Nikola Tesla a odhalení skrytých souvislostí.

Dozvíme se někdy pravdu o utajovaných okolnostech jeho výzkumu a výzkumu jeho následovníků?

(1)

Všichni víme, jak dopadl Detektor. Tvůrci tohoto pořadu mne původně oslovili, zda bych se nechtěl zhostit funkce hlavního scénáristy tohoto seriálu. Připravil jsem podklady pro několik původních dílů tohoto pořadu, ale nakonec stejně vše dopadlo, jak to často v životě bývá, jinak. Zúčastnil jsem se natáčení prvního dílu, který byl věnován Nikolovi Teslovi. Později jsem od spolupráce odstoupil, a to z mnoha důvodů. Nicméně jsem tvůrcům tohoto projektu nesmírně fandil a osobně jsem přesvědčen, že i když to všechno nepadlo podle původních očekávání, učinil Detektor jednu ohromnou věc. Odhalil síly v naší společnosti, které v tomto případě ukázaly svou pravou tvář. Odhalil také zcela tristní rovinu uvažování soudobé společnosti a neuvěřitelně manipulativní schopnosti systému. Několik následujících reportáží by mělo být určitou satisfakcí směrem k pravdivým faktům ohledně Tesly a jeho skutečného životního příběhu, který je stále překrucován a deformován, neb vědecká mocenská elita úzce spolupracující s politicko – ekonomickým vládnoucím systémem si nepřeje, aby prostí lidé věděli a znali jistá zcela zásadní fakta, která by zákonitě dříve či později nabourala vládu světových energetických korporací.

Okolo Nikoly Tesly se točí ohromné množství různých otazníků a bílých míst v jeho životě. V současné době je mnoho výzkumníků přesvědčeno o tom, že Tesla nezemřel přirozenou smrtí, nýbrž že byl zavražděn, i když v jeho věku by konec konců přirozené úmrtí nebylo nic výjimečného. Jenže když půjdeme do hloubky všech okolností a fakt a odhalíme celou řadu skrytých souvislostí, zjistíme, že přirozená smrt již nebude zdaleka tak jednoznačná, jak se oficiálně prezentuje. Ve svém bádání jsem k tomuto přesvědčení dospěl před několika lety, ale těžké na toto téma s kýmkoliv komunikovat. Oficiální verze je přece jasně dána a věc tedy nemůže být jinak!?? Jenže jakmile se člověk seznámí s jistými konkrétními fakty,  nemůže s tímto závěrem souhlasit. A já se budu snažit případnému čtenáři naznačit, proč tomu tak je.

O Teslovi toho bylo skutečně velmi mnoho napsáno. Tento člověk byl skutečně neobyčejným zjevem na poli vědy 20.stol., naplněný neuvěřitelným charismatem, skvělým způsobem využívající své vize, intuici a tvořivého génia. Mezi několika stovkami jeho vynálezů a patentů je třeba zmínit objev střídavého proudu nebo rádia (které je často neprávem přisuzováno Marconimu). Myslím, že zcela po zásluze o něm mnozí současní autoři hovoří jako o „otci fyziky“.

Jenže těmito oficiálními objevy životní příběh tohoto génia zdaleka nekončí. V zákulisí se velmi dobře ví, jak intenzivně pracoval na objevu tzv. „volné“ resp. „nulové energie“, kterou byl schopen přenášet doslova vzduchem bez hmotného média. V souvislosti s tímto výzkumem je vhodné poznamenat, že byl také autorem velkého množství elektrických a elektronických zařízení, která ve své době podléhala zvláštnímu zájmu americké armády a zpravodajských služeb. Nikola Tesla byl autorem zhruba 300 různých patentů, které byly licencovány v 25 státech světa.

Je všeobecně známo, že chráněncem Nikoly Tesly byl Otis T. Carr, který tehdy pracoval s mladým Ralphem Ringem, se kterým byl v roce 2006 v rámci projektu Camelot učiněn velmi zajímavý rozhovor. Carr nebyl zavražděn, ale jeho laboratoř byla násilným způsobem uzavřena agenty FBI poté, co s malou skupinou jiných úspěšně otestoval disk o průměru 40 palců, který fungoval na základě kombinace elektromagnetických a esoterických principů. (Součástí tohoto seriálu bude i přepis výše avizovaného původního rozhovoru s Ralphem Ringem).

