Je civilizace jen dav lidí s vypůjčeným mozkem…?
O nutnosti rozšíření metody K.I.S.S. na další oblasti života.
Úvodem citovaný Victor Clube je uznávaný britský astronom, patřící k lidem schopným jít bez jakýchkoli emocí přímo k jádru problému. Zajímavé ovšem je, že mezi jeho, mým a názorem stále rostoucího počtu samostatně uvažujících lidí panuje zajímavá shoda, jako bychom byli všichni navzájem jaksi propojeni… Platon, Clube, Napier, Hoyle, Whipple, Spedicato, Hancock, Bauval, Sitchin, Zillmer, Icke… Pravda. Každý z nás vidí věci z jiného úhlu, neboť je v jistém smyslu determinován jakýmsi speciálním vzděláním a životními zkušenostmi zcela jiného druhu. A přesto, s výjimkou Platona :-), jsme intuitivně a většinou na základě dlouholetého studia a práce v odlišných oborech dospěli ke stejným závěrům. Protože k nim nutně musí dospět každý, kdo neopovrhuje intuicí a odkazem dávných předků.
Coby „vědecký outsider“ ovšem jsem v nemalé výhodě – Clube ve svém postavení mezi svými soukmenovci kráčí po velice tenkém ledě. Přestože inkvizice údajně byla zrušena už velice dávno, všechno, co společně s Napierem říkají, i způsob jak to říkají, vyžaduje velkou odvahu. Pohříchu.
Totéž, co platí o neustále nových snahách o deformaci obrazu našeho kosmického prostředí, se zrcadlí i v záležitostech ryze pozemských. Žijeme v žumpě dlážděné kameny hesel, naplněné močůvkou polopravd. Zrůdné je, že většina z nás už propadla klamnému pocitu, že to ani jinak nejde.
Ale ono to jde! Ke všemu, co známe, existuje alternativa. Matematicko-statisticky doložitelná, chceme-li. Smutné je, že takřka cokoliv je lepší než to, co nabízí současná civilizace, jejíž vznik a dějiny se dosud nikdo neodvážil vylíčit zcela pravdivě.
Jde o možnosti, které nebývají veřejně diskutovány a když, pak jen v předem inscenovaných a obsazovaných pořadech, sloužících v první řadě jejich diskreditaci a zesměšnění.
Problém totiž spočívá v tom, že lidé, kteří hledají, najdou a akceptují jiné než parazitující společenskou nomenklaturou nabízené cesty a začnou se o sebe starat sami, se intelektuálně vymaní z dosahu „veledůležitých“ institucí. Podmínkou existence úřadů všeho druhu je lhostejnost, s níž přistupujeme ke světu i k sobě samým. Nejde o pár lidí, ale o gigantické nádorové struktury, užírající nezastupitelnou část produkovaných hodnot.
Armády zbytečných úředníků existují jen proto, abychom mohli líně polehávat u televizorů a rozčilovat se nad tím, co „ONI“, za nás, zas jednou udělali blbě. Ale aby tu náhodou nedošlo k nějakému omylu – je to celosvětový trend!
Přichází doba, kdy budeme muset v zájmu přežití zavrhnout diplomatické fráze, což v žádném případě neznamená současně s nimi odložit slušnost; právě naopak. Jsou však záležitosti, o kterých je třeba začít hovořit bez ubrousků a příkras.
Hezky se nám to povídá, jenže času je málo…
Druhý zákon K.I.S.S. (Keep It Simple, Stupid!)
(autorem je americký psychobiolog)
Druhý nepsaný „zákon lidstva“ není o nic méně poučný než první.
Vychází ze základního postřehu, že význačná místa převážně získávají nejméně kvalifikovaní uchazeči.
Můj zájem o tuto zákonitost byl probuzen během vojenské služby. Pokud něco nefungovalo, chodila celá naše rota za takovým obyčejným venkovským klukem, který dokázal opravit snad úplně všechno. Jestliže něco potřebovalo opravu byl to on, k němuž se všichni obraceli o pomoc.
Jednou přišlo oznámení, že armáda potřebuje radiomechaniky a vojáci byli vyzváni aby se hlásili na příslušné školení. Ten venkovský chlapec, ačkoliv se ve věci vyznal, nebyl přijat, protože neudělal úspěšně písemný test. Byl vybrán voják, který v písemném testu vynikl. Vrátil se proškolený za šest měsíců. Avšak ani na školení se radiostanice opravovat nenaučil! Kdykoli někdo potřeboval opravit rádio, nikdy nehledal pomoc „atestovaného“ opraváře, ale místo toho se stejně jako předtím obrátil na onoho hocha, který neměl žádné formální vzdělání a navíc nesnáze s psaním.
Jenže, jako obvykle, odměna za všechny opravy náležela sice „přezkoušenému“, ale přesto neschopnému opraváři, ne tomu kdo za něj pracoval.
Tento druhý nepsaný „zákon lidstva“ se jako spojitý vzorek nesprávných voleb a společenské podpory neschopných neschopnými prolíná celou lidskou historií, a je znovu a znovu rozpoznatelný v uspořádání každodenního života na celém světě.
Nevěříte? Rozhlédněte se kolem sebe.
Od čističů kanálů až po vrcholné politiky, v 99% případů není na místě kompetentní či vizionářská a talentovaná osoba – příslušné zaměstnání dostane vždy ten, kdo je nejméně schopen vykonávat příslušnou práci, vést úřad nebo nést funkci. Jestliže byl přesto jakýmsi omylem na příslušné místo dosazen kompetentní žadatel, takřka bezprostředně narazí na nečekané překážky, setká se s ponižováním anebo se zesměšňováním své práce. Tyto ústrky a šikany trvají tak dlouho, až je nakonec prohlášen za neschopného. Tímto způsobem jsou schopní lidé donuceni k rezignaci, aby byli nahrazeni neschopnými. Pak jsou všichni šťastní a neschopní rychle získávají společenské uznání a ocenění!
V mnoha oblastech lidského snažení je běžné, že ty nejlepší talenty v podstatě nikdy neoplývají dostatkem potřebných společenských kontaktů a nevlastní potřebný „papír“ a nemají „ostré lokty“ – zatímco lidé vkrádající se do důležitých funkcí pocházejí z vlivných rodin či společenských klanů a potřebné „papíry“ hromadí po celý život.
Elita? Nebuďte bláhoví! Jsou to tupí a oddaní „Ano šéfe! – služebníci“, bez jiskry, vize, nadání, talentu a zájmu o jakoukoliv specifickou oblast! Jejich jediným cílem je získat moc nad schopnými.
Celoživotní zkušenost mne naučila dobře si všímat lidí sbírajících tituly, ceny a jiné podpůrné „papíry“, jejichž přemíru pak okázale vystavují na zdech svých kanceláří. To, do čeho jsem kdysi nahlédl v armádě, lze shrnout do ponurého varování:
„Vím, jsem neschopný idiot, ale dejte pozor – zvítězím nad schopným a budu na to mít papír!“
Jiná životní zkušenost mne naučila, že příčinou každého zničení kariéry nebo i života kompetentního člověka vždy byla nenávist těch nekompetentních. Kompetentní a brilantní lidé, kteří skutečně něco umí, jsou až příliš snadnou kořistí. Jsou vždy velmi skromní, pokorní, samotářští a téměř ostýchaví. Představují se klidně třeba jen křestním jménem, nepřidávají žádný titul, hodnost nebo společenskou pozici, nemíří k moci a rozhodně nevystavují na stěnách na odiv žádné diplomy nebo doklady – i když právě oni by je tam klidně mohli mít.
Vypadá to, jakoby lidský mozek byl generelně naprogramován k hlubokému pohrdání jednoduchostí, kvalifikovaností, originalitou a talentem vedoucím k úspěchu. Protože lidé jsou převážně tupí, a lehce manipulovatelní partou ovládající jisté speciální divadelní rekvizity, dává skutečnost, že kompetentní a talentovaní jsou zesměšňováni, obklopováni překážkami, nenávistí a jsou vždy vytlačovaní stranou, dokonalý psychologicko-sociologický smysl.
