou být viděny a rozpoznány archetypické časové smyčky. Takovéto vidění není v žádném případě jisté, ale opakující se historické vzorce jsou dobře doloženým faktem. Poučit se z historie může být způsob, jak se vyhnout jejímu opakování.

Pojem cyklického času nepředpokládá vyloženě determinismus. Spíše tu jde o myšlenku jistého principu uspořádání, který vede události prostřednictvím synchronicit, měnících se pravděpodobností v chaotickém systému a dalších jemných zásahů.

To je samo o sobě přírodním procesem, ale přesto lze opakovaně vidět jak toho řídící systém využívá ke svému prospěchu. K tomu dochází v podobě vyvolání pravidelných převratných změn, které zničí jakýkoliv posun kterého bylo dosaženo.

Při studiu pradávných kultur si všimneme, že pojem cyklické historie byl násilně nahrazen pojmem lineárního času, který nevyhnutelně vede ke konečnému definitivnímu konci. To zhruba odpovídá době, kdy byl na scénu uveden pomstychtivý mužký bůh. Toto je součástí kulturního řídícího systému, zaměřeného na potlačení jakéhokoliv funkčního porozumění přírodních cyklů historie. Kromě toho společnost, která je ovládána strachem z konečného soudu, je snáze ovládaná.

Kniha Tajná Historie se do hloubky zabývá tímto tématem.

Hyperdimenzionální realita

Před dalším pokračováním ezoterického slovníku, jsem chtěl zmínit další velké téma, kterým se chci do budoucna hlouběji zabývat (tedy až za nějaký ten měsíc, dva dopíšu diplomovou práci a budu mít mnohem více času). Historické studie prostřednictvím různých vědeckých metod dokazují, že relativně dlouhá období „evoluce“ bývají ukončena náhlými a rapidními změnami. Pro tyto období máme onačení kataklyzmata. Velký počet vědců si všiml periodicity u těchto předělových období. Otázkou je, jaký mechanizmus stojí za těmito katastrofami. Dojde tedy na prozkoumání přijatého pohledu na vesmír, na který se obecně nahlíží jako na ne moc divoký, kde naše Země bezpečně proplouvá. Při nejhorším jednou za pár desítek milionů let hrozí např. srážka s větším tělesem, které způsobí globální katastrofu, jako v případě vyhynutí dinosarů. V současné době probíhá mnoho vědeckých výzkumů na podobné téma, zajímavý je hlavně výzkum možnosti, zda v blízké budoucnosti nehrozí globální nebezpečí v podobě komet a asteroidů. Takže zatímco je naše pozornost upřena na dění „tady dole“, na války, „globální oteplování“, „teroristy“ a tak podobně, daleko závažnější nebezpečí může číhat „tam nahoře“.

Hyperdimenzionální realita

Tento název je používán v kontextu materiálu Cassiopaea a studií QFS, tedy studií které pojednávají o širším pohledu na realitu. Jedná se o větší realitu, uvnitř které je usazena realita třech dimenzí prostoru a lineárního času. Tuto hyperdimenzionální realitu nelze přímo pozorovat uvnitř jí samotné. Nicméně je možné sledovat stíny hyperdimenzionálního obsahu a principů prostřednictvím jejich účinků, podobné případu diváků z Platónova podobenství o jeskyni.

Úplný popis není možný, ale na základě materiálu, který QFS shromáždila z ezoterické tradice, přímé zkušenosti a různých vědních disciplín, je možné shrnout pravděpodobné atributy teté širší reality:

Mnohonásobné Úrovně – Jak se zdá, realita je složena ze světů uvnitř světů, kde každý svět zahrnuje mnohem obsáhlejší pohled na jevy a bytosti než ten předchozí. Tato myšleka odpovídá paprsku stvoření v učení 4. Cesty a stupnici hustot v materiálech Cassiopaea/Ra. Lidská úroveň vnímání je pouhým průřezem v mnohem složitějším světě. Dá se mluvit o archetypických formách, které mají konkrétní existenci v hyperdimenzionálním kontextu, ze kterého jsou promítnuty na úroveň lidské zkušenosti.

Cyklický čas – Z hyperdimenzionálního pohledu je čas pravděpodně vnímán jako nelineární a skládající se z cyklů uvnitř cyklů. Kauzalita není přísně daným jednosměným vztahem mezi minulostmi a budoucnosmi, ale spíše jde o interaktivní pravděpodobnostní spojení možných minulostí a budoucností do rozšířené přítomnosti. To však neznamená že čas neexistuje, spíš že není omezen do jednoho rozměru.

Vědomí a Energie jako Suroviny – Vědomí se zdá být stavebním materiálem, stejně jako druhem potravy nebo surovinou pro jisté bytosti. Z hyperdimenzionálního pohledu obsahují emoce, myšlení a zkušenosti jistou pevnou podstatu, stejně tak je tomu u vědění. Jedná se o předměty, které jsou buď hromaděny nabo sdíleny, záleží zda je zeměření na SD nebo SS.

Proměnlivá Fyzikalita a Nefyzická Existence – Například legendy a fenomén UFO se vyznačují velkou škálou různorodě éterických a fyzických bytostí. Projev vědomí není omezen jen skrz hmotné fyzické tělo.

Název hyperdimenzionální realita je velmi obecný. Pro další podrobnosti o tom, jakým způsobem může být postavena, podívejte se na Hustoty a Světy.

Služba druhým a služba sobě

Je tu slíbené pokračování ezoterického slovníku. Pro připomenutí, zatím byla zmíněna tato témata:

Objektivita
Vidět skryté
Bytí a nebytí
Hustoty
Hustoty (2. část)
Vlna

A jako vždy, mnohem více lze najít na těchto stránkách.

Služba druhým a Služba sobě

Pojmy služba druhým (SD) a služba sobě (SS) jsou základním kamenem učení, která pocházejí nejdříve od Ra a poté od Cassiopaei. Stejné fundamenty nalézáme vyjádřeny v různých podobách napříč ezoterickou kulturou. Fundamentální povaha těchto pojmů, a zároveň jejich extrémně široký rozsah, je činí těžko definovatelnými, neboť jsou tak či onak odráženy ve všem co existuje.

Ra prohlásil, že bavit se ve smyslu SD proti SS, co se týče lidské úrovně, je nejvhodnějším názvoslovím, protože lidé mají sklon myslet v rámci akce a jejího etického základu. Dále je možné použít, jako metaforu, pro SS pojemu pohlcování a vyzařování pro SD. V každém případě se tyto pojmy zcela vymykají vyjádření slovy.

V kosmologickém smyslu mluví Cassiopaeané o „duálním vynoření“ z Jednoty. To je zdrojem všeho co existuje a právě zde dochází ke zrodu první duality. Princip svobodné vůle, na různých úrovních manifestace, hraje mezi nimi roli prostředníka. Toto lze přirovnat ke Gurdjieffově první triádě, kde se Absolutní slunce, na počátku paprsku stvoření, rozdělí do tří částí. V nejabstraktnějším slova smyslu je existence dvou nesourodých sil, nebo tendencí, a k tomu svobodná vůle, nejjednodušším základem otevřeného vesmíru. Veškeré formy stvoření vznikají jako důsledek těchto sil a to prostřednictvím řady postupně omezenějších, nebo mechaničtějších, úrovní bytí. U Ra a Cassiopaei tyto úrovně odpovídají hustotám , v učení 4. Cesty se mluví o kosmosech .

V závislosti na kontextu je projev duality SD/SS různý. Specifické aspekty této duality jsou popsány v mnoha dalších článcích této práce. Zde uvedeme seznam různých dualit a jakým způsobem na ně lze pohlížet v souvislosti s pojmy SD a SS. Úplný popis není na naší úrovni možný a proto bude třeba se uchýlit k alegorii.

Duch / hmota – bytosti SS uctívají hmotný vesmír [Cass]. Je možné říci, že vše je vědomí kde ale celá polovina vědomí spí v podobě hmoty. Druhá polovina využívá při tvoření hmotu jako plátno nebo materiál. Čistá orientace SS nemůže existovat bez nějaké formy zhmotnění, proto se nevyskytuje za úrovní 4. hustoty. [Cass] Více ‚6 hustota, ‚4. hustota.‚

Tvoření / entropie – Tvoření znamená rozmanitost forem, entropie je jednotvárnost nebo stejnorodost. Zaujatost ovládat u SS je v konečném důsledku entropické. Více Entropie, Chaos, Stvoření and Pořádek.

Bytí / nebytí – více v Bytí proti Nebytí

Rozptylování / shromažďování gravitace – Podle Cassiopaeanů tvoří gravitace základ, který spojuje dohromady napříč všemi hustotatmi veškeré bytí. Rozptylování gravitace odpovídá SD, shromažďování gravitace zase SS. To znamená, že černá díra je, podle Cassiopaeanů, fyzickým vyjádřením myšlenky SS. Světlo je energetickým projevem gravitace, a v tomto smyslu, vyzařování a pohlcování světla uvnitř černé díry alegoricky odpovídá SD/SS. Více na toto téma je v záznamech ze sezení.

Rovnováha / nerovnováha – Cass: SD je rovnováha neboť skrz druhé sloužíte sobě […] SD je rovnováha. SS je nerovnováha. […] SD plyne směrem ven a dotýká se všeho, včetně počátečního bodu, SS plyne směrem dovnitř a dotýká se pouze bodu počátku.

To je důvod, proč tyto názvy jsou někdy definované jako služba sobě prostřednictvím služby druhým (SD), nebo jako sloužení druhým prostřednictvím sloužení sobě (SS). Nebo, jak uvádí Ra, uctívání Boha v sobě, proti uctívání Boha ve stvoření, a tudíž každé sloužení je nakonec Jedním. Více v Cass záznamech.

Světlo / temnota – Temnota slouží jako pozadí, na které svítí světlo. Obojí je třeba pro vzájemné definování. Více Gravitace

Vyzařovaní / pohlcování – SS odpovídá pohlcování nebo koncentrování energie. SD odpovídá vyzařování směrem ven.

Svoboda / ovládání – SS je zaujaté s ovládáním všech aspektů sebe a druhých. SS též věří, že vnucováním svých zákonů pomáhá vesmíru vrátit se k Jednotě, tudíž si myslí, že tyto činy jsou službou druhým. SD nahlíží na stvoření jako v podstatě nekonečné a tudíž se nezabývá určováním toho co je ‘dobré’ pro jiného.

Rozpínání / stahování – Prozkoumávání možností patří k SD, uvalování omezení na druhé patří k SS.

Síť / hierarchie – Ve smyslu společenské organizace, SS přirozeně inklinuje k hierarchii s vnitřní soutěží o zdroje a moc. SD inklinuje ke sdílení a dávat do oběhu to co je přijato. Více ‚Síť , ‚Hierarchie SS‚

Dávání proti Braní – Cass: SS nejí podle protokolu. Pokud má tu schopnost pak bere. SD dává vše těm, kteří se zeptají. Více Vše pro ty co se zeptají

Objektivita / subjektivita – Plané naděje jsou charakteristickým znakem SS. Vídí pouze to, co chce vidět. [Cass] Více Objektivita a Subjektivita

Dobro / zlo – Z hlediska lidské etiky, to co je obecně považováno za zlo, odpovídá velmi často SS. Tyto pojmy jsou ale zatížené subjektivitou a to co může být dobré pro jednoho, může být špatné pro druhého, tudíž tyto pojmy jsou snadno matoucí. Tuto polarizaci k SD/SS nelze zredukovat na pouhý vnější kodex etiky.

Z vesmírného pohledu jsou obě polarity potřebné. To ale neznamená, že je lze účinně smířit na lidské úrovni. Tudíž člověk je vesmírem vyzván, aby si vybral mezi jedním nebo druhý.

Přehled …

Chtěl jsem pokračovat s obecným přehledem knihy UFOs and the National Security State: Chronology of a Cover-up – 1941-1973 od Richarda Dolana, která je první zevrubnou studií dokumentující již přes 50 let trvající vniknutí fenoménu UFO v Americe a odpověd americké vlády na tento fenomén. Tato kniha je výsledekem jeho doktorské práce. Sebrané informace s pomocí vládních dokumentů naznačují, že skupina specialistů pracujících za oponou naplánovala a uskutečnila největší zametání stop v historii vlád. Sám proces kontrarozvědkové činnosti, tedy přímo proces zatajování a deziformování, je obecně znám pod označením COINTELPRO (z anglického Counter Intelligence Program). Součástí této taktiky je i tzv. New Age hnutí, které má svůj původ v 60. letech, v tzv. Human Potential Movement, hipíky a psychedelickými drogami. Důvodem této akce, mimo jiné, bylo zábranit zhroucení monoteismu, tedy nejúspěšnější formy ovládání lidstva na této planetě. Pro ty, kteří vládnou anglickým jazykem, simohou přečíst vybrané kapitoly dostupné na stránkách Keyhole publishing, které vřele doporučuji.

K této knize se vrátím někdy příště.

Místo toho bych rád postupně představil některá řekněme ezoterická témata. Podobný přehled je dobrý jak pro stanovení obecného rámce, ulehčení orientace ale i k tomu, abych někoho nebíral o jejich drahocený čas.

Pro tento účel budu čerpat z práce skupiny Quantum Future Group, provozující Quantum Future School (QFS), dále stránky Cassiopaea.org a Signs-of-the-Times.org. Šíře záběru jejich práce je opravdu nevídaná. Jen namátkou zmíním některé z jejich témat: kvantová fyzika a alternativní reality, historie, historie náboženství, psychologie, experimentálně řízený channelingový přenos, globální změny, geopolitická situace v širším kontextu a mnohem více. Obecně se snaží aplikovat vědeckou metodu, aby se přiblížili k co nejobjektivnějšímu pohledu na naší realitu a svět kolem nás. Každopádně ja na každém, aby si udělal názor na základě předložených informací.

Dále je důležité vyzdvihnout, že u podobných témat je vše vyvíjející se pracovní teorie, se snahou překonávat subjektivitu našich představ a mechanického myšlení, iluze jak na úrovni osobní, tak i společenosti. A opět musím VAROVAT, že některé materiály na těchto stránkách mají povahu inspirační, tedy nemělo by se k nim přistupovat jako k věrohodným informacím, neboť jejich podstata je taková, že se nedají ověřit. A proto tyto stránky nejsou pro „každého“. Tím mám na mysli, že, po pravdě, pouze malá část lidí se chce a má potenciál se probudit, překonávat iluze o sobě a našem světě, neboť pravda je bolestivá a nepohodlná, boří naše pohodlné iluze o nás a o okolním světě. Nehledě na to, že jsme plně v moci Matrixu až do té doby, než se probudíme. A ne každý je na to přípraven. Je toho hodně co je třeba pokrýt a tudíž do práce.

Vybral jsem hlavní body z vysvětlivek na stránkách Cassiopaea.org

(glossary.cassiopaea.com):

Objektivita
Vidět skryté
Bytí a nebytí
Služba Sobě a Služba Druhým
Svobodná vůle
Hustoty
Vlna
Postup do 4té hustoty/úrovně
Cyklický čas a kataklyzmata
Tajná historie
4tá Cesta

Psychopatie a Ponerologie

tzv. Organic portals (biologické brány)
Cointelpro
fenomén UFO
Hyperdimenzionální realita
Řídící systém Matrix
Vytváření sítě (sdílení informací)

Veškeré přehledy byly převzány z vysvětlivek ZDE

Dále chci zmínit nedoceněné osobnosti jako např. Gurdjieff, Ouspensky, Ibn al-´Arabi nebo Don Juan a Carlos Castaneda.

Ale je třeba začít od začátku.

Objektivnost:

Obecně se termín objektivnosti používá k popsání schopnosti vidět věci tak jak jsou. Usilovat o objektivnost, z pohledu 4té cesty nebo QFS, je základním předpokladem pro ezoterickou práci. Na otázku objektivnosti se podíváme z různých úhlů. Jen málo lidí bude přímo tvrdit, že objektivnost či pravda jsou samy o sobě nežádoucí, přesto mnozí budou mnoha způsoby mlžit.

Než se můžeme začít bavit o objektivnosti či jejím nedostatku, je třeba si nejdříve uvědomit, že existuje vnější svět a svět pozorovatele, a že dále existuje smysluplný předěl mezi tímto světem a pozorovatelem. Například Descartes a jeho cogito ergo sum [myslím, tedy jsem] uvádí, že jediná realita kterou můžeme poznat je myšlení, zatímco vnější svět zůstává nepoznaný a tudíž je tu možnost, že existuje výhradně v myšlenkách myslitele. Jde o tzv. solipsismus a může jít o logicky možnou variantu, ale zároveň se jedná o jakousi filozofickou slepou uličku. V podobném systému je pro koncept objektivity malé nebo žádné místo.

