Nebezpečné zóny

ROZHOVOR S RNDR. ING. EVŽENEM ANDRESEM

Kdo by neslyšel o geopatogenních, geoanomálních nebo dračích zónách… Často se o nich mluví jako o čemsi tajemném, nedefinovatelném a nebezpečném. Obklopují nás? Jsou nám opravdu tak nepřátelské? Bylo by načase se o nich dozvědět něco seriózního. Zeptat se člověka, který se problematikou účinků geologického podloží na lidské zdraví zabývá. O nebezpečných zónách si popovídáme s geofyzikem Evženem Andresem.

• Právě jsme spolu dokončili zajímavou knihu JAK ODHALIT TAJEMSTVÍ GEOPATOGENNÍCH ZÓN. Proto ti položím otázku, která zazněla na počátku naší spolupráce: Má geologické podloží na zdraví člověka opravdu vliv?

• Ano. To věděli již naši dávní předkové. Ve starověku Číňané věnovali mimořádnou pozornost místům, na kterých se mělo stavět. Byli to právě oni, kteří škodlivé zóny označili jako »dračí«. Ale příklady zájmu lidí o vliv geologického podloží bychom našli i ve starověkém Římě a v jiných starých civilizacích. Jedná se tedy o dlouhodobou zkušenost, kterou člověk tomuto problému věnoval. Dnes se intenzivně zabýváme vlivem životního prostředí na zdraví člověka, pokoušíme se mu čelit, ale na prokazatelný vliv geologického podloží se stále zapomíná. Jako by tento problém vůbec neexistoval. Já sám, po dlouholetém výzkumu, mohu zodpovědně říci, že geologické podloží se významnou měrou podílí na oslabení lidského organismu, a tím způsobuje náchylnost k onkologickým a pravděpodobně i jiným onemocněním. Z toho vyplývá základní fakt, že geologické podloží, na kterém stojí nebo budou stát nové domy, je jeden z rozhodujících faktorů životního prostředí, které ovlivňuje zdraví, lidí a měli bychom se jím velice intenzivně zabývat.

• To zní věrohodně a logicky. Nelogické je pouze to, že se o těchto základních vlivech na existenci člověka dovídáme až nyní. Jsi geofyzik, tedy odborník zabývající se nejsvrchnější částí povrchu země. Proto ti na počátku našeho rozhovoru položím základní otázku. Jak bys ze svého úzce specializovaného pohledu definoval takzvané škodlivé zóny?

• Z geologického hlediska je příčinou jejich vzniku nestejnorodost nejsvrchnější části povrchu země. Ta je způsobena buď tektonickým porušením hornin, nebo stykem hornin s odlišnými fyzikálními vlastnostmi. Stejnorodost narušuje také voda tekoucí po tektonických poruchách a také činnost člověka, zejména důlní, není zanedbatelná. Nad takto porušenými místy se vytvářejí anomálně porušená fyzikální pole. A tak geologickým nehomogenitám, nestejnorodostem, v nejsvrchnější části zemského povrchu říkáme geoanomální nebo lidově geopatogenní zóny.

• Tvrdíš, že mají přímý vliv na lidský organismus. Jak takový zdraví ohrožující proces vlastně probíhá?

• Porušené fyzikální pole člověka vyčerpává, vyvolává trvalou únavu, která se projevuje sníženou pracovní výkonností a různými druhy chronických onemocnění, nejčastěji nádorových. Zvláště nebezpečná jsou místa, kde jsou nehomogenity doprovázeny zvýšeným radioaktivním zářením anebo po nich pod povrchem trvale proudí voda. Rád bych zdůraznil, že za uplynulých šestnáct let jsem nashromáždil z celé České republiky velký počet příkladů o negativním působení geologického podloží v domech postavených nad tektonickými poruchami. Nejedná se tedy o nějakou teoretickou spekulaci, ale o dlouhodobý praktický výzkum, jenž původní teorii mnohokrát prokázal.

• To můžeme pokládat za značně zajímavé. Mnozí odpůrci, kteří tvé názory odmítají, je spojují s alternativními, z jejich pohledu tedy zcela iracionálními, metodami a názory. Často zcela iracionálně a hystericky. Ale ty vždy argumentuješ a mluvíš o dlouholetém výzkumu. Požádám tě tedy, abys byl konkrétní.

