Magická moc slova, můžou slova zabíjet?

Slova, kterými hovoříme, mohou bolet. Nepochopením, urážkou… Abeceda je vlastně počítačový program, který formátuje naši mysl. Celé zákonodárství je opřeno o slova, která vyhlášená za zákon mohou působit nezměrné utrpení a bolest, proč?

Dejme si příklad. Pokud přijde lékař k pacientovi a řekne mu „Kouření může zabíjet“, jedná se skutečně o varování, kdy pacient se může zamyslet nad tím (je-li dospělý a schopný reflexe), jestli se nepokusí situaci své závislosti změnit, bude přemýšlet, co mu droga přináší, hledat informace a někde na konci může být jeho rozhodnutí zkusit se léčit, zkusit sám abstinovat a nebo si může říci: „Proč bych si nedopřál cigaretu, něco mi přináší a riziko jsem schopen podstoupit.“

Podívejme se ale na slova, která, jsou-li vyřčena, mohou být dobrou radou – „Kouření může zabíjet“, podívejme se, jak se jejich úloha změní, když je z mluvené podoby převede do podoby literární ministr zdravotnictví. „Kouření může zabíjet,“ tento slogan, pokud je vydán ministerstvem zdravotnictví, příkazem vsazen na obal cigaret, se stává právním výnosem, argumentem, tedy místo varování naopak schválením a právní garancí pro tabákové firmy.

Pokud byste dnes chtěli zažalovat tabákové firmy za poškození zdraví, či úmrtí blízkého pasivního či aktivního kuřáka, tabákový průmysl nemá faktickou obranu, protože více než 120 000 vědeckých prací dokladuje jeho zdrcující účinky na lidské zdraví, tedy by musel minimálně část soudních procesů prohrát.

Jenže…

Právníci tabákového průmyslu u argumentu mohou říci, že kuřák věděl o tom, že své droze může podlehnout. Přece má na krabičce „vzkaz“ od ministra zdravotnictví, že „Kouření může zabíjet“. Pokud totiž by tato „varovná“ věta na krabičce nebyla, tabákoví podnikatelé by museli na krabičku uvést veškeré známé negativní důsledky kouření, v podstatě tedy dodávat s každým balením cigaret knihu, jakýsi almanach nemocí, stále aktualizovaný o nové medicínské objevy, které dokladují další a další účinky této drogy na lidské zdraví.

Pokud je zde ale paušalizující nápis: „Kouření může zabíjet“, potom stát zbavuje tabákové firmy jak odpovědnosti v uvádění složení tabákového kouře na krabičku (to by také byla malá brožurka, vždyť jen popis nepřírodních do tabáku dodávaných chemických látek od tabákových producentů a jejich popis čítal, když si jej zdravotní komise EU vyžádala, 1 100 stran!)…

Ministerstvo zdravotnictví tak jedním (!) nápisem nejen staví poškozeného kuřáka do nerovné pozice, přesněji prohry v soudním sporu, ale také zbavuje kuřáka možnosti být informován o obsahu cigaret, přesněji o jejich exhalátu a našeho inhalátu tabákového kouře. Ministerstvo zdravotnictví tedy chrání tabákové producenty touto iracionální, velmi výhružnou větou s velkým psychologickým dopadem.

Kouření může zabíjet

Ano, může, jen proto, že mu to ministr zdravotnictví tímto přikazovaným právním výrokem povoluje. A to je škoda, protože nejde o nás (vím o čem píši) závislé kuřáky, ale o děti, které by kouřit nezačaly, kdyby místo „povolenky“ na produkci nemoci a smrti ministerstvo řešilo ochranu ještě nekouřících dětí před vstupem do této většinou celoživotní závislosti. Velmi bychom si všichni ulevili. V ČR zkouší ročně přestat milion kuřáků, povede se to jen dvěma ze sta, tedy úspěšnost 2% a to pouze po statisticky sledovanou dobu, přičemž kouření je choroba recidivující, kdy i po letech se kuřák ve vyhrocených chvílích svého života ke své droze vrátí. Stát tedy chrání producenty nemoci a smrti místo zdraví občanů, ba co více, tabákové firmy dotuje 40 miliardami korun ročně, což je dokladovaná ztráta státního rozpočtu po odečtu daňového výnosu, ztráta ale nikoliv na slovech, však na životech, pracovních a rodinných možnostech…

Slovo tedy může zabíjet, pokud jej učiníte zákonem, může přetlouci celou rozumnost a moudrost vědců, může přetlouci veškerou snahu rodičů. Politice vládnou tabákové firmy, tato kuriózní situace vznikla na podobném principu, jako kdyby maminka chtěla varovat své dítě, když by našlo služební zbraň svého otce: „Vždyť můžeš někoho zabít!“ by mu řekla, když by mu ji brala. Pokud by ovšem tento nápis ministr vnitra nechal dát na zbraň, aby dítě „ochránil“, tak by tím naopak chránil zabíjení. A na tomto principu pracuje celá legislativa. Možná by bylo moudré se zeptat ministra zdravotnictví, proč vzkazuje spotřebiteli, že „Kouření může zabíjet“? Je to škoda, že s námi stát takto bojuje, s našimi dětmi. Je škoda, že je nebráníme. Denně začne kouřit nejméně 105 českých dětí, není to svobodná volba, je to napodobování už nemocných dospělých, ať už hvězd filmového nebe nebo třeba táty… Ty děti netuší, že kouření není dobrovolná věc, ale těžká oběť a závislost… Mělo by nám jít o ty děti i nám kuřákům, měli bychom se zeptat, kdo to tedy dovoluje tomu tabáku, aby zabíjel…

Martin Škapík

Převzato:  http://www.retezlasky.cz

Slabá vůle kuřáka? Ne! Silná chemie v tabáku!

25.04.2008

Motto:

Lze se zřejmě oprávněně domnívat, že tabákové drogy způsobují velmi silnou skupinovou
iluzi – v podstatě většinou nevědomou, nechtěnou účast na praktikování spiritismu, magie.

Tabák je nezbytnou součástí mnoha často vědomých spirituálních praktik, dnes zejména v oblasti severní Afriky, a v drtivé většině nevědomých, tedy faktického otroctví – zejména na území USA, Číny, domovské Kuby a takzvaných „civilizovaných“ částí Evropy. Stav stálé intoxikace, změněného vědomí skutečně působí na uživatele drogy v oblasti duchovní synchronně – zotročuje nejen tělo, ale také mysl, vědomí kuřáka a tím umožňuje tabákovým firmám, producentům nemoci a smrti, ovládání celých skupin a zprostředkovaně pak – prostřednictvím znásilnění politické zákonodárné moci tabákovým průmyslem – celých národů. Nehovoříme o ničem jiném než o negativním spiritismu, praktikované magii.

Díky dnešní skryté, zcela tabuizované práci chemických laboratoří tabákového průmyslu, (který vědomě využil možnosti vybudovat na bezpočtu lidských tragedií z této závislosti „živnost“ a z postižených kuřáků doslovné, nedobrovolné otroky,) se průběžně pomocí uměle dodávaných chemických látek zdokonaluje a posiluje síla závislosti kuřáků na inhalaci tabáku.

Z hlediska tabákového průmyslu je to nutností, protože náš organismus je natolik dobře vybaven, že v průběhu závislosti dochází k vytvoření přirozené obrany proti této stálé intoxikaci a tedy oslabení její síly, což by znamenalo nejen naději na hromadný, lehčí ústup z této drogové závislosti, ale také drtivou porážku těchto samozvaných vládců nad lidmi.

Proto postupně už celá desetiletí jsou tabákové směsi (bez vědomí nejen kuřáků, ale také lékařů a odborné veřejnosti) doplňovány stovkami dodávaných látek – takzvaných aditiv, kdy o přírodním tabáku už nelze hovořit, aby závislost oběti na inhalování tabákové směsi byla stále silnější. Podle nedávného zjištění zdravotní komise EU je chemicky upravováno 98% tabákových směsí na Evropském trhu.

V původních domorodých kmenech, kulturách amerického kontinentu, byl tabák převážně výhradní výsadou šamana – kouzelníka, který uměl se změněným stavem vědomí, „vizemi“, nakládat a tuto drogu, navíc přírodní, neobohacenou o umělé chemické substance jako dnes, užíval pro „svou“ komunitu, tedy kmen, který fakticky ovládal! Mimo jiné právě „svou“ výřečností a charismatem, nepřirozeným chováním, které „získával“ právě od svého hostitele, tabákové drogy.

