Co je to rasismus?

Rasismus je dimenze, která má ve společnosti velmi prestižní postavení. Zprávy o něm jsou důležitější než zprávy o úmrtích, než ekonomické deprese či přírodní katastrofy. Urážky mění ve zločiny a zločiny dělá „zákeřnějšími“. Rasismus je všude, ať už k tomu důkazy existují nebo ne. Čím těžší je ho nalézt, čím těžší je nalézt vysvětlení, které by bylo veřejně akceptovatelné, tím zákeřnější musí rasismus být. Primárním cílem všech podobných obvinění je oslabení dominantní skupiny natolik, aby nebylo možné používat etnický princip, i když přesně ten samý princip obvinění z rasismu využívá.

Kultura je úzce spojena s dějinami národa, z nichž vyvěrá, v nichž tkví její jedinečnost a je tedy vázána na princip etnický. Všechny současné kultury jsou navázány na tento princip a pokud bychom tento fakt dovolili plně uznat, museli bychom zároveň potvrdit význam rasy. Věci, které spojují společnost je těžké oddělit od jejích rasových charakteristik.

Intelektuální podpora této agendy má svůj původ v samotném názvu – „intelektualismu“, jako hnutí, nebo směru, jehož zastánci jsou mnohokrát lidé na míle vzdálení od reálného života, lidé, kteří se přiučují zásadám a řešením slovenských problémů daleko za hranicemi Slovenska a nakonec jsou to paradoxně intelektuálové, kteří jsou vůči propagandě nejzranitelnější z mnoha důvodů. Avšak i ti nejzarytější zastánci tzv. „romské otázky“ by si nezvolili za své bydliště město, či vesnici s vysokým počtem cikánů, nebo by neposlali své děti do školy, v níž je převaha dětí cikánských. Tato propaganda, jakkoliv je vzdálená od života, je dávkována skupinami, které s největší pravděpodobností do jiného styku, než občasné návštěvy osady s cikány nikdy nepřijdou, skupinami lidí, jejichž děti chodí do výběrových zahraničních škol a reality denního života východního Slovenska se jich nikdy nedotknou. To je však skupina, která nemá, možná kromě výhodného postavení a mediálního prostoru, propagací těchto myšlenek co získat. Kdo je to tedy ten, v jehož zájmu je vytvoření multikulturní, chaotické společnosti bez kohezního jádra, bez dominantního náboženství, bez tradic, s podporou vládou definovaných a chráněných menšin a myšlenek, čí zájmům slouží tyto abstraktní principy, uváděné do života přes jejich zjevnou nelogičnost v kontrastu se zásadami vývoje a lidské přirozenosti?

Ať už je to Nový světový pořádek (New World Order), globalisté, finančníci, či světové korporace, které vidí princip etnicity jako hrozbu své moci, nebo snahy transformovat lidi v poslušné, lehce ovládatelné bytosti bez jakékoliv soudržnosti, jako kupní sílu, která by nepřekážela mocným – oslabování tradic a homogenity národů je cílevědomá a řízená činnost, která v žádném případě nepředstavuje přirozený vývin, právě naopak. Výsledkem jsou snahy o zavedení „standardů“, které jsou v protikladu s přirozeným chováním jednotlivce, jsou vnucovány státní mocí a cokoliv jiného musí být tedy potlačeno. Dokonce i vlastní kultura, zvyky a jejich chápání se zdá být dnes v opozici vůči složkám moci a státu. Dostáváme se do extrémů, kdy se například konzervativní křesťané ocitají v situacích, které by byli před několika lety nepředstavitelné – obvinění z netolerance, rasismu, nacionalismu…

Příkladů k tomu je víc než dost ve světě i na Slovensku. Ke zhoršení situace liberálové rádi ženou věci do extrémů (a paradoxně rádi označují ty, kteří si dovolí s nimi nesouhlasit za extremisty) a každé vybočení z jejich představy ideálního občana, z jejich definovaných norem je nejenom považováno za rasismus, ale ihned přirovnáváno k nacismu. Motivace za takovou nálepkou je myslím zřejmá. Jinými slovy pokud někdo odmítne bydlet s cikány, obsloužit je v restauraci, podat jim ruku, pokud učitelka odmítne učit ve zvláštní škole, kde je převaha cikánských dětí, vykonstruované úvahy liberálů nad tímto přirozeným lidským jednáním často končí přirovnáváním k hrůzám nacismu a zvedáním varovného prstu nad tím, „že dějiny se můžou opakovat“.

Tyto myšlenky mají svůj původ za oceánem, je tedy nevyhnutelné podívat se právě tam k nalezení odpovědi a též vykřičníku do budoucna, kam tento vývoj může dospět, pokud se stane nekontrolovatelným (resp. kontrolovaný způsobem už načrtnutým). Určitě neexistuje žádná jiná země, která má z rasismu větší „strach“ než Spojené státy americké. Ve srovnání s jinými urážkami je urážka a obvinění z rasismu trestána víc než jiné. Tisk a veřejnost si natolik zvykli na příběhy o vraždách, znásilněních, přepadeních, že sami na ně pohlížejí jako na „nezbavitelnou součást“ amerického života. Rasismus však nikdy není „nezbavitelným“. Pokud byl zmiňován nepřirozený vývin, média tomuto vývinu značně pomáhají a právě média jsou často klíčem k pochopení celé záležitosti.

Pokud například bílý student právnické univerzity z Georgetownu oznamuje, že černí studenti jsou méně kvalifikovaní než bílí, nastartuje tím celonárodní kampaň a debatu o „rasismu“. Pokud by stejný student někoho zabil, pozornost médií by byla značně nižší. (Vzpomeňme na případ cikánské redaktorky a policisty, který jí odmítl podat ruku – zpráva obletěla celý svět a rokoval o ní americký Kongres!!!)

Rasismus je skutečně celonárodní posedlost. Univerzity jsou jím přeplněny, politici a noviny ho odsuzují, duchovní kážou proti němu, Amerika je rasismem prosycena. Co to vlastně ale rasismus je? Slovníky nám při vysvětlení tohoto pojmu moc nepomohou. Definují ho jako víru, že jedna rasa je nadřazená nad jinou, nebo víru, že kultura a chování jsou zakotveny v rase.

Definice rasismu je však nití k porozumění co si pod tím Američané představují. Současný americký názor vychází z dogmatu, že všechny rasy jsou si rovné. Přes jasné důkazy o opaku, všechny rasy byly prohlášeny za stejně talentované, stejně tvrdě pracující a kdokoliv, kdo zpochybní toto dogma, je považován za konečné zlo.

Dogma má logické následky, které jsou velmi důležité. Pokud by černoši byli rovní bělochům v každém ohledu, co zapříčiňuje jejich chudobu, kriminalitu a způsob života? Poněvadž jakákoliv teorie o rozdílech mezi rasami byla postavena mimo zákon, jediné možné vysvětlení příčiny selhání černochů je bílý rasismus. A poněvadž černoši jsou chudí, kriminálně aktivní s často neuspořádaným způsobem života, musí být majorita označena za rasistickou.

