Mayský kalendář – záhada apokalypsy odhalena

Švédský biolog Carl Johan Calleman se po dobu pětadvaceti let věnoval výzkumu tohoto posvátného kalendáře a dospěl k převratným dokladům, které potvrzují, že se nejedná o pomůcku pro určování svátků a setby, ale že do mayského kalendáře jsou zakódovány univerzální kosmické zákonitosti, podle nichž se s neúplatnou přesností na jednotlivé roky lidská společnost i samotný vesmír vyvíjejí.

Mayský kalendář jasně naznačuje, že období mezi lety 1992 a 1999 je jedno z nejpokojnějších v celých dějinách lidstva, zatímco období počínající rokem 1999 představuje éru narůstání konfliktů mezi Východem a Západem. ve skutečnosti lze celé toto Podsvětí (dle Mayského kalendáře opakující se „temná“ období různých druhů) označit za období, které se v křesťanském jazyce nazývá Apokalypsa, a paradoxně se může ono apokalyptické Zvíře rekrutovat právě z těch, kteří se snaží poukazovat na zlo u jiných.

Klíčem k pochopení reálnosti proroctví je poznání, že myšlení není něco, co probíhá „uvnitř“ hlavy jedince v izolaci od zbytku vesmíru. Naše myšlení a v jeho důsledku i naše činy se vyvíjí z velké části prostřednictvím rezonance s vyvíjejícím se kosmickým vědomím zprostředkovávaným naší planetou Zemí, jehož různé energetické přesuny jsou v mayském kalendáři přesně popsány. Proto jsme všichni určitými „psychickými médii“ a upřímně řečeno jsme – alespoň od nynějška – byli pouze ve velmi omezeném smyslu schopni myslet sami za sebe. Prostřednictvím rezonance jsme všichni více méně loutkami v rukách Kosmického plánu.

Proto není nic tajemného na tvrzení, že celkový vývoj tohoto „světa loutek“ je v zásadě předvídatelný. Proroctví je, jinými slovy. zcela reálné a každý z nás má nyní možnost porozumět struktuře Kosmického plánu. Mimořádná hodnota mayského kalendáře spočívá také v tom, že nám nabízí poznání energií, které řídí evoluci, a poskytuje nástroj, kterým se můžeme do proudu těchto energií ponořit. I když si to neuvědomujeme, toto vedení bylo lidem k dispozici neustále a zůstane jim až do završení Kosmického plánu, které nastane v den 13 Ahau tj. 28. října 2011.

Proč je možné v určitých kalendářích, například v mayském, číst budoucnost a v jiných ne? Základním rysem prorockých kalendářů je především to, že se nezakládají na fyzikálních či astronomických cyklech, jako je solární rok, lunární měsíc, pohyby planet nebo precese zemské osy. Duchovní vývoj nepodléhá hmotě, a proto se proroctví neopírá o cyklické pohyby hmotných těles, nýbrž o proměny duchovních energií.

Zadruhé musí být prorocké kalendáře založeny právě na těch časových cyklech, které řídí vlastní duchovní evoluci vesmíru. Někomu by se mohl nicméně kalendář, který se neopírá o fyzikální jevy, zdát naopak neintuitivní. Copak není pravda, že se naše nálady mění podle ročních dob? Že nás ovlivňuje úplněk? Zvláště pro obyvatele vyšších zeměpisných šířek, ať už na severu, nebo na jihu je téměř biologickou nezbytností slavit s nadšením příchod slunovratů a rovnodennosti. V této souvislosti je však nutno si uvědomit, že střídání ročních dob člověka ovlivňuje v odlišných částech zeměkoule jinak. Počátek jara na severní polokouli je počátkem podzimu na jižní polokouli, zatímco v oblasti rovníku lze jen stěží o nějakém střídání ročních dob hovořit. Cyklus ročních období v průběhu solárního roku tedy nevyvolává žádné energetické posuny, jež by byly platné souběžně na celé planetě. I když je pravda, že například měsíční cyklus ovlivňuje celou planetu současně, je třeba si uvědomit, že donekonečna se opakující stále stejné astronomické cykly nemohou nikdy vysvětlit evoluci vedomí.