Jako příklad uveďme chronické poškození hlasivek, které se navenek projevuje guturálním hlubokým zpěvným hrdelním hlasem (podle domorodé tradice šamané dostávají při iniciačním rituálu „nové“ hlasivky) či změnou vidění, kdy je oční choroba (tabáková amblyopatie) vykazována jako „lepší“ vidění v šeru či přítmí. Tato tabákem iniciovaná choroba působí halucinace při denním světle, neschopnost objektivního vidění, silné poruchy barvocitu, světloplachost. V důsledku této pochopitelné nejistoty při pohybu ve dne následovali druhotně depresivní stavy a úzkosti. Šamané „své nové oči“ posilovali vkapáváním tabákové šťávy do očí a konzumací jídel z této rostliny!

Tabáková droga šamana dříve či později také usmrtila, jako je tomu i dnes, a nezřídka je před tím přivedla k šílenství či jiné duševní nebo tělesné chorobě (za níž lze ale objektivně pokládat i samotný stav těchto kouzelníků) a to i přes to, že byl na svou vedoucí úlohu pečlivě připravován znalostmi předků, kteří tento rituál praktikovali.

Jak se asi dnes mohou účinkům inhalování tabáku bránit devítileté, desetileté děti, které této droze necháváme napospas?

Šamané si po tisíciletí udrželi a podnes udržují v některých domorodých komunitách či při rituálním „moderním“ čarodějnictví, dnes zejména v Africe (například „woodo“, či „džu-džu“), obecně uctívané poradní postavení zaříkávače a vizionáře kmene či sekty jakožto „vládce“ nad duchy a nemocemi, „předvídatele“ věcí budoucích. To je ovšem zdrcující klam, ale i volba té které skupiny, sekty. Jak ovšem k tabákové droze „přijdou“ statisíce českých dětí, na tuto otázku zatím nikdo neposkytl pravdivou odpověď, natož řešení této vskutku zdrcující situace…

Šamané prý dokázali svým věřícím pomoci… To je ovšem jejich tradice, výklad vlastního nadřazeného postavení. V objektivní praxi jsou ale také oni diktátory svých domorodých komunit, které ale – na rozdíl od tabákovým průmyslem „civilizovaných“ společností – je takto více či méně dobrovolně přijímají. Ono není divu! Postavit se zfetovanému „vůdci“, šamanovi, který na Vás „zahřmí“ svými nemocnými hlasivkami, s pronikavým pohledem nemocných „pronikavých“ očí a s dýmem v ústech jistě bylo a doposud je velmi těžké.

Často nezkrotná fantazie těchto vůdců píše nejen legendy, ale opravdu může posluchače oslnit. Pod cigaretovým oparem vznikl nejeden román, nejeden film či „politické“ rozhodnutí. Nejen z tradice a mýtu je tedy postavení kouzelníků, šamanů vyšší, než samotné postavení náčelníků, vůdců kmene či nějaké spiritistické sekty. Tragickým faktem ovšem je, že mýty přijímané za skutečnost, či nemoc přijímaná jako „projev“vyšší moci, a obecně tabák přijímaný jako potravina, přivedly lidstvo do velmi útrpné situace.

Tedy vědomě, nikoliv jako ovládaná oběť (!), kmenoví kouzelníci, šamané, provozovali prostřednictvím halucinačních účinků tabáku magii a skrze své vidění a manipulační schopnosti (účinky tabákových seancí šamané posilovali vtíráním tabákové masti do citlivých sliznic a očí) kmen fakticky řídili podle sebe! Užívání tabáku bylo z pravidla jejich výsadou, nikoliv masovou a už vůbec ne dětskou či ženskou záležitostí, jako je tomu v dnešní době! Lze se tedy ptát, kdo koho vlastně kolonizoval?

Zatímco údajně „křesťanští“ osadníci, v praxi válečníci a dobyvatelé, zdeklasovali domorodé komunity dnešní Ameriky zbraněmi, nemocemi a alkoholem, dovezli roku 1492 do Evropy semeno tabáku, které dnes kolonizuje a drtí celý svět!

Mezi námořníky Kolumbovy výpravy byli také pánové Rodrigo de Jereza a Louis de Torrez, kteří s úžasem na území dnešní Kuby pozorovali, jak domorodí šamané kouří svinuté tabákové listy. Právě tito dobrodruzi si ve své prosté nevědomosti dovezli tabák domů do Evropy a chtěli si získat obdiv okolí tím, že šamany napodobili a rádi oslňovali okolí tímto v té době zcela neobvyklým návykem.

Jestliže ale v té době nad územím dnešní Ameriky „vládli“ démoničtí šamané, kouzelníci, kteří tak alespoň drželi tabák (jenž jim za cenu nemoci, znetvoření osobnosti) propůjčoval vládu nad lidmi daleko od „svých“ oveček – tak Evropa té doby naopak sténala pod krutovládou sadistických církevních vůdců, kteří se chovali ve své sadistické, válečné agresivitě snad ještě hůře než šamanští kouzelníci.

„Hodní“ sousedé ani tehdy nelenili a námořník Rodrigo de Jereza byl udán španělské inkvizici, aby putoval do těžkého žaláře pro kouření za trestný čin „spolčení s ďáblem“, který dnes bychom mohli kvalifikovat asi jako „rozvracení republiky“.

V tomto historickém mezníku se setkaly dvě zdrcující moci, jednak tabáková a jednak klamavé náboženství, jak to dopadlo?

Sadistické počiny „církevních“ hodnostářů, kteří se dodnes při svých „žehnáních“ válkám a manipulacích věřícími zcela odvracejí od poselství Bible (která ostatně byla přeložena nám „prostým“ lidem přes jejich drtivý odpor po staletích nerovného zápasu s množstvím obětí), si dovolím dokumentovat na papeži Štěpánovi VII., který se k moci dostal po opakovaných úkladných vraždách „konkurentů“ a už jako papež nechal vykopat devět měsíců pohřbené tělo svého předchůdce Formosy a posmrtně jej vyslýchal (odborný název pro tuto akci je podnes zaznamenán jako „posmrtný synod“), než jej nechal znovu pohřbít.

Papeže Formosu ale později znovu (!) exhumoval další papež, tentokrát Sergius III., aby si to s jeho pozůstatky „dovyřídil“. Tento šílenec se dostal na „trůn“ také násilnou smrtí své konkurence, konkrétně Lva V. a kardinála Krištofa, kteří mu stáli v cestě k moci.

Toto se událo v letech 896 až 904. Ostatky zesnulého papeže Formosy byly připraveny o papežské insignie (oblečení, znaky hodnosti) a byly mu uřezány prsty na pravé ruce. Parta těchto šílených vůdců se neváhala označit za „boží“ náměstky a podnes jejich nástupníci manipulují celý svět do ničivých válek a konfliktů ve své honbě za mocí a požitky, zcela odtrženi od zdravého rozumu, natož od náznaku biblické křesťanské víry, tedy praktikované lásky k druhým.

Symbolickým sňatkem vyšinuté církevní a tabákové moci se stala roku 1612 v Jamestownu ve Virginii svatba jednoho z kolonizátorů původních obyvatel dnešního území USA Johna Rolfe a dcery domorodého náčelníka Poca Hontas, která měla „usmířit“ domorodé obyvatele s evropskými dobyvateli. Ta vedla k založení první „rodinné“ firmy – profesionální průmyslové tabákové plantáže na světě. Svět začalo dobývat tabákové impérium, ruku v ruce s šílenými praktikami falešných církevních vůdců.

Pokud ovšem světové „církevní“ hnutí můžeme soudit podle jeho úkonů, kdy kupříkladu oba hlavní proudy těchto organizací – takzvaná „katolická“ i „evangelická“ – tvrdě vyžadovaly po svých věřících písemný souhlas s válečnými akcemi v bývalé Jugoslávii či později v Iráku, tedy provádějí věci zcela odporující křesťanské víře, potom u tabákových producentů jsme v situaci mnohem složitější.