Intelektuální násilí a čistky tohoto druhu už probíhají po věky a nepochybujme o tom, že jejich jasným a jediným záměrem je eliminovat a zvrátit úlohu podřízenosti masy neschopných. Po vytlačení a imobilizaci hrstky schopných se ambiciózní neschopní zaskví v běloskvoucím světle uznání a mohou ze svých pozic pozdržet pokrok tak, aby odpovídal úrovni jejich chápání. Přitom se tváří, jakoby „rozkolísanou bárku lidstva“ spasili před nebezpečím a zlem, které údajně vyplývá z původních myšlenek kompetentních, originálních a nadaných lidí. Není divu, že neschopní odměňují pouze sami sebe a kompetentnost kolektivně nenávidí.
Taková je realita lidského světa. V protikladu k tomu se v živočišném světě a u nižších forem života stávají „vůdci“ jen ti nejzpůsobilejší; neschopní jsou rychle vytlačeni a nepřežijí. To je opravdu přirozený výběr, jemuž se nikdy nemůže vyrovnat žádný z lidmi selekcí genů „vylepšených“ a „zdokonalených“ rostlinných či živočišných druhů.
Podfuk zvaný „moderní demokracie“
gewo
Prostudujeme-li řecké klasiky rychle zjistíme, že původní myšlenka demokracie vyšla z malého společenství, v němž se všichni navzájem znali a dokonale věděli o svých schopnostech i neřestech. Zástupci lidu byli tedy voleni po velmi zralé úvaze z těch nejlepších. Ti, kteří nesli máslo na hlavě, se k volbě z přirozených důvodů ani nehlásili…
Převzetí tohoto zdaleka ne univerzálně použitelného modelu „moderní západní kulturou“, která ho posléze vylepšila o „volby lidových zástupců“, vedlo až k současné katastrofě. Jde o pro většinu voličů skutečně neznámé, médii idealizované lidi vycházející z politických stran zastupujících neprůhledné zájmy rozmanitých ekonomických a mocenských lobby. Naprosto stejný obraz dnes skýtá dokonce i takzvaná „přímá“ demokracie. Důsledkem je, že na celém světě stále menší množství ambiciózních, leč odborně a lidsky nezpůsobilých osob rozhoduje o stále větším počtu lidí v moderní globální společnosti, která sama sebe prohlašuje za „konzumní“. A stejně jako všechny ostatní „hodnoty“ bezmyšlenkovitě konzumována i „ta demokracie“…
Systémy tohoto typu (Karel Kryl je kdysi nazval „demokratůrami“) vytváří a chrání prostředí, v němž je poloanonymním zástupcům vcelku lhostejných konzumujících voličů po jedno celé volební období dovoleno počínat si tak, jak uznají za vhodné, aby pak jimi vyprodukované chyby a nedostatky později neměli čas napravit jejich nástupci, nutně vršící na danou hromadu další chyby a nedostatky, s nimiž se následně budou muset potýkat jejich nástupci… Zpětná kontrola „zákonodárce“ voliči neexistuje…
V tomto prostředí se ti, kteří jsou skryti za „modrým pozadím“ billboardů, na něž jsou veřejně promítány barevné „programy politických stran“, pohybují jako ryby ve vodě. Ten kdo nakonec tuto „konzumaci politiky“, včetně příslušných divadelních rekvizit a kostýmů, uhradí, je díky promyšlené strategii stále lhostejnější a otupělejší volič. Tento postup ustavuje a legalizuje systém, jemuž se říká „moderní demokracie“… Politika dneška má v důsledku toho pramálo společného s ve všech pádech skloňovanou „pluralitou“ a samotným vedením států.
Stala se povinnou monopolizovanou službou draze placenou veřejností, stejně tak, jako veřejné školství, zdravotnictví a podobně.
Etika řemeslného politika je etikou profesionálního fotbalisty, který se v reklamami olepeném dresu libovolného mužstva snaží „dávat góly“, aby klubu, jemuž momentálně slouží, udržel co největší skupinu fanoušků. Nerad sestupuje do nižší ligy, radši elegantně a se ziskem přestoupí do jiného prvoligového mužstva (nebo sežene sponzory a založí nové) a nikdy se nebude snažit prosadit nic dokonalého, stejně tak, jako instalatér nebude toužit po vynálezu věčného a nikdy nekapajícího vodovodního kohoutku…
Lidé se skutečnou etikou už do politiky buď nevstupují anebo ji dávno opustili.
Stovky nedokonalých „zákonů“, považovaných spíš než za společenskou normu za vsítěné branky toho či onoho parlamentního mužstva či hráče, který se „prosadil“, se proto ani nesnaží o úpravu pravidel v jakémsi etickém rámci! To je totiž velice těžká věc, protože prvními počiny v tomto směru by muselo být zrušení kolbišť placených politických gladiátorů, center trubčí centralizované moci a přesun veškerých pravomocí na mnohem menší, skutečně demokraticky samosprávné jednotky. Ty by pak musely být řízeny lidmi, kteří jsou lokálně známí a díky svým morálně-volním vlastnostem a schopnostem získali přirozený respekt těch, které zastupují.
Stranickost systému produkuje v odloučeném mocenském centru primitivní, životu odcizené direktivy, odporující elementárním zásadám zdravého „selského rozumu“. Jediným cílem je pohodlné řízení života veřejnosti i jednotlivců. Proto obsahují nepřehlednou změť množství vzájemně propletených ústupků a kompromisů, spletených do tlustého copu legislativních chyb a záměrných omylů, jejichž kontinuita zaručuje (realitě nekonečně vzdáleným) „zákonodárcům“ zaměstnanost až navěky…
Místo toho, aby zákon nastupoval pouze tam, kde selhává prostá mezilidská domluva, tedy aby poskytoval pouze standardní řešení vyloženě extrémních vztahů a situací, za nichž nelze dospět k rozumnému urovnání, je odpočátku vědomě koncipován jako chybná norma, sloužící jako nástroj represe.
Dospěli jsme do stadia naprosté devalvace významu slov a z nich složených pojmů. Potvrzují to mnozí farizejové z řad politiků i občanů, kteří se nerozpakují vyslovit před televizní kamerou například tohle:
„Já vím, že je to neetické, ale přesto stojím plně na straně zákona.“
Jsou jedinci, kteří mohou s plnou vážností veřejně vypustit z úst něco takového (a milerád věřím, že jsou o správnosti toho, co říkají, hluboce přesvědčeni), vůbec ještě lidmi, nebo už jen ošoupávanými kolečky jakéhosi podivného mechanizmu, nad nímž už ti, kteří ho nadšeně uvedli do chodu, nemají pražádnou kontrolu?
Slovo zločin znamená „zlý čin“ a kdo „činí zlo“ zákonitě nekoná dobro. To už ale mnozí z těch, kteří toto slovo bezmyšlenkovitě používají v každodenní hantýrce, úplně zapomněli… Každý neetický čin umožňující současné či budoucí bezpráví je činem nedobrým a zlým.
Každý zákon, jehož použití buď bezprostředně nebo v budoucnosti může mít neetické důsledky, je zlo- činný, bez ohledu na to, kolik politickými ambicemi a lobováním stižených „zákonodárců“ s ním, „v zastoupení voličů“ „informovaných“ v médiích týmiž anonymními lobisty a poloanonymními „zákonodárci“, vyslovilo souhlas!
Tak se stává, že i když jsou mnohá období později rozeznaná jako „špatná“, bývá jejich „špatnost“ jednoduše přičtena na vrub vůdců, kteří, pokud někoho výslovně nezabili, jsou v podstatě nepostižitelní.
