Tichá válka (The Silent War)

Vydáno dne 04. 11. 2006 (2305 přečtení)

Nedávno jsem se dočetl, že jednou z významných součástí používané „kuchařky“ na smrtící zbraně, vyvolávající neúměrnou nespavost a similující příznaky paranoi, schizofrenie, či deziluze a hluboké deprese, jsou ostře zaměřené skupinové ataky na cíleně, či náhodně vybrané oběti..

Motivováni oním článkem a zkušenostmi se pokusíme pomoci ozřejmit ono… Ani nenalézám vhodná slova… zavrženíhodné násilí.

Respektive pomoci se orientovat těm, kteří byli rovněž systémově napadeni.

A vlastně ani netuší proč.

Jejich uměle vyvolanou zmatenost v sociální orientaci, s příznaky těch nejzákeřnějších nemocí (jakkoliv již jejich samotné názvy jsou ve své podstatě stejně nepravdivé, jako zavádějící), považuji za zvláště odpudivý a neodpustitelný hyenistický zločin.

Jenž je „kupodivu“ stále ještě nepostižitelný a nestíhatelný.

Nejen proto, že je pravděpodobně silovým mocenským systémem (jedná se o zvláště sofistikovanou technologii), ale také proto, že dobře utajená technika a zbraňové systémy několikanásobně předstihly úroveň všeobecné vzdělanosti, právního vědomí, lidské filozofie a upadající etiky. Vše nasíleno počínajícím globalizovaně generovaným úpadkem mravních ideálů a humanity.

Tichá válka

© dmk1994/2006 

Jedná se vlastně o řízené útoky organizovaných uskupení (řízených zločineckých tlup), napadající (buď na privátní, servisní, zájmovou, stranickou, nadstranickou, státní, či nadstátní atd.), objednávku, fatasmagorickými ataky vytypovanou oběť, či rodinu.

Součástí teroru je i „okaté“ skupinové špehování přetrvávající více než než rok. Mohdy, je-li jedinec a jeho rodina odolnější, až šest let. Jsou známy případy, že skupinový mobing, z jistými přestávkami, trval i celých šedesát let.

Rudí náčelníci, STBáci a jejich uliční odborníci na udávání, zvláště v tomto oboru, dodnes rádi vynikají.

Součástí terorizování oběti jsou tedy cílené skupinové teroristické ataky (mobing).

Kamerové špehování, ježý může být nahrazeno masivním ozařováním oběti mikrovlnnou technologií.

Menší gangy, respektive zločinecké tlupy mohou být nasíleny zainteresovanými sousedy (na př. neustávajícím hřmotem, lokálním zvýšením pouličního provozu motorových vozidel, masivním štěkotem psů, neutuchajícími hlasitými „hudebními“ (pohříchu nočními) reprodukcemi, následnými pomluvami, rozšiřováním nehorázných lží o vás a vaši rodině, generovanými sousedskými spory atd. Podobné skupinové násilí (mobing) pak souběžně probíhá zejména na pracovištích členů rodiny vyhlednuté oběti.

A pamatujte:

Nikdo z násilníků, praktikující tento způsob teroru, neustoupí z tohoto zločinného ujednání.

Aby se rovněž nestal obětí. Protože jede na zvláště zuřivém tygru!

Vůdci těchto organizovaných zvrhlostí (sociopatičtí jedinci s nízkou sebeúctou, jednající bez zábran) jsou však profesionálními rváči skupinových útoků.

Nejznámnější základní tři typy útoků:

Napadení organizovanou tlupou „poznamenaných zločinců (Gang Stalking), se zjevně projevuje mnohonásobným sledováním a špiclováním, či elementárním nebo skupinovým dotíráním (Mobingem) s cílem dezintegrovat psychicky sledovanou osobu.

Prvotním úkolem je vyrobit z vyhlídnuté oběti, jak s oblibou říkají, “nedůvěryhodnou a problémovou osobu“. Jsou to vlastně „hráčí“ v obludném procesu dezintegrace. A to, co činí, jim přináší… obzvláštní potěšení! A nenechte se mýlit názvoslovím. Členové teroristických ataků jsou vždy „váženými občany“.

Kamerizace, odposlechy špiclování Co vlastně lze v této fázi směrového teroru očekávat?

Od prostých mikrofonů ve zdi, odposlechy telefonních hovorů, kontroly pohybu skrze čipy mobilů, respektive přenosných čipů satelitního sledování, odposlechy skrze směrové laserové paprsky, až po brutální mikrovlnné snímání vašeho soukromí, spojené s „pečením“ oběti mikrovlnnými přístroji), a konečně:

Psychoelektronický harassment řízený samozdokonalujícím se počítačovým programem (SELF Learning Software), jež vás odkáže mnohdy na věčnost, či do psychiatrické pevnosti.

Pokud podlehnete a necháte se vyprovokovat.

Přicházející atak se projevuje zpravidla neobyčejným navýšením dopravního ruchu (additional traffic). V blízkosti násilím napadaného bydliště (victim’s house), objevuje zvýšený pohyb osob, vzápětí se kolem Vás objeví podivní jedinci, kteří na Vás plivou, podivně skřehotají, zcela programově se Vám sápou na záda, zatímco v pozadí stojí šéf v bizarní motocyklistické prvorepublikové kožené čapce, vybavený předpotopní vysílačkou.

Zločinné uskupení praktikující mobing hýří specifickým humorem. A tak se kolem oběti vyrojí deset podivných „agentů 007“, s naslouchátky mumlajícími podivnou hatmatilkou jakési nesmysly do přenosných mikrofonu ledabyle zavěšených tak, aby jste je okamžitě zaregistrovali.

Svoji významnou roli sehrávájí i „známé tváře“ jdoucí vedle oběti a jakoby náhodou přehrávající si různé psypopatické skřeky, huhlání a neuvěřitelné pazvuky.

Zároveň se objeví kdosi, kdo vyhrožuje „zničením vašich dětí“.

Pokud je oběť netečná, lze skupinový teror nasílit o blikání laserovými generátorky přímo do očí, provokativně zjevným několikanásobným fotografováním oběti (vždy nasilené patřičným fotobleskem).

Když se vracíte v nočních hodinách domů, očekává vás na ulici váš velmi vzdálený známý, aby vám řekl, že vaše maminka byla prostitutka a vaše žena jde s každým, kdo si jen zamane.

Jindy, jiný dobrý známý, vám, opět beze svědků, se širokým soudružským úsměvem oznámí, že váš otec spolupracoval s Němci a váš syn je tlustý ničema. Nikdy nechybí ani jejich velký hite. Vlastně výhružka „… a tebe natrvalo dostaneme (nikdy není specifikováno kým, aby jste měl o čem přemýšlet) do blázince.“

Mohou rovněž vyslat místního opilce – slabocha, jenž zinscenuje nedokonané uškrcení vašeho šestiletého syna.

Pak se již čeká jen na okamžik, kdy onoho vyslance Zlého úmyslu jako řádný otec ve spravedlivém hněvu napadnete.

A právě tehdy, jindy neteční sousedé, všechno pečlivě zaznamenávají.

Jiným trikem je vyhrožování dítěti, že kvůli tatínkovi mu nejdříve uříznou prsty u rukou, pak jednu ruku a vzápětí i druhou. Ty opečou a pošlou v balíku rodičům. Jakkoliv tato varianta zní morbidně je hrůznou skutečností s podstatně hrozivějšími detaily.

Nezapomenutelný zážitek si dítě ponese celý život!

Vybraná oběť, i za přítomnosti ostatních členů rodiny, může být napadena i při jízdě automobilem.

Od prosté „bouračky“ s nejrezavějším vehiklem v Čechách, až do gansterského vytlačování z komunikace.

Může se rovněž stát, že se proti vašemu autu vyřítí v protisměru očividně neovladatelný vůz, jehož řidič leží zhrouceně za volantem a z úst mu kane krev.

O jeho život nemusíte mít však žádné obavy, neboť se vzápětí objeví jeho auto v souběžné jízdě vedle vašeho a buďte ujištění, že jeho majitel kypí zdravím a pohodou.

Pokud si oběť myslí, že alespoň doma unikne hlomození a očividným atakům, pak se hluboce mýlí.

Po chvíli zjistí, že většina sousedů v noci nespí.

Naopak buší do zdí, kovovými předměty přejíždí po topných radiatorech, aby v zápětí rozštěkávali své nově zakoupené bojové psy, případně je štvali na oběť jejich zločinného mobingu.

Můžete opakovaně slyšet z magnetovonového záznamu popůlnoční pětiminutový řev muže, jehož za živa požírají psi bojovného plemena. Křik a zoufalé volání o pomoc. Pravidelnou střelbu ze samopalů a rychlopalných zbraní. Můžete několikanásobně, v intervalu několika týdnů, spatřit tutéž scénu přepadového komanda neurčité provenience v tří minutové akci, za níž se nemusí stydět ani Al Capone. Před vašimi okny pravidelně souložící dva narkomany. Můžete pozorovat sousedku, jak každou noc kolem dvacáté hodiny noční štěká společně se svou bojovou dogou, či co to bylo.

