Teslovy experimenty s energií éteru

Gerry Vassilatos

„Fontánové efekty“, které obklopovaly jeho stanici nejsou zodpovědné za stále vzrůstající výkon pozorovaný Teslou. Byl výsledkem přísunu éterické energie, které jeho vysílač umožňoval průchod s nízkým odporem. Přicházející éterický tok dával přednost terminálu vysílače před sousední skálou s větším odporem. Tento postupný tok se brzy projevil v zesilujících efektech. Někteří argumentovali, že Tesla pouze ukládal energii v zemi a čerpal ji pro pozdější použití. To je základní omyl, výsledky experimentů z Colorado Springs se skládaly pouze z elektrických efektů (Grotz). Pouze v tomto světle můžeme pochopit evidentní anomální zesilovací efekty éterického fenoménu na fotografiích z Colorado Springs.

Jakmile je éterická energie získána z prostoru, může být dopravena spotřebitelům. Tesla zařídil automatickou aktivaci obvodu pro vysílání éterické energie stanicí. Dolů tekoucí éter byl automaticky odkloněn do vedlejšího obvodu přes kondenzátory. V těchto vedlejších větvích éter pulzoval skrze dielektrika a expandoval přes povrch jeho menších cívek. Takto stimulován k rychlejší pulzaci, byl připraven pro „vysílání“. Vysílání probíhalo přes velké vakuové koule, posazené na zvednutých plošinách. V každém domě a továrně měly být umístěny jednoduché a kompaktní přijímače této éterické energie. Testy byly vzrušující. Vzdálené spotřebiče, lampy a motory, reagovaly na tyto mocné pulzace, jako kdyby byly fyzicky spojeny se stanicí dráty. Jeden přijímač byl umístěn 26 mil od vysílací stanice. V ní byl éterický přijímač naladěn na vysílací frekvenci. 200 žárovek v této struktuře, každá o výkonu 50 wattů, v průběhu celého testu jasně svítilo.

Inženýři byli rozlícení. Ti, kdo změškali jeho časný odklon od střídavého proudu k pulznímu, nepochopili velký rozdíl mezi „stacionárními vlnami“ a „stojatými vlnami“. Žertovné používání specifických termínů bylo Teslovou „obchodní známkou“ a mělo mást mysli těch, kteří ho nejvíc kritizovali. S výjimkou hrstky kolegů, kteří ustavičně dělali objevy ve fyzice éteru, většina akademické obce zůstala totálně nevědomá, pokud jde o tuto novou oblast vědy. To například platilo pro Teslovo používání pojmů „frekvence“ a „rezonance“, které pro Teslu měly zcela jiný význam. Teslova „frekvence“ odkazuje na počet opakování impulsů za sekundu. Teslova „rezonance“ odkazuje na podmínky, při nichž éter teče s malým odporem skrze systémy.

Fotografie, které Tesla poslal svým „finančníkům“, byly analyzovány a opakovaně přezkoumávány pro jejich skrytý význam. Nikdo nemohl pochopit rafinovanou hádanku, kterou Tesla před ně postavil. Tesla tvrdil, že fotografie proudů éterického bílého ohně vyžadovaly několik minut expozice, aby zaregistrovaly i nejslabší světlo. Většina fotografií byla výsledkem více než dvacetiminutové doby expozice. Existuje několik fotografií, které, přestože jsou údajně výsledkem krátké expozice, jsou pokryty hutnými, silnými bílými proudy. Zesilující transformátor pokračoval ve výboji dlouho po skončení iniciačního impulsu.