Velmi zajímavé informace ohledně pravděpodobné vraždy Nikoly Tesly jsou uvedené v rozhovoru na stránkách Grega Szymanského, který byl učiněn s Ericem Bermenem –

http://arcticbeacon.com/audio/2006/2006-RBN/01-2006-RBN/0117-2006-RBN-Hr2.mp3

V tomto rozhovoru se Eric Bermen zmiňuje o tom, jak zjistil, že jeho bývalá přítelkyně byla dcerou bývalého nacistického důstojníka SS Otto Skorzenyho, žijícího mnoho let v USA pod novou identitou, kterou mu poskytla po II. světové válce CIA.

Bermen (který někdy vystupuje také pod pseudonymem Eric Orion) od Skorzenyho na sklonku jeho života slyšel jeho plné doznání a dokonce obdržel krabici od bot, ve které se nacházelo přes sto fotografií potvrzujících jeho informace. Mezi množstvím jiných velmi významných odhalení se Bermen od Skorzenyho dozvěděl, že dne 6. ledna 1943 osobně udusil Teslu. Pomoci mu měl jeho nacistický kolega Reinhard Gehlen. Teslovi bylo v této době 86 let.

Podle Skorzenyho on a Gehlen předchozí den zmanipulovali Teslu tak, že jim odhalil mnoho podrobností u většiny jeho důležitých objevů. Po vraždě vykradli obsah Teslových bezpečnostních schránek, který byl nakonec doručen Hitlerovi. Na konci II. světové války americká armáda samozřejmě v rámci Projektu Paperclipe zcela repatriovala tento informační poklad zpět do USA.

Všechny tyto skutečnosti velmi detailním způsobem popisuje ve své knize, která obsahuje velké množství fotografií Otto Skorzenyho a další důležité skutečnosti. My se v sérii následujících reportáži budeme této problematice také detailně věnovat a společně odhalíme neuvěřitelné souvislosti týkající se Teslova výzkumu a výzkumu jeho následovníků. Vrátíme se také k smrti tohoto génia, která je stále zahalena mnoha otazníky.

(2)

Ralph Ring je vynikající investigativní technik, který jako mladý člověk na konci padesátých a na začátku šedesátých let 20. stol. pracoval v těsné blízkosti s Otisem T. Carrem. S pomocí mladého týmu výzkumník Carr, který byl svého času v kontaktu s vynálezcem Nikolou Teslou, vybudoval množství zvláštních létajících disků. V této době ještě před spuštěním experimentů byl násilně ukončen vládními zmocněnci. Později v dramatickém experimentu, ve kterém byl pilotován 45 stop dlouhý disk, se tento dostal na vzdálenost 10 mil, a to prakticky v okamžitém čase. Ralph Ring, kterému je dnes 71 let, vypráví tento unikátní příběh „Projektu Camelot“ a je to poprvé, kdy se tyto jedinečné informace dostávají směrem k veřejnosti. Projekt Camelot je privilegovaný představit Ralpha Ringa. Před tím, než se setkal s Carrem, pomáhal známému francouzskému oceánografovi Jacques Cousteauovi ve vývoji speciální ponorky. Následně pak spolupracoval s vládní francouzskou organizací v rámci zajímavého výzkumu, který probíhal pod názvem „Advanced Kinetics“. Bill Ryan z Projektu Camelot hovořil s Ralphem při jejich první schůzce v březnu roku 2006 více než 12 hodin. Ralph Ring je bodrý, charismatický, jemný a přesvědčivý muž a výzkumník. Jak sami poznáte, jeho příběh je skutečně úchvatný.

„Je třeba vždy pracovat s moudrostí matky přírody. Síla není nikdy nutná. Zákony fyzického světa jsou skutečně velmi jednoduché“.

Ralph Ring v odpovědi na dotaz Kerry Cassidy v srpnu 2006

„Asi také předpokládáte, že mimozemské objekty jsou vytvořeny pomocí stejné nebo podobné technologie jako je ta naše. Před mnoha lety jsme udělali tu samou chybu a to nám vzalo několik let, než se nám podařilo tento omyl napravit a u rýsovacího prkna začít znovu od samého začátku. Jejich technologie totiž není podobná ničemu, co známe. Museli jsme tedy začít od začátku a učili jsme se jejich principům dynamiky a fyziky vůbec. Mimozemské objekty jsou vybudovány na základě mimozemské technologie. Takové objekty byly vybudovány před mnoha a mnoha věky před tím, než se naše civilizace dokázala dostat do vzduchu. Oni používají jiné fyzikální principy, které stále nejsme schopni porozumět. Já jsem pracoval na speciálním projektu, který souvisí s výše uvedenými informacemi, po dobu dvanácti let. Stále ale zůstávám v úžasu ve chvíli, kdy se pokouším porovnat jejich létající objekty s naší technologií. Jsem v úžasu, tak jako mnozí jiní, když jsme po mnoha letech naší práce schopni porozumět některým aspektům jejich fyziky a technologie.“

