Dějiny po Roswellu

Zprávy o mimozemšťanech mě přitahovaly již v mládí. Ostatně od té doby, co jsem se na toto téma v šestnácti letech bavil v hospodě „U dvou slunců“, mi nikdo ze známých neřekne jinak než Ufon. V té době u nás vyšla první kniha od Ericha von Dänikena Vzpomínky na budoucnost, kniha vesměs nenáviděná, v dnešním jazyce bychom řekli „takzvaná“ kniha. Následovala kniha Věnceslava Patrovského Záhady létajících talířů, později toto téma popularizoval také Ludvík Souček. Pak vše víceméně utichlo. Matka, která pracovala v nakladatelství, sice zaoptovala i další čtyři Dänikenovy knihy, Ludvík Souček je měl přeložit, nebylo však dovoleno je vydat. Knihy byly v němčině, kterou jsem neovládal, a tak jsem byl odkázán na to, co mi matka přeložila … a na prohlížení obrázků. Jelikož věrohodných zpráv o UFO byl v oněch dávných dobách nedostatek, nevytvářely ucelený obraz, natolik ucelený, aby vedl ke změně světového názoru, a UFO se tak nutně stávalo jakousi okrajovou záležitostí. V některých případech dostávalo shromažďování zpráv o UFO dokonce jakýsi nádech koníčka, něčeho jako je sbírání nálepek z krabiček od zápalek.

Mnozí ufologové se také na dlouhou dobu nechali vlákat do pasti a utráceli veškerý čas a energii snahou přesvědčit ty, kteří o žádnou pravdu nestáli z toho prostého důvodu, že byli ve skutečnosti právě za šíření dezinformací velmi dobře placeni. Některým ufologům trvalo velmi dlouho, než jim došlo, že je pod lidskou úroveň dohadovat se s někým, jestli objekty, které létají rychlostí až přes sto tisíc kilometrů za hodinu, mohou nebo nemohou být obyčejná letadla, nebo jestli i ty nejsložitější obrazce v obilí vytvořili kopulující ježci.

Úvahy ohledně mimozemšťanů se v počátečním období také často zvrhávaly v jakési přepsání Bible stylem, že výrazy „synové Boží“ nebo „andělé“ se nahradily slovem „ufoni“, a dále se pokračovalo v duchu stejného dogmatismu.

A tak jsem se v pozdější době tímto tématem příliš nezabýval a mimozemšťany jsem „házel do jednoho pytle“ s bytostmi z jiných rozměrů, se kterými jsem v době intenzivního cvičení jógy měl jisté zkušenosti. – Obojí zcela jistě existuje, mezi obojím je těžké vést dělicí čáru, o obojím jsem měl příliš málo informací na to, abych učinil jednoznačné závěry, a o obojím nebylo vhodné mluvit na veřejnosti. Namísto toho jsem rozvíjel nauku o skupinových duších, pomocí které lze vysvětlit mimo jiné i mnohé ohledně působení negativních mimozemšťanů.

Když se mi však vloni dostaly do ruky knihy Barbary Marciniak, zjistil jsem, že se dnes již jedná o něco úplně jiného, než bylo dřívější dohadování se, jestli ufoni existují nebo neexistují. Hned jsem si doplnil vzdělání přečtením několika desítek knih týkajících se mimozemského tématu a zjistil, že současná ufologická literatura nejenže je rozsáhlá, ale že dává i ucelený obraz, a hlavně smysl…

A tak, abych učinil další krok, ve své knize kladu paralelně vedle sebe na jednu osu známé případy a vývoj ve věci mimozemšťanů, na druhou události a vývoj, hlavně americké politiky, a zkoumám jejich vzájemné souvislosti, zvláště jak první vysvětluje druhé. Původní velmi stručnou verzi z dubna 1998 jsem rozšířil zhruba na dvojnásobek. V této konečné podobě čerpám informace z prací založených na odtajněných nebo jinak zpřístupněných materiálech převážně amerických tajných služeb ze tří různých okruhů: vše co souvisí s UFO a mimozemšťany, provázanost CIA s drogami a její činnost v šedesátých letech, provázanost Vatikánu s Nacismem a západními zpravodajskými službami, a pokouším se je logicky pospojovat. K tomu přistupuje mnoho dalších informací z jiných zdrojů, a tak mohu jen doufat, že jsem tímto rozšířením místo zamýšlené větší srozumitelnosti nedosáhl jen ještě větší zmatenosti.

Pokud jde o UFO a mimozemšťany, ve své práci vycházím z nejznámějších případů a z údajů, na jejichž věrohodnosti se shoduje co nejvíce ufologů. Například nedostatečně zdokumentovaný případ ztroskotání UFO roku 1939 u severoněmeckého pobřeží (jiné zprávy hovoří již o roku 1924) nebo možnou spolupráci negativních mimozemšťanů s nacistickým Německem ponechávám pro nedostatek informací stranou. Podobně i všechny novější zprávy, pokud nějakým způsobem vzbuzují pochyby. (Na toto téma jsem psal již v článku o tajemném podzemí)

Jak je již podle názvu zřejmé, začínám prvním všeobecně známým a dobře zdokumentovaným případem u Roswellu.

Roswellská předehra

Roswellský případ byl popsán v mnoha knihách a článcích, bylo o něm natočeno několik filmů, objevuje se i v každém televizním seriálu o UFO a záhadných jevech. Všeobecně je považován za počátek éry UFO. Za jakýsi mezník, od kterého se vše odvíjí.

Pokud ovšem pomineme pozorování pilota Kennetha Arnolda nad Kaskádovým pohořím ve státě Washington, ke kterému došlo o osm dní dříve, a dalo dokonce vznik názvu „létající talíře“. Paradoxně však ne pro podobný tvar, ale proto, že Arnold při popisování události říkal, že „ty věci letěly jako talířky, když je hodíte naplocho na hladinu vody“. Objekty samotné naopak popsal jako „ne úplně kulaté“. Přestože měl tento případ velkou publicitu, šlo o pouhé pozorování devíti objektů na obloze, jediným svědkem, ze vzdálenosti asi 40 km. Dnes by takové pozorování ani nesplňovalo podmínky věrohodnosti.

2. července 1947 došlo u Roswellu v Novém Mexiku k prvnímu všeobecně známému ztroskotání UFO. Místo nálezu bylo asi 75 mil severozápadně od Roswellské letecké základny (nyní Walker Field), na farmě Williama Brazela. Kromě trosek disku byla nalezena čtyři těla mimozemšťanů.

Událost byla napřed zveřejněna v tisku a v rozhlase, pak však armáda všechny nalezené pozůstatky zabavila a noviny, místní rozhlasová stanice a všichni svědci byli přinuceni vydat oficiální dementi.

Navenek tedy vůbec k ničemu nedošlo. Nikoli však pokud šlo o vyšší vládní místa. Ta brala záležitost UFO naopak velmi vážně.

A tak 24. září 1947 vzniká nejpřísněji tajná (ale dnes velmi dobře známá) „Operace Majestic 12“. Ustavuje se skupina dvanácti odborníků – hlavně odborníků v oboru tajných služeb, která má zkoumat vše související s UFO. Podléhala přímo a výhradně presidentovi USA.

(Později se věc poněkud „vymkla z ruky“ a bylo tomu spíše naopak. Posledním presidentem, který měl být ve věci UFO plně informován, byl president Eisenhower.)

Ve stejnou dobu, v září 1947, byla založena i CIA, jejímž hlavním úkolem byla koordinace projektů týkajících se UFO. Hned jejím prvním ředitelem byl jmenován jeden ze členů MJ 12, admirál Roscoe H. Hillenkoetter.

V prosinci 1947 vzniká známý projekt SIGN (spuštěn 22. ledna 1948), který se v prosinci 1948 mění na projekt GRUDGE (spuštěn 11. února 1949), a ten dále pokračuje (od 16. března 1952) pod názvem BLUE BOOK. Tyto projekty však nebyly zdaleka tak tajné jako záležitosti týkající se programu Operace Majestic 12. Sloužily pouze sběru informací o výskytu UFO, a navenek k popírání jejich existence. Význam projektu BLUE BOOK stále klesal a nakonec byl 20. října 1969 zastaven.

Roku 1949 došlo k dalšímu ztroskotání u Roswellu. Tentokrát jeden člen posádky přežil. Byl pojmenován EBE, což je zkratka z názvu „Extra-terrestrial Biological Entity“, navrženého již po pitvě těl mimozemšťanů, nalezených roku 1947. Žil do 18. června 1952 a údajně měl pocházet z jedné planety hvězdného systému Zeta Reticuli. – Podle zprávy, kterou pro presidenta Jimmy Cartera vypracovala v roce 1976 MJ 12 (Majestic 12).

Jako vlast těchto mimozemšťanů se v literatuře někdy přesně uvádí „Reticulum 4“ – čtvrtá planeta soustavy Zeta Reticuli. Zeta Reticuli je dvojhvězda se žlutým trpaslíkem a červeným obrem.

Bytost byla popsána, podobně jako dříve nalezená těla, jako humanoid s určitými insektoidními charakteristickými prvky, jako jakási směs člověka, plaza a hmyzu. Šlo tedy o typického „malého šedého“ mimozemšťana.

Měl být držen v Národní laboratoři v Los Alamos, severně od Albuquerque ve státě Nové Mexiko (známé v souvislosti s vývojem atomové bomby), což byl v té době nejstřeženější objekt ozbrojených sil USA.

Následovalo několik dalších ztroskotání. (K dnešnímu dni se uvádí již nejméně 50 havarovaných a zajištěných UFO.) Ve zprávě agenta FBI Guye Hottela pro ředitele FBI J. Edgara Hoovera ze dne 22. března 1950 se mluví o třech UFO nalezených v Novém Mexiku, všech o 15 metrech v průměru, každé se třemi členy posádky. – Mohlo by však jít o Roswellské případy z roku 1947 a 1949, neboť podle některých zpráv 2. července 1947 v Novém Mexiku ztroskotal ne jeden disk, ale disky dva.

Vysoká koncentrace havárií v této oblasti se vysvětluje tím, že vláda zde má velmi silná radarová zařízení, která narušují řízení mimozemských lodí.

25. března 1948 ztroskotalo u Aztecu v Novém Mexiku UFO o průměru 33 metrů. Tento případ je zatím sporný, zpráva MJ 12 se o něm nezmiňuje.
26. prosince 1950 ztroskotalo u texasko-mexických hranic v regionu El Indio-Guerrero, 50 km jižně od Lareda v Mexiku další UFO, pravděpodobně stejného původu, o průměru asi 30 metrů.

A tak dále…

Zajímavá je skutečnost, že 30. prosince 1949, tedy v době, kdy měli mít Američané v držení prvního EBEho, byl přerušen projekt GRUDGE. Pouhý sběr informací o pozorování UFO na obloze v té době zřejmě nepovažovali za důležitý. Obnoven byl až 27. října 1951 – možná v té době již pozorovali u EBEho vážné zdravotní potíže, na které později 18. června 1952 zemřel.

Nasvědčuje to tomu, že se v té době snažili získávat informace hlavně přímo od něj.

Ve zprávách se uvádí, že již od prvního EBEho se Američané mnoho naučili, třebaže měl sklony ke lžím. Má dokonce existovat jakási „Žlutá kniha“, která obsahuje všechny informace, které jim tento mimozemšťan sdělil. Má obsahovat hodnotné informace týkající se technologie kosmických letů, vzniku vesmíru, exobiologických témat, ale také informace o jejich domovských planetách, o jejich sluneční soustavě, o jejich obou domovských sluncích, jejich společenské struktuře a o jejich životě mezi pozemšťany.

Tyto informace, i když ne vždy pravdivé, měly pro Američany nesmírnou cenu, a tak se zdá být logické, že smrt EBEho pro ně musela být nepředstavitelnou ztrátou, a že hned po ní začali vyvíjet značné úsilí, aby co nejrychleji získali nějaký podobný nový zdroj.

Můžeme pozorovat, že po uváděném datu jeho smrti (18. června 1952) – tedy když jim tento pramen informací definitivně vyschl, Američané zintenzivňují snahy o navázání kontaktu s mimozemšťany.

Nastupuje dezinformace

11. září 1952 začíná CIA rozjíždět dezinformační kampaň. Tohoto dne H. Marshall Chadwell, asistent ředitele vědeckého oddělení CIA, ve svém dopise řediteli CIA objasňuje první plánované kroky: Je třeba stanovit celostátně platná pravidla, co se ohledně tohoto jevu má říkat veřejnosti.
12. listopadu 1952 vytvořil president Harry Swinomish Truman tajným rozkazem organizaci NSA, Národní bezpečnostní službu, s počátečním kapitálem 2,5 miliardy dolarů. Ta byla tak přísně utajena, že veřejnost o ní po třicet let nevěděla vůbec nic, kromě jejího názvu.

Její hlavní stan, nazývaný „Palác záhad“ ve Fort George G. Meade ve státě Maryland u Washingtonu je dvakrát větší než centrála CIA. Její roční rozpočet činil (roku 1982) 2 miliardy dolarů, k tomu měla ještě „černý rozpočet“ ve výši 5 – 10 miliard ročně. Roku 1989 měla spotřebovávat 75% všech peněz vynakládaných na zpravodajské služby, poslední údaj z roku 1997 mluví o rozpočtu kolem 30 miliard dolarů. Podle údaje z roku 1982 pracovalo pro NSA zhruba 60.000 lidí, víc než pro všechny ostatní zpravodajské služby USA dohromady. Měla největší a nejmodernější počítač v USA, vlastní kolej s 18.000 studenty, vlastní elektrárnu a vlastní televizní studio. Po celém světě odposlouchávala nejen vojenskou, ale i civilní komunikaci, kromě toho veškeré mezinárodní telefonáty v USA procházely počítačem NSA a pokud padly určité klíčové pojmy, automaticky se zaznamenávaly.

Američtí ufologové se domnívají, že tajné UFO-projekty americké vlády dnes nekoordinuje CIA, třebaže byla za tímto účelem původně roku 1947 založena, ale právě NSA.

Ve dnech 14.- 18. ledna 1953 (tedy těsně před nástupem presidenta Eisenhowera 20. ledna 1953 do funkce), zorganizovala CIA v Pentagonu jakési setkání pod předsednictvím H. P. Robertsona, podle něj nazývané „Robertsonův výbor“. Účastnilo se jej pět vědců a pět agentů CIA. Poslední den byl na tomto sympoziu odhlasován „vzdělávací program“ pro obyvatelstvo, spočívající v dezinformaci a banalizování.

Jak se ve zprávě o tomto setkání píše, cílem banalizování je snížit zájem veřejnosti o létající talíře. Toto „vzdělávání“ má být prováděno hromadnými sdělovacími prostředky jako je televize, film a články v bulvárním tisku. Základem „vzdělávání“ mají být případy, které se sice zprvu jevily jako nevysvětlitelné, ale které se později vysvětlit podařilo.

V duchu tohoto programu znějí například Směrnice pro vojenské letectvo č. 200-2, jejichž první verzi vydal generál Nathan F. Twining dne 26. srpna 1953. V článku 9, paradoxně nazvaném Zveřejňování skutečností, stojí:

„Zástupce sdělovacích prostředků je dovoleno informovat o UFO pouze tehdy, pokud bylo s jistotou zjištěno, že se jedná o nějaký známý objekt, jako jsou balóny, astronomická tělesa, ptáci, a tak dále. V případě nevysvětlitelných případů je možné zveřejnit pouze to, že jej bude ATIC (Air Technical Intelligence Center) analyzovat.“

Za přísným utajováním všeho ve věci UFO stáli v USA kromě tajných služeb od počátku v podstatě vždy republikánští politici. Pokud byl někdy některý z politiků nakloněn odtajnění a zveřejnění zpráv o UFO, byl to, pokud vím, vždy demokrat.

Tak například v říjnu roku 1952 plánoval demokratický ministr Dan Kimball, nejvyšší muž námořnictva, svolat tiskovou konferenci, na níž by světové veřejnosti vysvětlil a dokázal, že UFO jsou mimozemské vesmírné lodi. Sám měl předtím v dubnu v tomto směru osobní zkušenost, když pozoroval UFO z letadla při letu z Pearl Harboru na ostrov Guam. Chtěl ale ještě počkat na výsledky vyšetřování vojenského letectva. Pár dní na to, 4. listopadu, se však konaly volby a novým presidentem se stal republikán. To znamenalo, že demokrat Kimball musel brzy na to uvolnit místo nějakému členu republikánské strany, a jeho plány vzaly za své.

