Astronauté vypovídají

Průlomová informace o utajovaných vládních kontaktech s mimozemskou inteligencí (osobní příběh jednoho astronauta)

Velmi pozorně sledujeme všechny aktuální a důležité skutečnosti z oblasti alternativních směrů výzkumu. Nemohlo nám tedy samozřejmě ujít poměrně šokující vyjádření známého amerického astronauta dr. Edgara Mitchella, ke kterému došlo 23. července 2008 během krátkého online rozhovoru na stanici „Radio Kerrang“. Mitchell zcela jednoznačně a velmi vážně sdělil, že více jak 60 let některé oficiální vědecké a politické instituce zatajují kontakt s mimozemskou inteligencí. Pro své příznivce jsme připravili další informace na toto téma, které se nám podařilo zjistit. Hned na úvod se sluší poznamenat, že astronaut dr. Edgar Mitchell, jako aktivní člen mise Apollo 14 se stal šestým člověkem, který měl možnost se projít po měsíčním povrchu. Apollo 14 byl třetí pilotovaný projekt s přistáním na Měsíci pod taktovkou NASA.

O dr. Mitchellovi je známo, že již v minulosti se několikrát zmínil o možných aktivitách mimozemské inteligence v prostředí naší planety. Doposud však nikdy nesdělil, že má nějakou osobní přímou zkušenost ohledně kontaktů některých pozemských vlád s cizí inteligencí. Nicméně právě v těchto chvílích otřásá světem aktuální vyjádření dnes již 77 roků starého dr. Mitchella, ve kterém jasně uvedl, že vlády dodnes utajují pravý stav skutečnosti.

Sdělil, že byl v kontaktu s některými vojenskými a zpravodajskými kruhy, uvnitř kterých bylo veřejným tajemstvím, že tyto kontakty existovaly a s největší pravděpodobností probíhají do současné doby.

„Tato oblast nikdy nebyla středem mého zájmu anebo pozornosti, ale v rámci své práce jsem často přicházel do styku s těmito skutečnostmi. Komunikoval jsem s velmi váženými vědci a lidmi ze zpravodajských služeb, kteří velmi dobře znali celý tento skrytý příběh, a já nemám problém o této věci v současné době hovořit“.

V nedávné historii došlo hned k několika kontaktům a tyto pokračují do současné doby. Příběh incidentu v Roswellu je prý skutečný. Naznačil také, že NASA o všech těchto skutečnostech věděla, ale každé takové setkání bylo velmi přísně utajováno. Všechny tyto věci prý úzce souvisí s mnohými doposud utajovanými záležitostmi, které se dotýkají původu lidské bytosti a její existence na této planetě.

Problematika „ufos“ je prý velmi vážná záležitost, bohužel na veřejnosti v drtivé většině případů kolují až neuvěřitelné nesmysly, které jsou možná záměrem tajných služeb a které mají za úkol zdiskreditovat tuto problematiku. Na jejich vzniku se prý ve velké míře také podílí častá nevědomost veřejnosti, která nevědomky zaměňují přírodní jevy a úkazy někdy až triviální povahy za neznámé létající technologie.

Cizí bytosti mají malé tělo a velkou lebku. Jejich celkový vzhled je velmi zvláštní. Velmi se podobají tzv. „Greys“ o kterých se velmi často píše a hovoří v alternativních kruzích výzkumu. Dr. Mitchell si ale není jist, zda jde o jeden a ten samý druh. Zároveň naznačil, že je velmi těžké odpovědět na otázku, zda tyto mimozemské bytosti chovají k lidem nepřátelské úmysly. Jejich technologie je proti té naší neuvěřitelně vyspělá a je zcela evidentní, že pokud by měli vůči nám nepřátelské úmysly, již bychom dávno jako druh neexistovali.

Dr. Mitchell věří, že informace pomalu pronikají na veřejnost a již v současné době existuje poměrně velké množství důkazů na to, aby si společnost sama mohla vytvořit obrázek o pravém stavu věci. V souvislosti s tím je přesvědčen o tom, že zásadní a důležité skutečnosti proniknout ven nejdříve v takových zemích jako je Belgie, Francie, Mexiko anebo Brazilie. Spojené Státy nejsou na vládní úrovni ještě připravené pro tento krok, i když v posledních letech se cenzura tohoto typu informací výrazně zmírnila.

Dr. Mitchellovi byla položena otázka, zda se nyní nebude bát o svou bezpečnost ohledně svého závažného prohlášení. Odpověděl, že si takové myšlenky prostě nepřipouští, i když je připraven na to, že bude asi nyní konfrontován „různými lidmi“.

Je logické, že prakticky okamžitě po výrocích amerického astronauta byla oficiálními sdělovacími prostředky kontaktována NASA s tím, aby se vyjádřilo k tomu co sdělil dr. Mitchell. Odpověďi této agentury byly velmi lakonická:

„NASA nevytváří žádné aktivity za účelem sledování anebo zkoumání objektů ufos“.

„NASA není zapojena do kontaktů s cizí inteligencí a ani nemá k dispozici žádné informace o tom , že by se kdy takové kontakty uskutečnily“.

„Dr. Mitchell je velký Američan, ale my nesdílíme jeho názory a ani je nijak nepodporujeme“.

Redakci nezávislého internetového deníku Matrix-2001 se podařilo zjistit, že záhy po šokujícím rozhovoru pro stanici „Kerrang“ následoval dr. Mitchellem ještě jeden rozhovor. S astronautem tentokrát hovořila Lisa Bonnice a to na „Blog Talk Radio v rámci pořadu Shape Shifting“. V tomto dialogu však dr. Mitchell poopravil některá svá původní tvrzení. Otázkou je z jakého důvodu. Konečně posuďte sami.

Lisa Bonnice: Dr. Mitchelli. Děkuji vám za to, že jste ochoten odpovídat na mé otázky.
Edgar Mitchell: Potěšení je i na mé straně. Děkuji vám za přivítání.

L.B.: Jak jsme spolu hovořili před tímto vysíláním, ukazuje se, že jste svými informacemi doslova a do písmene hrábl do „sršního hnízda“. Je ovšem známo, že jste se tématu existence mimozemských inteligencí již v historii několikrát věnoval.