Jiní, jako například mnozí příznivci New Age, připouštějí existenci reality, ale trvdí že všichni v této realitě jsou ve skutečnosti jedním, že tato realita je sdílená iluze způsobená vírou účastníka v tuto realitu. Objektivnost, mimo sdílené myšlenky [víra, přesvědčení, atd…pozn.překl.], které produkují zdání uceleného světa o kterém se lze bavit, neexistuje.

V tomto argumentu dochází tak nějak k zamýchání úrovní. Lze souhlasit s tím, že vesmír je na jisté elementární úrovni výsledkem vědomí, alespoň mnoho tradic a současné channelingové zdroje to tvrdí. To ale nutně neznamená, že naše lidská úroveň bytí reaguje na lidské myšlenky v očividném či zřejmém smyslu. Zkušenost s ’vědomím tvořením’ na základě lidského myšlení, ve smyslu splnění přání, je vzácné a nejasné. Kdyby byl člověk Bohem, myšlenky by měly schopnost tvořit, ale člověk Bohem není a to ani v případě, kdy si namlouvá že již byl (je) Bohem.

Kvantová fyzika jasně dokazuje vliv pozorovatele. Stav daného systému nemůže být znám bez měření, které zároveň systém ovlivňuje. Zůstává nejasné, zda lze plně definovat měření bez zapojení vědomí v některé části procesu. V tomto smyslu není možné dosáhnout ‘objektivní znalosti’ specifického stádia systému před měřením, přesto je možné formulovat testovatelné statistické modely chování daného systému. ‘Objektivnost’ těchto modelů spočívá v tom, jak přesně odpovídají pozorování, tudíž lze aplikovat kritérium objektivního vědění. Příroda se nerozhoduje dle libosti, i když není z lidského pohledu deterministická.

Hermeneutické a fenomenologické myšlení ve filozofii vznilklo jako odpověď naturalismu. Tyto směry myšlení kritizují přísnou dichotomií pozorovatele/pozorovaného, která neodmyslitelně patřila k dřívějšímu myšlení. Například behaviorální psychologii lze kritizovat z ’zobjektizování’ experimentálního subjektu, čímž mu ve skutečnosti a priori upírá existenci jako vědomé bytosti. Nicméně když si uvědomíme, že v mnoha situacích nelze oddělit pozorovanou situaci od pozorování, což v žádném případě neruší platnost pravidla objektivnosti jak jí rozumíme, ale naopak ji obohacuje přes vyzdvihování faktů světa.

Pozor však na zaměňování objektivity s redukcionismem. Redukcionismus, nebo determinismus stanoví, že jestliže zcela známe stav daného systému, je potom možné, po libovolně dlouhou dobu do budoucnosti nebo minulosti, určit jeho stav. Proti striktnímu determinismu stojí mnoho překážek, které začínají kvantovou neurčitostí, pravděpodobnými ne-lokálními dopady, nemožností existence celkově uzavřeného systému, možnosti ovlivňování ze strany vědomí a pozorování a tak dále. Godel v podobném duchu demomonstroval, že systém nemůže být sám sobě svým vlastním meta-systémem, tedy nemůže obsahovat úplnou znalost sebe sama. To naznačuje, že možnost dosažení objektivního vědění o libovolném vesmíru je snažením s nejasným koncem.

Objektivnost, chápána v tomto smyslu, vede k ‘epistemologickému realismu’, což je jednoduše tvrzení, že realita je známa více pozorovatelům způsobem, který do sebe zapadá a neodporuje si. Což ale neznamená, že je možné dosáhnout absolutního porozumění podstaty zkušenosti nebo experimentu, ale navrhuje možnost přiblížení se k pochopení světa, který je sdílen více pozorovateli, i přesto že pozorovatelé nemohou být zcela, nebo prokazatelně, mimo veškeré předsudky či ‘chyby při záznamu’.

Ve společnosti je slovo objektivnost občas používáno ve smyslu nepřítomnosti emocí, nebo vyslechnutí každé strany v dané situaci. ‘Objektivní posouzení’ v tomto smyslu může být průměrem veškerých trvzení na danou otázku. V našem případě není tento termín používán tímto způsobem. Za prvé je nutné poznamenat, jestliže smyslem objektivnosti je poznat vše co je, že proto nelze začít s předpokladem a a priori prohlásit, že některá část pozorované situace jednoduše neexistuje nebo je bezvýznamná. Za druhé můžeme poznamenat, že průměr mezi lží a pravdou je polopravda, proto průměrovat pozorování není ani spolehlivým, ani objektivním způsobem poznávání-vědění.

Obzvlášť co se týče záležitostí lidské inerakce, ve kterých může být celková objektivita neuchopitelná, i přes to lze určit kritéria metodiky navzdory tomu, že tvrzení nelze formálě dokázat.

Z pohledu ezoterické práce by pravda, neboli objektivita, měla být naším hlavním cílem; jinými slovy, měli bychom ‘znát Boha’. Zkoumání vesmíru tudíž nelze zcela oddělit od tohoto přístupu. Nicméně pro ezoterické účely nelze použít kritéria vědění, která jsou převzatá přímo z přírodních věd. Vnitřní povaha této práce vyžaduje jistou otevřenost spolu s vírou, nebo salespoň překonání nedůvěry. Až poté je možné docílit vnitřního ověření ezoterických pravidel. Z důvodu osobní a zážitkové povahy mnoha pozorování, je o to důležitější usilovat o objektivnost, než například v přírodních vědách, ve kterých se lze k objektivitě snáz dopracovat a ověřit ji.

Dále nelze z ezoterické práce vyloučit studium a práci s emocemi. Psychologie se s pomocí experimentů, dotazníků a statistických metod pokouší dosáhnout spolehlivého poznání v oblasti emocí. Tento přístup funguje jen do určité míry na ‘vnějším člověku’, ale v případě ezoterické práce nejde o přímo realizovatelný přístup. Statistických dat není mnoho a otázky, které jsou relevantní, mohou být často různorodé a proto je mechanický přístup ‘škatulkování’ problematický.

Gurdjieff (Gurdijev) důrazně vyzdvihuje docílení objektivního úsudku a objektivního svědomí ve své knize Belzebubovy příběhy (Beelzebub’s Tales to His Grandson). Lze tvrdit, že objektivní emoce jsou možné ve smyslu našeho emocionálního centra, které zprostředkovává přesné informace o emocionálním stavu prostředí. Objektivní svědomí se souběžně skládá ze schopnosti vidět svůj vlastní emocionální stav, spolu s tím jak reaguje ve vztahu ke stavu a činů širšího já. Podle Gurdjieffových slov jsou některé impulzy řádné pro člověka, který ‘dosáhl objektivního uvažování a svědomí‘. Ty mají obecně etický charakter, jako je například dobrá vůle a ohleduplnost k ostatním, usílování o sebezdokonalování, usilování poznat, usilování o zaplacení našemu postoupení atd.

QFS vidí spojení mezi hledáním objektivity a s dualitou mezi Službou druhým (SD) nebo Službou sobě (SS). Vyložená subjektivita, neboli plané naděje, jsou charakteristickým znakem SS. Jestliže myšlenky, či obecné vnitřní nasměrování pozorovatelů ovlivňuje realitu, navrhuje QFS obecný rámec ve kterém probíhá následovný proces: Pozorování [jinými slovy bytí…pozn. překl.], které odpovídá realitě, má za následek harmonii v systému pozorovatel/pozorovaný. Pozorování které neodpovídá realitě snižuje úroveň harmonie a šíří entropii v systému pozorovatel/pozorovaný. Harmonie a entropie jsou dva protiklady. Entropie odpovídá ztrátě informací a vědomí, harmonie tvoření. Výsledkem pokusu vnutit vesmíru své pojetí reality se mágové a ti, kdo žijí ve svých zbožných přáních, ve skutečnosti přidávají k šíření chaosu a rozkladu. Jakékoliv stvoření na straně polarity Služby Druhým si musí nejdříve uvědomit to, co existuje a musí začít konat na tomto základě a ne na základně neúplného vidění-pochopení situace. Zaměření na polaritu pomoci konání lze svobodně zvolit, záleží však na rozhodnutí, ke které polaritě se rozhodneme přidat.

Objektivita je spojena s pojmem svobodné vůle v tom smyslu, že svobodná vůle bez znalosti možností je bezcenná. Dále o vůli, která je dezinformovan, nelze prohlásit, že je svobodná, protože je omezená faktory, které jsou mimo ní. Vědění přibližující se objektivnosti ohledně sebe sama, zahrnující znalost svých typických předsudků, je nezbytným předpokladem pro svobodnou vůli. Více o Svobobné vůli v diskuzi o ontologické možnosti její existence v první řadě.

Vidět skryté

Vidět skryté v terminologii QFS znamená dosažení objektivní interpretace ‘znamení’ reality. Tímto obecně nejsou myšleny, které mají mají povahu neobvyklé psychické, nebo vizuální zkušenosti, vize a podobně.

Plané naděje jsou hlavní překážkou, která brání ve vidění skrytého. Toužebná přání se vklíní mezi osobu a realitu, což vede k zabránění dosažení potřebných závěrů a to i v případě, že jsou data dispozici a známá, i pokud alespoň na některé z úrovní. V podstatě se jedná o upřednostňování pohodlí před pravdou, což může vést k fatálnímu podcenění skutečných nebezpečí.

Vídět skryté znamená přístupovat k jevům z různých úhlů, zvažovat motivy a obecně užívat dalších zásad detektivní práce. Důraz je kladen na rozpoznávání věcí, které lze spolehlivě vzájemně porovnat s pozorovatelnou realitou, a to v celkovém možném rozsahu každého případu. Naproti tomu, jako v případě New Age, je použití této fráze spojováno s neobvyklou schopností vnímání, kterou nelze obecně ověřit se standardem běžně pozorované reality. Jde tedy o důležitý rozdíl v přístupu.

Bytí a Nebytí

Opět než budu pokračovat musím VAROVAT, že některé materiály na těchto stránkách mají povahu inspirační, tedy nemělo by se k nim nepřistupovat jako k věrohodným informacím, neboť jejich podstata je taková, že se nedají ověřit. Téma o bytí a nebytí čerpá z učení Sufismu a také channelingových zdrojů Ra a Cassiopaea, které představím později.

Postupně se ale dostanu k tématům, která jsou podložená vědeckým výzkumem a jinými objektivními způsoby, jako například téma o psychopatech a jejich vlivu na naše životy.

Pokračování v představování některých základních věcí, přeloženo ze stránek Cassiopaea.org z glossary.cassiopaea.com

Bytí a Nebytí

Na vesmír lze pohlížet jako na souhru, či vzájemné působení, dvou absolutních protikladů: první představuje bytí ve smyslu uspořádaného, inteligentního tvoření, druhým je veškerá nehybnost, bez řádu, informací či inteligence. Na tyto dva protiklady lze nahlížet tak, že se vynořují z nepopsatelné ’Jednoty’ a to v procesu samovolné diferenciace kterou nelze popsat.

Absolutní kategorie bytí a nebytí se projevují různými způsoby, na různých úrovních vesmíru. V závislosti na kontextu a úrovni lze odraz těchto absolutních kategorií nazvat Služba Druhým/ Služba Sobě, tvoření/entropie, řád/chaos, duše/hmota, vědomí/spánek. Každé slovo má svůj přesný význam a oblast užití, ale v nejabstraktnějším slova smyslu se vztahují k bytí v jeho nejširším vyjádření vs. nebytí v jeho nejširším vyjádření.

Jeden výborný popis je v knize Laury Knight-Jadczyk Tajná Historie Světa.
[Odkaz na krátké video o knize s českými titulky] Následující úryvek popisuje tyto pojmy velmi dobře.

Z knihy Tajná Historie Světa na téma Bytí a Nebytí:

Velký Sufi Shaykh Ibn al-‚Arabi vysvětluje, že „nedokonalost” existuje ve Stvoření proto, neboť „bez nedokonalosti by dokonalost bytí byla nedokonalá.” Z pohledu Naprostého Bytí neexistuje nic než dobro. Přesto Nekonečný Potenciál Být zahrnuje – jak vyplývá z definice „nekonečno” – i potenciál nebýt. A proto se Nekonečný Potenciál „dělí” do Myšlenkových Center Tvoření a Myšlenkových Center Nebytí. Lze proto říci, že Nekonečný Potenciál je v podstatě Binární – zapnutý nebo vypnutý – být nebo nebýt. Jedná se o prvotní „rozdělení.”

Jelikož absolutní nebytí je v rámci zdroje Nekonečného Potenciálu Být nemožným paradoxem, musí proto druhá polovina vědomí Nekonečného Potenciálu, která představuje MYŠLENKY nebytí – neboť pro každou myšlenku manifestace existuje odpovídající představa pro položku tvoření která se NEprojevuje – kvůli nedostatku lepšího pojmu „usnout”. Jeho „sebepozorování” závisí na vědomí, které může smrt pouze „předstírat”. Vědomí, které napodobuje smrt, poté „padá” a stává se Prvotní Hmotou. Což znamená, že „samo sebe pozorující Já” na úrovni Pána Vesmíru, je založeno na tomto počátečním rozdělení mezi Bytím a Nebytím, a jedná se, opět, pouze o počáteční rozdělení – zapnuto/vypnuto, ano/ne – stvoření. Pro přiblížení si můžeme představit otevřené oko, které pozoruje oko zavřené. Takto to je znázorňováno již celá tisíciletí symbolem jing-jang, ve kterém je i na černé straně, představující „spící vědomí ve formě hmoty”, malá bílá tečka „bytí”, která pro nás symbolizuje nemožnost absolutního nebytí. Existuje pouze „relativní” nebytí.

Tyto „myšlenky bytí a nebytí” na sebe vzájemně působí – pozorovatel a pozorovaný – jako když se díváme do zrcadla. Ke Stvoření potom dochází právě na rozhraní mezi pozorovatelem a zrcadlem. Stvoření je přitom současně skutečné – protože je tvořeno hmotou informovanou vědomím – a neskutečné, protože se nakonec skládá pouze z vědomí, které působí na vědomí.

Myslet si na naší úrovni bytí, že „nic není skutečné” tak jak je hlásáno mnohým guru a učiteli napříč historií, je stejně zbytečné jako kdybychom tvrdili, že „gravitace není skutečná”. Podobné uvažování je vhodné jen pro rozšíření obzorů. Naopak není vhodné pro praktické užití, neboť energie stvoření podle všeho procházejí skrz několik „úrovní” předtím, než se setkají uprostřed, obrazně řečeno, v realitě naší třetí hustoty. Biologický život existuje na „rozcestí” myriád myšlenek, neboli myšlenkových center bytí a nebytí. Jednotlivé biologické jednotky mají schopnost přeměňovat energie „nahoru” nebo „dolů”, v závislosti na „zaměření energie vědomí” každé jednotky. A znovu, patrně existují dvě obecně možná rozdělení: zaměření na bytí/pozorování a zaměření na nebytí/zrcadlení. Toto rozdělení se projevuje napříč celé úrovně biologického života, což znamená i lidské bytosti. Lidské bytosti jsou tu proto, aby přeměňovali kosmické energie stvoření skz biologické bytí. Naše „vyšší já“ v tomto procesu plní roli zaměřovače přeměňování kosmických energií, kde směr „toku“ je určen činností těchto vyšších já. Proti úsilí sil, které usilují o to „zachytit“ energii vědomí a tím ji stáhnout do „spánku nebytí“, které má v jistém smyslu gravitační povahu, pracují energie vědomí usilujících o „informování“ hmoty cestou probuzení samo-uvědomění u těch organických jednotek na zemi, které jsou schopné vzdorovat gravitaci nebytí.

V roli sebe-uvědomělých „zaměřovacích jednotek, má lidská bytost potenciál jít libovolným směrem – naproti zesílenému bytí, nebo zesílenému nebytí. […]

Ibn al-‚Arabi praví, že Dobro je Bytí kterému náleží veškeré pozitivní a krásné vlastnosti, neboli „jména“ Boží. Zlo je naopak nepřítomnost dobra a proto jde o „nebytí“. Jinými slovy, v základu, Bytí přebývá v „nebytí“ které je zlo. A tady se dostáváme k problematickému bodu: lidské bytosti na naší úrovni bytí existují na rozcestí mezi Myšlenkami Bytí a Nebytí – Dobra a Zla. Lidstvo je stvořeno ve formě, která obsahuje veškerá jména Boží – tedy Bytí a Nebytí. Přebýrání vlastnosti Jmen je totožné s uskutečňováním jejich vlastností. Cílem Vědy o Vzestupu (z angl. Ascension…pozn.překl.) je získání hluboké znalosti veškerých Jmen a jejich opravdových vlastností; vysoké a nízké, příjemné a odporné, světlo a tma, vše rozlišené v detailu k tomu, abychom si mohli ZVOLIT které vlastnosti převezmeme. Pouze s úplným zorným polem může člověk poznat, zda to co subjektivně považuje za dobré je ve skutečnosti dobro vedoucí k Bytí, nebo zda jde o klam v přetvářce vedoucí k Nebytí.

