ZLATÝ ÚSVIT NOVÉHO AEONU

Aleister Crowley

Annus mirabilis

V roce 1875 došlo k několika velmi důležitým událostem. Zemřel Eliphas Lévi, v New Yorku byla Helenou Petrovnou Blavatskou (1831-1891) založena Teosofická společnost, a narodili se C. G. Jung a Aleister Crowley…

Teosofické společnosti vévodila svou osobností a schopnostmi H. P. Blavatská, která se narodila v Rusku a bývala spiritistickým médiem. Cílem Teosofické společnosti bylo v podstatě naplnit rosikruciánský program ze sedmnáctého století. Most mezi vědou a náboženstvím měl vzniknout zkoumáním sil dřímajících v člověku. Nejvyšší odborníci teosofické teorie, nadpřirození Mistři, kteří z Tibetu řídí osud lidstva, mají mnoho společného s „Neviditelnými“ a „Neznámými nadřízenými“ rosikruciánské tradice. Mezi záměry společnosti patřilo rovněž sladění východní a západní okultní tradice. Madam Blavatská a její nejbližší spolupracovníci se hluboce pohroužili do studia hinduismu a buddhismu.
V této době se rozvíjí mnoho dalších magických skupin, působí známé i méně známé osobnosti (de Guaita, Wirth, Péladan, Papus) a vzniká Ordo Templi Orientis (dále jen O.T.O.). Extrémně komplikovaná historie tohoto řádu je historií jeho protagonistů. a začíná postavami Carla Kellnera a Theodora Reusse. Reuss (1855-1923), angloněmecký zednář, je historiky i svobodnými zednáři považován za podvodníka. Osobou, která se od roku 1895 zaobírala myšlenkou na O.T.O. jakožto privátní skupiny, zabývající se sexuální magií včetně tantrických nauk, byl rakouský průmyslník Carl Kellner (1851-1905). Reuss se té myšlenky chytl a propojil svůj už dříve založený řád s O.T.O. Po Kellnerově smrti převzal vedení řádu a rozdělil strukturu O.T.O. do deseti stupňů, přičemž v VIII° a IX° se, v protikladu k zednářským regulím, praktikovala sexuální magie. X° představoval administrativního vůdce v zemi. Další vývoj řádu (po roce 1910) je spojen s vlivem Aleistera Crowleyho a bude probrán později.