Vysvětlování, že důvodem tohoto utajování je snaha zabránit panice nebo obavy z kulturního šoku atd., ani v nejmenším neobstojí.

Tvrzení, že by zveřejnění pravdy mohlo způsobit paniku, je po psychologické stránce, nebo, můžeme-li to tak říci, „fyzikálně“ nesmysl. Paniku totiž způsobuje energie, kterou ze sebe vydají lidé. A ti ze sebe energii vydávají tehdy, pokud někoho (či něco) považují za víc než on (nebo to) ve skutečnosti je, a to ať v kladném nebo v záporném smyslu. Strach a paniku tedy nemohou vyvolat pravdivé informace, ale naopak je způsobuje šíření nepravdivých či neúplných nebo jinak neadekvátních zpráv.

A tyto psychologické zákonitosti již v té době rozhodně byly známy.

Například v případě ztroskotání UFO na Špicberkách v polovině června 1952 měla norská vláda v úmyslu informovat veřejnost, neboť „nesprávná politika utajování by jednoho dne mohla vyvolat jedině paniku“. Norové by i zveřejnili závěrečnou zprávu, která byla hotova v létě 1954, kdyby jim v tom USA okamžitě nezabránily.

V roce 1961 prohlásil dokonce generál L. M. Chassin (Francouz), tehdejší koordinátor NATO pro protivzdušnou obranu:

„Musíme se co nejhorlivěji snažit, aby spiklenecké zamlčování nemohlo potlačovat zprávy o fenoménech nejvyšší důležitosti, neboť by to mělo následky, jež by pro lidskou rasu mohly být nevypočitatelné.“

Podobně se píše v Příručce amerických hasičů od Williama M. Kramera a Charlese W. Bahmeho:

„Nic nevede k fámám a panice tak snadno jako nevědomost.“

A dále ve stejné knize:

„Pravda je nejlepší způsob, jak naložit s neznámem.“

Můžeme si i uvést, co napsal přímo k tomuto tématu známý psychoanalytik Carl Gustav Jung:

„Chceme-li zabránit takové krizi, neměly by se úřady, které vlastní rozhodující informace, zdráhat co nejrychleji a nejdůkladněji poučit veřejnost a především skoncovat s přímo dětinským tajnůstkářstvím a sugestivními narážkami. Místo toho nechaly bujet stejně fantastickou jako prolhanou publicistiku – nejlepší příprava na paniku a psychické epidemie!“

V tomto světle pak ovšem ale ani ty nejpřísněji tajné dokumenty Operace Majestic 12, ve kterých se pořád dokola a zcela naivně o panice mluví, nevypadají jako dokumenty určené právě těm nejzasvěcenějším. Proč by právě ti nejzasvěcenější měli být úmyslně klamáni?

Pokud tedy měla zřícená UFO stupeň utajení „o dva stupně vyšší než vodíková bomba“, buď tedy Američané (kromě hasičů) o psychologii nic nevěděli, nebo měly metody psychologického boje stupeň utajení ještě vyšší, a tak byla jejich znalost zastírána i v takto tajných dokumentech.

Cílem utajení je strach a panika! A pokud to není přímo cílem USA, pak tu existují „síly“, které se snaží strach vyvolávat, a živí se energií, kterou ze sebe bytosti ve strachu vydají.

Jak se píše i v učebnici vojenské letecké akademie USA, Introductory Space Science (Úvod do kosmických věd), mohlo již dojít ke „kontaktům na jiné úrovni vědomí“, aniž by si toho byli kontaktovaní vědomi, neboť nejsou dostatečně citliví.

Nedošlo právě k takovému kontaktu mezi těmito silami a činiteli USA (a nejen těmi), kteří teď, nic netuše, pracují jako média pro tyto „strachožrouty“?

Kdyby byly důvodem utajování obavy z kulturního šoku, jak se nám snaží namluvit, podléhaly by nejpřísnějšímu utajení spíše televizní seriály typu „Dallas“.

A pokud jde o možný strach obyvatelstva z odlišných forem života, řada politiků, kteří jsou dnes u moci, a které má tudíž obyvatelstvo neustále na očích, se liší od všeho, co si lze představit pod pojmem „člověk“, víc než nejfantastičtější „vetřelci“.

(Mám na mysli hlavně ty, převážně „pravicové“ politiky, kteří mají zcela potlačenou individualitu a jsou dálkově řízeni něčím, co může být těžko od člověka odlišnější než mimozemšťané, kteří Zemi navštěvují, nebo případně to, co některé z mimozemšťanů řídí. Takovéto „osobnosti“, jak se jim dnes paradoxně říká, tak navíc de facto nejsou o nic méně bioroboty, než některé malé formy mimozemšťanů, které slouží řadě mimozemských ras.

Z lékařského hlediska jde o „deprivanty“, bytosti podobné člověku, ale zbavené lidství. Pro upřesnění, výraz deprivant je odvozen z latinského deprivare – zbavit, nikoli od deprivace. Deprivantství se vysvětluje odlišným fungováním mozku. A to buď vlivem vrozené zrůdnosti, vlivem následného poškození mozkové tkáně, jiného zapojení mozkových buněk či odlišného chemizmu mozku. Výsledkem je těžce narušená citová a hodnotová oblast. V intelektuální oblasti postižení nemusí být patrné.

V řeči nauky o skupinových duších: mozek je v těchto případech natolik poškozen nebo blokován, že nemůže být individuální duší používán jako její nástroj, a je ovládán něčím jiným – různými skupinovými dušemi. I v případě, že se jedná o ovládání někým jiným, nějakou konkrétní osobou či bytostí, můžeme předpokládat, že ta tak jedná proto, že je jen prostředníkem ovládaným skupinovou duší.)

Odmítnutí pozitivních mimozemšťanů

Snahy o navázání kontaktů s mimozemšťany byly kupodivu úspěšné, a tak po předchozím navázání, snad radiového spojení se dne 20. února 1954 setkal president Dwight David Eisenhower se dvěma mimozemšťany na letecké základně Edwards (tehdy Muroc AFB) v Kalifornii, severovýchodně od Los Angeles. Tito mimozemšťané se podobali lidem. Byli zhruba stejně vysocí, tělesnou stavbu měli podobnou, dýchat mohli bez helmy. Hovořili anglicky.

Tito mimozemšťané, které Američané v dokumentech nazývají „velcí“ nebo „blondýni“, prohlásili, že přicestovali z planety, nacházející se v sousedství obří hvězdy Betelgeuse v souhvězdí Orion.

Bývalý pracovník tajné služby (námořní), senátor Milton William Cooper o tom ve své knize „Mimozemšťané v pozadí vlády USA“ z 23. května 1989 píše:

„Mezitím navázala jiná rasa mimozemšťanů, podobných lidem, kontakt s vládou USA. Tato skupina mimozemšťanů nás varovala před mimozemšťany, kteří (tehdy) kroužili kolem rovníku, a nabídla nám pomoc v našem duchovním vývoji. Požadovali, a to byla jejich hlavní podmínka, abychom omezili a zničili atomové zbraně. Nebyli ochotni nám dát k dispozici svoji technologii, neboť jsme ještě nebyli schopni odpovědně zacházet ani s technikou, kterou již máme. Domnívali se, že bychom každou novou technologii použili pouze na to, abychom se navzájem zničili. Tato rasa prohlásila, že se nacházíme na cestě k sebezničení a že musíme přestat navzájem se zabíjet, znečišťovat Zemi, plundrovat přírodní bohatství a že se musíme naučit žít v harmonii s Přírodou. …Nabídka byla odmítnuta.“

Jelikož tomuto prvnímu oficiálnímu setkání s mimozemšťany předcházelo pravděpodobně radiové spojení, a navíc různé „civilní“ osoby, zkontaktované mimozemšťany, od nich dostaly za úkol, aby presidentovi předaly poselství, nedá se říci, že by na toto setkání přijel nepřipraven.

President Eisenhower tedy nabídky mimozemšťanů odmítl, protože oni nejenže nechtěli Američanům předat nové zbrojní technologie, ale navíc po nich ještě chtěli, aby se naučili žít v míru.

Mohl však jejich nabídku přijmout? Třebaže měl být Eisenhower posledním presidentem, který byl plně informován v záležitosti UFO, a někteří autoři považují pozdější zavlečení USA do spolku s negativními mimozemšťany za čistě jeho práci, byl skutečně natolik mocný, aby mohl prosadit svou?

Gerald Light, který se tohoto setkání také účastnil, píše ve svém dopise Meade Laynemu: „Jsem přesvědčen, že překoná strašlivý boj mezi nejrůznějšími „autoritami“, a potrvá-li tato bezvýchodná situace příliš dlouho, obrátí se prostřednictvím rozhlasu a televize přímo k lidem. Z toho, co jsem mohl pochytit, mám za to, že se připravuje oficiální prohlášení k národu, které by mělo být předneseno asi v polovině května.“

Když však o tomto kontaktu s mimozemšťany mluvil president Eisenhower s Tarnou Halseyovou, neteří admirála Halseye, na otázku, proč to vše nesdělí veřejnosti, prý zděšeně zvolal: „Proboha, president přece nevládne sám!“

Smlouva s negativními mimozemšťany

Zmíněné setkání s jinými mimozemšťany, než s jakými chtěli, zřejmě přineslo Američanům velké rozčarování. Obnovení zdroje zázračných informací, podobných těm, které dostávaly od EBEho, a které by jim umožnily vyvíjet nové, na Zemi neznámé druhy vojenských technologií, se jaksi nekonalo.

Výsledkem možná byla 16. července 1954 přísně tajná porada presidenta Eisenhowera s generálem Nathanem F. Twiningem a ostatními členy skupiny Majestic 12.

Z dostupných materiálů není jisté, zda právě tato porada vedla ke zřízení projektu GLEEM (roku 1966 přejmenován na projekt AQUARIUS). Součástí tohoto projektu byl také projekt SIGMA, jehož cílem bylo navázání kontaktu a komunikace s mimozemšťany. (Projekt SIGMA má podle zprávy MJ 12 pro presidenta Cartera z roku 1976 pokračovat na jedné letecké základně v Novém Mexiku).

Podle některých informací byl totiž projekt GLEEM vytvořen na pokyn presidenta Eisenhowera již v roce 1953.

Ale ať už to bylo jakkoli, každopádně došlo k dalšímu zintenzívnění amerických snah a cílem projektu SIGMA, pokud existoval již předtím, od této chvíle nebylo prosté navázání kontaktu s mimozemšťany, ale navázání kontaktu s „žádoucími“ mimozemšťany, kteří Američanům poskytnou vytoužené informace a technologie.

Roku 1954 údajně president Eisenhower vytvořil také tajné sdružení pod názvem Jason Scholars. Toto sdružení mělo podle některých zdrojů 32, podle jiných 35 členů a Majestic 12 se měla stát jeho vnitřní radou. Tím se okruh zasvěcenců rozšířil a získal se tak „větší záběr.“

Přes toto veškeré vynaložené úsilí však zřejmě trvalo až do roku 1959, než se podařilo s žádanými – „roswellskými“ mimozemšťany kontakt navázat. Teprve tehdy se s nimi podařilo v rámci projektu SIGMA uskutečnit pomocí vysokofrekvenčních radiovln a binárního počítačového jazyka první primitivní komunikaci.

Tito mimozemšťané ale každopádně nezklamali americká očekávání. Nabídli totiž americké vládě svoje technologie výměnou za půdu a možnost provádět genetické experimenty s dobytkem.

A tak byli nakonec – zřejmě po delším jednání a dalších přípravách – pozváni na základnu Holloman.

22. listopadu 1963 byl zavražděn John Fitzgerald Kennedy. Jako jeden z důvodů se nabízí, že by mohl překážet v tom, co se připravovalo, a co mělo následovat. Podle některých pramenů prý zjistil stav věcí a nařídil rozpuštění skupiny Majestic 12.
23. dubna 1964 přistála konečně tři UFO na dohodnutém místě – na letecké základně Holloman u Alamogordo v Novém Mexiku – a dva mimozemšťané hovořili s velitelem základny a dvěma důstojníky zpravodajské služby. Setkání trvalo asi tři hodiny.

Bytosti byly asi 1,60 m vysoké, měly namodrale šedou pleť, jejich orientálně působící oči byly od sebe trochu více vzdáleny, zadní část hlavy měly protaženou, nos byl nápadně velký a zalomený. Na hlavách měly pokrývky obtočené několika širokými pásy, v uších měly náušnice a v rukou držely jakási žezla (údajně překládací přístroj).

Při dorozumívání s nimi měl důstojník letecké zpravodajské služby používat poznatků o mimozemské řeči, které Američané získali od EBEho.

Malí šediví mimozemšťané z Roswellu totiž mají být ve skutečnosti bioroboty, kteří pro tyto dlouhonosé šedivé pracují.

Malí šediví mimozemšťané nemají pohlavní orgány a dokonce ani zažívací trakt. Energii tedy čerpají jiným způsobem než lidé. Jak se píše již ve zprávě týmu Dr. Detleva Bronka (byl také členem skupiny MJ 12), který provedl pitvu prvních čtyř mimozemských mrtvol:

„I když se tato stvoření podobají lidem, biologické a evoluční procesy, které vedly k jejich vzniku, byly zjevně zcela jiné než ty, které se předpokládají u Homo sapiens“.

O propojenosti dlouhonosých šedivých mimozemšťanů s malými šedivými „roswellskými“ by možná mohl svědčit také následující případ:

V noci z 19. na 20. září 1961 byli mimozemšťany uneseni manželé Betty a Barney Hillovi, když se autem vraceli od Niagarských vodopádů do Portsmouthu v New Hampshiru. Betty později v hypnóze vyprávěla, jak jí 1,65 vysoký mimozemšťan, zřejmě velitel posádky (a zřejmě tohoto většího typu), na závěr vyšetření ukázal jakýsi trojrozměrný model, hvězdnou mapu. Během jednoho posthypnotického sezení ji Betty nakreslila, a počítač ji později vyhodnotil jako mapu našeho Slunce a sousedních hvězd v pohledu ze Zeta Reticuli. – Tedy místa, odkud mají pocházet právě ti malí šediví.

Tvrzení všech „amerických“ mimozemšťanů, že pocházejí ze Zeta Reticuli, však někteří ufologové rozhodně odmítají a považují je za záměrnou dezinformaci.

Sami tito mimozemšťané (snad první EBE) prý původně říkali, že pocházejí ze souhvězdí Orionu, ale z jiných hvězd než pozitivní mimozemšťané.

Kdy došlo ke změně jejich postoje, a začali za svou domovskou hvězdu prohlašovat Zeta Reticuli, však není zcela jasné. Jestli k této změně došlo již u prvního EBEho, v rámci jeho „sklonu ke lžím“, nebo jestli k ní došlo až později a toto místo původu pak bylo ve zprávách o EBEovi psaných v pozdější době zpětně doplňováno, nelze z dostupných materiálů jednoznačně určit.

Výsledkem setkání v Hollomanu 25. dubna 1964 byla smlouva mezi mimozemšťany a americkou vládou. Mimozemšťané Američanům nabídli vojenskou technologii výměnou za půdu – základny a za možnost provádět genetické experimenty na dobytku i na lidech.

(Oproti původním nabídkám uskutečněným prostřednictvím radiového spojení, kde se mluví pouze o pokusech na dobytku, tedy došlo k jistému posunu.)

V této dohodě se vláda USA zavazuje, že udrží existenci mimozemšťanů na Zemi v tajnosti, a že nebude zasahovat do jejich akcí. Oni zase na oplátku nemají zasahovat do akcí Američanů.

Mimozemšťané se zavázali předkládat MJ 12 pravidelně seznam unesených osob. Tento bod dohody však později nikdy nedodržovali.

Panují nejasnosti i ohledně toho, zda setkání 25. dubna 1964 bylo prvním, zda nebyla nějaká setkání přípravná, a jestli byl tohoto dne přítomen president, který měl smlouvu podepsat. Údaje, že smlouvu podepsal president Eisenhower tomu odporují, neboť ten byl presidentem pouze do roku 1961. Do té doby mělo být s mimozemšťany udržováno pouze radiové spojení. Mohl by tedy s nimi pouze předem domlouvat podmínky. Smlouvu by pak podepsal až president Lyndon Baines Johnson (1963-69), o kterém však není známo, že by byl do věci tak dalece zasvěcen. Případně ji mohl podepsat Eisenhower v době, kdy již nebyl presidentem, tedy za jakousi „tajnou vládu“, o které se prameny také často zmiňují.