Bůh je základ VEŠKERÝCH jmen, vznešených a nízkých. Úkolem toho kdo hledá cestu k vzestupu je dosáhnutí odhalení a uskutečnění Vznešených vlastností a objevit možnost kladného využití podlých vlastností – i v případě že součástí aplikace je „překonání“ nebo přeměna. Shaykh dále praví, že „vznešené charakterní vlastnosti jsou spojené s kontaktem s druhými. Jinými slovy: KONÁNÍ. Jestliže VIDÍTE iluzi rozdělení pak se samozřejmě jedná o první krok. Lež je skryta v podotknutí, že to je vše co je třeba, jestliže „vidíme“ vše se „změní“ bez nás.

Bůh vytváří dobro a zlo, ošklivé a krásné, rovné a pokřivené, mravné a nemravné. Mezi těmito vlastnostmi se nacházejí různorodá nebezpečí na stezce Pravdy hledajícího. Mnoho novodobých „učitelů“ a „gurů“ káže: „Jelikož existuje pouze Jedna Bytost, která prostupuje vše, potom stačí proto vidět vše kolem nás jako světlo“, což přemění tmu a my si „vytvoříme svoji vlastní realitu světla.“ Pododné prohlášení ignoruje fakt, že prohlášení o „Jednotě Boha“ popisuje realitu vyšší než ta naše, ze které se naše „smíšené bytí“ zhmotňuje. Ten člověk, který předpokládá že je možné se stát Bohem na této úrovni pouhým myšlením, ignoruje fakta Bytí vs.Nebytí, které vyzařující z „Boha Jediného“ na úrovni existence, která je jasně o několik pater výš.

Zlo samosebou je SKUTEČNÉ a úkolem člověka je absolvovat Kosmické bludiště bez toho, aby byl znesvěcen tímto Zlem. To je základ Svobodné Vůle. Člověk stojí tváří v tvář nesnázi SKUTEČNÉ jako on sám: je nucen vybrat si – což znamená zužitkování svého vědění v praxi – mezi rovnou cestou, která vede k Bytí, a křivolakými cestami vedoucími k Nebytí. Lidské bytosti musí rozlišit mezi dobrem a zlem – způsobu zaměření energií vědomí – na každé etapě své existence v této realitě. Protože vskutku musejí porozumět, že Bůh je vědomí a Bůh je hmota. Bůh je dobro a Bůh je zlo. Stvoření se sestává s veškých mnoha různorodých vlastností „Jmen Boha.“ Vesmír je plný jak Životadárného tak Života beroucího, Odpuštění a Pomsty, Exaltace a Pokoření, Poučení a Podvodu. Pokoušet se stylizovat se do pohled Boha a „smíchat vše dohromdy“ na této úrovni, vede pouze k tomu, že zůstaneme na této úrovni. Proto lidské bytosti musí vždy oddělit pohled Boha od svého vlastního, spolu s faktem, že veškeré stvoření přebírá božská Jména a Vlastnosti.

Proto prvním Božským Příkazem je Být! Což zahrunuje Bytí a Nebytí najednou. Proto druhým zákonem je „následuj Bytí či Nebytí na základě své vlastní volby a své vnitřní podstaty.“ Veškeré bytí je výsledek tohoto tvořivého příkazu. A tak po této stránce Zlo neexistuje. Ale druhý závazný zákon určí, ke které „Tváři Boha“ se přikloníme. Život nebo Smrt.

Jestliže se zaměříme pouze na tvořivý příkaz, pak ve vesmíru neexistuje nedokonalost, neboť každý tvor následuje to, co jim Bůh přeje. Po této stránce je námi běžně označovaná „Nedokonalost“ ve skutečnosti dokonalostí, neboť díky ní se můžou realizovat veškeré různé úrovně existence a vědění. Jinými slovy, bez nedokonalostí – ve smyslu nedostatku, úbytku a nouze – by nebylo stvoření. Bez stvoření by Skrytý Poklad zůstal skrytý po všech stránkách. A proto by Bytí zůstalo po každé stránce neviditelné. Nebylo by sebeodhalení Božské Reality, Světlo by se netřpytilo a Bůh by byl Nezhmotněný, ale již ne Zhmotněný. Ale podobné myšlenky jsou absurdní, neboť podobné uvažování vyžaduje nedokonalost Samotného Bytí, které je samozřejmě neomezená dokonalost. K tomu aby Bytí mohlo být dokonalé, je třeba aby došlo k uskutečnění Jeho vlastností. Důsledky Jmen a Vlastností Božích se musí projevit k tomu, aby Bůh mohl být Bohem. […] Jinými slovy, Nedokonalost je podmíněna samotným bytím. „Lišit se od Boha“ znamená být nedokonalý. … Ale právě díky této „odlišnosti“ je umožněna existence vesmíru a všech bytostí v něm. Kdyby vše bylo dokonalé po každé stránce, byly by totožné se Samotným Bohem a tím pádem by nebylo nic „mimo Boha.“ Ale potom bychom se nemohli bavit o vesmíru, protože by nebyl ani vesmír ani řečníci. … Nedokonalost je proto svým způsobem dokonalost. [Chittic] V současném daném stupni existence ve kterém se nachází, je člověk rovným dílem „vnímavý“ k Dvěma primárním Tvářím Boha: Bytí a Nebytí. Shaykh nám sděluje, že bez ohledu na vlastnosti, nebo povahu, si každý člověk nakonec „zvolí“ vždy to, co bylo jeho součástí v původním stavu neměnnosti. Úkolem Hledajícího je objevit povahu této neměnné části uvnitř, pročistit ji a zesílit. Toto je rozvinutí Vůle. Vůle je vztah, který následuje vědění zatímco vědění následuje objekt vědění. V procesu „vzestupu“ jsme to my, kdo je objektem vědění. Vědění samo o sobě nemá žádný dopad. Nicméně, VY, hledající, můžete s věděním spojit to, co ve skutečnosti jste, v sobě, čímž předvedete SAMI SEBE ve vědění díky svým činům v souladu se svým věděním.

Jak již bylo zmíněno, existuje mnoho Jmen Božích volající nás v našem současném stavu bytí. Ale není třeba, abychom odpověděli na každé zavolání. Fakt, že lidé jsou obecně v nevědomí vůči své pravé „podstatě“ dodává iluzi svobody. A faktem je, že veškeré cesty pocházejí od Boha a veškeré cesty Vedou zpět k Bohu: a znovu, děje se tak skr různé tváře. Jak praví Shaykh: „K Aláhovi se vše vrací domů a on je na konci každé cesty. Důležité nicméně je, na které božské jméno dosáhneš a ke kterému se vrátíš domů? “

Tím se dostáváme k tématu, které Shaykh nazývá „bystrozrakost“. Jedná se o jistou schopnost „hlubokého vhledu“ nebo „schopnosti vidět skryté“ a je pro Hledajícího rozhodující. Stejně tak jako fyzické oko díky refrakci slunečního světla umí rozlišovat mezi velkým a malým, krásným a ošklivým, barvami, pohyblivým a nehybným, vysokým a nízkým, vidět skryté je vlastnost „vnitřního světla“. Tento druh světla odkrývá Hledajícímu informace o vnějších věcech, které NEJSOU zřejmé pro našich pět smyslům. S jeho pomocí se hladajícímu odkrývají důsledky rozhodnutí, která se na první pohled zdají být benevolentní, ale ve skutečnosti se jedná o první krok na cestě ke Zlu. Odhaluje povahu rozhodnutí, které se dle lidských měřítek zdá být negativním, přesto ve skutečnosti jde o těžký krok směrem ke štěsti pro každého účastníka. Podle Sufiů dosáhli někteří jednotlivci takové úrovně „vidění“, že jim stačí vidět lidskou stopu na zemi – i v nepřítomnosti dotyčného – a jsou schopni určit zda dotyčný člověk zasvětil život blaženosti či ubohosti.

Zmíněné světlo bystrozrakosti se zdá býti darem, který nevlastní každý a ti z obdarovaných nemusí nerozvinou svůj dar ve stejné míře. Přesto je jasné, že jeho vlastníci v sobě mají neměnnou povahu Bytí, která umožňuje „vidět“ dobro a zlo – tedy nejsou omezeni vidět „pouze dobro“. Tím pádem jsou schopni rozeznat mezi hlasy, které volají k Nebytí a k Bytí a jsou proto schopni posílit svou Vůli na cestě k vnitřnímu Bytí. Z toho vyplývá, že jednotlivci kteří namají schopnost vidět – nebo si zvolí nevidět – jak Dobro tak Zlo, se formují ve formě subjektivity, což je lidským výrazem pro Volání Nebytí.

Lidská bytost jejíž neměnnou povahou je Bytí, může posílit světlo bystrozrakosti tím, že „převezme vlastnosti“ Jmen Bytí. Tím není myšleno, že člověk nabyde vlastnosti které nejsou již v jeho vlastnictví. Znamená to, že dojde k zesílení a „kultivování“ vlastností. Řídící vlastnosti jedince jsou určené podle toho, která Boží Tvář mu je odhalena v závislosti na jeho připraveností. Blaženost může být odhlena pouze poté, co jsme se odklonili od a zamítli Zlo; může být uskutečněno pouze následně po dlouhém období „zkoušení“ nebo máme odvahu VIDĚT a následně zvolit Bytí před Nebytím, za účelem vypěstovat Vůli čili srovnání se s Bytím ve zpětnovazebné smyčce. V období kdy Hledající kráčí po této cestě nesmí brát tyto vlastnosti jako jemu vlastní, ale raději vidět sám sebe jako bod Božího zjevení z ontologického rysu. […]

Proto různé směry mohou mít za následek různé důsledky pro každého jednotlivce v závislosti s jejich neměnnou vnitřní povahou. Ti se skutečnou povahou směřující k Bytí následují cestu rozšiřování schopnosti VIDĚT a zvolit si připojení k nekonečnému potenciálu stvoření, čímž se stávají svodem pro Bytí v podobě, kterou Bůh zvolí skrz ně zhmotnit. Nejenom že vidí omezení jako pouhou iluzi, ale k tomu vědomě KONAJÍ – využívají této znalosti k tvorbě energie a světla.

Ti, jejichž skutečnou povahou je směřovat k Nebytí, následují cestu omezení Nekonečného Bytí tím, že předpokládají, ve svém ignorantském stavu a subjektivitě, že vědí lépe než Bůh jak by se mělo napravit Stvoření. Modlí se za změnu, konají rituály, pějí mantry a opakují nekonečné vizualizace „magických formulí“, které mají „změnit“ realitu. Bombardují lidi „Láskou a Světlem“ (tedy svou subjektivní verzí, samozřejmě) a pokoušejí se změnit svět „tam venku“ promítáním svého subjektivního pohledu na realitu na neomezenou moudrost Stvoření. Tento druh „zaměřování energie vědomí“ dokonce předpokladá, že díky pouhé vědomosti o iluzi veškeréro rozdělení se docílí „Vzestupu“, a to je nejvychytralejší lež ze všech.

Každý přístup „uváže uzel“ v srdci věřícího a připoutá jej k cestě, kde cílem jeho víry je konec cesty. Každé přesvědčení (víra…pozn.překl.) si je rovno v tom smyslu, že Bůh – tak či onak – je jejich konečným cílem. Ale každé přesvědčení (víra…pozn.překl.) se liší tím, že vede k odlišnému jménu Boha neboli Myšlenkového Centra. Dokonce i materialistický skepticismus je „víra“, která vede ke „zhmotnění“ vědomí sledující tuto víru. Rozeznat mnohé zamotané „duchovní“ cesty, které překrucují a zkreslují pojmy Bytí, za účelem uvést hledajícího na cestu k Nebytí, je mnohem obtížnější. […]

Pro samotnou biologickou jednotku je přirozené vidět své okolí– bez spojení s vyšším já – podle materialistíckého a/nebo mechanického výkladu veškerých jevů. Rostoucí vliv Myšlenkového Centra nebytí –zdroje hmoty – je důsledkem hmotnění miliardy podobných jednotek, a to v jednom bodě v čase přítomnosti.

Myšlenkové Centrum nebytí má jistou povahu – smršťující se subjektivita – které v podstatě působí „gravitační“ silou – touha pohltit a přeměnit duševní energie Bytí – s úmyslem uspokojit svoji smršťující se povahu. I když bude v principu podporovat úplnou šíři vědomí, přesto musí pohlížet na Bytí jako na zrádce pro svou potřebu nebýt. Tím pádem může jednotlivec, který například tvrdí že vše je iluze, ale jehož činy – či spíš jejich nedostatek – odhalují stav jeho hlubšího neměnného stavu bytí. Díky své vnitřní povaze, nebytí silně působí s úmyslem zničit a odstanit Bytí a Stvoření – zatímco po celou dobu není schopno dojít k uvědomění, že samo existuje jen díky Bytí a Stvoření V ČINU!

Mohutná síla Myšlenkového Centra nebytí pohlcovat a vstřebávat vše ve stvoření, poháněna jeho vlastní smršťující se subjektivitou, znamená jisté problémy pro samotné Nebytí i Bytí. Jelikož základem nebytí je LEŽ – tedy nebytím podporovaný stav absolutního nebytí je paradoxní nemožnost – a základem Bytí je objektivní fakt, že Existence jednoduše JE skrz KONÁNÍ – neboli zužitkování vědění, produkující světlo, potom základní konflikt je mezi lží a pravdou. Myšlenkové Centrum nebytí si namlouvá tu největší lež – že neexistuje – a při svém předstírání usne. Díky tomuto zásadnímu bodu vidíme, že povahou subjektivity je lež. Lži a víra ve lži – a nezáleží na tom, zda věřící si je či není vědom faktu že věří lži – jsou součástí jedné a té samé podstaty – subjektivity a nebytí.

Myšlekové centrum nebytí – a jeho vyjádření v podobě hmoty – je „stimulaváno“ Tvůrčím bytím v KONÁNÍ, což jej částečně probudí a vtáhne do tvorby biologického světa – se omotá kolem tohoto probuzeného vědomí. Jeho zásadní podstata předstírat nebytí působí „gravitačně“ na vědomí, které je jím zkrouceno a deformováno do různých úrovní subjektivity. A právě důsledkem vzájemné interakce mezi energií veškerých možností, filtrováno subjektivitou hmoty, vytváří myriádu manifestací hmotného vesmíru.

V říši Myšlenkového Centra nebytí existuje mnoho manifestací – neboli cest – při vyhledávání ničení – „Podlá Jmena Boží.“ Tento druh bytí působí cestou gravitace za účelem svést, obklopit a zdeformovat ve svůj prospěch vědomí. Takto vznikají jednotky vědomí, které disponují jak ohromnou silou tak i vychytralostí – zcela přesahující cokoliv představitelného v naší realitě.

Tyto jednotky vědomí využívají své lsti k asimilaci slabších jednotek vědomí a to za účelem dosažení nárůstu smršťovací síly. Samozřejmě, čím jsou „strávené“ jednotky vědomí „hustší“, tím vyšší je jejich „výživnost“. A proto usilují, s ohromnou obratností, opatrně a s velkou trpělivostí manipulovat jednotky vědomí určené k pohlcení. V podstatě se jedná o tisíciletí trvající lov.

Tito Absolutní vládci Entropie – jak je můžeme nazývat – důsledkem vrstvy zesílené subjektivity – hlavní charakteristiky vlivu Myšlenkového Centra nebytí – jsou připojeni k biologickému světu v „zemském“ rozsahu. Protože mají, v podstatě, důvěrný vztah s hmotou, smšťující se vědomí podobného tvora může ovlivnit jeho zvolenou oblast nadvlády, podobně jako stínící „mrak“ s miliony úponků spojení mezi ním a jeho rozsahem vlivu. To se týká i samotné hmoty lidských těl. Pravě skrz tyto étirická vlákna vstřebávají Absolutní vládci Entropie energii.

Tito vládci mají tak říkajíc „orgány“. Tak jako byla skupina lidí popsána apoštolem Pavlem jako „tělo Kristovo“, jsou orgány vládců entropie zhmotněny jako jednotlivé bytosti, i když jejich přímé napojení na jedno rozsáhlé jednotku vědomí z nich dělá spíše „projekci“ než jednotlivé bytosti s duší.

Díky jejich ohromnému úsilí uchovat a vstřebávat energii, jsou vládci „lakomí“ s kapesným pro své orgány-bytosti. Zdá se, že „neplýtvají“ energií pro zhmotňování a udržováním biologických struktur pro své orgány a proto k biologickému zhmotnění dochází v podobě méně složitých tvorů v biologickém světě. Raději než se stýkat s biologickou strukturou ve stavu spolupráce či probuzení, dávají přednost uplatňovat kontrolu na svou vlastní. K šetření energie využívají organických struktur, které potřebují k udržování co nejméně energie. Za tímto účelem berou energii pro své biologické jednotky z rezervoárů prototypických forem říše zvířat. Tento druh energie je snáz přístupný, má nižší frekvenci a proto přístupnější k ovládání.