Do povědomí (a to i neodborného) se však asi nejvíce (a plným právem) zapsal Hermetický řád Zlatého úsvitu. Byl založen v Londýně roku 1888. Tajný hermetický řád Zlatého úsvitu (The Secret Hermetic Order of the Golden Dawn) vzešel z anglické společnosti rosikruciánů, ke které mezi jinými patřil i Hargrave Jennings (viz výše). Členstvo ve Zlatém úsvitu se rekrutovalo ze všech kruhů a bylo reprezentováno důstojnými povoláními stejně jako tam patřili obyčejní muži a ženy, skromní a neznámí. Svobodozednářská lóže Quatuor Coronati, skupina, jež stojí na počátku Zlatého úsvitu, se skládala ze tří mužů – byli jimi dr. William Wynn-Westcott, starožitník, učenec a londýnský ohledávač mrtvol; reverend dr. A. F. A. Woodford, v té době již starší člověk, dobře známý v zednářských kruzích – členem Rosikruciánské společnosti však nebyl; a dr. William Robert Woodman, který patřil na britských ostrovech mezi slavné zednáře, a v té době byl již lékařem na penzi. Někdo z nich za podivných okolností zakoupil v Londýně na Farrington Road starou knihu. Stalo se to roku 1884 nebo 1885. Našli v ní asi šedesát volných listů psaných šifrou, nebo přesněji – nově pro tento účel vytvořenou abecedou. Rukopis byl napsán na starém papíře s vodoznakem roku 1809. Vybledlý hnědý inkoust měl budit dojem stáří. Text obsahoval instrukce pro založení tajné společnosti, která měla prostřednictvím rituálů zprostředkovat zasvěcení. Šifrovaný rukopis byl však sotva napsán před rokem 1870. V rukopisech byly popsány rituály, jimiž bylo možno dosáhnout tajemství zasvěcení; dále jméno (včetně německé adresy) Anny Sprengelové, žijící v Norimberku, o níž se zmiňoval jako o původní autoritě a rosikruciánské adeptce. Dr. Wynn-Westcott jí napsal a s jejím dovolením založil řád Zlatého úsvitu podle stejnojmenného německého řádu. Existují však oprávněné pochybnosti o existenci německého řádu. Je pravděpodobné, že dr. Wynn-Westcott zfalšoval listiny vztahující se k německé tradici. Dopisy, které údajně zaslala Sprengelová obsahují četné anglicismy a jejich autor uměl německy pramálo. Pochybnosti o jejich pravosti se objevily záhy, ale nikdo se tímto problémem příliš nezabýval. (Kdo by ostatně chtěl podrývat autoritu organizace jímž je členem a která funguje k jeho spokojenosti. A bez ohledu na to, že byl Zlatý úsvit zřejmě založen na mystifikaci, fungoval v té době dobře. „Objevení“ fiktivních dokumentů má navíc velmi starobylou tradici – srovnej např. „skryté“ a později „objevované“ knihy „staré školy“ – Ňingmapy – v Tibetu 11. – 14. století.17 ) V březnu 1888 napsal dr. Wynn-Westcott svoji takzvanou Historickou lekci pro Neofyty, podivný dokument, který byl předkládán novým členům řádu. Zde se znovu vynořovala zmínka o tom, že Zlatý úsvit v Anglii se přímo odvozuje od prastarého řádu s dlouhou tradicí. Jmenoval v něm pak jeho členy, z nichž někteří zemřeli jen velmi nedávno a nemohli proto své členství potvrdit… Podobně, jako členové Teosofické společnosti a mnohých jiných, věřili členové Zlatého úsvitu v existenci Tajných vůdců řádu. Génius, kterému se podařilo uskutečnit spojení s nimi, se jmenoval Samuel Liddel Mathers. Mathers spolu s dr. Woodmanem a dr. Westcottem patřil k vrcholným kruhům Societas Rosicruciana a ostatních zednářských společností. Nejvýznamnější období řádu nastalo od jara 1892 do konce roku 1896. Začaly se však již objevovat první příznaky úpadku. Schylovalo se k nevyhnutelnému střetu temperamentů. Po Woodmanově náhlé smrti v roce 1891 se stal Nejvyšším mágem dr. Wynn-Westcott, Mathersovi byl přidělen úřad Mladšího mága. „Mathers byl panovačný excentrik, vždy trochu mimo, ale s mimořádnými vlohami, i když se se svými vlohami sotva mohl uplatnit někde jako vládní úředník. Bylo naprosto vyloučené, aby si našel nějaké zaměstnání – byl ideální osobou určenou k tomu, aby byl hlavou magického řádu…“ Prohlásil, že bude řádu vládnout a také tomu tak bylo. To přirozeně vyvolávalo nespokojenost dalších vysoce postavených členů a to i přesto, že Mathers prohlásil, že je ve styku s „Tajnými vůdci řádu“, o nichž napsal: „Neznám dokonce ani jejich pozemská jména. Znám pouze jejich jisté tajné přezdívky… Co se mne týče, věřím, že jsou to lidé a že žijí na této zemi, mají však v moci nadlidské síly.“ Svá rozhodnutí označoval za jejich instrukce. V březnu odešel z řádu dr. Wynn-Westcott. Tehdy se Mathers obratným manévrem zmocnil faktického vedení řádu, stal se jeho velmistrem a vyhlásil, že jej Tajní vůdci pověřili, aby pokračoval v díle řádu jako jeho jediný vůdce. I přesto, že Mathers nepřišel s ničím, co by překračovalo rámec informací, dostupných například v Britském muzeu, zasloužil se o úspěch řádu „vytvořením logického magického systému, který zahrnoval kabalu, tarot, alchymii, astrologii, numerologii, věštění, zednářské symboly, vizionářské prožitky a rituální magii. Vlákna západní magické tradice vetkal do logického a důsledného celku. Byl to pozoruhodný intelektuální výkon a byl příčinou dominantního vlivu Zlatého úsvitu na pozdější okultní skupiny.“

