Stavy rozšířeného vědomí a prostředky k jejich dosažení

Názory na stav, kterému se říká rozšířené vědomí, se velmi různí. Existuje rozsáhlá škála názorů od jejich nekritického přijímání až k totálnímu zatracování, což se možná ještě v agresivnější formě týká i prostředků sloužících k dosažení těchto stavů. Už samotný pojem rozšířené vědomí není chápán jednotně, což přispívá k rozporům mezi příznivci a odpůrci. Zejména odpůrci bývají ovlivněni ideologiemi zejména náboženskými. Různá náboženství nám sdělují, co si bůh přeje, že bychom měli či neměli dělat a stavy rozšířeného vědomí různě nazývané mezi ty zakázané či škodlivé často patří.

Jakákoliv definice bude problematická a napadnutelná, přesto navrhnu pro další účely článku své pojetí. Stav rozšířeného vědomí je stav, ve kterém jsme schopni vnímat více vjemů či vjemy jiné než ve stavu tak zvaně normálním. Opět nepřesně pak pro stav normální použiji zřejmě jedinou možnou verifikovatelnou variantu, kterou je stav, kdy mozek pracuje v režimu takzvaných beta vln. Schopnost jednotlivých lidí vnímat realitu v normálním stavu se u jednotlivých lidí velmi liší. Například vjemy, které někteří jedinci jsou schopni přijímat v normálním stavu vědomí, jsou jiní schopni vnímat až ve stavu rozšířeného vědomí.

Rozšířené vědomí, kterého může být dosaženo různými prostředky, například spontánně, meditacemi, tancem, bubnováním či při použití psychotropních látek, magnetického pole kolem mozku apod., má většinou jeden základní účinek. Jsou omezeny smyslové vizuální vjemy a naopak u dalších smyslů jsou vjemy intenzivnější a ostřejší. Zrakem přichází do našeho vědomí za normálního bdělého stavu většinou nejvíce informací (vjemů) a zrak má největší vliv na naši orientaci v prostoru.

Při podrobném výzkumu činnosti mozku bylo vědci zjištěno, že při meditaci dochází k snížené aktivitě v temenním laloku, což je část mozku, která napomáhá při orientaci v trojrozměrném prostoru.

Proto se většinou při meditacích a podobných prostředcích doporučuje zavřít oči, či je upřít do jednoho bodu, což znamená, že se výrazně sníží či omezí zrakové vjemy, tj. sníží se příjem informací zrakem.

Ve stavu rozšířeného vědomí jsou vjemy barvitější, prostorovější a komplexnější. Zvuky (například hudba) mají více barev a další rozměr, chutě a vůně jsou intenzivnější a barvitější, dotykové vjemy těla (hmat) jsou prostorovější, plastičtější. Hmat nelze redukovat pouze na vjemy zprostředkované našima rukama.

Někteří lidé používají psychotropní látky, protože to umožňuje jejich intenzivnější prožívání sexuálních kontaktů (hmatu). I alkohol v menších dávkách u některých lidí zprostředkovává rozšířené vědomí. Většinou však alkohol vědomí spíše zužuje.

Ve stavu rozšířeného vědomí jsou velmi zajímavé zážitky z poslechu hudby. Stává se, že skladba poslouchaná ve stavu rozšířeného vědomí tak ovlivní vědomí, že samotný následný poslech skladby může vést k rozšířenému stavu vědomí (například skladba Om mani padme hum). Někdy se zase stává, že skladba se zdá při poslechu ve stavu rozšířeného vědomí nádherná a při normální poslechu zjistíme, že se jedná o skladbu zcela běžnou.

Ve stavech rozšířeného vědomí také můžeme vnímat mnohem zřetelněji celé vlastní tělo, nejen jeho povrch (dalo by se to označit jako vnitřní hmat). Lze vnímat jednotlivé orgány, tkáně, svaly a jejich stav i procesy v těle, které si běžně neuvědomujeme. Intenzivněji jsou také cítit nastupující problémy, slabé nezřetelné počínající bolesti a případně lze vnímat i příčiny. Například při nevýrazné bolesti v levé horní části hrudníku lze ve stavu rozšířeného vědomí vnímat energetickou stopu vedoucí k zatím jen mírně a občas bolavému zubu v levé dolní čelisti.

Kromě toho, že ve stavech rozšířeného vědomí máme zbystřené čtyři smysly, tak v těchto stavech můžeme zažívat i jiné mimosmyslové vjemy.

Časté je mimosmyslové vnímání energií jiných bytostí či energií z kosmu (například příjem prány do jednotlivých čaker). Lze vnímat energie lidí, jejich pozitivní či negativní vyladění, intenzitu těchto energií. Zajímavá může být cesta veřejným dopravním prostředkem se zavřenýma očima a vnímáním energie lidí procházejících kolem. Samozřejmě lze takto vnímat i energie jiných bytostí než lidí (živočichů a rostlin), což nám následně umožňuje lépe jim rozumět a lépe je chápat.