Z hlediska tehdejšího i současného voliče je to ovšem v pořádku, protože je lehčí zapomenout na skutečnost, že stejně postiženi by v podstatě měli být i ti, kteří svou lhostejností a volební podporou tehdejších neschopných vůdců umožnili danou mizérii. Takováto společnost může fungovat, a také funguje, jen proto, že tyto „kolektivní viny“ solidárně zaplatí z prostředků, které mohly být využity úplně jinak…
Nutně tak dochází k tomu, že kupříkladu náš parlament „, ve snaze vyrovnat se s dluhy minulosti“ (zapříčiněnými dodržováním „právní kontinuity“ zla) sice navenek produkuje spoustu pozitivních restitučních a rehabilitačních zákonů, vyhlášek a opatření, ale paralelně s touto činností se „v zájmu udržení“ posvátné krávy „právní kontinuity“ nutně dopouští nových přehmatů, které jednou budou opět muset být odsouzeny a rehabilitovány coby „bývalé zlo- činy“…
Shrnuto a podtrženo se takový postup dá kvalifikovat jako „vývoj způsobem pokus – omyl – korektura – pokus – omyl… atd.“, a přiznávám, že jeho opodstatnění v „moderní době“ (kdy je k dispozici celá řada takřka bezchybně fungujících a letitou praxí vyzkoušených systémů) ve své zjevné omezenosti tak docela nechápu…
Je nanejvýš zajímavé, že na rozdíl od polské, která vysílá zasedání Sejmu živě, přináší česká „veřejnoprávní televize“ pouze záznamy vysílané uprostřed hluboké noci. Snad proto aby převážná většina „pracujícího lidu“, vstávajícího v pět ráno do práce, nebyla demotivována sledováním fanfárami proložených frašek v senátu a ušetřena sporů v parlamentu o nejlepší, a hlavně „naši českou“, cestu k definitivnímu způsobu řešení kvadratury kruhu…
Evropské struktury, k nímž se neopomínáme vehementně hlásit, jakoby neexistovaly. Přitom je naprosto zřejmé, že většina pracně vypocených „polozákonů“, shora popsaného typu a geneze, skončí okamžitě po vstupu do ES v makulatuře.
Společnost složená z alibistických lenochů, kteří díky „výchově“ nejsou ochotni a patrně už ani schopni převzít zodpovědnost za vlastní život, je nucena, ba zaslouží si přijmout za své špatné, neetické a tudíž zlo- činné zákony, vyprodukované faulujícími politickými profesionály, o jejichž skutečné motivaci, cílích a praktikách k nim směřujících nemají nezasvěcení ani tušení.
Je morálka „Mne se to netýká…“, „… radši ON než JÁ!“ a ono tak krásně křesťanské: „Však on nás někdo VYKOUPÍ…“ opravdu tím nejlepším, co s sebou přinášíme do virtuálního „třetího tisíciletí křesťanské kultury“? Babo, raď!?
Co kdyby…
Odložme projednou růžové brýle směšných a pomíjivých „výdobytků techniky kosmického věku“ a představme si, co by nastalo kdyby v důsledku neočekávané velké, globální katastrofy najednou na celém světě nebyl elektrický proud, ve městech přestala téct voda a nikdo by nedistribuoval základní potraviny. Přestaly by existovat pozemní komunikace, létat letadla a nezbyly žádné tankery a obchodní lodě. Odnikud by se nedala očekávat jakákoliv, dokonce ani základní lékařská pomoc, protože v okamžiku odtržení od mocenských a administrativních center bychom všichni tonuli ve vlastních, i když navlas stejných problémech… Chovali bychom se za těchto okolností „jako křesťané“?
Nedělejme si iluze. Chovali! A je zřejmé, co by nastalo.
„Příznaky apokalypsy“ tohoto druhu se ve velkých amerických městech téměř okamžitě projevují už při plošných a v podstatě směšných několikahodinových výpadcích elektrického proudu! Jako ze řetězu utržení NEINFORMOVANÍ lidé tropí milionové škody, bývá spousta mrtvých a zraněných! Neuvěřitelně stoupne počet sebevražd.
Tak jako v „nejrozvinutější demokracii světa“ (kromě poměrně slabých represivních složek, které by zbaveny mobility neměly dlouhého trvání a obávám se, že by se jejich příslušníci zcela přirozeně v první řadě starali sami o sebe a své ohrožené rodiny), ani u nás neexistuje fungující LIDSKÁ struktura, opírající se o přirozené lokální autority! Tuto kvalitu NIKDY nemůže nahradit sebelepší elektronická síť. Lidé žijí ve státem vynucované morálce – kdyby tomu tak nebylo, nepotřebovali bychom pořádkové síly -, takže, při jejich absenci, by se valná většina obyvatel, poté, co by v mžiku vyrabovala vlastní města, navzájem vyvraždila během jediného měsíce! Zbytek, který by nevytáhl vraždit a loupit na venkov, by vyhubily nemoci.
Malevilské trauma…
Takové jsou „jistoty“, které je schopna poskytnout naše „civilizace“!
Žít podle přirozené etiky NENÍ ANARCHIE! Politici, kteří takových slov s oblibou užívají jako klacků, většinou neví o čem mluví. Pravda, jsou tu lidé, kteří si je vykládají v „revolučním smyslu“. Pojmy odcizené původnímu smyslu v zásadě slouží především k „odpálkování“ nekonformních myšlenek i lidí. V takových případech buďme pozorní. Pozorně sledujte kdo, proč, kým a v jakých souvislostech bývá odsuzován, zesměšňován nebo označován za „anarchistu“ či „asociála“, a komu to poslouží.
Spoléhejme na „selský rozum“ – vrozenou intuici – ne na konvenční reakce „stádní výchovou“ vygumovaného a nakrátko zapojeného mozku, a postavme se za ty, kteří ještě chtějí a umí nahlas projevit to, co si sice většina z nás myslí, ale nikdy nenajde odvahu vyslovit. Prospějeme tím lidstvu víc, než si dokážeme představit!
Ideologiemi všeho druhu „zglajchšaltovaní“ lidé se umí projevit jen v davu, který je pod euforickým dojmem nastávajících „změn k lepšímu“ (nebo při pocitu ohrožení vlastní bezpečnosti) manipulovatelnější a ještě nekritičtější než jindy… To vědí nejen politikové, ale i protagonisté rozličných „pokrokových“ hnutí, skrytých pod pláštíkem „new age“.
K tomu abychom změnili tento svět musíme napřed začít každý u sebe. K tomu nepotřebujeme žádné „guru“. Jsme myslící lidské bytosti! Zahoďme věčný strach, který nás řadí hluboko pod opice!?
U nikoho, kdo se snaží odhalit a říkat pravdu, by neměla stát v popředí základních vlastností takřka heroická odvaha, dosud nezbytná při prosazování nekonformních myšlenek vůči scholastikům, papouškům, „vysokoškolsky připraveným filozofům“ či bezohledným „advokátům“ nebo sebevyšším, cynicky bohorovným zástupcům domněle „osvícené vědy“. Prioritu musí dostat schopnosti spjaté se znalostmi, touhou po vědění a vůlí k pravdivé analýze. V podstatě jde o základní vlastnosti filozofa.
Hluboce se skláním před těmi, kteří s odhodláním dřív upalovaných a zatracovaných průkopníků, přes všechna rizika, výsměch hlupáků a mnohdy otevřenou či dobře skrytou perzekuci neváhají pokračovat, bádat a šířit informace o svých výsledcích.
Poznámka 14.7.2001:
Dá se očekávat, že po nedávném epochálním objevu té skutečně bádající vědy se mnohé brzy změní. Jak brzy, to záleží jen na nás…
Lze sestavit ostudně dlouhou listinu se jmény lidí, jejichž poznatky a vynálezy mohly tento svět už dávno změnit k lepšímu. Nestalo se tak. A každý, kdo prostuduje jejich případy, pochopí čí to je vina. Je příznačné, že pokusy o rehabilitaci průkopníků jiného světa nebo pokusy o obnovu prací těch, kteří tu už nejsou, provází bučení otupělého stáda neúnavně přesvědčovaného o tom, že za ostnatým drátem vlky ohrazené pastviny končí nejen louka, ale i celý svět…
Ne. Náš svět se nezměnil. Snad jen o pozoruhodnou maličkost, že sisyfovské zadky jistých lidí, kteří donedávna zdatně oháněli své odpůrce klackem „marxleninské“ ateistické ideologie a formulí: „Vědaužpřecedávnovíže…“, dnes zahřívají prkna první řady kostelních lavic…
Ne revolucemi, válkami a povstáními, terorizmem, „odvetnými akcemi“, malichernými spory či ideologickými zvraty, proklamovanými protagonisty všemožných stádových a stádečkových „hnutí“, ale jen neustálým NENÁSILNÝM tlakem na ty, kteří často jen s vidinou materiálních výhod“převzali zodpovědnost“ za chod věcí, a především změnou odstartovanou uvnitř mozku každého z nás, lze skutečně měnit tento svět.