Senátor Cooper uvádí jako datum podepsání smlouvy již rok 1954. (Na druhou stranu klade vznik MJ 12 také až do roku 1954.) Podle něj se již roku 1955 na mnohých místech USA objevovaly zohavené mrtvoly lidí, z čehož bylo zřejmé, že mimozemšťané porušili ujednání. Již v té době měli tito mimozemšťané také spolupracovat se Sovětským svazem (v rozporu se smlouvou) a za pomoci církví používat lidi k pokusům.

Je však možné, že se mýlí, a že se pro nedostatek informací poněkud násilně snaží všechno narazit na jedno kopyto – na rok 1954.

Pokud jde o známou skutečnost, že o únosech lidí a dobytka máme zprávy již z dřívější doby, dá se to vysvětlovat také tím, že jelikož tito mimozemšťané již pokusy na lidech a na dobytku stejně tak jako tak prováděli, do uzavření smlouvy  se příliš nehrnuli.

Protože pro období 1954 – 1964 chybí jakékoliv spolehlivé zprávy z jiných zdrojů, většina ufologů se kloní k datu uzavření smlouvy v roce 1964.

I když samozřejmě nemůžeme vyloučit, že k uzavření smlouvy mohlo dojít již dříve, ale po určitou dobu se nic pozoruhodného či pozorovatelného nedělo. Teoreticky by ve smlouvě mohlo být i přímo stanoveno určité – třebas desetileté přípravné období. Je i možné si představit, že by po deset let Američané pro tyto mimozemšťany pouze budovali podzemní základny, a ke skutečné spolupráci by došlo až po jejich předání a nastěhování.

– Také teprve po roce 1964 se mění politika Spojených států způsobem, že jenom pozemskými pohnutkami ji lze stěží vysvětlit.

Často se mluví o pobytu dalších mimozemšťanů v USA v rámci jakéhosi výměnného programu. Druhý mimozemšťan po EBEovi měl u Američanů zůstat po uzavření této smlouvy v roce 1964, třetí měl přijít roku 1982 (měl být „hostem“ vlády USA ještě roku 1988). Jiné zprávy mluví o šestnácti mimozemšťanech, z nichž patnáct zemřelo.

Pokud jde o pokusy na zvířatech a na lidech:

Do roku 1992 měla federální policie USA nashromážděna hlášení o více než 24.000 případech, kdy rančeři nacházeli záhadně zohavené mrtvoly dobytka a koní. Ve většině případů byla tato zvířata navíc naprosto bez krve. Jiné odhady mluví o 100.000 kusech jen na americkém Středozápadě, což se však nevylučuje.

Americký ufolog a bývalý poradce CIA profesor J. Allen Hynek krátce před svou smrtí prohlásil, že mimozemšťany byl unesen každý čtyřicátý, tj. 2,5% Američanů. Stejné číslo se dozvěděl i britský ufolog Timothy Good z kruhů tajných služeb.

Nejde však jen o známé případy únosů, kdy jsou lidé po provedeném vyšetření, případně dalších procedurách dopraveni zpět, a nic z toho, co se s nimi dělo, si nepamatují. Při genetických experimentech a dalších praktikách mimozemšťanů prý bylo jen v USA usmrceno 600.000 lidí. Podobně jako mrtvoly zvířat, nacházejí se občas i zmrzačená lidská těla zbavená krve či některých orgánů. Poblíž bývají stopy po přistání mimozemských letounů nebo byla jejich přítomnost pozorována svědky.

Američtí mimozemšťané mají údajně používat lidskou krev, podobně jako zvířecí, ke koupelím a k maceraci vlastní pokožky pomocí přikládání tamponů nasáklých krví. Jako důvod, proč to provádějí, se uvádí, že jsou možná natolik zdegenerovaní, že nemají v pořádku krevní oběh a přenos kyslíku do tkání. Dokumenty z Dulce prý naznačují, že lidské tkáně slouží i k jídlu.

Mimozemšťanka Elyense (Lya), tmavovlasá, zelenooká, 190 cm vysoká, z planety Inxtria nebo Aenstria z galaxie Andromeda (obyvatelé planety Aenstrie mají spolupracovat s pozitivními mimozemšťany ze souhvězdí Orion), se kterou se měl setkávat profesor R. N. Hernandez z Mexika v letech 1972 – 1975, jej varovala před jednou skupinou mimozemšťanů, kteří nemají žádné emocionální tělo a kteří násilím unášejí do svých lodí živé bytosti, děti i dospělé. Využívají kyslíku v krvi živých tvorů. Odebírají genetické vzorky k provádění experimentů s plodem a k „ochraně nové rasy“. V jazyce svého národa se nazývají Xhumz a na Zemi přicházejí již 6000 let, protože jejich planeta je ohrožena. Kdybychom zničili naši Zemi, převzali by ji Xhumzové se záměrem nově ji kolonizovat.

– Jinými slovy, aby mohli Zemi obsadit a prošlo jim to u ostatních skupin mimozemšťanů nebo, jak se můžeme dočíst ve zprávách kontaktérů (kontaktovaných osob), u jakési Galaktické federace, musí věc nastražit tak, aby to vypadalo, jako že pozemšťané Zemi zničili sami. Nebo to musí udělat někdo nebo něco pro ně. (Tedy nějaká skupinová duše, která je ovládá a používá jako svůj nástroj.)

Tento popis se zcela zjevně týká právě mimozemšťanů, kteří nesou odpovědnost za četné únosy a „mrzačení“ dobytka ve Spojených státech.

Ostatně, vždyť tito američtí mimozemšťané sami údajně tvrdili, že pocházejí z rudé pouštní planety, jejímuž slunci hrozí záhuba.

Podle řady ufologů se tito dlouhonosí mimozemšťané vzhledem shodují s vyobrazeními bohů na sumerských, akkadských a asyrských reliéfech (tedy na území dnešního Iráku), v menší míře i na egyptských. Za prvotní bych však považoval Sumer. Pokud jde o Egypt, nejspíše šlo převážně o vliv sousední kultury.

Američtí mimozemšťané tvrdí, že navštěvují Zemi 25.000 let. Říkali, že jsou našimi přáteli a že vytvořili lidstvo zkřížením s primitivními primáty. Výsledkem údajně byl člověk cromagnonský. Pomocí genetické manipulace prý stále více usměrňovali jeho vývoj a i teď prý mají zájem provádět genetické šlechtění pozemšťanů.

To všechno je samozřejmě nesmysl, protože cromagnonský člověk před 25.000 lety již dávno existoval. A pokud jde o jejich současné genetické experimenty, ty mají očividně také zcela jiný účel.

Americká vláda jim však uvěřila.

Pokud jde o souvislost se Sumerem, pak oněch 6000 let, které uváděla Lya, docela dobře odpovídá. – V každém případě je to zcela v souladu s tím, co dnes víme o naší historii a prehistorii.

Je docela dobře možné, že právě od té doby začali negativní mimozemšťané ovlivňovat vývoj na Zemi. – Postupně zlikvidovali vyspělé matrilineární kultury (například v poříčí Indu a ve Středozemí) a počínaje oblastí Sumeru, začali po Zemi rozšiřovat opačné chápání mužské a ženské polarity, patriarchát, manželství a otrokářství. – Jinými slovy, začali systematicky likvidovat heterosexualitu, hlavně pokud jde o sex spojený s citem.

Tato poslední věta může mnohým lidem znít zcela nepatřičně nebo přinejmenším podivně. Mnozí budou tvrdit, že je to „přitažené za vlasy“, aniž by si uvědomili, že právě přitahování za vlasy patří mezi patriarchální praktiky, od kterých se distancuji.

Je však třeba si uvědomit, že podstatou každého kultu je potlačení přirozených citů, a obrácení toho, co v lidech z citů ještě zbylo, směrem ke kultu. (Stačí si například vzpomenout na zde donedávna všudypřítomné fráze o milování Sovětského svazu.) – A v případě Sumeru, sumerských bohů, tito mimozemšťané podle všeho kult sebe samých vytvořili.

Až donedávna tradovaná tvrzení (podle toho, v jaké literatuře se nacházejí, se navíc obávám, že se jedná o marxisticko-leninský výklad dějin), že patriarchát byl nezbytným stupněm ve vývoji společnosti, bez kterého by nebyl možný žádný pokrok, poněkud pokulhávají. Těžko totiž mluvit o pokroku, když se dnes již ví, že kultury, které patriarchátu předcházely, byly v mnoha ohledech, a to právě v těch podstatných, vyspělejší. A také nelze v případě patriarchátu mluvit o vývoji, když se s největší pravděpodobností nikde nevyvinul. Všude byl totiž násilím importován. Naopak tedy na celém území svého výskytu původní vývoj přerušil.

Je možné, že negativní mimozemšťané v dřívějších dobách i dobu svého příchodu, spadajícího do období zhruba před 6000 lety, po pravdě uváděli (i EBE prý původně „mluvil“ o asi 5000 letech). Na druhou stranu se ale zase prohlašovali za stvořitele Nebe i Země, z čehož pak vzniklo dlouho tradované stáří Země kolem 6000 let, kterého se tak pevně drželi zejména církevní „vědci“. Když nyní mimozemšťané viděli, že s takovými báchorkami už neuspějí, trochu posunuli dobu příchodu, a své „stvořitelství“ omezili na člověka. S těmi 25.000 lety však i tak poněkud podcenili pozemské znalosti.

Podle některých pramenů je možné, že sem před 25.000 lety skutečně přišli, byli však, jak sami uvádějí, vyhnáni – v době asi před 18.000 lety, a znovu přišli zřejmě až před zmíněnými 6000 lety.

Pokud jde o další název, který pro sebe tato skupina mimozemšťanů používá – inteligence Gizeh, ten je již zcela zavádějící. Jednak lze pochybovat o vhodnosti slova inteligence, ale hlavně neměli nikdy nic společného s egyptskou Gizou nebo s egyptskými pyramidami, jak se nám snaží tímto názvem podstrčit.

Američtí mimozemšťané sami prohlásili, že vytvořili všechna pozemská náboženství jako prostředek k „řízení vývoje“. Potvrdili prý, že vždy stáli za všemi zlými událostmi a manipulovali lidskou rasou pomocí náboženství a satanismu. Díky jejich působení vznikaly i některé tajné společnosti sledující získání moci a v řadě případů úspěšně ovlivnili některé „osobnosti“ (Napoleon, Hitler, patrně také Stalin a dnešní „pravicoví“ politici). Údajně jsou původci nacistických mystických řádů a skupin používajících černou magii, které odvozují svůj původ od tibetské černé magie (tibetských Červených čepic, se kterými němečtí vědci a esoterici navázali úzký kontakt již kolem přelomu devatenáctého a dvacátého století).

Satanismus se však podle všeho zdá být řízen spíše z Vatikánu, zdá se být spíše něčím jako esoterním katolicismem, takže to v jeho případě pravděpodobněji vypadá na nepřímé působení. – Například inkvizice nebyla v žádném případě nějakým „bojem proti satanismu“, jak se nám dosud snaží katolická církev namluvit, ale satanismem samým, a to v té nejryzejší podobě.

Úmysly negativních mimozemšťanů nejsou zcela jasné. Ze zpráv o únosech vyplývá, že kromě odebíraného genetického materiálu, který používají k výrobě dalších biorobotů, je na lidech zajímají hlavně emoce.

Úvahy některých autorů, že tito mimozemšťané zkoumají naše emoce, které jim zřejmě chybějí (protože, jak uvedla například mimozemšťanka Lya, nemají žádné emocionální tělo), že je to něco, co je na nás zřejmě nejvíc zajímá a tak dále, však občas vyznívají až v tom smyslu, jako kdyby emoce byly něčím, co nám závidějí, jako kdyby je od nás chtěli získat, nějak si je vypěstovat. Například Whitley Strieber nabývá až dojmu, že jim jde o to, vytvořit s námi nějaké společenství. Jelikož však byl, jak sám popisuje, mimozemšťany unášen, může být tento jeho dojem zkreslený a může jít o záměrnou manipulaci ze strany mimozemšťanů.

Podle jejich působení na pozemský vývoj je totiž naopak až příliš zřejmé, že emoce jsou právě tím, co se očividně snaží u lidí za každou cenu zlikvidovat. A tak jejich zájem o emoce nemusí být pozitivní v tom smyslu, že by je chtěli také získat, aby tím urychlili svůj vlastní vývoj, a výzkum může být naopak zaměřen na to, jak city u lidí zlikvidovat co nejlépe a co nejrychleji. Ovládat bezduché roboty je snadnější než ovládat lidi, kteří mají svůj vlastní citový život.

Američané svým mimozemským spojencům údajně vybudovali nejméně přes sto podzemních základen ve vojenských prostorech USA. Nacházejí se, mimo jiné, v Novém Mexiku a na území základny vojenského letectva Nellis ve státě Nevada – pod vyschlým jezerem Groom Lake v oblasti 51 (známé jako Dreamland), která je dnes nejsilněji střeženým prostorem v USA, a dále pod indiánskými rezervacemi ve státech Utah, Colorado, Nové Mexiko a Arizona.

Dvě základny byly určeny pro společné užívání. Byly to laboratoře mimozemšťanů na základně Achuletta Messa u Dulce v Novém Mexiku, kde probíhaly pokusy na lidech a výroba biorobotů, a dále území známé jako S 4, u vyschlého jezera Papoose Lake, asi 15 mil jižně od Groom Lake v Nevadě (jiná určení místa zní: asi 7 mil jižně od západních hranic území 51, nebo jihovýchodně od Groom Lake, v blízkém okolí Sunspotu, Datilu a Pie-Townu), kde docházelo a snad ještě dochází k výměně technologií.

Vzhledem ke stupni utajení těchto projektů není vyloučeno, že existují ještě další základny, o kterých zatím nemá veřejnost ani tušení. Ani rozpory v umístění nemusejí ještě nic znamenat. Základny jsou údajně značně rozsáhlé, jsou navzájem propojeny tunely – a mohou tedy mít více východů.

Stavba těchto základen byla ze značné části financována nelegálním dovozem drog z Jižní Ameriky. Pašování organizoval George Bush, (podle senátora Coopera člen MJ 12), budoucí president USA a obchodní ředitel Zapata Oil Company v Texasu. Drogy byly převáženy rybářskými loděmi na Bohrinseln a odtamtud na pevninu zásobovacími loděmi, které nepodléhaly celním kontrolám. Bush v této věci zorganizoval spolupráci s CIA. Mezitím se však prý objevily i další metody, jak drogy do země ilegálně dopravovat.

Každopádně je zajímavé, že toto Cooperovo tvrzení – obvinění presidenta USA z miliardových obchodů s drogami, nebylo pokud vím nikdy soudně napadeno.

Návrat kokainu do USA ve větší míře se však klade až do roku 1970 (předtím se přidával do roku 1900 do Cocacoly). – To by ovšem také spíš svědčilo pro datum uzavření smlouvy s mimozemšťany až v roce 1964. Zavedení trhu s drogou sice několik let trvá, ale šestnáct let by bylo trochu moc.

I šest let je sice dost, ale pro to se nabízí vysvětlení. CIA totiž zprvu experimentovala s LSD a má se za to, že zpočátku i podporovala jeho šíření. Také kokain zkoumala CIA již na počátku padesátých let a závěrem bylo doporučení k jeho dalšímu výzkumu. Na LSD ji však zpočátku fascinoval fakt, že šlo o nejúčinnější drogu – k vyvolání účinku stačí nepatrné množství. Výzkum LSD probíhal v rámci projektu Bluebird, který byl v srpnu 1951 přejmenován na Artichoke. LSD však Američany zklamalo, protože na rozdíl od opiátů není návykové a navíc jeho účinky jsou nepředvídatelné. (Možná je i vyděsilo, že někteří terapeuti LSD úspěšně používali při léčbě frigidity.)