• Samozřejmě. V Havířově, Praze, na jižní Moravě a zejména v okresu Rakovník jsem prokázal na statisticky věrohodném vzorku, že domy postavené nad tektonickými poruchami jsou zdravotně závadné. Říkám jim nemocné domy. A v nemocných domech bydlí, zcela logicky vzato, nemocní lidé. To jsou fakta, nad nimiž nelze mávnout jen tak rukou. Tam, kde jde o zdraví lidí, by měly utichnout malicherné diskuze a ještě malichernější spory plné osobního zaujetí a ješitnosti. Jde o velice vážný problém, který vyjádřen procenty vzbuzuje oprávněné obavy a touhu po řešení.

• Ale tví odpůrci jsou zatvrzelí. Kampak na ně s procenty, věrohodnými vzorky, statistikou, s příklady z praxe! Jsou to přece odborníci, a ti se o nějakých geoanomálních zónách neučili. Navzdory tomu pokládám právě příklady z praxe za velice důležité. Naše společná kniha je na nich založena, protože jako spisovatel vím, jak důležité jsou příběhy lidí. Mohl bys v této souvislosti nějaký uvést?

• Při návštěvě ostravského pracoviště Psychoenergetické laboratoře jsem byl požádán o prošetření domu v Havířově, v němž mladá žena onemocněla nádorovým onemocněním kůže. Požádala o pomoc ing. Valdemara Grešíka, léčitele a diagnostika, který jí nejen připravil byliny, ale doporučil prověřit, zda lůžko nemocné mladé ženy není nad geoanomální zónou. Obvodní lékařka zprostředkovala návštěvu a doprovodila mě do bytu pacientky. Než jsem vstoupil, obešel jsem dům s virgulí a zjistil, že je postavený přímo nad tektonickou poruchou. Při prošetření bytu, aniž bych předem věděl, kde pacientka spí, jsem se zastavil se silnou reakcí virgule nad její postelí. Bylo vyhráno. Příčina choroby byla odhalena a používáním bylinných léků a přemístěním lůžka do místa mimo působení tektonické poruchy se pacientka vyléčila bez klasických chirurgických či chemoterapeutických léčebných zásahů.

• Tento příběh s dobrým koncem vyvolá celou řadu otázek, zejména těch, které se týkají prevence onemocnění. Je podivné, že současné zdravotnictví je založeno na poněkud paradoxním principu. Člověk se s ním setká až jako pacient. Otázky účinné prevence nikoho nezajímají. Není žádnou anekdotou, že ve staré Číně byl lékař hnán k zodpovědnosti, když pacient onemocněl. Dalo by se také namítnout, že na pravidelné a účinné prevenci by nikdo příliš nezbohatl. Ale vraťme se do Havířova.

• Obvodní lékařka měla ve svém obvodu celou skupinu pacientů s nádorovým onemocněním. Dohodli jsme se, že budeme spolupracovat. Po základní orientaci v terénu jsem zjistil zvláštní souvislosti. Podmínky pro obyvatele byly v Havířově na stejné úrovni, všichni dýchali stejně znehodnocený vzduch, všichni horníci měli plíce poškozené uhelným prachem a všem byla poskytována lékařská péče na vysoké úrovni. Přesto pouze v některých domech onemocněli a předčasně umírali lidé na nádorová onemocnění. Pokusil jsem se odpovědět proč.

Se svými místními spolupracovníky jsem chtěl zjistit, zda postižené domy, tedy domy, v nichž dochází k častým onemocněním, jsou umístěny nad tektonickými poruchami. Obvodní lékařka určila v obvodě 18 bytů, ve kterých někdo onemocněl nebo zemřel na rakovinu. Pro úplnost musím poznamenat, že jeden z těchto bytů byl zapečetěn po smrti majitele a do jednoho bytu nás odmítli vpustit. Zmapováním tektoniky a jejím ověřením geofyzikálními metodami bylo zjištěno, že 12 z 16 bytů bylo postaveno nad tektonickými poruchami. Tento příklad byl pro nás dalším důkazem. Snad ještě dodám, že jsme obyvatelům doporučili přemístění nábytku, zejména postelí, a poradili jim časté větrání.