Los Alamos, národní fyzikální laboratoř – citace z knihy „Exempt of Disclosure“ od Roberta Collinse

Ralph Ring

Piloti věděli, že letí velmi rychle, ale bylo to tak rychle, že viděli věci stát nehybně v čase. Nejprve se naši piloti nedokázali spojit s letounem. Mimozemská forma života opravila problém třemi prsty na kulovitém panelu. Pak se vytvořila vlna a letoun začal spolupracovat a zvednul se ze země.“

James Jesus Angleton (CIA), citace z knihy „Exempt of Disclosure“ od Roberta Collinse

„Létající objekt byl prostě rozšířením vlastností vlastních těl pilotů, a to z toho důvodu, že jeho kybernetika byla spojená s jejich neurologickým systémem.“

Col. Philip J. Corso: „The Day After Roswell“

„Můj létající stroj nebude mít křídla ani vrtule. Když ho budete vidět na zemi, nikdy byste si nepomysleli, že jde o letoun. Bude schopný pohybovat se vzduchem podle přání pilota rychlostí myšlenky v jakémkoliv směru s dokonalým zabezpečením.“

Nikola Tesla v rozhovoru pro „The New York Herald Tribune“, 15. října 1911

Carr a malá skupina inženýrů a techniků včetně Ralpha Ringa postavili létající disk poháněný rotujícími elektromagnety, které byly propojené na technologicky velmi originální kondenzátorové zařízení nazvané „Utrons“. Podle dostupných informací bylo postaveno velké množství různých prototypů od experimentálních modelů dlouhých několik stop až po disky veliké 45 stop. Ty byly schopné nést na své palubě pasažéry. Samotný Ralph osobně dvě z těchto zařízení pilotoval, přičemž vzdálenost 10 mil překonal prakticky v okamžitém časovém bodu.

Carr byl nakonec vážně rozhodnut letět s tímto prostředkem na Měsíc. Nicméně dva týdny po Ralphově dramatickém zážitku, který byl spojen s výše uvedenými lety, byla jejich laboratoř násilně uzavřena vládními zmocněnci a všechny soubory i dokumentace byly zabaveny. Výzkumná skupina musela být rozpuštěna a projekt nebyl nikdy dokončen. Zděšený a frustrovaný Ralph koupil pozemek v Arizoně, kde začal budovat jakousi futuristickou formu disku, jenž měl být energeticky neuvěřitelně výkonný.

(3)

Jak se pracovalo s Carrem? Byl nepochybným géniem a Tesla to poznal velmi rychle. Proto se snažil co nejefektivnějším způsobem mu předat vše, co věděl. Carr byl neuvěřitelně inspirovaným člověkem a stejně tak jako Tesla dobře věděl, co dělá. Byl skromným člověkem s neuvěřitelně vyvinutým metafyzickým způsobem myšlení. Tím, že neprošel klasickým vzděláním v oblasti fyziky, byl paradoxně v obrovské výhodě. Nebyl totiž omezován předpojatými myšlenkami. Zcela jistě by z mnoha důvodu mohl být označen za blázna, ale copak by se Nikola Tesla zapletl se skutečným bláznem? Otis T. Carr tak předložil světu obrovský paradox a nezůstalo pouze u jednoho.

Již samotné informace popisující let testovaného tělesa budou možná pro klasicky uvažujícího člověka těžko pochopitelné. To konečně naznačuje komentář Ralpha Ringa:

„Ptáte se mne, jaké mám pocity ze zkušebního letu? Prostě neuvěřitelné. Letělo to velmi zvláštním způsobem. Spíše bych řekl, že to vzdálenost prostě přeskočilo. Všem nám chyběl během letu jakýkoliv dojem času. Byl jsem uvnitř s dvěma inženýry a musím konstatovat, že vzdálenost 10 mil jsme (i když je to skutečně těžko pochopitelné) překonali v nekonečně krátkém čase. Věřte mi, že jen velmi těžko hledám nejvhodnější přirovnání, která by alespoň částečně dokázala popsat to, co jsme cítili.