18. listopadu 1898 byl zasvěcen a přijat do řádu jako Neofyt Aleister Crowley…

Perdurabo

Aleister Crowley (vlastním jménem Edward Alexander Crowley) se narodil 12. října 1875 v Anglii v lázeňském městečku Leamington v hrabství Warwikshire. Crowleyho otec Edward, zemřel roku 1887, a jeho matka Emily Bertha byli členy fundamentalistické protestantské sekty „Plymouthští bratři“, takže Crowley vyrůstal v přísně puritánském prostředí. Je pravděpodobné, že právě bigotní atmosféra, v níž prožil dětská léta, vedla k protestní akci, která se projevovala v jeho okázalém pohrdání křesťanstvím, morálkou (vyjma thelémské) a konvencemi všeho druhu. Crowley sám své dětství nepokládal za příliš šťastné. Studoval na internátních školách a roku 1895 imatrikuloval na Trinity College v Cambridge. Studoval filosofii, psychologii a ekonomii, ale později přestoupil na obor klasická filologie. Jistá homosexuální aféra mu už tehdy zajistila velmi špatnou pověst. Po spontánním mystickém zážitku se roku 1897 rozhodl, že se bude věnovat okultním vědám. V té době ale také psal básně a byl vynikajícím šachistou. V srpnu roku 1898 se Crowley, při náhodném setkání v hotelové restauraci, seznámil s chemikem, metalurgem a alchymistou Julianem Bakerem. Jeho prostřednictvím se pak seznámil s okultistou G. C. Jonesem, který jej představil Samuelu Lidellovi „MacGregor“ Mathersovi, velmistrovi Zlatého úsvitu. Crowley byl do Vnějšího řádu vysvěcen 18. listopadu 1898 a byl mu udělen titul Neofyt . Přijal řádové jméno fráter Perdurabo (Vytrvám až do konce). Crowley, plně zaujat novou cestou k poznání, která se mu takto otevřela, opustil bez ukončení studia univerzitu. Ještě v prosinci toho roku byl bratru Perdurabo udělen titul Zeleator a započaly Crowleyho práce s ceremoniální magií. V lednu 1899 potkává Allana Bennetta, známého inženýra a zasvěcence téhož řádu, který se nastěhoval Crowleymu do bytu a stal se jeho Mistrem. Důvodem toho, alespoň zpočátku, zřejmě nebyla Bennettova záliba v Crowleym, neboť za tu krátkou dobu se Crowleymu podařilo vytvořit si špatnou pověst i mezi zasvěcenci řádu. Crowley měl štěstí, že se jeho ochráncem stali George C. Jones a také sám Mathers. Bennett Crowleyho zasvětil do kabbaly, jógy a prováděl s ním mnohé magické evokace a experimenty s psychedelickými drogami. V únoru 1899 získal Crowley titul Practicus a v květnu Philosophus, v prosinci 1899 byl přijat do vnitřního kruhu Zlatého úsvitu. V lednu 1900 mu udělil Mathers v Paříži v chrámu Ahathoor hodnost Adeptus Minor, proti čemuž se však postavila londýnská část řádu v chrámu Isis-Urania. Od té doby se datují roztržky, které postupně vedly až k rozpadu řádu Zlatého úsvitu. Mezi adepty, kteří se snažili Matherse svrhnout, byl i G. C. Jones. Bennett v té době trpěl astmatem, stejně jako později i Crowley, a špatně snášel anglické klima. Po magické evokaci démona Buera, který léčí všechny choroby, získal Bennett darem od jedné dámy větší sumu peněz, která mu umožnila odjet na Cejlon. V tamějším podnebí se uzdravil. Později pak vstoupil do kláštera a stal se zřejmě jako vůbec první Evropan buddhistickým mnichem. Crowley začal cestovat (Mexiko, Barma, Himaláje) a kromě magie se věnoval rovněž svému oblíbenému horolezectví. Koncem roku 1902 přijel do Paříže, pohyboval se v uměleckých kruzích a byl pokládán za bohéma. V roce 1903 zahájil velmi náročnou operaci s rituálem dle Abramelinovy magie (Knihu Abrahama ben Simeona Svatá magie mága Abramelina přeložil Mathers z francouzského překladu hebrejského originálu), která mu měla umožnit, psychologicky vzato, navázat kontakt s nejhlubšími vrstvami kolektivního nevědomí. Operaci však přerušil, aby se mohl oženit s Rosou Kellyovou. V lednu 1904 odjeli novomanželé na svatební cestu na Cejlon. Duben strávili v Káhiře. A právě tam se odehrály události, které změnily Crowleyho život. Začal Nový Aeon…