Tlukot srdce Matky Země vychází zevnitř, nikoli zvenčí. Solární rok, lunární fáze či precese mohou přinejlepším ovlivňovat pouze donekonečna se opakující cykly zrození a smrti, jako je střídání léta a zimy v určitých částech světa. nemají však nic společného s božským plánem, který napomáhá lidským bytostem k rozvíjení stále vyšších úrovní myšlení.

Jediný důvod, proč se mohou naplňovat proroctví, předpovědi a předzvěsti, spočívá v existenci kosmického plánu. Pokud by neexistoval přísný časový plán evoluce vesmíru, vše by se dělo zcela nahodile a zcela nepředvídatelně. Z kosmického plánu načrtnutého mayským kalendářem můžeme vyčíst i odpověď na otázku, jak se může v pozdních znameních proroctví kmene Hoppiů objevit něco takového, jako byl právě příchod éry Hippies. Šamani tohoto indiánského národa jednoduše dokázali souznít s energiemi kosmického časového plánu a „vidět“ směry, kterými se bude ubírat. Spatřovali posuny k vesmírným aspektům, které zprostředkovává aktivita pravé mozkové polokoule, a tak vycítili příchod „dlouhovlasých“.

Skutečnost, že lidský duch či mysl může mít historii jasně definovanou mayským kalendářem, může být jedním z největších objevů se zásadními důsledky. Nelze ji však spojovat s představou, že všechny velké lidské myšlenky a ideály mají svou historii, což je věc zcela banální a zřejmá každému. Ovšem tvrzení, že duch má svou historii, znamená, že se tato historie týká struktury organizující lidské myšlenky a také toho, co je prostřednictvím mozku přenášeno z nadsvětské sféry. Tento objev nám v zásadě poskytuje velkou naději. Božský tvůrčí proces je uzpůsoben tak, že vede lidskou mysl ke stavu v nitřního pokoje a rovnováhy a tedy k vykořenění vnějších konfliktů.

Současné Galaktické Podsvětí nepřinese ani tak nové „věci“, jako spíše nový způsob pohledu na svět, který zplodí dualita nakloněná východní polokouli. Galaktickému Podsvětí tedy bude vlastní konflikt názorů mezi Východem a Západem a současně mezi jedinci na obou polokoulích, kteří budou rezonovat více s jinovou či jangovou složkou duality. Jestliže si však společně vyvolíme svět, který bude v rovnováze, je zcela možné, že se obě duality vyruší a ona hluboká spára na tváři Země se zacelí.

Je nepochybné, že Spojené státy americké, reprezentující energii Západu, nyní začnou postupně ztrácet vedoucí úlohu. To neznamená, že si neudrží vojenskou, technickou či mediální nadvládu. V novém Podsvětí však tato kritéria nebudou synonymem vůdčího postavení. Duchovní inspirace Galaktického Podsvětí přijde z Východu, protože v současné době je to jediná světová strana, odkud se může projevit rovnováha a celistvost. Zpočátku bude hlavní duchovní síla přicházet z Indie, později však začnou nabývat na důležitosti Čína a Rusko. Japonsko, které bylo díky své technické vyspělosti někdy považováno za téměř západní mocnost, se brzy zařadí mezi ostatní asijské národy. Alespoň v kulturní rovině se budou Spojené státy stále více vzdalovat Evropě a v určité fázi dojde k rozchodu mezi oběma kontinenty na vládní úrovni. Mezi Amerikou a Evropou se bude prohlubovat stále větší vzdálenost a Evropa bude později hrát důležitou roli prostředníka a přenašeče nových energií. To neznamená, že se Evropa ujme své dřívější role, jakou měla v koloniální éře. Jakmile se Galaktické Podsvětí začne chýlit  ke svému konci (k 28.10.2011), nebude existovat žádný globální vůdce a svět bude připraven na skutečné bratrství a rovnost ve všech ohledech, ekonomiku nevyjímaje, neboť osvícenému člověku, pro něhož je domovinou vesmír, je veškeré vlastenectví a nacionalizmus cizí. Kosmické energie nejsou určeny k tomu, aby trestaly ty, kteří se postaví proti kosmickému plánu. Musíme pouze počítat s tím, že pokud se budeme stavět proti dlouhodobým duchovním větrům, naše snaha se prostě obrátí proti nám.