Čím déle o tom přemýšlím, nabývám pocitu, že jsme se snad ani nepohybovali klasickým způsobem, ale prostě se v okamžitém čase doslova propadli do vzdálenosti 10-ti mil. Všichni jsme byli v jednom úžasu, když jsme se vrátili se vzorky kamenů a rostlin z místa našeho cíle. To, čím jsme prošli, byl zcela jistě dramatický úspěch. Bylo to něco víc než klasická teleportace.

Analýzou výše uvedené skutečnosti jsme dospěli k logickému závěru, že čas byl prostě nějakým specifickým způsobem deformován. Nikdy se nám nepodařilo přesně zjistit, na jakém principu celý jev pracoval. Všechno muselo být velmi dokonalé a přesně podle Carrových instrukcí. Neustále nám kladl na srdce, že pokud se v konstrukci nebudeme řídit až pedanticky přesně podle jeho instrukcí, nenaskočí jistý druh symbiotického stavu mezi člověkem a strojem.

Ke všemu byl klíčem „Utron“. Carr nám pouze sdělil, že se jedná o zařízení, které pracuje na zcela jiném principu fyziky resp. poznání přírodních procesů. Toto zařízení bylo schopné kumulovat energii díky svému specifickému tvaru a díky dalším schopnostem, prostě reaguje na naše vědomé záměry. Bude to znít asi velmi fantasticky, ale ve skutečnosti jsme nepotřebovali systém regulačních zařízení. Posádka se uvedla do jakéhosi stavu někde mezi rozjímáním a hlubokou relaxací a pak se stačilo soustředit na záměr, který jsme chtěli realizovat.

Důležité bylo, aby se na tento záměr soustředila celá posádka. Takto jsme fungovali a tak to také pracovalo. Carr ve svém výzkumu narazil na princip, kterému se dá jen velmi těžko porozumět konvenčním způsobem uvažování a ve kterém energie vědomí působí přímo na inženýrsko-technologický komplex. Pochopili jsme, že tento princip nelze přepsat do rovnic, ale funguje.

Během svého života jsem ztratil spoustu svých přátel především z vědecké oblasti, kteří odmítli věřit tomu, co jsem jim vyprávěl. Ale já jsem pouze popisoval přesně to, co se stalo. Jednoho dne někdo jiný postaví stejný diskovitý letoun a dojde k analogickým zkušenostem. Konstrukční plány existují dodnes!

V jisté době jsem se dozvěděl, že některé mimozemské inteligence ovládají své dopravní prostředky na podobném principu. Jejich fyzika, jak se zdá, objevila nové možností vědomí. V tomto symbiotickém stavu s technologií dokáže technologie daného zařízení ohromně zesílit myšlenkové energie. Bez tohoto vzájemně technologicko-biologického nastavení je zařízení nefunkční.

Dozvěděl jsem se také, že toto je jeden z několika důvodů, proč se nám nedaří ovládat jejich především leteckou technologii. Nechci se nikoho dotknout, ale stále jasněji se ukazuje, že člověk ještě nemá k dispozici dostatek zkušeností v oblasti mentální a ryze duchovní kapacity. V podstatě vedou k výrobě takového zařízené dvě tajemství. První z nich souvisí s pokročilou formou strojírenství a druhé pak s mentálními a duševními schopnostmi člověka. Oficiálně se nám do určité míry daří kopírovat tu první část, ale stále ještě existuje velmi dlouhá cesta, než zvládneme druhou půlku.“

Když se Bill Ryan loučil s Ralphem Ringem, vzájemně se dohodli na tom, že pokud Ryan sežene někoho, kdo by byl schopen porozumět experimentům a objevům Otise Carra, a to bez zaujatosti a předpojatosti, poskytne Ralph Ring všechny dostupné informace z předmětného výzkumu včetně potřebných plánů. Brzy po tomto rozhovoru nastoupil Ralph Ring do nemocnice na rutinní operaci kolena. Bohužel tento medicínský zákrok se velmi zkomplikoval a Ring málem zemřel. V této době (červenec 2006) s námi opět navázal spojení, je stále ještě velmi slabý, ale odhodlán čtenářům sdělit svůj neuvěřitelný životní příběh.