Každá veřejná diskuse o rase je dnes uzamčena do neměnné logiky. Jakékoliv vysvětlení za neúspěchy černochů, které nezávisí na bílém rasismu nás zavede do zakázaných vod rasových rozdílů.

Pokud běloši neutlačovali černochy vědomě, museli to dělat nevědomě. Pokud nemůžou být obviněni konkrétní jednotlivci, musí existovat rasistické instituce. Pokud náhodou neexistují instituce, musí být rasistická celá společnost. Dogma rasové rovnosti nenechá žádný prostor k vysvětlení selhání černochů, které by nebylo určitým způsobem svaleno na bělochy.

Logické následky tohoto efektu jsou zřejmé. Poněvadž jsme nuceni věřit, že jediné vysvětlení

nebělošského selhání je bílý rasismus, kdykoliv chudý černoch spáchá zločin, žije z podpory, bere drogy, je to bílá společnost, která je obviněna z další formy rasismu. Je to přesně stejný princip, stejná rétorika, kterou používají „slovenští intelektuálové“ ke zdůvodnění selhání cikánů a jejich neschopnosti začlenit se do společnosti. Že by náhoda?

Každé selhání nebo špatné chování nebělochů se stává důkazem toho, že bílá společnost je plná rasismu a rasových předsudků. Tento způsob uvažování vede ke zvláštním závěrům. Rasismus je především považován za hřích, který je páchán výlučně bělochy. Černý kongresman z Chicaga, Gus Savage a Coleman Young, černý starosta z Detroitu argumentovali, že pouze bílí lidé mohou být rasisty. Stejně tak v roce 1987 pracovnice afirmativních akcí ze „State Insurance Fund“ z New Yorku vydala nařízení, v němž vysvětluje, že všichni běloši jsou rasisté. Jak jinak by mohly být vysvětleny neúspěchy černochů ?

Přesto, že černoši a liberální běloši přiznávají, že někteří černoši mohou být rasisty, dodávají zároveň, že neběloši byli nuceni k sebeobraně díky staletím bělošského utlačování. Nebílý rasismus je naproti tomu pochopitelný a odpustitelný.

Čili, zda je nějaký akt nazýván rasismem nebo ne, záleží na tom, která rasa tento čin spáchá. Příklady tohoto dvojitého standardu jsou tak časté, že je téměř nemožné je vyjmenovat. Když běloch zabije černocha a použije přitom slovo „negr“, nastává ohromný mediální rozruch v celé zemi. Pokud černošský člen Yahweh strany spáchá rituální vraždu a zabije přitom několik bělochů, média mlčí. Univerzity zakazují pejorativní pojmenování nebělochů, ignorují však útoky na bělochy. Pokud v době voleb 60% bílých voličů volí bílého kandidáta a 95% černochů kandidáta černého, jsou to bílí voliči, kteří jsou obviněni z rasových předsudků.

Existuje 107 „historicky černošských“ univerzit, jejichž „černost“ musí být uchována ve jménu rozmanitosti, všechny historicky bělošské univerzity musí být však integrovány ve jménu stejného hesla. Odpor by byl považován za rasismus.

Zjevný protibělošský rasismus ve formě afirmativních akcí se nyní stal v zemi zákonem. Cokoliv podobného afirmativním akcím, co by se praktikovalo ve prospěch bělochů by bylo považováno za rasismus. „Černá hrdost“ je prý překrásná a hodnotná věc, cokoliv co by se podobalo bílé hrdosti by bylo považováno za formu nenávisti. Je absolutně přirozené pro emigranty třetího světa aby požadovali školní instrukce, řidičské průkazy ve svém rodném jazyce. Když však rodilý Američané požadují aby se naučili anglicky, je to rasismus. V celé zemi jsou černošské, jihoamerické a asijské kluby považovány za vyjádření etnické solidarity. Jakýkoliv klub, který by však byl založen pouze pro bílé by byl považován za rasistický. NAACP (Národní asociace pro povznesení barevného obyvatelstva) otevřeně hlásá a propaguje výhody pro černochy a je „respektovanou“ organizací za práva černochů. NAAWP (Národní asociace pro povznesení bílého obyvatelstva), která hlásá podobné principy pro všechny rasy, je označována za rasistickou.

Na několika univerzitách se studenti postavili proti afirmativním akcím a založili unie pro bělochy podobné těm černošským, a byli za to odsouzeni. Nedávno když se bílí studenti v Lowell High Schoul ocitli v pozici menšiny, žádali o otevření stejného klubu, jaký mají černí studenti. Bylo jim to ve zděšení zamítnuto. Pokud dnes existuje v Americe klub, do něhož chodí náhodou pouze běloši, je okamžitě označen za rasistický (viz březnové zprávy o tom, že byl populární americký sitcom „Přátelé“ označen za rasistický, protože všechny hlavní postavy jsou běloši). (Pozn. překl.: Ve skutečnosti jsou herci David Schwimmer, alias Ross, a Lisa Kudrowová, coby Phoebe, židovského původu.)

Jedním z oblíbených sloganů, který dnes definuje asymetrickou kvalitu amerického rasismu je

„oslavování rozmanitosti“. Lidem však začalo docházet, že „rozmanitost“ se děje vždy na úkor bělochů a nikdy ne naopak. Na Howardské univerzitě nikdo nehlásá aby byla rozmanitější a připustila více bělochů, Jihoameričany nebo Asiaty. Nikdo nikdy nenavrhl, že Národní španělská univerzita v San Jose by profitovala z rozmanitosti tím, že by měla mít více nešpanělských studentů. Nikdo nikdy nenavrhl, že černý kongresový „Caucus“ nebo jiné složky NAACP anebo „Mexican-American Legal Defense Fund“ trpí nedostatkem rozmanitosti. Pro tyto skupiny je jaksi zcela přirozené oslavovat homogenitu. A naopak – všechny bělošské skupiny, spolky, města, školy, kluby či sousedství trpí údajně nedostatkem rozmanitosti, která musí být rychle vyléčena. Jen pokud budou bílí lidé odsouzeni k tomu, aby se stali menšinou, jen tehdy bude rozmanitosti dosaženo.

Oslavování nebo osvojení si rozmanitosti, jak jsme k tomu často nabádáni, je zřejmě úzce spojeno s nadbytkem bělochů. Zdá se, že celá společnost trpí tímto nadbytkem. Současné imigrační zákony jsou vybudovány tak, že téměř 90% ročního přívalu 800 000 legálních imigrantů jsou neběloši. Každý rok zároveň přichází do země několik milionů nelegálních imigrantů, kteří jsou všichni nebílí. Bylo by rasismem nebýt vděčným za tento „příspěvek“ k rozmanitosti.