Tabákový průmysl pracuje s vynikající logistickou podporou a psychologickou strategií, kdy klamavou reklamou vnucuje svůj zničující produkt jako „znamení“ dospělosti, společenského úspěchu a svobody. Jeho skrytá válka je bezprecedentní a velmi krutá.

Nejen ta přímá, kdy kuřáky drží v zajetí otroctví této droze pomocí zneužívání moderní chemické vědy, ale hlavně ta nepřímá, kdy pomocí takzvaného „lobyingu“, tedy zneužíváním moci zákonné drží svůj produkt dále na úrovni nedotknutelné potraviny (i podle dnes známého složení tabákových směsí by bez politické ochrany tato droga neměla naději se udržet na pultech obchodů s potravinami) a všemožně zabraňuje tomu, aby ho lidé mohli vymístit zejména mimo dosah dětí.

Zabraňuje tomu, aby se k nám dostaly pravdivé informace nejen o skutečných účincích a hlavně složení tabákových směsí, ale také o pozadí tohoto obchodu s nemocí a smrtí, které je shnilou páteří dnešní politiky!

Proto si Vám dovolujeme nabídnout následující studii, která shrnuje dvě desítky let bádání v této dosud zcela tabuizované oblasti.

Vliv tabákových firem na legislativní práci

http://www.retezlasky.cz/

Martin Škapík

koordinátor projektu „Retěz lásky k dětem“

Kdo a proč řekl, že „Kouření může zabíjet“?

Proč výkonný státní orgán ochrany zdraví obyvatel, ministerstvo zdravotnictví, dovoluje písemnou deklarací na obalech výrobků (drog) soukromé firmě zabíjet občany státu, jejichž zdraví má naopak chránit? Tento výhružný, zcela iracionální nápis není ve skutečnosti ničím jiným, než právní garancí zločinného jednání, zabíjení lidí. Je to státem deklarovaná podpora trestného činu zabití, v tomto konkrétním případu úmyslného, tedy vraždy.

Tento nápis jako účinný právní argument navíc zamezuje rovnému postavení poškozeného kuřáka, či pozůstalých v soudních přích o náhradu škody za poškozené zdraví, či úmrtí v důsledku kouření. Ministerstvo zdravotnictví tak zcela v rozporu s ústavou, která garantuje ochranu zdraví a života dítěte, poskytuje tabákovým producentům písemnou „povolenku“ k zabíjení lidí, dnes hlavně dětí. Zároveň poskytuje samo proti sobě důkaz o tom, že smrtící účinky této drogy zná. Tedy vědomě poporuje šíření epidemie nemoci, přestože z vědeckého i právního hlediska závislost na tabáku (dg. F:17-2), není zlozvyk, ale naopak těžká, často recidivující choroba.

Místo zdraví dětí a řešení této epidemie stát chrání její původce – tabákové firmy.

Proč mají tabákové firmy v naší společnosti tak významné postavení a politickou ochranu?

Martin Škapík

Tabák a Česká republika!

13.02.2007

O tabákových listech, Lásce a životě.

Je to zvláštní. Stát má chránit obyvatele a jejich zdraví. To zvláštní není, samozřejmě, ale velmi zvláštní je, jak to provádí.

Nejdůležitějším prvkem státní správy je Ministerstvo zdravotnictví. Jeho nejdůležitějším útvarem je potom útvar hlavního hygienika.

Zde se rozhoduje o našem zdraví, o prevenci i léčbě chorob, zejména těch, které se objevují v epidemickém, nebo dokonce pandemickém výskytu. Ty svým plošným dopadem ohrožují celou společnost.

Už přes sto tisíc vědeckých prací popsalo nemoc kouření, užívání tabákových drog jako hlavní samostatnou příčinu úmrtnosti i nemocnosti ve společnosti.

Tato nemoc dostala oficiální diagnózu F:17,2 a z hlediska práva k ní musí být takto přistupováno. Vzhledem k tomu, že je prakticky ve všech oblastech světa ve výskytu pandemickém, mělo by její řešení být prvořadým úkolem národních hygienických centrál, které jsou dnes už sloučeny v nadnárodní celek koordinující činnost mnoha zemí.

Nemoc kouření má také tyto specifikace. Detailně je mnoho desetiletí známá příčina – tabákové výrobky. Dále je to nejjednodušeji řešitelná pandemie na světě.

K jejímu zastavení stačí jedna vyhláška Ministerstva zdravotnictví, která má jasnou oporu už ve stávajícím právním řádu, který ukládá povinnost pandemický výskyt jakékoliv nemoci řešit.

Nemoc kouření je o to nebezpečnější, že iniciuje či spoluiniciuje nejméně 300 dalších popsaných chorob prakticky všech tělesných orgánů, krve a také psychiky člověka.

Síla závislosti na tabáku je silnější než přirozené instinkty člověka. Sestává se ze dvou částí, objektivní tělesné závislosti na chemických látkách tabákových směsí, zejména na nikotinu a závislosti psychické či psychosociální.

Jsme v roce 2007, 55 let od vědeckého prokázání rakovinotvornosti kouření a přesto ve světě denně, podle údajů WHO vznikne 80 – 100 000 nových, převážně dětských kuřáků.

Přesto si tento multitoxin, multipatogen a multikancerogen můžeme zakoupit prakticky kdekoliv. Od potravinových obchodů až po videotéky.

Místo zjevně jednoduchého řešení té nejpalčivější bolesti lidstva, nemoci kouření, přichází hygienické centrály s prevencí neexistujících chorob.

Jen na „ptačí chřipce“ vydělaly farmaceutické koncerny, často ve vlastnictví vysoce postavených politiků, miliardy dolarů.

Děti, které se fakticky invalidizují a zabíjejí tabákem, nikoho nezajímají. Proč?

Náš projekt učinil nejméně tisíc různých podání na všechny nám známé úřady státu, aby tutu pandemii, tuto řízenou likvidaci dětí, zastavily.

Nestalo se nic.

Pátrali jsme dále. Zjistili jsme, že v USA dokonce tabákové firmy nemají povinnost ohlašovat chemické substance, které do přírodního tabáku přidávají.

Ani v České republice dodnes nikdo neví, co vlastně tabákový kouř obsahuje. Známy jsou jen některé látky a to jen iniciativou statečných lékařů, nikoliv zájmem systému.

Stát se tedy o vlastní děti stará tak, že zajišťuje beztrestnost tabákovým podnikatelům a nemalou část zisku do státního rozpočtu tvoří výběrem daní od 600 000 českých dětských kuřáků.

Pátrali jsme dál a zjistili, že ani do budoucna hygienické centrály neplánují řešení nejhorší popsané nemoci lidských dějin, závislosti na tabákových výrobcích a jejich hrozných důsledků.

Denně přitom zemře více než 14 000 lidí na tuto nemoc a více než miliarda a půl obyvatel světa je z kouření nemocná.

Ze světa se pomalu stává koncentrační tábor.

Sedíme u televize a pouštíme si filmy, které získal tabákový průmysl už v počátku, aby mu prováděly reklamní činnost.

Reklama tabákových výrobků je zakázána zákonem, přičemž ale v kinech a televizi probíhá velmi atraktivně celé hodiny denně.

Důkladným zkoumáním jsme prokázali to, co si lehce můžete ověřit sami, že 9 z 10 filmů je otevřenou či skrytou reklamou tabákových výrobků.

Z tisíců zkoumaných snímků jsme nenašli jediný, kde by kouření bylo vyobrazeno věrně, tedy jako příčina vymírání a robotizace země.

Naopak, ve filmech jsou cigarety představovány výhradně jako obdivuhodná věc a to čím dále tím častěji. Američtí vědci z organizace Smoke Free Movies, podporované WHO, prokázali v rozsáhlém výzkumu, že film je hlavní příčinou vstupu dětí do kouření.

Dále prokázali, že současná reklama tabákových výrobků filmem je nejagresivnější za posledních 50 let!

Komu tedy stát, politická reprezentace slouží?

Životu a prosperitě nebo smrti a nemoci?

Smrti a nemoci.

Slouží k rozdělování lidí, jejich stresu, nemocnosti. Smrti.

Naši víru tedy prokazatelně upíráme k lidem, kteří sami bohatě zabezpečeni, pod ochranou před zákonem, který údajně sami připravují, v luxusu a pohodlí, dokončují dílo zkázy.