Může k vám, čas od času a kdekoliv, přistoupit pochybné individuum s injekční stříkačkou a se slovy: „hele klídek“, na vás její podivně zapáchající obsah vystříknout.

Můžete být několikrát (např. 30x vykraden), neboť pomyšlení, že vám někdo cizí juchá po bytě, či šmatá na volant, by vás konečně mělo zcela rozhodit, naštvat, rozčílit, když ani infarkt není k zahození.

Zejména však finančně vyčerpat. Neboť jedině tak se nezmůžete na rovnocenou obranou.

A tehdy, kdy máte být, dle očekávání zmíněných zločinců, ukoptěn a zmaten, vždy kupodivu bez svědků, s rutinní pravidelností poštve na vás soused svoji zuřivou psí bestii.

Vy to vidíte a přemýšlíte o tom. Což je jejich dálším cílem.

Dokonale vás rozhodit.

Pokud se stanete obětí tohoto zvrhlého teroru, nemáte šanci si nikomu postěžovat, neboť vše, co řeknete bude okamžitě nasíleně použito proti Vám, jako důkaz vaší paranoidní podstaty, či schizofrenie. Tlupa gangsterů totiž jedná přesně tak, aby symptomy jejich teroristických činů simulovaly příznaky nemoci, jimiž se živí psychiatričtí odborníci.

Ti by vzápětí, pomocí svých všemocných chemikálií a těžce nabytých středověkých zkušeností, většinou nevědomky, či z profesní otrlostí a vyhořelosti, rozmašírvali vaší osobnost na mišmaš galamatyáš.

Přestože nemoc jménem schizofrenie prakticky neexistuje, neboť oblíbený a multimediálně velmi a cíleně oblíbený termín, je výdobytkem konce 19. století a znamená „rozdvojení duše “, můžete být zákonně hospitalizován a nuceně dlouhodobě léčen ještě podivnějšími chemikáliemi a drezurami

Případně týmiž léky i sterilizován.

Protože … bohužel mají tyto prazvláštní chemikálie (kupodivu vždy) několik cíleně vedlejších účinků.

A tak budete léčen na věrohodné příznaky nemoci, která ve své pravé podstatě svého jména neexistuje. Alespoň do té doby, než si s Vámi tlupou zločinců najatý gang vyřídí své účty.

Cíl onoho skupinového teroru byl jasný hned od samého počátku. Vyrobit z vás, pro společnost velmi nebezpečného schizofrenika z mediálně propagovaného velkofilmu seriálu „Mlčení jehňátek“!

Ptáte se proč by cosi podobného kdokoli dělal?

Pokusíme se odpovědět.

Snad proto, že vyhlednutá oběť má cosi, po čem touží „muž v pozadí“, závidí její invenci a úspěchy. Možná že stála někomu v cestě, nebo nepozdravila zbohatlíka Velikánoviče (jenž je v současné bezzákonní éře „jak utržený z řetězu“), možná jen nechce vyjít ze cviku, možná to považuje za přirozený boj silnějších proti bezmocnému jednotlivci. Pokud nejste politický odpůrce, nebo nevlastníte byt po kterém touží hned několik vašich sousedů.

Kdo ví?

Onu špinavou proceduru s vami udělají mnohdy zcela cizí, avšak vždy poznamenaní a pronásledovaní fikcí nepostihnutelnosti…

A vaši sousedé?

Nikdy nic neviděli a neslyšeli.

Jakkoliv se celý dům otřásal v základech generovaným hřmotem. Nikdo kupodivu neslyšel a neviděl.

Jen vy! A to je velké nebezpečí.

Řeknete si: „A co policie a pravní stát“!

???

Policie řeší občanské spory, až v mezním okamžiku, kdy se napadená bezmocná oběť začíná chovat „nepřiměřeně! A ti, co ještě před okamžikem neviděli neslyšeli, se zázračně mění v bystrozraké fenomény, slyšící i trávu růst.

Právní stát rovněž neznamená stát plný právníků.

Cokoliv řeknete, bude použito několikanásobně proti vám. Neboť vše, co by jste vyprávěl jsou „příznaky nastupující duševní poruchy“.

A pamatujte si, že naopak, cokoli by jste udělal by nedávno nevidící a neslyšící velmi přesně viděli, slyšeli a efektně nasílili. Dokonce by na vás pozvali některý z kanálů TV.

Zásady preventivní obrany: Ještě jednou opakujeme: Nenechte se mýlit, ale zmíněné zločinecké tlupy jsou reprezentovány velmi váženými a „nedotknutelnými“ občany.

Nikdy nepodlehejte dojmu, že se jedná jen o přechodný stav.

Jednotlivé útočící gangy mohou být řízeny sofistokovaněji, než se vám, kdy zdálo.

Jedná se o tzv. „Tichou válku“, s možností, že si kdosi, poblíž vás právě „ohřívá svoji vlastní polívčičku“.

Doporučujeme: Zrušit, či dát k „ ledu“ vaší telefonní stanici.

Omezit telefonování mobilem. Pokud se hodláte vytratit „na neznámé místo“, nechte mobil doma. Váš mobil, je zkrze dokonalé pokrytí našeho území, lehce zjistitelný.

Omezit sledování televize. Nejlepe systémem White Dot (Bíla tečka objevující se po vypnutí el. sítě.).

Na důležité schůzky nejezdit vlastním automobilem. Pokud byl napaden někdo z členů vaší rodiny, je vaše auto pravděpodobně vybaveno přenosným čipem s možnosti satelitní kontroly pohybu.

Nikomu nesdělovat základní data vašeho soukromí. Kde děláte, kam jedete a odkud to vlastně přijíždíte? Do popelnic neodhazujte nic, po čem touží prodejní popelnicoví magnáti.

Strašně zvědavého souseda, jehož s podivnou úporností zajímá vše kolem vaší rodiny, odpálkujte do příslušných mezí.

A nestrachujte se, že se nebude o to drzeji znovu vyptávat!

Budou vás stále kontaktovat. Přestože mají většinou přesné informace o každém vašem hnutí. V úrovni high-tec přenosu On Line. V obrazu i zvuku.

Pokud nebyla, po prvním nočním „hurhaji“, zjednána okamžitá náprava skrze zdravé sousedské vztahy, pak si již nikdy nestěžujete sousedům na randál, jež každou noc vychází z bytu od vedle, pod vámi, či nad vámi. Vaši dobří sousedé ve skutečnosti totiž vůbec nejsou ani dobří, ani hluší, ani slepí.

Naopak: Pokud se, za nepřeslechnutelného nočního randálu, pouze tiše „vypařili“, jako pára nad hrncem – velmi dobře vědí, co činí!

Pokud mlčí k místnímu řádění „jedné ze slušných rodin“ více než týden, neřku-li rok, či deset let, vězte, že jsou spolupachateli.

Podal by jste jim jen potřebné informace, v jakém rozpoložení se právě nacházíte a co proti vám v další fázi použít.

A pamatujte, že dětský skupinový teror praktikovaný na vybrané oběti ve školách může být nedílnou součástí útoku tlupy dospělých na konkrétní cíle.

Pokud je napaden člen vaší rodiny, věřte mu vše, co říká.

Dejte mu najevo, že jste připraven pro jeho obranu obětovat i svůj život.

Braňte jej, pokud možno svojí přítomností, v okamžiku skupinového ataku. Důsledně mapujte věrohodné, jakkoliv pitoreskní příznaky.

Jakkoliv jste v bezzákonní éře mnohdy zcela bezmocní, pokud víte, co se právě odehrává, stáváte se vítězem prvního kola.

Z letitých zkušenosti víme, že v této fázi „Tiché války“, velmi solidní obranou proti této profylaktivní selekci (třídního nepřítele, přestárlého obyvatelstva, politického odpůrce, bezbranného majitele bytu, či jen více informovaného hříšníka. atd.. ) je filmová kamera, fotoaparát, záznamová media a netečnost…

A nestyďte se je použít.

Se vší rozhodností…

Neboť Oni ani nevědí, co je to stud, mravnost a etika se od nich již dávno odbelhala.

Nespoléhejte však, že zvrácení, ve svých zvrácenostech ustanou.

Naopak!

„Poznamenaní“ okamžitě nasílí ataky o další zbraňové systémy. Přičemž vyhledají váš slabý článek v rodině, a na ten zcela jistě zaútočí se vší brutalitou.

Nic je nezastaví, ani vaše vstřícnost, či dokonce vaše bezmocná servilita.