.M.: Nevím proč zrovna tyto informace vyvolaly takový rozruch. Skutečně nevím.

L.B.: Ano, ale je pochopitelné, že veřejnost velmi vzrušuje fakt, že jste věděl o několika návštěvách cizích bytostí v prostředí naší planety.

.M.: Ano, ale není to zcela přesné. Skutečně jsem hovořil o Roswellském incidentu především, ale na druhé straně nemám s tímto případem žádnou osobní zkušenost a to samozřejmě platí i pro jiné případy.

L.B.: Aha, takže původní rozhovor byl nesprávně citován? Ale vy máte k dispozici informace týkající se speciálně Roswellského incidentu?

.M:: Ano, mé informace pochází, jak bych řekl, „ze starých časů“. Já jsem totiž vyrůstal přímo v oblasti Roswellu. Ve chvíli kdy jsem se aktivně zapojil do kosmického výzkumu a pracoval jsem pod hlavičkou NASA, obrátilo se na mne mnoho osob z řad armády, ale i zpravodajských služeb, kteří byli ohledně této věci vázáni velmi přísnou přísahou s tím, že nesměli prozradit nic, co se týče tohoto případu. Je možné, že je tlačilo svědomí, ale faktem je, že si mne vybrali s nadějí, že budu schopen o této věci veřejně hovořit. Všichni tito lidé mi potvrdili, že Roswell je skutečný příběh a velmi vážnou záležitostí.

L.B: Co vám tedy konkrétně sdělili?

E.M.: Dobře, dozvěděl jsem se, že kolize cizí technologie v oblasti Roswellu byla skutečná událost s tím, že na místě byla nalezena mrtvá těla bytostí, která nepocházela z této planety. Okamžitě vyšlo o této věci mnoho informací v místních novinách „Roswell Daily“, ale hned druhý den na to se hovořilo o balónových sondách. Vím, že to je čirý nesmysl a šlo o záměrně nastavený krycí příběh.

L.B.: Proč si myslíte, že je tato věc po tak dlouhou dobu utajována? Proč si myslíte, že jde v dané věci o nějaký krycí manévr anebo přísnou cenzuru původních informací? Bylo to z toho důvodu, že lidstvo nebylo a stále není připraveno přijmout takovou skutečnost?

E.M.: Myslím si, že jedním z vážných důvodů pro tento vládní krycí manévr byl fakt, že bylo těsně po II. světové válce a v podstatě začínala ona nechvalně známá „studená válka“ s tehdejším SSSR. V tuto dobu bylo potřeba velmi obezřetně chránit vzdušný prostor jak na jedné, tak i na druhé straně a to v souvislosti s významným pokrokem v oblasti raketové a letecké technologie. Zpravodajská služba USA aktivní během II. světové války se přejmenovala, ale i kvalitativně přetransformovala do současné CIA.

V tomto krajně vypjatém období by bylo to poslední přiznat veřejnosti, že do výsostného území USA jsou schopné pronikat cizí technologie. V tomto ohledu je v podstatě jedno zda by šlo o mimozemskou technologii anebo pokročilou technologii nějakého jiného státu. Z těchto důvodů se mi jeví utajení Roswellského incidentu jako zcela logický manévr tehdejší vlády a leteckých sil. Byla to otázka psychologie, reakcí veřejnosti na daný fakt. Byl to v podstatě nejjednodušší a poměrně elegantní způsob jak se z problému před veřejností vyvázat.

Na druhé straně musela americká vláda danou situaci řešit. Z tohoto důvodů došlo k ustanovení celé řady různých tajných projektů a aktivit. Tato situace s drobnými změnami trvá do současné doby. Ve své době se nažil o průlom v cenzuře tohoto typu bývalý kandidát na prezidentský úřad pan Barry Goldwater, ale neměl žádnou šanci. Podobným způsobem dopadl i prezident Ford, který se snažil o podobné. A jak dopadl prezident Kennedy, víme všichni. S jistým úspěchem se setkal až prezident Carter, který měl sám osobní zkušenost s ufos. Poslední kdo se snažil o průlom v informačním embargu byl prezident Clinton, ale i ten byl neúspěšný.

© foto NASA
© 2008 dr. Edgar Mitchell
© 2008 Lisa Bonnice
© 2008 Jaroslav Chvátal
Zdroj: Matrix-2001.cz

Ufo na oběžné dráze

By admin – Posted on 29 Marec 2008

Na sovětském kosmodromu Bajkonur ráno 5. dubna 1975 bylo rušno. Dva kosmonauti, Vasilij Lazarev – lékař a zároveň důstojník vojenského letectví – a Oleg Makarov – konstrukční inženýr, specialista na havarijní situace – byli již připraveni ke startu kosmické rakety Sojuz. Oba již jednou uskutečnili společný let lodí Sojuz-12, kdy se testoval zdokonalený systém zajištění a ochrany života v mimozemském prostoru a také nové skafandry.

Přestože o Makarovovi kolovaly poznámky, že přináší smůlu, šlo o člověka s klidnou myslí, který nikdy nepropadal panice, přestože v kosmickém prostoru již zažil nejednu těžkou chvíli, ale vždy – i z těch nejnebezpečnějších situací – dokázal najít nejoptimálnější řešení. V 10,30 hod. místního času byli už oba piloti v kosmické lodi na svém místě a začalo odpočítávání před startem. Vasilij Lazarev popisuje, jak si oddechl, když – podle něho – nejnáročnější část letu tj. start, už měli za sebou. Nyní již naslouchali hlasu operátora, který je informoval o průběhu času po startu a technických datech v raketě, které byly normální. Ve chvíli, kdy hlas operátora spojení oznamoval: „Všechno v…“ nastala nějaká porucha, jakoby někdo napodoboval a opakoval hlas operátora.

Znělo to příliš uměle, jako hlas z počítače nebo robota, který jim chtěl něco sdělit. Bohužel, kosmonauti ničemu z těchto hlasů nerozuměli. Vše trvalo jen několik sekund, když se náhle kabinou rozezněla siréna a zablikalo červené světlo s nápisem „havárie nosné rakety“. Čas ukazoval 270 sekundu letu a k dosažení oběžné dráhy zbývaly ještě čtyři a půl minuty. Alarm oznamoval, že loď nemůže dosáhnout oběžné dráhy a proto se havarijní systém s kabinou s lidskou posádkou oddělí od nosné rakety a bude klesat zpět k Zemi.