Domnívají se, že tabák je pro ně vynikajícím služebníkem. Způsobuje lidem halucinační stavy, které ale nevedou ke konfrontaci. Naopak, tabák je droga likvidační.

Rozkládá a postupně zabijí člověka. Jako první napadá nervové centrum. Způsobuje efekt skupinové iluze.

Je to droga vysoce společenská. Její uživatelé se domnívají, že jsou oduševnělí a tvořiví. Jsou ale pouze reproduktory jednoleté byliny a jejich sluhů, tabákových chemiků a farmaceutických korporací.

Tabák se skutečně zavděčí. Farmaceutům vyrábí jak pokusná zvířata, tedy nás, (kuřáky i nekuřáky vzhledem k prokázanému generačnímu přesahu účinku této drogy), tak ale současně jsme i spotřebiteli jejich preparátů, léčiv.

Pokud by komukoliv z farmaceutických firem šlo o skutečnou pomoc lidem od nemocí, bezpochyby by jako první iniciativu prosadil ochranu dětí od tabákových drog. Je zajímá jen obchod a „výzkum“. Nikoliv ale ku prospěch zdraví společnosti, ale naopak ku prospěchu svých dlouhodobých zisků a zotročování společnosti.

Nepotřebují lék, který uzdravuje efektivně a rychle, ale naopak lék, který přidrží užívatele v dlouhodobé závislosti, konzumaci preparátu. Tedy vysoký získ ze zcela nesmylně předražených léčiv.

Tedy tabák vydělává nejvíce farmaceutům, kterým dodává nejméně třetinu zákazníků. Vzhledem k tomu, že působí bezpočet chronických onemocnění, ale také mnoho druhů rakovin, amputace, ztrátu zraku, jsou pro důsledky kouření používány právě ty nejdražší preparáty a to často dlouhodobě.

Tabák živí také lékaře, neboť nemocní lidé chodí právě za nimi, kde dostávají preparáty na své nemoci.

Od koho?

Zase od těch farmaceutů. Toto patologické kolečko funguje už několik generací, tabák je dobrý zaměstnavatel.

Jeho odměnou pro nás, za naše služby je ale utrpení a smrt. Proč tedy jednoletá bylina zkolonizovala celý svět?

Prostudovali jsme počátky kouření. Tabák žil ve skvělé symbióze s původními obyvateli USA. Byl výsadou šamanů a i Ti jej užívali po staletí ve stejných rituálech a s vizemi, které přináší, uměli často dobře pracovat.

Jenže evropští kolonizátoři, kteří připlavali do Nového Světa, vyvraždili téměř všechny původní obyvatele. Nikdo se nezeptal, jak se tabák užívá, proč jsou domorodí lidé k němu tak opatrní, proč je výsadou šamanů?

Netušili, jak úžasnou moc ta bylinka má. Že ji nelze jen tak odtrhnout od úst, pokud jste neprošli složitou přípravou na šamanskou profesi.

Tabák se v Evropě začal sázet a obchodovat mnohem dříve než brambory a další plodiny z Nového Světa.

Je to dáno tím, že je to nejjednodušší výdělek na světě. Reklamou donutíte člověka, aby překonal varovné tělesné i psychické instinkty a drogu zkoušel tak dlouho, dokud ho neovládne.

Potom Vám už jen přináší výdělek. Má také několik sklizní do roka a jeho pěstování je nesmírně lukrativní.

Také první prezidenti USA byli otrokáři a vlastnili tabákové plantáže.

Jenže zde byl velký problém, jak někoho přinutit, aby začal dýchat místo vzduchu odporný kouř?

Právě tuto věc vyřešil filmový průmysl. Nastolil nadvládu tabáku nad lidmi promyšleně a od základu.

Představil kouření jako neodmyslitelnou součást života.

Dnes se často filmoví producenti obhajují, že jen reflektují realitu, když se kouří ve filmech. Jenže na světě nebyly nejprve stamiliony kuřáků, to je tragický omyl.

Nejprve se museli naučit kouřit herci. Chceš se vystavovat na plátně? Buď charismatický a nauč se kouřit. Tato přísnost platila bez výjimky, dokud už další generace herců nebyly kuřáky, právě díky skvělé propagační práci svých předchůdců.

Nebylo výjimkou, že se herečky musely v kouření zdokonalovat, učit kouřit intenzivněji, přesně jak to požadovala produkce a režiséři celé této tragedie.

Film přirozeně první diváky zcela fascinoval. Herci od počátku byli a podnes jsou zbožšťováni a napodobováni. Zejména nekritickými dětmi.

Dnes jsou nám předkládány báchorky, že děti začínají kouřit proto, aby byli jako rodiče.

Děti se ale naopak v předpubertálním a pubertálním věku vůči rodičům vymezují.

Napodobují své idoly a tabák to dobře ví.

Zkusme si představit dítě, které překoná zvracení, často závratě, mdloby mnohdy trvající i několik týdnů, než je tabák zpracuje pomocí nervového systému, aby přestaly přirozeně vnímat.

Zkusme si představit, že to udělají kvůli vlastním rodičům.

Ne, udělají to kvůli hvězdám stříbrného plátna, kvůli hercům a herečkám, protože jim prostě věří a chtějí je napodobit.

Tabák má také smysl pro humor. Je fascinující, že prakticky každý filmový detektiv či inspektor, agent kouří.

Hledají zločince a při tom ho mají v hubě. Tváří se, že jdou po stopě zločinu a při tom ho, často nevědomě, páchají.

Ten nejhorší popsaný zločin našich dějin.

Do nástupu filmové reklamy se tabák prosazoval mnohem mírněji. Jako drogu halucinační jej užívali zejména námořníci a vojáci, aby si navodili iluzi – představu, která je přenese přes osamělost a často kruté skutečnosti.

Přes odloučení od žen, přes čekání na nesmyslné válečné tažení, na smrt pro politické garnitury tohoto světa a jejich blahobyt a pohodlí.

Právě proto tabákoví producenti posílali tabákové drogy na frontu, aby je vojáci fasovali zdarma spolu s jídlem.

Hlavní obchodní artikl Ameriky se ukázal jako smrtící zbraň. Za 2. světové války dokonce prezident USA Roosevelt vyhlašuje tabák za základní zemědělskou plodinu a přiznává pěstitelům tabáku odklad vojenské služby.

Po dnes se kupříkladu v Německu vymlouvají na to, že kouření nebudou omezovat, protože tak činil Hitler a Němci jsou na to citliví.

Jenže Hitler nejen ve Vídni, ale také při psaní Mein Kampf, kouřil svou dýmku o sto šest.

Velmi informovaní lidé se domnívají, že právě jeho abstinence, kdy na čas přestal kouřit a zavedl pomocí novin Národní zdraví něco jako kritiku kouření, že právě to jej stálo vymazání ze hry.

Lež o Hitlerově „tažení“ proti kouření ale vyvracejí fakta, kdy němečtí vojáci fasovali tabák do své války od stejných firem jako američtí.

Po válce se svět „rozdělil“ na dvě poloviny. Východ a Západ.

V této věci je zajímavé, že když komunističtí ideologové pořádali své hony na amerického brouka, mandelinku bramborovou, tabák opět pominuli. Nic se přitom nenabízelo více, než říci lidem pravdu. Amerika kolonizuje svět pomocí tabákových drog, které z lidi dělají roboty závislé na systému.

Kdepak, školy, úředníci, novináři i dělníci, každý šel lapat mandelinku – amerického brouka.

Tabákoví podnikatelé po prokázání rakovinotvornosti tabákových směsí neodešli s omluvou ze scény, ale začali intenzivně skupovat a ovlivňovat informační média.

Tak se mohlo stát, že v době, kdy američtí lékaři za své peníze inzerovali v tisku, že kouření je rakovina, tedy ve stejné době v televizích běžely reklamy.

Cigarety Cool prý léčí nachlazení a kašel. Reaganovo Chesterfieldky zase přinášejí tu správnou pohodu. Proti obrovské mediální propagandě tabákových výrobků neměl daňový poplatník šanci.

Dnes už má tabákový průmysl zkolonizovaný celý svět. Místo jednoduchého řešení této pandemie se v čele s tabákovým průmyslem vytváří Rámcová dohoda o kontrole tabáku.