Protože skupinový teror jim dodavá pocity, které jinak postrádají, avšak životně po nich touží. Pocit sexuální síly, moci a nadřazenosti.

Ale o tom příště…

Elektronický terorizmus (Electronical Harassment)

Vydáno dne 22. 10. 2006 (2358 přečtení)

Věnováno všem cíleně ponižovaným, obětem státně tolerovaného elektronického i prostého terorizmu, všem obětem skupinového i pracovního mobingu, obětem farmaceutického a chemického průmyslu, obětem elektronického a psychoelekronického harassmentu, obětem mikrovlnných ataků a na věčnou památku všem mučeným a umučeným obětem pseudovýzkumu i všech trpících v pseudopsychiatrických léčebnách.

Mind control – kontrola myšlení též vynucování si souhlasu účelovou propagandou, podprahovými invazemi, zastrašováním, mučením, cílenými reklamními šoty, nasílené o zablikávání rozdílnými frekvencemi a intenzitou, cíleným terorem, chemickými deriváty, psychoelektronickými nástroji ovlivňujícími jednak rovnovážný stav „klienta“, jednak pacifikující nežádoucí „závadné myšlení“, nejlépe v kombinací s různorodými politruckými metodami .) není, jak bychom usoudili dle termínu agentur, jež s nikým nekamarádí, výdobytkem současného zlatého věku. Jedná se o prastarou touhu jistého uskupení viditelně trpícího deviačními a neutěšitelnými touhami ovládat a ničit.

Těmi nejhrůznějšími způsoby, jaké je schopen vymyslet jen úchylný lidský zmetek.

Od prostého vyhladovění, bičování, drcení kostí, pomalé opékání na rožni, dušení, škrcení, topení, odmítání spánku, vrážení jehel pod nehty, stahování kůže, vkládání do vaříci vody, smažení na oleji, vypalování očního nervu, či odřezávání končetin, či trhání masa rozžhavenými kleštěmi vyřezávání a vykuchávání lidských bytostí…

Jen proto, že soused byl pažravý?

A jeho nenasytná pažravost, v kombinaci se systémovými úpravami bezzákoníků, snadno a nadmíru uspokojivě eliminovala kohokoliv, na něhož bezzákoníci v skrytu ukázali prstem.

Kdo vypočítá všechna ta systémová i nesystémová běsnění minulosti i přítomnosti…

Oblíbené byly, mimo psychického teroru i jedy, respektive drogy, způsobující smrt politického odpůrce, třídního nepřítele, náboženského odpadlíka, či nepohodlných sousedů, jejichž majetek se mi tolik zalíbil.

Mnohdy postačilo (tato zásada platí dodnes), že se mi naopak nelíbila sousedova invence a úspěchy jeho rodiny.

Bezzákoníci velmi radostně využívají služeb i celé škály deviantů, jejichž jedinou odměnou je utrpení druhých.

K zahození nikdy nebyl ani organizovaný skupinový teror (mobing, o němž se zmíníme ve zvláštní kapitole), když zákonem nepostižitelné zešílení nic netušící oběti a zničení celé jeho rodiny, na níž byl organizovaný skupinový teror prováděn, inspiroval mnohá inkviziční souručenství a „ismy“, využívající pažravost sousedů vyhlédnuté oběti, k sofistikovanějším formám teroru.

Tak, jak čas šuměl nad hlavami naších předků, zdokonalovala se jak technika s příslušnými prostředky, tak zákeřnost.

A již je tu dvacáté století se super tajnými policiemi, světovými válkami a masovým vrahem V.I.Leninem, jenž veškerý teror povýšil na státní princip.

Utrpení a dezintegrace milionů lidí si dokomce nechávají zaznamenávat na filmové pásy, aby se kochali svým dílem.

Objevuje se i nový trend – ovládání mas skrze Mind control – kontrolu myšlení ( , utajování pravd, deformace veřejného mínění (viz Public Relation) a Výroba souhlasu ( Manufacturing Consent( ).

Stále však výsledky neodpovídají potřebám globalizované bezzákonosti. respektive k zlatým zítřkům neootrokářského souručenství.

Systém zřejmě požaduje ještě více zmrzačených, tělesně i na duchu. Do popředí bezzákonných zájmů vstupuje celý bohatý sortiment chemického průmyslu a zdraví škodlivých prvků. Tím je vlastně téměř celá Mendělejova tabulka, je-li použita v potřebném množství, či naopak… jsou-li některé prvky vyhlédnutým obětem zcela odpírány.

Vše dokonale předběžně vyzkoušeno v koncentračních táborech, kde vybraní odborníci pracují na bázi kumulace hrůz teroru, v nichž chlor, fluor, mráz, hladovění a plynové komory, jsou tím relativně menším zlem.

Celosvětově řízený masový prodej psychodelických a návykově smrtícíh drog kontrolovaný státními tajnými službami, končí celkovou desintegrací jedince i zhroucením jeho celé rodiny.

V okamžiku, kdy je „klient“ dlouhodobě nesolventní, končí život na dávku silně „nečisté“ drogy. Chce-li systém ušetřit, tak na „předávkování“ krysím jedem.

Bezectní propagátoři tzv „lehkých“ drog zavile, a již zcela veřejně, skřehotají svá smrtící zaklínadla.

Jiní bezzákoníci, v zájmu své nomenklaturní integrace, útočí na vše, co ještě brání dezitengraci lidského společenství.

Ztráta etiky, všeobecné uhynutí mravnosti (rozuměj základního mravního kodexu) a umlácení pravdy k smrti je i příčinou vymizení logiky a veškeré soudnosti.

Prosím váženého čtenáře, nechť si povšimne, že zcela záměrně nepoužívám slov „nestydatý, cynický, bezcitný, bezectný, nemilosrdný atd. Neboť patří do kategorie humanistického vnímání světa, jenž již nenávratně zmizel.

Zkrátka: Byl umlácen k smrti.

Jakýsi zločinec, „hráč“ zpoza otroků současné sběře, jenž však spolkl černou kuličku, kalkuloval ve svých zločineckých plánech se skvělými tendencemi připomínajícím gangstérská 30. léta minulého století v USA.

Betonové botky, pohřby za živa, mizení beze stop atd.

Mýlil se! Zločinecké tendence překonaly věk starého dobráka Al Capona, několikonásobně.

Nyní se již jedná pouze o kategorii pragmatické bestiálity, organizovaných zákeřností, či hyenistické brutality.

Kupodivu se opět objevují „všehlasní dramatici“, chartizáni, „charizmatičtí politici“ a pseudoknížata z řad sběře, aby prý hájili naše nezadatelná lidská prává a svobody jednotlivce. Aby je vzápětí drasticky omezili. Prý v zájmu ochrany našich nezadatelných práv a svobod.

Za malinký okamžik jim dokáži, že tito bezzákoníci jsou prolhnanými lháři a podvodníky!

Ubezpečuji každého chlapce, či dívku, respektive naše děti, že utrpení, jež z drog vzápětí přichází, navyšuje radostné zisky právě těmto bezzákonníkům, jejich bankéřům, prominentům farmaceutického průmyslu i závistivým „sousedům globálního ničení dalekého dosahu“.

Nikoli nezajímavou odnoží bezzákoníků, poplatnou globálním tezím a bezzákonným směrnicím novodobých otrokářů jsou tzv. „Providenti“.

Tito bezzásadoví borci „půjčují“ na sprostý lichvářský úrok s cílem umořit dlužníka k zoufalství bezdomovce a k smrti v agonii.

Když odpovědní mlčí a nekonají.

Neboť vůbec nejsou odpovědní.

Pouze pobírají své prebendy, jako odměnu za vytváření bezzákonosti, či z napomáhání organizovanému spolčení nekalých úmyslů, respektive obzvlášť zavrženíhodných zločinů.

A slovutní ochránci práv a lidských svobod, chartizáni a dramatičtí humanitární bombardéři? Prozatím se „zmohli“ jen na pronásledování kuřáků, českých šovinistů, heterosexuálních harašitelů a propagaci euthanazie…

Nyní se pokusím váženemu čtenáři přiblížit tuto sběř kompilací třpyticích se propagačních letáčků, jež nás zaplavují den za dnem. Čím dál častěji.

Skvělé krátkodobé půjčky!

Téměř O K A M Ž I T Ě

A splátky…? Jen Považte:

Těsně pod psychologickou hranicí 300 % / den z pětinásobné výše desetiny 50 procentní poloviny dvacetinásobku námi poskytnuté hotovosti, z niž byla po odečtení nákladu na kýchání Velkého šéfa, předem stržena částka ve výši 10 procentního zisku z padesátinásobku celkové dlužné částky, včetně navýšení o 39 % daň z ukradené hodnoty vyplývající z námi poskytnutého hotovostního úvěru.