Pravděpodobně proto, v případě že jsou viděni jedinci ve třetí dimenzi uvědomování si vlastního já – tedy ve třetí hustotě – je jejich zjevení obecně šokující. Plaz nám příjde na mysli jako energeticky nejúspornější typ. A opět, nezapomínejme, že vědomí pouze „čte vibrace“.

Ze stejného důvodu – smršťující se povaha hierarchie a její spotřeba energie – je velmi těžké pro tyto orgány-bytosti Absolutních Vládců Entropie aktivně fungovat v našem světě bez ohledu na délku doby pobytu. V momentě kdy vstoupí do našeho světa, a vezmou na sebe podobu biologické bytosti třetí hustoty, jsou v nevýhodě. Jsou dočasně odpojeni od zdroje energie, což je oslabuje, ale zároveň je tu pro ně další velká nevýhoda. Protože nejsou vnitřně napojeni na rozšířující se, tvůrčí zpětnovazební smyčku Tvůrčího Bytí, jejich entropický vládce je neustále vysává, tedy působí na ně gravitační silou, a proto jsou slabší než přirození obyvatelé totoho světa. Popisujeme zde tzv. mimozemšťany a „Muže v Černém“. Z důvodu značné zátěže na jejich zásoby energie, jsou podobná zjevení plná neobvyklých poruch. Žádné známky tvořivosti a tudiž neschopnost uskutečnit vetření do naší reality v efektivním a přesvědčivém stylu.

Proto se obecně vyhýbají přímému styku s biologickým světem, kdy upřednostňují využití jiné metody k lovu a porážce slabších jednotek pro „krmení“ Myšlenkového Centra nebytí. Za tímto účelem entropičtí vládci usilují ustanovit a udržet „putování tvůrčí energie“ na úrovni reality třetí hustoty tím, že klamem posilují materialistickou interpretaci třetí hustoty fenoménového světa.

Stručně řečeno, podobné bytosti ovládají plochy ohromného rozsahu, aktivně působí ve svém prostoru vlivu s úmyslem odklonit a odradit ty biologické bytosti, které mají tenké spojení s tvůrčí energií – vyšším já – od úvah, které by vedly k navázání zpětnovazebné smyčky s Myšlenkovými Centry Bytí/Tvoření.

Jak již bylo zmíněno, povaha těchoto bytostí, a dynamika jejich existence, vyžaduje ohromné vstupy energie k „ovládání“ a zaměřování jejich vlastní organické fyzikality. To je možné na úrovni vládce/subjednotka Myšlenkového Centra nebytí díky rozsáhlé asimilaci ostatních jednotek vědomí, a obzvlášť díky jejich „zeměpisné“ povaze, která jim dovoluje „připojit se“ na tisíce, ne-li mliony, biologických bytostí v biologické světě. To je ten, efektivně, „Program Matrixu“.

Toto propojení je přirozeně umožněno díky již zmíňované obecné povaze biologických jednotek, které pouze vnímají úroveň biologické sféry. Mechanické a materialistické zpětnovazebné smyčky mezi biologickými jednotkami a subjednotkami Nebytí je totiž mnohem jednodušší vytvořit, díky v podstatě „gravitačnímu“ tahu těchto subjednotek, zaměřenému na přirozené sklony biologických bytostí.

Vytvoří se, jak již bylo popsáno, „zpětnovazebné smyčky“. Biologická jednotka „nakažená“ materialisticko/mechanickým pohledem, začne jednat dle diktátu daného Myšlekového centra, což znamená jednání biologické jednotky dle povahy centra. Díky tomu, že jakákoliv subjednotka Myšlenkového Centra nebytí může být napojena na miliony biologických jednotek ve třetí hustotě, může kterákoliv z nich být libovolně aktivována samostaně nebo v sérii, za účelem splnění přání Absolutních vládců Entropie, tedy „větší“ subjednotky Myšlenkového Centra nebytí.

Cassiopaea, Ra, Hustoty

Předtím než budeme pokračovat s představením základních témat, je třeba zmínit zdroje části materiálu ze kterého čerpám. Jedná se o tzv. inspirační materiál, tedy channelingové zdroje pod jménem Cassiopaea a Ra. Je třeba dodat, a bude to zmíněno později, že tyto zdroje sloužily pouze jako odrazový můstek pro hlavní výzkum ze kterého čerpám.

Pokračování v představování některých základních pojmů, přeloženo ze stránek Cassiopaea.org z glossary.cassiopaea.com

Cassiopaea

Za jménem Cassiopaea stojí channeligový zdroj, který byl poprvé kontaktován Laurou Knight-Jadczyk v roce 1994. Mnoho lidí se zúčastnilo v tomto channelingovém procesu, uskutečněném převážné s deskou s písmeny, ale Knight-Jadczyk patří mezi jediného stálého účastníka a primárního hybatele.

Cassiopaeané sami sebe označují jako „vy v budoucnosti” a současně za „bytosti světla v 6. hustotě.” Podle nich se „vy” vztahuje na více lidí, tedy na ty, kteří ”uznávají využití” informací z channeligového zdroje k dalšímu výzkumu inspirovanému přijatými informacemi. Materiál Cassiopaea se poněkud liší stylem a kontextem od jiných materiálů údajně pocházejících ze stejného zdroje, například materiálu Ra nebo Plejáďanů. Rozpravy o metafyzice nebo kosmologii lze velmi dobře spojit s výše zmíněnými zdroji, přesto materiál Cassiopaea zůstává jedinečným v tom smyslu, že obdržený materiál byl pouhým začátkem a ne konečným výsledkem. Fakt, že Knight-Jadzyk a její společníci provedli hloubkový výzkum v oblastech, které byly probrány v channelingovém materiálu, a následně využily výzkumu k formulaci nových cest bádání, dodává tomuto materiálu ojedinělý praktický a interaktivní nádech.

Cassiopaea v podstatě neobsahuje neurčité, všeobecné fráze o metafyzice, jak je obecně zvykem u channeligového materiálu. Pro poněkud systematický průzkum kosmologie, na který Cassiopaea navazuje a dále rozšiřuje, se můžete obrátit na materiál Ra.

Hlavní témata v materiálu Cassiopaea:

Schopnost člověka se duchovně rozvíjet s pomocí porozumění a práce s dynamikou každodenního života.

Materiál o tajné vládě dnešní doby, související s mimozemšťany a konspiracemi. Tato oblast je zkoumána jak v obecné rovině, tak i v souvislosti s osobními zkušenostmi autorky.

Historie, starověká i současná. Ve starověké historii se probírají ztracené civilizace, např. Atlantida a předchozí kataklyzmata a účast mimozemšťanů ve vývoji lidstva a jeho manipulace.

Směry výzkumu ve fyzice, které nepřímo pojednávají např. o gravitaci, minipulaci časoprostoru, hustoty a jednotné teorii pole (Unified Field Theory).

Další materiál pojednává o pravděpodobných budoucích událostech, mezi nejdůležitější z nich patří téma Vlny, což je možný bod přechodu mezi hustotami, který části lidstva „umožní ukončení studia” ve 3. hustotě a přesun do 4. hustoty. V tomto kontextu se probírají “lekce 3. hustory”.

Základem praktických rad od Cassiopaeanů je budování sítě pro sdílení informací, studium a rozvinutí objektivnosti. Pouze potom, až se naučíme lekce, které jsou nám k dispozici, může dojít k posunu. Mezi Cassiopaeou a dalším ezoterickým učením, převážně Sufismem a 4. Cestou, lze rozpoznat společné rysy. Laura Knight-Jadczyk čerpá z mnoha zdrojů a proudů myšlení a díky tomu byl materiál Cassiopaea rozšířen o širší kontext ezoterického učení. Učení QFS proto není pouze postaveno na Cassiopaea materiálu, i když byl prvnotním impulzem a základem.

Následující úryvek stručné vystihuje motto materiálu Cassiopaea.

„Život je náboženství. Životní zkušenosti odrážejí způsob vztahu vzájemné výměny mezi jedincem a bohem. Spící jsou ti, kteří mají málo víry ve smyslu jejich interakce se stvořením. Někdo se domnívá, že svět je tu od toho, aby byl překonán, ignorován nebo vypuzen z mysli. Pro tyto osoby svět skončí. Stanou se tím, co dali životu. Pouhým snem v ‚minulosti‘. Lidé, kteří jasně vnímají objektivní realitu na pravo i na levo, se stanou realitou ‚Budoucnosti‘.“

Cassiopaea 09-28-02

Ra

Ra, v obecném užívání, je starodávné egyptské božstvo. V dnešním kontextu se Ra vztahuje k channelingové bytosti z knih Zákon Všeho (Law of One), která byla přijatá Donem Elkinsem, Carlou Reckertovou a Jimem Mc Carthym v letech 1981-1984. Materiál Ra byl doporučen Kasiopeou jako vhodný základ pro ejich informace. Největší užitek materiálu Ra je že poskytuje obecné vysvětlení konceptů hustota, služba sobě a služba druhým, svobodná vůle a úvod do obecné kosmologie.

Materiál Ra často citujeme v současné práci pro definice vztahující se k vyšším hustotám, polaritě SS a SD a ostatních metafyzičtějších záležitostem.

Čakry a ostatní aspekty lidské bytosti jsou probírány, ale podle QFS jsou koncepty 4. Cesty obecně jasnější a snadněji použitelné pro moderní lidstvo. Materiál Ra trpí sklonem vidět ve věcech převážně dobro, i když dlouhodobé narušení lidské svobodné vůle ze strany sil SS ze 4. hustoty je též probíráno. Další komentáře jsou dostupné v materiálu Vlna. Samotný Ra materiál je dostupný na http://www.llresearch.org/ .

Hustoty

Hustota, v materiálech Cassiopaea a Ra, značí kvalitativně odlišnou úroveň bytí. Každá z hustot má sobě vlastní složení živých tvorů, vnímání a typických lekcí pro vědomí v ní sídlící.

Hustoty jsou definovány zhruba následovně:

1. hustota – Neživá hmota. Pokud budeme mluvit o učení, cílem může být, aby se hmota naučila slučovat k tvorbě primitivních biologických organizmů.

2. hustota – říše rostlin a zvířat – Lekce jsou spojené s biologickým životem, přežitím, adaptací, soutěžením, skupinovým uspořádáním tak, jak je pozorováno u zvířat a dále. Obecně řečeno, uspořádání duše má podobu hromadné duše, ale jak se jednotlivé druhy postupně stávají pokročilejšími, mohou se jednotliví členové druhu lišit pestřejším individuálním učením.

3. hustota – lidé – Lekce z 2. hustoty pokračují ve složitějsí podobě, například v souboji o sociální nadvládu, další přežití atd. Osobně vytvořená osobnost a osobní učení hrajou důležitější roli než v 2. hustotě. Lidé jsou rozděleni do typu před-Adamského, který sdílí kolektivní duši druhu a typu Adamského, který má individualizovanou duši. [odkaz v češtině]

Lekce která je určená pro třetí hustotu se týká rozhodnutí ohledně toho, ke kterému zaměření služby se přikloníme: zda-li k službě druhým (SD) ve všech svých možných podobách, nebo ke službě sobě (SS) ve všech svých možných podobách. [odkaz v češtině] K tomu, abychom se mohli vědomě rozhodnout, je třeba mít individuální duši a patrně dlouhou řadu životů ve třetí hustotě, přičemž duše postupně nabere svou polaritu.

4. hustota – Je popisována jako částečně hmotný stav, kde absolventi 3. hustoty mají možnost prohloubit a zkokonalit svou zvolenou polaritu. Skupiny SS a SD jsou na úrovni 4. hustoty od sebe oddělené a nedochází mezi nimi automaticky ke kontaktu, ledaže při interakci v kontextu 3. hustoty.

Valná většina fenoménu UFO zahrnuje bytosti 4. hustoty zaměřené na službu sobě. Bytí které je čistou podobou služby sobě, není možné za 4. hustotou, patrně proto, že se jedná o poslední částečně hmotnou hustotu.

Bytosti 4. hustoty mají výhodu, která plyne ze zvýšené vědomé kontroly nad fyzikalitou a obecně vytvářejí skupiny, které telepaticky sdílejí společný souhrn zkušeností, ačkoli si zachovávají jistou individualitu.

5. hustota – Duše od 1. do 4. husty se přesunují do 5. hustoty mezi inkarnacemi. Je to rozjímací zóna, kde duše mohou sledovat své minulé/budoucí životy v čistě éterickém stavu bytí. Nicméně k tomu, aby mohlo dojít k růstu, se musí duše inkarnovat do hustoty, která nejlépě vyhovuje její úrovni růstu.

6. hustota – Odpovídá úrovni “Božích jmen” čili “sjednocených myšlenkových forem”. Bytosti Služby druhým, které se již nemusejí inkarnovat, sídlí na této úrovni. V jiném názvosloví jde o anděly nebo Dhyanické bytosti.

7. hustota – Jedná se o úroveň, kde vše je jeden a jeden je vše, tedy v praktickém, skutečném a smysluplném smyslu. Na této úrovni již není rozdílu mezi myšlenkou a realitou. Úroveň je totožná s pojmem vše zahrnujícího boha, nebo univerza, nebo Slunce Absolutního v učení 4. Cesty.

Koncept hustoty je komplikovaný a slova 3. hustoty nemohou vyjádřit většinu aspektů tohoto pojmu. Materiál Ra nabízí poněkud systematický přehled tohoto tématu. Materiál Cassiopaea dále rozvíjí tento základ. Mezi nimi jsou malé rozdíly v důrazu a definování, ale z našeho pohledu je nejdůležitější informace o možnosti postupu, za jistých okolností, ze 3. do 4. hustoty, které je podmíněné zvládnutím lekcí 3. hustoty, tedy výslovně přežití, karmu a vytvoření plně osamostatněné bytosti, která je schopna důslené práce ve zvolené polaritě. Zvládnutí svého já, obsažené v učení 4. Cesty, je součástí vedlejší úlohy za tímto cílem.

Různorodé vesmíry kosmologie 4. Cesty lze považovat za odpovídající hustotám. Přímé porovnání je těžké, neboť větší část tématu je mimo lidskou zkušenost.

Hustoty (část 2)

Opět než budu pokračovat musím VAROVAT, že některé materiály na těchto stránkách mají povahu inspirační, tedy nemělo by se k nim nepřistupovat jako k věrohodným informacím, neboť jejich podstata je taková, že se nedají ověřit. Přístup je důležitý a jak se říká, čert je v detailech.

Pokračování v představování některých základních pojmů, přeloženo ze stránek Cassiopaea.org z glossary.cassiopaea.com

1. Hustota

Na stupnici hustot odpovídá 1. hustota neživé hmotě a energii. Protože stupnice hustot je převážně odvozena od způsobu jakým vědomí působí na své prostředí, lze tedy označit 1. hustotu za hrubý materiále, na který působí vědomí za účelem tvoření.

Materiál Cassiopaea navrhuje, že naprosto vše, tudíž i neživá hmota, se učí podle svého stylu a neexistuje nic, co by nějakým způsobem nemělo původ ve vědomí. V tomto smyslu můžeme o 1. hustotě prohlásit, že jde o spící vědomí, neuspořádané do organizmů nebo druhů živých tvorů. Jak hustoty postupně stoupají, jsou bytosti v dané úrovni čím dál různorodější a živější, tedy mají v sobě více “života“, informací nebo inteligence pro jednotlivou bytost.

Neživé hmotě nemůžeme připisovat vědomí podobné lidem nebo zvířatům. Sheldrakova tvrzení o morphické rozonanci mezi krystaly, mohou být považována za podobné učení na úrovni první hustoty. Tedy jesliže vykrystalizuje jedno řešení, potom další prováděné v experimentech na jíném místě, vykrystalizují rychleji. Tvrzení o paměti vody mohou být dalším příkladem učení v první hustotě. Přenesení vzorů na roztok během opakovaného ředění, což je postup přípravy homeopatických léků, může být dalším příkladem.

Konečným výsledkem učení v 1. hustotě je, aby se hmota naučila tvořit samorozmožující se organizmy, čímž vzniká život. V kosmologii Kasiopea/Ra neprobíhá tento process zcela nezávisle na již existujícím vědomí, přesněji lze prohlásit, že vědomí z budoucnosti si vytvoří své hmotné začátky v minulosti. K tomu může dojít díky různým procesům, například manipulaci quantových vlivů na molekulární úrovni za účelem podpory vzniku základních kamenů a prvotních genetických informací pro primitivní organizmy.