6. října 1966 proto bylo v Kalifornii užívání LSD zakázáno. Roku 1967 přebírá obchod s halucinogeny Cosa Nostra (a spolupráci CIA s mafií snad není třeba připomínat). V roce 1968 bylo držení LSD překlasifikováno na těžký zločin. Na podzim roku 1969 pak president Richard Milhous Nixon inicioval operaci Intercept na odříznutí zdrojů mexické marihuany a CIA hned na to začala pašovat heroin z jihovýchodní Asie. Prováděla to tím způsobem, že její spolupracovníci vycpávali mrtvoly amerických vojáků, kteří zahynuli ve Vietnamu a jejichž těla byla přepravována do vlasti, balíčky s touto drogou. Teprve potom nastoupil Bush s rozsáhlým pašováním kokainu.

Pokud jde o úvahy, že musely být ještě další zdroje černých peněz, nabízí se hned jedna možnost, která je očividná, a přesto se o ní moc nemluví. Je to ropa z arabských zemí. Podle Amitai Etzioniho se cena rovná výrobní náklady plus moc, a Arabové zpočátku žádnou moc neměli. Nebyl tedy žádný důvod, proč by měli za ropu dostávat víc, než kolik dostávalo Československo od Sovětského svazu za uran. Bylo možné ropu prohlásit za majetek světového společenství, a nezaplatit vůbec nic. Bylo možné těžit ropu vlastními společnostmi ve vlastní režii a dané zemi zaplatit nějakou směšnou částku, jako dnes chtějí zaplatit zahraniční těžební společnosti České republice za zlato.

Nic takového se nestalo a arabským zemím se pro nic za nic cpaly miliardy dolarů. Udělat ze dne na den z poháněče velbloudů miliardáře musí mít nějaký důvod. A tím důvodem nejspíš bude, že pak část těchto příjmů vrací jako nikým nekontrolovatelný proud špinavých peněz.

Nesmyslný rozvoj automobilismu a nahrazení téměř všech jiných zdrojů energie ropou tedy neprosazovaly jenom petrolejářské lobby pro svoje vlastní obohacení, ale také tajné služby kvůli získání černých peněz.

OPEC (Organizace zemí vyvážejících ropu), jejímž úkolem bylo zvednout cenu ropy, vznikla 14. září 1960 v Bagdádu. – Vznikla tedy v době, kdy se Američané pravděpodobně dohadovali s mimozemšťany ohledně stavby základen…

Zastavení pozitivního vývoje

Šedesátá léta byla známou dobou uvolnění, dobou hippies a bezplatné lásky (free love). Ne však na dlouho. Hippies byli brzy rozprášeni brutálními policejními zásahy (i za pomoci střelby), mladí Američané nahnáni do války, marihuana a LSD vytlačeny kokainem.

Zajímavé je, že kokain je údajně jediná droga, na kterou není možné navyknout zvířata. Mohlo by to svědčit i o jeho mimozemském původu.

(Ostatně nejen zvířata jsou tak citlivá. Neexistuje hudební styl, který by byl bytostně odporný více lidem než „rap“, který je svázán s kokainem snad ještě víc než dechovka s vepřovým. Jde vyloženě o kokainovou „kulturu“. Hudba vytvořená umělci kouřícími marihuanu a užívajícími LSD – Beatles, Rolling Stones atd., je naopak příjemná i lidem, kteří tyto drogy neužívají.)

Podívejme se však na politické události následující bezprostředně po setkání Američanů s negativními mimozemšťany na základně Holloman dne 25. dubna 1964. Není to bez zajímavosti:

2.- 4. srpna 1964 začíná válka ve Vietnamu. Cílem je jednak nahnat revoltující mládež do války a tak zlikvidovat „šedesátá léta“ a nastolit „normalizační“ atmosféru, jednak získat armádu vycvičenou v boji, pro zamýšlené plány na dobytí celého světa.

5.- 11. září 1964 byla PLO prohlášena za oficiální organizaci Palestinců.

Tato událost sama o sobě není až tak význačná. Události ohledně Palestinců však dobře ilustrují skutečnost, jak postupně dochází k odvratu USA od Izraele, a k jejich přechodu na stranu arabských států. Postupně tak přestává platit, že by v USA měli na vládu vliv bohatí Židé (třebaže si mnozí lidé dosud myslí, že tomu tak je), a k rozhodujícímu slovu se naopak dostává arabský kapitál. – Dnes je arabský kapitál například i v CNN.

Proč by se velmoc, jako jsou USA, nechala takovým způsobem ovládnout několika rozvojovými zeměmi, lze dost těžko vysvětlit. Pokud ovšem neuvažujeme o jakémsi podivném spojenectví a ústupcích konaných kvůli proudu miliardových částek černých peněz.

14. října 1964 byl v Sovětském svazu odvolán z funkce Nikita Sergejevič Chruščov. Nastupuje Leonid Iljič Brežněv. Třebaže by se dalo říci, že šlo o „vnitropolitickou událost“, Američané k ní zcela nepochybně přinejmenším nepřímo přispěli právě rozpoutáním vietnamské války. Chruščov musel sovětským maršálům za dané situace připadat příliš mírný – zcela nekompetentní pro vedení války takového rozsahu, a tak se postarali o jeho výměnu.

Tím však zdaleka všechno nekončí, a i další události šedesátých let probíhají ve zcela stejném duchu:

V březnu 1965 se v Rumunsku stává generálním tajemníkem ÚV RKS Nicolae Ceausescu. Postupně nastoluje jeden z nejtotalitnějších režimů. Zejména bylo za jeho vlády v Rumunsku přísně zakázáno provádět potraty, a přikázáno plodit. Podle odhadů tam jen při pokoutních potratech zemřelo nejméně třicet tisíc žen.

Málo známá je skutečnost, že velmi intenzívní „družbu“ s Rumunskem měla Kanada. Zvláště v době, kdy v Kanadě vládla Američany dosazená „progresivně konzervativní“ strana. (Mimochodem šlo také o diktaturu „francouzské“ a katolické menšiny, která nečiní zdaleka ani čtvrtinu obyvatel v této jinak převážně „anglické“ a protestantské zemi.)

Na první pohled zní dost absurdně, že za Ceausescova teroru, kdy bylo zcela vyloučeno, že by mohl někdo z Rumunska vycestovat na Západ za prací, mělo Rumunsko s Kanadou smlouvu zabraňující dvojímu zdanění. Ne už, pokud se dozvíte, že neblaze proslulí příslušníci rumunské tajné policie Securitate pomáhali Kanadě s budováním tajných služeb. Jmenovitě tajných organizací, jejichž úkolem bylo terorizování anglicky mluvícího obyvatelstva. Kanada také byla posledním státem, který po svržení a zastřelení Ceausesca a jeho manželky Eleny (25. prosince 1989) uznal novou rumunskou vládu.

Roku 1967 přejímá vedení v PLO Jásir Arafat.

13. května 1967 se v Indii stal presidentem muslim Zákir Husajn.

5.- 11. června 1967 proběhla na Blízkém východě šestidenní válka. Zamýšlená likvidace Izraele poněkud nevyšla. Izrael naopak obsadil rozsáhlá území.

Pokud jde o údaje, občas uváděné ve sdělovacích prostředcích, že Izrael přinutil tři a půl miliónu palestinských Arabů žít v exilu, existují i jiná čísla: V Izraeli žilo v době vzniku izraelského státu 760.000 Arabů.. Z nich za války roku 1948 uprchlo necelých 600.000. Na druhou stranu muselo v té době uprchnout také 800.000 Židů, kteří žili na arabských územích. Na počátku 90. let již bylo v Izraeli Arabů 765.000, tedy víc než před válkou v roce 1948.

Skutečnost, že se za Palestince prohlásily milióny osob nejrůznějších národností po celém světě, aby si zajistily beztrestnost a ekonomické výhody, je věc jiná. – Například v Kanadě v 80. letech stačilo, když někdo prohlásil, že je Palestinec, a hned mohl přednostně dostat dobře placené místo imigračního úředníka.

Nedotknutelnosti Palestinců využíval i Sovětský svaz, který na západ vysílal své agenty a teroristické skupiny jakožto údajné Palestince..

4. dubna 1968 byl v USA zavražděn černošský aktivista, baptistický pastor Martin Luther King. Nemyslím, že by americké vládě mohl až tak vadit jeho boj za občanská práva černochů. Ta ostatně později sama tohoto „boje za práva menšin“, podobně jako tolik dalších vlád, obratně zneužila k potlačení práv bílé většiny a k podpoře růstu kriminality. Mohl jí však na Kingovi vadit jeho odmítavý postoj k válce ve Vietnamu.
5. června 1968 byl v předvolební kampani zavražděn presidentský kandidát za demokratickou stranu Robert Francis Kennedy. Vrahem byl Jordánec.
6. července 1968 v Iráku opět uchvátili moc důstojníci strany Baas. Jedním z organizátorů a vůdců převratu byl Saddám Husajn.
7. srpna 1968 vpadla sovětská a jiná „spřátelená“ vojska do Československa. „Pražské jaro“ bylo potlačeno a byl nastolen „normalizační“, asexuální režim.

(I když je všeobecně známo, že všechny totalitní režimy bývají asexuální, asexualitu „normalizačního“ režimu můžeme dokonce i matematicky dokázat. Jelikož počet otěhotnění na počet souloží se v tak velkém souboru, jako jsou obyvatelé celé republiky, až tak rychle nemění, je možné pokles množství sexu ve společnosti statisticky vyvodit z množství potratů. A počet potratů v České republice po roce 1969 drasticky klesá. – Na původní úroveň se dostává až teprve roku 1982.)

Na rozdíl od vžitých představ však v Československu po srpnu 1968 nešlo o „sovětskou okupaci“, ale daleko spíše o slovenskou okupaci.

V Československu byla k moci dosazena téměř výhradně slovenská vláda. Koloval zde tehdy známý vtip: „Kde spí naše vláda, když je na návštěvě v Bratislavě? Odpověď byla: Všichni spěj doma, jen Štrougal (jako jediný Čech) v hotelu.“ Slováky byla také obsazena téměř všechna vedoucí místa, slovenština se stala de facto úředním jazykem (všechny formuláře byly ve slovenštině, a i na sáčku s rozinkami stálo: „Hrozienka, Baliarne obchodu Praha“), značně se zvýšil tok peněz z Čech a Moravy na Slovensko. Životní úroveň a míra občanských svobod v České republice byla snížena pod úroveň Slovenské republiky. Slovenska se však normalizace téměř nedotkla. V České republice se naproti tomu Slováci začali chovat jako konkvistadoři v dobyté zemi.

Tento stav přes všechny změny až do velmi nedávné doby v nepříliš změněné míře přetrvával.

5. října 1968 začíná v Severním Irsku katolická IRA vyvražďovat protestantské, převážně heterosexuální obyvatelstvo. Jelikož v Jižním Irsku je heterosexualita přísně zakázána, cílem Vatikánu v této válce (místní lidé alespoň na rozdíl od sdělovacích prostředků daný stav válkou nazývají) zřejmě je, obsadit i Severní Irsko a zakázat heterosexualitu i tam.

– Možná trochu nesrozumitelné. – Možná je na místě, abych trochu objasnil, proč tak jednoznačně ztotožňuji zákaz potratů se zákazem heterosexuality.

Zákaz potratů měl sice dříve u některých militaristických režimů ještě další, dalo by se říci „pragmatický“ aspekt, a to snahu, aby měl stát co nejvíc vojáků. Potrat byl proto klasifikován jako „zločin proti bezpečnosti státu“. V dnešní době je již tento rys vcelku zanedbatelný – mít ještě větší „armádu“ nezaměstnaných není pro žádný stát nějakou velkou výhodou.

Jelikož však ani žádný jiný z důvodů, často či méně často uváděných pro zakazování potratů, neobstojí logickému rozboru (zabýval jsem se tímto tématem podrobněji v několika svých pracích), jako hlavní důvod zákazu potratů se mi prostě jeví snaha o potlačení heterosexuality.

Zde se nemohu příliš rozepisovat do podrobností, a tak, pokud nebudu ani po přečtení následujícího textu srozumitelný, prostě se tím nezatěžujte a jenom vezměte na vědomí, že v této knize se terminologicky zákaz potratů rovná zákazu heterosexuality a naopak.

Roku 1968 Vatikán vydává encykliku Humanae vitae zakazující heterosexuální sex.

Cílem zákazu potratů a antikoncepce ze strany Vatikánu je, aby sex nemohl být spojován s citem, ale aby byl naopak vždy a za všech okolností spojován se strachem. Připomeňme si, že i jediný způsob „antikoncepce“, který Vatikán po jistou dobu toleroval – využívání neplodných dnů, se přezdívá „vatikánská ruleta“.

O nějakých „etických“ motivech, které by za těmito zákazy stály, odmítám diskutovat mimo jiné z jednoho prostého důvodu:

Encykliku Humanae vitae vydal papež Pavel VI., vlastním jménem Giovanni Battista Montini, který byl v době, kdy byl ve Vatikánu státním podtajemníkem pro řádné záležitosti a v „důvěrném styku“ s Piem XII., podle amerických zpravodajských zdrojů blízkým přítelem ustašovského „poglavnika“ Ante Paveliče, jednoho z nejmasovějších vrahů, který nechal vyvraždit přes jeden milión lidí. Montini po válce Paveličovi pomáhal dva roky se skrývat na vatikánském území a nakonec mu pomohl k útěku do Argentiny 13. září 1947.

Roku 1969 vychází Satanská bible (autorem je Anton Szandor La Vey, který založil roku 1966 v San Franciscu Satanovu církev). Satanismus se rychle šíří a již roku 1974 satanisté tvrdí, že mají 25.000 členů. Počet lidských obětí zabitých při satanistických obřadech se odhaduje již kolem roku 1990 jen v USA na statisíce.

(Pokud údaje vycházejí z počtu pohřešovaných, bude těžké rozlišit, kolik jich zabili satanisté, a kolik mimozemšťané při získávání lidské krve a lidských orgánů).

Satanismus se hlavně orientuje na rituální pedofilii, sadismus a skatofilní praktiky. I když samozřejmě nezapomíná ani na homosexualitu. Jak píše Richard Cavendish, ve Spojených státech dnes existují sabaty homosexuálních čarodějníků a lesbických čarodějnic.

Prohlašování potratu za vraždu také, přinejmenším v Americe, úzce souvisí se satanismem. Méně odvážné satanistické skupiny, které si netroufnou na skutečné lidské oběti, náhradou za ně přivádějí své členky do jiného stavu, pak provedou potrat a embryo snědí. Nutně potřebují ideologii, která by toto jejich jednání vydávala za skutečnou lidskou oběť. Protipotratistické hnutí je proto v USA se satanismem úzce provázané.

Lidem jsou tedy zhruba ve stejné době předkládány dvě varianty, z nichž oficiální katolická preferuje, byť neoficiálně, hlavně homosexualitu, satanistická pak sadistické a skatofilní praktiky. Ani jedna z nich však nepřipouští sex spojený s citem.

Paralelně tak tedy vedle sebe existuje kult neomylného papeže a kult satana.

(Připomeňme si, že dogma o neomylnosti papeže není nějaký přežitek ze středověku, naopak bylo prosazeno až na Vatikánském koncilu, 18. července 1870. Důvod byl velice prozaický: v té době Vatikán přišel o svá rozsáhlá území – ještě roku 1859 ovládal v Itálii 41.140 km2 včetně celého Říma, a tak, když nemohl moc nad poddanými uplatňovat přímo, vymyslel si k jejich ovládání absolutní autoritu papeže.)

Za zákazem potratů a antikoncepce ze strany Vatikánu však možná stojí také snaha podporovat praktiky negativních mimozemšťanů – násilné oplodňování unesených žen a následné odebírání embryí ve třetím až čtvrtém měsíci, podle jiných zpráv i v ranějším stádiu. Vždyť ženy poslušné papežových příkazů jsou pro takové mimozemské genetické experimenty či „výrobní postupy“ ideálními objekty.

16. července 1969 byl v USA schválen Zákon o vesmíru, ve kterém jsou podle §1211 kontakty s mimozemšťany trestné a na člověka, který se s nimi dostane do kontaktu je možno uvalit neomezenou karanténu pod ostrahou. Existují domněnky, že jde o opatření pro případ, že by někdo kontaktoval pozitivní mimozemšťany.
17. října 1969 byl zastaven projekt BLUE BOOK. Je pravda, že důležitost tohoto projektu postupně klesala až na úroveň jakési veřejné ohlašovny či úřadu pro styk s veřejností. A veřejnost již zřejmě byla v USA v té době natolik „znormalizovaná“, že nepovažovali za důležité jí vůbec něco říkat. Z UFO se již dávno stala science-fiction, a všichni, kdo v něco takového věřili, byli prohlášeni za blázny. Projektu již možná nebylo třeba.