Pokud budeme trvat na něčem, co se neshoduje s kosmickým plánem například na světovém řádu zrozeném v Planetárním Podsvětí, vyvolá to prudkou zpětnou reakci. Způsoby, jimž vesmír tuto reakci spouští, mohou být velmi rozmanité a často jakoby bez vztahu k příčině, která je vyvolala. Jestliže kolem nás tedy zuří války a přírodní katastrofy, měli bychom se ptát sami sebe: Co děláme špatně, když nás kosmický plán takovým způsobem trestá?

  Kosmický plán bez ohledu na nás dláždí cestu změnám, které mají nastat, a proti tomu  žádná lidská moc nic nezmůže. Je však jisté, že čím více se budeme přizpůsobovat nejvyššímu záměru vesmíru, tím méně bude konfliktů spojených s jeho vývojem. Toto je základní princip, který žádá, abychom se vážně a pečlivě zabývali kosmickým plánem, k němuž nám podává klíč mayský kalendář a historické doklady.

Člověk s jednotícím pohledem na život si uvědomuje, že pokud na Zemi není mír, pak je to věc týkající se jmenovitě každého z nás. Z tohoto pohledu může každý z nás, kdo usiluje o dosažení stavu osvícení, přispět k vytváření míru ve vnějším smyslu. Mayský kalendář nás učí, že všechny vnější projevy jsou produktem naší mysli, takže pokud se dokážeme konstruktivně a bez násilí přizpůsobit změnám vědomí, které nám nyní přináší kosmický plán, můžeme tím významně přispět k míru. Na druhé straně dualistický pohled na život vytváří představu, že existuje něco „dobrého“ a něco „zlého“, z čehož plyne, že jedinou alternativou míru je odstranění všech „zlých“. Co však člověka vede k tomu, aby sám sebe počítal právě k těm dobrým? Dualistický pohled nikdy nevede k míru, protože se nijak nezabývá tím, co plodí násilí v první řadě: dualistickou myslí.

Můžeme říct, že nejkonfliktnější oblast dnešního světa, která se nachází mezi Egyptem a Indií a zahrnuje Palestinu, Izrael, Irán, Irák, Afganistán a Pákistán, je současně teritoriem, na němž se zrodily nejstarší lidské civilizace: egyptská, sumerská, perská a kultura poříčí Indu. Je to tedy oblast, která byla nejdéle ovládaná dualistickým rámcem vědomí a kde se následně vytvořila nejsilnější patriarchální mentalita. Při dnešním nástupu energií Galaktického Podsvětí proto není nijak překvapivé, že právě národy této části světa se cítí nejvíce ohroženy. Na současné situaci je však dobré to, že žijeme v Podsvětí, které má za účel postupné rozvíjení sjednocujícího pohledu na svět. Naším úkolem je nechat obě protichůdné duality splynout, ne se účastnit jejich her o získání nadvlády pro tu či onu polaritu.

Na této cestě nejde o to, měnit negativní myšlení v pozitivním nebo se oddávat neplodnému snění o světovém míru. Cílem je něco těžšího – naprosté překonání jinové-jangové polarity, skrze niž dnes vnímáme realitu. Cesta k míru ve skutečnosti vede k vytváření souladu v našem nitru, mezi našimi vlastními mozkovými hemisférami, který se následně promítá i do vnějšího světa. Tak může vzniknout mír, který nebude pouhou ukolébavkou existujících konfliktů, jež mohou kdykoliv znovu propuknout.