Splátkový kalendář upřesníme (navýšíme) po dohodě z vaším zaměstnavatelem (naším vazalem Billym Koníkem) v okamžiku Vašeho okamžitého propuštění ze zaměstnání, které za Vás s našimi přáteli vyjednáme!

Pokud máte družstevní byt, Vám a Vašim blízkým dohodneme okamžitě navýšení všech poplatků!

Myslíme totiž za vás!!!

Vaší následnou vyplývající platební neschopnost a navýšení dlužné

částky o dostatečně vysoké penále opět hravě vyřešíme.

Jsme tu jen pro vás!

Nejedná se o žádný podovod!!!

Značka: Musíme si důvěřovat!

Micro wave weapon (mikrovlnné zbraně) a bezzákonný Electronic and PsychoE-lectronic Harassment (Elektronický a psychoelektronický masový i individuální systémově cílený teror):

Neuvažujeme-li pouze naše 101% „pokrytí“ cíleně navyšovaným elektronickým smogem sestávajícího se z hnojníku mikrovlnného záření, pak se zejména jedná o zločinné zneužití vynalezů geniálního Srba Nikoly Tesly.

Pokud nechceme slyšet o technice, jež se dotýká samotných temných nebes a nezvaných návštěvníků.

Jaké nové vymoženosti na nás, podivně orientovaní chasnici vlastně dnes ještě připravili?

Mikrovlnné opékání, mikrovlnná dezintegrace osobnosti, mikrovlnné pobídkové systémy.

Pracující na bázi mikrovlnné trouby, radaru, či vyspělých anténních systému, či chcete-li pomocí elektromagnetických, magnetických a laserových přístrojů, generujících (pro běžného občana) obtížně detekovatelné krátkovlnné frekvence.

Vše nasíleno mimořádaně „učenlivými“ počítačově orientovanými programy a bezdrátovou technologií (Wireless Technologie). V současném období cílené bezzákonosti se vyznamenávají zvláště uchylní jedinci i „sousedi hromadného ničení“. Ti se, díky „hmotným dotacím“, krádežím a vraždám, v krátkém čase přeškolili z rudého uličního výboru pro likvidaci blaha občanů, na druh zvaný „Zářič“.

Z jejich oběti se naopak stává, na krátký čas, osvícený pán.

Jenž dočasně tancuje podle zadané frekvence „Buzerantdanz“.

To znamená, že oběť již cosi tuší a snaží se, avšak většinou marně, unikat vyspělým wi-fi microwave technologím a inteligentnímu a samozdokonalujícímu programu (Self Learning software), vyzařovaných i z bytu úchylného souseda obdařeného insigniemi obzvlášť odpudivě zákeřného vraha.

Jenž nebude a nemůže být nikdy usvědčen.

Neboť zcela cíleně neexistují ani zákony, ani represivní mechanizmy, které by ošetřily tyto pácháné zločiny! Naopak jsou veškeré informace z této komodity účelově potlačovány, či vydávány za přísně utajované skutečnosti.

A nyní si dovolím tiše zvolat: „Kde jste, vy všichni slovutní ochránci lidských práv a nezadatelných občanských svobod, církevní otcové, věhlasní lékaři a doktoři politických věd a práva.

Mlčí!

Proč?

Protože právě pronásledují kuřáky, hájí „lehké drogy“, propagují euthanasii, tunelují státní poklad, nebo naopak státní rezervy.

Trestají heterosexuální harašení, lžou a kradou?

Vše, čeho jsou Oni nositeli, jsou vlastně velmi věrohodné příznaky totalitní společnosti. Založené nejen na fyzickém, ale i na elektronicky ošetřeném duševním otroctví.

Když brutalita jim není cizí, tak jako ostatně mediálně propagované mučení lidských obětí. státně, či všeplanetárně zprostředkovaném teroru, lži, vydírání a likvidaci protivníků, či politických oponentů.

Nebo se snad právě obohacují na přípravě podkožní čipizace, či absorbují poslední poznatky Mind Control?

Ani se již neptám, jak je možné, že farmaceutický průmysl, jehož základy leží v někdejší továrně na barvy a v plynových komorách, bobtná neutuchajícím nadšením.

Virulentní viry, s novými laboratorně uspořádanými nemocemi, jsou velmi výhodné právě v kombinaci s mikrovlnnými zářiči (nikoli nepodobnými mikrovlnné troubě).

Suše konstatuji, že pouze ve světě bezzákonností jsou nelegální a zločinecké praktiky pojímány jako legální. Podle Jimi oblíbeného sloganu: „Co není zakázáno, je povoleno.“ Zločinecké praktiky se pak tváří jako zákony, nicméně stále jsou jen podlou úmluvou bandy ničemů.

Samotné mikrovlny jsou obsaženy jako elektrosmog či radiové pozadí. Co dokáží, v kombinaci s vygenerovanou ionizací vzdušného obalu planety můžeme pozorvat již dnes.. ,

Zajímavý je výskyt mikrovln u el. spotřebičů. Zejména pak u trafostanic a přenosových drátů. Nelze přehlédnout jisté souvilosti s jalovou složkou napětí a proudu, který prochází vodičem. Lze je vytvořit i pomocí vysílacích obvodů s anténou. Průchod mikrovln je dán útlumem prostředí, kterým prochází a vyzářeným výkonem. Dále je dobré vědět, že po odrazu se v kolmém směru dále šíří se stejnou energií jako vlna odražená a samotný odraz se děje až pomocí iontů vytvořených na třetí odrazové vrstvě v závislosti na indexu lomu Shnellova zákona.

Dosah mikrovl je dán prostředím (velký útlum na listech stromů, či v listnatém lese atd.), frekvencí (čím větší frekvence, tím menší dosah při stejném vyzářeném výkonu, což je dáno vyšším ohřevem a větším odporem prostředí, které je nuceno rychleji kmitat) a vyzářeném výkonu (např. WiFi 2,5 GHz má při vyzářeném výkonu 100 mW max dosah cca 400m, WiMax 5 Ghz 1W cca 5km (20km max)).

Odkazy:

Kdo neklade Zlu odpor, stává se jeho obětí – www.cibulka.net

Electronic Harassment

Vydáno dne 18. 10. 2006 (948 přečtení)

Několik málo slov o příliš závažné realitě…

Electronic Harassment – Nezákonné, respektive zločinecké používání elektronických a mikrovlnných zbraní s cílem eliminace, kontroly a stimulace myšlení jednotlivce i celých skupin lidských bytostí. Do tohoto zločinného systému je zařazeno agresivní periodické zablýskávání TV obrazovek (v ČR jsou to: Čt1, ČT2, Prima, Nova). Do této kategorie masového zločinu patří vysílání podprahových snímků, změny frekvence a rychlosti pohybu TV obrazu, atd.

Systémovou zbraní se stal rovněž prostý i cílený ektrosmog.

Každý, kdo plánuje, umožňuje svým konáním, nebo nekonáním, či propaguje budování, uzákoňuje, čí povolí uzákonit, prodává nebo obchoduje, respektive napomáhá budovat zdroje elektrosmogu, zvláště pak cíleného elektrosmogu, je masový zločinec.

Zločincem, se stává i ten, jenž takový masový zločin popírá, či zpochybňuje.

Pokuď tak činí vláda, politická strana, či libovolné uskupení kterého koliv státu, pak se jedná o organizované zločinné spolčení s obzvláště nekalými záměry.

Pokud takové uskupení zatajuje závažná fakta i skutečnosti ohrožující zdraví, životy, svobody a práva občanů, pak lze uvažovat o masovém zločinu.

Jedná-li taková vláda na popud jiného uskupení, lze tento masový zločin překvalifikovat na zločinné spiknutí proti občanovi, rodině, národu, státu, potažmo lidstvu.

Za stejně obzvláť odpudivý zločin je nutno považovat propagaci, plánování, výrobu podkožních čipů, jejich prodej a obchodování s ními. Za masového zločince budiž rovněž pokládán ten, jenž povolí, či dokonce podporuje přípravu a schvalování takových zákonů, či směrnic, umožňujících aplikaci takových čipů jakémukoliv tvoru, či dokonce lidské bytosti kdekoliv na této planetě.

Pod jakoukoliv záminkou.

Stejně odpudivým zločinem se pak jeví schvalování a propagace takových zvrhlostí.

Zdeněk Patrick

Mobing a monitorovámí vyhlédnuté oběti.

Vydáno dne 29. 12. 2006 (2806 přečtení)

Po nedávném hlučném mobingu, cítíme potřebu se pořádně vyspat.

Odjíždíme.

Sedím v autě, syn jde ještě zkontrolovat, zda jsem řádně vypnul plyn.

Civím do noční ulice i na náš ztemnělý dům. V tom mne upoutá obrazovka sousedů pod námi.

