STÁT NEMÁ PRÁVO KOUŘENÍ ZAKÁZAT
– Vilém Barák –
MF Dnes,19.05.2005 – VILÉM BARÁK – str. 08
Stát nemá právo kouření zakázat
Šéf zdravotního výboru Evropského parlamentu Karl-Heinz Florenz požadoval v rozhovoru pro deník Bild úplný zákaz cigaret. Bojovníci proti kouření, lhostejno, zda jsou z EU, Spojených států nebo Česka, považují člověka včetně jeho těla i všeho majetku za vlastnictví státu. Lidé jsou pro ně pouze určitým druhem (nesvéprávného) dobytka, který slouží nějakému účelu, například produkci daní. Pokud si lidský dobytek škodí, třeba kouřením, stejně jako krávy spásáním jedovatých bylin, je více nemocný, málo pracuje, brzy umírá a neplní úkoly zadané sociálními inženýry, je nutné zasáhnout. Obyčejné krávy se zaženou do jiné ohrady a lidem se sebepoškozování zakáže zákonem.
Lidé jako dobytek
Problematickými nejsou názory odsuzující kouření a apely na pravidla slušného chování (u oběda nekuř, já nebudu mlaskat), ale pohled na svět očima chovatele dobytka, pokusy vnášet do společenských vztahů státní donucení. Kdyby nekuřáci bojovali s kouřením vlastním příkladem, šířením osvěty a morálním apelem, šlo by s jejich počínáním souhlasit. Oni však nechodí po hospodách, aby štamgasty přesvědčovali o škodlivosti kouření. Bez námahy, osobního nasazení a rizika posměchu povolávají státní biřice, aby prosadili něco, co oni sami považují za správné. Proto ústředním problémem sporu o kouření není nic jiného než svoboda jednotlivce a právo disponovat s majetkem. Nekuřáci tvrdí, že svoboda kuřáků končí v okamžiku, kdy jsou nuceni vdechovat smradlavý tabákový kouř. Kuřáci se stejnou silou mohou oponovat, že nekuřáci jim upírají svobodu vdechovat lahodný tabákový dým.
Spor, kdo bude využívat určité vzácné zdroje, v tomto případě čistý nebo zakouřený vzduch, lze pokojně řešit pouze na základě vlastnictví. A tak volba, zda se v restauraci, firmě či autě bude kouřit, či nikoliv, záleží výhradně na majiteli. Každý, kdo vstupuje do určitých prostor, hosté i zaměstnanci, činí tak dobrovolně a má možnost zase odejít, nesjednávat pracovní poměr nebo jej ukončit. Nikdo tedy není vystaven násilí a neutrpí újmu. A místnosti se ze soukromých nestávají tzv. veřejnými jenom proto, že je někdo prohlásí za hospodu. Stát, obce a jimi kontrolované podniky sice mohou zakázat (po volební změně naopak povolit) kouření v domech, nemocnicích, nádražích… a na pozemcích (autobusových zastávkách), ale pouze v případě, pokud je vlastní. Stejně jako já nemohu určovat sousedovi, jestli si ve svém domě bude vykládat pasiáns, tak stát nemá oprávnění zabraňovat kouření v majetkové sféře jiných osob. Lid, Bůh, politici, demokracie ani nikdo jiný nedisponuje právem zakázat kouření, pouze silou to prosadit. Není návodem, ale varováním, že v Itálii, Irsku nebo New Yorku úřady něco podobného spáchaly.
Vdechovat lahodný dým
Bojovníci proti kouření si stěžují, že je tabákový kouř ohrožuje i na dálku. Ale s takovou filozofií by lidé spolu vůbec nemohli žít, v rodině ani ve společnosti. Kdo se zabývá podobnými malichernostmi, staví se na roveň kverulanta, který se soudí, že mu na zahradu padá listí ze stromů souseda, nebo vzduchovkou střílí do dětí na pískovišti kvůli hluku. Znám nebezpečnější věci pro život než pasivní kouření ze vzdálenosti deseti metrů. Jsou to například zásahy politiků, kterými prodlužují výzkum léků a nemocným je odpírají, utápějí peníze na zdravotnictví za jídlo a záchodový papír namísto léčení, drogovou prohibicí pak podporují zločinnost. Přitom se žádný zákon na ochranu před blbými voliči a politiky nepřipravuje.
Nekouřit je prý výhodné pro stát, který tak ušetří na zdravotních výdajích, a tento nesmysl opakují politici, novináři i valná část veřejnosti. Překlad do normálního jazyka zní – „stát hradí léčení svého dobytka“. Zdravotní péči však neplatí stát, ale skrze stát sami lidé. Nevyčítejme proto nikomu kouření, pití alkoholu, přejídání, nebezpečné sporty či jiné rizikové činnosti, které zatěžují rozpočet zdravotnictví, když jsme všichni povinni, i proti své vůli, tento systém využívat.