V tu chvíli dva kosmonauti namísto hlášení s centra letové kontroly, opět uslyšeli podivné zvuky připomínající napodobeninu lidského hlasu. Nemohli pochopit, jak se na tento přísně chráněný komunikační kanál může napojit někdo cizí. Nyní byli oba dva pod vlivem silného přetížení, které – jak již to znali z předchozích zkoušek – mohlo vést i ke krvácení po celém těle. Jakmile se dostali do hustých vrstev atmosféry, viděli kolem sebe ohnivé peklo, na skle se usadily žluté saze a nejdříve slyšeli šum, přecházející v ostrý hvizd, až nakonec nastal obrovský rámus. Otřesy se pozvolna zpomalovaly, ale kosmonauti se stejně nemohli vůbec pohnout, když pod vlivem přetížení byli na svých místech jako přikováni. Po několika dalších sekundách se otevřel padák zpomalující přistání a nastalo ticho.

V centru kosmických letů již věděli, že došlo k havarijní situaci, ale jakmile po chvíli uslyšeli hlas Lazareva, okamžitě zaměřili pozici části rakety Sojuz s posádkou. Ta se právě nacházela nad horami Altaje, poblíž hranice s Čínou. Od Bajkonuru to byly dva tisíce kilometrů. Odtamtud již vyslali skupinu záchranářů a do mikrofonu upozorňovali kosmonauty na vysoké hory, které jsou nyní pod nimi.

Lazarev a Makarov byli v tu chvíli nad pásem Altajských hor ve Střední Asii, táhnoucím se na jihovýchod od Sibiře až do pouště Gobi. Dobře věděli, co taková varování z centra znamenají: nedostupné štíty hor, dosahující výše nad tři tisíce metrů, skalní útesy, rozsedliny a propasti, čili krajina pro člověka téměř nedostupná. Pomalu se přibližovali k zemi, neměli však žádnou možnost k uskutečnění nějakého manévru. Nezbývalo jim nic jiného, než se oddat do rukou osudu.

Náhlý otřes signalizoval, že se konečně nacházejí na pevné zemi. Nyní bylo zapotřebí provést manévr k odpojení padáku, aby nemohlo dojít k dalšímu vzlétnutí, což by mohlo být velice nebezpečné. Oba kosmonauti však byli příliš vyčerpaní, aby cokoliv učinili. Přesto kabina zůstala ve své stabilní svislé pozici. Jakmile se po určité době Lazarev a Makarov dostali z kabiny ven, s hrůzou zjistili, že díky padáku „zaparkovali“ na úbočí hory zaklíněni mezi keři na skalním výstupku. Od propasti je dělilo jen několik metrů. Vše pokrývala vrstva čerstvého sněhu, sahající mužům až po pás. Než nastalo setmění, podařilo se kosmonautům rozdělat oheň a po nějaké chvíli – už za tmy – se na nebi objevila světla, signalizujíce „ztroskotancům“, že už byli objeveni.

Ještě předtím, jak seděli u ohně, bylo nad nimi jasné nebe a kolem naprosté ticho. V tu chvíli uslyšeli ve vzduchu zesilující hvizd, až oba najednou na obloze spatřili nějaký objekt, jenž nad nimi zůstal bez pohybu stát. Nebylo možné určit jeho tvar ani výšku, zřejmé bylo pouze vyzařování jemné fialkové záře. Asi po půl minutě podivný objekt velice rychle zmizel, stejně rychle, jako se předtím objevil.

Vasilij Lazarev při svém soukromém pobytu v Londýně v roce 1996 několika západoevropským novinářům řekl: „Nemám pochybnosti o tom, že jsme na vlastní oči viděli UFO. Rovněž jsem přesvědčen, že tento objekt usiloval navázat s námi radiový kontakt. Jsem si jist, že díky tomuto UFO jsme přistáli bez úhony v této měsíční krajině Altajských hor.“ Na otázku, proč on nebo Oleg Makarov se už tenkrát v Bajkonuru nezmínili o záhadném létajícím objektu, Lazarev odpověděl, že v té době ti piloti a kosmonauti, kteří tvrdili, že viděli neidentifikovatelné objekty, nebo projevy tzv. nadpřirozených sil, byli okamžitě ze svého postavení odsunuti. Lazarev ještě poznamenal, že nahrávka s podivným hlasem byla předána k podrobnému výzkumu. Ovšem z neznámých důvodů se pak ztratila a více se již nikdo k tomuto tématu nevrátil.

Zdroj: Matrix-2001.cz

Viděl jsem mimozemšťany – říká prezident Ruské

asociace kosmonautů

By admin – Posted on 01 Apríl 2008

Mimozemšťané existují! Alespoň to tvrdí ruský kosmonaut Vladimir Kovaljonok, který mezi lety 1977 až 1982 strávil 217 dní na kosmické stanici Saljut 6. Kosmonaut, který patří mezi nejznámější v Rusku, dokonce uvedl, že jeden z neidentifikovatelných létajících objektů (UFO) viděl explodovat.

„Ve vesmíru jsem viděl mnoho UFO. Jeden se rozprskl na kousky,“tvrdí současný prezident Ruské asociace kosmonautů. Dvaašedesátiletého Kovaljonka navíc překvapuje mlčení ostatních kolegů. „Nerozumím tomu, že další kosmonauti říkají, že na oběžné dráze neviděli nic neobvyklého,“ postěžoval si a dodal, že on viděl mnoho UFO všech druhů, tvarů a velikostí. „Pamatuji si, jak jsem pozoroval divný objekt v roce 1981. Byl vážně malý. Když jsem ho uviděl, zavolal jsem kolegu Viktora Savinycha a on popadl kameru. Ale ve chvíli, kdy se chystal UFO natočit, explodovalo. Zůstal tam jen obláček kouře, to bylo vše. Okamžitě jsme volali řídicí středisko,“ vzpomínal kosmonaut. „Nevím, co se ten den stalo, ale rozhodně to nebyla má představivost,“ dodal mnohokrát vyznamenaný kosmonaut.