Je zvláštní. Nejen, že nebliká, jako ta naše, ale to co na obrazovce vidím… je i pro mne zcela neuvěřitelné…

Mobing – Co mi to zase neodbytně vrtá hlavou Pane!

© dmk1994/2006

2. října 2006 22:00 Praha 4

Po nedávném hlučném mobingu, cítíme potřebu se pořádně vyspat.

Odjíždíme.

Sedím v autě, syn jde ještě zkontrolovat, zda jsem řádně vypnul plyn.

Civím do noční ulice, ale i na náš ztemnělý dům. V tom mne upoutá obrazovka sousedů pod námi.

Je zvláštní.

Nejen, že nebliká, jako ta naše, ale to co na obrazovce vidím… je i pro mne zcela nečekané…

Vidím na ni totiž svého syna, jak jde po schodech.

Střih a zoom.

Nevycházím z údivu!

Vidím, bytové dveře. Ale zevnitř našeho bytu.

Poznávám je dle specifických úprav, které jsem na nich sám provedl.

Obraz je kvalitní a barevný. Jakkoliv se v bytě nesvítí, je obraz jasný a barevný!

„Dobrá“, říkám si, „každou chvíli by měl syn odemknout a otevřít.

Neuvěřitelné se stává skutečností.

Dveře na sousedovic obrazovce, či monitoru, se skutečně otevírají.

Již jsou dokořán!

Jsem v šoku.

Syn jde k plynovému sporáku. Jsou vidět všechny detaily.

Tu náhle, šikmo z podlahy, vystupuje cosi jako kužel světla a prostupuje mým synem.

Podle délky a kuželovitosti je patrné, že zdroj tohoto paprsku jde šikmo z obyvacího pokoje sousedů pod námi.

Mikrovlnná baterka, napadá mne okamžitě.

Kužel zamíří do obličeje mého syna. Ten se otáčí a jde do vedlejší místnosti.

Vzpomínám si nyní na červený, jakoby laserový terčík, jenž vídávám v obývacím pokoji nedaleko mé hlavy.

Kontroluji v reálu, zda syn někde v našem bytu nerozsvítil.

Není tomu tak.

A přesto, jej vidím zcela v Hifi úrovni v našem obývacím pokoji!

Na obrazovce souseda pod námi. Syn stojí právě vedle červenohnědé sedací soupravy charakteristických tvarů.

Není možná, řekla by moje slovenská maminka.

Já naopak cítím strašný vztek a upomínám se znovu na někdejší komunistické blábolení: „My si tě ještě pohlídáme“.

Střih.

Vidím syna vycházet z bytu a zavírat dveře.

Znovu vidím naše dveře v pohledu z našeho bytu.

Mrknu na naše okna.

Čirá tma.

Podívám na sousedovic monitor.

Vidím jasně a barevně naše dveře.

Střih.

Syn schází první schody. Již je na odpočivadlu.

Střih.

Syn schází druhé schody. Poznávám jej nejen podle charakteristické chůze, ale i podle obličeje. Neboť uživatel monitoringu právě používá zoom.

Střih.

Vidím první vchodové dveře z domu.

Zpozorním a sleduji jak sousedovic monitor, tak reálnou skutečnost.

Dveře se otvírají. Jak na monitoru, tak v reálu.

Syn otevírá další, tentokráte hlavní vchodové dveře. Jak na monitoru, tak v reálu.

Následuje zoom.

Opět pěkný detail hlavy mého syna a paprsek, jenž vychází z podivného bytu, nyní již velmi podivného souseda. Téhož, jenž s celou rodinou praktikoval celých pět let hlučný popůlnoční mobing.

Vidím v reálu i na monitoru, charakteristicky pohybujícího se syna po venkovních schodech. Ale opět „on face“.

Což je pro mne v ten moment stále neuvěřitelné.

A již je u mne.

Říkám mu: „Něco jsem si doma ještě zapomněl. A ty pokud budeš mít chuť, tak se podívej na sousedovic televizi. Jde tam velmi zajímavý program.

Odcházím do našeho bytu. Na rozdíl od syna všude rozsvítím a procházím pokoji i kuchyní. Nevynechám ani WC, či koupelnu.

Vycházím z bytu. Jdu po schodech, jako před malou chvílí můj syn.

Jdu k autu a již zdálky na mne syn volá: „Tati, ja jsem tě tam viděl! Zřetelně jsem tě viděl i s detaily našeho bytu. Věř mi!

Usedám do vozu a třídím si své poznatky.

To, co proti nám náš soused používá, je velmi sofistikovaná mikrovlnná aparatura.

Zbraň, jež může, za určitých okolností, vyvolávat nejen popáleniny, trvalou změnu krevního obrazu, ale i další vyplývající zdravotní problémy.

Rozpomínám se na všechny podivné zdravotní potíže, jež jsem v průběhu let absolvoval.

Jak se však sofistikovaná zbraň třetího tisíciletí dostala do rukou takového barbarského idiota.

Z úvah jsem vytržen dalším děním, jež jen potvrdí neutěšitelný stav celé záležitosti.

Sousedova choť, distinguovaná krasavice z minulého článku, nás právě zpozorovala.

Za malou chvilku vychází na balkon její povedený syn.

Nehledí směrem k nám.

O nás dobře ví…

Podívá se několikrát doleva a doprava. Když shledává, že nemáme svědky obrací se konečně i k nám, aby na nás vytrčil svůj prostředník v podobě „vosího bodnutí“.

Vzápětí si ukazuje oním prstem na zadek pak směrem k nám…

Zřejmě našel v pozdravu zalíbení a tak nám jej ještě několikrát zopakuje.

Dostávám nápad, jež uskutečním hned na druhý den.

Jsme opět doma. Větu, kterou mám připravenou, říkám manželce velmi tiše a nezřetelně:

„Mám takový dojem, že nám někdo vyměnil souseda. Zdá se, jako by to byl mimozemec“!

Jakkoliv je manželka zvyklá ode mne na ledacos, překvapivě zalapala po dechu!

Vzápětí ji nahlas uklidňuji: „Jasně, že si dělám legraci“.

Neuplyne ani pět vteřin a slyším opakování obou vět z bytu pod námi.

I když to nebyl můj původní plán. Jsem na výsost spokojen.

Funguje to v hifi úrovni!

A již vím, že chtějí, abychom věděli…

Nicméně čekám. Den, týden, měsíc.

Pak se programově setkávám se svým známým a ptám se jej na onoho souseda, jehož rovněž zná.

Jedna část našeho rozhovoru je pro mne šokující.

„Možná, že ti ho někdo vyměnil. Možná mimozemci“.

Odpověď tedy přišla z překvapivě nečekaného směru.

A jak jinak? Zdravím opět všechny strážce zákona, stát plný právníků, nepodplatitelných politiků a dýchavičného ombudsmana.

Jak jsem si přečetl příslušné zákony, mobing je prakticky nepostihnutelný. Monitorování spoluobčana je sice neetické, nikoli však trestné.

Trestný není ani cílený elektronický harassment a elektronický terorizmus. Neboť převážná část obyvatelstva ani netuší, oč běží.

Ve stylu „co není zakázano, je povoleno“.

A jestliže „o tom raději nic nevím, tak to vlastně ani neexistuje“.

Jestliže to neexistuje, nemůže to být trestné.

Trestná je naopak pomluva.

A tak zuřivě mlčím a prchám ze svého bytu právě tunelovaného družstva „Musíme si přeci důvěřovat“.

A právě o to šlo.

Měl jsem pěkný byt.

To byl skutečný příběh muže a jeho rodiny, jenž se setkal s intenzivně organizovaným mobingem. A pokud jeho mrtvolu budou pitvat, tak ani zkušený patolog nezjistí primární příčiny úmrtí, ani příčiny změny krevního obrazu. Neboť všeobecná neinformovanost, v ruku v ruce s naučenou nevědomostí, nebude ani náhodou uvažovat o masivním útoku a mikrovlnném ozařování právě pitvaného občana.

Neboť se jedná o nadmíru sofistikovanou, tudíž velmi utajovanou zbraň.

A pokud zahyne při automobilové nehodě, není třeba prohlížet pneumatiky, zda tam není vražen dvaceti milimetrový, speciálně upravený sedlářský nýt.

Pátý v pořadí.

Žijeme přeci v právním státě. Naozaj!

Nikoli ve státě plném právníků.

Nicméně…

Nejde mi to do palice. Vrtá mi to hlavou Pane!

Mobing a monitorování oběti pokračuje

Vydáno dne 12. 01. 2007 (1500 přečtení)

17. října 2006 Praha

Věrohodné příznaky a spyware, jež intenzivněji cloumá mým počítačem, potvrzují mé úvahy o pseudodemokratech (vladnoucích spíše díky netečnosti lidu), kteří i skrze Internet praktikují své představy o nezbytnosti potlačit jakoukoliv pravdivou informaci.