Správné řešení by bylo, kdyby se zdravotní pojišťovny staly skutečnými pojišťovnami a řekly: „Pane, kouříte (necvičíte, moc se cpete bůčkem, létáte na rogalu…)? Budete mít pojištění o 400 korun na měsíc dražší. Berte, nebo nechte být.“ Ostatně, jsem krajně skeptický k údajům, že výdaje na následky kouření jsou nižší než příjmy z berní uvalených na tabák. Platí, že kuřáci, alkoholici a motoristé jsou třemi pilíři státní kasy, a i kdyby tomu bylo naopak, nic z toho neplyne. Stát nemá právo zakazovat kouření, pokud občany opravdu nepovažuje za svůj dobytek. Na tom nic nemění ani to, že současná móda, pravidla „politické korektnosti“ či přesněji autocenzury velí říkat něco jiného.
***
Autor je publicista a nekuřák
http://www.mwm.cz/index1.php?vypis=1&pjmeno=&p1=&kredit=&list=12
Upozornění Ministerstva zdravotnictví
Kouření vás může ochránit před rakovinou plic!
wm magazín č.29
.
Ministerstvo se zdvořile omlouvá za dočasnou dezinformaci, k níž došlo nekritickým přijetím neověřených údajů zahraničních výzkumných institutů.
Evropané se poprvé seznámili s tabákem v roce 1492, když Kolumbus a jeho společník výzkumník Rodriguo de Jerez poprvé viděli kouřit kubánské domorodce. Ještě týž den si de Jerez poprvé zabafal a shledal kouření velice uvolňujícím, přesně tak, jak ho místní ujišťovali. To byla důležitá událost, protože Rodriguo de Jerez odhalil to co kubánští a domorodí Američané věděli už po staletí: že kouření doutníků a cigaret je nejen relaxační, ale kromě toho léčí kašel a další lehká onemocnění. Rodriguo de Jerez, který si po návratu domů okázale zapálil doutník na ulici byl okamžitě zatčen a tři léta vězněn zděšenou španělskou Inkvizicí. De Jerez se vlastně stal první obětí protikuřácké lobby.
Během méně než jednoho století se kouření stalo velmi oblíbeným a v celé Evropě přijímaným společenským zvykem a z kolonií byly dováženy tisíce tun tabáku k uspokojení rostoucí poptávky. Stále víc spisovatelů velebilo tabák jako univerzální lék na různé lidské choroby. Počátkem 20. století kouřil téměř každý druhý člověk, ale výskyt rakoviny plic zůstal na nízké, téměř nepodchytitelné úrovni.
Pak ovšem 16. června 1945 došlo k děsivé kataklyzmatické události, která se nakonec stala příčinou toho proč západní vlády navždy překroutily představu o kouření.
- Greisen vzpomíná:
„Když intenzívní světlo zesláblo, odložil jsem tmavé sklo a podíval se přímo k věži. Asi tou dobou jsem si povšiml modré barvy obklopující kouřový mrak. Pak někdo zvolal, že bychom měli sledovat postup tlakové vlny po zemi. Vypadala jako jasně osvětlená kruhová oblast těsně u země, která se pomalu rozprostírala směrem k nám. Měla žlutou barvu.“
„Jednou z věcí, které mne překvapily byla stálost toho kouřového mraku. Po úvodní prudké explozi, získala spodní část mračna zdánlivě ustálený tvar a zůstala bez hnutí viset ve vzduchu. Její horní část mezitím neustále stoupala vzhůru, takže po několika minutách dosáhla výšky nejméně pěti mil. Tam se začala pomalu klikatit kvůli proměnným rychlostem větru v různých výškách. Sloup kouře na počátku vzestupu pronikl mrakem, ale zdál se být oblakem naprosto neovlivněný.“
Toto byl notoricky známý nukleární test „Trinity“, první špinavé jaderné zbraně, která explodovala v atmosféře. Šestikilogramová koule plutonia, komprimovaného na nadkritickou hodnotu čočkovými náložemi výbušniny. Trinity explodovala nad Novým Mexikem silou rovnající se zhruba 20 000 tunám TNT. V několika sekundách byly nasáty do atmosféry miliardy smrtících radioaktivních částic a vyneseny až do nadmořské výšky takřka deseti kilometrů, odkud je vysokorychlostní jetstreamové proudění rozneslo široko daleko.
Americká vláda, která předem věděla o radiaci a byla si velmi dobře vědoma jejích smrtících účinků na lidské bytosti, přesto neomaleně nařídila provést tento test v naprostém pohrdání lidským zdravím a životy. Právně to byla trestuhodně hrubá nedbalost, ale o to se americká vláda nikdy nestarala. Dříve či později bude pro všechny dlouhodobé účinky, jimiž trpěli Američané a další občané v místních i mnohem vzdálenějších oblastech, tak či tak „vypátrán“ jiný viník.