• Takových příkladů bylo mnoho. O řadě z nich se píše v naší knize, která je vlastně plná podivuhodných příběhů. Příkladem je i tvůj životní příběh. Pocházíš z české rodiny usazené na Ukrajině a zažil jsi tu v dětství neuvěřitelné věci. Tvé vyprávění mi připomnělo literární díla velkých ruských autorů – Bunina, Pasternaka či Solženicina. Domnívám se, že tvůj dramatický životopis bude pro čtenáře velkým překvapením. Když jsi vystudoval geofyziku, zúčastnil ses řady prací v exotickém zahraničí, v Africe a na Kubě. Při té příležitosti ses setkal se zajímavým fenoménem používaným v praxi – s proutkařením. Odborně se mu říká telestetická metoda. Jak si se s ní vlastně seznámil?

• Pracoval jsem jako geofyzik v geologickém podniku Geoindustria. Zabýval jsem se vyhledáváním a průzkumem nerostných surovin, hydrogeologií a inženýrskou geologií. K tomu jsem používal řadu geofyzikálních metod, jejichž možnosti jsou omezené, a navíc jsou nejen náročné, ale i drahé. Jednou si mě zavolal náměstek podniku a zeptal se, co vím o práci s virgulí. Nic, přiznal jsem bez mučení. Pan náměstek mi objasnil, že někteří geologové řeší své úkoly rychleji, snadnějia efektivněji pomocí virgule. A tak jsem dostal úkol se s virgulí seznámit. Vyřízl jsem si z krušinového keře vidlici, jeden geolog mi ji upravil, vysvětlil, jak ji mám držet, a já jsem zvědavě stoupal po kamenitém svahu. Náhle se mi virgule v rukou samovolně pootočila. Udiveně jsem se zastavil. „Právě stojíš nad porfyrovou žílou,“ povídá geolog, jako by šlo o nějakou samozřejmost. A tak prozaicky, značně neromanticky jsem zjistil, že mám senzibilní vlohy.

• O virguli se čtenáři v naší knize dozví mnohé. Práce s virgulí, kyvadlem či proutkem je stále ještě obklopena jakýmsi tajemstvím, čímsi, čím se dotýkáme zcela zřetelně neznáma. Ale na druhé straně je to metoda, se kterou spousta lidí pracuje zcela racionálně a s níž dosahuje velice racionálních výsledků, v praxi značně využitelných. Jak metodu telestezie používáš ty?

• Od okamžiku, kdy jsem zjistil své senzibilní vlohy, jsem propadl proutkařské vášni. Svých schopností jsem se postupně naučil využívat při řešení geologických a hydrogeologických úkolů. Virgule mi byla velice potřebná v Africe či v Karibské oblasti. Stala se mou spolehlivou spolupracovnicí.

• Ale my často slyšíme, že manipulace s virgulí je šarlatánstvím a zabývají se jí jen podvodníci. Některé vědecké kapacity se při vyřčení slova virgule dostávají do stavu blízkého hysterii. Jak to vlastně s telestezií je?

• Řadu let jsem si pokládal otázky, které by práci s virgulí přece jen racionálně vysvětlily. Chtěl jsem tu doposud tajemnou činnost definovat. Snažil jsem se jev virgule vysvětlit pomocí geofyzikálního měření. Většinou se mi podařilo výsledky pomocí virgule potvrdit, ale dál jsem se nedostal. Měli bychom se patrně naučit respektovat nevysvětlitelné, a to nejen v tomto případě. Spokojme se tedy s konstatováním: jsou lidé přírodou obdaření hudebním nadáním, schopností malovat obrazy, psát básně či pracovat s virgulí. Snaha vědců by v případě exaktního vysvětlení, či dokonce změření nadání, ztroskotala. Ale jedno je přece jen jisté. Tento biofyzikální fenomén sice neumíme vysvětlit, ale můžeme ho spolehlivě potvrdit!

• To je zajímavá definice. Myslím, že i tu lze vztáhnout na jiné problematiky než je práce s virgulí. Ale ty vždy zdůrazňuješ propojení telestezie s vědeckými přístroji, které jsi ani v nejmenším nezavrhl. Co to znamená?