Data z pozemního řídicího centra prý později potvrdila, že ten den se ve vesmíru stalo cosi divného. „Když jsme se vrátili zpět na Zemi, naši experti potvrdili, že v čase exploze tohoto UFO naměřili extrémně vysokou úroveň radiace,“ uvedl.

Rozhovor s Vladimírem Kovaljonkem

Generálmajor Vladimír Vasiljevič KOVALJONOK

(* 03.03.1942)

VESMÍRNÉ MISE:

9.10.1977 – 11.10.1977 (Sojuz 25)

15.06.1978 – 02.11.1978 (Sojuz 29, Saljut 6)

12.03.1981 – 26.05.1981 (Sojuz T-4, Saljut 6)

Ve vesmíru jste prý viděl něco, co mohlo souviset s mimozemskou inteligencí.

Myslím, že o kosmonautech i o mně osobně koluje hodně legend, reportéři mají často sklon přehánět. Ale je samozřejmé, že kosmonautika se jako nový obor setkává s mnoha neobvyklými jevy. Lidé byli na oběžné dráze svědky věcí, které by na zemi vidět nemohli.

Vrátím se ale k setkání, na které jste se ptal. Bylo to 5. května 1981, kolem osmnácté hodiny. V tom okamžiku jsme se nacházeli nad jižní Afrikou a směřovali k Indickému oceánu. Právě jsem cvičil, když jsem okénkem zahlédl podivný objekt, jehož přítomnost jsem si nedokázal vysvětlit. Ve vesmíru je nemožné stanovit vzdálenost. Malý objekt může vypadat jako velký, hodně vzdálený objekt, a naopak. Někdy dokonce i oblak prachu připomíná velké kompaktní těleso. Tento objekt měl tvar elipsy a letěl souběžně s námi. Zepředu se zdálo, jako by rotoval ve směru letu.

Letěl přímým směrem, nebo dělal při letu nějaké neobvyklé pohyby?

Letěl jen přímým směrem. Náhle došlo k něčemu, co se podobalo explozi. Bylo to nádherné na pohled. Kolem tělesa se objevily záblesky zlaté barvy, potom, o sekundu až dvě později, následoval na jiném místě druhý výbuch: Z trosek pak vystoupily dvě překrásné zlaté koule…

Bylo v těch koulích něco?

Nebylo tam nic. Po té explozi jsem už viděl jen bílý kouř a ty koule podobné oblakům. Než jsme se ponořili do tmy, proletěli jsme takzvaným terminátorem, zónou mezi osvětlenou a neosvětlenou zemskou polokoulí. Letěli jsme na východ, a když jsme vstoupili do temnoty zemského stínu, všechno zmizelo.

Je mnoho pilotů, kteri na nebi viděli podobné objekty. Možná pro tato pozorování existuje fyzikální vysvětlení, ale zajímavé je, že spousta různých lidí pozorovala stejný druh objektů. Domníváte se, že to může být projev jiné inteligence?

Nechci to vyloučit, nechtěl bych tento jev popírat. Po tom všem, co jsem viděl, ho popřít ani nemohu. Viděl jsem ty pohyby a byly pro mne dostatečným důkazem, že tento objekt není obyčejný kosmický odpad. Neřízené těleso by totiž takové manévry nikdy nedělalo. Tyto pohyby nedokážeme fyzikálně vysvětlit.

Dokážete pravděpodobně lépe než kdo jiný rozlišit, zda se hmotný objekt pohybuje po své přirozené dráze, nebo zda je řízen nějakou inteligencí…

Letělo to paralelně s námi, domnívám se tedy, že se jednalo o řízený objekt. Pohyby, které při letu vykonával, rozhodně nebyly náhodné.

Tedy pilotovaný objekt?

Přesně tak.

Rozhovor s Pavlem Popovičem

Generál Pavel Romanovič POPOVIČ

(* 05.10.1930)

VESMÍRNÉ MISE:

12.08.1962 – 15.08.1962 (Vostok 4)

3.07.1974 19.07.1974 (Sojuz 14, Saljut 3)

Také generál Pavel Romanovič Popovič má svou záhadu z výšek. Co se přihodilo vám?

S něčím neznámým, s něčím, co neumím vysvětlit, jsem se setkal jen jednou. Bylo to v roce 1978, když jsme letěli z Washingtonu do Moskvy. Byli jsme ve výšce něco přes deset kilometrů. Když jsem se podíval předním sklem, náhle jsem zpozoroval, že asi tisíc pět set metrů nad námi letí v paralelním kurzu zářivě bílý rovnostranný trojúhelník, který mi připomínal plachetnici. Pohyboval se dopředu ve vzpřímené poloze. Měli jsme rychlost téměř tisíc kilometrů v hodině, přesto nás bez obtíží předhonil. Soudím, že musel být nejméně o pět set kilometrů v hodině rychlejší.

Na tuto záhadu jsem upozornil všechny cestující i členy posádky. Pokoušeli jsme se zjistit, co to může být, ale všechny pokusy objekt identifikovat ztroskotaly. Jako letadlo to nevypadalo, mělo to perfektně trojúhelníkový tvar a v té době tak ani žádné letadlo nevypadalo. Toto pozorování UFO mě přivedlo k přesvědčení, že bych se tímto problémem měl zabývat. Po studiu písemných i ústních zpráv svědků pozorování, kontaktních osob a podobně jsem dospěl ke znepokojivému závěru. Nevím, zda se mnou vy a ostatní ufologové budete souhlasit nebo ne, ale domnívám se, že když člověk zevrubně zkoumá uveřejněné zprávy, může velkou část pozorování z nejrůznějších důvodů odložit. Ale ty zbývající případy představují závažný problém.

Jaký jste si udělal závěr?