Doporučuji ve stavu rozšířeného vědomí vnímat energie potravin (i jejich ochutnáváním) a dle toho rozhodovat o jejich vhodnosti pro konkrétního člověka. Na základě tohoto průzkumu jsme přestali některé potraviny zcela kupovat a zkoušeli varianty jiné. Vhledem ke specifičnosti každého člověka je optimální, aby si tento průzkum prováděl každý sám pro sebe.

Dalším příkladem mimosmyslového vnímání ve stavech rozšířeného vědomí je napojení na informační kanál, což mívá rovněž více forem. Jednou z nich je channeling, tj. napojení na určitou bytost a příjem informací od ní, nebo napojení na informační pole Teoversa. Jedná se o mimosmyslový příjem informací. Důkazů, že tento mimosmyslový příjem informací opravdu funguje, je skutečně mnoho. Ti, kteří tvrdí, že nic takového neexistuje, buďto záměrně neříkají pravdu nebo nemají dostatek informací. Možná nejznámějším mimosmyslovým příjemcem informací je Edgar Cayce, který naprosto prokazatelně přijímal informace mimosmyslově, a to informace ověřitelné a ověřované, které byly skutečně přínosné pro mnoho lidí a dokonce i pro lidstvo. Na druhou stranu je nutné zachovávat jistou opatrnost, protože zdaleka ne všechny informace získané touto cestou musí být „pravdivé“ či přínosné a některé mohou být dokonce přímo škodlivé či zavádějící.

Dosažený stav je závislý na specifičnosti každého jedince a na zvoleném prostředku použitém k dosažení rozšířeného stavu vědomí. Různé prostředky působí na každého člověka jinak. Nelze nic zcela zobecnit. Pouze lze vycházet ze zkušeností lidí jako předpokladu možné či pravděpodobné reakce na konkrétní prostředek, ale i u toho samého člověka může tentýž prostředek v různých dobách a situacích vyvolat i velmi odlišné reakce.

Nejběžnější zkušenost většiny lidí s různorodostí reakcí je u nejužívanější drogy, kterou je alkohol.

Zážitky jednotlivých lidí se mohou i diametrálně lišit. Rovněž tak se mohou i diametrálně lišit emoční vztahy jednotlivých lidí ke stejným zážitkům, i když je do určité míry problematické stanovit, že se jednalo o shodný zážitek. Každému vyhovuje něco jiného a jsou i lidé, kterým nevyhovuje vůbec nic. Jsou lidé, kteří nedokážou ani meditovat a na druhé straně jsou lidé, kteří se dokonce vytělesňují zcela spontánně, což za určitých okolností může být i nebezpečné.

Vlastnost některých (možná všech) psychotropních látek umožňující napojení na informační kanál je jeden z důvodů, proč jsou tyto látky zakazovány, přestože u většiny z nich byly prokázány léčebné účinky. Lidé ve stavech rozšířeného vědomí získávají mimosmyslově „pravdivé“ informace o naší realitě a vzhledem k tomu jsou i podstatně obtížněji manipulovatelní.

Informace a vjemy (někdy i velmi komplexní) získané ve stavech rozšířeného vědomí jsou natolik silné, že tito lidé nepochybují o tom, že takto získané informace jsou věrným obrazem skutečnosti. Dokonce často dochází k tomu, že realita je v těchto stavech reálnější než při smyslovém vnímání naší 3D reality. Nejedná se pouze o mimosmyslové vizuální vjemy, ale i o komplexní prožívání reality, o skutečný prožitek reálné události či jevu. Tyto prožitky se mohou týkat naší 3D reality, ale i realit jiných, jiných dimenzích, nebo minulých i budoucích životů. Tyto prožitky bývají natolik reálné, že lidé nepochybují o existenci jiných realit či minulých životů a nikdo už nemá šanci je přesvědčit, že tomu tak není.

Většinou také již nepochybují, že existuje život po smrti a před narozením, protože oni si to skutečně prožili. Z pohledu absence smyslů našeho těla se jedná o mimosmyslové prožitky jiných realit, ale vlastní prožitek často obsahuje komplexní vjemy, někdy i takové, pro které obtížně nacházíme adekvátní pojmy v lidštině.

Z vyšších úrovní poznání (vše je jen hra vědomí) jsou naše smyslové prožitky této reality a mimosmyslové prožitky jiných realit na zcela stejné úrovni. Nejedná se vlastně o nic jiného než o přenos koncentrace vědomí na určitou část určité reality. Nechodí k nám nějaké obrazy z jiných realit, ale vědomí „skutečné prožívá“ tuto jinou realitu.

Přenos koncentrace vědomí se dá přirovnat k přeladění kanálu v televizi nebo při podobenství s počítačovou hrou k vstupu do jiného programu (jiné počítačové hry), hru s jiným avatarem.

Mezi jednotlivými stavy rozšířeného vědomí existují značné rozdíly. Mezi pouhým příjmem informací a ještě třeba jen odpovědí typu ano/ne na naší konkrétní otázku a komplexním prožitkem jiné reality existuje mnoho stupňů a variant. Například na položenou otázku, zda jsme se účastnili v některém minulém životě určité bitvy, můžeme dostat odpověď ano, nebo můžeme vnímat komplexní prožitek bitvy trvající několik vteřin, minut či dokonce hodin, přičemž čas, který uběhne v této naší realitě, může být i velmi rozdílný.