• Metodu telestezie nemůžeme za všech okolností a ve všech případech považovat za zcela univerzální. Ostatně taková metoda ani neexistuje. Telestét totiž funguje jako jakýsi univerzální detekční přístroj. V tom je patrně skryto největší nebezpečí. Telestét se často při prvním pohybu virgule začne domnívat, že je schopen vše zvládnout a vyřešit, každému zájemci ve všech problémech poradit a pomoci. Lidé většinou telestétům bezmezně důvěřují, a když se jim některé problémy podaří vyřešit, jejich sebevědomí pochopitelně stoupá. K jejich škodě. Každý telestét by si měl uvědomit, že při podávání informací na sebe bere velkou odpovědnost. Domnívám se, že by měl svá tvrzení, alespoň v mém oboru, podpořit nějakým nezávislým měřením. Navíc z dlouhodobé zkušenosti vím, že nejlepších výsledků dosahují senzibilové v oborech, ve kterých získali specializaci studiem. Dalo by se to shrnout asi takhle: tak jako nemůžeme považovat za zpěváka člověka, jenž si občas rád zazpívá, nemůžeme za telestéta považovat každého, jemuž se – připouštím, že i náhodně – pohne virgule v rukou.

• Čirou náhodou – ale existuje vůbec něco takového? – ses setkal s legendárním profesorem Kahudou. Pozval tě ke spolupráci. „Jsili silný senzibil, přijď mezi nás,“ řekl tehdy pan profesor lakonicky. A tak ses stal jedním ze spolupracovníků Psychoenergetické laboratoře. S tou bylo ve spojení asi sto externích spolupracovníků, kteří se zabývali léčitelstvím, výzkumem a využitím mentální energie při ovlivňování živých organismů, a senzibilů, kteří řešili různé technické, geologické a jiné problémy. Byla to různorodá a nesmírně zajímavá společnost, že?

• Mezi senzibily jsem ledacos poznal a ledačemus se naučil. Spolupráce s Psychoenergetickou laboratoří byla nanejvýš plodná. Jako geolog jsem pracoval na geologickoprůzkumných úkolech a dlouhodobým pozorováním sebe a jiných senzibilů jsem zjistil, že je nutné tuto odpovědnou práci prověřovat nějakou objektivní metodou. Nejčastěji jako geofyzik svá senzibilní zjištění ověřuji geofyzikálními metodami, geoelektrickými, magnetickými, seismickými a geochemickými, včetně měření půdního radonu. Zajímavé je i důkladné pozorování terénu, vegetace apod. Po dlouholeté zkušenosti lze již na první pohled zjistit, že v daném místě cosi není v pořádku. O tom vypovídají nádory na stromech, pokroucené větve, strupovitost na kůře, zdeformované kmeny, nápadný klejotok u peckovin. Propojení přírodních dějů a geoanomálních zón je totiž nesmírně zajímavé. Jeho zkoumáním vzniká dojem, že příroda, ve svém celku tak neskutečně propojená, tyto, nám doposud nepříliš známé věci, řeší. Takže zase jednou závažný návod – učit se od přírody!

• Tvá dlouholetá práce dokazuje, že geologické podloží má na člověka prokazatelný vliv, zejména na zdraví. Již v roce 1990 jsi publikoval zásadní článek Vliv geopatogenních zón na nemocnost a výkonnost člověka. Všechny by nás ale zajímalo, zda se člověk tomuto vlivu dokáže bránit?

• Právě to je smyslem mé práce. Stále mě fascinuje, jak snadné je lidem pomoci. Zdravotní potíže můžeme mnohdy odstranit jinak než klasickou chemoterapií, která neduhy obvykle jen tlumí a neodstraňuje jejich příčiny. Navíc se velice často stává, že použité léky mají negativní vedlejší účinky a vyvolávají zbytečné komplikace. A přece, a to bych mohl dokázat na mnoha případech, stačí pouze porozumět a respektovat přírodu. To v našem případě znamená informovat se o geoanomálních zónách svého prostředí, nezdržovat se, zejména ve spánku, v místech, kde jsou pod vlivem horotvorných pochodů v zemi anomálně deformovaná geofyzikální a geochemická pole.

• Zabýval se touto problematikou již někdo před tebou?

• Mohlo by se zdát, že jsem osamělým běžcem. Na vídeňské univerzitě však docent Bergsman pozoroval, jaký vliv má tektonická porucha na člověka, jenž na ní pobývá. Zjistil, že po určité době strávené nad tektonickou poruchou se v organismu snižuje hladina serotinu. Jakmile tato hladina klesne, začnou se u člověka projevovat známky únavy, bolesti hlavy a nespavost. Na jiné univerzitě, v Mnichově, profesor König dal nad tektonickou poruchu skupinu pokusných zvířat a zjistil, že po určité době všechna tato zvířata onemocněla rakovinou. Kontrolní skupina mimo tektonickou poruchu zůstala zcela zdravá. Všechny tyto pokusy se shodovaly s tím, co jsem prokázal v praxi. Ale vztahy mezi místem pobytu a zdravotními potížemi se nezabývám jen já. V naší knize cituji kupříkladu zajímavé názory Václava Nečase, jež zazněly na konferenci o geopatogenních zónách v roce 1993.