A protože tuším, co jim vadilo nejvíce, popíši další pokračování mobingu a mikrovlnného monitorování, jež patří do oblastí organizovaného zločinu.

Podle „našich“ zákonů, pronásledujícími kuřáky a podobnou havěť, je naopak podobné jednání legální.

Jakkoliv prý neetické.

Nicméně mám pocit, blížící se jistotě, že pokud Oni hovoří o etice, nehovoříme o stejné instituci.

Mobing a monitorování oběti II.

© dmk1994/2006

Několik dní poté, co jsem na vlastní oči spatřil schodiště našeho domu i celý náš byt na monitoru svého souseda, jsem si začal uvědomovat další souvislosti s předchozím dlouholetým mobingem.

Vzhledem k charakteru snímků, kdy lze vidět monitorovanou oběť „tváří v tvář“, ať se již obrátí kamkoli, vyplývá, že se v žádném případě nejedná o prostou kamerizaci.

Tomuto příznaku odpovídají i jemné údery možného stropního snímače do podlahy, když sledovaný drze mění, v prostoru svého bytu, svoji polohu.

Vzhledem k četným mikro popáleninám sledované oběti lze rozhodně odmítnout i možnost, že se jedná o softwarově (Self Learning Software) posílený sonar.

Se vší pravděpodobností se jedná o sofistikovanou kombinaci mikrovlnné zbraně a počítačově řízeného monitoringu.

Rozhodl jsem se, že podniknu ještě jedno pozorování.

Nicméně na místě jsem zjistil, že na balkoně dlouhodobě visí jakési těžko definovatelné hadry, zakrývající jakýkoliv pohled do „monitorovací“ místnosti.

Čekal jsem tedy na příhodný den, kdy jsem použil svého syna, jenž nic netušil, jako návnadu.

A povedlo se.

Přijíždím autem z opačné strany ulice, odkud mne nikdo nikdy neviděl přijíždět.

„Manželé“ pod námi, i jejich ratolest, se domnívají, že mají v podobě mého syna, snadnou oběť.

Jejich drzá arogance mi opět umožňuje spatřit totéž, co před několika dny.

Vidím svůj byt, svého syna u počítače. Bohužel na monitoru svého souseda. Vidím navíc postupně i další prostory nejen svého bytu, ale i dalšího souseda. Vše krásně vyvedeno v barvách. Připomínám, že ač je v našem bytu zhasnuto a svítí pouze počítač mého syna, vidím na cizím monitoru vše jako ve dne.

Volám mobilem. Syn netuší, že jsem tajně odkudsi vyrazil a pozoruji z auta dění na monitoru sousedovic rodiny. Pohyb na monitoru mi dává za pravdu.

Střih a zoom

Vidím syna jít skrze předsíň. Již je v ložnici a zvedá mobil. Stále „on face“.

Říkám do mobilu: „Vyjdi na balkon.“

Skutečně jej vidím na sousedovic monitoru, ale i v realu otevřít dveře a vystoupit na balkon!

Zřetelněji než ve skutečnosti.

Porovnávám skutečnost a sousedovic monitor,

Říkám: „Běž do svého pokoje a rovněž otevři balkonové dveře a vystup na balkon.“ V reálu i na monitoru podivné rodiny vidím svého syna, jak otevírá dveře a vystupuje na balkon.

Opět jej vidím v reálu i na monitoru u divných lidí.

Opět jej vidím „on face“.

Což nelze vysvětlit jinak. než monitoringem z více míst, počítačově zpracované.

Zaznamenávám, že pod naším balkonem stojí jako vždy konkrétní auta, konkrétních sousedů.

Na druhý den májí dotyční sousedé nové žaluzie.

Počkám.

Do kdy ještě… Pane?

Mobing a odposlech skrze laserový paprsek?

Vydáno dne 24. 12. 2006 (1850 přečtení)

Rupa karjana (rupa – podoba; karya – úkol; arjana – získání): Vytváří podmínky umožňující pilotu prohlížet si vnitřní prostory nepřátelského letounu.

Schopnost Kriyagrahana naopak dovoluje pátraní po všech činnostech vyskytujících se pod zemí.

Prohlížení vnitřních prostor nepřátelských letounů, či podzemních základen je (doufejme) stále ještě snem agentů nejmenovaných mocností i podmocností. I když nutno suše konstatovat, že se na této problematice dozajista usilovně pracuje.

Nicméně od dob, kdy jsem předchozí větu napsal, mikrovlnné systémy velmi pokročily. Se vší pravděpodobnosti se jedna o bezdrátovou mikrovlnnou technologii umožňující ve spojení sebezdokonalujícími se počítačově orientovanými programy (Self Learning software) věci přímo zázračné. Včetně automatického vyhledání a likvidaci skrývající se nepřatelské osoby.

mobing a odposlech laserovým paprskem

© dmk1994/2006

Ani ve snu by mne nenapadlo spojovat texty šáster s realitou, již jsem byl svědkem. Nicméně stalo a jakkoliv to, co napíši, vypadá jako sci-fi. popisuji pouze reálné příznaky skutečných událostí, jichž jsme byli svědky.

Sousedé pod námi, divná rodina, stále ještě provádějí hlučný popůlnoční mobing. Na spánek není ani pomyšlení. Pracuji tedy na počítači.

Čas od času od něj vstávám a jdu si protáhnout kosti.

Mrknu na hodiny. Hrůza!

Jsou již dvě hodiny ráno.

Nezmaři pod námi , po celé dlouhé měsíce nevycházejí ze svého konspiračního brlohu, kde provozují nasílený popůlnoční rámus.. Jak říkám divná rodina. Jakkoliv přiznávám, že zdravotně štěkací vycházky dámy z konspiračního brlohu, majitelkou slintajícího pejska, jsou naopak pravidelné.

Nicméně, suše konstatuji, že jejich psík je po hříchu líný a nejraději vyje doma. To však paničce nebrání, aby si popůlnoci sama ráda zaštěkala za svoji zubatou bestii..

Kdyby někdo vyprávěl, neuvěřil bych.

Pak se mi vyserou u auta a část exkrementů se zázračně objeví až na střeše vozu. V té chvíli však již zvědavě stojím opodál a tiše sousedku pozoruji. Není to totiž poprvé, co mé autíčko je jejich středem pozornosti s nevábnými dopady.

Cítím, že situace je velmi trapná a snažím se zmizet.

Marně!

„Che“! Ty mi můžeš políbit prdel“, děla ona distinguovaná dáma, když provedla rekognici terénu. Pohodila hrdě hlavinkou, očistila si ruce od psích exkrementů, aby krokem pyšné princezny odkráčela středem. Tentokráte na mne kupodivu svoji zubatou obludu nevyslala.

Programově mlčím a schovávám kameru s nočním viděním.

Její o nic horší pán manžel, jenž kdysi, za časů několika „kůlu v plotě“ pracoval ve funkci „tlačenka angažovaného tatíka“ na ministerstvu financí a později u jakéhosi stavebního podniku jako moudrý kádrovák a agent pro zvláštní účely, si svého času objednal celkem čtyři sedlářské nýty do našich pneumatik.

Tichošlápek, jenž se po pučhadrovém puči se na křídlech prebend strany vznesl až na post úspěšného unikatele a a snad i váženého hoteliéra.

Nemohu se však zbavit nutkavého dojmu, že za časů našich pracovitých tatíků bych mu nedal vyčistit ani boty.

Avšak teprve čas mi sakra ukáže, jak hluboce jsem se mýlil.

Prozatím vím jen to, že jejich agresivní mobing, mne nechává netečným. Stejně tak jako fakt, že naše stěny mají velké uši.

V bláhové nevědomosti jsem však předpokládal mikrofonek z rudého koutku socialisticko budovatelské éry.

Nebylo tomu tak!

Pokud bych však objektivně komukoliv vyprávěl, nutně bych připadal i sám sobě velmi nevěrohodně. Přinejmenším jako šílenec z velkofilmu „Mlčení jehňátek“.

A já tuším, že právě o to jim vlastně kráčí.

Jediný důvod proč částečně poodhaluji systém agresivního mobingu je potřeba pomoci se orientovat obětem téhož, či podobného zlého skutku.

Přicházím domů, usedám opodál a civím na PC, jež se automaticky vypíná.

V místnosti je tma, jen pouliční lampa slabě protíná spad chemitrails.

Malý červený terčík se pohybuje po zdi, přes závěs u balkonních dveří. Kopíruje průhyb závěsů. Což upoutá moji pozornost. Rudý terčík je velký 10 mm a podle kopírování průhybu usuzuji, že zdroj onoho jevu musí být kdesi venku.

S tímto poznatkem však nekoresponduje fakt, že část své dráhy vykonal na vnitřní straně bytu. Přibližně v úrovni, kde mívám hlavu.