Tento podvod propagují jak tabákoví podnikatelé, kteří vedli státní delegace jednotlivých zemí, tak i hygienické centrály a z jejich příkazů mnoho oficiálních institucí.

Na tabák stačí málo. Zakázat ho distribuovat dětem. Už závislý kuřák patří lékaři, ale děti lze ještě stále zachránit.

Místo toho média zavedli unikátní, zcela nesmyslný termín: Protikuřácká kampaň! Média a státy pořádají protikuřácké kampaně, omezují a šikanují nikoliv tabákové podnikatele, ale naopak jejich oběti, již nemocné kuřáky.

Kuřák je ale oběť, otrok cigarety, proč mu ztrpčovat život?

Přišel další neuvěřitelný systémový krok. Jak obhájit kouření, tento produkt, když politické reprezentace hlásají, že hájí zájmy svého lidu?

Tabák nezaváhal, nejen v naší zemi po revoluci, ale prakticky po celém světě zakládá a financuje jak politické strany, tak jednotlivé zákonodárce.

Co hůře, infiltruje i do hygienických centrál, kde, dnes už i podle soudního rozhodnutí nezávislého US soudu (2006), které prokázalo jeho porušení zákona o zločinném spolčení, falzifikuje data, zkresluje informace a dobudovává neviditelnou síť k ovládání lidí.

Položme si otázku:

Jak se mohou politické reprezentace starat o své občany, když je platí tabákový průmysl, který jim je invalidizuje a zabíjí. Útočí výhradně přes nejzranitelnější prvek společnosti – děti.

Zneužívá jejich vrozené důvěřivosti. Důvěru dítěte ke společnosti, ke státu, k filmovým hvězdám, že by takovou zradu na něm nikdy nemohly udělat.

Aby představovaly ve svých filmech nemoc a smrt jako znamení dospělosti, sexuality a kvality života.

Děti netuší, jakou sílu mají peníze a domnělý pocit moci.

Děti netuší, kdo uspává jejich rodiče.

Víte, sedíme u televize nebo u počítače a na koho vlastně pracujeme?

Na nomenklatury, které si užívají skutečně bezstarostného života, protože kdyby byly při vědomí, nemohly by tento zločin připustit.

Parcelují zemi, ničí ovzduší, vodu a skrze tabákové daně a krytí tohoto zločinného podnikání, likvidují vlastní lid. Politici. Mají ochranu před vlastními zákony, luxusní vily, dovolené a v klidu nám kradou životy a likvidují celou zemi.

Nemůžeme se ale na ně zlobit. Dali jsme jim důvěru.

Pojďme si říci, co nás stojí.

Zjednodušeně a pravdivě všechno.

Politici nevěří, než svému rozumu. Ten jim zcela správně říká, že je dobře zabezpečit vlastní rodinu.

Snad také proto mají často miliardová konta. Ti vlivnější vlastní celou síť nadnárodních společností.

My zase sedíme naštvaní u televize, v práci nebo v hospodě a chceme zapomenout na ten hrozný svět.

On je ale krásný a velmi důmyslně stvořený.

Pokud budeme věřit politikům, zbudou poslední obrázky krásného světa jen v kině a televizi.

Vymřeme na tabákovou kulturu a její nositele, bacilonosiče.

Oni ale už mají vytipovaná místa pro sebe a své blízké.

Spřádají plány, mají skutečně spiritistické spolky.

Na zemi prý nechají tolik lidí, kolik budou potřebovat.

Ti budou muset konzumovat jejich nemoci i léky, jejich nekvalitní stravu. Zlikvidují vše rozumné a svět promění v jeden koncentrační tábor.

Přesně v duchu Hitlerovy myšlenky, myšlenky jeho dýmky. Všichni jako jeden. Jedna říše. Všude kamery a špionáž, všude spokojený jeden člověk.

Víc se nás asi na zem nevejde, vypadá to.

Farmaceutické firmy vládnou spolu s tabákovým průmyslem už opravdu dlouho. Mohu zmínit příklad z vlastní rodiny.

Můj prastrýc kdysi v polovině minulého století odmítl distribuovat lék jedné firmy a nabízel levnější, jiný, ale stejně účinný. Během několika týdnů byl za trest převelen na venkovské pracoviště z prosperující a kvalitní ordinace.

Kdo dal šíleným vůdcům nad námi takovou moc?

My sami.

Za podíl na divadle, kterému říkáme civilizace. Kde si hýčkáme smrt ve svém středu a ona nám za to občas koupí jeden lékařský přístroj a podporuje dobročinnost.

Tabákový průmysl.

Šel ale ještě dál. Už mnoho desítek let nekouříme přírodní tabák, protože lidé mu přivykli natolik, že už by mohli prohlédnout a probudit se.

Jenže chemie je věda geniální. Tedy asi od počátku šedesátých let se do tabáku přidávají látky, násobící jeho halucinační účinek, stejně tak sílu jeho závislosti.

Je to zvláštní. Nedávno jsem v novinách četl zprávu o tom, jak jsou češi zdraví. Jak je vše v pořádku.

Jenže mám také zprávy od lékařů, ty říkají, že asi milion českých kuřáků trpí rozedmou plic v některém stádiu. Zpráva hlavního hygienika o respiračních onemocněních to taktně pomíjí. Máme vrozenou úctu k autoritám. Je to škoda. Měli bychom se více ptát.

Mně nezbývá než věřit, že byl Nebeský Otec, jediný živý Bůh JHVH, tak moudrý a zabezpečil všechny své děti před touto vzpourou proti životu. Přitom pracoval ve třech! S Kristem a Duchem Svatým. Pravda ale je, že měli dost prostoru a všechnu Lásku, také účinnou sílu – Ducha ve svém středu.

Dnes nám vědci říkají, jak hloubají nad geny a že jsme blízko zázračné medicíně.

Jenže lékařská zpráva od jednoho ze zakladatelů říká, že pokud by to vůbec bylo možné, tak zpracování genetické informace by trvalo staletí při současném trendu zlepšování výpočetní techniky.

Je temná noc. Opravdu temná noc. Poslouchám blues a píšu svůj poslední list.

Zítra už nezačnu psát nový.

Popsal jsem tisíce stran textu prakticky s jedinou prosbou, přestaňte nechávat děti na pospas úchylným, sadistickým, tabákovým podnikatelům, kteří se živí naší likvidací.

Za deset let složité práce se projektu nepodařilo získat jediného právníka, státního úředníka, ale ani kohokoliv dalšího, aby vedl při a zvítězil nad tím zlem. Pomohl dětem od tabákové drogy.

Chceme tedy vymřít pro hrstku samozvaných správců země?

Kteří odsoudí děti na smrt ještě, než ty dostanou svůj rozum a cit, aby se mohly rozhodnout?

Pro politiky, kteří zadávají vědeckým ústavům umělé vytvoření ženy. To není žert. Prakticky celé klonování začalo požadavkem na jednu nádhernou filmovou herečku.

Každý vlivný muž ji chtěl mít.

A což teprve takovou, něco jako Doly?, která by neodmlouvala, ale jen se něžně přitulila a plnila ty nejtajnější sexuální přání.

Přemýšlím, pro kterou hvězdu bych se rozhodl já.

Asi ne pro ty, které přináší dětem smrt a z tabákových peněz si staví luxusní vily, když roznesou tuto nemoc, tabák, do celého světa.

Potom adoptují dvě africké děti, dají na starost služebným, které platí z peněz z tabákové reklamy a média je opět opěvují.

Statisíce českých dětí zplynovávajících se na ulicích tabákem nikoho nezajímají?

Média slouží jen k uspávání lidí. Budují neoduševnělou konzumní kulturu, místo, aby vyhledávala talenty. Vytváří umělé pře a problémy, abychom nevnímali ty skutečné.

Tabák je krutý sen. Skupinový sen. Je to skutečný spiritismus, jehož jsme nechtě účastni.

„Mocní“ rozparcelovali planetu podle svých potřeb. Lidi vyhnali do velkých měst, učinili je zcela závislými spotřebiteli.

Málokterý rozumný urbanista by postavil velká města na břehu moře. Opravdu by mohl roztát ledovec a zaplavit téměř třetinu lidí, pečlivě poskládaných v těchto ocelových městech.