Protože alkohol tyto prožitky zprostředkovává minimálně (a to ještě spíše lidem senzibilním) a naopak vědomí spíše zužuje je alkohol povolen a dokonce propagován mnoha různými mediálními prostředky jako naprosto běžná součást života, zatímco psychotropní látky jsou zakazovány a znevažovány.

Jsou lidé, kteří stavů rozšířeného vědomí dosahují spontánně. Dokonce si dovolím tvrdit, že stavu rozšířeného vědomí dosahuje spontánně někdy ve svém životě většina lidí (zejména v dětském věku), ale neuvědomují si, že se jedná o rozšířené vědomí. Pro informace získané ve spontánních stavech rozšířeného vědomí pak často hledají „rozumová“ vysvětlení.

Z vyšší úrovně poznání (vše je „jen“ hra vědomí) není rozdíl mezi prostředky vedoucími k dosažení rozšířeného vědomí. Proto představa, že některé formy dosahování stavu rozšířeného vědomí jsou nesprávné, škodlivé či nedovolené, je dle mého názoru minimálně nepřesná. Tak jako téměř vše jsou i tyto prostředky zneužívány, a to jak uživateli, tak i jejich „dodavateli či podavateli“.

Pro mnohé mladé lidi jsou psychotropní látky nebo drogy přitažlivé právě tím, že zintenzivňují jejich prožitky smyslové a případně přinášejí i zážitky nové mimosmyslové. K mládí patří touha prožít něco nového a vzrušujícího. Při použití psychotropních látek na večírcích či diskotékách se asi léčebné účinky nedají příliš očekávat. V těchto případech se dají očekávat spíše negativní následky, čímž není míněn pouze potencionální vznik závislosti.

Tím negativním následkem může být i příliš silný zážitek nepřipraveného jedince, který může poškodit jeho psychiku. Často se jedná o neznalost účinků konkrétní látky či prostředku (například při individuálním zkoušení holotropního dýchání nebo regresní terapie bez dozoru odborníka) a v neposlední řadě i neznalost vlastní psychiky. Účinek konkrétního prostředku na konkrétní psychiku lze předem předvídat jen obtížně, a tak vlastně jedinou možností je konkrétní prostředek vyzkoušet. Velmi důležité je, za jakých podmínek je prostředek zkoušen. Pokud bych se měl pokusit o podobenství, tak bych to přirovnal k bungee jumpingu, kdy se neřeší váha skákajícího a pouze je pro všechny nastavena jednotná délka elastického lana. Přesto k použití některých prostředků přistupují většinou mladí lidé tak, jako by „elastické lano bylo vždy dostatečně krátké“.

Touha po používání psychotropních látek u mnoha lidí může mít i jinou příčinu. Tou je zahlcenost mysli běžného člověka množstvím vjemů (zejména zrakových a sluchových) a informací, které se na něj valí z každé strany. Proti době třeba před padesáti nebo sto lety je jich mnohonásobně více. Lidé jsou stále zahlcováni smyslovými vjemy, čímž dochází k určitému otupení a touze zažít něco mimořádného a silnějšího než jsou každodenní zážitky. Lidé vždy používali drogy a psychotropní látky, ale jejich rozšíření v dnešní době téměř do každodenního života je velmi rozsáhlé.

Drogy (kromě alkoholu a tabáku) bývaly dříve výsadou spíše vyšších vrstev společnosti tak zvané západní civilizace, ale v současné době jsou rozšířeny do všech vrstev. Velké rozšíření psychotropních látek nastalo s hnutím hippies v šedesátých letech.

Dnes je svět zamořen světlem, hlukem, vůněmi, zápachy a různými energiemi (zejména elektromagnetického charakteru). Svět, do kterého se lidé noří při použití psychotropních látek, může rovněž být útěkem před touto realitou.

Pro mnoho lidí samozřejmě zůstává otázka, zda je skutečně možné vnímat jiné reality nebo se napojit na informační kanál či informační pole. Pokud však přijmeme variantu, že svět je jedno ohromné vědomí a vesmír se podobá počítačové hře, tak to problémem není, protože stvořitelem je tato možnost naprogramována. V mnoha počítačových hrách bývá naprogramována možnost použití nestandardních až zázračných prostředků známých spíše ze sci-fi a fantazy než z reálného života.

Na závěr bych rád upozornil na jednu dle mého názoru důležitou myšlenku. Stavy rozšířeného vědomí by se „neměly“ stát cílem, ale pouze prostředkem k poznání a zejména sebepoznání, k vlastnímu vývoji, k lepší seberealizaci v této realitě. Uvozovky u slova „neměly“ jsem použil proto, abych tento pojem zrelativizoval, protože nelze předem pro konkrétní bytost vyloučit nikdy nic jako apriori nevhodné.

Pro web: www.matrix-2012.cz zaslal autor Miroslav Zelenka