To ovšem ještě netuším, že pohybující se rudý terčík uvidím ve svém bytě ještě několikrát. A nejen ve svém bytě.

V té chvíli mne nic nenapadá a tak jsa ve dvě hodiny ráno od přírody líný a jdu spát.

Ráno se probouzím a na levé ruce, jež mi při spánku trčí z postele, mám vypálené znamení v podobě trojky.

Není to poprvé, kdy tento fakt zaznamenávám.

Sofistikovaná mikrovlná zbraň a mentální úroveň milého pána, o němž jsem hovořil, jsou pro mne v nepřekonatelném rozporu.

Jsa od přírody netečný, házím vše za hlavu a spěchám nakoupit do supermarketu kupodivu pouze s německy označením zbožím.

A co zákony tohoto státu? Bleskne mi v různých souvislostech hlavou.

Nic!

Stojím, jsa přirozený ČechoSlovák čtoucí pouze francouzsky, hovořící pouze česky, slovensky, rusky a English only, v rozpacích.

Němčina není přeci, ani náhodou, světovým jazykem.

Jakkoliv by ráda…

Náhle mne zabolí levé oko. Vidím v protějším zrcadle dva mladíky, s generátorky laserových parsků, jak mi pěkně probírají sítnici.

Má netečnost je u konce. Přiskočím, byť stařeckým krokem, k zvláště vydařenému mladíkovi a zcela bez skrupulí a přiznávám, že velmi neurvale se zmocňuji laserové agregátku. Oba mladící se dávají na rychlý ústup.

Ano, je to vydařený exemplář. Podobný těm, v mé náhodné učitelské sbírce. Kdysi je prodávali pod obchodním označením „světelné ukazovátko pro učitele“. Nicméně jsem je vídával na protější straně. Nikdy u učitelů.

Zelený a šedý zákal buď pochválen.

Odcházím ze „supermárketu“ a …

Blik, blick… Venku mi nablikal do mých téměř slepeckých očních ďůlků, z metrové vzdálenosti, několikanásobný flash neznámého muže.

Jsem na několik vteřin zcela oslepen.

Stále však nevidím spojitosti, jsa od své přirozenosti naivně přihlouplý.

Téhož večera, respektive časného rána, se opakuje nejen stereotypní bušení do zdi, vytí psa a klapání kopyt vzácné ženy již zmíněného pána, (běhající dozajista snad i po stropě), kombinované tří vteřinovými prodlevami mezi třískáním dveří, ale i blouděním červeného laserového terčíku po zácloně balkonových dveří.

Je pátek a my odjíždíme do jižních Čech.

Tam mne čeká další překvapení.

Moje manželka se mne ptá, zda máme něco, co červeně svítí…

„Nikoli“, odpovídám.

„Viděla jsem červené kolečko pobíhající po stěně v kuchyni. A pak také v obyvací místnosti“.

Zpozorněl jsem, neboť má žena zhola nic netuší. Mnohé si nechávám pro sebe.

„Jak velké to bylo kolečko?“ Ptám se.

„Asi jeden centimetr“, zní odpověď.

Zakrátko již poměřuji úhly, abych odhadl odkupak asi světélko přiharašilo.

Začínám tušit, že se jedná o sofistikovaný laserový systém sloužící k odposlechu.

Nicméně, muselo by se jednat o velmi silný signál.

Nejbližší možný zdroj, někdejší STBák, je od nás vzdálen asi 80 metrů. Opilec, jemuž svěřit sofistikovanou zbraň by bylo velmi neprozřetelné.

A hlavně, proč by to vůbec dělal?

Tento zásadní problém se v brzké době vyjasnil, krátce po překvapivém zjištění, že je moje rodina monitorována mikrovlnným bezpečnostním systémem.

Kým?

Soukromými osobami?

To je téma na další článek, jež bude následovat.

Sci-fi?

Nikoli, pouze reálné příznaky sofistikovaného mobingu, jenž nesleduje nic jiného, než důslednou dezintegraci napadaného, jenž by, nikým neinformován, podlehl.

Zdravím tímto právní stát plný právníků, nepodplatitelných politiků a statečně dýchavičného ombudsmana.

Večerníček pro „nejlepšího přítele“

Vydáno dne 26. 10. 2006 (1162 přečtení)

M O B I N G

© Zdeněk Patrick – 1999/2005 Praha

Nevyhlášený zákaz vycházení po osmé hodině večerní vylidní ulice, do nichž po chvíli naběhnou majitelé buldočích i jiných bestií.

Běžné noční běsnění, stereotypně začínající úporným štěkotem je odstartováno.

Místní obludy bojových plemen prozatím vychytrale mlčí v skrytu temných zahrad.

Nikoli však nadlouho. Zakrátko i ony zcela zřetelně oživnou.

Rovněž „ochranka“ nedalekého „Podvodprojektu“, se činí. I když je viditelně nespokojená s výkonem svých několika bestií. Již strká svému zbytečně zakřiknutému psímu borci svoji „milicionářskou kanadu“ do tlamy. Slyším hlasité pobídky, aby se psiska konečně rovněž rozběsnila na úrovni.

Ano daří se. Temnou, spoře osvětlenou ulicí se nese dosud neslýchaný sípající štěkot, jenž by poděsil i Ilju Muromce.

Dva psí giganti, s vytrvalostí přiblblého hovada, dokáží úspěšně proštěkat každičkou noc.

Jakkoliv nad ránem již vydávají již jen hlasité sípání, při večerním nástupu do služby jsou jeijch hlasivky v relativně dobré formě.

Jen si zkuste každou noc proštěkat. Od samého setmění až do kuropění.

Bez oddychu! Celých šest let.

Ráno sbalit svůj štěkací vercajk, odklusat někam na zasloužený odpočinek. Aby k večeru, radostně vrtěli ocásky a oddaně relativně jasnými hlásky poštěkávali na svého páníčka.

Aby páníček věděl, že může celou noc prohajat?

Zdá se však, že nehlídají „Podvodprojekt“, ale cosi jiného… Noční děj, přesněji „noční subotnik“, bývá mnohdy nasílen přidruženými brigádníky.

Kolem jedné hodiny noční, vychází na noční vzduch i naše, zřejmě sexuálně neukojená sousedka…,

Kdybych neviděl na vlastní oči!

Štěkala na svoji fenku?

Pane Bože, ona skutečně rozštěkávala svého psa.

Nebo snad dokonce štěká za něj?!?

Kdo ví?

Fenka se zdá být očividně líná. Spíše však již unavená. Své si již odvyla a odštěkala v minulých dnech, týdnech a měsících.

Sousedka tedy ještě malou chvíli odštěkává své popůlnoční blues za svou psí obludu sama.

Kdyby někdo vyprávěl, neuvěřil bych.

Konečně… Jako když starutujete nestartovatelný vůz. Buch bach nic Buch nic nic buch haf. Baf nic nic haf haf. Konečně si dal její metrový pejsek s tří centimetrovými zuby a věčně uslintanou papulou říci. (Je to tentýž milý pejsek bojového plemene, jenž na nás vždy, společně se sousedkou, či jejím zajímavě vyvedeným synkem, vystartuje. Vždy, když přicházíme z procházky, z nákupu, či přijíždíme z chaty.

„Šupáci. Vem si je“, zní i pro tentokrát jasný pokyn.

A už se na nás řítí jako parní lokomotiva. Neuhybám, není kam! Psisko zpozorní a znejistí. V tom již vybíhá povedený sousedčin synek a pobízí obludu řemínkem, aby dodal psisku odvahu. Avšak štěkající lidožrout již tuší, že budu bojovat. Nicméně stále se na mne se svými obřími zubisky řítí a řve společně se svým páníčkem, jak hejno draků.

Stále neuhybám. Vím, že raději zahynu…

Obluda svými prackami o to usilovněji hrabe směrem ke mně. Ty však očividně na domovní dlažbě podkluzují, čím dal tím více. Zmatený ostrozubý frankenstein si útok rozmyslí a obrací dračí papulu ke svým k páníčkům. Stále pobízen řemínkem a řevem mladíka. O němž vím jen to, že svého psa trénoval kopy do slabin.

„Šupák! Vem si ho!“, nanovo pobízí majitelka rozkošného psíka. V operaci „Šupák“ nastává zásadní obrat. Lidožrout se obrací a usilovně se cpe, zřejmě vylekán okolnostmi, zpět do podivného bytu.

„Zbabělče“, volá za ním ona nespokojená dáma.

Štěkot psů se nese nocí a několikanásobně přehlušuje hluk nedaleké dálniční spojky, ale i hlasitý řev opilců souložících již přes 20 minut před našimi okny.

Muži s ženami, muži s muži.

Co na tom záleží?