(4)

Otis Carr říká: „Pokud nějaké těleso dostanete do osové rotace, jejíž rychlost dosáhne přesného vztahu k hmotě tělesa, aktivuje se okamžitě něco, co bychom mohli nazvat „volnou energií“ („free-space-energy“), která působí jako nezávislý vliv. Dalším důležitým činitelem, který je ve hře, je elektromagnetismus daného tělesa a potenciál relativity polarit, který se v jistém okamžiku stává aktuálním.“

Carrův stroj měl jen dvě pohyblivé části – jako dva rotující vrcholy na sobě, přičemž každý rotoval v opačném směru. Carr přímo sdělil:

„??když vzájemně protisměrné rotace vzájemně vyrovnají¨, těleso ztrácí svou polaritu a vytvoří se druh nezávislé síly. Tato situace způsobí, že hmota příslušného tělesa se stane nezávislou na gravitační energii.“

Podstata Utronového motoru

Podobné výsledky týkající se zvláštních antigravitačních vlastností rotujících objektů byly deklarovány mnohými výzkumníky. Zřejmě nejpozoruhodnější výsledky (mimo Otise Carra) zaznamenal významný britský inženýr, profesor Eric Laithwaite, který opakovaně demonstroval zřejmý úbytek hmotnosti v uzavřeném systému, obsahujícím speciální uspořádání gyroskopů. Laithwaite apeloval na vědeckou společnost, aby začala tento jev systematicky zkoumat. K podobným výsledkům, ale s převažujícím jevem změny struktury v hmotném uspořádání dospěl John Hutchison. S největší pravděpodobností se s podobnými záležitostmi experimentovalo i během známého „Filadelfského projektu“.

Carrovi se prototyp letounu podařilo dokončit v roce 1947, ale v této době se setkal s absolutním nezájmem. Carr naznačil, že rotační jádro jeho kosmické lodi by byla v podstatě obrovská baterie, která by byla schopna vytvořit specifickou vazbu k zbytku plavidla. Carr byl přesvědčen o tom, že analogické jádro by se dalo vyrobit prakticky v jakékoliv velikosti.

Dne 15. dubna 1959 se měla konat v Oklahoma City velmi zvláštní akce. Byly pozvány stovky osob, aby se zúčastnili veřejného předvádění prototypu diskovitého letounu, který se měl zvednout do výšky zhruba 400 až 600 stop nad zem a letět po předem určené trase. Jenže se stalo něco velmi zvláštního. Demonstrace měla již několik hodin zpoždění a nakonec byla odložena. Prý ohledně jisté závady, která se musela odstranit. Nicméně později vyšlo najevo, že Carr byl přijat do nemocnice s plicním krvácením, jehož příčiny nebyly nikdy pořádně vysvětleny.

Carrovy výsledky začaly přitahovat pozornost americké vlády ke konci padesátých let. Major Wayne Aho, bývalý armádní důstojník a zpravodaj během II. světové války se několikrát zapřísahal, že 7. prosince 1959 se společně s Carrem a ještě několika dalšími osobami dostal během 5 hodin na oběžnou dráhu Měsíce. Zde prý strávili celkem sedm dní a poté se v pořádku vrátili zpět na Zem. Cesta byla podniknuta plavidlem, které mělo v průměru 45 stop a vážilo necelých 30 tun. Objekt byl poháněn tzv. „Utronovým motorem“.

I když pro klasicky uvažujícího čtenáře mohou výše uvedené informace vypadat zcela směšně, faktem zůstává, že existují fotografie povrchu Měsíce pořízené na oběžné dráze včetně velmi zajímavého popisu celé řady měsíčních anomálií. Tato fakta byla k dispozici v době, kdy se klasická pozemská technologie k měsíční orbitě ještě ani nepřiblížila.

V lednu 1961 sdělil generální prokurátor New Yorku Louis J. Lefkowitz, že Carr získal podvodně 50 000 dolarů a o několik týdnů později jej „True Magazine“ označil za podvodníka. Jeho kancelář byla zapečetěna, dokumenty zabaveny a výzkumný tým rozpuštěn. V podstatě mu bylo zabráněno v dalším výzkumu. Díky znemožnění své osoby nemohl počítat ani s podporou veřejnosti. Dodnes není známo, co se stalo s původním prototypem Carrova letounu. Carr prožil zbytek života jako zcela zlomený člověk odříznutý od práce, která byla pro něho vším. Zemřel v Gardnerville, Nevada v roce 2005.