Jsou to samozřejmě pouze bílé národy, které jsou vyzývány k rozmanitosti. Je téměř komické představit si národ jakékoliv jiné rasy, který by se hlásil k něčemu podobnému. Co by se stalo pokud by Spojené státy vyhnaly do Mexika své nejméně vzdělané, nejchudší občany? Mohl by si snad někdo myslet, že Mexiko by bylo kulturně obohaceno? Tolerovalo by Mexiko, nebo jakákoliv jiná nebílá země tuto kulturní a demografickou katastrofu? Samozřejmě že ne. Přesto mají Američané hledět na záplavy Mexičanů, Jihoameričanů a Asiatů, kteří ročně do země přicházejí, jako na cenný kulturní dar. Mají oslavovat svou vlastní ztrátu vlivu, své mizející počty, své vyvlastňování, protože jinak by to byl obyčejný rasismus?

Existuje další zajímavá asymetrie v americkém rasismu. Když neběloši propagují své vlastní příčiny a důvody, nikdo je nikdy neobviňuje z „nenávisti“ k jakékoliv jiné rasové skupině. Černoši se mohou přidat ke hnutí za občanská práva a Jihoameričané můžou být aktivisty beze strachu, že budou obviněni z rasových předsudků. Můžou otevřeně agitovat za rasové preference, které utlačují bílé lidi. Můžou požadovat preferenční zacházení bez toho, aby je kdokoliv usvědčil z toho, že jsou proti – bělochům.

Pokud na druhé straně běloši vyjádří svůj názor na afirmativní akce, jsou okamžitě nazýváni pojmem „nenávistníci“.

Pokud jdou tak daleko a řeknou, že chtějí aby jim dali pokoj, stejně jako jejich evropskému dědictví, jsou označováni za nevýslovně nenávistné a netolerantní.

Všem nebělochům je dovoleno upřednostňovat svou vlastní společnost, považovat se za skupinu s vlastními zájmy, které jsou odlišné od zájmů většiny a otevřeně tyto zájmy prosazovat. Nic z toho není považováno za rasistické. Zároveň s tím však musí běloši upřednostňovat zájmy nebílých. Musí obětovat svou budoucnost na oltář multikulturalismu a spolupracovat na svém vyvlastňování, na vylučování ze svých společností, obětování své kultury. Pokud odmítnou, stanou se rasisty.

Celé nebělošské společenství je v USA samozřejmě zcela přirozené a zdravé. Nic nemůže být přirozenější než milovat vlastní národ a snažit se o jeho rozkvět. Filipínci a Salvadorci jsou překvapeni když zjistí po příchodu do USA, že mají nárok na afirmativní akce, které je preferují před domácím obyvatelstvem. Je možné je vinit, že se k nim přihlásí? Je překvapivé, že chtějí vlastní jazyk, vlastní kulturu, bratry a sestry, kteří by měli co největší práva a vtiskli této zemi svůj znak? Pokud se kdysi výjimečný a hrdý národ ohnul v sebedestrukci a je připraven předat zem a moc komukoliv, kdo o to požádá, proč by si tedy měli Mexičané a jiní stěžovat?

Nikoliv, je to bílé společenství, které je v USA nezdravé a bez historického precedentu. Běloši se nechali přesvědčit, že je rasismem něco namítat proti svému vyvlastňování a pracovat za své vlastní zájmy. Nikdy v dějinách lidstva neotevřel dominantní národ brány cizincům a nenabídl jim své bohatství. Nikdy předtím nebyli lidé klamáni a dovedeni k tomu, že vzdání se svého dědictví je přednost a ctnost. Liberálové tvrdí, že rasismus zahrnuje nenávist nebo strach z jiných, což však nemusí a obvykle ani není pravda. Pokud někdo má rád svou rasu, neznamená to, že nenávidí jiné, zkrátka mu je bližší jeho vlastní genetická rodina. Ale i kdyby to však nenávist zahrnovalo, nejde o nic nemorálního, protože nenávist je spontánní reakce, kterou lidé neumí kontrolovat a nemůže tedy být považována za nemorální.

Ze všech ras, které jsou v Americe, byli pouze běloši oklamáni a podvedeni tím, že upřednostňování vlastního druhu je rasismus. Pouze běloši jsou učeni, že láska k vlastním lidem je vlastně nenávistí k jiným. Všichni zdraví normální lidé upřednostňují společnost svého druhu a nemá to nic společného s rasismem. Všichni milují své rodiny více než své sousedy, neznamená to však, že své sousedy nenávidí. Běloši, kteří milují svou rasovou rodinu nemusí přechovávat k nebělochům žádnou nenávist. Přejí si jen, aby jim dali pokoj a aby se sami účastnili svého rasového a kulturního osudu.

Co žádají od bělochů v Americe je velmi nepřirozené. Chtějí aby se oddali zájmům jiných ras a ignorovali přitom svou. Je to jako bychom žádali otce, aby pro dobro svých dětí miloval více děti sousedovy než své, jinak by byl rasistou. Co je tedy rasismus?

Je to mnohem širší pojem než jak to nabízejí slovníky. Je to jakákoliv opozice bílých lidí proti silám rasových preferencí pro nebílé. Je to jakékoliv povznesení bělochů směrem ke svým lidem a jejich kultuře. Je to jakýkoliv odpor bělochů k myšlence, aby se stali menšinou. Je to neochota být odstrčeni.

… Důvodem proč byl a je liberální antirasismus používán jako záminka k potlačování svobody projevu je, že musí být chráněn před „nenávistí“. Pravdou však je, že takové potlačování nejenže neochrání menšiny, ale jeho selhání, které ho s jistotou bude doprovázet, dává politickou moc k zavedení dalších restrikcí svobody za účelem toto selhání „opravit“. Vysvětlení je jednoduché. Snahy o svobodný projev jsou založeny na poznání, že svobodný projev funguje dvěma způsoby: 1.) jako bezpečnostní ventil k vypuštění negativních emocí a snížení pravděpodobnosti spáchání násilí; 2.) jako prostředek politické změny – každý, kdo způsobuje negativní emoce se jich do určité míry může zbavit účastí na veřejných diskusích a možných „oprav“. Když je však svobodný projev potlačen, emoce vzrůstají a hromadí se nejen proto, že lidé nemají možnost je ventilovat ve svobodném projevu, ale i proto, že jsou frustrováni změnou způsobu sociálních poměrů.

Jakýkoliv program zaměřený k potlačení svobodného projevu je odsouzen k zániku z minimálně tří důvodů: 1.) Zvýší nenávist vůči těm, kteří jsou chráněni potlačením projevu; 2.) značně sníží schopnost a možnost lidí změnit a ovlivňovat sociální politiku; 3.) s velkou pravděpodobností povede k totalitnímu politickému ovzduší.

Černošský zločin je v USA například devětkrát větší než bělošský (to je o 900% víc) a každý rok je znásilněno 20 000 bílých žen černochy (to uvádí statistika FBI na základě výzkumu na 100 000 ! respondentech). Liberální strategie podkopání svobody projevu je zaměřena k povýšení na jeho místo principu neubližování lidským pocitům.

Tyto statistiky možná ublíží pocitům černochů, museli bychom ale být mimo smyslového vnímání pokud bychom nepřiznali, že tato informace má pro bělochy vitální důležitost. Skutečné snahy liberálů směřují k povýšení principu „neurazit menšiny“ nejen nad princip svobody projevu, ale i nad princip pravdy.