PŘIJÍMAČE ÉTERICKÉ ENERGIE

Tesla se triumfálně vrátil do New Yorku. Chystal se udělat nový světový precedens. Odvážní kapitalisté byli všude a hledali svou příležitost ke vstupu na trh s „novou energií“. Tesla nevěděl, že jeho stanice, jeho věž, velké cívky, kondenzátory a všechny další báječné přístroje, které demonstrovaly volnou éterickou energii světu, byly získány pro demolici. Tesla jednoduše šel dál a zajistil si nové peníze od Morgana a dalších, aby mohl vyvinout plně funkční vysílací stanici průmyslových rozměrů na Long Islandu. Stanici Wardenclyff. Wardenclyff měla být jeho největším úspěchem. Odsud měl vysílat energii světu spolu s komunikační sítí, která mohla překlenout celou zeměkouli bezpočtem komunikačních kanálů s použitím éterických vln. Několik stanic mělo rozmnožit výkon této první stanice, z níž chtěl vysílat výkon 10.000 koňských sil. Vysílací stanice, podivuhodné vizionářské struktury, která dominovala pohledu na Shoreham, Long Island, nebyla ještě dokončena, když byla také zabavena soudním příkazem a stržena.

Tesla byl předvolán k soudu. Ohromující přepis tohoto jednání byl pořízen panem Lelandem Andersonem, který poté publikoval vynikající monografii s tímto přepisem jako hlavní součástí díla. Tesla řekl, že plakal, když viděl zbořenou věž ve Wardenclyffu. Cesta vlakem zpět ze Shorehamu byla naplněna slzami a vypočítáváním všech tragédií, které poznamenaly jeho život. Ale sny tam nezemřely. Při absenci finančních prostředků na konstrukci jeho gigantických stanic Tesla našel způsob, jak postavit malé systémy, pomocí nichž mohl dosáhnout stejných cílů. Místo velkého kapacitního terminálu použil materiální náhrady, radioaktivní kovy v kombinaci s dalšími hustými prvky, s nimiž byl Tesla schopen zvětšovat pulzaci éteru o velmi vysoké frekvenci.

Teslovi nastaly zlé časy, kdy mu nikdo nechtěl pomoci, ani mu naslouchat. Až na jednoho. Dr. John Hammond Teslu požádal, aby byl stálým hostem v domě jeho rodiny. Zde Tesla s Hammondem sdílel své sny a technologie. Společně s dr. Hammondem vyvinul vědu o robotech a o dálkovém řízení. Tesla, ožebračený nelidským jednáním finančního establishmentu, byl nicméně zcela při životě a cenný pro ty, kteří měli neobyčejné ambice dominovat světovému obchodu s rádii. Po velmi dlouhou dobu byl Tesla „odepsán“.

Ale v dalších letech mu svět ukázal svou příznivější tvář. Dlouho potom, co zemřel jeho úhlavní nepřítel, ho vyhledal jiný. Byl zaměstnán Rockefellery v jejich podniku RCA a dostal za úkol přestavět poruchový Marconiho systém. David Sarnoff Teslovi nedovolil pracovat pod svým jménem! Nicméně, byl to Tesla, nikoli Sarnoff, kdo překonstruoval nezpůsobilý radiový systém RCA ku prospěchu vlastníků. Je významné, že Teslovi nebylo dovoleno změnit základní konstrukci z vlnového rádia na radiační (radiant) komunikaci. Aby měl úspěch, musel provést jisté zvláštní konverze ve vlnových obvodech rádia, zintenzivnit radiační signály, čímž se činnost obvodů značně zlepšila, a pak zesílené signály převést zpět na vlny. Toho všeho bylo dosaženo uvnitř šasi. Něco z toho je nyní studováno. Tyto Teslovy experimentální modely jsou typické pro Teslův styl — neobsahují žádné odpory nebo další podobné součástky. Tyto modely používají jednoduché vysílací roury a velký počet symetricky rozmístěných kónických vzduchových cívek.