U Gurdjieffa a jeho stupnice vodíků odpovídá první hustota H3072, což je kategorie kovů a minerálů a obecně látek, které nemají biologický původ.

2. Hustota

Na stupnici hustot odpovídá druhá hustota všemu, co biologicky roste až do bodu vývoje, kdy se důraz vývoje odkloní od biologického vývoje druhu směrem k duševnímu a duchovnímu vývoji jednotlivce osamostatněného od druhu.

Druhá hustota začíná s příchodem sebe rozmožujících se organizmů podřízených biologickému vývoji. Určit přímý předěl mezi druhou a třetí hustotou je těžké, ale obecně odpovídá předělu mezi moderním typem člověka a primáty.

K učení dochází ve všech hustotách a v druhé hustotě převážně na úrovní druhu, který se přizpůsobuje ekologické situaci nebo oblasti. Každopádně, na druhou hustotu nelze pohližet pouze z Darwinova rámce. Za povšimnutí stojí, že předěl mezi druhy je jasně stanovený, lze vidět zřetelné rozestupy a náhlé zrození druhu, spíš než postupné přechody. Ezoterické materiály hovoří o existenci druhových nadduší, které by v tomto případě tvořily nehmotný protipól živočišného druhu. Hmotný projev zmíněné nadduše je DNA, která definuje druh, jeho učení se fyzicky znázorní jako biologická evoluce této DNA. Na nehmotné úrovni se nadduše druhu, tedy jednotka která ovlivňuje evoluci, učí díky celkovému součtu veškerých inkarnací každého jednotlivce jednodnoho druhu.

S postupně stoupající kapacitou jednotlivých členů druhu se učit, např. u vyšších zvířat, se může důraz na vývoj přesunout od geneticky přenášeného učení pro celý druh k tomu, co se jednotliví jedinci druhu naučí a co se uloží v jejich mozku nebo též “duševním otisku“. U “duševního otisku“ tudíž nemusí již docházet k rozpuštění či asimilaci do anonymní kolektivní duše druhu.

Jednotlivé části druhové nadduše si mohou tudíž začít uvědomovat sami sebe a jsou připraveni na sklizeň do třetí hustoty.

Pojem tzv. organic portal (biologická brána) dále komplikuje přechod mezi druhou a třetí hustotou. Na vznik osamostatněné duše kromě toho nelze pohlíže pouze z pohledu reflexivního uvědomování si sebe sama, kognitivního nebo behaviorálního učení. Více v urývku Ra níže.

Z materiálu Ra:

TAZATEL: Zaměřme se na bod, kdy je osamostatněný tvor v druhé hustotě připraven postoupit do třetí. Je tímto tvorem ve druhé hustotě to, co bychom nazvali zvíře?

RA: Já jsem Ra. V druhé hustotě existují tři typy tvorů, které se stanou, řekněme, oduševnělými. Prvním je zvíře. Ta převládají. Druhým je rostlina, hlavně to co nazýváte, zvukový vibrační komplex , “strom”. Zmínění tvorové jsou schopni dávat a příjimat dostatek lásky k tomu, aby se stali jednotlivcem. Třetím je minerál. Občas se jistá poloha/místo, jak jej můžete nazývat, může vybudit k jednotlivosti skrz lásku, kterou obdrží a předá ve vztahu k bytosti třetí hustoty s ní ve vztahu. Jde o nejméně častý přechod.

TAZATEL: Poté co dojde k přechodu z druhé do třetí hustoty, jak se potom bytost, ať už jde o zvíře, [rostlinu] strom, nebo minerál, stane oduševnělou?

RA: Já jsem Ra. Bytosti se nestanou oduševnělé. Postupně si začnou uvědomovat inteligenční energii v každé části, buňce nebo atomu, jak je nazýváte, svého bytí. Toto uvědomování obnáší uvědomování si již daného. Z nekončna pochází veškeré hustoty. Uvědomování si sebe sama nastane zevnitř na základě katalyzátoru jistých zkušeností porozumění. Můžete potom vidět, že existuje nevyhnutelný tah směrem, co vy můžete nazývat, ke konečnému uskutečnění sebe.

Z materiálu Cassiopaea:

O: […] pozor: orientace 3. hustoty SS obnáší myšlenku “nadvlády” nad 2. hustotou, což je pouhým pokračováním energetického nakupení blížícího se příchodu vlny … Některé lekce jsou opravdu zajímavé. Když předpokládáte, že chycení a uvěznění těch s nižší schopností než vy je “dobré“, proč byste potom neměli očekávat, že ti s vyšší schopností než vy, budou uvažovat stejným způsobem o vás?!? […]

O: … Co když ve 2. hustotě jsou předměty vnímány podle jejich podobnosti. Ve 3. hustotě jsou předměty vnímány podle jejich odlišnosti, a ve 4. hustotě jsou předměty vnímány ve smyslu svého vlastního spojení-jednoty se všemi ostatními?

D: (L) Existuje způsob, jak se dorozumět s velrybami nebo delfíny, a můžeme najít způsob a překlenout rozdíly a tímto dosáhnout rozumné, inteligentní výměny s velrybou nebo delfínem, nebo dokonce i se slonem? O: Není třeba rozhovoru “s“ když existuje vyšší telepatická úroveň. O: (L) Delfíni a velryby se dorozumívají telepaticky? O: Ano. A i psi a kočky a hadi atd. atd., pouze lidé se naučili „nadřazenější“ technice verbální komunikace.

V Gurdjieffově nazvosloví tvoří druhou hustotu “jedno a dvou mozkové bytosti“. Tyto “mozky“ jsou také známé jako pohyblivé centrum a emoční centrum. Každý živý tvor má pohyblivé centrum přizpůsobené druhu regulujeící jeho fyzické pochody, ať jsou jakékoliv. Pokročilejší zvířata mají navíc emoční centrum. Každé z těchto center má inteligenci ve svém poli působnosti, ale přesto nemají kapacitu pro abstraktní myšlení, prozatím. Abstraktní myšlení je charakteristický znak “trojmozkových bytostí“, v Gurdjieffově názvosloví se jedná o bytosti třetí hustoty a vyšší bytosti.

3. Hustota

Na stupnici hustot odpovídá třetí hustota živým tvorům, s jistým stupňem osobního vědomí a odpovídající svobodné vůle, alespoň potencionálně. To znamená, že řádný tvor 3. hustoty je morální bytost s doprovodnou zodpovědností. Zatímco zvíře koná převážně dle typického chování druhu, bytost 3. hustoty by měla mít reflexivni (zpětné) uvědomování sebe sama a svobodnou vůli, a je tudíž odpovědná z hlediska karmy a vývoje duše.

Zatímco lekce ve 2. hustotě jsou spojené s vývojem bytosti, která začíná mít známky jednotlivé osobnosti a jednotlivé inteligenci, spíš než chování diktované druhem, proto lekce 3. hustoty posunují tyto lekce dál a umožňují vývoj trvale osamostatněné duše. Katalyzátorem, který umožňuje vývoj tímto směrem, je lidské tělo, fyzicky slabší a méně specificky adaptované na rozdíl od pokročilejších druhů 2. hustoty. Rovněž verbální dorozumívání a potřeba naučit se jazyk se poprvé objevuje ve 3. hustotě. Zvířata jsou obecně více v rovnováze se svým okolím a mají jasnější, i když více specializovanější, mezidruhovou komunikaci. Podle Cassiopaei, pokročilejší zvířata žijí v jakémsi telepaticky fungujícím druhovém vědomí. Pokud podobný vztah existuje mezi lidmi, je slabší a méně spolehlivější, tudíž jednotlivci jsou od sebe izolováni. Na druhou stranu, větší fyzická zranitelnost lidského těla znamená, že spolupráce je potřebnější než je tomu obecně u zvířat. To má za následek evoluční uspořádání pro vývoj inteligence jednotlivce.

Vývoj myšlení jednolivce a jasné osobnosti během fungování v lidské společnosti potom funguje jako katalyzátor pro vývoj duše jednotlivce. V tomto procesu jde v podstatě o volbu svobodné vůle mezi službou sobě a službou druhým, tedzý zásadní volba ve vývoji duše.

Tento proces je každopádně doménou ezoterické práce a není automaticky důsledkem pouhého bytí jako bytost 3. hustoty.

Gurdjieff mluví o člověku jako o ‚tří mozkové bytosti‘, na rozdíl od ‚dvou mozkové bytosti‘, tímto výrazem označuje pokročilejší zvířata. Tento výraz vyzdvihuje, že člověk má tři centra, tedy pohybu, cítění a myšlení, zatímco pokročilejší zvířata mají pouze centra pohybu a cítění. Tudíž pro Gurdjieffa je rozhodující faktor vývoj schopnosti myslet.

Steiner vidí toto téma trochu jinak. Pro Steinera zvířata mají fyzické, éterické a astralní tělo, a člověk má navíc ‚Já‘. Zatímco pokročilejší zvířata zdá se mají víceméně totožné základní emoce jako lidé, lidská podoba se odlišuje rozvinutělším uvědomováním si sama sebe nebo přemýšlení o sobě. ‚Já‘ je nicméně více než psychologický mechanizmus sebe pozorování nebo meta vědomí. Pro Steinera to je reinkarnující se bytost. Na druhé straně u 4. Cesty je podobné ‚Já‘ pouze možností, kterou lze uskutečnit skrz ezoterickou práci. Uvědomování si sebe sama v psychologickém slova smyslu je užitečné, ale samo o sobě nevytvoří stálé ‚Já‘.

Záležitost třetí hustoty je dále komplikována pojmy člověka typu Adamského a před-Adamského, který je znám jako biologická brána (organic portal). Podle Mouravieffa a materiálu Kasiopea, má člověk vždy tři nižší centra pohybu, cítění a myšlení, ale může a nemusí mít potenciál pro usazení osamostatněné duše ve ‚vyšších centrech‘. Člověk typu před-Adamského je, v podstatě, zvíře vybavené lidským tělem a rozumem. Jako takový, je před-Adamský člověk stupínek na žebříku vývoje duše ze stádia kolektivní druhové duše v druhé hustotě, do vzniku jednotlivce ve třetí. Dalo by se také říci, že před-Adamský člověk napodobuje funkce duše člověka, který má osobní duši, jakýmsi pohlcováním a odrážením energií přijatých od nich z vyšších center. Tento rozdíl však není viditelný, neboť po psychologické stránce jsou oba druhy člověka téměř totéž, jediným rozdílem zůstává v zážívání duchovního nebo transcendentního. Rozdíl nemusí být nutně v psychické citlivosti, neboť podobné smysly rovněž existují v druhé hustotě, a mohou proto být silnější a spolehlivější než ve třetí.

Obecně platí, že citový obsah jednotlivce se stane uvědomělejším v průběhu cesty 3 hustotou. Základní vzorce bolesti, rozkoše, instinktivní preference a nelibost, teritorialita, stresové reakce, vztah k druhovi nebo skupině, smysl pro hierarchii, primitivní žal a podobné, přenesené z pozdního období druhé hustoty nadále přetrvávají. Jde převážně o automatické funce a jejich základní vzorec pochází z procesu přebírání chování. Tyto procesu nemusejí nutně být trvale usazené a mohou být poddajnější k tvarování samotným člověkem, než tomu bylo ve zvířecím těle. Přítomnost emocí by se neměla zaměňovat s vývojem duše. Na druhou stranu, podle učení Mouravieffa, čím jsou emoce kultivovanější nebo ‚inteligentnější‘, například nesobecká láska, ohled na svobodnou vůli, smysl pro posvátnost nebo tajemno, úsilování o duchovno, smysl pro osobní integritu a podobně, může překlenout mezi nižším a vyšším. Dalo by se říci, že může jít o formování vlastností vznikající osamostatněné duše. Na druhou stranu se zdá, že osamostatnělá duše může vzniknout na základě pronikavé potřeby ovládat, což odpovídá polaritě SS. V každém případě si bytost zvolí, které emoce rozvine a které nevyjádří.

Pojem dvou druhů člověka jednoduše poskytuje podrobnější diagram při učení lekcí osamostaťňování. Pouze v pozdější části těchto lekcí se, volba osobní svobodné vůle mezi polaritami SD a SS, stane významnou. Tato volba, v případě že je dotažena do určité ryzosti a důslednosti, připraví člověka na další hustotu. Právě tak jak lze vidět, že základní emoce a společenské uspořádání se rozvíjejí v řadě pokročilejších zvířecích podob, by se dalo říci, že základy duchovně uvědomělé, bezpodmínečné svobodné vůle, se rozvinou v pozdější části třetí hustoty.

4. Hustota

Je to pojem pro Cassiopaeu/ Ra způsobu bytí mezi hmotným a éterickým. Tento pojem je důležitý pro současnou práci, neboť tento stav může velmi dobře být výsledkem Velké Práce alchymisty, Vzestupu, Dokončení studia po příchodu Vlny atd., ať použijeme jakéhokoliv pojmu. Kromě toho podobná úroveň se zdá být úrovní, ve které vyšší kádry ‚matrixu‘ operují, proto nemůžeme ignorovat možnosou existenci podobné úrovně reality při výzkumu hlubší podstaty světa.

V ezoterické literatuře obecně není popsáno nic, co by odpovídalo meziúrovni mezi typem lidského života a zcela nevtěleného bytí. Gurdjieffova kosmologie s diagramem všeho živého se přibližuje myšlence bytostí v odlišné hustotě. Kategorie andělů/planetárních bytostí může odpovídat 4. hustotě a kategorie archandělů/solárních bytostí zase 6. Každopádně podobná jména jsou velmi jinotajná.

Nemáme k dispozici matematický popis možných zákonů, které mohou na podobné úrovni řídit čas a prostor. Navíc není ani jisté, zda podobná úroveň existuje. Lidé mohli zažít stavy a vjemy, které jsou typické této úrovni, ale podobné zážitky jsou samy o sobě nejasné, jak bývá zvykem u mystických zážitků. Jsme si vědomi, že se snažíme uchopit pojem, o který nemůžeme popsat celkové nebo neodporující si způsobem popsat.

Existence takovéto úrovně je nepřímo podepřena velkou podivností související s fenoménem UFO. Rovněž mýtické povídky, ve kterých se mluví o bytostech na rozmezí mezi hmotou a energií. Podivnosti zahrnují časové anomálie, procházení skrz hmotné předměty, místa větší uvnitř než vně atd.

V případě pohledu na vývoj vědomí u Cassiopaei/Ra, ukončí jednotlivci studium ve 3. hustotě, která odpovídá lidské-mu bytí jak jej známe, a přejdou do 4. hustoty, tedy poté co vyčerpali možnosti vývoje ve 3. hustotě. Hlavním kritérium je dosažení pevného já, které je pevně oddáno službě druhým nebo službě sobě. To přirozeně vyžaduje jistou úroveň znalostí a inteligence, neboť každá z polarit nemůže být bez těchto vlastností určena.

Tento přehled obecně pouze shrnuje channeligový materiál v případě, že se na něj odkazuje. Uděláme výjimku, neboť více materiálu není v tomto případě k dispozici.

Od Ra:

TAZATEL: Děkuji. Je možné, abyste nám poskytli krátký popis podmínek ve 4. hustotě?

Ra: Já jsem Ra. Žádáme vás, abyste zvážili zatímco mluvíme, že neexistují slova pro kladný popis čtvrté hustoty. Můžeme pouze vysvětlit co čtvrtá hustota není a přiblížit to co je. Za čtvrtou hustotou je naše schopnost dále omezená a to až do bodu, kdy nemáme žádná slova.

Co čtvrtá hustota není: není v ní slov, pokud nejsou zvolena. Není v ní těžkých chemických prostředků pro tělesně složité činnosti. Není v ní disharmonie uvnitř já. Není v ní disharmonie mezi lidmi. Není v ní možnost způsobit disharmonii jakýmkoliv zůsobem. Přiblížení kladných tvrzení: je to rovina pro druh dvounohého prostředku, který je mnohem hustší a plnější života, je to rovina kde si je jedinec vědom myšlenek ostatních já, je to rovina na které si je jedinec vědom vibrací jiných já, je to rovina soucítění a porozumění s žalem třetí hustoty. Je to rovina, která usiluje o moudrost nebo světlo, je to rovina kde jsou jednotlivé rozdíly vysloveny, přesto automaticky harmonizovány ve skupinové shodě.