Vzápětí přijíždí automobil v ceně, kterou jsem za celý svůj pracovitý život nemohl zahlédnout ani koutkem oka. Z něho se vyhrne pět dalších řvoucích opilců, kteří ve druhé hodině ranní postačí přeřvat šílející psy, z nichž jeden by měl dostat vyznamenání za zvlášť odporné vytí.

Spokojená sousedka se již vrátila domů ze svého úspěšného štěkacího turné a její pejsek nyní spokojeně vyje doma.

Je asi 2 hodiny po půlnoci. A dole, pod naším bytem, se rozehrává další pravidelné audio šou.

Bouchání do zdí, vytí a štěkání psa, třískání záchodovými dveřmi.

Ano, opěrná zeď našeho bytu praská a kuchyni se pomalu, při každé ráně sousedčiných WC dveří sesedá o dalších pár milimetrů.

Rána za ránou otřásají celým domem, v němž chybějí, jak se chybně domnívám, nájemníci.

Mezitím opilci a souložící narkomani se zvednou z asfaltu potřísněného močí a jeden obzvláště řvoucí vylézá na střechu automobilu. Pěstí tříská do střechy a řve: „Jeď, Jeď“.

Auto se skutečně rozjiždí a opilec řve nadšením. Ještě více buší do střechy auta a řve své „jeď!”.

Téměř domestikované obludy v zahradách a bytech sousedů v blízkém i dalekém okolí (chované pro krvavé zápasy a lov bezdomovců) začnou opět běsnit. Nyní je jasné, že pokud se nic jiného nestane, vydrží jim to i celou hodinu.

Kupodivu jsem měl pravdu a za necelou hodinku se roprostře krajinou klid, Ach Bože jaký nádherný klid.

Japonský krvežíznivec z protější zahrady v tomtéž okamžiku začne výt na svoji vyvolenou. Z dlouholeté zkušnosti již vím, že zakrátko se opět stanu svědkem vrcholné čísla v gala produkci naší programově lomozící sousedky.

Z údolí se mezitím ozývá střelba rychlopalných zbraní a volání o pomoc.

Vzápětí výbuch dělbuchu a štěkající borci začnou na novo svoji serenádu. Objevují se ohňostroje a představa ustřihnuté kravaty muže, jenž nedávno vytuneloval svůj první milion dolarů, nemusí být až tak daleko od skutečnosti. Za 14 dní byl zabit jiným, jenž teprve začínal. Ale i ten byl zabit. Nedaleko, na asfaltové cestě, asi dvanáctiletá dívenka vyspává svůj další drogový sen. Její milenka a milenci milenců shání někde poblíž své další jointy. Nebo střehnou na opozdilého „dobrovolně_souhlasícího“ sponzora svých dalších drogových radovánek.

Třískání dveřma s 3 vteřinovým intervalem se prodlužeje na odpočinkových 10 vteřin. Sousedka s přibývajícím ránem očividně oslabuje, i když si navléká kopyta (zřejmě dřevěné sandálky) a buší jimi sem a tam do podlahy z zhotovené ze solidně znějících dlaždic. Pěkně se mapuje její poloha.. Vzápětí je zde další bod programu, známý z předchozích nocí. Tahání velkého a dostatečně těžkého objektu po již zmíněných dlaždicích (Snad mikrovlnné trouby vlastní provenience). Z jedné strany balkonu na druhý, či naopak z jedné části předsíně do kuchyně a zpět.

Což je stále ještě dobrý výkon. Bratru cca 16 metrů/6 sec. Zdá se, že nám sousedka vydrží ještě hezkých pár let

Vzápětí následuje pravidelné naběhnutí k záchodvým dveřím a …Třísk. Rána, jako z děla, pronikající až do morku kostí. Dub dub klap, klap žbuch Dub a už je zase na balkoně žbuch hrcxhrhcrhr, a těžký objekt je stěhován zase jinam: dub dub dub. Třísk dub dub dub a už zase směr balkón hrcxhrhcrhr žbuch, a již se stěhuje opět zpět.

Buch nic Haf haf Bach, Bach, nic bach, Dub, dub, dub,Třísk hrcxhrhcrhr.

Konečně jsou tři hodiny ráno. Tak jako každý den přijíždí sousedčin manžel, aby třikrát do ranního kuropění dlouze zatroubí klaksonem, jenž může soupeřit ze sirénou varující proti náletu.

Sousedka ztichne.

Klapot jejich kopyt, usvědčujících ji, že běhá nejen po zdi, ale snad i po stropě, umlká.

Dalších sedm zahoukání v úrovni trub andělů z Janovy Apokalypsy. Kopyta vybíhají na ulici a sedají pravděpodobně do malinkého auta, s motorem drtičky lomového kamení a výfukem majícím nejméně 20 cm díru.

Dunění jejich parní válcovačky rezonuje celým domem.

Auto je zřejmě navíc vybaveno obrovskými dveřmi, jejichž počet se limitně blíží nekonečnu. Nejméně však dvaceti. Buch_Buch_Buch atd. zavírají se jedno po druhém. A opět se otvírají , aby se ještě s větším úsilím nanovo zabouchávala. Konečně kola zavřískají tak, že by i filmoví gangsteři závistivě bledli. Automobil nevalné značky v prosmyku vyráží, jakoby by byl za volantem agent 007. Chvíli božský klid a vzápětí motocyklista se dvoustopým gigantem a ohromnými balonovými koly, vybaven předpotopním koženým oděvem a tváří biorobota, ždíma stroj, co jen řev dovolí.

Mučený stroj konečně vydává rachot na Měsíc startující rakety Saturn. Výfuk bez tlumiče je zajisté zesílen, nejlepší high technologií. Kolem přejíždí auto jehož stěny se nadouvají v rytmu mohutně nadupadné basy v rytmu techno a uvnitř vříská několik zdrogovaných děvčat a sterilní mládenci, do oblak hrozícími pěstmi, repují své poslední blues. Za chvíli se ozve náraz dvou aut.

Naproti začíná „huski“ smutně dlouze výt.

Na chvíli vše umlká, aby zanedlouho opět vše řvalo své pažravé JÁ do celého vesmíru.

Dobrou noc.

Já musím do práce.

Kolem mne přebíhá malinký pejsek na desetimetrovém modrém lanku . Obíhá mne a já padám podražen lankem. U nosu mi štěká malinká potvůrka a její hlas je kupodivu mocný jako zvon. Rozeznávám dalšího z protagonistu minulých a předminulých nocí. „Neumíš dávat pozor dědku! Ležím bezmocně na zemi a kolem mne již opět bez zájmu obchází místní přezrálá Multihelga krasavice s tampony OB.

Co se to vlastně k sakru děje?

Budou se snad bez našeho vědomí prodávat naše byty?

Berou snad všechny naše sousedky drogy? Staly se z nich alkoholici? Notoričtí kuřáci marihuany?

Zbláznil jsem se snad já?

Nerozumím, nicméně obdivuji jejich výdrž. Nejsem-li já i má rodina, mezi příslušnými gangy, dobře obchodovatelné položky?

Plných šest roků (1999-2005), den za dnem, týden po týdnu, měsíc po měsíci stejně obludný scénař.

Na jak dlouho jim vystačí síly pořádat tyto neobvyklé noční radovánky.

Čas od času se k stávajícmu popůlnočnímu ansáblu připojuje i syn již zmíněné dámy. A tak ušetřím poplatky za „autorská práva“

Jen diskotéku by si měl, co do výběru, krapánek zkvalitnit.

Popůlnoční konzert pulzujících bas a bicích přerušovaných štěkotem domestikované domácí bestie, je však super. Šacuji-li potřebné hlomozuvzdorné decibely a odhaduji, že buď jsou všichni moji sousedi totálně hluší, nebo se někam záhadně a nepozorvaně vytratili

Až později jsem pochopil, jak hluboce jsem se mýlil.

Jednalo a stále se jedná, jen o běžný, zákonem nepostižitelný, skupinově organizovaný mobing, na jehož konci měl být psychicky nalomený a dezintegrovaný majitel bytu, jež jako nebezpečně asociální živel, odjuchá do bezdomovecké marnosti.

A mohl bych popisovat další podstatné výdobytky současné bezzákonní éry, jak jsem je pocítil na vlastní kůži, ale považuji to za marnost všech marností. Přesto si dovolím malou poznámku.

Inspirovanou čtyřmi krásně vyvedenými hřeby postupně, tak jak šel čas, zaraženými v bezdušovém vybavení mého auta. A to tak šikovně, že bych bezpečně havaroval, pokud bych nekontroloval tlak v pneumatikách.

Kde jste vy všichni slavní zastánci lidských práv a svobod, chartizánští pronásledovatelé kuřáků, renomovaní doktoři práv, pronásledovatelé zákonem zakázaných, nicméně přirozených heterosexuálních aktivit, a nepodplatitelní (nebo nepolapitelní?) strážci zákona?

Převzato:  http://smit.wz.cz/zrcadlo/