Když Tesla pracoval pro RCA pod jménem „Terbo“, což bylo dívčí jméno jeho matky, udržoval dva přístřešky umístěné v horní části hotelu New Yorker. Jeden přístřešek byl jeho bytem, druhý byl plnohodnotnou výzkumnou laboratoří. Tesla zkonstruoval a postavil malé, kompaktní a přenosné přijímače éterické energie, jejichž výzkumem se zabýval až do své smrti. Tesla dlouho zkoumal použitelnost čisté energie dielektrického pole, proudu éteru, jehož vlastní kmity byly tak rychlé, že věda dosud nenašla způsob využití této energie. Tesla později dospěl k názoru, že dielektrický proud je složen z radiačních částic éterické povahy. Hledal tudíž přírodní zdroje, v nichž může být přirozené dielektrické pole použito takové, jaké je, bez potřeby gigantických napěťových „šoků“ k vybuzení éterických proudů. Tesla věděl, že kdyby bylo možné přímo využívat éterických proudů dielektrika, měl by na dosah ruky svět budoucnosti. Kromě toho, masová výroba tisíců a desetitisíců takových přijímačů energie by byla nezastavitelnou armádou. Armáda trpaslíků, která by nikdy nemohla být stržena.

Důsledky by byly nezměrné. Tesla objevil zcela nový a báječný přístup k starému problému. Protože jeho technologie dosud nevyrostla na úroveň, kde by toto bylo možné, musel zabezpečit účinný, hojný proud éteru pomocí „dodatečných“ impulsů. Metoda pomocí vysílače byla drahá, megalomanská a byla snadným terčem pro ty, kteří nenáviděli představu budoucího světa, kde lidstvu vládnou sny. Teslu fascinovala energie dielektrika. Všude se vyskytují emanace, jejichž potenciál zdaleka přesahuje konvenční představy o energii. Rané představy o přírodní radioaktivitě jako o energetickém zdroji byly ničím v porovnání s potenciální energií spojenou s dielektrickými proudy. Nová technologie by využívala neobyčejně krátké pulzující proudy éteru. Toto téma bylo hlavním obsahem většiny jeho tiskových konferencí v pozdějších letech. Studium Teslu přesvědčilo, že zjevně jemná a přirozená síla, která je charakteristická pro energii dielektrického pole je vlastně tok částic, sled ultrakrátkých impulsů. Vyvolání takového řetězu impulsů by vyřešilo všechny energetické potřeby na věčné časy s elegancí zdaleka přesahující jeho zesilovací vysílač.

Dielektrická energie je přirozeným zdrojem neuvěřitelných rozměrů a doslova věčného trvání. Pokud bychom využívali takový kinetický zdroj, mohli bychom se zcela zříci výkonných vysílačů nutných ke stimulaci toku éteru. Tesla často definoval dielektrické pole jako přirozený proud částic éteru, které se zdálo být nemožné využít z důvodu nedostatku vhodných odporových materiálů. Aby bylo možné získávat moment z toku částic dielektrického pole, bylo nutné mít speciální hmotu udržovanou ve zvláštní symetrii. V tom případě by nepřetržitý proud mohl být absorbován přímo a být využíván pro napájení různých zařízení.

Tesla již bral v úvahu předpoklad nabitých částic — každá reprezentovala ztuha sevřený vír éteru. Síla nezbytně vynaložená takovým éterickým sevřením na krátkou vzdálenost byla nespočetně velká. Éterické síly udržují zvláštní stabilitu. Krystalové mřížky jsou tudíž místy, v nichž lze očekávat neobyčejně vysoká elektrická napětí. Skutečně, vysoká napětí přítomná v určitých kovových mřížkách, intra-atomických polích energií, jsou enormní. Coulombův gradient mezi středy atomů je elektrostatickým potenciálem, který dosahuje člověku nedostupných úrovní. Pro srovnání, nejvyšší napětí, kterého Tesla jednou dosáhl, bylo zcela bezvýznamné. V těchto stabilních mřížkách Tesla hledal napětí nutná pro iniciaci orientovaných éterických proudů v hmotě. Jakmile takový proud začal, bylo možno jednoduše z takového proudu čerpat energii. V jistých materiálech tyto proudy éteru mohou automaticky produkovat volné elektrony, čili zdroj energie pro existující zařízení. Teoreticky je pak možné „ušít“ materiály potřebné pro produkci neobyčejně velké éterické energie s nebo bez doprovodných volných částic. Tesla se zmiňoval o latentní éterické energii sil nábojů, výbušném potenciálu vázaného éteru a o éterické energii vázané v hmotě. V těchto studiích Tesla hledal náhradu pro iniciační impulsy o napětí 100.000.000 voltů, které vyžadoval přírodní zákon pro vybuzení prostorového éteru. Tesla byl však přinucen vzdát se těchto gigantických prostředků podle zákonů, jimiž se neřídí příroda, ale společnost.