Od Cassiopaei:

O: Ne tak jednoduché … Představte si, chcete dojet do Mexika autem a “přeskočíte” přes a dorazíte do San Diega misto toho, nebo … řídíte do obchodu v Santa Fe a skončíte v Moskvě místo toho. […]

O: […] Teď dávejte pozor! Co když: jedinec ve 2. hustotě vnímá předměty díky jejich podobnosti. Jedinec ve 3. hustotě vnímá předměty díky jejich odlišnosti, a jedinec ve 4. hustotě vnímá předměty na základě jejích jednoty se všemi? […]

D: (A) Mám další otázku. Při sezení z dubna jste učinili následující poznámku: ‚čtyř rozměrné, čtvrtá hustota, vidíte?‘ Tedy, spojili jste čtyři dimenze se čtvrtou hustotou. Neznám matematické znázornění hustoty. Vím, jak zobrazit čtyři dimenze. To bylo poprvé, co jste spojili dimezi s hustotou. Je tu opravdu vztah?

O: Ano, protože 4. hustota se žije ve 4 rozměrné realitě.

D: (A) Když mluvíme o 4 rozměrné realitě, jde o čtyř rozměrnou realitu typu Kaluza-Klein? O: Optické spektrum.

O: Ano. D: (A) Ano že s tím souvisí?

O: Ne, ano že není. V těchto teoríích jsou chyby, souvisejí se spektrem. Co ti to říká?

D: (A) Se spektrem?! Optickým spektrem? Nevím, co mi to říká. Nikdy jsem se nesetkal se vztahem ke spektru. Ale, co je ten 4. rozměr? Je to rozměr navíc za třemi prostorovými dimenzemi, nebo je to časový rozměř?

O: Neni to “čas”, týka se: Einstein. Je to prostorový bod-odkaz navíc. Pojem “dimenze” lze použít jednoduše pro přístup k všeobecným vztahům, spojenými se třemi rozměry. “Dimenze” která je navíc umožňuje jedinci zobrazit vnějšek i vnitřek najednout.

D: (A) Když mluvíte o tomto 4. rozměru, co je nejblíž v současném chápaní fyziky, co odpovídá tomotu pojmu? Nevím o ničem co by odpovídalo. Není to v teorii relativity, neni to v Einsteinovi, není to u Kaluzi-Kleina …

O: Přesně, protože neexistuje odpovídající hypotéza. […]

Čtenáři je doporučeno, aby prostudoval Cassiopaea i Ra materiál pro další stopy. U obou se pojednává o hustotách v rozsahu celého textu. V rámci tohoto článku můžeme pouze říci, že máme co do činění se zásadně odlišným světem. Alenka za zrcadlem, řekla Kasiopea.

Zdá se, například, že bytosti 3. hustoty mohou navštívit stav 4. hustoty v rámci UFO únosů. Tím nedojde k přoměně jedince v bytost 4. hustoty. Hustota, ve které jsme doma, záleží na stupni vývoje vědomí.

5. Hustota

Tímto pojmem Cassiopaeané označují nehmotný stav bytí, kde inkarnující se bytosti mezi 1. až 4. hustotou žijí mezi inkarnacemi. Také se jí říká recyklační zóna.

Ra ji popisuje jako první nehmotnou hustotu nebo jako hustotu moudrosti a první, ve které myšlenky mohou vytvářet realitu bez omezení hmoty.

Při čtení přepisů Cassiopaea se zdá, že musíme rozlišovat mezi bytím v 5. hustotě jako etapou mezi životy a mezi duší z 5. hustoty. U druhého případu se jedná o duši, která ukončila studium ve 4. hustotě a už se zde neinkarnuje.

Toto téma je mimo naši schopnost přímého znát. Přesto můžeme učinit některé obecné závěry o povaze této hustoty a porovnat s jiným materiálem o reinkarnaci a posmrtném životě.

Inkarnace do hustoty, která odpovídá obecné úrovni vývoje duše, je potřebným prostředkem pro posun. Pouze reinkarnace může naučit určité nezbytné lekce. Na tuto myšleku narážíme na různých místech, od Kasiopei ke Šteinerovi.

Ve vysvětlení Ra, zkušenost je rozdělená rovným dílem mezi bytí v prostoru/času a času/prostoru. Prostor/čas odpovídá inkarnovanému životu, který obnáší pohyb v hmotě, bez vlivu na tok času. Čas/prostor předstaavuje rozjímání mezi životy, s volným pohybem v čase, ale bez možnosti ovlivnit prostor, nebo alespoň pro duše 3. hustoty.

Podle Steinerova vysvětlení, stav mezi životem, nebo astrální svět, stojí na myšlenkách stejným způsobem, jako hmotný svět stojí na hmotě. Pro inkarnované bytosti jde čas dopředu, zatímco pro bytosti mezi životy jde čas opačným směrem. Obecně, podle Steinera duše navádí přítomnost z budoucnosti, zatímco hmota se přibližuje budoucnosti z minulosti. Každý moment vědomí je proto setkáním těchto dvou proudů. Steiner do detailu vysvětluje, že dochází k jakémusi zrcadlení minulého života v atrálním světě, kde jedinec vidí své já z vnějšku, z pohledu všeho s čím přišel do kontaktu.

Cassiopaeané popisují 5. hustotu jako bezčasovou, proto každý stav mezi inkarnacemi je souběžný-shodný s každým podobným stavem. Rozjímání může být okamžité nebo věčné, záleží na úhlu pohledu. Pátá hustota může být jakousi výstvaní síní všeho, co může být uskutečněné, ale uskutečnění možností pro osobní poučení se musí být vykonáno z hustoty, která odpovídá lekci.

Vzdálenost mezi bytostmi, nebo zážitky bytostí, je otázkou čisté myšlenky, kde podobnost měří vzdálenost. Tudíž bytost která je značně rozpolcená nebo rozporuplná, to jest neodpovídá sama soně, nemusí proto ani být vnímána jako ta samá bytost. Můžeme tedy mluvit o časové ose inkarnací, jednoduše změřením podobnosti mezi každým stavem mezi-inkarnacemi tak, že po sobě jdoucí jsou blíže k sobě než ty, které jsou oddělené velkou změnou duše.

Máme k dispozici poměrně nezávislé popisy zkušeností blízko smrti, z nichž mnoho obnáší zastavení mozkových funcí, které můžeme porovnat s popisy stavu mezi životy. Co se zdá být stejným rysem je, že stavy blízko smrti odpovídají způsobu myšlení-víry u téměř zesnulého člověka. Je tu například mnoho zpráv o setkání s Ježíšem. Existují společné rysy jako vstoupení do světla nebo průchod tunelem.

Může být, že mysl poskládá zážitek okolo známých pojmů. Dále může být, že tento stav jak jej popisuje Steiner, tedy vědět o něčem nás přiblíží k tomu, co je známo, to jest měření vzdálenosti odpovídá informační podobnosti. Tudiž jedinec skončí ve společnosti těch, s kterými žil, což je často popisováno v událostech blízko smrti a zároveň by vysvětlilo často navrhovanou myšlenku, že se lidé opakovaně reinkarnují v týmu. Úroveň duchovní soudržnosti jedince ‚po‘ každé reinkarnaci bude mít vliv na množství práce, nebo učení, nebo plánování ke kterému může dojít mezi životy. Tudíž v některých případech se může jednat o zcela mechanický zákon karny a v jiných případech jde o více méně záměrné plánz života.

6. Hustota

Tento pojem používají channeligové zdroje Cassiopaea a Ra pro označení jejich ‚přirozeného‘ stavu bytí. Také inspirace pro knihu Bringers of Dawn (Poslové rozbřesku) pochází, podle zmíněných zdrojů, ze 6. hustoty. Podle Kasiopei je většina kruhů v polích od bytostí 6. hustoty. Mnoho z tzv. poutníků jsou duše, jejichž domácí hustota je šestá, ale kteří vstoupili do inkarnace v lidské podobě kvůli určitému poslání.

O tomto předmětu nelze říci mnoho, co by bylo pevné nebo ověřitelné. Přesto a proto, protože téma šesté hustoty souvisí ve velké míře s inspirací pro naši současnou práci, se musíme pokusit umístit toto téma do nějakého kontextu. Archandělé, nebo solární svět Gurdjieffovy kosmologie, se můžou vztahovat k šesté hustotě. Dhyanické bytosti, nebo též solární bytosti Steinerovi kosmologie, se mohou vztahovat k šesté hustotě. Absolutní II u Mouravieffa, tedy svět vešerých hvězd a Kristus, se mohou být spojené s šestou hustotou. Porovnání jsou předběžná a těžko můžeme vytvořit neodporující si nebo definitivní popis této úrovně.

Šestá hustota, nebo 6D, je úroveň nehmotného bytí kde sídlí duše, které překonali nutnost reinkarnovat se v jakékoliv hustotě. Duše mezi 1.a 4. hustotou se reinkarnují, dále je tu rozjímací období bytí v nehmotné podobě mezi inkarnacemi páté hustoty. 6D je posledním stupněm před spojením s Jednotou, tedy sedmou hustotou. Sedmá hustota odpovídá jedinému zdroji všeho ve stvoření, Bůh Otec u Mouravieffa nebo Slunce Absolutní u Gurdjieffa.

Jako v případě 4D, přetrvává koncept jednotlivých bytostí, které tvoří společenský paměťový komplex, tedy společenství, ve kterém veškeré bytosti sdílejí stejnou databázi zkušeností a porozumění. Ezoterická úroveň lidského vývoje, kde je porozumění sjednoceno v praxi objektivity, a kde integrita nepřipustí neshodu konání a porozumění, je předzvěst společenských paměťových celků 4-6 D.

Bytosti na této úrovni jsou orientované na službu druhým jako následek přírodních vlivů. Jde o složitý pojem a přesné porozumění není možné na naší úrovni. Jde o to, že myšlenka sloužit druhým je znázorněná v 6D jako pojem, ne jako celé bytosti. Z pohledu 6D stále trvá rozdíl mezi pojmem a skutečností. Myšlenka a realita se již nerozlišují v 7D, ale to je ještě dále od naší schopnosti popisu. Čistá služba sobě, v podobě fungující bytosti, neexistuje za 4D, patrně tomu zabraňuje vrozená zaujatost směrem k materialitě a subjektivitě. Velmi pokročilá bytost SS dosáhne jistého druhu duchovní masy, která u ní zapříčiní zhroucení do sebe, trochu jako u černé díra v hmotném světě. Jestliže tato bytost upustí od charakteristického předsudku ovládat, může se stát objektivní, ale potom přestává být bytostí SS.

6D bytost žije pouze ve světě myšlenek, nebo světla, jako světelná bytost bez stálého těla. Kasiopeané jednou prohlásili, že kdyby se mohli napojit dvě bytosti na vše co je, potom by se ve skutečnosti stali jedním, nerozeznatelným od sebe. V tomto smyslu můžeme říci, že z pohledu 6D je vše celek, přesto stále existuje myšlenka bytosti. Vidíme, že myšlenka objektivity je neodmyslitelně spjata s pojmem života v jednotě všepřítomnosti. Bytost, která by viděla pouze to co chce, by se v tomto stavu v podstatě zhroutila sama do sebe a ve skutečnosti by nesdílela nic, pouze svou iluzi se sebou, což může být důvod, proč neexistuje funkční SS na této úrovni. Aby jsme mohli být jeden se vším, nemůžeme mít předsudky. A znovu, nemít předsudky neznamená nemít možnost přiřadit hodnotu věcem nebo zvolit čeho se zúčastnit, právě naopak. Mohli bychom dokonce říci, že objektivita a nedostatek předsudků, jsou nezbytným předpokladem metafyzické svobodné vůle. Nemůžeme si vybrat dokud nepoznáme. Nemůžeme poznat v tomto smyslu, pokud máme plané naděje-zbožná přání.

Velmi málo může být řečeno o vnímání času nebo prostoru. Můžeme dedukovat, že události hmotných hustot se jeví jakoby z ptačí perspektivy, mnoho možných minulosti a budoucností vedle sebe, jakási spleť vláken různých pravděpodobností. Podle Gurdjieffa a jeho kosmologie můžeme říci, že 6D bytost vidí alespoň dimenze lineárního času a věčnosti, vidí rovinu, která obsahuje veškeré možné časové linie jakoby z výšky při z pohledu třetí hustoty. Slovo věčnost ve smyslu 4. Cesty pojednává o protoru, který je kolmý k lineárnímu času, tedy o sadě všech možných časový os. V jistém smyslu můžeme říci, že zkušenost v 6. hustotě zahrnuje šest dimenzí. A znovu se jedná pouze o přibližné znázornění. Obecně řečeno, zdroj ze 6D mluví jakoby minulost v 3D byla otevřená kniha a budoucnost rozvětvující se spleť možností.

Cassiopaeané opakovaně používají pojem “vy v budoucnosti” když mluví o sobě. Můžeme tomu rozumět tak, že odkazjí na alespoň jednu možnou budoucnost, kde Laura Knight-Jadczyk, kanál spojení, a možná někteří spolucestující, se stali Kasiopeany. Nicméně, mohou zde být budoucnosti, kde k tomu nedošlo, právě tak jako možné minulosti, kde k channelingu vůbec nedošlo. Proces navázání spojení je tedy spoj, který táhne jisté osy minulosti směrem k jistým osám budoucnosti. Zkušenost 6D může být podobná navádění tohoto procesu z ptačí perspektivy. Nicméně, v jistém smyslu Kasiopeané vytvářejí sami sebe tím, že navádějí své “minulé” já. Přesto zůstávají podobné metafory neúplné, protože jejich jazyk předpokládá lineární kauzalitu, což se pravděpodobně nevztahuje na pohled z 6D.

Pro dokončení tohoto přehledu budeme citovat Ra:

Ra: ‚Ve vztahu k hustotám, sluneční těleso, jak byste řekli, může být viděno jako velké těleso plynných prvků, které procházejí procesem fúze a radiace tepla a světla. Metafyzicky, slunce dosáhne významu pro čtvrtou až šestou hustotu, na základě rostoucích schopností bytostí v těchto hustotách pochopit živé stvoření a zároveň spolubytostní, neboli druhé já, podstatu tělesa slunce. Tudiž slunce může být v šesté hustotě navštěvováno a obýváno těmi, kteří žijí v času/prostoru a může dokonce dojít k častečnému zrodu, od okamžiku k okamžiku, skrz procesy bytostí šesté hustoty a jejich vývoje. […] V této hustotě mohou některé bytosti, jejichž způsob rozmnožování je fúze, si vybrat vykonávat vykonat tento druh zkušenosti, jako součást bytí tělesa slunce. Proto můžete nahlížet na části světla, které přijímáte, jako na potomky plodícího výrazu lásky šesté hustoty. ‚

Vlna

Pokračování (po delší době) s přehledy materiálů, které mají co do činění s jinými vrstvami „cibule“ naší reality. Zatím byla zmíněna tato témata:

Objektivita
Vidět skryté
Bytí a nebytí
Hustoty
Hustoty (2. část)

Dnes je na řadě téma Vlny. V souvislosti s tématem Vlny, je nezbytné pochopení pojmů Služba sobě a Služba druhým. (link již v češtině) Toto téma bylo již načato v souvislosti s tématem Bytí a nebytí, ale jak jsem si mylně myslel, samotný článek na toto téma ještě není. Proto příště se bude pokračovat s tímto tématem.

A opět je třeba zmínit, že informace o některých tématech pocházejí z tzv. inspiračních materiálů, tedy channelingových zdrojů pod jménem Cassiopaea a Ra. Je třeba dodat, a bude to zmíněno později, že tyto zdroje sloužily pouze jako odrazový můstek pro hlavní výzkum ze kterého čerpám. Dále je důležité vyzdvihnout, že vše je vyvíjející se pracovní teorie, s cílem překonávat subjektivitu a mechanické myšlení, iluze jak na osobní úrovni, tak i společenské.

Veškeré přehledy byly převzány z Cassiopaea vysvětlivek ZDE

V materiálu Cassiopaea se jedná o cyklickou vesmírnou událost, ke které má dojít na Zemi a jejím okolí, někdy mezi současností a rokem 2012. Tato událost je různě zmiňována buď jako přechod do 4. hustoty, posun věků, sklizeň a mnoha dalšími pojmy v mnoha dalších souborech materiálů.

Myšlenka kosmické události, ke které má dojít na začátku 21. století, postupně proniká již od konce 19. století do stále šíršího oběhu. Kupříkladu Gurdjieff (Gurdijev) měl zastřené narážky na podobnou věc, když mluvil o vymezeném čase pro určitou přípravu, ke které má dojít na Zemi. Teosofisté a Šteiner také narážejí na podobnou věc.

Materiál Ra (Law of One), od začátku 80. let 20. století, mluví o takové události s větší podrobností a představuje myšlenku “planetárního” přechodu do 4. hustoty. Od roku 1994 materiál Cassiopaea pokračuje tam, kde materiál Ra končí, a probírá tento přechod ve větším detailu.

V případě QFS, se na téma Vlny nahlíží jako na velmi pravděpodobnou pracovní teorii, ale netvrdí, že má jistotu ohledně její platnosti nebo přesné definice tohoto pojmu.