Jestliže někde na pláži na vaší pleti náhodou přistane jediná mikroskopická částečka radioaktivního spadu, dostanete rakovinu pokožky. Po vdechnutí jediné částečky téhož smrtícího svinstva vás nevyhnutelně očekává úmrtí na rakovinu plic. Pokud totiž náhodou výjimečně nejste šťastný kuřák cigaret, zaryje se pevná mikroskopická radioaktivní částečka hluboko do plicní tkáně, naprosto udolá omezené tělesné zásoby vitamínu B17, a vyvolá nekontrolovatelné buněčné bujení.
Jak si můžeme být tak naprosto jisti, že částice radioaktivního spadu opravdu vždy vyvolá rakovinu plic je-li osoba exponovaná zevnitř? Skuteční vědci, na rozdíl od lékařských šarlatánů a propagandistů, s tím nemají problém. Aby libovolná teorie byla vědecky akceptovatelná, musí nejprve být prokázána v souladu s tvrdými požadavky, na nichž se vědci všeobecně dohodli. Nejprve muselo být izolováno podezřelé radioaktivní agens, a pak použito při přísně kontrolovaných laboratorních experimentech s cílem dosáhnout deklarovaného výsledku, to znamená rakoviny plic u savců.
Vědci v průběhu let nelítostně obětovali desetitisíce myší a krys, jejichž plíce úmyslně vystavovali působení radioaktivních látek. Exaktně doložené výsledky všech těchto mnohostranných experimentů jsou identické: u KAŽDÉ myši nebo krysy se vyvine rakovina plic a každá myš nebo krysa na ni pojde. Teorie tedy byla převedena do tvrdých vědeckých fakt, získaných v rigorózně kontrolovaných laboratorních podmínkách. Podezřelý činitel [radioaktivní látka] po vdechnutí savci způsoboval předpokládaný výsledek [rakovinu plic].
Celkovou závažnost rizika rakoviny plic kterou lidé získávají z atmosférického radioaktivního spadu ani nelze nadsadit. Předtím než Rusko, Británie a USA postavily 5. srpna 1963 atmosférické testy mimo zákon, bylo už v ovzduší rozptýleno více než 4200 kilogramů plutonia. Jelikož víme, že méně než jeden mikrogram [miliontina gramu] vdechnutého plutonia u člověka zapříčiní terminální rakovinu plic, víme také to, že vlády našich přátelských spojenců umístily do ovzduší a životního prostředí obecně na 4 200 000 000 [4,2 miliard] letálních dávek, přičemž poločas rozpadu těchto radioaktivních částeček je minimálně 50 000 let. Vyděsilo vás to? Bude hůř, tohle je jen začátek.
Výše zmíněné plutonium je částí vlastní jaderné zbraně před detonací, ale daleko největší množství smrtelně radioaktivních částic je vytvořeno z obyčejného prachu nebo písku, odsátého při výbuchu ze země, a ozářeného při vertikálním prostupu místy, kde byla ohnivá koule explodované zbraně. Tyto částice tvoří zdaleka největší část sloupce „dýmu“ na libovolné fotografii atmosférického jaderného výbuchu. Ve většině případů bylo takto odsáto a při průchodu permanentně ozářeno několik tun materiálu, ale buďme neuvěřitelně tolerantní a tvrďme, že při každém jednotlivém atmosférickém nukleárním testu bylo do ovzduší vtaženo pouhých 1000 kilogramů povrchového materiálu.
Před jejich zákazem provedlo Rusko, Británie a USA celkem 711 jaderných zkoušek v atmosféře, při čemž bylo vytvořeno 711 000 kilogramů smrtících mikroskopických radioaktivních částeček, k nimž ještě musíme přičíst původních 4200 kilogramů materiálu ze samotných zbraní, takže tu i v rámci opatrného odhadu máme celkem 715 200 kilogramů. Při více než miliónu letálních dávek na kilogram to neznamená nic jiného, než že vlády zmíněných zemí zamořily atmosféru více než 715 000 000 000 [715 miliardami] takových dávek, což je dost, aby u každého muže, ženy a dítěte na Zemi mohly 117-krát vyvolat rakovinu pokožky či plic.
Dříve než se na to zeptáte – ne, radioaktivní částice nemohou „pohasnout“, přinejmenším ne za vašeho života či života vašich dětí a vnoučat. Při poločasu rozpadu 50 000 let, nebo i delším, s námi tyto nespočetné triliony smrtících, vládami šílenců vyprodukovaných radioaktivní částic budou v podstatě navěky. Částice roznesené kolem celého světa mocnými jetstreamy jsou rozloženy namátkově, byť vykazují vyšší koncentraci v obvodu několika tisíc kilometrů okolo míst původních testů. Normální vítr či jiné porušení povrchu je všechno, čeho je potřeba k tomu aby se opět dostaly nahoru a vytvořily zvýšené nebezpečí pro lidi pohybující se v nejbližším okolí.