Obojí však mohlo být také reakcí na konflikt s mimozemšťany.

Roku 1969 totiž mělo dojít na základně v Dulce k ozbrojené konfrontaci s mimozemšťany. Mimozemšťané údajně zajali americké vědce, kteří pro ně pracovali, Američané se je pokusili neúspěšně osvobodit, při čemž zahynulo 66 vojáků. Po tomto střetu byly nejméně na dva roky zmraženy vzájemné vztahy, nakonec však došlo k urovnání a byla obnovena spolupráce, která existuje dodnes.

A velice úzká, podle toho, že se dnes podle výpovědí unesených osob na únosech někdy podílejí vrtulníky létající bez světel a unesení jsou dopravováni do podzemních základen, kde jsou přítomní i američtí vojáci.

Udobřování zřejmě začalo z americké strany. – Již roku 1970 opatřují Američané další černé peníze pašováním kokainu. Možná šlo o přislíbení stavby dalších základen. V sedmdesátých letech byla postavena například zmíněná „společná“ základna S 4, nacházející se jižně od oblasti 51 v Nevadě.

Shodou okolností byla sedmdesátá léta také dobou ropné krize, kdy OPEC prudce zvýšil cenu ropy, což vedlo až k celosvětovému hospodářskému poklesu. Podle toho, co jsem již naznačoval ohledně logických nesrovnalostí týkajících se obchodu s ropou, mohl být důvodem zdražení ropy také požadavek značných částek černých peněz, potřebných na stavbu dalších základen.

V dokumentech z Dulce jsou popisovány nejhrůzostrašnější pokusy na lidech. Také se popisuje 40 lidí, zbavených vlastní vůle a připoutaných k různým přístrojům, které z nich průběžně odebíraly různé látky, jako hormony a enzymy.

Podle toho by přes veškerou technickou vyspělost mimozemšťanů jejich biochemie nebyla příliš na výši.

Pokud je pravdou, že z mimozemských laboratoří později vyšel AIDS, tak to už se těmto mimozemšťanům vůbec nepovedlo. Cílem by jistě byla likvidace nebo alespoň výrazné omezení heterosexuality. Malým nedopatřením ale je, že pravděpodobnost přenosu při homosexuálním styku je několiksetkrát vyšší než při heterosexuálním (respektive při análním než při vaginálním). Takže tím nakonec ohrozili své pozemské spolupracovníky, kteří jsou převážně homosexuálními deprivanty.

Američané se pak tento „nedostatek“ viru HIV alespoň pokoušeli nahradit prolhanou kampaní, kdy se snažili zastrašit heterosexuály tvrzením, že AIDS se přenáší naopak převážně heterosexuálním stykem, a že jedině homosexualita je bezpečná.

(Deprivantství, závažná narušenost citové a hodnotové oblasti, velmi často vzniká poruchou vazby k matce, zejména její neexistencí, v raném dětství. Tato vazba mimo jiné určuje sexuální zaměření. Proto se deprivanti zpravidla stávají homosexuálními. Pokud deprivantství vzniklo až v pozdějším věku například poškozením mozku, může být orientace na opačné pohlaví zachována. V důsledku citové nedostatečnosti však ani pak není zdravý heterosexuální vztah možný.)

Sbírání sil k útoku

Je zajímavé si povšimnout, že v letech 1969-1988 se v podstatě nikde ve světě nic významného nedělo. Euforie šedesátých let vyprchala, hippies a s nimi sexuální revoluce byla úspěšně zlikvidována, marihuana byla vytlačena kokainem, naděje, že „v roce šedesátém šestém už bude všude mír“ pohasly. Bylo to období nudy a bezmoci.

Aby se nic podobného šedesátým létům nemohlo opakovat, byl Timothy Leary, který stál u zrodu „psychedelické revoluce“, v únoru 1970 odsouzen k dvaceti letům vězení. Když se mu podařilo utéci a později byl chycen v Afghánistánu, prodloužili mu trest o dalších pět let.

Začátek tohoto období byl zřejmě poznamenán konfliktem s mimozemšťany v Dulce. Ale asi i potom bylo ještě třeba obyvatelstvo pořádně „vydusit“, než bylo možno přistoupit k frontálnímu útoku. – Celé toto období bychom tedy mohli nazvat jakýmsi „dušením pod pokličkou“.

Na druhou stranu v této době probíhá překotný vývoj vojenských technologií a na klíčová místa ve světě jsou dosazovány „vhodné osoby“.

11. září 1973 převzal v Chile moc generál August Pinochet. Převrat podpořila CIA částkou víc než 8 miliónů dolarů. I když Pinochet v březnu 1990 odstoupil, fašistický režim v Chile přes změnu jména trvá dál – což se velmi jasně ukázalo na jejich hysterickém domáhání se vrácení Pinocheta po jeho zatčení ve Velké Británii, a heterosexualita je tam stále přísně trestána. Tento teror se však poněkud míjí účinkem. – Chile je zemí, která má na počet obyvatel největší počet potratů, navíc všech prováděných pokoutně.

6.- 25. října 1973 proběhla válka Jom Kippur. Egypt a Sýrie zaútočily na Izrael. Tento pokus o likvidaci Izraele opět nevyšel.

20. ledna 1977 nastupuje do úřadu americký president, demokrat Jimmy Carter. Jak slíbil v létě 1976 ve volební kampani, vydává rozkaz k odtajnění části materiálů o UFO. Výsledkem bylo zpřístupnění přes 20.000 stran doposud tajných dokumentů vojenského letectva USA a dalších institucí. Carter osobně si představoval odtajnění ve větším rozsahu, a sám byl množstvím zpřístupněných materiálů a jejich vypovídací hodnotou zklamán. I tak si však nadělal spoustu nepřátel, v první řadě George Bushe, který jej proto později odstranil.

Carter také uvolnil miliónovou částku na financování Spielbergova filmu „Blízká setkání třetího druhu“ z roku 1978.

Roku 1977 v Británii propuká punková éra – ve zcela jiném duchu než byla šedesátá léta.

Na podzim 1978 USA zahájily SDI, strategickou obrannou iniciativu – vývoj komplexního obranného systém proti „napadení“ z kosmického prostoru. Jde o známý program Star Wars, „Hvězdných válek“.

16. října 1978 se papežem stává Jan Pavel II., snad největší nepřítel potratů a heterosexuality vůbec. Jeho volbě předcházela volba papeže Jana Pavla I. Ten byl zvolen dne 26. srpna 1978 a po 33 dnech pravděpodobně zavražděn. Podezřelou okolností totiž je, že nebylo provedeno žádné ohledání mrtvoly ohledně zjištění příčiny smrti. Jako jedna z možností se uvádí, že byl zavražděn proto, že chtěl zrevidovat encykliku Humanae vitae.

Jan Pavel II. byl za války tři roky nezvěstný, a jako jedno z vysvětlení se nabízí, že pracoval jako německý agent. Vysvětlování těchto chybějících tří let v jeho životopise tím, že byl v té době ženatý a pak ovdověl nebo se snad i rozvedl, a že to chtěl utajit, je zjevně snahou vykreslit ho jako „normálního“ a získat mu tak širokou popularitu. Ani jeho tvrzení, že v té době tajně studoval teologii, není příliš přesvědčivé. Na druhou stranu by jeho pozdější, až patologická nenávist k ženám a k heterosexualitě vůbec s nějakým problematickým partnerským svazkem, možná i s nešťastným manželstvím souviset mohla.

18. listopadu 1978 došlo k údajné sebevraždě více než 900 členů sekty „Svatyně lidu“ v Jonestownu (po jejím vůdci Jimu Jonesovi) v Guayaně. Podle jiných informací šlo o likvidaci nepohodlných svědků – osob, na nichž Američané prováděli pokusy s praním mozků.
19. března 1979 byl v Grenadě svržen demokratický premiér sir Eric Gairy komunistickou guerillou, vedenou teroristou Maurice Bishopem, a podporovanou USA. Premiér Gairy totiž od 7. října 1975 až do března 1979 opakovaně prosazoval, aby se OSN zabývalo záležitostmi ohledně UFO, a nevypadalo to, že by se chtěl nechat jakýmkoli způsobem odradit.
20. února 1979 se v Íránu dostává k moci ajatolláh Chomejní.
21. května 1979 se ve Velké Británii stává první tajemnicí Margaret Thatcherová.

Později se prokázalo, že byla placena z Íránu. – I v našich sdělovacích prostředcích proběhly zprávy o velmi podezřelých „obchodech“ jejího syna s Íránem.

(Úmyslně používám výraz „první tajemnice“, protože překládat v tomto případě výraz prime minister jako premiér nebo předseda vlády či ministerský předseda mi připadá nepřesné. Ve Velké Británii a v Kanadě se k moci automaticky dostává první tajemník vládnoucí strany – a to velmi podobným způsobem, jako se v komunistických státech automaticky dostával k moci první tajemník komunistické strany. Další paralelou s Východem je, že i podle názoru vzdělané části západního obyvatelstva jsou jak britská konzervativní, tak kanadská „progresivně konzervativní“ strana stranami stalinského typu.)

V červnu 1979 se v Iráku dostává k moci Saddám Husajn.

25. dubna 1980 ztroskotal americký pokus osvobodit rukojmí v Íránu. Dva vrtulníky se zřítily, třetí se srazil při tankování s cisternovým letounem. Šlo o jasnou sabotáž. Vrtulníkům totiž byly odmontovány vzduchové filtry u motorů, a tak se při letu nad pouští zadřely pískem.

Šlo o známou „teheránskou aféru“, kterou podle všeho zinscenoval bývalý ředitel CIA (ředitelem CIA byl v letech 1976-77) George Bush, aby odstranil prezidenta Jimmiho Cartera, který si ho znepřátelil odtajněním některých materiálů o UFO. Tato aféra začala tím, že dne 4. listopadu 1979 došlo k přepadení amerického velvyslanectví v Teheránu a bylo zajato 52 rukojmí. Rukojmí byli propuštěni, zřejmě podle dohody Bushe s Teheránem, až když byl Carter odstraněn a do úřadu nastoupili Ronald Reagan jako president a George Bush jako vicepresident.

21. září 1980 začala válka Iráku s Íránem.

Hlavním cílem této války patrně bylo, aby měl Irák armádu zkušenou v boji (válka také podle očitých svědků spíše připomínala vojenské cvičení než válku v „evropském“ slova smyslu). Sloužila i jako záminka ke stále většímu zbrojení Iráku.

Teheránská aféra přispěla mimo odstranění Cartera také k vyprovokování této války.

20. ledna 1981 nastupuje do presidentského úřadu Ronald Reagan (jehož vztah se zpěvákem Michaelem Jacksonem byl dost otevřeně prezentován v amerických gumácích), a George Bush se stává vicepresidentem. Bushovou největší zábavou byly, podle výpovědi jeho osobního řidiče, zápasy transvestitů v bahně, a tak se nabízí provokativní myšlenka, že jeho styky se Saddámem Husajnem mohly být i jiného než pouze politického a zpravodajského rázu.

Reagan a Bush se snažili zakázat v USA heterosexuální styk, neměli však k tomu dostatek moci, neboť v kongresu proti sobě měli demokratickou většinu.

Není velkým tajemstvím, kdo za Reaganovy vlády skutečně vládl. Třebaže se Reagan veřejně holedbal, že mu jde o prosazování „jeho vlastních zájmů“, myslím, že styl jeho vlády daleko lépe vystihuje věta: „Když se Reagan stal presidentem, pustil ze řetězu CIA…“, na kterou jsem nedávno narazil. Kdyby mu tolik šlo o prosazování vlastních zájmů, asi by na schůzích vlády nespal.

11. března 1985 se stává v Sovětském svazu generálním tajemníkem Michail Gorbačov.

Roku 1985 – krátce před setkáním Gorbačova a Reagana v Ženevě (19.- 20. listopadu) došlo z iniciativy USA k dohodě mezi USA a SSSR o utajení UFO.

Jinými slovy: Gorbačovi byla slíbena podpora pouze za podmínky, že přísně utají veškeré informace o UFO.

V tomto období – v sedmdesátých letech proběhla v Evropě také největší vlna terorismu (pak mírně klesá). Z rozboru terorismu vyplývá, že nejpravděpodobněji byl z větší části řízen USA a jeho cílem bylo vynutit si poslušnost západoevropských států.

Západoevropské státy měly s některými teroristickými skupinami smlouvy, podle nichž teroristy v případě zatčení pouze vyhostí, ale neuvězní. Důvodem prý bylo, že se tak chtěly před teroristy chránit, že je tím chtěly přimět, aby působily v jiných státech. Postrádá to však logiku. Vždyť operovat v takovém státě bylo pro teroristy naopak výhodné. Pro stát by bylo naproti tomu výhodné takovou smlouvu neuzavřít, nebo, pokud již existovala, ji zrušit – pak by bylo pro teroristy výhodnější přesunout se do sousedního státu, se kterým takovou smlouvu měli.

Podle všeho tedy tyto smlouvy nebyly uzavřeny pod tlakem terorismu, ale pod nějakým jiným tlakem, pravděpodobně americkým. Teroristické skupiny, zejména ty, které se prohlašovaly za palestinské, ale i jiné, tedy sloužily v amerických službách (ačkoli to sami teroristé ani nemuseli tušit), a USA jim takto zajišťovaly ochranu.

Na druhou stranu máme i z období 1969-1988 zprávy o kontaktech některých lidí s pozitivními mimozemšťany. Mimozemšťané hlavně kladli důraz na nutnost probuzení ženy, a upozorňovali na temné síly.

Například Enrique Castillo Rincon (podle: Hesemann: UFO: Kontakty) obdržel v letech 1973 a 1974 v Kolumbii a ve Venezuele od Plejáďanů tato poselství:

„Hlavní úlohu při probouzení vědomí má žena. Musí se povznést. Do budoucna je nutno, aby se vytvořila naprostá harmonie mezi mužem a ženou, aby láska ženy vědomě působila a pozvedla se na nejvyšší hodnotu vaší civilizace.“ (1974)

„Stále více lidí bude v příštích letech docházet k největšímu objevu v dějinách lidstva, ke zjištění, že bylo chybou hledat Boha někde mimo, Bůh je vpravdě v nás samých, v každém z nás. Toto je třeba nejdříve pochopit. … i když jedna velmi mocná a velká organizace na Zemi tomu chce zabránit. K této organizaci patří církevní činitelé, politikové a vojáci. Jejich moc je tak velká, že může kdykoliv rozpoutat válku. Matou lidi tím, že v okamžiku, který považují za vhodný, jim nahánějí strach a hrůzu. Proto je zapotřebí, abyste tuto situaci znali.“ (1973)

„Přesto jsme se rozhodli lidem pomoci, aby mohli účinněji bojovat proti těm, kdo jdou bezohledně za ziskem a mocí a kdo jsou určitými silami chráněni.“ (1974)

Útok

Roku 1989, s nástupem presidenta Bushe do úřadu, nastupuje i americký útok, který má za cíl ovládnutí světa. Postupně jsou zlikvidovány ekonomiky východní Evropy, pod názvem demokracie jsou ve východoevropských státech nastoleny fašistické režimy, a ve spolupráci s Irákem Američané plánují vojenský útok na západní Evropu. Odpor vlastního obyvatelstva se omezuje podporou narkomanie a kriminality.

(Připomeňme si, že „demokratickým“ změnám ve východní Evropě předcházela Bushova návštěva Polska, Ukrajiny a Maďarska. Měl jsem možnost sledovat ji v televizi, a působila na mě dojmem, že šlo o vyslovení podpory tamním fašistům.)

Za zmínku stojí plán Orion, o kterém píše senátor Cooper. Uvádím jej až zde, neboť i když v USA byl uplatňován již dříve, v zahraničí začal být praktikován právě v tomto období.

V rámci plánu Orion CIA střílí za pomoci duševně chorých pod vlivem drog a hypnózy dokonce i nevinné děti na školních dvorech. Cílem je donutit americkou veřejnost k podpoře zákonů na zákaz zbraní. Obyvatelstvo je třeba odzbrojit, aby lidé nekladli odpor při konečném nastolení mimozemského fašismu – počítá se mimo jiné s nahnáním všech do koncentráků, které jsou prý již připraveny. Již v roce 1984 prováděla americká vláda a armáda generální zkoušky těchto operací pod krycím názvem REX 84. (Podle novějších zpráv není plán Orion řízen CIA, ale NSA.)