Můj první let do vesmíru v roce 1962 trval pouhé tři dny a tenkrát jsem neměl čas se něčím takovým zabývat. Ale při svém druhém letu, který byl delší, jsem o tom již přemýšlel. Letěli jsme uprostřed černého vzduchoprázdného prostoru, nad námi byl Měsíc. Bylo zjevné, že hvězdy jsou velmi daleko. A mě napadlo, že tohle všechno někdo stvořil. Říkáme, že vesmír funguje díky zákonům vesmírné mechaniky, a je to snad pravda. Ale z nějakého důvodu se to všechno otáčí a pracuje v dokonalém souladu. Není to ani zdaleka ten „velký chaos“, o kterém mnozí mluví. Všechno pracuje precizně. A tak mě napadlo, že tu s největší pravděpodobností něco bude. Někdo tomu může říkat třeba Bůh, jiný „univerzální vědomí“. Nevím, jak to pojmenovat, mám však dojem, že tu něco takového je.

Rozhovor s Musou Manarovem

Musa Chiramanovič MANAROV

(* 22.03.1959)

VESMÍRNÉ MISE:

21.12.1987 – 21.12.1988 (Sojuz-TM 4, Mir, Sojuz-TM 6)

2.12.1990 – 26.05.1991 (Sojuz-TM 11, Mir, Sojuz-TM 11)

Před rokem a půl, když jsme se potkali v Hvězdném městečku, nám zkušební pilotka Marina Popovičová ukázala videofilm, na němž byl vidět podivný objekt, který jste měli zachytit při svém druhém letu. Kdy k setkání došlo a co jste vlastně pozorovali?

Zrovna probíhala návštěvní mise a veškerá naše pozornost byla zaměřena na pomalu se blížící modul. Byl jsem blízko velkého průzoru, z něhož jsem mohl pozorovat přílet našich návštěvníků. Když se modul blížil, natáčel jsem ho profesionální kamerou Betacam. Náhle jsem si všiml čehosi pod kosmickou lodí, co zpočátku vypadalo jako anténa. Teprve když jsem se podíval pořádně a zoirentoval se, došlo mi, že tam žádná anténa nemůže být! Řekl jsem si tedy, že je to prostě nějaká část konstrukce. Jenže pak se to začalo pohybovat směrem od lodi. Sáhl jsem po vysílačce a křikl: „Hej, hoši, zdá se mi, že vám něco upadlo!“

To je samozřejmě dostalo do obrátek. Mám hodně zkušeností ze spojovacích manévrů v kosmu a vím, že zejména v této fázi letu by se nemělo nic ulomit. Kdyby bylo něco uvolněné, utrhlo by se to už dávno, při startu, při manévrování, otáčení, obratech, při všech těch mnohem dynamičtějších fázích letu. Teď jsme se ale jenom jemně přibližovali, bez jakéhokoli tlaku na modul.

Ta věc nás doopravdy zaujala. Vypadalo to, jako by rotovala. Bylo těžké určit její velikost, protože byla na přímce volného pohledu. S jistotou mohu říci jenom to, že nemohla být moc blízko, protože kamera byla nastavena na nekonečno. Kdyby to byl jenom šroub nebo něco podobného v naší blízkosti, tak bychom to viděli zcela jasně. Objekt tedy už byl zřejmě dost vzdálený. Každopádně nejméně sto metrů – tak daleko od nás totiž byl modul, a já jsem měl dojem, že objekt se nacházel za ním. Měli jsme sice na palubě laserový měřič vzdálenosti, jenže ten byl v jiném modulu Miru a nebyl v pohotovosti. Jinak bych vzdálenost mohl stanovit přesně. Navíc jsem neměl čas, abych pro něj došel, jelikož spojovací manévr, který právě probíhal, je ožehavá záležitost, při které se nesmíte nechat moc rozptylovat.

Když jsme viděli ten film, měli jsme tentýž dojem – že rotující objekt byl vzálenější, že se nacházel za raketovým modulem.

Ale přece se nemohl vynořit z ničeho nic! Pravděpodobně letěl za raketou, o něco níže. Kdyby letěl před ní, všiml bych si ho dřív, protože by zakrýval část modulu. Filmoval jsem dál, hledáčkem kamery jsem všechno viděl černobíle.

Jak dlouho jste to pozoroval?

Několik minut. Dnes už to nevím přesně. Nedíval jsem se na hodinky, můžete to ale zjistit na videofilmu. Až do přiblížení a do té doby, než objekt zmizel, jsem natáčel. Pak začal spojovací manévr, museli jsme přijmout loď a nechat všechno ostatní stranou.

Musím říct, že stejně jako každý jiný jsem i já slyšel o UFO. Jenže mnoho autorů uvádí, že chování UFO je v našem fyzikálním světě spíš neobvyklé, a tady jsem měl dojem, že to je obyčejný kovový objekt. Odrážel paprsky jako běžný kov a pohyboval se podle Keplerových zákonů nebeské mechaniky. Jeho pohyb a rotace očividně podléhaly zákonům gravitace. Z tohoto hlediska na něm nebylo nic neobvyklého. Vlastně jedinou mimořádnou věcí bylo jeho objevení se v tom okamžiku na tom místě.

Nedomnívám se, že by to mohl být kosmický odpad. Na oběžné dráze Země je ho sice spousta – družic, vyhořelých stupňů raket, atd. – ale ten eviduje naše kontrola kosmického prostoru. A podle jejich výpovědi tam nic nebylo. Myslím, že je velmi pravděpodobné, že tento objekt měl velikost jednoho nebo jednoho a půl metru….)

Otázky kladli: Giorgio Bongiovanni, Valerij Uvařiv

Rozhovor s Gennadijem Strekalovem

Gennadij Michajlovič STREKALOV

(* 28.10.1940)

VESMÍRNÉ MISE:

27.11.1980 – 10.12.1980 (Sojuz T-3, Saljut 6)
20.04.1983 – 22.04.1983 (Sojuz T-8)
03.04.1984 – 11.04.1984 (Sojuz T-11, Saljut 7)
01.08.1990 – 10.12.1990 (Sojuz TM-10, Mir)
14.03.1995 – 07.07.1995 (Sojuz TM-21, Mir)

Věřím v existenci velkého počtu jiných světů a civilizací, které jsou daleko vyspělejší. Nemůžeme být tak egoističtí a tvrdit, že vědomí existuje pouze tady, na tomto zrnku písku ve vesmíru jménem Země. Těžko říct, na jaké úrovni, na jakém stupni evoluce se v kosmickém měřítku nacházíme, i když pro nás je to supercivilizace. V minulém století psal Jules Verne o budoucnosti s ponorkami, balony, letadly. A všechno se stalo skutečností.