Kdysi úplně nevinná aktivita, jako třeba hravé kopnutí do písku v létě na pláži, bychom dnes snadno mohli deklarovat jako pokus o sebevraždu, jestliže se vám přitom podaří zvířit pár radioaktivních částic, které se vám mohou přilepit na pleť nebo je vdechnete do plic. Přestaňte si dobírat Michaela Jacksona, když ho vidíte s chirurgickou maskou přes nos a ústa. Může to být na pohled výstřední, ale Michael většinu z nás takřka jistě přežije.
Dvanáct let po kataklyzmatickém testu Trinity bylo západním vládám naprosto jasné, že se jim věci začínají vymykat z ruky. Zpráva Britské rady pro lékařský výzkum z roku 1957 uvádí, že celosvětová „úmrtí na rakovinu plic se v období mezi 1945 až 1955“ více než zdvojnásobila, ačkoli nebylo nabídnuto žádné vysvětlení. V průběhu téhož desetiletí se počet úmrtí na rakovinu v bezprostřední blízkosti Hirošimy a Nagasaki ztrojnásobil. Od roku 1945 až do oficiálního ukončení atmosférických zkoušek v roce 1963, zaznamenal nárůst výskytu rakoviny plic na pacifických ostrovech pětinásobek. Poté když bylo jasné, že úplně rozhasila naše životní prostředí na 50 000 let dopředu, nastal pro „velkou vládu“ čas přikročit k důležité akci sloužící odvrácení pozornosti.
Jak lidem nejlépe dokázat, že si způsobují rakovinu plic sami, to znamená moci jim říkat, že sami nesou vinu za způsobenou újmu na zdraví tak, aby z toho nikdy nemohla být obviněna nebo dokonce žalována žádná vláda? Jedinou samozřejmou látkou, kterou lidé kromě vzduchu vdechovali do plic byl tabákový kouř, a tak si na něj došlápli. Různí mizerně kvalifikovaní lékařští „výzkumníci“ zčistajasna zjistili, že tonou v impozantních státních dotacích s cílem spustit výzkum, zaměřený na dosažení jasného konečného rezultátu: „Dokažte, že kouření způsobuje rakovinu plic!“ Skuteční vědci [obzvlášť někteří význační nukleární fyzici] se nad raným patetickým úsilím zelenáčů protikuřácké lobby dlouho jen pochmurně usmívali, ale nakonec je vlákali do pasti ze všech nesmrtelnější. Kvazi-lékařští výzkumníci byli vyzváni, aby svá falešná tvrzení prokázali podle přesně stejných přísných vědeckých norem použitých při zkoušce, která dokázala, že vdechnuté radioaktivní částice vyvolají u savců rakovinu plic.
Připomeňme si, že aby libovolná teorie byla vědecky akceptovatelná, musí být nejprve prokázána v souladu s tvrdými požadavky, na nichž se vědci všeobecně dohodli. Především musí být izolován podezřelý agens [zde tabákový kouř] a poté použit v důkladně kontrolovaných laboratorních experimentech k předvedení deklarovaného výsledku, to znamená rakoviny plic u savců. Navzdory tomu, že v rámci pokusů byly doslova desítky tisíc obzvlášť náchylných myší a krys vystaveny ekvivalentu 200 cigaret denně, nakonec až na několik let, se „lékařské vědě“ ANI JEDNOU U ŽÁDNÉ Z NICH nepodařilo vyvolat rakovinu plic! Ano, nešálí vás zrak, čtete správně. Stovky tisíc lékařů nás víc než čtyřicet let obelhávaly.
Skuteční vědci vzali kvazi-lékařské výzkumníky pod krkem, protože „spárovali“ experiment se smrtícími radioaktivními částečkami s experimentem s blahodárným tabákovým kouřem, a tím definitivně na věčné časy prokázali, že kouření za žádných okolností nemůže být příčinou rakoviny plic. A dále, při jednom velkém „nešťastnou náhodou“ spuštěném experimentu, který by si nikdy nedovolili publikovat, tito skuteční vědci s překvapující jasností prokázali, že kouření ve skutečnosti před rakovinou plic naopak chrání!
Jak k tomu došlo? Všechny myši a krysy byly vždy použity jen v jednom specifickém experimentu, a pak utraceny. Výzkumníci tak zabezpečili, aby důsledky vlivu jakékoli testované substance nemohly být náhodně „smíšeny“ s reálnými či imaginárními účinky jiné substance. Jednoho dne, „jakoby kouzlem“, si několik tisíc myší z experimentu s tabákovým kouřem „náhodou“ našlo cestu do experimentu s radioaktivními částečkami, které v minulosti vždy spolehlivě usmrtily všechny nešťastné testovací subjekty. Jenomže tentokrát, zcela proti všem předpokladům, šedesát procent myší – kuřáků setkání s radioaktivními částicemi přežilo. Jediným odlišným parametrem bylo jejich předchozí vystavení hojnému množství tabákového dýmu.