(5)

Vážení přátelé, v následující části tohoto seriálu se přeneseme do historie relativně nedávno minulé a podíváme se na zajímavý rozhovor, který byl uskutečněn 29. října 1957 na stanici „Radio WORR“. Redaktor Long John kladl otázky Otisovi Carrovi a Normanovi Coltonovi. Pojďme se tedy přenést do tehdejší nemírně zajímavé doby, alespoň co se týče našeho případu. „Jmenuji se Long John a v následujícím rozhovoru se budu ptát dvou nesmírně zajímavých mužů – Otise Carra a Normana Coltona, kteří tvrdí, že sestrojili létající zařízení diskovitého designu fungující na principu, který doposud nebyl vědecky publikován a podle všeho překonává veškeré očekávání. Tito dva vědci jsou podle jejich slov schopni takové létající plavidlo sestrojit kdykoliv v ceně zhruba 20 milionů dolarů. Osobně musím říci, že poté, co jsem po několik hodin těsně před tímto rozhovorem s uvedenými lidmi diskutoval, a to nejen na toto stěžejní téma, ale dostali jsme se i k mnohým jiným věcem, nemám důvod nevěřit tomu, co jsem se dozvěděl. Pravda, i když pro klasické zastánce ortodoxního přístupu k vědeckým tématům to může dělat potíže. Otis T. Carr je inženýr, objevitel a konstruktér uvedeného zařízení a pan Norman Evans Colton je ředitelem „Sales Engineering“, které reprezentují firmy „O.T.C. Enterprises“. V dnešním rozhovoru bych se chtěl dotknout především podrobností týkajících se vývoje daného zařízení a jeho základních technických aspektů, které budou posluchače jistě zajímat. Jsem přesvědčen, že mimo to se dotkneme celé řady dalších zajímavých témat.

L.J.: Pane Carr, před nějakým časem mi jeden z našich posluchačů zaslal brožuru, která byla vydána  „O.T.C. Enterprises“. Jde o velmi pěkně zpracovaný a inspirující materiál, ve kterém nabízíte možnost sestrojení kosmického plavidla, prakticky jak se říká „na zakázku“, za 20 miliónů dolarů. Když jsem si to přečetl, nemohl jsem uvěřit vlastním očím, a proto jsem se nejdříve spojil s ředitelem panem Coltonem a pak se dnes ráno obrátil i na vás s žádostí o tento rozhovor. Ovšem dříve než si budeme povídat o onom zvláštním plavidle, které jak jsem pochopil, hodláte vyrábět, rád bych vám položil ještě  pár jiných otázek. (ptáme se na konkrétní záležitosti a ne na otázky!!)

Tak především. Věříte v existenci technologických prostředků případných jiných inteligencí v prostředí naší planety?

Otis T. Carr: Ano, věřím, že v prostředí naší planety existují tyto neidentifikované objekty zřejmě fungující na jakési elektrifikační bázi. Nejen já, ale i mnozí jiní z mé vývojové skupiny spatřili při různých příležitostech celkem tři tyto objekty.

Vlevo právní zástupce státu Oklahoma William Berry, uprostřed Otis Carr a vpravo jeho právní zástupce Hubert Gibson

L.J.: Pane Carre, vy říkáte, že jste na vlastní oči viděl tři takové objekty. Spatřil jste je ve vzduchu. Vznášely se nad nějakým specifickým místem?

Otis T. Carr.: Pohybovaly se velkou rychlostí vzduchem a rozhodně pracovaly na specifické elektrifikační bázi. Vím, o čem mluvím, jelikož můj tým již několik let vyvíjí analogický pohon, se kterým máme bohaté zkušenosti. Prostě jsme velmi dobře rozpoznali to, co jsme na obloze viděli.

L.J.: Dobře, říkáte, že tyto objekty fungují na principu určitého druhu elektrifikace. Naši čtenáři jsou laici a tento pojem je pro ně velmi obecný. Jakým způsobem tedy jsou tato plavidla řízená? Můžete být konkrétnější?