No ledovce, kdo je ovládá?

Já myslím, že Bůh měl dostatek času pro svou tvorbu a byl s ní velmi spokojen. Dnes říkáme, že připouští hrozné věci. Ale vždyť naším bohem je skutečně tabák, také herci, kteří tuto nemoc roznesli do celého světa. Ty uctíváme a děti dále necháváme na pospas tabákovým firmám.

Sloužíme jednoleté bylince vším, co jen máme.

A chemikům, kteří se jí zaprodali a za peníze z nás vytvářejí živé stíny.

V Bibli se dočteme, že nejobezřetnější ze všech živočichů se ukázal had.

Za to dostal příkaz, aby se plazil po zemi a živil se prachem zemské půdy.

Neviděl jsem hada, který se plazí po zemi a živí se hlínou.

Tak jsem si řekl, že je to třeba vzkaz od milujícího Otce.

Že ten had syčí až v našich ústech, vyvolává falešné představy a naděje, dává falešný pocit uspokojení a bezpečí. Že přežívá v nás.

Ten had je tabák.

Vládne celému světu. Vládne nám všem. Slouží mu zákony i lékaři, umělci i státníci, celá politika, jeho jediného se zákon nedotkl.

Naopak ho nazval potravinou a dotuje jeho produkci.

Ta kytka je zatrápeně chytrá. Propojuje lidi skrze naši mysl.

Podrobuje si nás, dostává nás pryč ze svého království. Ze země, kterou asi chce od nás ochránit, protože ji ničíme od A až do Z. Ve jménu vlastního pohodlí a snů.

Na místo Krista jsme povýšili jednoletou, smrtící bylinku.

Chtělo by to na chvilku vypnout rádio, televizi, odložit noviny, které informují o včerejším dni a zamyslet se nad tím dnešním.

Abychom skutečně viděli, abychom měli naději na krásný život ve skutečnosti.

Potřebujeme návrat Ježíše Krista, ale on nikdy neodešel.

Potřebujeme jeho vládu nad světem, aby v jednom duchu bylo mnoho druhů a mnoho lidí různých povah.

Nemůžeme učit děti, že odměnou za vzdělávání a získávání přátel, pěkné skutky, je smrt.

To je lež.

Vždyť ne tabák, ale Kristus slíbil: „Každý, kdo ve mně věří, i kdyby umřel, bude živ.“

Tak hledám Krista. Jeho vítězné zjevení je blizoučko. Příjde ve své moci, aby zachránil lidi, před zkázou, kterou si sami budujeme ve slepé víře v politiku, mediální svět a jeho celebrity.

Co mu řekneme?

Jo, dobře jsme se o to starali. Tabák je zaset po celé zemi. My civilizovaní vymíráme na obžerství a tabák a téměř dvě třetiny světa žijí v nedostatku, často v oblastech hladomoru, bez kvalitní vody a základních potřeb. Můžeš být spokojenej, dobře jsme to tady opečovávali?

Taky bychom mu mohli řícit, že za to může jeho Nebeský Otec.

Dal nám svobodné rozhodování. Vykoupení. Sebe, Lásku a naději.

Abychom učili děti žít a nikoliv umírat.

Nejprve musí přijít tělesné tělo, píše apoštol Pavel. V něm se učíme vnímat, pohybovat, hledat potěšení, radost, odpovědi na naše otázky. Teprve potom můžeme obléknout skutečné. Které obstojí v Ráji, který je nejkrásnějším projektem naší historie a nezařizovali ho lidé, ale jediný živý Bůh JHVH (Jahve).

Nu dobře. Svět vypadá, že pomalu končí. Bush už uvažuje o stěhování na Mars.

Nechci být osobní, ale je to zvláštní myšlenka tohoto pokerového hráče.

Koho by napadlo přesídlit lidi na Mars?

Tam je fakt hodně daleko a ty podmínky tam nejsou příznivé. To ani Bushovi by se tam nevešli a prostředí tam by připravovali několik tisíciletí. Pokud to tedy Bushovi umí???

Bushe to tedy napadlo, jako asi i jiné věci.

Dítě by napadlo, jestli není dobře zastavit likvidaci této země, než se stěhovat na Mars. Kdyby třeba přišel s myšlenkou na oživení pouští, ale na nás stačí i to, že je potřeba se stěhovat jednou na Mars.

Dobře, Bush chce na Mars.

Že bychom ho tam poslali? 🙂

I s jeho kamarády, kteří mu platí volební kampaně. Zbrojaři, farmaceuty a hlavně tabákovými barony.

Třeba by se na Marsu Bush i se svými tabákovými plantážníky uchytil.

Před lety mne napadl takový vtip na pana prezidenta, při vší úctě k němu.

„Jak se máš?“ Zeptá se papež prezidenta. „Dobře, až na ty lidi…“ postěžuje si prezident. „No jo, tomu se asi nevyhneme…, ale co, hlavně, že se daří práce,“ přitaká papež. „A co ty vlastně děláš?“ Zeptá se prezident. Papež se rozčílí a křičí: „Já jsem přece zástupce Pána Boha na zemi, to bys měl vědět!!!“ I prezident začne křičet: „To bych teda měl vědět, že mě zastupuješ!!!“ Začnou se mezi sebou prát a urážet. V tom okamžiku se z nebe ozve hlas. „Copak to tam dole vy dva děláte?“ Papež vzhlédne k nebi a odpoví: „A co je tobě do toho?“ „Mě nic, ale Bush by to chtěl vědět!“ odpoví hlas z nebe.

Tak co teď s tím. Napadlo mne se přidat k nějaké náboženské skupině.

Ouvej, samí soudci z lidu. Všude.

Skoro každý plánuje, že ti zlí musí být zničeni, aby ti hodní vyvolení tady laskavě mohli vládnout nad zbytkem lidí.

Prošel jsem desítky sborů, kostelů, ale Krista jsem ulovil v řece. Tedy spíš dopis od něj. Bylo mi smutno. Kouřil jsem a chytal ryby.

Řekl jsem modlitbu: Ježíši Kriste prosím Tě mě je tak smutno, neposlal bys mi jenom nějaké znamení, něco pro radost.

Vytáhl jsem udici a na háčku byl list. V něm bylo od červů prokousané srdce. Neměl jsem halucinaci. Jsem opravdu dobře trénovaný šaman. Prostě jsem chytil list a v něm bylo vykousané srdce.

Nejdřív jsem si říkal, to musíš napsat o tom knihy, co se Ti děje v životě za zázraky.

Později jsem si řekl, že bude lepší zkusit zapracovat na tom, aby každý mohl vnímat ty své.

Neboť skutečnost je mnohem krásnější než iluze. Skončil jsem u těch Bushů. Pro tátu jsem jednou psal práci o tabáku, ještě do CIA. Ono to tam v Té Virginii mají všechno vedle sebe, celé to ústředí na ochranu tabákových listů.

Takže jaká je budoucnost. Sestrojí se nový člověk? Budeme pěstovat lidi na maso, na náhradní součástky.

Nebo přestaneme těm, kteří se nad námi povyšují a snaží se nám zakrýt výhled na skutečnost, věřit?

To je věcí každého člověka, který se svobodně rozhoduje.

To je Vaše věc.

Buď můžete číst Tabákové listy, jakési univerzální noviny, nebo poslouchat tabákovizi či si zajít do kina na další pěknou reklamu, instruktážní film ke kouření.

Já věřím jedinému živému Bohu JHVH, že miluje každého stejně. Že nejvíc Jeho Lásky potřebují právě Ti největší hříšníci. Věřím, že miluje i tabákové podnikatele i každého, kdo smí být tady na té nádherné planetě.

Na posteli mám knihu Zjevení. Svatý Jan píše velmi přesně o tom, co se nyní děje.

Prorok, kdo to vlastně je? Mají lidé jakési scénáře? Jak je možné, že Bůh předpověděl pád Babylonu stovky let dopředu ústy proroka, i jméno krále, který ho dobude a dokonce i jak ho dobude.

To je zvláštní. Nebo se vědci přeli celá staletí o tom, jestli teda zemi mají na zádech sloni, nebo jak drží? A v Bibli se píše, že se Bohu zalíbilo zavěsit zemi na ničem. Staletí před těmi hádkami o tom, jak že to vlastně je země ve vesmíru upevněná.