Okamžitě byl uplatněn tlak státního dozoru a tato fakta byla zatajena, ale to skutečné vědce neumlčelo. Profesor Schrauzer, prezident Mezinárodní asociace bio-anorganických chemiků, podal v roce 1982 před komisí U.S. Kongresu svědectví o tom, že vědci z testů se zvířaty už dlouho dobře ví, že jisté množství tabákového dýmu působí jako anti-karcinogen [má protirakovinový účinek]. Uvedl také, že jsou-li zvířata vystavena známým karcinogenům [rakovinu vyvolávajícím substancím], působí aplikace dostatečného množství tabákového dýmu proti nim.
Jenže profesor Schrauzer zdaleka nehodlal skončit tímto prohlášením. Mimo již uvedeného výboru pod přísahou dále dosvědčil, že „žádná ze složek cigaretového dýmu se neprokázala jako způsobující lidskou rakovinu plic“ a dodal, že „nikdo nikdy nebyl schopen vyvolat rakovinu plic z kouření u laboratorních zvířat.“ Jeho vystoupení před kongresovým výborem bylo elegantním řešením jinak komplikovaného problému. Proto – jestliže vládní úředníci zablokují zveřejnění vaší vědecké práce, jděte stejnou cestou jako profesor Schrauzer a uveďte podstatná fakta do písemného záznamu parlamentní komise!
Jak se dalo předvídat, tyto kruté pravdy vyvolaly u státních úředníků a kvazi-lékařských „výzkumníků“ záchvat zuřivého vzteku. V roce 1982 už skutečně začali sami věřit vlastní absurdní propagandě, a nedali se utišit ani významnými členy vědecké organizace. Zcela neočekávaně přenesli vinu na další „utajené přísady“, přidávané do cigaret tabákovými společnostmi.
„Ano, to musí být ono!“ tvrdili horlivě, jenže jen do doby, než pár vědců vzalo do ruky telefon a pak poukázalo na to, že tytéž „tajné přísady“ byly použity i při experimentech na myších, čímž bylo prokázáno, že rovněž nemohou být příčinou rakoviny plic.
Věci vypadají beznadějně nejen pro vládu, tak i pro celé lékařské společenství. Od dob, kdy byla do protikuřáckého hnutí na počátku šedesátých let napumpována spousta dotací, prošly lékařským studiem snad stovky tisíc lékařů, jimž bylo vštěpováno, že kouření způsobuje rakovinu plic. Většina z nich této lži uvěřila, ale v nátěru už se začínaly objevovat praskliny. Ani těm nejtupějším budoucím doktorům nemohlo uniknout, že mezi prezentovanými daty není žádný vztah, a když se dotázali bylo jim řečeno, že nemají klást hloupé otázky. Věta „Kouření vyvolává rakovinu plic!“ byla převedena na krédo v něčem, co funguje jako mechanizmus náboženského přesvědčení, v němž slepá víra supluje jakýkoli důkaz.
Taková slepá víra ovšem potřebuje systém vnější podpory. V tomto případě sehrály tuto roli reklamní agentury a média. Obrazovky náhle zaplavily obrázky strašně zčernalých „kuřáckých plic“, doprovázené omíláním mantry, že asi toužíte zemřít v hrozných mukách, jestliže od toho ihned neupustíte. Samozřejmě to byl naprostý patetický nesmysl. Na pitevním podnosu vypadají plíce kuřáka i nekuřáka napohled stejně, jsou růžové a jediný způsob jak může soudní patolog poznat, že někdo byl kuřák je, že nalezne stopy po od nikotinu na prstech, balíček cigaret v kapse kabátu, nebo pokud jeden z příbuzných pošetile uvede do záznamu, že zesnulý kdysi kouřil ten ďábelský plevel.
A černé plíce na fotografii? Ty patřily horníkovi, který po celý svůj život v hojném množství vdechoval mikroskopické částice prachu černého uhlí. Stejně jako radioaktivní částice se zachytí hluboko v plicní tkáni kde zůstanou navždy. Kdybyste pracovali dvacet nebo více let bez ochranné masky v kamenouhelném dole, vypadaly by vaše plíce pravděpodobně stejně, jako ty na podnosu.
Mnoho lidí chce přesně vědět, co vlastně myši – kuřáky zachránilo před smrtícími radioaktivními částicemi, a ještě více se ptá jak je možné, že dnes podle reálných čísel na rakovinu plic umírá daleko více nekuřáků než kuřáků. Asi nejblíže k pravdě je profesor Sterling ze Simon Fraser University v Kanadě, který se ve svých výzkumných zprávách přiklání k úsudku, že kouření podněcuje v plicích tvorbu tenké vrstvy hlenu, „která utváří ochrannou vrstvu, bránící libovolným rakovinotvorným částicím ve vstupu do plicní tkáně.“ Toto má v rámci toho, co dnes zámě patrně nejblíže k pravdě a navíc i dokonalý vědecký smysl. Radioaktivní částice vdechnuté kuřákem ihned polapí vrstvička hlenu, a pak jsou vypuzeny z těla dříve, než mohou prostoupit do plicní tkáně.