Interpretace tohoto pojmu ze strany QFS, by se dala stručně shrnout následovně: Vesmír zahrnuje různé úrovně bytí, každá z těchto úrovní je obydlena bytostmi, které jsou vhodné pro danou úroveň. Některé z těchto úrovní jsou částečně hmotné, jako například ta, kterou obývá současné lidstvo. Přírodní procesy způsobují, že závoj mezi těmito úrovněmi je periodicky zúžen nebo narušen, čímž vznikne jakási křižovatka nebo průchod. Jedná se o jakési překrytí mnoha běžně uzavřených úrovní bytí.

Kromě přírodní procesů jsou tu i bytosti, které díky využití technologie nebo psychických schopností, procházejí mezi jednotlivými úrovněmi. Fenomén UFO je jeden příklad. Tyto úrovně se v materiálech Ra a Cassiopaea nazávají hustoty. Jiné zdroje používají jiná jména, jako například kosmosy v literatuře 4. Cesty. Více Hustoty, Hustoty (2. část), Kosmosy

Úroveň vývoje vědomí určuje, který stupeň hustot je mu přirozený. Pro některé ezotericky vyvinuté lidi, jejichž úroveň bytí se přibližuje urovni, které je třeba pro pobyt ve 4 hustotě, tedy úroveň bytí, která se vyznačuje diametrálně odlišným vnímáním prostoru, času a fyzikality. Přirozené okolnosti Vlny, tedy zúžení přirozené mezery mezi jednotlivými úrovněmi hustot, tak nabízí možnost průchodu pro ty, kteří jsou připraveni. Proto pojem absolvování nebo vzestup. Polarizace k buď službě druhým (SD) nebo službě sobě (SS), je většinou viděna jako hlavní podmínka pro přestup.

To je spojeno s učením 4. Cesty v tom smyslu, že člověk se musí stát jednotnou, jednoznačnou bytostí před tím, než uskutečnění podobné polarizace bude mít vůbec smysl. Tudíž práce na sobě v učení 4. Cesty je třeba k tomu, aby vzniklo já, které je dostatečně pevné a konzistentní k tomu, aby překlenulo přechod mezi hustotami.

Na Vlnu se pohlíží jako na bod turbulence. Příchod Vlny je viděn tak, že k němu dojde ve stejnou dobu s různými kataklyzmatickými změnami, jak v rámci společnosti tak i přírody.

Vlna je přirovnávána k vodopádu. Řeka klině teče až k okraji, poté padá dolů jako velmi turbulentní proud a opět se s poměrnou stabilitou usadí do koryta. Plavec není schopen z řeky uniknout, ale může provést korekci směru, aby se vyhnul kamenům na dně spádu, tedy pokud si jich je vědom. Dále je pravděpodobnější, že v mraku vodní tříště, která obklopuje spád, bude uskutečněna možnost změny stavu, např. vypaření .

Změna stavu, ve smyslu přechodu ze stavu pevného do kapalného do plynného, je používána jako analogie pro přechod mezi hustotami. Malý přírůstek energie způsobí kvalitativní změny v látce a jejích vlastnostech.

V přirovnání k vodopádu si všimněme, že k tomu abychom přežili pád je třeba, aby jedinec byl pevný. Když je podobné kritérium aplikováno na skupinu bytostí, spolu s mnoha malými Já v každém jednotlivci, znamená to, že je třeba, aby byli soudržné a seřazené směrem ke společnému záměru. Pro tyto účely, v případě že se mluví o skupině, používá QFG pojem kolinearita. Když se mluví o jedinci, používá se pojem fúze nebo vlastnit opravdové Já. V případě nedosažení této kvality je pravděpodobné, že díky turbulenci dojde k roztrhání jedince a existence, kterou bychom rozpoznali, nebude zachována.

QFG navrhuje, že při těchto specificky nestabilních okolnostech, které se dají přirovnat k vodopádu, může úroveň kvality pozorování, která přispěje k procesu ze strany účastníků, mít velký dopad na konečný výsledek. Tento výsledek může znamenat přechod mezi hustotami. Jako další příklad může být rozdělení časových os, tedy jako v případě interpretace mnoha světů v kvantové fyzice. Tudíž osoby, které sledují jeden způsob bytí, mohou doslova skončit v jiné realitě než další člověk.

Zmiňované procesy nejsou striktně fyzické, i když fyzický chaos je jedním z pravděpodobných zrcadlení širšího procesu. Tento proces je považován za makrokosmický kvantový skok, který je určen pozorováním ze strany vědomí. Tak jako je potřebná pozorovaná událost k donucení kvantového systému do určitého stádia, tak je třeba pozorování k tomu, aby směřovalo dění uvnitř Vlny.

Toto je jeden z důvodů, proč QFS a práce 4. Cesty zdůrazňuje objektivitu a jasné chápání a práci směřující k ukování pravého Já.

Polarizace na dostatečně čistou úroveň SS nebo SD, není možná bez znalosti světa a kapacity pro dlouhodobou, jednoznačnou práci. A také je třeba skupiny, která zaručí potřebný rozsah a stabilitu pozorování.

Pokud se nepodaří získat kritické množství vědomí, které je při příchodu Vlny SD-orientováno, bude to pravděpodobně mít za následek, že planeta jako celek zůstane v rukou současného SS-zaměřeného řídícího systému, rozděleného do skupiny ve 3. a 4 hustotě, kdy první skupina bude potravou pro druhou skupinu, tak jak se dělo a nadále pokračuje napříč historií. To by v podstatě znamenalo zopakování historie Země, od úsvitu člověka až po současnost, až do dalšího cyklického příchodu Vlny. Podle Cassiopeanů je doba cyklu zhruba 309 000 let.

Bytí a Nebytí

Opět než budu pokračovat musím VAROVAT, že některé materiály na těchto stránkách mají povahu inspirační, tedy nemělo by se k nim nepřistupovat jako k věrohodným informacím, neboť jejich podstata je taková, že se nedají ověřit. Téma o bytí a nebytí čerpá z učení Sufismu a také channelingových zdrojů Ra a Cassiopaea, které představím později.

Postupně se ale dostanu k tématům, která jsou podložená vědeckým výzkumem a jinými objektivními způsoby, jako například téma o psychopatech a jejich vlivu na naše životy.

Pokračování v představování některých základních věcí, přeloženo ze stránek Cassiopaea.org z glossary.cassiopaea.com

Bytí a Nebytí

Na vesmír lze pohlížet jako na souhru, či vzájemné působení, dvou absolutních protikladů: první představuje bytí ve smyslu uspořádaného, inteligentního tvoření, druhým je veškerá nehybnost, bez řádu, informací či inteligence. Na tyto dva protiklady lze nahlížet tak, že se vynořují z nepopsatelné ’Jednoty’ a to v procesu samovolné diferenciace kterou nelze popsat.

Absolutní kategorie bytí a nebytí se projevují různými způsoby, na různých úrovních vesmíru. V závislosti na kontextu a úrovni lze odraz těchto absolutních kategorií nazvat Služba Druhým/ Služba Sobě, tvoření/entropie, řád/chaos, duše/hmota, vědomí/spánek. Každé slovo má svůj přesný význam a oblast užití, ale v nejabstraktnějším slova smyslu se vztahují k bytí v jeho nejširším vyjádření vs. nebytí v jeho nejširším vyjádření.

Jeden výborný popis je v knize Laury Knight-Jadczyk Tajná Historie Světa.
[Odkaz na krátké video o knize s českými titulky] Následující úryvek popisuje tyto pojmy velmi dobře.

Z knihy Tajná Historie Světa na téma Bytí a Nebytí:

Velký Sufi Shaykh Ibn al-‚Arabi vysvětluje, že „nedokonalost” existuje ve Stvoření proto, neboť „bez nedokonalosti by dokonalost bytí byla nedokonalá.” Z pohledu Naprostého Bytí neexistuje nic než dobro. Přesto Nekonečný Potenciál Být zahrnuje – jak vyplývá z definice „nekonečno” – i potenciál nebýt. A proto se Nekonečný Potenciál „dělí” do Myšlenkových Center Tvoření a Myšlenkových Center Nebytí. Lze proto říci, že Nekonečný Potenciál je v podstatě Binární – zapnutý nebo vypnutý – být nebo nebýt. Jedná se o prvotní „rozdělení.”

Jelikož absolutní nebytí je v rámci zdroje Nekonečného Potenciálu Být nemožným paradoxem, musí proto druhá polovina vědomí Nekonečného Potenciálu, která představuje MYŠLENKY nebytí – neboť pro každou myšlenku manifestace existuje odpovídající představa pro položku tvoření která se NEprojevuje – kvůli nedostatku lepšího pojmu „usnout”. Jeho „sebepozorování” závisí na vědomí, které může smrt pouze „předstírat”. Vědomí, které napodobuje smrt, poté „padá” a stává se Prvotní Hmotou. Což znamená, že „samo sebe pozorující Já” na úrovni Pána Vesmíru, je založeno na tomto počátečním rozdělení mezi Bytím a Nebytím, a jedná se, opět, pouze o počáteční rozdělení – zapnuto/vypnuto, ano/ne – stvoření. Pro přiblížení si můžeme představit otevřené oko, které pozoruje oko zavřené. Takto to je znázorňováno již celá tisíciletí symbolem jing-jang, ve kterém je i na černé straně, představující „spící vědomí ve formě hmoty”, malá bílá tečka „bytí”, která pro nás symbolizuje nemožnost absolutního nebytí. Existuje pouze „relativní” nebytí.

Tyto „myšlenky bytí a nebytí” na sebe vzájemně působí – pozorovatel a pozorovaný – jako když se díváme do zrcadla. Ke Stvoření potom dochází právě na rozhraní mezi pozorovatelem a zrcadlem. Stvoření je přitom současně skutečné – protože je tvořeno hmotou informovanou vědomím – a neskutečné, protože se nakonec skládá pouze z vědomí, které působí na vědomí.

Myslet si na naší úrovni bytí, že „nic není skutečné” tak jak je hlásáno mnohým guru a učiteli napříč historií, je stejně zbytečné jako kdybychom tvrdili, že „gravitace není skutečná”. Podobné uvažování je vhodné jen pro rozšíření obzorů. Naopak není vhodné pro praktické užití, neboť energie stvoření podle všeho procházejí skrz několik „úrovní” předtím, než se setkají uprostřed, obrazně řečeno, v realitě naší třetí hustoty. Biologický život existuje na „rozcestí” myriád myšlenek, neboli myšlenkových center bytí a nebytí. Jednotlivé biologické jednotky mají schopnost přeměňovat energie „nahoru” nebo „dolů”, v závislosti na „zaměření energie vědomí” každé jednotky. A znovu, patrně existují dvě obecně možná rozdělení: zaměření na bytí/pozorování a zaměření na nebytí/zrcadlení. Toto rozdělení se projevuje napříč celé úrovně biologického života, což znamená i lidské bytosti. Lidské bytosti jsou tu proto, aby přeměňovali kosmické energie stvoření skz biologické bytí. Naše „vyšší já“ v tomto procesu plní roli zaměřovače přeměňování kosmických energií, kde směr „toku“ je určen činností těchto vyšších já. Proti úsilí sil, které usilují o to „zachytit“ energii vědomí a tím ji stáhnout do „spánku nebytí“, které má v jistém smyslu gravitační povahu, pracují energie vědomí usilujících o „informování“ hmoty cestou probuzení samo-uvědomění u těch organických jednotek na zemi, které jsou schopné vzdorovat gravitaci nebytí.

V roli sebe-uvědomělých „zaměřovacích jednotek, má lidská bytost potenciál jít libovolným směrem – naproti zesílenému bytí, nebo zesílenému nebytí. […]

Ibn al-‚Arabi praví, že Dobro je Bytí kterému náleží veškeré pozitivní a krásné vlastnosti, neboli „jména“ Boží. Zlo je naopak nepřítomnost dobra a proto jde o „nebytí“. Jinými slovy, v základu, Bytí přebývá v „nebytí“ které je zlo. A tady se dostáváme k problematickému bodu: lidské bytosti na naší úrovni bytí existují na rozcestí mezi Myšlenkami Bytí a Nebytí – Dobra a Zla. Lidstvo je stvořeno ve formě, která obsahuje veškerá jména Boží – tedy Bytí a Nebytí. Přebýrání vlastnosti Jmen je totožné s uskutečňováním jejich vlastností. Cílem Vědy o Vzestupu (z angl. Ascension…pozn.překl.) je získání hluboké znalosti veškerých Jmen a jejich opravdových vlastností; vysoké a nízké, příjemné a odporné, světlo a tma, vše rozlišené v detailu k tomu, abychom si mohli ZVOLIT které vlastnosti převezmeme. Pouze s úplným zorným polem může člověk poznat, zda to co subjektivně považuje za dobré je ve skutečnosti dobro vedoucí k Bytí, nebo zda jde o klam v přetvářce vedoucí k Nebytí.

Bůh je základ VEŠKERÝCH jmen, vznešených a nízkých. Úkolem toho kdo hledá cestu k vzestupu je dosáhnutí odhalení a uskutečnění Vznešených vlastností a objevit možnost kladného využití podlých vlastností – i v případě že součástí aplikace je „překonání“ nebo přeměna. Shaykh dále praví, že „vznešené charakterní vlastnosti jsou spojené s kontaktem s druhými. Jinými slovy: KONÁNÍ. Jestliže VIDÍTE iluzi rozdělení pak se samozřejmě jedná o první krok. Lež je skryta v podotknutí, že to je vše co je třeba, jestliže „vidíme“ vše se „změní“ bez nás.

Bůh vytváří dobro a zlo, ošklivé a krásné, rovné a pokřivené, mravné a nemravné. Mezi těmito vlastnostmi se nacházejí různorodá nebezpečí na stezce Pravdy hledajícího. Mnoho novodobých „učitelů“ a „gurů“ káže: „Jelikož existuje pouze Jedna Bytost, která prostupuje vše, potom stačí proto vidět vše kolem nás jako světlo“, což přemění tmu a my si „vytvoříme svoji vlastní realitu světla.“ Pododné prohlášení ignoruje fakt, že prohlášení o „Jednotě Boha“ popisuje realitu vyšší než ta naše, ze které se naše „smíšené bytí“ zhmotňuje. Ten člověk, který předpokládá že je možné se stát Bohem na této úrovni pouhým myšlením, ignoruje fakta Bytí vs.Nebytí, které vyzařující z „Boha Jediného“ na úrovni existence, která je jasně o několik pater výš.

Zlo samosebou je SKUTEČNÉ a úkolem člověka je absolvovat Kosmické bludiště bez toho, aby byl znesvěcen tímto Zlem. To je základ Svobodné Vůle. Člověk stojí tváří v tvář nesnázi SKUTEČNÉ jako on sám: je nucen vybrat si – což znamená zužitkování svého vědění v praxi – mezi rovnou cestou, která vede k Bytí, a křivolakými cestami vedoucími k Nebytí. Lidské bytosti musí rozlišit mezi dobrem a zlem – způsobu zaměření energií vědomí – na každé etapě své existence v této realitě. Protože vskutku musejí porozumět, že Bůh je vědomí a Bůh je hmota. Bůh je dobro a Bůh je zlo. Stvoření se sestává s veškých mnoha různorodých vlastností „Jmen Boha.“ Vesmír je plný jak Životadárného tak Života beroucího, Odpuštění a Pomsty, Exaltace a Pokoření, Poučení a Podvodu. Pokoušet se stylizovat se do pohled Boha a „smíchat vše dohromdy“ na této úrovni, vede pouze k tomu, že zůstaneme na této úrovni. Proto lidské bytosti musí vždy oddělit pohled Boha od svého vlastního, spolu s faktem, že veškeré stvoření přebírá božská Jména a Vlastnosti.

Proto prvním Božským Příkazem je Být! Což zahrunuje Bytí a Nebytí najednou. Proto druhým zákonem je „následuj Bytí či Nebytí na základě své vlastní volby a své vnitřní podstaty.“ Veškeré bytí je výsledek tohoto tvořivého příkazu. A tak po této stránce Zlo neexistuje. Ale druhý závazný zákon určí, ke které „Tváři Boha“ se přikloníme. Život nebo Smrt.