Kusé televizní šoty o cikánských výtržnostech na východním Slovensku jsou skutečně pouze špičkou ledovce. Je smutné, že momentální společenská a politická situace nám nedovoluje pravdivě a svobodně diskutovat o těchto otázkách.

Zdroje: Thomas Jackson – What is racism

John Birdman Bryant – Straight talk about racism

Jim Kalb – Anti-racism

Převzato:  www.europskenarody.info

Otázka na závěr?

Proč u nás je označení „cikán“ za hanlivé a rasistické, podobně jak v USA „negr“, a dokonce je kriminalizováno, pokud jej vysloví člověk bílé rasy, a musí se nazývat člen cikánské komunity, nebo chcete-li rasy uměle vytvořeným názvem „Róm“? Naopak cikány „Rómy“ označení bílé rasy jako „gadžo“, což je přímo hanlivé označení pro bílé, je tolerováno a není považováno za rasistické?

(pozn.adm.)

Evropští politici vedou válku proti své vlastní rase

Jak dlouho budou bílí lidé tolerovat zrádce, kteří usilují o jejich zničení?

Britská vláda v současnosti usiluje z části kvůli imigraci o to, aby udělala ze své země v budoucnosti multietnický stát. Došli k závěru, že klasické „britství” je systematicky, i když neveřejně spojováno s určitou rasovou představou. Zpráva uvádí, že Británie by měla být oficiálně považována za multikulturní společnost, jejíž historie musí být „opravena, přehodnocena nebo vymazána.“

Německý křesťanský demokrat Hans-Gert Pöttering prohlásil v Evropském Parlamentu, že by školní učebnice měly být upraveny experty, na které by dohlížela Evropská Unie společně s muslimskými představiteli kvůli netolerantním výrokům vůči Islámu. Učebnice by měly být zkontrolovány, aby bylo zajištěno podporování evropských hodnot bez propagace náboženských zvyklostí či předsudků. Také přišel s návrhem, že by Evropská unie mohla spolupracovat na vytvoření komise na cenzuru učebnic s Organizací islámské konference, která zahrnuje 56 národů.

Carl I. Hagen ze Strany Pokroku kritizoval volení občanů z jiných zemí do norského imigračního úřadu. “Nemělo by být pochyb o oddanosti k vlastní zemi a o spojení s norským obyvatelstvem, co se týče například historie a tradic či hájení zájmu vlasti. Jste-li imigrant z jiné země s cizím původem, můžou vyvstat během nějakého konfliktu otázky, komu jste vlastně loajální,” prohlásil Hagen. Jonas Gahr Store, ministr zahraničí z Labor Party, označil Hagenovy výroky za „hraničící s rasismem“. Eva Joly, francouzská úřednice se soudní pravomocí narozena v Norsku, je nyní specializovaná poradkyně vlády v Norsku. „Domnívat se, že národnost či státní příslušnost má co do činění s lepším uplatněním v zaměstnání, je opravdu zastaralý způsob myšlení. Už dávno neuvažujeme v národním měřítku, ale v evropských či globálních pojmech. Dnes je přímo povinnost zaměstnat lidi z jiných zemí,“ uvedla Joly. Má norské a francouzské státní občanství, ale sama sebe považuje za Evropanku.

Ředitelka norského imigračního úřadu, Manuela Ramin-Osmundsen, přicestovala do země v roce 1990. Po nástupu do zaměstnání, kde má na starost každodenní chod věcí spojených s imigrací, prohlásila, že by se celá záležitost stala mnohem otevřenější, pokud by vláda vydala více povolení k pobytu ve státu. Jak se později ukázalo, výbor (UDI) byl ve skutečnosti natolik “otevřený”, že začal vytvářet svou vlastní imigrační politiku. UDI porušila jak zákon, tak politické směrnice, když poskytla povolení k pobytu pro téměř 200 iráckých Kurdů během podzimu 2006, ačkoliv všem z nich nebyla zjištěna identita a někteří měli záznamy v trestním rejstříku. Komise, která vyšetřovala kontroverzní povolení, zkritizovala někdejší hlavu UDI. Jeho nástupkyně Ramin-Osmundsen odstoupila.

Dá se to nazvat „xenofobií“, když se Norové, kteří tvoří méně než jednu desetinu procenta světové populace, obávají, že podlehnou vlně imigrace? Americký spisovatel Gore Vidal řekl na jedné ze svých přednášek: „Liberální tradice požaduje, aby hranice byly neustále otevřeny pro ty, kteří hledají bezpeří nebo se jen ženou za štěstím. Ale nyní, když se miliony lidí stěhují, začínají i ti nejvíce velkorysí znervózňovat. Norsko je dost rozsáhlé a neobývané na to, aby se stalo domovinou 40 – 50 milionům Bengálcům bez domova. Pokud Norové prohlásí, že by je raději nevpustili do své vlasti, je to považováno za rasismus? Nemyslím si. Je to čistý pud sebezáchovy, zákon zachování druhu.“

Jonathan Friedman, Američan žijící ve Švédsku, zmiňuje, že takzvaný Integrační akt z roku 1997 proklamuje, že „Švédsko je multikulturní společnost.“ Poznámky k tomuto aktu obsahují mimo jiné toto: „Pokud má velká skupina lidí své kořeny v jiné zemi, postrádá švédská populace společnou historii. Vztah ke Švédům a podpora, která je přikládána fundamentálním hodnotám společnosti proto přináší obrovský význam pro integraci spíše než pro společný historický původ.“

Akt proto nepřímo předkládá, že švédský stát nemá historii, je složen pouze z různorodých etnických skupin, které zde žijí. Rodilí Švédi, kteří obývali svou rodnou zem po staletí, jsou proto považováni pouze za jistou etnickou skupinu ve Švédsku se stejnými nároky k zemi jako takoví Kurdi či Somálci, kteří tam přijeli před týdnem. Političtí představitelé lidu vymazali historii svých vlastních lidí, aniž by o tom nechali rozpoutat nějakou veřejnou debatu. Četl jsem, že muslimští imigranti ve Švédsku říkají, že Švédi nemají společné kulturní či náboženské dědictví. To je vytvořeno pouze z odlišných skupin sjednocených na jediném základě – společném jazyce. Je potom tedy „rasistické“ hovořit o tom, jak bychom „my“ měli integrovat „je“, pokud není ani žádné „my“?

Jens Orback, ministr demokracie v sociálně demokratické švédské vládě se obává „veřejného nedostatku důvěry k politikům“. Stejný Orback řekl během debaty v rádiu, že „Musíme být otevření a tolerantní vůči Islámu a Muslimům, protože až se staneme menšinou, budou takoví i oni k nám.“ To, že švédský ministr prohlásí něco takového na veřejnosti zní příliš šíleně na to, aby to byla pravda. Prověřil jsem si tedy několik nezávislých zdrojů a očividně to doopravdy řekl.