Nikde jinde nebudou tyto důsledky zřetelnější než v Jeruzalémě, svatém městě tří abrahamovských náboženství. Jestliže se v Jeruzalémě usídlili tři protichůdná náboženství, která nechtějí slevit ze svých pozic, proč bible líčí nádherný svět, který se objeví na konci stvoření jako Nový Jeruzalém? Důvod spočívá v tom, že se v něm opevnily tři náboženství a dva národy se svými kořeny v dualistickém Podsvětí. Bude-li v Jeruzalémě mír, bude jistě i na celém světě, protože Jeruzalém je místem, kde se duality nižších Podsvětí budou překonávat nejhůře. Nový Jeruzalém – to je ve skutečnosti Nová Osvícená Mysl.

Galaktické Podsvětí se ubírá především směrem k celistvosti a lásce, které vytyčuje nová úroveň vědomí směřující k osvícení. Osvícení nejen jednotlivců, ale celého lidstva, a to s pomocí aktivní služby všech, což je dalším aspektem vstupu na poslední stupeň kosmické pyramidy. Láska a celistvost znamenají zahrnout i všechny ostatní a společně s nimi pracovat na konečném cíli. Mayský kalendář hlásí, že kosmický plán má svůj účel i časový rozvrh a tak každý z nás má své potenciální poslání vzhledem k ostatnímu lidstvu. I když ne každý musí mít ve svém životě nějaký zvláštní, Bohem svěřený úkol, vždy si ale takový úkol může člověk vytýčit vzhledem ke službě  kosmickému plánu, jakmile jednou porozumí jeho směřování. Každá taková aktivita se nicméně musí rozvíjet v příslušném časovém rámci. Mnoho projektů tak získává přímo „kosmickou naléhavost“, která však nemusí být zřejmá, chybí-li perspektiva, kterou například určuje mayský kalendář. Naše skutky konané v tomto ohledu mohou být zásadní nejen pro náš osobní výstup na vrchol kosmické pyramidy, ale mohou být také cennou pomocí pro jiné, kteří usilují o totéž. A jejich vlastní úsilí naopak tomu našemu přidává šanci, že se jeho naplnění dočkáte. Avšak nečinně vyčkávat, co se přihodí v roce 2012, abychom se podle toho nakonec zařídili, je projevem vážného nepochopení. Po říjnu 2011 bude jednoduše nemožné nebýt osvícený – alespoň to bude platit od určitého časového okamžiku, kdy se nová realita nadobro projeví.

S dualistickou mentalitou bude naprosto nemožné udržet krok s jednotícím božským vědomím pod jedinou skutečnou nadvládou Stvořitele. Proto se jeví zcela nepochopitelné, abychom se na to všichni začali připravovat – a to dnešním dnem počínaje. Jak? Je třeba se všemi možnými prostředky usilovat o to, abychom ze sebe setřásli všechny vlivy, jimiž se nižší dualistická Podsvětí podepsala na našem jednání a myšlení. Vesmírné podsvětí bude konec konců nakloněno osvícenému stavu bytí v lásce a radosti, jakmile bude jednou v plné síle nastoleno, návrat k dualitě bude prakticky nemožný.

Osvícená lidská bytost má dokonalou svobodu, aby žila zcela podle své volby. V takové svobodě, která současně znamená vysvobození z kosmického plánu, je již další směřování lidstva nemožné předpovídat. Máme naprostou volnost v tom, jak budeme utvářet svůj osud. Lidstvo bude žít v opravdové svobodě, radosti a míru. S tím také souvisí proroctví mayského kalendáře o konci času, což znamená konec prožívání času. Zůstane pouze přítomný okamžik a v osvíceném stavu zavládne nehybnost uprostřed toku života.

Z knihy švédského badatele Carl Johana Callemana

Mayský kalendář, Průvodce budoucností lidstva.

Převzato z časopisu MEDIUM č.9. 2007

zdroj: zahady a tajemno

Převzato: http://earth.tym.sk/