Rovnodennost bohů

V Káhiře chtěl Crowley své manželce ukázat sylfy. Rosa sice žádné sylfy neviděla, ale upadla do transu, v němž se jí zjevil bůh Horus, a Rosa trvala na tom, že jej Crowley musí invokovat. Ten byl zpočátku velice nedůvěřivý a vyzval Rosu, aby Hóra popsala; Rosa tak učinila a sdělila mu i postup, jak má Hóra volat. Při jedné návštěvě muzea objevili stélu s méně obvyklým vyobrazením Hóra, které však přesně odpovídalo popisu. Vystavený exponát nesl číslo 666. Crowley invokaci provedl a bylo mu sděleno, že nadchází Rovnodennost bohů. Prostřednictvím Rosy dostal pokyn, aby byl od 8. do 10. dubna 1904 přesně v poledne připraven s perem v ruce. Během těchto tří dnů mu entita jménem Aiwass diktovala poselství Tajných vůdců, uveřejněné jako Liber AL vel Legis.

Crowleyho Aiwassovo volání a zjev velice zasáhly a vylíčil je takto:

„Aiwassův hlas přicházel zcela zřetelně z nejvzdálenějšího koutu místnosti. (…) Hlas se linul velice zaníceně, jako kdyby si Aiwass dával bedlivý pozor na časovou hranici. (…) Měl jsem silný pocit, že se Mluvčí skutečně nacházel v tom rohu, kam jsem ho podle jeho hlasu umisťoval; v těle z „jemné matérie,“ průsvitný jak závoj mlhy či oblak kadidelního dýmu. Zdál se být vysoký, černý muž ve svých třiceti, dobře stavěný, aktivní a silný, s tváří divošského krále, oči zahalené, jakoby mohl zničit cokoli na co jeho oči patří. Oblečením nebyl Arab; spíš připomínal Asyřana či Peršana, ale to je velmi nepřesné…“

Mystický motiv objevení se „svaté knihy“ (v níž se skrývá tajné učení) prostřednictvím nadpřirozené bytosti je doložen z období Egypta, Mezopotámie, Etrusků až po středověkou Indii a Tibet. Nezanedbatelnou podobností je i zjevení, kterého se dostalo Muhammadovi a zážitky s tím spojené: vidění doprovázené sluchovými zjeveními. Psychiatr by tento jev popsal svými termíny. Kniha Fantastické a magické z hlediska psychiatrie řadí takové zážitky do oblasti takzvaných psychických halucinací. „Tyto halucinace jsou typické, nejtypičtější pro vysvětlení víry v působení nadpřirozených vlivů, vnuknutí, zvláštní milosti, posedlosti, vedení a ochraňování vyšší bytostí.“ Kniha uvádí příklad schizofrenika, jemuž byl takto nadiktován šestnáctisvazkový spis o dvaceti tisíci stranách. „Při bohoslužbách v Husově sboru uslyšel v sobě šeptat hlas, který mu rozkázal: „Napíšeš knihu pro lidské děti.“ Za několik dnů ho probudil ze spánku hlas: „Vstaň, učedníku, vezmi rychle pero, inkoust a papír a piš, co ti budeme diktovat.“ Byl vystrašen, ale uposlechl, co mu velitelský hlas diktoval. Od té doby se budil každý den ve 3 hodiny ráno a nemocný psal, než odešel do práce.“