Nato Tesla obrátil svoji pozornost od zkoumání gigantických sil k výzkumu mikrosvěta. Hledal způsoby jak rozšířit nesmírné množství malých a kompaktních přijímačů éterické energie. S takovým přístrojem Tesla dokázal pohánět elektrický automobil. Ale s výjimkou zprávy, která bude následovat, máme málo informací o tomto posledním období Teslova života, v němž velmi pravděpodobně neustal jeho hojný proud kreativity do posledních dní jeho života. Informace o tom přichází z málo pravděpodobného zdroje, o němž se Teslovi životopisci zmiňují jen zřídka. Stalo se, že se jistý letecký inženýr Derek Ahlers setkal s jedním z Teslových synovců, který tehdy žil v New Yorku. Jejich známost trvala asi 10 let a jsou známy převážně anekdotické komentáře o dr. Teslovi. Pan Savo oplýval enormním bohatstvím znalostí týkajících se mnoha epizod v posledních letech Teslova života.

Pan Savo, který byl rakouský voják a vycvičený letec, byl nesmírně otevřený ohledně jistých dlouho tradovaných příhod, v nichž se důsledně projevoval génius jeho strýce. Pan Savo oznámil, že se v roce 1931 zúčastnil experimentu s éterickou energií. Neočekávaně, téměř nevhodně byl požádán, aby doprovázel svého strýce na dlouhé cestě vlakem do Buffala. Několikrát během cesty se pan Savo zeptal na důvod jejich cesty. Dr. Tesla zůstával neochotný prozradit jakoukoli informaci o povaze jejich cesty. Tesla ho přivedl k malé garáži a šel přímo k automobilu značky Pierce Arrow, zvedl kapotu a začal něco montovat. Na místě motoru byl střídavý elektromotor, který byl dlouhý víc než tři stopy a v průměru měl něco přes dvě stopy. Od něho vedly dva tlusté kabely, které připojil na palubní desku. Kromě toho zde byla obyčejná dvanáctivoltová baterie. Motor měl výkon 80 koní. Maximální rychlost rotoru byla 30 otáček za sekundu. Na zadní část vozu umístil 6 stop dlouhou tyčovou anténu.

Dr. Tesla přešel na stranu pasažéra a začal seřizovat „přijímač energie“, který byl zamontován přímo do palubní desky. Přijímač, který nebyl větší než krátkovlnné rádio tehdejší doby, použil 12 speciálních elektronek, které dr. Tesla přinesl s sebou ve skříňce podobné krabici. Pan Savo panu Ahlerovi řekl, že dr. Tesla svůj vysílač, zařízení dvě stopy dlouhé, téměř jednu stopu široké a půl stopy vysoké, sestavil ve svém hotelovém pokoji. Tyto nezvykle konstruované elektronky Tesla řádně nainstaloval do patic, zasunul dvě kontaktní tyče a informoval pana Savo, že zdroj je nyní připraven k provozu. Tesla přečetl hodnoty z několika přídavných přístrojů, ale nevysvětlil jejich účel. Žádný zvuk slyšet nebylo. Dr. Tesla panu Savo podal klíčky a řekl mu, aby nastartoval motor, který okamžitě naskočil. Přestože nebylo nic slyšet, po sešlápnutí pedálu plynu se automobil okamžitě rozjel. Teslův synovec řídil auto bez jakéhokoli dalšího paliva neurčitě dlouhou dobu. Pan Savo jel 50 mil přes město a do okolní krajiny. Auto bylo testováno do maximální rychlosti 90 mph (mil za hodinu), zatímco stupnice tachometru byla do 120.