Tyto Cooperovy informace o plánu Orion velmi dobře souhlasí se skutečností, že z amerického fašismu je cítit, že je jiný, daleko horší než cokoli, co si člověk vůbec dovede představit. Americký fašismus se liší hlavně tím, že nehledá podporu u žádné konkrétní sociální vrstvy, ale u duševně nenormálních, úchylných jedinců. A jelikož počet takových jedinců v dnešní společnosti neustále stoupá, je definitivně ve výhodě.

U podobných masakrů v Kanadě a v Anglii – střílení studentek ve škole nebo dětí v tělocvičně – vedou stopy kupodivu ke katolické církvi. V případě vraha, který v Montrealu postřílel 14 studentek techniky – prý z důvodu, že studentky techniky chodí nejvíc na potrat, nebyla jeho korespondence s jistým katolickým farářem nikdy odtajněna. V případě anglického učitele, který postřílel plnou tělocvičnu dětí, zase vedou stopy ke katolické IRA. Jelikož ale USA udržují s Vatikánem dobré vztahy, ať se tedy jedná o stopy pravé nebo falešné, určené k odvedení pozornosti, může se jednat o spolupráci. – Kdyby vedly stopy masakrů v těchto zemích k CIA, mohlo by to vést ke značnému skandálu. Církev si dnes ale nikdo nedovolí veřejně obvinit. (A také už dnes u církve nikoho nic nepřekvapí.)

Sem patří i nový zbrojní zákon České republiky z roku 1995 zakazující perkusní revolvery.

Skutečnost, že jakékoliv omezení dostupnosti zbraní pro občany vždy vede ke zvýšení kriminality byla již tolikrát potvrzena nejrůznějšími statistickými výzkumy – a stále se znovu a znovu potvrzuje, že je již zcela vyloučeno, aby někdo bral vysvětlení, že takové zákony vznikají z důvodu boje proti kriminalitě, vážně.

Naposledy byla zveřejněna zpráva o prudkém nárůstu kriminality, zejména kriminality spáchané se střelnou zbraní v Británii poté, co tam bylo zneužito střelby učitele v tělocvičně jako záminky k dalšímu omezení přístupu občanů ke zbraním.

Zvýšení věku, kdy může člověk podle tohoto zákona dostat zbrojní pas, na 21 let však má ještě jiný, zcela konkrétní důvod. Jde o to, aby se vojáci základní vojenské služby nemohli bránit proti šikaně legálně drženou zbraní. Cílem je udržení šikany, což je podle všeho také jedna z podmínek pro vstup do NATO.

Šikanou se vychovává manipulovatelné obyvatelstvo, které si nechá všechno líbit. V jugoslávské armádě například šikana nebyla. A tak se Srbové udrželi jako národ, který má odpor k násilí, a který si všechno líbit nenechá. To se samozřejmě Američanům nehodí, a tak se snaží Srby vyhladit. – Jinak by válka proti Srbům asi neměla až tak očividně vyhlazovací charakter.

Dnes už ale dokonce ani nejde jenom o to, co za podivné věci se děje v rámci naší planety.

Co je možná velmi závažné, je skutečnost, že vše nasvědčuje tomu, že se USA nechaly navíc zatáhnout do kosmické války. Podle všeho totiž na straně „svých“ mimozemšťanů bojují proti ostatním, zřejmě pozitivním mimozemským rasám.

15. září 1991, při misi Discovery STS-48, byla na záběru z přímého přenosu vidět střelba ze Země po UFO. (V tomto případě byla neúspěšná. Objekt okamžitě změnil směr a neuvěřitelnou rychlostí se vzdálil.) Podle fyzika Jacka Kashera z univerzity Omaha v Nebrasce by mělo jít o SDI-zbraň Pentagonu, zvanou „Brilliant Pebbles“ (Svítící křemínky). Tato zbraň prý vystřeluje do vesmíru pomocí elektromagnetického urychlovače tisíce malých „granátových střepin“ rychlostí 1700 km/s, tj. 6 miliónů km/h. Mohlo by se však také jednat o „obyčejný“ silný laser. Světelná stopa vychází ze severní Austrálie. Tam se, 20 km od Alice Springs, nachází Pine Gap, supertajná základna USA, na níž se technologie SDI již testovaly.
16. září 1989 o půlnoci se supertajné laboratoři Brookhaven na Long Islandu u New Yorku podařilo sestřelit UFO tvaru bumerangu. Zřítilo se do zátoky Moriches. Druhé UFO zde sestřelili 24. listopadu 1992 v 19.12 hod. Objekt se zřítil do parku South Haven.
17. května 1989 sestřelily dva jihoafrické letouny Mirage FIIG pomocí experimentálního laserového děla Thor 2 objekt se stejným znakem, jaký mělo na sobě UFO, které přistálo roku 1964 u Socorra v Novém Mexiku. Na palubě byli dva živí mimozemšťané. Byli dopraveni – ve speciálním prostředí – do USA na základnu Wright Patterson u Daytonu v Ohiu. Taktéž vrak.

Ostatně již 31. května 1988 Reagan říkal, že je ochoten podělit se o údaje ze Star Wars (z programu Hvězdných válek) s Gorbačovem, kdyby to posloužilo ochraně této Země před bytostmi zvenčí. Jinými slovy, chtěl do této války zatáhnout i Sovětský svaz.

Roku 1988 také papež Jan Pavel II. při projevu k dvacátému výročí encykliky Humanae vitae zakázal věřícím používat svědomí.

Doslova řekl, že každý kdo se na základě svého svědomí dostane do rozporu s učením církve, odmítl katolické pojetí „morálního svědomí“ a autoritu církve.

Jde o dost podstatný posun v učení církve. Předtím totiž platila zásada Tomáše Akvinského, že pokud se vyskytne rozpor mezi učením církve a svědomím, má se člověk řídit vlastním svědomím. Jan Pavel II. naopak stanovil, že věřící nesmí používat své svědomí, a musí se řídit pouze nařízeními církve. Nějaký cit ohledně toho, co je správné a co nesprávné, církev prostě nadále nepřipouští. „Věřící“ musí jednat zcela mechanicky.

Když jsem o této záležitosti mluvil se zdejšími věřícími, velmi mě překvapilo, že o ničem nevěděli. Nevím, jestli to mám přičítat skutečnosti, že v té době se do Československa příliš informací týkajících se čehokoli, co souviselo s církví, nedostalo, nebo ignorantství.

8. listopadu 1988 byl presidentem USA zvolen George Bush. Ve volbách do kongresu však získali většinu demokraté, dokonce ji ještě zvětšili.
9. listopadu 1988 byl v Alžíru Jásirem Arafatem vyhlášen Palestinský stát (na izraelském území).
10. února 1989 vypsal Chomejní odměnu za vraždu Salmana Rushdieho, autora „Satanských veršů“ (těmi je myšlen Korán, neboť v originále je veršovaný). Krátce na to, 3. června 1989, však umírá sám Chomejní.
11. května 1989 vydává bývalý pracovník tajné služby, senátor Milton William Cooper knihu „Mimozemšťané v pozadí vlády USA“, ze které zde občas cituji. Ačkoli autor sám informoval o svých odhaleních všechny senátory a reprezentanty Bílého domu, americká reakce byla zcela jiná než v případě Chomejního. Zvolili taktiku naprostého mlčení, aby se věc nerozvířila a nevyplavaly na povrch ještě další „nepatřičné“ informace.
12. listopadu 1989 došlo v Československu k Velké říjnové sametové revoluci – „bolševickému“ převratu.

V předvečer této události se objevila na severní polokouli neobvykle rozsáhlá polární záře. Dokonce i v Praze měla červenou barvu – což není ani v severních oblastech příliš časté, a v Kanadě ji bylo možno pozorovat ještě v zeměpisné šířce Vídně proti všem pravidlům na jihu, a nikoli na severu.

Podle Eskymáků však taková polární záře nevěští nic dobrého, naopak války a krveprolití.

Málokdo dnes ví, že v listopadu 1989 ve skutečnosti šlo o uchopení moci skupinami vázanými na protigorbačovské křídlo KGB, které spolupracovalo se CIA. Kolem Prahy v té době byla připravena vojska československé armády a podle scénáře mělo dojít ke „krvavé lázni“, ze které měl vzejít nový režim, „čistý jako lilie“. Měl se tak uměle vyrobit kontrast, aby se novému režimu zajistila bezvýhradná podpora obyvatelstva.

Tehdy se však podařilo podat zprávu o tom, co se tady děje, lidem blízkým Gorbačovi. Obratem přišlo Jakešově vládě varování, že pokud československá vojska vstoupí do Prahy, vyjedou sovětská vojska ze svých základen a zaútočí na ně. Paradoxně tak zde v listopadu 1989 právě sovětská vojska zabránila velkému krveprolití, a způsobila, že se pak i policie chovala daleko sametověji, než například při ekologické demonstraci Global Street Party, konané 16. května 1998 v Praze.

Ať se to zdá jakkoli absurdní, za výraz „sametová revoluce“ tedy vděčíme sovětské armádě…

17. listopadu 1989 měly být také obnoveny kontakty Plejáďanů se švýcarským kontaktérem Billy Meierem.

V letech 1989/90 proběhla vlna pozorování UFO v Evropě. Jedni pozitivní mimozemšťané pak mé přítelkyni (a i jiným lidem) sdělují, že odlétají, a že přiletí zpátky za deset let.

Roku 1990 se z do té doby vcelku prostých kruhů v obilí stávají složité obrazce, piktogramy. (Jeden náznak se objevil už v roce 1989.)

1. ledna 1990 vyhlásil president Václav Havel největší amnestii v dějinách Československa. Nešlo však o nějaký Havlův naivní humanismus, jak si mnozí mysleli. Vyhlášení amnestie bylo nejspíš dohodnuto jako podmínka pro předání moci po 17. listopadu 1989. Cílem mělo být vytvoření precedentu, který by znesnadnil pozdější stíhání představitelů dřívějšího režimu. Amnestii následuje epidemický růst kriminality.
2. prosince 1990 se Lech Walesa stává presidentem. Následně je v Polsku zakázána heterosexualita.

Zdejší vláda, aby polského diktátora podpořila, prohlásila poskytnutí lékařské pomoci – provedení přerušení těhotenství cizí státní příslušnici, tedy Polce, za těžký zločin. Nevím co je pravdy na informaci, kterou jsem nedávno četl v jednom časopise, že polské ženy na zákaz heterosexuality zareagovaly tak, že nyní už je na mužích zajímají jenom peníze.

2. srpna 1990 Irák přepadl a obsadil Kuvajt.
3. ledna 1991 začíná válka „spojenců“ proti Iráku. Tato válka, kterou všichni tak dychtivě sledovali na obrazovkách svých televizorů, byla ale ve skutečnosti, přes veškeré ztráty na životech a způsobené ekologické škody, také daleko více televizní hrou či seriálem, než tím, za co byla navenek vydávána – „zásahem demokratických sil proti krvavému diktátorovi“.

Celá záležitost totiž byla podle všeho mezi presidentem Bushem a Saddámem Husajnem předem dohodnuta. USA s Irákem byli v té době velcí přátelé. Málokdo zde například ví, že až do okamžiku vypuknutí tohoto „konfliktu“ panovala v USA nejtvrdší cenzura ohledně jakýchkoli negativních zpráv o Iráku.

Jedním z cílů této hry bylo zvýšení ceny ropy. To bylo jednak v zájmu Bushových přátel – petrolejových prasečkářů z Texasu – neboť v USA se v té době nevyplatilo ropu těžit při cenách nižších než 24 dolarů za barrel, a dále šlo o zdroj černých peněz pro tajné projekty, o kterých jsem se zmiňoval. V tomto bodě celá akce zcela zkrachovala – cena ropy naopak klesla, možná vlivem izraelských spekulací, až na 16 dolarů.

Dalším cílem bylo posílit moc Saddáma Husajna. Válka mu umožnila nahnat několik set tisíc „nespolehlivých lidí“ do první linie, kde je Američané zcela vyhladili leteckými útoky.

Domluvenost války byla zvlášť dobře patrná na onom tak „nevhodném“ zjištění vojáků z československé protichemické jednotky, že se v ovzduší nacházejí nervové plyny. Americké velení jejich hlášení zcela ignorovalo, protože použití těchto plynů nebylo se Saddámem dohodnuto. Prostě jim to nezapadalo do plánu operací. Je zajímavé, jak bezmezně Saddámovi důvěřovali. Na druhou stranu, proč by měl proti nim použít nervové plyny zrovna v době, kdy mu kobercovými nálety likvidovali opozici? S tím, že při těchto náletech omylem zasáhnou skladiště chemických zbraní, samozřejmě nikdo nepočítal.

V noci z 21. na 22. dubna 1991 u nás proběhla Bartolomějská noc – vznikla ODS. Podle svědectví osob, které v té době byli ve špičkách OF, tehdy „hoši z Bartolomějské“ (sídla StB) násilím obsadili kanceláře Občanského fóra. Ve stejné době byly Občanskému fóru zablokovány i všechny bankovní účty. Tímto ozbrojeným pučem se dostává ODS – přímá pokračovatelka KSČ k moci.

25. června 1991 byla v Jugoslávii okupována velká část srbského území a celá Dalmácie ustašovci. (Dalmácie k Chorvatsku nepatřila ani v době ustašovského „nezávislého“ státu za druhé světové války.)

Válka proti Jugoslávii byla připravována USA nejméně deset let předem. Cílem této války je odstranit dobře vyzbrojenou a dobře vycvičenou jugoslávskou armádu, a zajistit tak arabským vojskům snadný průchod přes Balkán při plánovaném americko-arabském útoku na západní Evropu.

Do značné míry jde o pokračování ustašovského plánu „tří třetin“ na řešení „srbské otázky“ z druhé světové války: Jednu třetinu Srbů vyvraždit, druhou násilně pokatoličtit, a třetí vyhnat. Tehdy bylo vyvražděno nejméně 1.200.000 Srbů a nejméně 240.000 jich bylo pod hrozbou trestu smrti pokatoličtěno.

Vše, co řeknu o Jugoslávii, musí znít lidem zvyklým na „zprávy“ našich sdělovacích prostředků přinejmenším nesrozumitelně. Takže si připomeňme něco z historie současného Chorvatska:

Fašistickou teroristickou organizaci Ustaša založil Ante Pavelič, poté co roku 1929 z Jugoslávie uprchl, v zahraničí. Jeden z jejích výcvikových táborů byl v Janka pusztě v Maďarsku. Ustašovská organizace prováděla četné teroristické útoky na mnoha místech Jugoslávie. Dne 9. října 1934 pak zavraždila v Marseille jugoslávského krále Alexandra I. Karadjordjeviče, který byl v osobním přátelském vztahu s T. G. Masarykem a který nastupujícímu fašismu překážel.

Za války byl Pavelič Němci dosazen za hlavu „Nezávislého státu Chorvatska“. (Dnes bychom asi řekli „nezávislého“ jak Kenneth Starr.) Ustašovci byli známi jako nejfanatičtější fašisté vůbec. Při setkání s Hitlerem v Berlíně například Pavelič dokonce führera tvrdě káral za shovívavé zacházení s německými Židy. – Na rozdíl od Chorvatska totiž zůstali ve třetí říši někteří Židé naživu.

Zajímavé je, že masového vraždění se osobně účastnili zejména katoličtí kněží. Byli to například řeholní bratr Miroslav Filipovič-Majstorovič, který sám osobně podřezával, „otec“ Dragutin Kamber, který založil koncentrační tábor a sám jej řídil, „otcové“ Krunoslav Draganovič, Vjekoslav Simič, Ante Djurič, Josip Bujanovič, Karlo Petranovič, Stěpan Osvaldi-Tóth, sarajevský biskup Ivan Šarič, známý jako „kat“ Srbů, a mnoho dalších.

Katolická církev si v té době libovala, že vyvražděním Srbů a Židů se výrazně omezí heterosexualita, neboť to byli právě srbští a židovští lékaři, kdo prováděl potraty.

Navíc nedávno vyšlo najevo, že Vatikán měl s Hitlerem smlouvu, podle které majetek vyvražděných jugoslávských Srbů a Židů připadl právě Vatikánu.