A to je to, čemu chci pomáhat na těchto stránkách.
-gewo, duben 1999-
!
Neuvede-li jinak, SOUHLASÍ autor příspěvku v e-mailu, zaslaném na adresu gewo@gewo.cz, s jeho případným zveřejněním.
!
Autor těchto stránek nemá zájem na tom, aby URL odkazy na GEWO.CZ byly zařazovány do seznamů společně s odkazy na webové stránky či literaturu jakýchkoli sekt, stran a jiných podobných „bratrstev“.
(To není intolerance, ale sebeobrana!)
JAKÝKOLI POKUS O ZNEUŽITÍ AUTORIZOVANÝCH INFORMACÍ
A MYŠLENEK ZVEŘEJNĚNÝCH NA TĚCHTO STRÁNKÁCH K SEKTÁŘSKÝM, „NÁBOŽENSKÝM“ A OBDOBNĚ ODCIZUJÍCÍM ÚČELŮM, BUDE POVAŽOVÁN ZA POŠKOZOVÁNÍ AUTORSKÝCH PRÁV A MRZAČENÍ DUCHOVNÍHO VLASTNICTVÍ PŮVODCE PŘÍSPĚVKU.
PROTI TAKTO POSTUPUJÍCÍM OSOBÁM, SKUPINÁM OSOB NEBO ORGANIZACÍM BUDOU NEPRODLENĚ PODNIKNUTY PŘÍSLUŠNÉ KROKY !
Preventivní a ozdravný proces v rámci metody K.I.S.S.
Jak na únavový syndrom a chronické choroby
Pro začátek si uvedeme prostý, ale málo známý poznatek, na nějž mne před lety upozornil jeden z mých slavných kolegů. Byl jedním z oněch pionýrských výzkumníků, patřících k vědecké galérce laboratorního charakteru. Jednoho dne v rozhovoru se mnou nečekaně, zato však velmi rezolutně prohlásil: „Během třiceti let psycho-biologických studií se mi podařilo ověřit, že lidé jsou mnohem pitomější než krysy!“ Podivil jsem se, ale on vzápětí své tvrzení podložil.
K tomu stačí docela jednoduchý pokus. Dáte krysu do bludiště a na konec jeho levé chodbičky několikrát po sobě umístíte sýr. Jakmile krysa po několika zkušenostech zjistí, že sýr je většinou tam nalevo, bude pak na křižovatce chodbiček už pravidelně odbočovat vlevo. Pokud jí sýr přemístíme vpravo, krysa se znovu půjde podívat nejdřív doleva a teprve poté, až zjistí, že tam nic není, začne hledat jinde.
Věřte nebo ne, co se týče hledání cesty k „odměně“ je lidský tvor značně nezpůsobilý. Člověk, tato domněle „výše vyvinutá bytost“ je mnohem „chytřejší“. I když nalezne svůj „sýr“ několikrát po sobě vždy na levé straně, pravidelně a vždy vyrazí napřed vpravo a hledá tam, kde nic není. Poté začne systematicky prohledávat celé bludiště – přestože z předchozí zkušenosti ví, že hledaný „sýr“ byl v devíti případech z deseti vlevo.
Po třicetiletém výzkumu se nabízí jediné přijatelné vysvětlení – náš mozek je jaksi natvrdo propojený… tak, abychom jednali přesně tímto způsobem! Je to přírodní zákon.
Platnost tohoto „ústředního Prvního Zákona lidského chování“ byla ověřena nesčetnými testy a je snadno vysledovatelná v každodenním životě. Tento zákon praví, že lidé mají mocný sklon uplatňovat ze všeho nejdřív všemožné špatné volby, a ospravedlňovat tento iracionální postup stále složitější spletí „racionálních důvodů“. Teprve poté, až už jsou prozkoumány všechny varianty vyplývající ze špatné volby, a stále složitější vysvětlení jejich domnělé správnosti se změní v nepochopitelný blábol, jsou lidé ochotni (stále ještě plni nedůvěry) vzít v úvahu kouzelnou moc zkušeností a jednoduchosti. Pak už stačí prostě jít, odbočit vlevo a získat svůj „sýr“ prakticky ihned.
Nevysvětlitelný odpor k jednoduchosti a mocná touha babrat se ve složitých řešeních člověka vybavuje podivuhodnou neschopností, s níž pravidelně „míjí svůj sýr“. Zajímavé je, že této (ne)schopnosti exponenciálně přibývá s výší vzdělání a mírou zodpovědnosti, danou postavením toho kterého jedince. Prapodivné chování nutící člověka, aby vytrvale a tvrdošíjně hledal správné odpovědi na nesprávných místech, bychom v celé krysí populaci nebo i u jiných a mnohem nižších forem života marně hledali.
Životní zkušenost říká, že pokud se naše činy, výklady, konstrukce či teorie, týkající se libovolného problému, začínají topit ve složitosti, jsou s největší pravděpodobností mylné. Ve výkladu stále propracovanějších modelových „vysvětlení“ vesmíru, společnosti, zdravotnictví, chování atd., nám trvale uniká jednoduchý společný jmenovatel. Pátrání po něm zcela ignorujeme právě kvůli pevné víře, že složité problémy nemohou mít jednoduchá řešení…
Jistý čas jsem se zabýval simulacemi velmi rozvinutých, spletitých až překomplikovaných situací a pokoušel se touto cestou vědecky objasnit, proč věci fungují (ve skutečnosti tak ale nefungovaly) a jak budou fungovat pod ještě komplexnější teorií (a byly opět nefunkční…).
Trvalo mi to dlouho, ale pak jsem konečně jednoho dne zjistil, že patřím k stádu překomplikovaných a vše komplikujících pitomců!
Přitom se problém vyřeší prostým návratem k jádru věcí a jednoduchým „krysím smyslům“, protože pak obvykle rychle odpadnou všechny složitosti. Testoval jsem to mnohokrát na rozličných věcech a v 97 ze 100 případů dospěl k řešení. Z těchto důvodů jsem stále přesvědčenější o správnosti tohoto přístupu, a proto vůči sobě samému, na ostatních a celém okolí aplikuji tuto metodu, jíž říkám „K.I.S.S“.
Ne, není to název kdysi oblíbené hudební skupiny, ale terminus-technikus říkající: „Dělej věci jednoduše, hlupáku!“ (Keep It Simple, Stupid!) Vědci užívají kultivovaněji znějící pravidlo „Ockhamovy břitvy“ zděděné ze 14. století – tedy: „Je-li všechno ostatní stejné, pak je ta nejjednodušší teorie nejlepší.“ William z Ockhamu byl šiřitelem nominalizmu [1], považujícím obecniny za konvence, které jsou přirozeným předpokladem poznávání přírody. Jeho pohled bývá označován jako psychologický konceptualismus. Původní Ockhamovo tvrzení v latině je záporné prohlášení: „Frustra fit per plura quod potest fiery per pauciora“ s pozitivním významem: „Je nesmyslné dělat s více, co lze udělat s méně.“ Příroda to všude potvrzuje a nabízí elegantní a jednoduchá přirozená pravidla s možností všestranného využití, jen je pochopit. Jako příklad může posloužit Thomsonův vztah E = mc2. Lze předpokládat, že základní rovnice jednotné teorie polí bude korektní a funkční jen tehdy, bude-li stejně elegantní a prostá. Nezastruněná.