I když přijmeme toto vysvětlení fenoménu nadiktování posvátné knihy, nemá to podle mého názoru žádnou souvislost s její kvalitou a hodnotou. „Blázni“ bývali posvátní, „vyšinutí“ (z našeho pohledu) jsou mnozí šamani. Jen naše civilizace, jak píše Foucault, provedla radikální řez mezi rozumem a ne-rozumem a zřejmě se o leccos ochudila. A pak, jak píše Dostojevský v Deníku spisovatele: „Tím, že druhého strčíš do blázince, svůj rozum nedokážeš.“

Jádrem Liber AL vel Legis bylo sdělení, že nastává nová duchovní epocha ve vývoji lidstva, Nový Aeon, jehož heslem jsou slova:

Dělej, co ty chceš, ať je cele Zákon. Láska je zákon, láska pod vůlí.

Crowley nejprve nevěděl, co si má s textem počít a dokonce jej někam založil. Tato kniha však měla v jeho dalším životě sehrát klíčovou roli. Crowleyho novoaeónskou filosofii budeme podrobněji probírat níže.

Outer Head of the Order ?

Mezi oběma tvrdohlavými osobnostmi, jakými Crowley a Mathers byli, nakonec došlo zcela pochopitelně ke sporu. Crowley prohlásil o Mathersovi, že je posednut démony abramelinské magie nebo zlými osobnostmi, a že ho (Crowleyho) Tajní vůdci (Superiores Incogniti) neviditelného řádu jmenovali na post hlavy vnější viditelné organizace. Následovala magická bitva s Mathersem, kterou oba přežili. Crowley založil řád A?A?, což znamená Argenteum Astrum – Stříbrná hvězda, čímž významově prohloubil řádovou práci i obřadní rituály. V roce 1906 putoval se svojí ženou a malou dcerkou pouštními oblastmi jižní Číny. Během cesty dokončil Abramelinovu operaci a dosáhl stavu samádhi. V té době psal své encyklopedické kabbalistické dílo Liber 777, započaté Allanem Bennettem, a George C. Jones, který v té době byl právě velmistrem větve Zlatého úsvitu nezávislé na Mathersovi, mu udělil titul Mistr. Vydal knihu Konx Om Pax a začal sepisovat inspirované Holy Books of Thelema, kterých napsal celkem čtrnáct a postupně je zveřejnil v časopise Equinox, který od roku 1909 do roku 1913 vycházel půlročně (v březnu a v září) jako oficiální periodikum řádu A?A?29
Roku 1909 se rozvedl s Rosou Kellyovou. Vydává tiskem Liber 777. Cestuje severní Afrikou. Zabýval se také enochiánskou magií, což je velice komplikovaný a nákladný magický systém, který v letech 1581 až 1607 vypracoval anglický okultista John Dee. Svoje zkušenosti s touto magií zaznamenal Crowley ve své studii Liber 418: The Vision and the Voice (Vize a hlas). V prosinci 1909 dosáhl Crowley hodnosti Magister Templi za pomoci evokace démona Chronozona, kterou provedl spolu s Neuburgem v saharské poušti. Dee o Chronozonovi píše jako o „mocném ďáblovi“.