Co se týká UFO, chtěl bych říct, že svým přátelům závidím. Mnoho z nich vidělo „létající talíře“. A jsou to velmi zodpovědní kolegové. Já to štěstí ještě neměl.

A co jste tedy viděl?

Během letu v roce 1990 jsem zavolal velitele: „Pojď k oknu!“ Bohužel, a to se stává často, se nám nepodařilo dost rychle vložit film do fotoaparátu a vyfotografovat to. Dívali jsme se na Nový Founland. Atmosféra byla jasná. Najednou se objevila jakási koule. Přirovnal bych ji k vánoční kouli na stromeček, byla krásná, třpytivá. Pobyla tam asi deset vteřin a pak zmizela stejně záhadně, jako se objevila. Co byla zač, jakou měla velikost, nevím. Nebylo tam nic, s čím bych ji porovnal.

Byl jsem jako zasažený bleskem. Byla to perfektní koule a nádherně se třpytila. Ohlásil jsem to kontrolnímu středisku pro kosmické lety. Vyjádřil jsem se, že jsem viděl jakýsi neobvyklý jev. Slova jsem volil úmyslně opatrně. Nechtěl jsem, aby o tom někdo spekuloval a pak mě citoval…

Víte o nějakých dalších neobvyklých pozorováních?

Jak vidíte, kosmounati jsou opravdu opatrní lidé. Jsou považováni za důvěryhodné, a pokud něco řeknou, vzbudí to značnou pozornost. Proto když mluvím o tom, co jsem viděl, snažím se být co nejstřídmější. Přesto mohu s klidným svědomím říci, že třeba Kovaljonok viděl něco jako podvodní proudění, příkop ve vodách oceánu. Dodnes nevíme, co to bylo.

Otázky kladli: Giorgio Bongiovanni, Valerij Uvařiv

Strekalovovo svědectví

Záznam rozhovoru Leonida Lazareviče z rozhlasové stanice Maják s Gennadijem Strekalovem z vesmírné stanice Mir dne 28. září 1990.

Gennadiji Michajloviči?

Ano.

Mám otázku. Popište mi nejzajímavější přírodní jev, který jste na Zemi viděl.

Včera jsem například viděl, můžete to tak nazvat, neidentifikovaný létající objekt. Tak bych to označil.

Co to bylo?

No, nevím. Byla to velká koule, stříbrná, třpytivá… Bylo to ve 22:50 hodin.

Bylo to v oblasti Nového Foundlandu?

Ne, Nový Foundland jsme už přeletěli. Tam jsme viděli mohutný cyklon, ale tady absolutně jasnou čistou oblohu. Dá se to těžko určit, ale tento fenomén se nacházel někde vysoko nad Zemí. Možná dvacet až třicet kilometrů. Byl to objekt mnohem větší než velká loď.

Třeba to byl ledovec?

Ne. Tento objekt byla dokonalá koule, ale co to bylo zač – to nevím. Možná nějaký nezvykle velký experimentální přístroj nebo co.

Vzducholoď?

Ne, nevypadalo to jako vzducholoď. Pozoroval jsem to sedm až osm vteřin, pak to zmizelo.

Dokázal jste určit jeho rychlost?

Ne, jeho rychlost jsem určit nedokázal.

Ale každopádně to nebylo velké, v porovnání s vámi?

Prostě to viselo nad Zemí…

Gratuluji vám, že jste první kosmonaut, který viděl UFO, ale bohužel to ukazuje, že to nejsou všechno jenom létající talíře, na které každý čeká a každý by je chtěl vidět.

To nemohu říci, ale byl to skutečně zajímavý objekt.

Na slyšenou příště!

Zdroj: Gnosis9.net

Pozorování neidentifikovatelných létajících objektů

(UFO) americkými kosmonauty

By admin – Posted on 10 Apríl 2008

Bývalý pilot amerického vojenského letectva Gordon Cooper byl posledním americkým astronautem, který do vesmíru letěl sám a prvním astronautem, který začal veřejně hovořit o svých pozorováních i názorech na problematiku existence mimozemských kosmických lodí.

Svědectví Gordona Coopera

Plukovník Gordon Leroy COOPER
 (06.03.1927 – 05.10.2004)
VESMÍRNÉ MISE:
15.06.1963 – 16.05.1963 (MA 9)

21.08.1965 – 29.08.1965 (Gemini 5)

Během své kariéry zaznamenal dvě významná setkání s UFO – první z nich v roce 1951, když s letadlem F-86 Sabrejet přelétal nad tehdejším Západním Německem, a druhé v květnu 1963, když končil poslední z oběhů Země v modulu Mercury. Cooperovo druhé pozorování bylo zachyceno radarovou stanicí v australském Perthu a společnost National Broadcast Company, která celou misi sledovala živě, o něm odvysílala zprávu.

Svými názory se netajil ani před velvyslancem Grenady v OSN Griffithem. 9. listopadu 1978 mu napsal tento dopis:

„Chtěl bych Vám sdělit svoje názory o mimozemských návštěvnících, kterým se lidově říká UFO, a také, jak by se mělo v této otázce dále postupovat. Věřím, že mimozemské objekty a jejich posádky, které navštěvují naši planetu, pocházejí z jiných, a jsou zřejmě technicky o něco více vyvinuty, než jsme my na Zemi. Myslím, že potřebujeme koordinovaný program, a to na nejvyšších místech, kde by se shromažďovala a vyhodnocovala data z celého světa a hledala cesta, jak bychom mohli nejlépe navázat přátelský kontakt s těmito návštěvníky. My bychom jim měli především ukázat, že jsme se naučili – než budeme akceptováni univerzální společností – řešit naše vlastní problémy mírovým způsobem a ne prostřednitvím válek. Jejich uznání by pro náš svět otevřelo neslýchané možnosti a mohli bychom se rozvíjet ve všech oblastech. Jistě je z toho důvodu logické, že Spojené národy by měly mít zájem se tímto tématem velmi rychle zabývat.