(Druhý Zákon lidského chování najdou případní zájemci ZDE)
Dobrá. Ale jak do toho zapadá únavový syndrom (CFS) a jiné chronické choroby?
Ukázali jsme si, že složitost má vždy kořeny v jednoduchosti. Abychom rozmotali zdánlivě nepřehledný propletenec, musíme se vrátit zpět k počátku.
Záznamy o prvním významnému nárůstu výskytu CFS a rakoviny pocházejí z konce II. světové války. Čím byla tato doba zvláštní? Čím se odlišovala od předchozích desetiletí?
Krátce po válce se do měst nahrnul příval lidí z venkova, přírodní zemědělství se nezadržitelně měnilo v chemické a nový způsob spotřebního života s sebou přinesl větší tlaky a napětí. Trh s potravinami brzy ovládly polotovary a rychlé občerstvení a obklopili jsme se plasty. V následujících třiceti letech přibývalo „nových“ mikrobů, účinnost antibiotik klesala a vynořily se nové choroby.
Ještě stále nevidíte souvislosti?
Ano, je to tak: zjevnou příčinou CFS a mnoha dalších „chronických a smrtelných chorob“ je kvapná a pokračující změna přirozeného životního prostředí. K horšímu. Otravujeme se sami například tím, že každý den, celosvětově viděno, zavádíme do našeho životního prostředí na 30 000 nových chemických sloučenin, aniž by se někdo příliš trápil úvahami nad nepříznivými vlivy, které mohou mít na nás i ostatní pozemský život.
Nepřirozená strava, chemické, nic neléčící „udržovací medikamenty“, permanentní stres, jemuž jsme vystaveni, to vše se seskupuje ve stále silnějším týmu bojujícímu proti nám. Tato neblahá směsice kompromituje imunitní a zažívací systém a rozvrací metabolismus a vnitřní mikrobiální rovnováhu našeho těla. Patogeny a cizopasníci postupně získávají převahu a v ochranném doprovodu nestravitelných chemikálií, určených k prodloužení skladovatelnosti masově produkovaných potravin a polotovarů, nacházejí cesty do krevního řečiště. Pak už je to jen řetězová reakce s rostoucí systémovou složitostí a stovkami příznaků.
Jako každá řetězová reakce má i tato určitý bod, z něhož už není návratu. Rakovina je všude na postupu a systémy státní zdravotnické péče se navzdory astronomicky vysokým investicím po celém světě hroutí.
Je K.I.S.S. řešením i v tak složité situaci?
Jistě! Říká nám, že abychom to zvrátili, musíme jen znovu začít jíst, pít a žít jako lidé před 80 lety! Kvůli tomu ovšem nemusíme zapudit moderní techniky a uchýlit se do jeskyní. V posledních letech se novou cestou vydalo už mnoho lidí. Například podle údajů Ministerstva zemědělství USA se v uplynulých deseti letech zvýšil podíl produkce ekologických produktů 45-krát.
Ale pozor! K.I.S.S. v dnešních podmínkách vůbec neznamená rychle, levně a snadno! Bude od vás vyžadovat úsilí, sebeobětování i něco peněz. Podle toho, jak dlouho kdo trpí CFS či jinou chronickou chorobou, potrvá návrat ke zdraví s K.I.S.S. asi 6 až 24 měsíců. Velmi přitom záleží na cílích, které si stanovíte a na vaší víře v konečné vítězství nad chorobou. Včasná prevence je proto o to důležitější.
Jak na to?
Pro začátek je podstatné ujasnit si několik základních, ale rádo opomíjených věcí.
— Musíte si především opravdu plně uvědomit, že máte jen toto tělo a během tohoto života už nedostanete žádné jiné.
— Chcete si udržet v pořádku tělesné funkce, být zdraví a plní energie, nebo vyčerpaní a nemocní trpět dlouhá léta v bolestech, než předčasně zemřete?
— Jaký máte žebříček hodnot – dáte přednost novému autu, televizoru, či bůh ví čemu jinému, před sebou samým? Opravdu vážně se zamyslete nad tím, co chcete.
— Chcete trpět? Dobře, pak neztrácejte čas dalším čtením.
— Chcete být zdraví? Správné rozhodnutí… ale jak toho chcete docílit? Chcete se snad uzdravit tak, že péči o své vlastní zdraví a tělo přenecháte někomu jinému, nebo o ně raději budete pečovat sami?
Váháte?
Zamyslete se. Je to vaše vlastní tělo a vaše vlastní zdraví, pravda? Proč by to tedy mělo někoho jiného vůbec zajímat? Pokud to někoho zajímá, pak pouze z ryze ekonomických důvodů; myslí jen na svůj zisk, ne na váš užitek!
— Odpovězte si bez dlouhého přemýšlení na otázku: Co je mocnější? Mladá věda, nebo prastaré rostliny?Z „krysího“ hlediska jsou umělé „léky“ okamžitě mimo soutěž!
Už víte, v čem je jádro věci? Přirozené „krysí“ smysly okamžitě řeknou, že historie umělých „léčiv“ – jež jsou v lepším případě jen ubohými kopiemi z kontextu vytržených přírodních sloučenin – je kratší než 100 let. Sloučeniny produkované přirozenou cestou rostlinami naproti tomu mají historii delší než 3 miliardy let.
Pokud se rozhodnete zůstat dlouho naživu ve zdraví díky vlastní péči, pokuste se projít třemi následujícími testy. Ukáží vám, na které straně chodby schovali váš „sýr“. Pomohou vám pochopit z čeho pramení CFS a ostatní chronické choroby, odhalíte vrozené schopnosti vlastního těla a rozpoznáte, do jaké míry musíte poopravit to, v co dnes věříte, své představy, názory, cíle a priority.
Postup
„Co nás usmrtí před naším časem je vždy pomsta těch, které jsme včas nevzali na vědomí.“ Čínské přísloví
Lidem nedochazí pravý smysl slova, běžně používaneho i v češtině při popisu činnosti zažívacího ústrojí či obecně tělesných funkcí. To slovo je mikroflóra a doslovně znamená „droboučké rostliny“. Ty, když s nimi zacházíme špatně, se brání, změní nás v rostlinu a skončíme — v květináči…
Ze všeho nejdřív si pořiďte větší diář a hned od první strany, a dále, co nejpřesněji popište veškeré nedobré pocity a příznaky (dále P&P), které u sebe pozorujete v posledním půlroce. Nepospíchejte, dejte si načas. Vzpomeňte si kdy se poprvé projevily a všechny podrobně popište. Nevíte-li si rady, nahlédněte pro inspiraci na seznam 99 příznaků uvedených na konci článku. Není snad nutné připomínat, že budete-li přitom podvádět, podvedete jen sami sebe. Vypište si také všechno, co vás v životě stresuje a označte původce těchto tlaků (stresory).
Až budete hotovi s inventurou P&P přistupte ke prvnímu, níže popsanému kroku. Přitom si buďte vědomi, že než se začnete cítit lépe, budete se zprvu cítit mnohem hůř. Nepropadejte panice. Veďte si podrobné záznamy o tom, co jíte, jak se cítíte, a co si myslíte o vaší nemoci. Myšlenky jsou „věci“ a nemoc je také věc, která čerpá svou energii z vašich starostí, nenávisti, stresu, smutku, strachu a negativního myšlení. Mějte svou chorobu za nejlepšího přítele, mějte ji rádi a představujte si sami sebe (buďte stále specifičtí), jako byste už byli zase úplně zdraví a plní energie. To vaši nemoc skutečně oslabí.
Pokuste se vyloučit ze života tolik stresu kolik jen můžete a nevěřte nikomu, kdo říká, že mezi stresem a nemocí či myslí a tělem neexistuje přímé spojení. Jestliže se po prvním kroku začnete cítit lépe, přistupte k druhému. Nepřestávejte si vést podrobný denní záznam o příznacích, reakcích a pocitech, mějte vaši nemoc rádi a pohlížejte na sebe jako na zdravé.