Po nějaké době, když byli již dost daleko od města, se dr. Tesla rozhovořil. Byl dostatečně spokojen s výkonem svého zařízení i automobilu. Dr. Tesla svého synovce informoval, že zařízení mohlo nejen dodávat neomezeně dlouhou dobu energii autu, ale mohlo také dodávat dostatek energie pro domácnost. Když se zeptal, jak zařízení funguje, Tesla byl zpočátku tajnůstkářský a odmítl mluvit. Mnoho lidí, kteří četli tuto „apokryfní zprávu“, tvrdilo, že to byl výsledek „vysílání energie“. Toto mylné vysvětlení způsobilo další zmatky, pokud jde o toto období Teslovy práce. Velmi pravděpodobně se mu s tímto kompaktním zařízením podařilo to, co se naučil dělat ve velkém v Coloradu a Shorehamu.

Jakmile byli na venkovské cestě, daleko od městského ruchu, Tesla začal přednášet o této věci. O zdroji pohonu hovořil jako o „záhadné radiaci, která vychází z éteru“. Toto malé zařízení zřejmě účinně čerpalo tuto energii. Tesla hovořil velmi vášnivě o tomto zdroji energie a řekl, že „tato energie je dostupná v neomezeném množství“. Tesla prohlásil, že ačkoli „neví, odkud pochází, lidstvo by mělo být velmi vděčné za její přítomnost“. Ti dva zůstali v Buffalu 8 dní a důkladně otestovali auto ve městě a na venkově. Dr. Tesla také panu Savo řekl, že toto zařízení možná brzy bude používáno k pohonu lodí, letadel, vlaků a dalších vozidel. Jednou, právě než minuli hranice města, zastavili na křižovatce a vedle stojící chodec vesele komentoval, že z výfuku jejich auta nejdou žádné plyny. Pan Savo mu žertem řekl, že nemají žádný motor. Opustili Buffalo a cestovali do předem určené lokality, kterou dr. Tesla znal, staré stodoly vzdálené nějakých 20 mil od Buffala. Dr. Tesla a pan Savo nechali auto v této stodole, vzali oněch 12 elektronek, klíčky od zapalování a odešli.

Později pan Savo slyšel pověsti, že jeden tajemník otevřeně mluvil o přijímači a o zkušební jízdě, načež byl okamžitě vyhozen za „porušení bezpečnosti“. Zhruba za měsíc po této příhodě pan Savo přijal hovor od muže, který se představil jako Lee De Forest, který se ho zeptal, jak se mu líbilo auto. Pan Savo projevil potěšení nad touto záhadnou událostí a pan De Forest prohlásil, že Tesla je největší žijící vědec na světě. Později se pan Savo svého strýce zeptal, jestli byl jeho přijímač energie použit v dalších aplikacích. Byl informován, že dr. Tesla vyjednával s jednou větší loděnicí, zda postaví loď s podobně vybaveným motorem. Kladl mu další otázky, ale Tesla začal být otrávený. Zdá se, že Tesla prováděl tyto testy v přísném utajení z dobrých důvodů. Tesla byl v minulosti několikrát obětí manipulací, pekelných akcí, jejichž zdrojem byl vždy jisty finanční dům. Z tohoto důvodu bylo dokonalé utajení naprostou nezbytností.

Výše uvedené vyprávění o Teslově práci s radiační energií je výňatek z knihy Secrets of Cold War Technology od Gerryho Vassilatose, str. 86-93.

Převzato: Disidenti vědy a techniky

(c)2005 Ladislav Kopecký

Převzato:  http://www.matrix-2001.cz/