Jestliže se zaměříme pouze na tvořivý příkaz, pak ve vesmíru neexistuje nedokonalost, neboť každý tvor následuje to, co jim Bůh přeje. Po této stránce je námi běžně označovaná „Nedokonalost“ ve skutečnosti dokonalostí, neboť díky ní se můžou realizovat veškeré různé úrovně existence a vědění. Jinými slovy, bez nedokonalostí – ve smyslu nedostatku, úbytku a nouze – by nebylo stvoření. Bez stvoření by Skrytý Poklad zůstal skrytý po všech stránkách. A proto by Bytí zůstalo po každé stránce neviditelné. Nebylo by sebeodhalení Božské Reality, Světlo by se netřpytilo a Bůh by byl Nezhmotněný, ale již ne Zhmotněný. Ale podobné myšlenky jsou absurdní, neboť podobné uvažování vyžaduje nedokonalost Samotného Bytí, které je samozřejmě neomezená dokonalost. K tomu aby Bytí mohlo být dokonalé, je třeba aby došlo k uskutečnění Jeho vlastností. Důsledky Jmen a Vlastností Božích se musí projevit k tomu, aby Bůh mohl být Bohem. […] Jinými slovy, Nedokonalost je podmíněna samotným bytím. „Lišit se od Boha“ znamená být nedokonalý. … Ale právě díky této „odlišnosti“ je umožněna existence vesmíru a všech bytostí v něm. Kdyby vše bylo dokonalé po každé stránce, byly by totožné se Samotným Bohem a tím pádem by nebylo nic „mimo Boha.“ Ale potom bychom se nemohli bavit o vesmíru, protože by nebyl ani vesmír ani řečníci. … Nedokonalost je proto svým způsobem dokonalost. [Chittic] V současném daném stupni existence ve kterém se nachází, je člověk rovným dílem „vnímavý“ k Dvěma primárním Tvářím Boha: Bytí a Nebytí. Shaykh nám sděluje, že bez ohledu na vlastnosti, nebo povahu, si každý člověk nakonec „zvolí“ vždy to, co bylo jeho součástí v původním stavu neměnnosti. Úkolem Hledajícího je objevit povahu této neměnné části uvnitř, pročistit ji a zesílit. Toto je rozvinutí Vůle. Vůle je vztah, který následuje vědění zatímco vědění následuje objekt vědění. V procesu „vzestupu“ jsme to my, kdo je objektem vědění. Vědění samo o sobě nemá žádný dopad. Nicméně, VY, hledající, můžete s věděním spojit to, co ve skutečnosti jste, v sobě, čímž předvedete SAMI SEBE ve vědění díky svým činům v souladu se svým věděním.

Jak již bylo zmíněno, existuje mnoho Jmen Božích volající nás v našem současném stavu bytí. Ale není třeba, abychom odpověděli na každé zavolání. Fakt, že lidé jsou obecně v nevědomí vůči své pravé „podstatě“ dodává iluzi svobody. A faktem je, že veškeré cesty pocházejí od Boha a veškeré cesty Vedou zpět k Bohu: a znovu, děje se tak skr různé tváře. Jak praví Shaykh: „K Aláhovi se vše vrací domů a on je na konci každé cesty. Důležité nicméně je, na které božské jméno dosáhneš a ke kterému se vrátíš domů? “

Tím se dostáváme k tématu, které Shaykh nazývá „bystrozrakost“. Jedná se o jistou schopnost „hlubokého vhledu“ nebo „schopnosti vidět skryté“ a je pro Hledajícího rozhodující. Stejně tak jako fyzické oko díky refrakci slunečního světla umí rozlišovat mezi velkým a malým, krásným a ošklivým, barvami, pohyblivým a nehybným, vysokým a nízkým, vidět skryté je vlastnost „vnitřního světla“. Tento druh světla odkrývá Hledajícímu informace o vnějších věcech, které NEJSOU zřejmé pro našich pět smyslům. S jeho pomocí se hladajícímu odkrývají důsledky rozhodnutí, která se na první pohled zdají být benevolentní, ale ve skutečnosti se jedná o první krok na cestě ke Zlu. Odhaluje povahu rozhodnutí, které se dle lidských měřítek zdá být negativním, přesto ve skutečnosti jde o těžký krok směrem ke štěsti pro každého účastníka. Podle Sufiů dosáhli někteří jednotlivci takové úrovně „vidění“, že jim stačí vidět lidskou stopu na zemi – i v nepřítomnosti dotyčného – a jsou schopni určit zda dotyčný člověk zasvětil život blaženosti či ubohosti.

Zmíněné světlo bystrozrakosti se zdá býti darem, který nevlastní každý a ti z obdarovaných nemusí nerozvinou svůj dar ve stejné míře. Přesto je jasné, že jeho vlastníci v sobě mají neměnnou povahu Bytí, která umožňuje „vidět“ dobro a zlo – tedy nejsou omezeni vidět „pouze dobro“. Tím pádem jsou schopni rozeznat mezi hlasy, které volají k Nebytí a k Bytí a jsou proto schopni posílit svou Vůli na cestě k vnitřnímu Bytí. Z toho vyplývá, že jednotlivci kteří namají schopnost vidět – nebo si zvolí nevidět – jak Dobro tak Zlo, se formují ve formě subjektivity, což je lidským výrazem pro Volání Nebytí.

Lidská bytost jejíž neměnnou povahou je Bytí, může posílit světlo bystrozrakosti tím, že „převezme vlastnosti“ Jmen Bytí. Tím není myšleno, že člověk nabyde vlastnosti které nejsou již v jeho vlastnictví. Znamená to, že dojde k zesílení a „kultivování“ vlastností. Řídící vlastnosti jedince jsou určené podle toho, která Boží Tvář mu je odhalena v závislosti na jeho připraveností. Blaženost může být odhlena pouze poté, co jsme se odklonili od a zamítli Zlo; může být uskutečněno pouze následně po dlouhém období „zkoušení“ nebo máme odvahu VIDĚT a následně zvolit Bytí před Nebytím, za účelem vypěstovat Vůli čili srovnání se s Bytím ve zpětnovazebné smyčce. V období kdy Hledající kráčí po této cestě nesmí brát tyto vlastnosti jako jemu vlastní, ale raději vidět sám sebe jako bod Božího zjevení z ontologického rysu. […]

Proto různé směry mohou mít za následek různé důsledky pro každého jednotlivce v závislosti s jejich neměnnou vnitřní povahou. Ti se skutečnou povahou směřující k Bytí následují cestu rozšiřování schopnosti VIDĚT a zvolit si připojení k nekonečnému potenciálu stvoření, čímž se stávají svodem pro Bytí v podobě, kterou Bůh zvolí skrz ně zhmotnit. Nejenom že vidí omezení jako pouhou iluzi, ale k tomu vědomě KONAJÍ – využívají této znalosti k tvorbě energie a světla.

Ti, jejichž skutečnou povahou je směřovat k Nebytí, následují cestu omezení Nekonečného Bytí tím, že předpokládají, ve svém ignorantském stavu a subjektivitě, že vědí lépe než Bůh jak by se mělo napravit Stvoření. Modlí se za změnu, konají rituály, pějí mantry a opakují nekonečné vizualizace „magických formulí“, které mají „změnit“ realitu. Bombardují lidi „Láskou a Světlem“ (tedy svou subjektivní verzí, samozřejmě) a pokoušejí se změnit svět „tam venku“ promítáním svého subjektivního pohledu na realitu na neomezenou moudrost Stvoření. Tento druh „zaměřování energie vědomí“ dokonce předpokladá, že díky pouhé vědomosti o iluzi veškeréro rozdělení se docílí „Vzestupu“, a to je nejvychytralejší lež ze všech.

Každý přístup „uváže uzel“ v srdci věřícího a připoutá jej k cestě, kde cílem jeho víry je konec cesty. Každé přesvědčení (víra…pozn.překl.) si je rovno v tom smyslu, že Bůh – tak či onak – je jejich konečným cílem. Ale každé přesvědčení (víra…pozn.překl.) se liší tím, že vede k odlišnému jménu Boha neboli Myšlenkového Centra. Dokonce i materialistický skepticismus je „víra“, která vede ke „zhmotnění“ vědomí sledující tuto víru. Rozeznat mnohé zamotané „duchovní“ cesty, které překrucují a zkreslují pojmy Bytí, za účelem uvést hledajícího na cestu k Nebytí, je mnohem obtížnější. […]

Pro samotnou biologickou jednotku je přirozené vidět své okolí– bez spojení s vyšším já – podle materialistíckého a/nebo mechanického výkladu veškerých jevů. Rostoucí vliv Myšlenkového Centra nebytí –zdroje hmoty – je důsledkem hmotnění miliardy podobných jednotek, a to v jednom bodě v čase přítomnosti.

Myšlenkové Centrum nebytí má jistou povahu – smršťující se subjektivita – které v podstatě působí „gravitační“ silou – touha pohltit a přeměnit duševní energie Bytí – s úmyslem uspokojit svoji smršťující se povahu. I když bude v principu podporovat úplnou šíři vědomí, přesto musí pohlížet na Bytí jako na zrádce pro svou potřebu nebýt. Tím pádem může jednotlivec, který například tvrdí že vše je iluze, ale jehož činy – či spíš jejich nedostatek – odhalují stav jeho hlubšího neměnného stavu bytí. Díky své vnitřní povaze, nebytí silně působí s úmyslem zničit a odstanit Bytí a Stvoření – zatímco po celou dobu není schopno dojít k uvědomění, že samo existuje jen díky Bytí a Stvoření V ČINU!

Mohutná síla Myšlenkového Centra nebytí pohlcovat a vstřebávat vše ve stvoření, poháněna jeho vlastní smršťující se subjektivitou, znamená jisté problémy pro samotné Nebytí i Bytí. Jelikož základem nebytí je LEŽ – tedy nebytím podporovaný stav absolutního nebytí je paradoxní nemožnost – a základem Bytí je objektivní fakt, že Existence jednoduše JE skrz KONÁNÍ – neboli zužitkování vědění, produkující světlo, potom základní konflikt je mezi lží a pravdou. Myšlenkové Centrum nebytí si namlouvá tu největší lež – že neexistuje – a při svém předstírání usne. Díky tomuto zásadnímu bodu vidíme, že povahou subjektivity je lež. Lži a víra ve lži – a nezáleží na tom, zda věřící si je či není vědom faktu že věří lži – jsou součástí jedné a té samé podstaty – subjektivity a nebytí.

Myšlekové centrum nebytí – a jeho vyjádření v podobě hmoty – je „stimulaváno“ Tvůrčím bytím v KONÁNÍ, což jej částečně probudí a vtáhne do tvorby biologického světa – se omotá kolem tohoto probuzeného vědomí. Jeho zásadní podstata předstírat nebytí působí „gravitačně“ na vědomí, které je jím zkrouceno a deformováno do různých úrovní subjektivity. A právě důsledkem vzájemné interakce mezi energií veškerých možností, filtrováno subjektivitou hmoty, vytváří myriádu manifestací hmotného vesmíru.

V říši Myšlenkového Centra nebytí existuje mnoho manifestací – neboli cest – při vyhledávání ničení – „Podlá Jmena Boží.“ Tento druh bytí působí cestou gravitace za účelem svést, obklopit a zdeformovat ve svůj prospěch vědomí. Takto vznikají jednotky vědomí, které disponují jak ohromnou silou tak i vychytralostí – zcela přesahující cokoliv představitelného v naší realitě.

Tyto jednotky vědomí využívají své lsti k asimilaci slabších jednotek vědomí a to za účelem dosažení nárůstu smršťovací síly. Samozřejmě, čím jsou „strávené“ jednotky vědomí „hustší“, tím vyšší je jejich „výživnost“. A proto usilují, s ohromnou obratností, opatrně a s velkou trpělivostí manipulovat jednotky vědomí určené k pohlcení. V podstatě se jedná o tisíciletí trvající lov.

Tito Absolutní vládci Entropie – jak je můžeme nazývat – důsledkem vrstvy zesílené subjektivity – hlavní charakteristiky vlivu Myšlenkového Centra nebytí – jsou připojeni k biologickému světu v „zemském“ rozsahu. Protože mají, v podstatě, důvěrný vztah s hmotou, smšťující se vědomí podobného tvora může ovlivnit jeho zvolenou oblast nadvlády, podobně jako stínící „mrak“ s miliony úponků spojení mezi ním a jeho rozsahem vlivu. To se týká i samotné hmoty lidských těl. Pravě skrz tyto étirická vlákna vstřebávají Absolutní vládci Entropie energii.

Tito vládci mají tak říkajíc „orgány“. Tak jako byla skupina lidí popsána apoštolem Pavlem jako „tělo Kristovo“, jsou orgány vládců entropie zhmotněny jako jednotlivé bytosti, i když jejich přímé napojení na jedno rozsáhlé jednotku vědomí z nich dělá spíše „projekci“ než jednotlivé bytosti s duší.

Díky jejich ohromnému úsilí uchovat a vstřebávat energii, jsou vládci „lakomí“ s kapesným pro své orgány-bytosti. Zdá se, že „neplýtvají“ energií pro zhmotňování a udržováním biologických struktur pro své orgány a proto k biologickému zhmotnění dochází v podobě méně složitých tvorů v biologickém světě. Raději než se stýkat s biologickou strukturou ve stavu spolupráce či probuzení, dávají přednost uplatňovat kontrolu na svou vlastní. K šetření energie využívají organických struktur, které potřebují k udržování co nejméně energie. Za tímto účelem berou energii pro své biologické jednotky z rezervoárů prototypických forem říše zvířat. Tento druh energie je snáz přístupný, má nižší frekvenci a proto přístupnější k ovládání.

Pravděpodobně proto, v případě že jsou viděni jedinci ve třetí dimenzi uvědomování si vlastního já – tedy ve třetí hustotě – je jejich zjevení obecně šokující. Plaz nám příjde na mysli jako energeticky nejúspornější typ. A opět, nezapomínejme, že vědomí pouze „čte vibrace“.

Ze stejného důvodu – smršťující se povaha hierarchie a její spotřeba energie – je velmi těžké pro tyto orgány-bytosti Absolutních Vládců Entropie aktivně fungovat v našem světě bez ohledu na délku doby pobytu. V momentě kdy vstoupí do našeho světa, a vezmou na sebe podobu biologické bytosti třetí hustoty, jsou v nevýhodě. Jsou dočasně odpojeni od zdroje energie, což je oslabuje, ale zároveň je tu pro ně další velká nevýhoda. Protože nejsou vnitřně napojeni na rozšířující se, tvůrčí zpětnovazební smyčku Tvůrčího Bytí, jejich entropický vládce je neustále vysává, tedy působí na ně gravitační silou, a proto jsou slabší než přirození obyvatelé totoho světa. Popisujeme zde tzv. mimozemšťany a „Muže v Černém“. Z důvodu značné zátěže na jejich zásoby energie, jsou podobná zjevení plná neobvyklých poruch. Žádné známky tvořivosti a tudiž neschopnost uskutečnit vetření do naší reality v efektivním a přesvědčivém stylu.

Proto se obecně vyhýbají přímému styku s biologickým světem, kdy upřednostňují využití jiné metody k lovu a porážce slabších jednotek pro „krmení“ Myšlenkového Centra nebytí. Za tímto účelem entropičtí vládci usilují ustanovit a udržet „putování tvůrčí energie“ na úrovni reality třetí hustoty tím, že klamem posilují materialistickou interpretaci třetí hustoty fenoménového světa.

Stručně řečeno, podobné bytosti ovládají plochy ohromného rozsahu, aktivně působí ve svém prostoru vlivu s úmyslem odklonit a odradit ty biologické bytosti, které mají tenké spojení s tvůrčí energií – vyšším já – od úvah, které by vedly k navázání zpětnovazebné smyčky s Myšlenkovými Centry Bytí/Tvoření.

Jak již bylo zmíněno, povaha těchoto bytostí, a dynamika jejich existence, vyžaduje ohromné vstupy energie k „ovládání“ a zaměřování jejich vlastní organické fyzikality. To je možné na úrovni vládce/subjednotka Myšlenkového Centra nebytí díky rozsáhlé asimilaci ostatních jednotek vědomí, a obzvlášť díky jejich „zeměpisné“ povaze, která jim dovoluje „připojit se“ na tisíce, ne-li mliony, biologických bytostí v biologické světě. To je ten, efektivně, „Program Matrixu“.

Toto propojení je přirozeně umožněno díky již zmíňované obecné povaze biologických jednotek, které pouze vnímají úroveň biologické sféry. Mechanické a materialistické zpětnovazebné smyčky mezi biologickými jednotkami a subjednotkami Nebytí je totiž mnohem jednodušší vytvořit, díky v podstatě „gravitačnímu“ tahu těchto subjednotek, zaměřenému na přirozené sklony biologických bytostí.

Vytvoří se, jak již bylo popsáno, „zpětnovazebné smyčky“. Biologická jednotka „nakažená“ materialisticko/mechanickým pohledem, začne jednat dle diktátu daného Myšlekového centra, což znamená jednání biologické jednotky dle povahy centra. Díky tomu, že jakákoliv subjednotka Myšlenkového Centra nebytí může být napojena na miliony biologických jednotek ve třetí hustotě, může kterákoliv z nich být libovolně aktivována samostaně nebo v sérii, za účelem splnění přání Absolutních vládců Entropie, tedy „větší“ subjednotky Myšlenkového Centra nebytí.

Převzato:  http://na-severu.blogspot.com