Toto je vláda, která moc dobře ví, že se její lid jednou stane menšinou ve vlastní zemi a nedělá nic, co by tento stav mělo odvrátit. Naopak, aktivně pracuje na tom, aby brzy dosáhla takového výsledku. Stalo se už někdy předtím v historii lidstva, aby vůdci národa usilovali o vymazání svého vlastního lidu a své historie a celé to prezentovali jako ukázku tolerance? Není divu, že někteří Švédi tvrdí, že probíhá válka proti nim: Fyzická válka vedená muslimskými imigranty a kulturní a legální válka vedená jejich vlastními politickými elitami.

Možné hrozby ze strany muslimských extrémistů vedly některé větší společnosti v Anglii k tomu, že se obávali vyvěsit anglickou národní vlajku během mistrovství světa ve fotbalu. Ve Švédsku byl napaden a téměř zabit muž, protože se provinil tím, že měl na oblečení svou národní vlajku zatímco se Švédsko účastnilo mistrovství světa. Švédsko má na své vlajce podobný křesťanský kříž jako Anglie a očividně to nějaká “multikulturní mládež” shledala jako neúnosnou provokaci. Mladého 24-letého muže porazilo auto ve městě Malmö. Podle policie měl na svém šatstvu národní symboly, což mohlo „vyvolat jisté emoce“.

Malmö, třetí největší město ve Švédsku, je předurčeno k tomu, že se stane prvním skandinávským velkoměstem s muslimskou většinou. Vlny krádeží potvrdily domněnku o “válce proti Švédům”. Toto je vysvětlení podávané mladými zloději s imigrantským pozadím na to, proč okrádají rodilé Švédy.: “Když jsme ve městě a loupíme, vedeme válku. Vedeme válku proti Švédům,” říká. “Síla, která mě žene, spočívá v tom, že ke mně jednou Švédi vzhlédnou, pokleknou přede mnou a budou mi líbat nohy.”

Preložila prispievateľka z Českej Republiky

2006

Převzato:  www.europskenarody.info

Poznámka na závěr.

V našich médiích probleskla zpráva jednoho nejmenovaného politika, že vzhledem k stárnoucí populaci v našem státě, by bylo nutné zavést imigraci pracovních sil z Asie, konkrétně z Číny. Důvod byl ten, že by se posílila důchodová reforma. Je to hlavní důvod? Nestačí, že sem ze stejných důvodů byla provedena imigrace Vietnamců koncem 80. let a už tu jsou natrvalo. Výsledky takové politiky známe a jistě si sami uděláte úsudek a výrocích jistého politika. Jaké jsou zřejmě „tajné plány“ našich politiků, kterým jsme dali hlasy ve volbách? Opravdu toto chceme? Opravdu jsme je volili pro takovou politiku? Odpovězte si sami.

(pozn. adm.)

Nelibost k cizincům je nyní v Británii protizákonná

Britský soud odměnil donašečku, která odposlouchávala kolegy

Ruby Schembriová je 35-letá bílá rodačka z Malty, která se přestěhovala do Británie v roce 2004. Nedávno si vydělala 750 liber za to, že dala k soudu svého zaměstnavatele – HSBC Bank – za „rasovou diskriminaci”. Důvodem žaloby byl osobní rozhovor mezi kolegyněmi.

Zaměstnanecký tribunál ve Watfordu shledal Debbie Jonesovou, místní bankovní manažerku, a firmu HSBC vinné za “rasovou diskriminaci” poté, co Schembriová prohlásila, že v dubnu 2005 zaslechla konverzaci D. Jonesové s Rosemary Johnstonovou, kolegyní paní Jonesové. Debbie řekla, že nesnáší cizince a je proti imigraci.

Podle Ruby Schembriové:

“Debbie se zeptala Rosemary, zda by podpořila Tory (britská konzervativní strana; pozn. překladatelky) z Labour Party a otevřeně prohlásila, že je proti imigraci. Zbystřila jsem sluch a ona vzápětí dodala, že nenávidí cizince. Byla jsem šokovaná a uražená. Debbie to prohlásila s opravdovým přesvědčením. Rasistický komentář paní Debbie jsem shledala jako velmi urážlivý a bolestivý. Opustila jsem místnost a začala jsem plakat.”

Debbie Jonesová vysvětlila tribunálu, že vše co řekla se týkalo volby Roberta Kilroy-Silka z Britské nezávislé strany do obecních voleb, které se konaly 5. května 2005, protože on by se zbavil imigrantů. Použití slova „cizinci” zamítá. Schembriová vypověděla tribunálu, že byla rozhořčena Debiinými komentáři a nahlásila to jejím zaměstnavatelům. Ačkoliv firma HSBC označila poznámky Jonesové za „nepřijatelné”, byla potrestána pouze interně za nevhodné chování a ne disciplinárně bankou. Zůstala na svém místě na HSBC pobočce v Barnetu v severním Londýně s tím, že absolvovala několikadenní povinné “školení o rasové uvědomělosti”.

Tribunál ve Watfordu prohlásil, že bylo racionální usuzovat, že komentář Jonesové prokazoval „značnou nelibost k cizincům“. Dále soud jednomyslně rozhodl, že je Jonesová společně s HSBC vinná z „rasové diskriminace“ a nařídil jim zaplatit 750 liber jako odškodnění pro Schembriovou. Schembriová, která nyní pracuje pro banku NatWest, reagovala na tento verdikt se slovy: „Cítím se být ospravedlněná.“

Tento případ je jeden z prvních, kde se ukazuje, že i poznámka, která nebyla vyslovena přímo na jinou osobu, může být vyložena jako rasismus. Navíc soud rozhodl, že použití samotného slova „cizinci” je rasistické. Rozsudek také uvádí, že pouhá „nelibost“ vůči cizincům představuje zločin, ačkoliv je to ryze osobní záležitost a není nijak projevovaná v chování vůči cizincům.

Během sporu týkajícího se karikatur Mohameda někdo prohlásil, že cenzura je forma zdvořilosti, protože nikdo nemá právo urazit někoho jiného nebo jeho (náboženské) přesvědčení. V současné Británii je pouhé uchovávání negativních pocitů považováno jako urážku někoho. V důsledku toho, jak vyplývá z britského případu, se finančně vyplatí stát se udavačem a ohlašovat zaslechnuté rozhovory na příslušná místa. Br¨itští občané, kteří chtějí vyjadřovat své námitky vůči imigraci, by měli být velmi opatrní a neměli by mluvit v přítomnosti „cizinců“ – včetně bílých občanů z Malty.

Lidé, kteří v minulosti usilovali o kariéru inkvizičních státníků jako například informátoři Gestapa nebo Stasi (tajná bezpečnost v NDR – pozn. překladatelky) nebo vyšetřovatelé ve vězení v Lubyance, mají nové vyhlídky. Díky multikulturní společnosti mohou beztrestně donášet informace na své kolegy či sousedy.