Pravoslaví bývá nejen tolerantnější k heterosexualitě, ale také je příznivě nakloněno ekologickému smýšlení. Nic z toho nemohlo být ani o padesát let později po chuti USA, a tak asi také proto se rozhodli pro „nahrazení“ pravoslavných Srbů katolickými ustašovci a muslimy, kteří nejsou nakloněni ani jednomu ani druhému.

Ale vraťme se zpět. Pokud jde o poválečný vývoj, máme tu jednu zarážející časovou shodu s roswellským případem. Právě v té době totiž došlo k výraznému posunu v americkém postoji k nacistům:

Ještě 7. července 1947 byl Američany vydán rozkaz Paveliče při spatření zatknout. O týden později jsou již vydány nové instrukce ve smyslu „ruce pryč“ od něj. Připomeňme si, že ke zřícení objektu u Roswellu sice došlo 2. července 1947, ale pátrací týmy se na místo dostaly až 8. července. Hned druhý den, 9. července, bylo vše související s roswellskou událostí oficiálně dementováno. Od poloviny července 1947 Američané nacisty nepronásledují, ale naopak je najímají do svých zpravodajských služeb, a navíc úzce spolupracují s Vatikánem.

Nedala by se tato shoda vysvětlit tím, že možná něco podobného jako u Roswellu našli i u Němců, a proto hledali tak dychtivě jejich spolupráci? Takové vysvětlení by také nasvědčovalo spíše verzi, že Američané toho před rokem 1947 o UFO moc nevěděli.

Pavelič osobně jim těžko mohl být užitečný. Ale byli to téměř výlučně jemu oddaní ustašovští kněží, kteří se podíleli na vytvoření vatikánské únikové sítě, která pomohla v útěku 30.000 nacistických válečných zločinců (z nich se 10.000 dostalo do USA). A Pavelič byl navíc velkým chráněncem Vatikánu.

V létě 1947 byla také celá bývalá ukrajinská „haličská divize SS“ (v literatuře častěji jako SS divize Galizien) – přes 8.000 jejích členů – mimo rámec této únikové sítě dopravena do Británie a později pak do Kanady.

(Do haličské divize byli za odměnu přijímáni ti, kdo se účastnili vyvraždění téměř všech ze 800.000 ukrajinských Židů. Známý byl například masakr v Babij Jaru, kde během tří dnů postříleli přes 100.000 Židů.)

Dále není bez zajímavosti, že Reagan, když byl v letech 1964 – 1974 guvernérem v Kalifornii, nejenže tvrdě likvidoval hippies, ale také vyhlásil 10. duben, den kdy Hitler v Chorvatsku dosadil Paveličovu vládu, za „Den chorvatské nezávislosti“. A to navzdory varování Nixonova ministerstva zahraničních věcí. Stejně tento den označil později před volbami v roce 1988 Bush, který navíc s fašisty spolupracoval na svém volebním programu.

Reagan se kromě toho, už ve funkci presidenta, nechal v Bílém domě fotografovat s bývalými fašisty a válečnými zločinci. Mimo jiné přijal jako čestného hosta ukrajinského nacistického vůdce Jaroslava Stetska, který byl za masakry Židů na Ukrajině odpovědný.

A nejen to. I Němci byli šokováni, když Reagan při státní návštěvě Západního Německa navštívil hřbitov vysloužilců SS.

Podle sdělovacích prostředků na celém světě, a podle projevů téměř všech politiků „demokratického světa“, mohou za všechno v Jugoslávii „samozřejmě“ Srbové. Srbové jsou podle nich militantní, komunisté, atd.

Už ale nikdo neřekne, že roku 1991 měla Jugoslávie chorvatskou vládu, jugoslávská armáda chorvatské velení, a také v jugoslávské komunistické straně byly téměř všechny funkce obsazeny Chorvaty, a na Srby zbývala místa řadových členů. Nynější chorvatský president Franjo Tudjman byl dříve velkým komunistou a kádrovákem jugoslávské armády. Dnes se jeho Chorvatsko „hrdě“ hlásí k Ante Paveličovi a k ustašovcům.

Když jugoslávská armáda „napadla“ roku 1991 Slovinsko, čímž veškeré pozdější dění v Jugoslávii začalo, bylo to na chorvatský rozkaz. Je pravda, že mezi prostými vojáky bylo nejvíc Srbů. Ale to je logické ve státě, kde Srbové tvořili nejpočetnější národnost. Navíc vojáci neměli ve zbraních munici, takže mrtví byli jenom na jejich straně.

19.- 22. srpna 1991 došlo v Sovětském svazu k puči. Gorbačov byl i se svou manželkou Raisou držen v zajetí na Krymu. Třebaže byl tento puč považován za neúspěšný, ke Gorbačovu odstranění nakonec vedl.

25. prosince 1991 Gorbačov odstoupil. Do úřadu presidenta nastupuje Boris Jelcin.
26. listopadu 1991 začalo v Československu první kolo kupónové privatizace. Registrovalo se 6 565 642 občanů. Převážná většina občanů, kteří se kupónové privatizace účastnili, o své peníze (a o všechen ten čas, který s tím strávili) přišla, neboť nebyly vydány zákony zaručující práva drobných akcionářů. Dnes už nejsou vzácné hlasy, tvrdící, že celá privatizace byla řízena z USA.
27. ledna 1992 v Alžírsku vyhráli ve volbách fundamentalističtí teroristé. Proto byly volby anulovány. V teroru však pokračují dál a vyvražďují desetitisíce lidí. V čím zájmu je udržovat takové ohnisko napětí v sousedství západní Evropy?

25.- 27. ledna 1992 se Bush a Jelcin v Camp Davidu dohodli na přeměně SDI v „globální obranný systém pro světové společenství“, tedy na zapojení Ruska do války proti pozitivním mimozemšťanům.

Těžko říct, nakolik Američané puč proti Gorbačovi podpořili, aby toto zapojení Ruska do mimozemské války prosadili. A také je otázkou, nakolik Rusové berou toto zapojení vážně, nakolik je toto jejich zapojení Američanům platné.

Od roku 1992 nejsou ve Velké Británii a v Německu žádné oficiální zprávy o piktogramech v obilí. Ve všech zemích NATO probíhá v této věci přísná cenzura. Tyto země tedy americkou mimozemskou válku minimálně svým utajováním podporují.

21. února 1992 přijala OSN rezoluce o zapojení jednotek OSN do vyhlazovací války proti Srbům.
22. března 1992 byla obsazena Bosna a Hercegovina ustašovci a muslimy.

Připomeňme si, že Sarajevo, které Daytonský diktát přiřkl celé muslimům, nebylo původně nějakým muslimským městem ostřelovaným Srby, jak se nám snažili ve sdělovacích prostředcích namluvit, ale naopak druhým největším srbským městem v Jugoslávii. Proč by Srbové ostřelovali své vlastní město?

Rozhodnutí Západu o Sarajevu je asi obdobné, jako kdyby se mocnosti dohodly a prohlásily Brno za město patřící Romům. I když ani to nemusí být zase až tak dalekou budoucností. Západní média totiž šíří propagandu o „zvěrstvech“, která tu údajně pácháme na Romech, stejně ochotně, jako naše sdělovací prostředky nesmysly o „srbských fašistech“, kteří ubližují nevinným ustašovským, muslimským a nyní i albánským teroristům.

26. srpna 1992 se uskutečnily rozhovory mezi Václavem Klausem a Vladimírem Mečiarem o rozdělení Československa, a zřejmě i o dalších záležitostech.
27. září 1992 byl spáchán atentát na Alexandra Dubčeka. Zemřel 7. listopadu. Jako důvod vraždy se uvádí, že by Dubček mohl vadit při „privatizaci“.
28. září 1992 byl zavražděn Piotr Jaroszewicz a jeho manželka. (Předseda polských vlád 1970-1980.)
29. prosince 1992 došlo k atentátu na předsedu KSČM Jiřího Svobodu. Ten však bodné poranění jater přežil.
30. ledna 1993 zaniká Československo. Namísto něj vzniká Česká republika a Slovenská republika.

Američané evakuují z Československa své občany speciálními letadly. Není vyloučeno, že chtěli na našem území vyprovokovat ozbrojený konflikt, což jim však díky poněkud odlišné mentalitě zdejších lidí nevyšlo.

20. ledna 1993 nastupuje do presidentského úřadu Bill Clinton. Demokratický prezident sice po vládě republikánů Reagana a Bushe znamená jistý obrat k lepšímu, ale ne až tak výrazný. Zejména nepochopitelné jsou jeho přehnané ústupky arabskému „světu“. Jde o hloupost, vydírání…?
21. dubna 1993 v texaském městě Wace rozstřílela FBI za pomoci tanků farmu Davida Koreshe. Nikdo z přítomných asi 85 mužů, žen a dětí nepřežil. Šlo o vcelku mírumilovnou sektu „davidiánů“, která vznikla z adventistů sedmého dne. Její jedinou „chybou“ asi bylo, že byli heterosexuální. – Údajně tam pohlavně žily dívky, kterým ještě nebylo patnáct, což je opravdu skvělý důvod k takovému masakru. Oficiálně se pak tvrdilo, že šlo o hromadnou sebevraždu.
22. prosince 1993 získala Liberálně demokratická strana Vladimíra Žirinovského ve volbách nejvíc hlasů – 22,8%. Politickou situaci v Rusku je možno považovat za všechno, jenom ne za stabilní.
23. února 1994 se letectvo NATO zapojuje do vyhlazovací války proti Srbům. Jde o vůbec první bojovou akci NATO od jeho vzniku. V průběhu roku 1995 se pak bombardování účastnili i němečtí piloti. – Německo si tak zopakovalo nálet Luftwaffe na Bělehrad ze dne 6. dubna 1941.
24. listopadu 1994 se v USA ve volbách dostává do obou komor Kongresu výrazně víc republikánů.

Tím se ještě více oslabuje Clintonova pozice. Od roku 1994 má proto velké problémy kvůli své heterosexuální orientaci. Převážně homosexuálním republikánům je trnem v oku a tak je proti němu veden jeden soudní proces za druhým.

1. prosince 1994 byla v kongresu USA prosazena „rychlou cestou“, při níž zákonodárci nemají možnost podávat návrhy na změny nebo dodatky, dohoda GATT o „liberalizaci“ světového obchodu. Jde o krok k nastolení ekonomického fašismu.

Teď je rok 1999 a vývoj pokračuje stále stejným směrem…

Politika nejpřísnějšího utajování ve věci UFO trvá, a tak je v podstatě nemožné dozvědět se, jak válka USA proti pozitivním mimozemšťanům pokračuje.

Také stále pokračuje vyhlazovací válka USA a NATO proti srbskému národu. Srbové jsou vyvražďováni na dalších a dalších územích. Buduje se „zelená transversála“, spočívající v okupování souvislého pásu, přetínajícího Balkán, muslimy. Tento pás je tvořen Albánií, kde bylo převážně pravoslavné obyvatelstvo v jižní části země připraveno o všechen majetek americkými privatizačními fondy, Kosovo, kde se Američané chystají vyvraždit zbytek srbského obyvatelstva, a Makedonie a jižní část Bulharska, které jsou teď intenzivně osazovány muslimy. Cílem je odříznutí a následná likvidace Řecka.

V této „svaté válce proti pravoslaví“ bylo z okupovaných srbských území vyhnáno již přes jeden milión Srbů, a pravděpodobně nejméně dalších 100.000 Srbů bylo vyvražděno. Ztráty ostatních válčících stran jsou odhadovány přibližně na 20.000 celkem.

Srbské odhady, že mrtvých bylo 100.000 na všech válčících stranách dohromady, budou nejspíše podhodnocené.

Podhodnocené z důvodu, aby nevznikaly poraženecké nálady. Ztráty na životech civilního obyvatelstva na srbské straně byly totiž velmi vysoké. K tomu vedl vyhlazovací způsob války. Ustašovci a muslimové například bombardovali konvoje prchajících více než 200.000 Srbů, vyhnaných při okupaci Slavonie a Krajiny, letectvo NATO bombardovalo civilní cíle v Srbské republice. A také probíhalo rozsáhlé vyvražďování srbských vesnic (jen ve východní Bosně přes 100 vesnic), na kterém se podíleli zejména muslimské jednotky Handžar, pojmenované podle stejnojmenné SS divize z II. světové války (v 13. SS divizi Handžar tehdy bylo 60% muslimů z Bosny a Hercegoviny, 40% Albánců z Kosova, a měla německé velení), mudžaheddinové z Afghánistánu, Íránu, Saúdské Arábie a jiných islámských zemí, a americké speciální jednotky. Příslušníci těchto amerických jednotek byli i přímo při činu přistiženi a zajati.

Srbové pak americké vrahy v pokusu o jakési velkorysé gesto propustili. Očekávaný efekt se však nedostavil. Deprivanti totiž považují jakoukoli velkorysost a odpuštění za projev slabosti a každý takový domnělý projev slabosti ihned využijí jediným způsobem, který znají – každý takový čin je v podstatě nastartuje k dalšímu útoku.

Největší chybou Srbů asi je, že nikdy nebyli „pomstychtiví“, přesněji řečeno, nikdy důsledně netrestali ty, kteří se proti nim provinili, a tak se útoky proti nim jaksi „cyklí“, a stále opakují.

Nicméně ani okupace Kosova a přetnutí Balkánu ještě vše nevyřeší. Mezi Kosovem a Bosnou pořád ještě leží Srbsko a Černá Hora. Pro arabské armády je třeba vybudovat pohodlný koridor až do srdce Evropy. A tak se již uvažuje i o obsazení další části Srbska – Sandžaku. Tím by vznikla trasa: Afghánistán – Írán – Irák – Turecko – zelená transversála – Kosovo – Sandžak – Bosna – oblast okupovaná ustašovci – ministát Slovinsko, který je případně možno obejít přes Maďarsko – v podstatě bezbranné neutrální Rakousko…

Musím se přiznat, že je mi až stydno psát o tak zjevných věcech, jako jsou americké přípravy na vpád do Evropy. I když ještě v dubnu loňského roku, kdy jsem dokončoval první stručnou verzi této knížky, jsem o nich psal s chutí. Dnes, po přípravách Turecka na přepadení Kypru a americkém udobřování s Íránem, které se zdají tyto plány jednoznačně potvrzovat, mám již jakýsi pocit otřepanosti.

Když se podíváme na všechny ty podivné scény, dohadování a tahanice kolem embarga na vývoz irácké ropy a zbrojních inspekcí v Iráku, kdy Saddám Husajn každou chvíli vyhlašoval své velké vítězství, těžko se ubráníme dojmu, že šlo o další komedii, jejímž jediným cílem bylo jen ještě více posílit jeho pozice.

Americkým válečným přípravám vyšel vstříc i parlament České republiky, který odhlasoval vstup ČR do NATO. USA by tedy měly brzy mít vytoužené české území k dispozici pro odpalování atomových raket při plánovaném útoku na západní Evropu. – Třebaže se prozatím možnost umístění raket na našem území popírá.

Pokud jde o vývoj na zdejším území, v České republice se objevují snahy o úplnou likvidaci posledních demokratických zbytků volebního systému a zavedení systému jedné strany. Není velkým tajemstvím, že zavedení většinového systému může těžko vést k něčemu jinému, než ke kimirsenizaci politické scény.

Když se spočítá, kolik peněz bylo za posledních padesát let přesunuto z Českých zemí na Slovensko, vychází dluh Slovenska odpovídající půl miliónu tun zlata. Přesto se zdá, že to slovenské straně stále ještě nestačilo, a tak pokračují směšné tahanice s cílem vymoci na ČR dalších pár metráků navíc.

(Výpočet vychází z toho, kolik by stálo, aby si na Západě žilo tolik lidí takovou dobu na takové životní úrovni při vykonání jen takového množství práce, plus rozdíl v hodnotě průmyslu, infrastruktur a dalšího majetku před a po tomto období.)

Vnitřní dluh České republiky dnes činí jenom na bytovém fondu 1500 – 2000 miliard Kč. Po připočtení dalších stamiliardových dluhů na silničních komunikacích, železnicích, zdravotnictví, důchodovém fondu, atd. snadno zjistíme, že se vnitřní zadluženost rovná hrubému domácímu produktu za několik let.

Reálné příjmy obyvatel v ČR již nedosahují ani poloviny výše za bývalého režimu a nadále prudce klesají. Životní úroveň v České republice je i podle zveřejněných statistik nižší než ve všech okolních státech. Dokonce již nedosahuje ani poloviny životní úrovně na Slovensku. Vytváří se zde ohnisko neskonalé bídy a kriminality, území zcela vydané na milost, a hlavně nemilost, mocností.