• Co tedy dělat, abychom se škodlivému vlivu geoanomálních zón ubránili? V naší společné knize je takových návodů celá řada. O tom jak stavět, jak spát, jak chalupařit či jezdit autem. Dopředu se však prozrazovat nic nemá. Naše kniha nechce být žádnou odbornou publikací pro uzavřenou společnost geofyziků či geologů, ale chce oslovit co nejširší vrstvy čtenářů. Chce zcela nezištně nabídnout pomoc. To se nám nezdá málo. Pomoci svým bližním, to by mohlo být heslo Evžena Andrese. Právě teď vzbudil pozornost médií a veřejnosti v souvislosti s pozoruhodným případem. Se skládkou ve Vinařicích. Jak to vlastně všechno začalo?

• Koncem roku 2001 byla uvedena v televizních zprávách zajímavá informace. Bylo tu řečeno, a pochopitelně obrazem ukázáno, že v obci Vinařice v okrese Kladno se dějí podivné věci. Diváci se dozvěděli, že doutnající zplodiny z trvale hořící skládky dolu Barré vyvolávají zvýšený počet onemocnění lidí, kteří tu umírají na rakovinu. Mluvilo se o milionových nákladech, o složitosti, o nemožnosti rychlého řešení. Celá situace mi cosi připomněla. Byl jsem asi jediný divák, který na haldu nezanevřel. Ze své zkušenosti z obdobných lokalit v Rakovníku, v Havířově a jinde jsem pojal ihned jiné podezření. Nejedná se o působení geoanomálních zón? Ostatně, kdyby byla příčinou onemocnění halda, asi by v jejím bezprostředním okolí onemocnělo podstatně víc lidí. V naší knize podrobně celý případ popisujeme. Byl více než zajímavý. V poměrně krátké době se mi podařilo prokázat, že i na vzdálených místech od haldy Barré, na poddolovaném území, se vyskytuje nápadně velký počet lidí postižených onkologickými onemocněními. Výsledek vyplývající z celé situace byl jen jeden. Doutnající a jistě ekologicky nevhodná halda není rozhodující, ale pravděpodobně pouze zhoršující příčinou zvýšeného počtu onkologických pacientů v jejím okolí. Uvědomil jsem si a dokázal, že zdravotní potíže v tomto regionu nastávají všude tam, kde jsou domy postavené na četných tektonických poruchách! Uvědomil jsem si také, jak by se dalo lidem na Kladensku pomoci bez vynaložených milionů.

Vinařická kauza je plná nečekaných zvratů a hlavně není u konce. Na Kladensku jsem se setkal s nemocnou, rozdrásanou a těžce poškozenou krajinou, v níž však přesto žijí lidé. Je to krajina, která se člověku doslova mstí za způsobené násilí. Právě těmto problémům by měla být věnována maximální pozornost. To vše vede k prokazatelnému závěru. Ve Vinařicích, stejně jako ve zkoumaných obcích v okrese Rakovník, v Havířově nebo kdekoli na této modré planetě, lidé zbytečně trpí a umírají na různá chronická onemocnění. Jen proto, že jejich domy či byty stojí nad tektonickými poruchami. Číňané je před 4000 léty pojmenovali »dračí zóny«.

Zásadně se jim vyhýbali a nestavěli na nich své domy.

Takže od mediálně podezřelé haldy jsme se dostali ke starým známým »nebezpečným zónám«. Jestliže i nadále budeme ignorovat dokázaná a prokázaná fakta, jestliže nebudeme respektovat přírodu, pak naše přetechnizovaná civilizace může být obviněna z nebezpečného ignorantství, z hazardování s lidským zdravím a z totálního cynismu. Co tedy dělat? Jeden z receptů Evžen Andres má. Říká, že musíme ozdravit nejen obyvatele, ale i krajinu, ve které žijí. Musíme začít splácet dluh, který vůči zemi máme. Zatím jsme dokázali jen brát…

Václav VOKOLEK