Až zabere druhý krok přistupte k třetímu. A opět: denně podrobně zapisujte pozorované příznaky, reakce, pocity, mějte rádi vaši nemoc a představujte si, že jste zdraví.
Když dokončíte třetí krok vezměte si den volna a uchylte se na nějaké tiché, klidné místo. Vraťte se v deníku úplně na začátek a porovnejte záznamy první inventury P&P z doby před prvním krokem s pocity a příznaky, zaznamenanými po ukončení třetího kroku. Tak. A jak to s vámi vypadá? Nesnází ubylo, že? Jste skutečně čistší, lehčí a zdravější. Jiskříte životem a energií, již jste neměli už měsíce nebo dokonce i léta.
Kdo nepocítí žádný rozpoznatelný rozdíl, ten se podvedl.
Škoda. Ale může to vždycky zkusit znova.
Testy
První krok. Vyhledejte spolehlivého hydroterapeuta, který vám pomůže od ztvrdlých zbytků nestráveného jídla a jedovatého odpadu, vrostlého do tlustého střeva. Dohodněte si termíny pro jednu nebo dvě hydroterapie v rozmezí jednoho týdne, anebo se po prvním ošetření přizpůsobte doporučení hydroterapeuta. Celkem bude zapotřebí nejméně šesti výplachů. Máte-li přes 50 a jíte maso, bude jich pravděpodobně nutné provést i více. Pamatujte, že i auto s pečlivě udržovaným motorem nemůže podat žádný výkon, má-li ucpaný výfuk.
Na celou proceduru budete potřebovat dva až šest týdnů. Zařiďte si také každodenní saunu. Začněte s půlhodinou a pobyt v sauně postupně prodlužujte jak dlouho snesete, třeba i na hodinu. Je docela možné, že po sauně dostanete vyrážku. Žádnou paniku, ničím jste se tam nenakazili. Je to naopak dobré znamení, protože s potem odcházejí první jedy, a to může trvat i měsíce.
Druhý krok. Změna stravy. Když si sjednáte termín pro hydroterapii, přestaňte po 2 – 3 dnech požívat jídla a nápoje, které jste dosud jedli, a na které jste byli zvyklí. Přestaňte do těla dodávat vše, co obsahuje bílý cukr, mouku jakéhokoli druhu a v jakékoli formě moučných výrobků, jakékoli maso a masné výrobky, mléko i takzvané mléko (pasterizované nebo UHT kapaliny) a mléčné výrobky, „zdravé“ ztužené tuky a rafinované směsi olejů neurčitého složení a původu. Dále nekonzumujte nic, co je v obchodech pěkně zabaleno v plechovkách, lahvích nebo jinak. Žádný alkohol, žádné pivo, žádnou Pepsi, Colu či jiné šumivé nápoje. Především nic „lite“!
Pokud si myslíte, že bez masových proteinů nelze přežít, vezměte v úvahu, že ta největší pozemská zvířata jsou vegetariáni. Odkud berou potřebné proteiny? Z rostlin a plodů – nejí žádné maso a žádné vařené jídlo, vše, co jí, je syrové.
Z předchozí stravy na novou postupně přecházejte během 2 – 3 dnů. Od této chvíle budete jíst pouze saláty z ekologicky čisté a čerstvé syrové zeleniny (zatím žádné plody) a pít hustší zeleninové šťávy – žádné „zaručené produkty“ z TetraPacku z obchodu, ale vlastnoručně udělané doma, v odšťavovači nebo mixéru. Pijte je buď čisté nebo ředěné odfiltrovanou vodou v poměru 1:1, potřebujete-li ušetřit. Každý den, podle potřeby, vypijte 1,5 až 3 i více litrů těchto šťáv. Zaženou hlad i žízeň. Je jedno jakou zeleninu použijete, ačkoli zelenina červené, oranžové a tmavozelené barvy je nejlepší. Nejezte nic jiného, než syrové saláty a nepijte nic, než tyto šťávy a čistou odfiltrovanou vodu.
Co se vody týče použijte vhodný filtr, ale nejlepší bude, když si ji sami načerpáte z některého z lidově proslulých horských pramenů. Všechny další poznámky o vodě se týkají takto upravené nebo horské vody, která nesmí obsahovat žádný chlór, fluoridy a CO2!
K přípravě salátů používejte jen čistý, panenský, za studena lisovaný olivový nebo lněný olej. (Například oleje od Country Life; k dostání v prodejnách Vega.)
Jako doplněk můžete denně brát B-komplex a 3 až 5g vitamínu C. Držte se stále v dosahu toalety a vždy zkontrolujte, co jste „vyprodukovali“. (Pro někoho možná nezvykle otevřené řádky o tom, jak se z těchto „produktů“ poučit, jsou ZDE.)
Pokračujte s novým stravováním po celou dobu hydroterapie. Velmi pravděpodobně shodíte trochu na váze, ale to nikomu neuškodí. Stále se sledujte a každodenně si poznamenávejte jak se cítíte. V průběhu tohoto kroku rovněž můžete dostat vyrážku (viz obrázek), naznačující, co se vám kde čistí. Opět platí: nepanikařit a pokračovat. Je to boj.
Třetí krok. Ukončili jste hydroterapii a většinu škodlivých starých usazenin ve střevech mezitím nahradily zeleninové živiny. Teď jste připraveni na desetidenní zážitek s citronovou dietou (dále citronáda). K tomu potřebujete alespoň 4,7 litru čistého javorového sirupu. (Nekupujte ale žádné nezaručené „originální“ sirupy v láhvi; jsou to náhražky, v nichž bývá jen roztok obyčejného cukru, barvivo a chemická příchuť.)
Dále budete potřebovat něco přes 50 citrónů, trochu čerstvého kayenského nebo maďarského pepře, něco zázvoru a více než 40 litrů vody.
Citrónovou šťávu v žádném případě nelze zaměnit náhražkou v plastikové lahvi z obchodu; musí být vždy čerstvě vylisovaná ze zralých plodů!
Než začnete s citronádou přestaňte jíst zeleninu (a cokoli jiného) a v následujících dvou dnech pijte denně jen 2 – 3 litry čerstvě vymačkaného pomerančového nebo grapefruitového džusu. Nikdy ne hotovou šťávu z obchodu! Třetí den použijte jemné rostlinné projímadlo (nebo až 15g jednorázovou dávku vitamínu C, zapitou půllitrem vody) a týž den postupně vypijte ještě 2 – 3 litry vody. Nic víc. Žádné jídlo ani jakýkoli jiný nápoj.
Další den hned zrána začnete s citronádou. Opět, nezapomeňte se vždy zdržovat poblíž toalety, pozorujte se, pište denně podrobný diář a v příštích 15 dnech přestaňte navštěvovat saunu.
RECEPT
——————————————————————————–
VAROVÁNÍ!
Nijak „po česku“ nepozměňujte nebo nenahrazujte následující přísady nebo poměry ničím, co zde není výslovně uvedeno. Jinak si můžete ublížit! Tuto po staletí používanou recepturu otestovaly milióny lidí okolo celého glóbu.
——————————————————————————–
Jednu dávku citronády tvoří směs těchto složek
– 30 ml čerstvě vymačkané citrónové šťávy
– 30 ml pravého, tmavého přírodního javorového sirupu
– 1 malá kapka koncentrované šťávy z čerstvé kayenské papriky nebo maďarského pepře
– 300 ml čisté filtrované (nebo horské) vody
——————————————————————————–
Dávku dobře smíchejte dohromady dřevěnou či plastovou lžící (nikdy ne kovovou!) a pomalu, během 5-10 minut, vypijte. Denně budete muset vypít alespoň 10 dávek této citronádové směsi (vážíte-li přes 75kg, lépe 12) po dobu minimálně deseti dnů. Můžete případně i déle, pokud budete cítit potřebu a zásoby.
Aby bylo úplně jasno: znamená to, že se budete živit pouze tímto nápojem – žádné jiné jídlo není povoleno.
Proč ten zákaz, a k čemu to všechno slouží?