Měl bych připomenout, že nejsem žádný profesionální ufolog. Nedostalo se mi zatím privilegia letět s UFO nebo se setkat s jeho posádkou. Myslím však, že jsem trochu kvalifikovaný o nich diskutovat, protože jsem byl na hranici těch prostor, ve kterých se oni pohybují. Sám jsem měl v roce 1951 příležitost dva dny pozorovat množství UFO, letících obyčejně od východu na západ přes celou Evropu v různých velikostech a různých hlídkových formacích. Létají v daleko větších výškách, než jsme tehdy mohli dosáhnout našimi tryskovými letadly.

Chtěl bych se dále zmínit o tom, že většina astronautů je velice zdrženlivá, jde-li o diskusi o UFO, protože existuje velký počet lidí, kteří bez skrupulí prodají falešné dokumenty s jejich dokumenty a ohrozí jejich dobré jméno. Ti nečetní astronauti, kteří si zachovali zájem o UFO, musí být proto velmi opatrní. Jsou mezi námi tací, kteří věří v UFO a měli příležitost je vidět z letadla nebo ze Země. Jestliže je něco vidět z kosmu, je jenom jedna z možností, že by to mohlo být právě UFO.

V případě, že by se Spojené národy rozhodly přijmout tento projekt a tím daly věci věrohodnost, pak by se snad rozhodlo více kvalifikovaných lidí, že se připojí a vystoupí na veřejnost, a nabídnou pomoc a informace.“

V souvislosti s dalším incidentem týkajícím se přistání UFO na Floridě v květnu 1973 Gordon Cooper prozradil: „Vím, že vládní orgány udělaly vše pro to, aby tuto událost utajily před tiskem a televizí ve strachu před veřejnou panikou.“

V interview pro Los Angeles Herald Examiner 15.08. 1976 prohlásil: „Inteligentní bytosti z jiných planet navštěvují náš svět ve snaze navázat s námi kontakt. Při svých letech jsem potkal různé kosmické lodi. NASA i americká vláda to vědí a mají množství důkazů, které však tají, aby nevyděsily obyvatelstvo.“

V dubnu 1995 na konferenci v Arkansasu vzbudilo jeho vystoupení zaslouženou pozornost. V roce 1957 sloužil jako vojenský důstojník na letecké základně Edwards. Tak jako v jiných letech i v tomto roce se účastnil celé řady zkušebních letů během kterých se testovaly části zařízení různých typů letadel. Během jednoho takového letu kdy se několika kamerami sledoval podvozek letadla, došlo k výjimečné události. Na letadlo zcela nepokrytě zaútočil objekt, který svými letovými manévrovacími schopnostmi a designem neodpovídal ničemu pozemskému. Posádce letadla se podařilo kamerami celý incident zaznamenat na filmový pásek. A jak sám Gordon sděluji později se i on mohl na celý záznam podívat. Film byl později odvezen do Washingtonu a od té doby již o něm nebylo nic slyšet.

Gordon Cooper odhalil mnoho zajímavých informací v televizním dokumentárním pořadu tématicky zaměřeném na problematiku UFOs: „Když jsem sloužil v Německu, viděl jsem UFO ze země. V mém dalekohledu vypadaly jako skupina bojových letounů letících ve formaci. Tyto objekty vidělo i několik mých kolegů. S několika stroji jsme se je dokonce pokoušeli stíhat – letěli jsme tak vysoko, jak jen to bylo možné, ale nestačilo to. Proto se nám také tyto objekty nikdy nepodařilo identifikovat. Objekty letěly velmi ukázněně, zdálo se, že jsou dobře organizované. Pohybovaly se ve stejné bojové formaci, jakou používáme i my. Bylo jich velmi, velmi mnoho a objevovaly se po několik dní. Létaly nad celým Německem – od východu k západu. Záhadné objekty neměly křídla, měly diskovitý tvar, vypadaly opravdu jako talíř. Byly zjevně všechny z kovu a při letu za sebou nezanechávaly kondenzační čáry. Nikdo z nás nikdy předtím žádné podobné letouny neviděl.“

Cooper vyprávěl dále: „Na vojenské letecké základně Edwards jsem měl později na starosti několik projektů. Setkal jsem se tam s několika kameramany, kteří tvrdili, že se jim podařilo nafilmovat UFO. Ta věc letěla přímo nad jejich hlavami a potom přistála ve vyschlém jezeře. Moje posádka se blížila k UFO, to však náhle odstartovalo a neuvěřitelnou rychlostí odletělo. Měl jsem možnost si vyvolaný film prohlédnout, ale na detailní analýzu jsme bohužel neměli dost času, protože jsme jej museli ihned poslat do Washingtonu. To bylo naposledy, co jsem o tomto filmu slyšel.“

Plukovník Gordon Cooper, zkušený pilot, veterán korejské války, byl jedním z prvních lidí ve vesmíru. Je to legenda, hrdina všech Američanů a chlouba NASA. Když o UFO začne mluvit někdo takový, mědia, která o fenoménu UFO donedávna mlčela nebo jej zesměšňovala, náhle změnila tón.

Svědectví Edgara Mitchella

Kapitán Edgar Dean MITCHELL

(* 17.09.1930)
VESMÍRNÉ MISE:
01.02.1971 – 10.02.1971 (Apollo 14)

Vydal se do vesmírného prostoru, aby dospěl k novým perspektivám, a došel až za hranice známé existence. Pak se dlouho zabýval zkoumáním lidského vědomí, fungováním a principy vesmíru, ale také fenoménem UFO nebo telepatií. Řeč je o americkém astronautovi Edgaru Mitchellovi.

V roce 1971 se Edgar Mitchell zúčastnil spolu s Allanem B. Shepardem a Stuartem A. Roosem mise Apollo 14. Tento bývalý pilot amerického námořního letectva a inženýr Massachusettského technologického institutu se však již delší dobu zajímá o UFO, o hraniční jevy a o vesmír. Především díky svým dlouholetým výzkumům a kontaktům se zdá, že toho o světě záhad a tajemna ví opravdu hodně. Jeho názory překvapí nejednoho skeptika. Zvlášť, když si takoví lidé uvědomí, že se jedná o veřejně známou a uznávanou osobnost.