Taky přemýšlím o tom, že když se ta země tak rychle točí, že s ní neulítneme, my co jsme všichni na okraji.

Odstředivá síla. Něco jí vyrovnává.

Taky přemýšlím, kdo mne ráno budí, protože já to nejsem. Taky se někdy vzbudíte bez budíka, ne?

Přemýšlím, kdo zařizuje, že žijeme, i když tak hrozně s životem bojujeme.

Je to asi větší zázrak, než bychom čekali.

Na závěr se má napsat pár moudrých slov.

Nikdy není pozdě hledat skutečnost. Nevěřit světským vládcům, že díky nim žijeme tak pěkně organizovaně.

Je to úplně obráceně. Boží dílo je tak dokonalé, že to, co my s ním děláme, zvládne. Někdo se nám ho snaží zničit a přitom se chlubí, že ho léčí, ale ono opravdu drží jen Boží Láskou, silou Jeho Ducha a obětí Ježíše Krista.

Bůh nikoho nezavrhl a na rozdíl od rodiny Bushů, čímž se jich nechci dotknout, jako jediný dokáže probudit člověka k životu i po smrti. Jako jediný umí napravit škody, které jsou zde napáchány a přivést mrtvé zpět k životu. Žádné převtělování. V Ráji se setkáme s našimi blízkými, také sami se sebou, už v tělech neposkvrněných nemocí a hříchem našich prarodičů Adama a Evy.

Bůh jasně sděluje, že si nepřeje zničit lidi, ale samu podstatu ničemnosti, toho prahada, který svádí celou obydlenou zem.

Mylně se učí, že se budeme v nebi jako nějaké rozmazané figury nudit. To je neskutečná lež. Ráj je místo, kam se vracíme, kde se budou rodit dětí, stavět domy, bude tam příroda a jistě nás Nebeský Otec neučí pohybovat se v tomto těle, aby nám pak dal nějaké jiné.

Moje víra je, že dostaneme tohle tělo, jen osvobozené od genetických a degenerativních změn.

Že by bylo moudré učit děti, že život nemá konec, jen převlékneme tělo jako hadi. :-), protože dokud se těšíme z ovládání, souzení a usurpování lidí, pokud se bavíme sporty, protože tam dochází ke zraněním, byl by pro nás Ráj asi místem velmi útrpným a od toho jsme ochráněni.

Bůh myslí na každého z nás. Od prvního člověka do posledního démona, když to řeknu tak nehezky, neboť stvořil opravdu vše a všechny, hledá odpuštění pro tápající, odpadlé. Jeho msta je Láska, to my se soudíme podle našich měřítek, podle spravedlnosti tohoto systému.

Mám návrh. Pojďme mu udělat radost. Nehoňme se tady jako, promiňte, magoři za klamem, nemocí a utrpením.

Novináři a umělci už taky by mohli začít psát pomalu něco jiného, než co jim hodí zadavatel, tedy ranní káva a cigareta nebo touha soudit společnost.

Čeština je jazyk Bohu milý a dá se v ní číst ze všech stran!

Podívejte na ty přesmyčky, to není náhoda:

Tabák = kabát Láska = skála Ježíš = žiješ

Nechci Vás už zdržovat, ale ty přesmyčky, to si zkuste sami. Podívat se na věci z jiného úhlu, hrát si a ne se brát tak vážně.

Nebo – SOUD – to je přeci OSUD, ten ale píše právě systém, Boží soud je odpuštění a vzkříšení, tam je skutečnost, naděje i jistota.

Někdo říká, jaký si to uděláš, takový to máš. No, ale je nás tu víc a vzájemně se různě ovlivňujeme. Hlavně jsou tu ale děti, které nemají svobodnou volbu, jsou plně odkázáni na rozumnost nás dospělých. Zastavme tu rostlinu, která nás zaplétá do představ snů.

Během novinařiny jsem přišel na to, že když někam přijdete s lístečkem:

Hoří Vám děti, (mimochodem přesmyčka této věty je = idiot vrahem), tedy, když tohle někam napíšete, tak nikdo nejde pomoci, nejdřív budou zkoumat, kdo to donesl. Potom tam najdou pravopisnou chybu a odsoudí Vás za ní, dají samozřejmě pětku, protože písmenka jsou pro nás důležitější než obsah a na to také hyneme.

Věcem přisuzujeme větší hodnotu než živým lidem. Obraz pojistíte na miliony korun. Život dítěte velmi složitě a na pár desítek tisíc.

Pokud nějaký vztekloun pomaluje nebo poškodí pomník, v televizi se nad tím pohoršíme. Úplně slyším ty komentáře: „Kdybych ho chytil, urazím mu hlavu!“

Ale, že tady šílení distributoři gumují živé děti ze světa, to s námi nepohne?

Pokud nám opilec poškrábe auto, vyrazíme do boje a sháníme garáž, alarmy a já nevím co. Pokud nám zabíjí vlastní děti, mají kravatu a dobré mediální vystupování, ještě jim zatleskáme za dobročinnost, když z miliard, které mají z tohoto zločinu, uloupnou něco na jeden přístroj, který pomůže, lze-li, zlomku z jejich obětí.

Když nevstanete při hymně, jste vyvrhel společnosti. Nebo počmárat vlajku nebo jí dokonce zapálit, šup a máte flastr.

600 000 dětí se zapaluje denně na našich ulicích a nic se neděje? Proč?

Musíme to zastavit sami. Politici, které tabák platí, to neudělají.

Soudíme se opravdu přísně. Každým slovem. Zákony už máme prakticky na všechno, tedy kromě příčiny zbytečného vymírání a nemocnosti – tabákové pandemii.

Já ale už vážně nechci zdržovat. Jen Vás prosím, nejezděte s Bushema na Mars, je tam zima a i kdyby tam dotáhli všechnu tu naftu vytunelovanou, to prostě nevyhřejete.

Nikdo se nikam nikdy neztratil. Můžete se setkat se Všemi milovanými. Bůh si pamatuje i naše vlasy na hlavě a to se pořád mění.

Hledejte Krista a svěřte se mu. Je napsáno, že kdekoliv se dva setkají v jeho jménu, bude mezi nimi. Buď je to tedy schizofrenik jako blázen, což zjevně není.

Nebo na rozdíl od nás podvodníků a tabákových obchodníků má skutečně neuvěřitelnou moc. Probudit své děti do Ráje, kde připravuje příbytky přesně podle jeho slibu.

Nebe nechte andělům, to je zřejmě hrozná dřina a odpovědnost sloužit lidem. Těšte se do Ráje. O něm je příslib, že tam lidé budou užívat plodů své práce, rodit děti s minimem bolesti, je příslib, že tam bude lék na veškeré nemoci, radost a hlavně, že se tam NIKDO NIKDY NEBUDE NUDIT.

Nenechte si vmanipulovat představy o Ráji jako o nějakém nereálném převtělovacím podivném zařízení. Je to opravdu zahrada plná radosti, ale i starostí, rozumné míry bolesti jako ochrany a kvůli citu. Tam upněte svou naději, tam se setkáte s Vašimi blízkými a zjistíte, jak moc Vás milují, že jen dočasné sevření tohoto světa plodilo krutosti, hádky a šílené věci.

Musely se stát, ale rozhodně jsou proti Boží vůli. Dějí se, protože jsme dostali nejen tento laskavý slib od jediného, kdo nikdy nezalhal, od Stvořitele, ale také svobodu. Chtěli jsme si vládnout sami, bez Božího Ducha, tak sklízíme plody té činnosti a kdyby Bůh i zde neurovnával spory, vyhubili bychom se pravděpodobně už dávno a to by byla škoda.

Nevěřte systémovým, mediálním hvězdám. Vaše idoly Vás nepřijmou ani na návštěvu. Zkuste si vyjednat přijetí u Julie Roberts, nebo tedy pana Bushe, když už se do něj tak trefuju, natož se s nimi domluvit.

Pro objektivitu nutno dodat, že pokud by jste jim přinesli šeky na jejich volební kampaně a pohodlí, opravdu ale velmi tučné, asi by Vás přijali a nechali se s Vámi i vyfotit. Jenže do Ráje Vás nezavedou, jen na hřbitovy.

