Farmaceutická mafia

Jak farmaceutické firmy podvádějí veřejnost

Zdravotní péče se ve Spojených státech stala mega-miliardovým byznysem. Tvoří až 16% hrubého národního produktu. Státní příjem ze zdravotního průmyslu v současnosti přesáhl 420 miliard dolarů za rok a je na druhém místě, hned za zbrojním průmyslem.

Aby získali svůj kus koláče musí farmaceutické firmy přesvědčit lékaře, že lék, který vyrábějí funguje a úspěšně potírá nemoci.

Podle doktora Alana Levina a jeho knihy Rozkol v medicíně – Devět doktorů promlouvá (Dissent in Medicine -Nine Doctors Speak Out) to dělají následujícím způsobem:
„Mnoho těch, kteří se snaží profitovat na výrobě zdravotnických potřeb se setkávají se stejnou překážkou – praktikující lékaři zůstávají u stejných distributorů lékařských pomůcek a nepřechází na nové. Lékaři, kteří tradičně fungují nezávisle nezapadají do plánů korporací. Pokud společnosti nemají kontrolu nad svými zákazníky = lékaři, nejsou schopni garantovat zisk svým akcionářům… Proto se nemůžeme divit tomu, že se vedení hlavních farmaceutických firem rozhodlo lákat lékaře do svých táborů.“

Nejen, že od sedmdesátých let znatelně vzrostly náklady výrobců léků, také hodnota jejich akcií na trhu se dramaticky zvýšila. Vzrůstající příjmy zvýšili soutěživost a celostátně se stoupl počet reklam na léky. Reklamy v lékařských žurnálech ale i v populárních časopisech začaly být více kontrolovány a načasovány tak aby se objevovali ve spojení s novými objevy v lékařství.

Reklamní snahy začínají s dárky praktikujícím lékařům i studentům medicíny a do masívní kampaně jsou započítány snahy „rozmělnit“ přesvědčení, myšlení a politiku praktikujícího lékaře. Farmaceutické firmy najímají agenty, kteří navštěvují ordinace a distribuují vzorky léků. Popisují charakter léku a snaží se přesvědčit lékaře, aby jej předepisoval. Stejně, jako kterýkoliv jiný podomní prodejce, vyzdvihují přednosti svého produktu a přecházejí jeho nedostatky.

Doktor Levin říká: „Problém je v tom, že tito prodejci nemají řádné lékařské nebo farmakologické vzdělání regulované státními nebo federálními úřady. Ale i přes nedostatek vzdělání jsou tito prodejci velmi efektivní. Jejich prodejní kampaně jsou uvnitř Spojených států natolik uspěšné, že dnes téměř každý doktor používá lék, který mu detailně představil podobný prodejce. Tato praxe bohužel vede k nadměrnému používání léků, jak lékaři, tak laickou veřejností.“

Na univerzitní pracoviště jako do zastavárny

Farmaceutické firmy se také snaží uplatit univerzitní výzkumná pracoviště. Levin píše: „Farmaceutické firmy nabízejí granty na výzkum mladým lékařům. Lékařské fakulty dostávají velké finanční příspěvky za provedení klinických zkoušek a základního farmaceutického výzkumu. Výrobci léků pravidelně pořádají večeře a koktejlové párty pro skupiny lékařů. Někdy financují výstavbu nemocniční nebo fakultní budovy či „nezávislého“ výzkumného pracoviště.“

Dále tvrdí, že farmaceutický průmysl má nyní obrovský vliv uvnitř zdravotních škol a lékařských fakult. A uvádí tři hlavní důvody:

1. Díky ekonomickému poklesu klesly státní dotace a federální fondy pro výzkumné programy. Vědeckým prcovníkům chybí finance na krytí výzkumných projektů.
2. Kapitálový trh, je magnet, který táhne výzkumníky do oboru biotechnologie. Je možné se přes noc stát milionářem.
3. Lékaři, kteří zůstávají v akademickém prostředí postrádají klinickou praxi. Na univerzitě je lékař odborníkem na esoterické nemoci, konečné fáze nemocí, modely lidských nemocí na pokusných zvířatech. Ale má malé nebo žádné zkušenosti s každodenními potřebami chronicky nemocných nebo s pacienty s velmi časnými příznaky vážné nemoci. Jako vědecký pracovník není v kontaktu s pacientem a jeho touze po uzdravení, pacientovo dobro se stává vedlejším. Tyto faktory z lékaře-akademika dělají velmi špatného soudce efektivity léčby a jeho schopnosti jsou vzaty farmaceutickým průmyslem jakoby do zástavy.