Zaprvé: musíte dát tělu šanci, aby nemuselo vynakládat žádnou energii k zažívání (zažívací proces spotřebuje až 60% ve stravě dodané energie) a mohlo ji využít na vlastní opravy.
Zadruhé: budete-li se chtít podvést a sníte v průběhu citronádové diety nějaké jídlo, ublížíte si. V nejlepším případě budete mít pocit, že musíte umřít, a ať jste ateistou budete se modlit k Bohu, aby si vás vzal. V nejhorším případě upadnete do komatu a jestliže vás někdo hezky rychle nedostane do nemocnice, může si vás Bůh vzít sám od sebe…
Proto – NEPODVÁDĚJTE!
To není legrace, ale velice vážná věc!
Nezapomeňte se pozorovat a během celého režimu citronády vést podrobný denní záznam o tom, jak se cítíte, jaké máte či nemáte příznaky.
V prvních 3 – 5 dnech bude tělo přizpůsobující se změně doslova řvát, z žaludku a tlustého střeva se budou linout velice nezvyklé zvuky a cosi vás bude neodolatelně pudit k ledničce. Nenechte se zlákat, netrapte se tím a nepropadejte panice!
V dalších 5 – 7 dnech tělo samo fixuje pomocí zeleninových živin, které máte usazené ve střevech. Počítejte s tím, že v prvních několika dnech můžete ztratit na váze, ale tím se netrapte, budete hezčí a štíhlejší. Javorový sirup se postará o váš mozek a voda s citrónovou šťávou o tělesné funkce. Pamatujte, že sestáváme téměř ze 70% z vody.
Při pocitu hladu klidně vypijte jednu dávku citronády navíc nebo pijte vodu dle libosti. Sledujte jak se cítíte a veďte o tom podrobný zápis. Na dobu kdy budete v režimu citronádové diety si můžete vzít volno ze zaměstnání, ale není to nutné, budete mít vždy dostatek energie k práci, kterou pravidelně děláte.
Přechod
V zájmu zjednodušení popisu řekněme, že ukončíte citronádu desátým dnem (rekordy se pohybují mezi 40 až 80 dny).
Po desetidenním půstu je NEVYHNUTELNĚ NUTNÉ velice opatrně a pomalu přecházet zpět do normálu!!
Postup
Jedenáctý den postupně vypijte 1,5 – 2,5 litru čerstvě vylisované pomerančové šťávy, zředěné vodou v poměru 1:1 a vody dle libosti.
Dvanáctý den totéž, ale teď už pijte nezředěnou, čerstvě vylisovanou pomerančovou šťávu. Můžete také začít obnovovat střevní flóru pomocí kultury Acidophilus/Lactobacillus, podávané v prášku nebo v kapslích.
Na třináctý den si znovu připravte 1,5 – 2,5 litru džusu. Tentokrát už to ovšem bude směs z celých pomerančů nebo grapefruitů, takže nápoj bude obsahovat nezředěnou, čerstvě vylisovanou pomerančovou šťávu i s dužinou v lehce zahuštěné konsistenci, ale musí to být tekuté. Můžete k tomu přidat i trochu čerstvě udělané mrkvové šťávy. Rozdělte si pití této směsi na celý den; případný pocit hladu zahánějte pitím vody dle libosti.
Čtrnáctý den si připravíte totéž na dopoledne. K obědu už můžete mít první mixovanou „čvachtanici“ z různých syrových plodů (žlutých, červených nebo oranžových) a k večeři si můžete dát totéž ze směsi syrových zelenin (tmavozelených). Jste-li hladoví, pijte buď čerstvé šťávy nebo vodu.
Patnáctý den si nachystáte totéž na ráno, ale k obědu už můžete mít první salát ze syrového ovoce a zeleniny. Avšak namísto abyste na posezení snědli ohromnou mísu, jezte salát po malých přesnídávkových dávkách celé odpoledne a k tomu pijte čerstvé šťávy nebo vodu. Večer si uvařte lehkou domácí zeleninovou polévku ze všech žlutých, oranžových, červených a tmavozelených zelenin, které seženete. Nepoužívejte k přípravě polévky žádnou sůl, žádnou mouku, ničím ji nezahušťujte; žádná koření – kromě kayenského nebo maďarského pepře či zázvoru.
Šestnáctý den začnete s hustým džusem z pomerančů (včetně dužiny) a k obědu si dejte už normální domácí zeleninovou polévku (ale žádný Masox a podobné směsi!). Po zbytek dne dne jezte nějaké plody nebo zeleninu v přesnídávkových porcích a pijte čerstvě vylisované šťávy nebo vodu. V večeru si dejte další porci zdravé domácí zeleninové polévky a zeleninový salát s čistým olivovým olejem. Po zbytek dne pijte čerstvé šťávy nebo vodu.
Spěte dobře.
Tímto končí přechodné období po půstu. To ovšem neznamená, že sedmnáctý den slavnostně zahájíte několika pivy, klobásou nebo picou a k obědu spolykáte mísu vepřo-knedlo-zela s ještě více pivy… Ne! Tím byste dokonale zničili vše, co jste pro sebe až doteď udělali! Ale vím, že se vám to nestane, protože zatímco jste drželi citronádovou dietu, jistě jste mysleli dopředu a koupili nebo si vypůjčili nějakou vegetariánskou kuchařku, že? Takže teď budete vařit nápadité polévky a lahůdky a střídat je se syrovou zeleninou a saláty. Necpěte se, jezte pět či vícekrát denně. Pokračujte v pití 1,5 a více litrů vody nebo šťávy denně, sledujte a zapisujte pečlivě vše, co jíte, jak se cítíte, jak to vypadá s vaší energií, které příznaky už odezněly a jaké ještě zůstávají.
Závěrem
Tyto tři velmi jednoduché testovací kroky, nevyžadující nic víc než důslednost a sebedisciplínu, jsou zde proto, abyste měli příležitost na základě osobní zkušenosti ověřit rozdíl, který může vyvolat troška pročištění a něco zdravé, živé potravy. Tyto kroky by vám měly ukázat přímou cestu k nalezení „sýra“.
Jestliže jste nešvindlovali, měli byste se cítit mnohem mnohem lépe. S novou energií a nezamlženým mozkem se můžete vypravit za úplným uzdravením do říše bylin. Jen tam lze totiž nalézt ty správné přírodní enzymy, modulátory a regulátory – substance které vašemu tělu umožní samostatné rozhodnutí v jakém množství, kdy a kde je bude využívat. Bohužel, vaření, maso a nepřirozený způsob zpracování olejů, mouky a mléčných produktů přírodním látkám škodí a většinou je zničí tak, že už neprospívají, ale naopak pomalu zabíjí.
Pokud opravdu vážně uvažujete nad úplným dokončením obnovy a kypícím zdravím (tohle je jen test) musíte projít celkovým procesem v následujícím pořadí:
– zbavit se cizopasníků;
– vyčistit si játra, žlučník a ledviny;
– vyčistit střeva, znovu osadit vnitřní flóru, podpořit imunitní systém a nadledvinky a vše zakončit očistou krve a plic.
Že nevíte jak na to?
S nově získanou energií a zkušenostmi už jistě najdete cestu sami. Čtěte časopisy, knihy, projděte si internet, rozmlouvejte s jinými lidmi a přijdete na to, jak očistit všechny vaše orgány pomocí praktik a prostředků užívaných dávno předtím, než propukla pandemie „moderní petrochemické medicíny“.
Na cestě za zdravím objevíte kdo je Hulda Clark a budete číst její knihy, zjistíte kdo byl Royal Rife a čím se zabýval, vypátráte, co je zapper, kde si ho obstarat či jak postavit a jak použít. Zjistíte co je „Clustered“ nebo „Harmonic water“, co je Sterinol, co je pravý kefír z kavkazských hor, co umí kyslík nebo ozón a spoustu jiných věcí. Také zjistíte, co zapříčiňuje amalgam a fluoridy, jak špatný je Aspartam a jeho klony, co způsobují rafinované oleje a ztužené rostlinné tuky, a tak dále.