Otis T. Carr: Pochopili jsme, že je třeba přísně dodržovat jisté konkrétní principy, které jsou charakteristické pro naši atmosféru, a principy, které jsou charakteristické pro otevřený kosmos. Nutno ovšem podotknout, že charakter těchto principů v dnešní době zůstává vůči ortodoxní vědě stále spíše v pozici více či méně exotické. V souvislosti s tím jsme pochopili, že je potřeba umět překročit celou řadu vžitých mechanistických předsudků. Existuje samozřejmě několik možností, jak diskovitý letoun tohoto typu ovládat. Může to být například „Helo systém“. Tři objekty, které jsme měli možnost sledovat v letech 1951 – 1952, se svým technickým základem velmi blíží tomu, co v současné době vyvíjíme.

L.J.: V jisté chvíli jste zmínil „Helo systém“.

Otis T. Carr: Jde o specifický systém „kruhové rotace“, který může být využit jako pohonná energie pro takový typ tělesa.

Vlevo Wayne Aho a Otis Carr nad dokumenty, osoby vpravo jsou neznámé

L.J.: Dobrá, ale v čem je váš vynález odlišný od klasických neidentifikovatelných létajících objektů diskovitého charakteru?

Otis T. Carr: Na tuto otázku lze jen těžko odpovědět. My jsme pochopitelně neměli možnost zkoumat tyto objekty na obloze. Nemůžeme to tedy říci s jistotou, ale cítíme, že technologický princip pohonu a řízení těchto plavidel je prostě stejný. Forma našeho experimentálního tělesa je postavena na využití vzájemných vztahů mezi principem gravitace, elektromagnetismu a elektromotorické síly včetně emitace energetických polí z těchto fyzikálních vztahu vznikajících.

L.J.: Stále nerozumím jednomu slovu ve vašem vyjádření. Jde o pojem – „elektrifikace“.

Otis T. Carr: Ano, jde o určité slovní zjednodušení nahrazující technicky komplikovanější definice, ale v podstatě máme tímto pojmem na mysli elektrifikovaného vysílače (odesílatele). Jde o centrální elektrické jádro. Mohli bychom to také nazvat velmi specifickým typem „akumulátoru“ se schopností koncentrovat elektromotorickou sílu.

L.J.: Můžete nám podrobně popsat základní principy fungování technického jádra vašeho dopravního prostředku?

Otis T. Carr: Samozřejmě. Ale ještě jednou bych chtěl upozornit na fakt, že se v tomto případě pohybujeme ve zcela jiném rozměru chápání fyzikálních zákonů přírody.

(6)

Otis T. Carr: V našem případě jde o dimenzionální objekt. Byl navržen tak, aby mohl fluktuovat v dimenzionálním rozhraní Vesmíru. Ve hře tu je skutečně to, co bychom mohli nazvat geometrickou formou vesmíru. Tak trochu záhadně jsme objevili, že základním geometrickým parametrem vesmíru je kruh a čtverec. Svým způsobem jisté indicie tohoto typu byly již dokázány ve vědeckých laboratořích, kde se pomocí elektronových mikroskopů ukázalo, že doposud nejmenší jednotka hmoty má charakter krychle. V podstatě jde o velmi čerstvý objev. Jenže můj tým tento princip znal již mnoho let a praktickým způsobem jsme ho použili v energetickém systému, který je součásti elektrického jádra našeho kosmického plavidla. Jde o unikátní část pohybujícího se strojního zařízení. Náš akumulátorový typ baterie je neživým objektem, který má svou vlastní specifickou roli při tvorbě elektromotorické síly, která je následně rozváděna kabely do systému.

L.J.: Mohu vás v této fázi na moment přerušit? Takže situace vypadá tak, že výkonné jádro má charakter jakýchsi spirálovitých lišt, jejichž nastavení je rozhodující pro rychlost objektu? Chápu to správně?

Otis T. Carr: Ne. Ve skutečnosti jde v zjednodušené verzi o princip „turbín“. Jde o „reaktivní kanál“. Tam, kde je atmosféra, proud vzduchu pak pomáhá v rotaci jádra.

L.J.: Dobře. Pak ovšem jakou roli v pohonném systému vašeho tělesa hrají baterie?

Otis T. Carr: Ty jsou součástí centrálního elektrického jádra.

L.J.: To je to zařízení, které vyrábí elektřinu?

Otis T. Carr: Ano, v podstatě to říkáte správně. Je to akumulátor pro elektrickou energii. Ve svém provozu vyrábí elektřinu a ve stejnou dobu vydává elektromotorickou sílu. To dohromady tvoří centrální energetickou soustavu pro naše vesmírné plavidlo.