Toto poznání může být pro nekuřáky poněkud deprimující, ale jsou tu jedna nebo dvě věci, které můžete udělat abyste snížili riziko natolik, jak je jen možné. Místo abyste prchali před kuřáky v místní hospodě či baru, přisedněte si k nim co nejblíže a vdechujte jimi draze placený kouř z druhé ruky. Vytrvejte, nebuďte ostýchaví a nasávejte z plných plic. Nebo můžete sami po každém jídle vykouřit jednu cigaretu nebo malý doutníček, jen tři denně, k vytvoření tenké vrstvičky ochranného hlenu. Pokud ovšem nemůžete nebo nechcete dělat jedno ani druhé, zkuste zavolat Jacksonovi a požádejte ho o náhradní chirurgickou masku!
Dodatek
Kouření tabáku „vynalezli“ američtí domorodci, kteří vypozorovali jeho léčivé účinky. V čem spočívají?
Odkašlávání čistí plíce od hlenu obsahujícího zachycené prachové částice (i ty z radioaktivního spadu!), jichž se tělo jinak nemůže zbavit. Nekuřáci odkašlávají zřídka. (Tím ovšem nemám na mysli tzv. „suchý kašel“, který signalizuje nebezpečné onemocnění plic.)
Při kouření pravého tabáku vzniká kyselina nikotinová (nicotinic acid), což je základní surovina niacinu, tedy B3, který si tělo neumí samo vyrobit, ale jenž je nezbytným koenzymem sloužícím při buněčném metabolizmu (tvorba energie), obnovování epitelu apod. Vlivem kouření produkují játra a pankreas specifické enzymy sloužící obecné ochraně těla, nejen plic. Kuřáci jsou prokazatelně méně nemocní a pokud onemocní, nebo se zraní, vyléčí se rychleji než nekuřáci. Jsou známy případy lidí, kteří s za nepřetržitého kouření sami vyléčili z rakoviny plic, a naproti tomu spoustu lidí, kteří pro zdraví přestali kouřit, za pár let složila rakovina, i když ne vždy plic. Vtip je v tom, že jakákoli rakovina může vzniknout jen tehdy, když játra a pankreas přestanou vyrábět zmíněné důležité enzymy – jejichž aktivita je na druhou stranu závislá na specifickém pH organizmu.
odkaz do knihovny WNM magazínu:
CONCERNING THE „COMPREHENSIVE SMOKING PREVENTION ACT OF 1982“
Původní článek Joe Vialls, kráceno.
[http://www.joevialls.co.uk/transpositions/smoking.html]
Doplňkové zdroje
„Nicotine: helping those who help themselves?“
Chemistry and Industry Magazine; July 6, 1998
http://www.junkscience.com/news2/nicotine.htm]
„Risk attribution and tobacco-related deaths“
American Journal of Epidemiology, Vol 138, Issue 2 128-139
[http://aje.oupjournals.org/cgi/content/abstract/138/2/128]
[http://tobaccodocuments.org/mayo_clinic/1005070051-0052.html]
[http://www.library.ucsf.edu/tobacco/batco/archives/browse34_1.html]
[http://tobaccodocuments.org/rjr/f/origi n.referenced_document/?total_count=86426&starting_at=60]
WM magazin, 2004, www.mwm.cz
Když tak píšeme a uveřejňujeme na tomto webu články o spiknutí a tajných plánech na ovládnutí světa a zotročení lidí, o nastolení totalitní společnosti zavedením Nového světového řádu, jistě nepochybujete, že kampaň za zákaz kouření je jednou z metod, jak si ověřit, jak jsou lidé manipulovatelní a jestli jsou už dostatečně tupé ovce.
Myslíte si, že to jsou tvrdá slova? Je jednoduché vyzkoušet si funkčnost modelu na věcech, které se dotýkají zdraví a emocí lidí.
Nemohu tvrdit, že kouření je zdravé, jenže co je dnes zdravé? Dennodenně do nás cpou jedy ze všech stran, vysílají různá záření a vlny, cpou informace k manipulaci mozku a pod. A najednou v Evropském parlamentě se někdo rozhodne, že kouření škodí, že nás všechny ohrožuje a zabíjí. Je to ten hlavní důvod?