Preložila prispievateľka z Českej Republiky

2006

www.europskenarody.info

Od okraje propasti k té nejvzdálenější hvězdě

Krácená ukázka z projevu Dr. Davida Duka na mezinárodní konferenci o budoucnosti evropského obyvatelstva v Moskvě, červen 2006

Naše obyvatelstvo se dnes nachází na okraji propasti. Naši lidé dokázali pokořit ty nejvyšší hory, potápět se v hlubinách oceánů a dobývat velkolepé prázdnoty kosmického prostoru. Rozluštili jsme tajemství genetického kódu. Naše medicína zachránila milióny osob před nebezpečnými přírodními riziky a onemocněními. Vytesali jsme sochy a namalovali malby tak nádherné, že se téměř vyrovnají přirozeným scenériím. Napsali slovní díla, probouzející ty nejhlubší city a největší inspiraci. Naše technologie vytvořila celkem nový svět. Dokonce jsme zanechali stopy i na tom stříbrném disku, na který člověk celá tisíciletí hleděl s úžasem a s podivem.

A přece, simultánně s touto fontánou úspěchů našeho obyvatelstva, jsme byli svědky procesu, který ho nyní žene k neexistenci. Od roku 1914 sledujeme, jak je hnán do bratrovraždy a pouze osm let chybí do sta let od začátku přerušované války – válečného stavu, který nabyl příšerných proporcí díky technologiím, nyní už manipulovaným ne-evropskými menšinami v našich řadách, našimi starověkými nepřáteli, kteří byli kdysi sem tam trnem v našich patách, ale dnes se už snaží o zasazení a vyživování jedovatých nádorů v těch nejvnitřnějších komnatách západního mozku a srdce.

Na evropské a americké pevnině se stále více prodlužuje stín. Ten představuje zkázu všeho toho, co milujeme, vyhlazení z povrchu země toho obyvatelstva, které představuje shrnutí krásy v každém z nás – zkázu lidu, jehož velkolepá historie, dílo, umění, kultura a věda probouzí v srdcích zázračno a v duších inspiraci. Toho ducha reprezentuje degenerace, rozklad a eliminace našich svobod a v konečném důsledku dokonce i zánik našeho genetického kódu. Protože naše obyvatelstvo – obyvatelstvo starověkého Říma, Ruska, Itálie, Španělska, Německa, Řecka, Francie, Anglie, Severní Ameriky, Austrálie a Nového Zélandu – se řítí k okraji hluboké propasti v podobě genocidy. Všechny země evropského původu dnes čelí nejen krizi identity, ale i krizi existenční.

…Pouze Evropané a Američané s mrtvým mozkem si neuvědomují, že otevření hranic milionům ne-Evropanů je ten nejšílenější, nejzrádnější čin myslím v celé evropské historii a přece to stále pokračuje. Milióny Evropanů během staletí položili svůj život za obranu svobody, kultury a dokonce i samotného života evropského obyvatelstva. Ale nyní naši politici a média doslova vydávají naše země napospas vetřelcům u bran a naše obyvatelstvo za to draze platí. Zaplacenou cenou bude naše svoboda a v konečném důsledku existence. Prostřednictvím tohoto útoku bezohledné nenávisti vůči nám nás doženou k zániku.

O Evropě a Americe se lživě říká, že jde o demokracie, i když ve skutečnosti nám vlastně vládne oligarchie peněz, privilegií a cizorodých věrností. Všechny průzkumy veřejného mínění v evropských zemích dokazují, že velká většina lidí je proti současné imigrační politice, ale vlády přesto nedělají nic, aby zastavily tu zdvíhající se vlnu tmavé imigrační tsunami a řešily problém odlišných počtů novorozenců u domácích a nově příchozích, v důsledku čehož nám hrozí vyhlazení. Média tvrdí, že multirasovost nám přináší jen požehnání. Zvyšování zločinnosti, skupinové znásilňování, hemžící se ghetta, plná nenávisti a barbarské výtržnosti, to jsou skutečná „požehnání“ imigrace – požehnání, která jsou pouze kletbami pro všechny decentní impulsy naší civilizace. Pouze ti, co mají mrtvý mozek, nevidí krvavý a temný horizont etnických čistek, probíhajících v Evropě a Americe rovnou před našima očima. Vyhlazují nás v našich vlastních domovinách.

Většina Evropanů a Američanů už dokáže vidět skrze mlhu mediální dezinformace a politické

přetvářky; jsou velmi správně proti imigraci a chtějí, aby byli ilegální utečenci posíláni zpět domů tak rychle, jak pro ně dokážeme přichystat lodě a letadla. Ale nyní si musí uvědomit, že pouze obyčejně chránit svou zem, své děti, svou budoucnost nestačí! Naše hlasité protesty, oslavování rozhodnutí a vykřikování znamenají velmi málo. Musíme se všude ve světě aktivně zapojit do hnutí, které opět navrátí vládu do rukou našim lidem; které nastolí pravou demokracii místo té cizorodé oligarchie médií a peněz, co nám nyní vládne. Ti z vás přítomných, kteří jsou učenci, musí pokračovat ve svém výzkumu, ale čas běží, když musíte odložit pero a přidávat se k demonstrantům, k nějaké kampani nebo na barikády, pokud je to zapotřebí.

Musíte se rovněž postavit v politické aréně a zdvíhat hlas za přežití našeho obyvatelstva. Ti, kteří podnikáte, musíte učinit svou prvořadou činností naše přežití a svobodu. Vy, kteří jste knězi a kleriky, musíte zachraňovat nejen naše duše, ale i posvátné geny, které vytvořila božská příroda.

Náš problém je v konečném důsledku interní, nikoliv externí

Svobodnému a jednolitému bílému Rusku, Evropě a Severní Americe nehrozí nepřekonatelné bezpečnostní hrozby ze zahraničí. Nejde tady o srážku civilizací mezi Evropou, Asií a Afrikou, co by nás ohrožovala, ale o srážku rasových a etnických realit uvnitř našich vlastních zemí. Jde tady o dynamiku ne-evropského vlivu v médiích a ve vládách, která pro nás představuje skutečného trójského koně.

Naši nepřátelé chtějí, abychom se soustřeďovali na externí hrozby. Chtějí, aby si Američané a Evropané dělali starosti kvůli Iráku, Afghánistánu, Sýrii, Íránu a různým skupinám, které údajně mimo naše hranice představují pro Evropu a Ameriku hrozbu. A přitom se přes hranice trousí do našich zemí v tmavé vlně tsunami milióny ne-Evropanů, kteří představují skutečnou hrozbu pro naše obyvatelstvo a kteří nakonec utopí naše země. Jen zlý člověk, kterému jde o zkázu celé jedné velké skupiny lidí může upírat Evropanům právo na život. Vysvětlujte, že právě naši nepřátelé jsou nadřazenci, utlačovateli, genocidní silou v dějinách. A tito chtějí vládnout nejen nám, ale i Blízkému východu a vlastně všemu obyvatelstvu této planety.

Musíme druhým ukázat, že představujeme spravedlnost a že nejsme těmi karikaturami, za jaké nás vydávají nepřátelská média

Naši lidé jsou velmi morální; obětují všechno, dokonce i vlastní život, jen aby byli morální. Ti druzí musí vědět, že my reprezentujeme to, co je dobré pro naše lidi a následně pro všechny země a všechny lidi na zemi. Nikdy nekážeme něco pro sebe a něco úplně jiného pro druhé. Nám nejde o impérium, ale jen o uchování své domoviny. Neprosazujeme a nepřechováváme nenávist; právě ti, kteří nás chtějí nyní zničit, jsou skutečnými mistry v nenávisti. Jsou to mistři války a útlaku. Jde jim o tzv. „srážku civilizací“ a vzhlíží k naději, že dojde k tomu, co označují za „4.světovou válku“.