Rok 1910 byl poznamenán profanací Zlatého úsvitu a jeho nežádoucí publicitou. Crowley chystal k vydání třetí sborník Equinoxu, sestavený tak, že obsahoval obřad stupně Adeptus Minor, nejdůležitější jako i nejkrásnější z řádových rituálů. Mathers se o tom doslechl. Kdyby Mathers celou záležitost ignoroval, jen málo lidí by se dozvědělo o hermetickém řádu Zlatý úsvit. Namísto toho se s Crowleym začal ohledně šíření rituálů, které napsal, soudit, což vyvolalo vlnu „senzačních článků“ ve většině deníků. V roce 1911 se Crowley seznámil s Mary d“Este Sturges, kterou, stejně jako před tím Rosu, začal používat jako médium. 21. listopadu se jí zjevila entita jménem Abduliz a Crowley od ní dostal pokyn, aby odjel do Neapole a sepsal knihu o magii Book 4. V roce 1912 vyšly první dva díly Knihy 4. V téže době vyhledal Crowleyho Theodor Reuss, velmistr německé okultní společnosti O.T.O. Důvodem bylo, že Crowley ve svém časopise Equinox zveřejnil některá řádová tajemství O.T.O. týkající se sexuální magie a Reuss se chtěl dozvědět, kdo je vyzradil. S překvapením však zjistil, že Crowley tato tajemství objevil vlastním studiem, a jmenoval jej šéfem anglické pobočky O.T.O. nesoucí název Mysteria Mystica Maxima. Kontroverzní úloha Aleistera Crowleyho v O.T.O. jevila přinejmenším jeden významný rys, podle něhož lze různé skupiny O.T.O. klasifikovat.: zakomponováním „Zákona Thelema“ do rituálů. Jednou z hlavních nezodpovězených otázek fenoménu O.T.O. zůstává to, které z mnohých tehdejších skupin O.T.O. lze považovat za pravé. Iniciační rituály O.T.O., které Crowley v letech 1917 a 1919 přepsal, Theodor Reuss nikdy nepoužil. Všechny ostatní lóže si v té době vypracovávaly své vlastní rituály. Existuje důvod věřit, že dokonce ani Reuss nepovažoval svůj O.T.O. za nástroj pro Thelema. Bez ohledu na to si 27. listopadu 1921 Crowley do svého diáře poznamenal: „Prohlásil jsem se O.H.O.“ (Outer Head of the Order – Zevní vůdce řádu) .Je sporné, koho vlastně, jak ve Zlatém úsvitu, tak i v O.T.O. Crowley vedl. O jakékoli jednotě nemůže být ani řeči. Roku 1913 navštívil Crowley Moskvu a napsal svoji slavnou báseň Hymn to Pan. V témže roce vyšlo první nekomentované vydání Knihy Lží.Od ledna do února 1914 provedl Crowley s Neuburgem v Paříži rozsáhlou sexuálně magickou operaci, na podzim začal psát svůj magický deník, 24. října odcestoval do Ameriky. Tam se roku 1915 seznámil s Jeanne Fosterovou. Byla to láska na první pohled. Sepsal také knihu o astrologii. Živil se psaním proněmecké propagandy, která měla zabránit vstupu USA do války (To jistě nebylo příliš vlastenecké. A zřejmě to zavdalo to příčinu k pomluvě, že Crowley spolupracoval s nacisty, což je prokazatelný nesmysl). 12. října dosáhl hodnosti Magus a přijal titul To Mega Therion (Velké Zvíře). Definitivně přijal úlohu proroka Nového Aeonu.