Na cestě trvající 6 až 24 měsíců se naučíte mnoho. Myslete pozitivně, jednejte pozitivně, věřte sami v sebe a sebeopravné moudrosti vašeho těla – a zvítězíte! Jednoho dne na cestě za zdravím s překvapením zjistíte, že každá nemoc je vyléčitelná pokud je včas rozpoznána, a pokud člověk má vůli a znalosti, potřebné k návratu ke zdraví a životu bez nemocí.
Získáte vlastní akademickou hodnost a od tohoto okamžiku budete zodpovědně a znalecky pečovat o své zdraví a budete mít plné právo být na to zatraceně hrdí!
Po celou dobu se pečlivě pozorujte, veďte si podrobný deník a poznamenejte si v něm všechno, co vám dopomohlo k vyléčení. Bude vám neocenitelným rádcem. Nakonec, když už budete bez potíží, si dejte slib: odstraním ze svého života napětí – jakkoli je to jen možné. Každý rok si udělám jeden nebo dva výlety k hydroterapeutovi, každý rok si pročistím játra, žlučník, ledviny a plíce a každý rok budu po několik dnů v měsíci používat zapper.
Po zbytek dlouhého života pak ve vlastním zájmu nikdy nepoužívejte mikrovlnku, jezte jen jídla sestávající většinou ze zeleniny (více syrového, méně vařeného + plody) a něco ostatních proteinů. Vyhněte se bílému rafinovanému cukru, umělým sladidlům a přílišnému množství uhlohydrátů. Užívejte denně 2 – 3 polévkové lžíce za studena lisovaného lněného oleje (Omega 3+6) smísené s neslazeným jogurtem, vypijte denně přes 1,5 litru tekutin (pouze čerstvé doma udělané džusy + filtrovanou či horskou vodu) a nezapomeňte ani na každodenní sklenici pravého domácího kavkazského kefíru.
Pak budete štíhlí, šťastní a zdraví.
K.I.S.S & hodně štěstí!
NEPŘEHLÉDNĚTE!
UVEDENÉ POSTUPY V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NELZE POUŽÍT BERETE-LI JAKÉKOLI LÉKY PŘEDEPSANÉ LÉKAŘEM! PŘÍPADNÉHO SVÉVOLNÉHO PŘERUŠENÍ DOSAVADNÍ LÉČBY SE DOPUSTÍTE NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ! AUTOŘI ČLÁNKU NENESOU ŽÁDNOU ODPOVĚDNOST ZA VYLÉČENÍ ČI NEVYLÉČENÍ JAKÉKOLI OSOBY STEJNĚ TAK, JAKO ZA PŘÍPADNÉ ŠKODY NA ZDRAVÍ, K NIMŽ MŮŽE DOJÍT DODRŽOVÁNÍM ČI NEDODRŽOVÁNÍM ZDE UVEDENÝCH BODŮ KONTROLNÍ OČISTNÉ KŮRY.
Vysvětlivky
[1] Nominalizmus je středověká filozofická nauka hlásající, že obecné pojmy jsou pouze výplodem našeho myšlení, pouhými jmény (flatus vocis = závany hlasu), eventuálně pojmy (terminizmus), za nimiž není skutečná existence. Opakem je realizmus. Zakladatelem byl Roscelin (asi 1050 – 1120), hlavním šiřitelem formy terminizmu byl William of Ockham (1285-1349), jenž jej rozvedl ve filosoficko-teologický systém. To je skutečný základ, o nějž se opírá „pravidlo Ockamovy břitvy“, k němuž se v nouzi jako k argumentu tak rádi uchylují moderní vědci, převážně bez znalosti jeho pozadí… (zpět do textu)
KRÉDO TĚCHTO STRÁNEK
Internet je první médium, které (prozatím) umožňuje okamžité celosvětové šíření nikým necenzurovaných informací, přičemž jedinou, zato ale těžko překonávanou překážkou je jazyková bariéra.
Ale pozor! Pokud tomu nedokážeme zabránit, může se dočasné dobro velice rychle změnit v trvalé absolutní zlo…
Pijí-li všichni z jediného pramene, mohou být všichni najednou otráveni!
Díky internetu se na světlo světa začínají dostávat úvahy vysoce erudovaných lidí, jimž represiva vědeckého či společenského establishmentu dosud úspěšně bránila publikovat v takzvaných „renomovaných médiích“.
Příklad za všechny
Ve snaze potlačit, zesměšnit a ignorovat obavy z kosmických katastrof (včetně potlačování výzkumu po jejich původu, podstatě a dynamice), projevují dodavatelé elitářských doktrín, vydávající se za hlavní zastánce ne-li přímo advokáty „moderní osvěty“, obrovskou ignoranci vůči skutečné podstatě kosmu a v důsledku toho i vůči pozemskému životnímu prostředí.
Tito lidé, nekorektními prohlášeními ve smyslu, že nic z toho, co se děje „na nebi“, neposkytuje nejmenší důvod k obavám, kultivují klima intelektuální a kulturní iracionality.
Důsledkem, který z toho pro civilizaci vyplývá, je skandální podcenění naprosto konkrétního a neoddiskutovatelného rizika.
V kosmickém věku dosáhla předtucha apokalyptické hrozby limitů, které opět jednou očividně překračují hranici přijatelnou pro zastánce uniformistických principů. Jde-li o přežití civilizace tváří v tvář kosmické hrozbě nemůže školská věda obstát. Přesto však vehementně lpí na tradičním vypouštění klasického i moderního apokalyptizmu z moderních úvah, v důsledku čehož prezentuje „laické veřejnosti“ vysoce zkreslený pohled na skutečnou podstatu našeho kosmického prostředí…
… moderní astronomové a historici vykonstruovali stejně dlouhou jako nepravděpodobnou historii člověka, vyznačující se naprostou absencí traumat, a to i budoucích (1). „Společnost“ a vlády rády užívají těchto stejně komfortních jako ošidných schémat, podle nichž například rozpad komety patří jen k jejím fyzikálním vlastnostem (2).
„Je přece už přes třicet let známo, že extrémní množství subkometárního materiálu ve vnitřním prostoru sluneční soustavy (3) lze přičíst dávnému rozpadu obrovské komety…“
Je zřejmé, že odvěký vliv komet na civilizaci a společnost již nelze déle ignorovat.
Z tohoto úhlu pohledu lze snadno pochopit, proč bylo mnoho „význačných astrofyziků“ velice popuzeno pracemi Velikovskeho (4, 5), u nějž skutečný zájem o prameny apokalyptizmu vyplýval z jeho profese psychoanalytika. Naneštěstí však sám zavdal příčinu, vedoucí k zavržení jeho díla jako celku, obhajobou vlastní, irelevantní a rozhodně nedostatečné „planetární teorie“, zahrnující jakousi dávnou gigantickou kometu (za niž považoval Venuši p.G.).
Za normálních okolností by astrofyzici asi projevili větší toleranci vůči prezentovaným teoretickým nedostatkům, ale v tomto případě, vzhledem k jejich odporu vůči apokalyptické teorii, jich pohotově a beze zbytku využili k zakrytí vlastních pochybení a omylů.
S.V.M. Clube
OXFORD UNIVERSITY, DEPARTMENT OF PHYSICS, KEEBLE ROAD, OXFORD, UK & ARRNAGH OBSERVATORY, COLLEGE HILL, ARRNAGH, UK
Literatura:
- Morrison, D. 1992 (chair) The Spaceguard Survey: Report of the NASA International Near-Earth- Object Detection Workshop
- Napier, W. M. & Clube, S. V. M. 1997 Rep. Prog. Phys. 6O, 293
- Whipple, F. L. 1967 NASA SP-150, 409
- Velikovsky, I. 1950 Worlds in Collision (Victor Gollanz, London)
- Velikovsky, I. 1982 Mankind in Amnesia (in memoriam, Sidgewick & Jackson, London)
Celý článek (E): The Problem of Historical Catastrophism
Převzato: http://vacek.osoba.cz/