Léky podvodem

V roce 1984 zveřejnil doktor John Braithwiaite šokující odhalení nazvané Zločinečká sdružení ve farmaceutickém průmyslu (Corporate Crime in the Pharmaceutical Industry) o tom, jak nadnárodní produkci léků vzdorují zákonům regulující bezpečnost úplatky, falešnou reklamou, podvádějí při bezpečném testování léků, pašují, mnohé výrobní procesy nesplňují podmínky bezpečnosti, strategicky obcházejí mezinárodní právo.

Jeho závěry jsou založeny na rozsáhlém mezinárodním výzkumu, jehož součástí bylo 131 rozhovorů s výkonnými pracovníky farmaceutických firem ve Spojených státech, Velké Británii, Austrálii, Mexiku a Guatemale. Doktor Braithwaite shrnul svá zjištění takto:

„Fabrikování údajů je tak rozšířené, že je nazýváno „tvoření“ v Japonském farmeceutickém průmyslu, „grafitování“ nebo „označování na sucho“ ve Spojených státech. Výrobci léků jsou neustále ve velkém pokušení obelstít zdravotní kontrolní úřady a jejich podmínky bezpečnosti. Je to průmysl typu – vydělej nebo zkrachuj. Mnoho společností má skutečně všechen zisk ze dvou nebo tří terapeutických vítězů.“

Podvody při testování léků

Bývalý vysoký komisař FDA Goddard vyjádřil své znepokojení nad nepoctivostí ve ve výzkumu v roce 1966 na výročním zasedání Sdružení výrobců léků (Pharmaceutical Manufacturers Association):

„Jsem šokován materiálem se kterým jsem se seznámil. Vedle problému s kvalitou existuje ještě problém s nepoctivostí při zkušebním používání léků. Musím přiznat, že v celé situaci IND se nachází šedá místa, ale vědomé zadržování nepříznivých výsledků testů na zvířatech není jen šedé místo. Vědomá rozhodnutí vědeckých pracovníků soustředit se více na vztah s průmyslovým výrobcem než na snahu dojít k dobrým výsledkům není jen šedé místo. Publikování článků a zahájení komercionalizace toho, co je stále ještě zkoušený lék není jen šedé místo. Tyto činy jsou v přímém střetu se zákonem a s přímou snahou kontrolovat výrobu léků.“

Přímý nástupce Goddarda, doktor Ley, promluvil před senátem Spojených států při kontrolním slyšení k odhalenému případu asistujícího profesora medicíny, který odborně testoval 24 léků pro devět různých společností.

Ley dosvědčil, že: „Pacienti, kteří zemřeli během klinických testů nebyli zahrnuti do zpráv pro výrobce-sponzora. Zemřelí byli dále vedeni jako součást výzkumu. Další lidé, vedení jako testovaní, se v době výzkumu nenacházeli v nemocnici. Dokumenty dokládající souhlas pacienta s testováním byli datovány z doby po smrti pacienta. Pacienti, kteří zemřeli, odešli z nemocnice nebo byli vyjmuti ze studie byli nahrazeni novými pacienty bez záznamu v dokumentaci výzkumu. Čtyřicet jedna pacientů vedených jako účastnící se pokusu byli bud“ mrtví, nebo se během studie nenacházeli v nemocnici… Záznamy, dohled a pozorování pacientů během studie bylo hrubě neadekvátní.“

Mezi roky 1977 a 1980 FDA odhalila 62 lékařů, kteří předložili zmanipulované nebo přímo falzifikované výsledky klinických zkoušek. Studie řízená FDA odhalila, že jeden z pěti lékařů, kteří se podíleli na testech nových léků, si vymyslel výsledky, které odeslal farmaceutickým firmám a peníze za testy si ponechal.

Nepříznivé výsledky testů jsou zřídka publikovány a kliničtí pracovníci jsou tlačeni k tomu aby je zamlčovali. Pro výrobce léků je velmi snadné zařídit klinické testy tak, že osloví sympatizujícího lékaře, který dodá žádoucí výsledky nutné pro rozšíření aplikace léku.

Podle doktorky Judith Jones, ředitelky oddělení pro experimenty s léky FDA, je běžné, že farmaceutická firma požádá o testy jiné pracoviště pokud předešlé klinické testy neukazují požadované výsledky. Děje se tak dokud firma nezíská pozitivní údaje o testovaném léku.

K fabrikování údajů svádí enormní finanční lákadlo. Americké společnosti platí tisíc dolarů za jednoho testovaného pacienta. To umožňuje některým doktorům vydělat až milión dolarů ročně na testech léků. Kliničtí pracovnící dobře vědí, že pokud nedodají požadované výsledky, ztráta budoucího výdělku je neodvratná.

Převzato:  http://www.osud.cz/