Také likvidace Izraele v poslední době hrozí víc než kdykoli dříve. Hlavní podíl na tom nese skutečnost, že Izrael pod tlakem světové „veřejnosti“ netrestal teroristy a nechal tak terorismus narůst do takových rozměrů, že si lze těžko představit, jak současnou situaci zvládnout.

Existence Izraele dnes vadí USA také proto, že Izrael je spojencem Srbů, a stojí tak v cestě americkým plánům na Balkáně.

Jak jsem již naznačil, představa bohatého amerického Žida, vládnoucího světu, je mýtus. Veškerá podpora, které se Izraeli od USA dostalo, byla těžce „vydřená“. Izrael totiž brzy objevil tajnou americko-arabskou spolupráci, a dal Američanům nůž na krk: Když podporujete potají arabské státy a teroristy, tak budete veřejně podporovat nás, nebo to řekneme.

Jak se však USA stále otevřeněji stavějí na arabskou stranu, jejich podpora Izraeli stále více a více klesá.

Neposlušné státy na celém světě mají být podrobeny ještě jiným, pro někoho možná méně nápadným způsobem. Potají se připravuje Mnohostranná dohoda o investicích, podle které jsou vlády jednotlivých zemí zcela podřízeny zahraničním investorům, kteří i mohou na těchto vládách vymáhat jakoukoliv částku jako odškodnění za fiktivní „ušlý zisk“. Jde o nastolení celosvětového ekonomického fašismu.

Presidentu Clintonovi se na začátku minulého roku podařilo prosadit dodatek k zákonu o harašení, podle kterého by mělo být možné postihovat i vymáhání homosexuálního styku na podřízených, které do té doby postižitelné nebylo. Snahy o jeho prosazení v praxi však nejspíš narazí na nebývalý odpor. Pokud si vůbec někdy někdo dovolí se proti vysoce postaveným homosexuálním deprivantům ozvat.

Na konci roku pak Clintonovi došla trpělivost úplně a 16. prosince vydal rozkaz k bombardování Iráku. Toto jeho rozhodnutí by zase možná mohlo mít daleko hlubší důsledky než si kdo představuje.

Nemyslím si totiž, že by Clinton byl zasvěcen do tajných americko-iráckých dohod, a každý zásah nezasvěcené osoby do tak choulostivých vztahů je může vážně poškodit. Pokud by k tomu došlo, mohlo by to oddálit hrozící útok na Evropu.

Ve sdělovacích prostředcích se hned objevila tvrzení, že Clinton se pro útok rozhodl, aby odvedl pozornost od svého sexuálního skandálu s Lewinskou. Hned vypočítávali, že kdykoli narůstal skandál s Lewinskou do nových dimenzí, začal Clinton Iráku hrozit.

Nebylo to však spíše naopak? Jak jsem již naznačoval, Clinton byl pravděpodobně vydírán. Nebylo to tedy spíš tak, že kdykoli pohrozil Iráku, kruhy zasvěcené do tajných plánů na něj vytáhli Lewinskou? – Až mu nakonec došla trpělivost a provedl nálety „Lewinské navzdory“.

Závěr

„Američtí“ mimozemšťané jsou ufology, unesenými osobami a médijními jedinci popisováni jako ryze materialistická civilizace. Převládá názor, že když tito mimozemšťané říkají, že „recyklují duše“, myslí tím pouze to, že manipulují s geny.

Údajně se nemohou rozmnožovat. Vyskytují se i úvahy, že už se po tisíce let udržují pouze regenerací. K té používají mimo jiné lidskou krev, další biochemické látky získávané z lidí a pravděpodobně i lidské orgány.

Je i otázkou, jestli se přes jejich technickou vyspělost nejedná o nižší formy života, bez individuálních duší, podléhající nějaké nebo nějakým skupinovým duším. Možná se tedy nejen nemohou rozmnožovat, ale ani reinkarnovat.

Již skutečnost, že tito mimozemšťané navázali spolupráci právě s USA, se státem, který podle řady historiků páchal v historii vždy ještě daleko větší svinstva než Sovětský svaz, ledasčemu nasvědčuje.

(Někteří autoři uvažují i o tom, že mimozemšťané původně spolupracovali s nacistickým Německem, ale že jim je Američané „vyfoukli“, že mimozemšťany přesvědčili, že budou ještě „lepší“ než nacisté.)

Ani družba USA s Irákem a plány na jejich společný útok na západní Evropu nemusí být náhodné. Dlouhonosí šediví mimozemšťané navštěvují území Iráku již od dob Sumeru, a mají tamní obyvatelstvo zřejmě dobře geneticky zmapované, takže vědí, jak je ovládat. Současné únosy a pokusy na lidech na území USA, v tak velkém rozsahu, mohou sloužit k podobnému genetickému zmapování amerického obyvatelstva. Až budou mimozemšťané vědět, jak ovládat i je, mohou se pokusit pomocí USA a Iráku dobýt nejprve západní Evropu, a pak celý svět.

…Něco takového by alespoň vysvětlovalo politiku USA, která jinak nedává logický smysl, a připomíná spíše „sen šíleného cukráře“.

Podle Miltona Williama Coopera nás vláda USA všechny zradila a prodala.

Aby získala nové vojenské technologie, uzavřela smlouvu s mimozemšťany, kteří ji stejně obelhali a dělají si, co se jim zlíbí – zejména v rozporu s dohodou unášejí lidi, aniž by o tom vládu informovali.

V současné době jsme podle něj ovlivňováni spojenou lidskou a mimozemskou mocenskou strukturou, která si stanovila za cíl zotročit lidskou rasu.

Lidem je stále více a více znesnadňován přístup k nejzákladnější životní potřebě – sexu. Sex spojený s citem již dnes téměř neexistuje, dokonce už ani „není módní“. Módními jsou naopak „hard sex“ a nejrůznější perverznosti, které duchovnímu růstu rozhodně neprospívají.

Pro duchovní vývoj jsou tím nejcennějším, nejdůležitějším, právě emoce. Poselství Plejáďanů přijaté Barbarou Marciniakovou zní: „Především emoce jsou vaší potravou.“

Temné síly, které pracují jenom se strachem, mocí a chaosem vědí, že pomocí lásky by lidé mohli něčeho dosáhnout. Proto bylo lidem vnuceno, že mají emoce potlačovat, že se mají citů bát, módním se stalo pohrdání emocemi, propagandou jsou šířeny pózy „cool“, a tak dále.

…A pro případ, že by se lidé ani pak nechtěli nechat od sexu odradit, jsou strašeni AIDSem a papežem.

Podle Plejáďanů, kteří kontaktovali Billy Meiera, je něco takového, jako je „náboženství“, v celém vesmíru ojedinělým jevem.

Mnoho charakteristik patriarchátu – manželství, otrokářství, a podobně, údajně pochází od plazích předků či reptiloidních forem mimozemšťanů. Velmi zjednodušeně se tedy jedná o teritorialitu ještěrek. (Sex založený na tom, že se ještěrčí samice ocitne na teritoriu určitého samce, nebo žena na něčím oddacím listu, mají tedy často společného víc než se dnes připouští.)

Nakolik mají i některé humanoidní rasy mimozemšťanů „namontované plazí geny“, nakolik je jim tedy takové chování geneticky dáno, je těžké posoudit.

Nepovažuji však něco takového za pravděpodobné u pozemských lidí. Všechno totiž nasvědčuje tomu, že podobné formy chování jsou lidem vnucovány násilím. Pomine-li tlak zvenčí, nebo pokud se nějaká skupina z jeho vlivu vymaní, lidé se spontánně vracejí k původním vzorům chování, které nemají s patriarchátem nic společného. Dobře jsme to viděli na případě hnutí hippies.

Obyvatelé Země jsou dnes tedy odříznuti od svého nejzákladnějšího zdroje energie, a i o ty poslední zbytky energie, které ještě mají, jsou připravování tlakem ekonomického teroru, organizovaného zločinu ať státního či soukromého, úmyslně udržovaným nezdravým životním prostředím, a těmi nejodpornějšími způsoby černé magie, jako je sprayerismus.

(Nasprejované klikyháky mají za cíl upoutat víc pozornosti než kolik si zaslouží, a tak lidi připravovat o energii. Zejména narkomané si takto doplňují energii, o kterou se připraví drogami. Sprayerismus je navíc mezinárodně organizován, říká se, že opět z USA, také s cílem přesvědčit mladou generaci, že je to jediný správný druh protestu, a odvést ji tak od myšlenek na skutečnou revoltu.)

A aby to náhodou lidem všechno nedošlo, je podporováno přemnožování – které mimo jiné způsobuje snižování inteligence. Za posledních padesát let se počet obyvatel Země zvětšil na více než dvaapůlnásobek. Průměrná inteligence či úroveň tedy poklesla na méně než 40%…

Jakou pomoc tedy můžeme v současné době čekat od pozitivních mimozemšťanů? Mimozemšťané v dávných dobách používali Zemi jako trestaneckou kolonii. Tímto způsobem ji, jak přiznávají, používali i Plejáďané. Připouštějí, že jejich předci zde napáchali mnoho zla, a proto se nám možná cítí být zavázáni.

Sami říkají, že pokud se zvrácený život udržuje při životě v takové podobě, že se může stát ještě zvrácenějším, jedná se o zlý a falešný humanismus. Podle zákonů zachování života je v takovém případě jedinou správnou cestou eliminace. S tím je ovšem jak posílání trestanců na jiné planety, tak nezasahování proti negativním mimozemšťanům poněkud v rozporu.

I když uchovávání zločinců by možná mohlo mít svůj výchovný smysl: Dokud si někdo myslí, že nemá právo zločince likvidovat, že je musí za každou cenu zachovat při životě, je asi třeba, aby byl takovýmito zločinci sužován. Možná právě proto jsou zločinci zachováváni, aby sužovali falešné humanisty.

Jistě je nám celkem pochopitelné, že se pozitivní mimozemské rasy nechtějí dostat do rozsáhlejšího válečného konfliktu s negativními mimozemšťany.

Tento opatrnický postoj však možná vedl k tomu, že situace na Zemi je dnes už zcela neudržitelná. Proto se sem, jak se dozvídáme, vtělují Plejáďané z budoucnosti, aby zpětně ovlivnili vývoj a Zemi zachránili.

Ale podmínky na Zemi jsou již natolik katastrofální, Země je natolik pod vlivem temných sil, že jenom 2% z těchto inkarnovaných mimozemšťanů uspějí a splní své poslání. Ostatní jsou zdejšími okolnostmi zcela „semleti“ a selžou. V současné době jde o velmi tvrdý boj, zatím s nejistým výsledkem. – Takže se snažte.

Pokud někdo namítne, že všechna tvrzení obsažená v této knize nejsou žádnými důkazy, na závěr ocituji Plejáďanku Semjase:

„Důkazy poskytuje lidský rozum, porozumění a neomylná logika pravdy. K tomu je možné se skutečně dopracovat jenom velmi tvrdou duchovní prací.“

Upozorňuji, že tato studie je pouhou kompilací z informací nejrůznějšího původu, které se mi k tomuto tématu podařilo nashromáždit. V žádném případě si nečiní nárok na naprostou pravdivost ve všech směrech. Pro pravdivost svědčí, jak je uvedeno ve výše uvedeném odstavci, pouze skutečnost, že vše velmi logicky zapadá dohromady.

Literatura

Mark Aarons, John Loftus: Operace Ratlines. Bohemia, Praha 1994
George Adamski: Uvnitř vesmírných lodí. Star, Praha, bez data
Luigi Bonanate: Mezinárodní terorismus. Columbus, Praha 1997
Richard Cavendish: Dějiny Magie. Odeon, Praha 1994
Nigel Cawthorne: Sex a lásky papežů. ETC Publishing, Praha 1997
Barbara Hand Clow: Působení Plejád. samizdat, 1997
Hilton William Cooper: Mimozemšťané v pozadí vlády USA. Star, Praha 1989
Český statistický úřad: Statistická ročenka České republiky 1996. Scientia, Praha 1996
Max I. Dimont: Jews, God and history. Signet, New York 1962
Rajko Doleček: Jihoslovanští bratři Srbové, Chorvati a Muslimové. 1992
Rajko Doleček: Žaluji! Praha 1998
Karel Durman, Miloslav Svoboda: Slovník moderních světových dějin. Svoboda, Praha 1969

Amitai Etzioni: The moral dimension; Toward a new economics. The Free

Press, New York 1990
Bodo Harenberg: Kronika lidstva. Fortuna print, Praha 1995
Michael Hesemann: UFO: Kontakty. Etna, Praha 1990
Michael Hesemann: UFO: Důkazy. Etna, Praha 1992
Michael Hesemann: Poselství z vesmíru. Etna, Praha 1993
Michael Hesemann: Tajná věc UFO, I. díl. Etna, Praha 1994
Michael Hesemann: Tajná věc UFO, II. díl. Etna, Praha 1995
Michael Hesemann: UFO: Nové důkazy. Etna, Praha 1996
Miroslav Hroch: Historické události – Evropa. Mladá fronta, Praha 1977
David M. Jacobs: Tajemný život. Práh, Praha, bez data
kolektiv autorů: Kdy, kde, proč a jak se stalo. Reader’s Digest Výběr, Praha 1997
kolektiv autorů: Světové dějiny v datech. Nakladatelství politické  literatury, Praha 1964
František Koukolík, Jana Drtilová: Vzpoura deprivantů. Makropulos, Praha 1996
Jan Kristek: Násilí, moc, totalita. Státní poustevnictví Praha, 1996
Bohumil Kvasil a kol.: Malá československá encyklopedie. Academia, Praha 1984-87
Martin A. Lee, Bruce Shlain: Sny vědomí; CIA, LSD a revolta šedesátých let. Volvox globator, Praha 1994
André Van Lysebeth: Tantra. Argo, Praha 1995
Barbara Marciniak: Nositelé svítání. Via Lucis Pragae, Praha 1995
Barbara Marciniak: Země. Via Lucis Pragae, Praha 1996
Guido Moosbrugger: UFO: …A přece létají! Etna, Praha 1993
Andrew Nikiforuk: The fourth horseman. Phoenix, London 1993
Ottův slovník naučný. Praha 1888 – 1909
John Spencer: Encyklopedie UFO. Etna, Praha 1994
Whitley Strieber: Společenství. Sfinga, Ostrava 1995
Whitley Strieber: Proměna. Sfinga, Ostrava 1995
Ivo Wiesner: Národ v lénu bohů. AOS Publishing, Ústí nad Labem 1993
Ivo Wiesner: Světlo z dávných věků. AOS Publishing, Ústí nad Labem 1994
Ivo Wiesner: Předpeklí ráje I. AOS Publishing, Ústí nad Labem 1994
Ivo Wiesner: Předpeklí ráje II. AOS Publishing, Ústí nad Labem 1996
Ivo Wiesner: Bohové a apokalypsy. AOS Publishing, Ústí nad Labem 1996
Ivo Wiesner: Děti moudrých draků. AOS Publishing, Ústí nad Labem 1997

a další,

informace z internetu, články z našeho i ze zahraničního denního tisku a televize,
také časopisy:

Magazín 2000, Fantastická fakta, UFOmagazín, Cosmopolitan, atd.

Jan Kristek se narodil 30. července 1953 v Praze. Střední školu studoval denně, večerně, dálkově a externě. Mezitím stihl i učňovskou školu a nakonec si krátce zkusil i vysokou (matfyz). Prošel řadou zaměstnání, pracoval v archeologickém výzkumu, v zoologické zahradě, jako popelář, lepič plakátů, u cirkusu, jezdil s vlakovou poštou, aj. Od svých zhruba dvaceti pěti let se intenzívně zabýval jógou, studoval na jazykové škole sanskrt a další indické jazyky, psal různá pojednání, která vydával vlastním nákladem jako samizdaty. Léta 1987-1990 strávil v emigraci, sedm měsíců v Belgii a tři roky v Kanadě. V současné době se zabývá hlavně vším, co souvisí se vznikem a vývojem člověka a života vůbec: prehistorií, paleontologií, etnografií, antropologií, psychologií, sociologií, demografií, etologií a podobnými obory. Hlavně však objevováním málo známých souvislostí a odhalováním dezinformací.

(c) Jan Kristek

Převzato: medy.cz