V roce 1918 dokončil knihu Liber Alef – The Book of Wisdom or Folly31 , která byla vydána tiskem až roku 1961. Prostřednictvím další své milenky Roddie Minorové navázal kontakt s „neinkarnovanou bytostí“ Amalantrah. Získal magický zrak, který mu umožnil spatřit své dřívější inkarnace (mj. Lao-c“, Cagliostro a Eliphas Lévi). Přeložil Tao-te-ťing (po magické „konzultaci“ s výše zmíněnou bytostí Amalantrah a s využitím poznatků získaných v Číně32 ) a seznámil se s Leah Hirsigovou. V témže roce zemřel Samuel Liddell Mathers. Roku 1919 se vrátil spolu s Leah do Anglie, aby převzal dědictví po matce. V té době začal užívat heroin (kvůli astmatu). 2. dubna 1920 přesídlil do Cefalu na Sicílii, kde založil Thelémské opatství, společnost, pracující v intencích Nového Aeonu. Přijal titul Bestie 666. Intenzívně se zabýval sexuální magií. V roce 1921 dosáhl hodnosti Ipsissimus. Roku 1922 proti němu začala v Anglii štvavá kampaň, která nabyla mezinárodního charakteru, když 16. února 1923 zemřel v Cefalu jeden z Crowleyho žáků na blíže neurčenou břišní chorobu. Svým dílem přispěli i pověrčiví sicilští venkované, kteří Crowleyho pokládali za černého mága zatímco Mussolini v něm viděl svobodného zednáře… 1. května 1923 byl Crowley vyhoštěn z Itálie a odjel do Tunisu. Při tomto spěšném odjezdu se ztratily některé Crowleyho osobní spisy. Zatímco Crowleyho thelémské společenství se rozpadalo a zůstalo jen několik věrných, založil v roce 1928 německý okultista Gregor A. Gregorius (Eugen Grosche) okultní společnost Fraternitas Saturni, hlásící se ke Crowleyho učení. Tato společnost má rovněž zajímavou a spletitou historii, nemáme však dost prostoru k jejímu přiblížení. V květnu 1928 byl Crowley i se svou milenkou Marií Theresou de Miramar vypovězen z Francie a vrátil se do Anglie. S Marií se později oženil. V roce 1930 vyšlo v Paříži a v Londýně Crowleyho mistrovské dílo Magick33 in Theory and Practise a první dva díly jeho „autohagiografie“ The Confessions.
V tomto roce také odjel i s manželkou do Německa, kde se seznámil s Hanni Jaegerovou, s níž odcestoval do Portugalska a inscenoval tak mystifikaci svého „zmizení“. Když se zase objevil, věnoval se hlavně malířství. Poté, co jeho manželka skončila na nervové klinice, se roku 1931 vrátil zpět do Anglie. V letech 1936-38 se pohyboval po Německu. Roku 1937 zakázal Himmler všechny okultní organizace34 . Po vypuknutí války se vrátil do Anglie, kde navrhl ministru zahraničních věcí (W. Churchill) symbolické znamení „V“ pro pozdvižení morálky vojska. V roce zveřejnil patriotickou báseň Thumbs Up! a znovu začal užívat proti svým astmatickým záchvatům heroin, který nebral od roku 1925. Obyvatelé Londýna potkávali na ulicích důstojného starce, který při spatření líbajících se milenců smekal cylindr a když uviděl duchovního, žehnal se řeckou formulí Apó pantós kakodaimónos (Ochraňuj nás před zlými duchy). Roku 1944 vydal další ze svých mistrovských prací vztahujících se k tarotu – Knihu Thothovu. Podle jeho návrhů namalovala lady Frieda Harrisová karty proslulého Thothova tarotu. V roce 1945 napsal poslední ze svých vynikajících děl, knihu Magick Without Tears, což je rozsáhlá série iniciačních dopisů. Crowley zemřel 1. prosince 1947 na selhání srdeční činnosti a chronické astma. Jeho pohřeb se konal 5. prosince v krematoriu v Brightonu a při obřadu byly předčítány výňatky z Knihy Zákona a Hymnu Panovi, což vyvolalo velké pobouření místních úřadů (schopnost pobuřovat tedy Crowleyho přežila a žije dodnes). Popel byl převezen do Spojených států. Zlatý úsvit žádného významnějšího nástupce po Crowleym už neměl, a tak s velkým mágem fakticky zanikl.

Převzato:  http://ee.dunres.sk/