Kouření tabáku se tu provozuje bezmála 500 let a nemohu potvrdit, že by to ohrožovalo za celá ta léta naši civilizaci. Když se podíváme na statistiky o úmrtí na následky kouření, zjistíme, že nám lžou a jedná se o cílenou propagandu. Jednou prohlásí v médiích, že na následky kouření zemřelo na našem území za rok 60000 obyvatel, to i s pasivními kuřáky. Jindy je to 30000 a pak zase jiné číslo. Navíc zase jindy nezávisle prohlásí, že v celé evropské unii zemřelo na následky kouření 60000 lidí. Myslím, že jste pochopili, kam mířím. Když už nás chtějí oblbovat, tak by se aspoň na těch číslech mohli domluvit, aby to nevypadalo, že jen v České republice umírají lidi na rakovinu plic a jinde v Evropě skoro vůbec.
U nás v České republice kouří 1/3 obyvatel. Takže? Zbytek jsou pasivní kuřáci! V podstatě veškerá onemocnění se dají svést na následky kouření. Do statistiky rakoviny plic a onemocnění následkem kouření se tak dají zahrnout větší počty lidí.
Tyto onemocnění vznikají dlouhodobým působením škodlivých vlivů za mnoho desítek let. Jak je to vlastně s těmito onemocněními, a způsobuje to jen kouření? Podívejme se na to z jiné strany. Uvedu jen několik příkladů.
Průmyslové a automobilové exhalace a smog. Je nesporné, že karcinogeny a jedy obsažené v zamořeném vzduchu ve velkých městech jsou natolik jedovaté a škodlivé, že pokud bychom neměli v těle antioxydanty, zemřely bychom na následky za několik dní. A to musíme připočítat ještě nedávno používaný olovnatý benzín, a jiné těžké kovy, které jsme do těla dostávali i z jiných vedlejších výproduktů. Při dlouhodobém pobytu v takovém prostředí, a to musíme počítat, že musíme jít 30-40 let zpět, může v podstatě dostat rakovinu plic každý. Je jasné, že pokud jste kuřák, je to vaší vinou jestli onemocníte a pokud jsou ve vaší blízkosti jiní lidé, je to rovněž vaše vina. Hlavně, že to máme na co svést. Nevadí, že stojíte na zastávce třeba tramvaje a plnými doušky inhalujete toxický a karcinogenní atosmog projíždějících aut, to vám neškodí, ale stojí li tam kuřák s jednou cigaretou, jste v nebezpečí onemocnění rakovinou plic. Nezlobte se na mě, to je ale blbost!!!
Radioaktivní plyn radon. To je dost závažná otázka. Víte vůbec kde se nachází a kde vzniká? Všude, kde dochází k rozpadu radioaktivních prvků.
V minulosti, hlavně od 60. let minulého století se dost často a dalo by se říct skoro všude, používala ve stavebnictví škvára. Do stropů, podlah i do tvárnic. Škvára má před takovým zpracováním větrat na vzduchu minimálně osm let a má se přehazovat, aby lépe větrala. Proč?
Protože po spálení uhlí zůstaly ve škváře radioaktivní prky, které neshořely a vznikly spálením. Ty jsou i v popílku! Poločas rozpadu se počítá zhruba na 8 let. Při této reakci vzniká radioaktivní plyn radon, který má tu vlastnost, že tento plyn se opět vyzářením rozpadá na pevnou radioaktivní částici. Pokud tento plyn vdechnete, nejen že působí svou radiací jako plyn, ale pokud se v tom momentě rozpadne, změní se na pevnou látku. Tu pak z plic nevydechnete a zůstane tam, nebo se dostane pomocí krve do celého těla. To může způsobit, mnoho druhů rakoviny až po zhoubné nádorové.
Škvára se dávala všude a nemyslete si, že někdo přehazoval 8 let hromadu škváry a čekal, až se vyzáří. Těžko! A popílek, z kterého se dělaly pěnosilikátové tvárnice? Ten se používal hned, protože socialistická vláda pod vedením KSČ musela plnit plán výstavby a navíc, škvára a popílky jako odpad byly zadarmo. Statisíce domu byly postaveny z této radioaktivní suroviny! A to nepočítám paneláky.
Pokud škvára nebo směs z ní je uzavřena a nevětrá, vytváří plyn radon, který pak máte v bytě. Léta na vás působí až nakonec dostanete leukémii nebo rakovinu plic. Řešením je sice intenzivní větrání bytu, ale to nikdo skoro nedělá a ventylačka nic moc nepomůže.
Pak tu máme další příčinu vzniku radonu. To jsou geopatogenní zóny, které pronikají vašim obydlím, aniž byste to věděli, některé mohou způsobit emanaci, větší výskyt radonu a rovněž vážná onemocnění. Nikdo vám neřekne, že máte zamořené byty! Nikdo vám neřekne, že ne kouření, ale radon vám způsobil rakovinu!
V podstatě 60-80% obyvatel bydlí v těchto podmínkách. Bere někdo v úvahu tyto faktory? A je jich více, nejen tyto názorné příklady. Co kupříkladu azbest?! Kolik střech bylo po válce pokryto azbestovou krytinou?
Jenže zapomeňte na to i na jiné příčiny, za všechno může kouření!!!