Zážitky z mise Apollo 14 na Mitchella hluboce zapůsobily. V roce 1973 proto založil v Kalifornii Ústav noetických věd a bezmála čtvrt století se zabýval „kosmologií vědomí“. Cílem bylo probádat jeho povahu a také se pokusit definovat souvislost mezi vědou a duchovnem. „Po pětadvaceti letech výzkumu se domnívám, že žijeme ve vesmíru, který se organizuje sám. Je inteligentní a kreativní, vyvíjí se nebo se mýlí,“ řekl. „Dobrý příměr je, že pokud někdo věří v Boha, pak se Bůh stále ještě učí a i nadále tvoří,“ dodal Mitchell. Podle něj bychom tedy měli „univerzum“ vnímat především jako organismus, a ne jako souhrn částic hmoty uspořádaných podle fyzikálních zákonů.

Při svých výzkumech se tento badatel, věnoval také paranormálním jevům. „Nedávno objevený mechanismus vysvětlující takzvané jevy „PSI“ se nazývá kvantová holografie. Kvantový hologram obsahuje velmi bohatou informaci a nalézá se všude,“ řekl astronaut a pro lepší pochopení udal příklad. „Třeba stůl v místnosti vnímáme tak, že tam prostě je. Ale zároveň je také hologramem – tvarovou vlnou, která se ve formě informace šíří celým vesmírem,“ vysvětlil badatel a dodal, že díky těmto novým poznatkům lze chápat a popsat celou řadu mentálních funkcí včetně telepatie.

Mitchell se však nesoustřeďuje jen na problematiku vesmíru a vědomí. Zajímá se také o neidentifikovatelné létající objekty a již několikrát s astronautem Gordonem Cooperem veřejnosti sdělil, že věří v mimozemský život.

V roce 1997 se podílel na takzvaném projektu Odhalení. Při svých výzkumech UFO se například radil s lidmi, kteří hovořili s osobami, jež se podílely na utajování roswellského případu. „Je zde zhruba 150 vojáků a vládních úředníků, kteří chtějí o této události veřejně mluvit. Bohužel mají problém s porušením slibu mlčenlivosti. Z jejich svědectví ale jasně vyplývá, že tehdy došlo k havárii mimozemského stroje,“ řekl Mitchell. Přiznává však, že osobně nemá s UFO žádnou přímou zkušenost. „Jestliže ale všichni lidé, s nimiž jsem hovořil, říkají pravdu, pak mohu prohlásit, že nás cizí inteligentní bytosti navštívily,“ zdůraznil astronaut. Dodal ještě, že došlo i k nehodám jejich dopravních prostředků. Na Zemi bylo nalezeno několik jejich těl a technika. Některé části stroje pak byly znovu použity a jiné „okopírovány“.

Mitchella však daleko více znepokojuje jiné skutečnosti. Podle něj se zřejmě použití mimozemských technologií vymklo vládě z kontroly a dostalo se do soukromých rukou. Může se prý jednat o skupiny lidí, jež možná dokonce pracují proti vládě. Ta ale raději vše zamlčuje. „V současné době se pokouším zjistit, odkud tyto tajné skupiny osob čerpají peníze. Hledal jsem v úředních záznamech, ale nic jsem nenašel. Už sám fakt, že chybí dokumentace, svědčí o tom, že něco není v pořádku,“ řekl astronaut.

Podle Edgara Mitchella by měla být existence mimozemských civilizací navštěvujících naši planetu přijímána jako něco přirozeného. Musíme to pochopit a zařadit do širšího kontextu – totiž do souvislosti s povahou naší existence a našeho místa ve vesmíru.

Mitchell: Mimozemšťané zde již byli

„Mimozemšťané již přistáli.“ To prohlásil člen posádky Apolla 14 astronaut Edgar Mitchell v sobotu před více jak dvěma sty ohromenými obdivovately. „Jen několik zasvěcenců zná pravdu… a studují těla, která byla objevena,“ řekl Mitchell.

Mitchell prohlásil, že „skupina“ zasvěcenců po prezidentovi Kennedym již zastavila informování o mimozemšťanech. Pro ty, kteří by snad považovali jeho prohlášení za přestřelené, Mitchell, který má vědecký titul z Technologického institutu v Massachusetts, poznamenal, že před 30 lety všeobecně převládal názor, že člověk je ve vesmíru sám. „Tomu však dnes již věří jen málokdo,“ dodal. Kromě mimozemšťanů mluvil Mitchell také o tom, že se během léčitelské seance dostal z rakoviny prostaty a zažil zjevení. „Dostal jsem příležitost být turistou,“ vyprávěl, když popisoval své úžasné pocity při sledování Země, Měsíce a Slunce.

Mitchell vyrostl ve vlivu církve Jižních baptistů, ale prohlásil, že jeho pocit propojení nelze nějakým tradičním náboženstvím vysvětlit. Později založil Institute of Noetic Sciences. Na svém webu o sobě kalifornská organizace říká, že provádí a sponzoruje „převratný výzkum možností a sil vědomí“ a že objevuje „fenomén, který nezbytně nemusí zapadat do konvenčních vědeckých modelů, avšak dodržuje zásady vědecké práce.“ Stránka také uvádí že IONS, jak jeho členové vědí, není spirituální sektou, politickou skupinou, ani účelovým institutem.

Sobotního odpoledne si desítky lidí našly i přes déšť cestu do hotelu Heritage Holiday Inn v Petrohradě, aby si poslechli Mitchella a prezidenta IONS Jamese O´Deaho. Lisa Raphaelová, členka IONS, která se považuje za transformační holistickou léčitelku prohlásila, že velmi ráda vyslechla Mitchellovy komentáře. „Nejvíce potěšující byl pro mne fakt, že byl ještě upřímnější, než kdy jindy, velmi otevřeně se zmínil o dalších formách inteligentního života ve vesmíru i o tom, že s největší pravděpodobností zde již byli,“ řekla Raphaelová.

Zdroj: Gnosis9.net