Naším prvořadým úkolem je zbavit se nepřátel za branami – těch, co zasévají poraženectví, sebenenávist, sebe-pochybnost, slabost a degeneraci. Pokud se nám nepodaří vyčistit svůj vlastní Augiášův chlév, pocítíme na krku podkovy nepřítelových koní. Řekněte své mládeži, aby se nehlásila dobrovolně do boje někde na zahraničních polích ve válkách, kterým daly zrod šílenství někoho cizího. Zasvěťte se boji za svobodu a za přežití přímo zde!

Tady se vede ta nejhlavnější bitva, ne někde v zahraničí, ale rovnou tady, na hranicích a v srdci naší domoviny. Žádná oběť nemůže být příliš velká, žádná hrozba příliš zastrašující, žádné zklamání přespříliš odrazující. A ti, kteří začátkem 21.století spí v noční můře, trápící naše obyvatelstvo, se musí vzbudit a prodrat si cestu k úsvitu. Shoďte ze sebe roucho poraženectví a zoufalství a uvědomte si, kým jsme! Evropské obyvatelstvo se bude ubírat od okraje propasti k té nejvzdálenější hvězdě.

www.europskenarody.info

Od soumraku k úsvitu

Zkrácená ukázka z přednášky francouzského aktivisty Guillauma Fayeho 17.května 2005 v Moskvě

Evropa nezažívala tak dramatickou situaci od dob pádu Svaté říše římské. Nyní jí hrozí nebezpečí, jaké se nedá srovnat s ničím v historii, ale ona to přitom ani neví – nebo, lépe řečeno, odmítá to vidět.

Do Evropy nyní vnikají, okupují ji a kolonizují lidé z jihu a islám. Dominují jí Spojené státy americké, které proti ní vedou nelítostnou ekonomickou válku. Demograficky se hroutí, poněvadž její populace klesá a přestává se reprodukovat. Pod rouškou povolného optimismu ji vysilovaly dekadentní, nihilistické ideologie, a tak nyní čelí nevídanému úpadku své kultury a vzdělávání, směrem k primitivismu a k materialismu. Evropa je nyní nemocným pacientem tohoto světa. A její politické třídy, spolu s intelektuálními elitami, aktivně kolaborují v její rasové sebevraždě.

Ale nechci v této souvislosti hovořit jen o imigraci, ale i o kolonizaci a invazi, která mění její biologický a etno-kulturní rodokmen. Jde o nepoddávání se zoufalství, o schopnost vidět, že boj teprve začíná a že Evropané, kteří mají k sobě velmi blízko, nemají žádnou jinou alternativu než se sjednotit a společně se bránit.

Destrukce evropského etno-biologického rodokmene

Demografie nebělošské invaze do Francie a Evropy nahání hrůzu. Jistý dobře známý demograf v knize „France Africaine“ (Africká Francie) předvídá, že pokud bude současný trend pokračovat, do roku 2040 budou více než 40 % francouzské populace představovat černoši a Arabové. …Bílá rasa všude ve světě, včetně Spojených států, prudce početně upadá. Přitom se často říká, že naše technologická nadřazenost bude kompenzovat nedostatečné počty. Ale s tímto nesouhlasím. Jedinou smysluplnou formou bohatství a moci jsou lidské bytosti. Protože civilizace je v první řadě založena na tom, co staří Římané nazývali „germen“, tj. etno-biologický rodokmen – kořeny, které živí civilizaci a kulturu.

Neevropská invaze začala v 60.letech a byla samovolná, záměrně vyprovokovaná levicovými a pravicovými politiky, nakaženými marxistickými a trockistickými ideami, dále zaměstnavateli, chtivými po levné pracovní síle, židovskými intelektuály, dožadujícími se multirasové společnosti a ideologií lidských práv, která se zrodila ze sekularizace některých křesťanských principů. …

Třetí hlavní ofenzíva islámu

Kromě této masové imigrace nebělošského obyvatelstva je zde opět invaze islámu. Tato totalitní a agresivní náboženská ideologie se s jednoznačnou naléhavostí snaží podmanit si Evropu. V rukou islámu jsme prožili už tři velké ofenzívy; dnes se rozkládá od Gibraltarského zálivu až po Indonésii. První z ofenziv zastavil u Poitiérs v roce 732 Charles Martel, druhou bylo obléhání Vídně Osmanskou říší v roce 1683 a momentálně probíhá třetí ofenzíva (ve formě současné invaze a kolonizace), jejímž záměrem je založit na naší pevnině to, co ajatolláh Chomejní, vůdce íránské revoluce, nazval „univerzální kalifát“.

Invaze do Evropy začala a počty (svědčící o jejím rozsahu) jsou alarmující. Evropskou pevninu dnes, včetně Ruska, okupuje 55 milionů muslimů – počet, který se každoročně zvyšuje o 6 %. Ve Francii se dnes nachází minimálně 6 milionů muslimů. A podobně jako v Belgii a v Británii, také francouzští muslimové se začínají dožadovat podílu na politické moci. Pokud jde o vládu, ta jednoduše odmítá brát vážně jejich záměr do roku 2020 proměnit Francii v islámskou republiku, v níž bude rozhodující demografická převaha arabsko-muslimské populace. Vláda finančně vypomáhá při výstavbě mešit všude po zemi v naději, že si tím koupí sociální klid. Ve Francii se dnes nachází více než 2 000 mešit, což je téměř dvojnásobně větší počet, než v Maroku.

Islám momentálně ve Francii představuje druhé největší náboženství, po katolicismu, ale přitom má větší počet věřících. Na Západě všude převládá názor, že je rozdíl mezi islámem a „islamismem“ a že západní forma islámu, tj. sekularizovaná a umírněná, je možná. Ale to vůbec není pravda. Každý muslim je potenciálním džihádistou. A to proto, že islám je teokracií, která zaměňuje duchovní se světským, víru se zákonem a jde mu o vnucení práva šária Evropě, jejíž civilizačně mravní zásady jsou s ním absolutně neslučitelné.

…Přitom historicky ověřené hodnoty, spojované s použitím síly a snahy o přežití: tj. hodnoty ve spojitosti s hrdostí, věrností, rodinou, plodností, vlastenectvím, vůlí přežít, atd., se dnes považují za směšné nedostatky. Za tuto dekadenci můžeme vděčit sekularizaci křesťanské charitativnosti a jejímu egalitářskému výhonku, boji za lidská práva.