Je to ovšem další věc, která se mě hluboce dotýká a to je diskriminace kuřáků, omezování práv a svobod a v neposlední řadě úmyslná likvidace těchto lidí. Uvedu opět několik příkladů.
Nejdříve v minulých desetiletích byla silná propaganda, která podporovala kouření. Všude! Vláda a politika, média a filmy nám vytvářely vzory. Kdo nekouřil, nepatřil do společnosti. V podstatě nás psychologicky přinutily kouřit. Nicméně to byl a je docela slušný finanční přínos do státní kasy. Dnes vám na cigaretové krabičky píší, že kouření zabíjí.
Víte co je to negativní sugesce? To je právě to, co píší na tabákové výrobky! Kouření zabíjí… kouření způsobuje rakovinu plic… kouření způsobuje neplodnost a impotenci… poškozuje sperma… poškozuje zdraví… kouř obsahuje benzen, nitrosaminy, formaldehyd a kyanovodík… kouření ucpává tepny a způsobuje infarkt a mrtvici… kuřáci umírají předčasně… atd.
Myslíte si, že když vám někdo 20x denně bude vtloukat do palice takové sugesce, že jim nakonec nemůžete podlehnout a onemocníte i když vykouříte byť jen jednu cigaretu? Stokrát nic umořilo osla. Negativní sugesce je nebezpečná a zde je použita jako zbraň k likvidaci.
Diskriminace je v mnoha směrech. Například, proč má kuřák jako občan platit větší daň za konkrétní výrobek. Když už tedy platí vyšší daň a přispívá více do státní pokladny (cca 4 miliardy ročně) než jiní spotřebitelé za jiné výrobky, které mohou rovněž poškozovat zdraví, tak by tyto finance mohly být použity třeba k léčení. V podstatě si kuřák za deset let zaplatí v těchto daních transplantaci plic a jiná léčení s tím spojená.
Omezování svobod pohybu a rozhodování dle své vůle konzumovat spotřební zboží, kde a kdy chce oproti jiným občanům. Kdo vás nutí chodit do restaurace nebo jiných prostor, kde se kouří? Pokud do nich vstupuje nekuřák i když je mu to třeba nepříjemné, je to jeho volba, jeho vůle, pak musí nést stejné následky jako kuřák, protože jsou si v právech rovni. Nebo ne? Vždyť může kdykoliv odejít a nikdo ho nenutí! Hysterie kolem kouření jsou neopodstatněné!!!
Kouření zas až tak lidstvo neohrožuje nato, aby se vedla tak výdělečná kampaň proti kuřákům. Jsou daleko horší a více zničující onemocnění, než vlivem kouření.
Co taková obezita? Ta způsobuje mnohem závažnější onemocnění než kouření tabáku. Umírá na ní mnohem více lidí. Trpí jí 80% populace. To je na úrovní přímo epidemii!!! Proč se nevede podobná kampaň jako proti kuřákům? Vždyť to je větší hrozba pro obyvatele. A nic se neděje!!! Žádná vyšší spotřební daň, žádná diskriminace ve veřejné oblasti, žádná negativní sugesce, žádné protiústavní zákony.
Jak jsem tak o tom přemýšlel, dostal jsem nápad. Když jsme podle statistiky na tom tak s obezitou a je pro nás jako společnost tak nebezpečná, mám jednoduché řešení.
Do každého supermarketu, každého obchodu s potravinami se zabuduje ke každé pokladně váha, nebo senzor, který vyhodnotí vaši nadváhu. Pokud budete mít víc, než stanoví vládou určená norma, zaplatíte aspoň zpočátku dvojnásobnou spotřební daň z potravin. Později by se mohla každý rok zvýšit, takže byste za několik let platili stonásobně vyšší daň, pokud byste nezhubli.
Měl bych to navrhnou do parlamentu, aby vydali novelizaci zákona o spotřební dani. A taky, aby to navrhli do evropského parlamentu, aby se to zavedlo v celé Evropě. No a… no, mohlo by se to zavést na celém světě. Ti co jsou chudí, ti na tom vydělají, ne? Takto zlikvidujeme epidemii nadváhy, odstraníme spoustu nemocí které obezita způsobuje a lidi budou zdraví. Na každou potravinu dáme cedulku jak obezita škodí a zabíjí a pod. Měli by také platit více za dopravu, protože jsou vyšší náklady za hmotnější lidi. A ještě to přinese další kačky do státní pokladny, protože lidi budou žrát pořád, ne? Musíme začít válku proti těm bachroňům!!! Ohrožují civilizaci!!!
No řekněte sami. Není to geniální nápad?
Jasně, že je to blbost! Ale nejsou na tom spotřebitelé tabákových výrobku stejně?
Nemyslete si, to co jsem napsal o řešení obezity není jen blbý nápad nebo sci-fi, i na ně jednou dojde. Kuřáci jsou jen první!
Gaspar