Snad ještě k tomu Zjevení Janovu. Je přece nesmysl, aby někdo, kdo má soupeře, popisoval tak detailně plán své bitvy, jako je popsán příchod Ráje ve Zjevení.

Bůh soupeře nemá, jen Lásku a moc dát vše do pořádku, až nás přestane se bavit tady likvidovat a ničit. Tak, aby každý byl zachráněn, do jednoho.

Nebuďme loutky tabákového systému. Hledejme vlastní scénáře.

Neházejme své hříchy ani na Satana, vyžádal si nás ke zkoušení a určitě by nás Bůh nesvěřil do rukou někomu, kdo by nás samoúčelně týral, jako to dělají politici a jejich služebníci.

Člověk nad člověkem vládne ke své škodě.

To je příčina mnoha našich strastí a utrpení. Odvrátili jsme se od Stvořitele a věříme lidem, kteří svým charismatem a planými sliby svádějí často celé národy, aby je podrobily do své služby.

Kristus přišel, aby nám sloužil, ne aby si nechal sloužit. Nepřeje si nemyslící dav, ale svobodné děti.

Najděte Krista, ale i pokud to neuděláte, věřte, že si ve správný čas najde Pán Vás. Nehledá soud, ale odpuštění, protože nejde o zničení zlých, ale zla, které je vprostřed nás a má větší silu, než my. Jde o tabákové podnikání, které z lidí dělá roboty systému na vlastní likvidaci.

Už aby zmizela ta tabáková clona.

Abychom spatřili skutečnost, Pána Ježíše Krista.

Přijď prosím Ježíši a ujmi se svých dětí, na které my nemáme čas, protože sloužíme rozmarům a zákonům moci, kterou nad nás postavil ten prahad, tabák a jeho pomocníci.

Jistě jim odpustíš, ale pospěš, prosím, zem chřadne a technologie k našemu zničení už jsou téměř dokonalé. Děkujeme.

Zdroj:
– Řetěz lásky k dětem (12.02.2007, Tabák a Česká republika !)

Pokusy na lidech v Česku legální?

V době, kdy se hledají úspory ve zdravotním systému, Ministerstvo zdravotnictví opomíjí důležitý fakt. Vědecká rada České lékařské komory vypočítala, že tabákové firmy působí státnímu rozpočtu každoročně škodu 80 miliard korun! (Pro představu by za tuto částku šlo vystavět penziony nebo rodinné domky pro 200 tisíc lidí!). Šokující na celé věci je, že závislost na tabáku je epidemická nemoc (Dg.F17.2), kterou má povinnost řešit právě Ministerstvo zdravotnictví. Chtěl jsem se na celou věc pečlivě informovat, ale na lince 11 80 mi operátorka opakovaně potvrdila, že Ministerstvo si přálo linku na recepci v telefoním seznamu nezveřejnit!

Tady ale řádka paradoxů rozhodně nekončí. Na serveru www.kurakovaplice.cz jsou poslední údaje o rozšíření této smrtící závislosti mezi českými dětmi. V minulém roce kouřilo v naší zemi už 1 350 000 dětí! A ještě více podivné je, že Ministerstvo zdůvodňuje první reformní kroky potřebou vydělat na nákladné nemoci onkologické a kardiovaskulární. Stejné Ministerstvo zdravotnictví má k dispozici už 120 000 vědeckých prací, které prokazují přímou souvislost mezi kouřením a desítkami velmi závažných chorob. V první řadě mezi nimi nalezneme právě choroby kardiovaskulární a onkologické.

Psychologové potvrdili, že kouření není projevem slabé vůle, ale naopak silné závislosti na chemickém složení tabákových směsí. O tom svědčí i přesná statistická čísla, kdy ročně se pokusí ukončit tuto závislost milion Čechů, ale podaří se to jen dvěma ze sta (!) a to pouze po statisticky sledovanou dobu. Ani zde ještě ale absurdity nekončí! Podívejme se na dětské kuřáctví pohledem zákonodárců.

Děti kouří legálně libovolné množství cigaret. Má to ale jeden háček. Jaký? Začínají kouřit běžně už v devíti, deseti letech. A tady je ten problém. Děti k cigaretě přitáhne důmyslný marketing tabákových firem, který zneužívá zejména filmových příběhů, ale také fotografií v některých časopisech. Do závislosti se dostanou během několika týdnů.

Jenže kouřit sice legálně smí, ale cigaretu jim nikdo prodat nesmí! Ovšem závislost je mnohem silnější než zákazy či poučky, cigaretu si tedy musí vyžebrat nebo ukrást. A to pěkně až do 18 let. Teprve potom si ji mohou koupit. A situace je ještě mnohem horší. Stát si stěžuje, jak mu vadí stále častější kouření marihuany a též hašišových cigaret. Dokážete si ale představit, jak dítěti nabídnout cigaretu marihuany či hašiše, pokud už není pěkně vyučeno tabákovým průmyslem perorálně drogu přijímat, šlukovat? No a poslední hřebíček do rakve také není příjemný. Zakazovat kouřit je stejně absurdní jako zakazovat cukrovkáři inzulin. Nemocný potřebuje svou dávku a jediným řešením je tuto epidemii dále dětem nedistribuovat.

Děje se ovšem pravý opak. Na krabičkách se objevují informace o některých nemocích, které tabákové výrobky působí. Tedy stát, protože tyto nápisy přikazuje Ministerstvo zdravotnictví, ještě kuřáky doslova děsí tím, že mohou dostat některou vážnou chorobu. To způsobuje doslovný rozpad osobnosti, protože kouření je nemoc, závislost nikoliv „koníček“ či zlozvyk a tím, že mi někdo ukáže střepinu z jejích důsledků, se nemoci zbavit opravdu nejde. Tyto nápisy podle rozumných právních názorů se na cigaretách objevily jen proto, že mezi ně byl umístěn i nápis „Kouření může zabíjet“. Z právního i lékařského hlediska ovšem povolení zabíjet není ani léčbou ani prevencí této epidemie. Pojďme ještě trochu hlouběji. Pokud Ministerstvo zdravotnictví přikáže takový nápis na krabičku s tabákem, fakticky tak vystavuje tabákovým firmám povolení k zabíjení spotřebitelů, navíc klamem, protože na atraktivních krabičkách kromě těchto „varování“, přesněji pohrůžek, nenajdete ani složení tabákové směsi, přestože tabákové firmy byly v USA mimo jiné právě za chemické posilování závislosti odsouzeny za zločinné spolčení (r. 2006).

A posledním skutečným varováním je, že tabákové firmy u nás ve spolupráci s MŠMT vedou vzdělávání dětí k většímu sociálnímu a právnímu cítění! Ano, slyšíte dobře. Firmy, které tady likvidují zdraví a životy našich dětí stát nejen nepřímo, sponzoruje, tato částka by jistě šla právně vymoci, ale ještě jim svěřuje vzdělávání dětí. A do toho všeho halasné volání po úsporách ve zdravotnictví. Ústava České republiky má jako prioritu ochranu dětského zdraví a života, zákon naopak přeje jeho ničení. Denně na padesát dotrápených zemřelých kuřáků začne kouřit nejméně sto dětí. Pokud Vám to vadí, měli byste se na Ministerstvu zdravotnictví zeptat, ale pozor mají neveřejné číslo!

Nebo se dozvědět o věci více a třeba podepsat online výzvu lékařů a pacientů za začlenění ochrany dětí před tabákem, řešení této zdrcující epidemie do zravotních reforem. Mnozí z lékařů také kouří, přestože vidí důsledky této závislosti denodenně v ordinacíh. Tak silná je umělě navyšovaná závislost na této droze a její moc nad zákonodárci. Měli bychom dětem pomoci. V současné době mají díky zákonodárcům skutečně jen pozici otroků, fakticky pokusných zvířat, neboť tabákové firmy vlastní i mnohé laboratoře na výzkum chorob. Jistě ale jen pro vyvolené. Zachraňme naše děti, je za pět minut dvanáct.

Martin Škapík

Řetěz lásky k dětem

www.retezlasky.cz
hlavní odborný poradce

MUDr. Jiří Votruba Mh.D.

Převzato:  http://hledani.gnosis9.net/