Evropané se můžou inspirovat určitými hodnotami, které ještě stále ctí v Rusku: například vědomí, že patří k nadřazené civilizaci a snaha udržet si „právo na odstup“ od jiného obyvatelstva. Musíme se zbavit všech forem „etnopluralismu“, což není nic jiného, než jiná forma egalitarianismu, a opět si vydobýt právo na „etnocentrismus“, tj. právo žít ve své vlastní zemi bez někoho druhého. …Nakonec, dnes pouze Zápaďané věří tomu, že míšení ras je něco ctnostného a pouze oni si představují budoucnost jako hrnec, v němž je všechno smíšené. Jen oni věří v kosmopolitismus. Ale v 21.století se opět vynoří etno-náboženské bloky, zvlášť na jihu a na východě. „Konec historie“ Francise Fukujami se nedostaví. Místo toho budeme svědky akcelerace dějin ve formě „srážky civilizací“.

Evropané se rovněž musí rozloučit s ideou přílišného soustřeďování pouze na přítomnou chvíli a naučit se vidět sebe (jak to dělají muslimové, Číňané a Indové) jako dlouho přežívající obyvatelstvo, jako poslů budoucnosti. V evropských postojích musí přivodit tuto změnu revoluce v myšlení, i když to nebude možné uskutečnit jinak, pouze gigantickou krizí, násilným šokem, který nyní už probíhá a o kterém budu mluvit později.

Nový americký imperialismus

Evropané se rovněž musí vypořádat s tím, co ve své poslední knize označuji za „nový americký imperialismus“ – imperialismus mnohem násilnější, než za éry studené války, ale rovněž více chybující. Zdá se, že americké administrativy od pádu Sovětského svazu zcela ztratily smysl pro míru a jsou nyní mnohem více ukřičené, jak se ujaly fantastického úkolu podmanit si svět a vytvořit něco jako nové římské impérium. Hodně z toho je samozřejmě možné vysvětlit ve smyslu neokonzervativní ideologie, napojené na sionismus, ale pohání to také mesiášské, téměř patologické přesvědčení o „božské roli“, kterou musí splnit.

Jaké jsou záměry tohoto nového amerického imperialismu? Obklopit a neutralizovat Rusko, zabránit jakékoliv smysluplné alianci mezi Ruskem a Evropou (což je pro Pentagon něco jako zlá noční můra), znemožnit Evropě, aby mohla představovat pro USA výzvu tím, že jí vnutí islám a muslimské Turecko, podrobit si východoevropskou a středoevropskou část bývalého sovětského impéria, vést ekonomickou nelítostnou válku proti EU a dělat to takovým způsobem, že si terč vůbec netroufne odporovat. Křižácký duch nového amerického imperialismu je všude odhodlán vnucovat „demokracii“, zvlášť na periférii Ruska. „Demokracie“ nyní znamená „pro-americký režim“. Ale neměli bychom si stěžovat na tyto americké ambice, které odpovídají geopolitickým a thalasokratickým touhám této země po dominaci. V dějinách se vždy každý staral o sebe. Proto jsem zásadně proti posedlému a hysterickému antiamerikanismu, který ve Francii tak převládá, protože je to neúčinné, sebelítostné a nezodpovědné. Lidé nebo národy se musí naučit rozlišovat mezi „principiálním protivníkem“ a „principiálním nepřítelem“. Principiální protivník se snaží opanovat a podkopat; ten druhý zabít. Neměli bychom zapomínat na slova Carla Schmitta: „Nejen ty si vybíráš svého nepřítele; častěji se stává, že nepřítel si vybere tebe.“

Amerika, zvláště její vládnoucí třída, je v úrovni geopolitiky, ekonomiky a kultury „principiálním protivníkem“ Evropy a Ruska. Pro Evropu je „principiálním nepřítelem“ obyvatelstvo jihu, stále více se sdružující pod praporem islámu, jehož invaze na pevninu už dávno probíhá a podporuje ji politická třída a inteligence, která otevřela její brány (k velké radosti Washingtonu) a která by ráda vytvořila neevropskou Evropu s pomíšenými geny. Hysteričtí antiamerikanisté, podobně jako atlantisté, vůbec nerozumí, že Spojené státy jsou jen tak mocné, do jaké míry jsme my slabí.

Americká katastrofická a neúčinná okupace maličkého Iráku – kam nevnesli nic jiného, než chaos – to velmi jasně potvrzuje. V 21.století přestanou být Spojené státy prvořadou světovou velmocí. Tou bude Čína – nebo, pokud k tomu budeme mít vůli, to může být „Eurosibiř“, tj. federalizovaná aliance mezi obyvatelstvem evropského poloostrova a Ruskem.

Souběh katastrof

Přišel jsem s hypotézou, že současný globální systém, založený na víře v zázrak, na víře v mýtus nekonečného pokroku, se brzy zhroutí. Nyní lidstvu jako celku poprvé v dějinách hrozí katastrofální krize, ke které zřejmě dojde někdy v letech 2010-2020 a kterou způsobí degradace ekosystému a změna v podnebí, vyčerpání přirozených palivových zásob, neschopnost vyprodukovat dostatek potravin, stále větší křehkost mezinárodního ekonomického pořádku, založeného na spekulaci a obrovském zadlužení, návrat epidemií, rozmach nacionalismu, terorismu a nukleárního zbrojení, rozmáhající se agresivita islámského světa a porušování předpisů z jejich strany na základě uraženého pocitu vůči světu a dramatický proces stárnutí evropské populace.

My se na tyto nadcházející katastrofy, které budou znamenat přechod z jednoho věku do druhého, musíme připravit. Tyto kataklyzmatické události smetou ze světa liberální modernost a přivodí něco jako nový středověk. Ale s takovým souběhem katastrof vždy jde ruku v ruce možnost znovuzrození, protože velká historická regenerace se vždy vynořuje z chaosu. Toto mimořádně platí pro civilizaci, jakou je naše, která je vlastní povahou „metamorfická“.

Eurosibiř

Evropu budoucnosti si není možné představovat ve formě kašovité Evropské unie, které vůbec není možné vládnout a která připomíná bezmocnou medúzu, neschopnou kontrolovat vlastní hranice; ve které dominuje mánie volného trhu a nachází se pod palcem Ameriky. Musíme si představovat federální, imperiální Velkou Evropu, etnicky homogenní (tj. evropskou), založenou na jediné autonomní oblasti a nerozlučně spojenou s Ruskem. Já tento obrovský kontinentální blok nazývám „Eurosibiří“. Poněvadž tato nebude muset být agresivní ke svým sousedům a nikdo na ni nebude útočit, takový blok by se stal prvořadou a na sobě soustředěnou světovou velmocí (ve světě, rozděleném na velké bloky), která bude proti všem těm nebezpečným dogmatům, nyní spojeným s globalismem. …Osud Evropy není možné oddělovat od kontinentálního Ruska, z etno-kulturních i geopolitických důvodů.

Závěrem

Fatalismus nikdy neobstojí. Dějiny jsou vždy knihou s otevřeným koncem a poskytují nespočetné množství neočekávaných rozmarů a obratů. …Období, v němž momentálně žijeme, je obdobím odporu a přípravy na ještě hrozivější události, které se v budoucnu dostaví. …My musíme začít rozmýšlet ve smyslu post-chaotickém a adekvátně k tomu se organizovat. …

Poslal prispievateľ z ČR

Převzato: www.europskenarody.info