L.J.: Mohu říci, že když jsem i díky vám toto centrální energetické zařízení viděl na vlastní oči, všiml jsem si jeho evidentního kulovitého charakteru.

Otis T. Carr: Ano, jde skutečně o kulovitý design. Každá vnitřní jednotka pak tvoří jednu hemisféru. Střed tohoto útvaru nazýváme „rovník“. Vrcholy obou hemisfér jsou vzájemně spojené dvěma kuželovými sekcemi.

L.J.: V ruce držím „Tuesday Morning“ z 29. října 1957. Zde je jeden odstavec, ve kterém se píše, že jste zaslal kopii vaší studie prezidentovi Eisenhowerovi a komisi pro atomovou energii. Obdržel jste již od nich nějakou odpověď?

Otis T. Carr: Víte, ono bylo vůbec úspěchem tento materiál protlačit na tato místa

L.J.: Vypracovali tedy nějaký oficiální posudek na materiál, který jste jim zaslal?

Otis T. Carr: Ne. Zatím jsem od nich žádný vypracovaný posudek neobdržel.

L.J.: Nepřipadá vám to zvláštní?

Otis T. Carr: Samozřejmě, že připadá.

L.J.: Můžete nám tuto situaci tedy nějak blíže vysvětlit?

Otis T. Carr: Mám na to svůj vlastní osobitý názor. Oficiálně ale momentálně neexistují žádná konkrétní fakta, jak vysvětlit postoj prezidenta a dalších zainteresovaných orgánů k tomuto projektu. A mám-li vyjádřit svůj osobní názor na tuto věc, pak musím znovu konstatovat, že jde o naprosto bezpečný dopravní prostředek, který nespálí svou energii během několika sekund, ale naopak získává ji z okolního prostředí. Na tomto principu můžete cestu s tímto prostředkem vykonat bezpečně jak v prostředí zemské atmosféry do Baltimoru, tak k Měsíci. Jde o neuvěřitelně levný pohonný systém. Z hlediska ekonomického jde o něco zcela nesrovnatelného se stávajícími pohonnými systémy.

L.J.: Pane Carre. Když jsem se snažil studovat resp. nahlížet do vašich odborných materiálů, které jste mi poskytl, zarazila mne jedna zvláštní matematická rovnice, která v podstatě dělá z „minusového charakteru nuly“ po vydělení „plusovým charakterem nuly“ klasickou nulu. Tuším, že poprvé se minusový charakter nuly objevil v matematické rovnici, která byla součástí výzkumných materiálů Alberta Einsteina. Můžete mi k této zvláštnosti povědět něco bližšího?

Otis T. Carr: Uvedená rovnice úzce souvisí s tvarem našeho elektrického akumulátoru – „Utron“. Takto nazýváme naši centrální energetickou soustavu. V naší operační aktivitě fungujících modelů, když se podíváme na naše experimenty, jsme museli najít recept na přísnou harmonii mezi akcí a reakcí. Když jsme vyvíjeli náš operační pohonný model, prováděli jsme intenzivní výzkum přírodních principů, zkoumali jsme přírodu a samozřejmě i velkou inspirací pro nás byla práce pana dr. Einsteina týkající se problematiky principu relativity. A zde jsme narazili na vzorec tzv. „lineární korelace“.

Ve chvíli, kdy chceme studovat lineární korelaci v geometrickém uspořádání, musíme mít k dispozici startovací místo – a to je bod „A“, odtud dochází k rozpínání formou křížové charakteristiky a pochopitelně i formou kruhové charakteristiky. Pakliže bychom chtěli tento aspekt převést do matematické řeči, pak existuje pouze jedna jediná možnost, a tou je předmětní rovnice. Jsme přesvědčeni o tom, že tímto způsobem se přinejmenším dotýkáme zcela reálně teorie sjednocených polí ve fyzikální praxi.

(7)

L.J.: Mohl byste našim posluchačům nějakým způsobem blíže vysvětlit pojetí termínu mínus nula?

Otis T. Carr: V průběhu našich studií jsme si dopisovali s dr. Einsteinem a měli to velké štěstí, že jsme s ním mohli konzultovat svá zjištění a hypotézy. Zjistili jsme, že všechna měření času a prostoru musí být zvažována ve vztahu k pozorovateli, a proto pozorovatel sám je v podstatě minusový faktor v systému a není možné dosáhnout nějaké stabilní fixní hodnoty čísla. Také jsme poměrně dlouho spolupracovali s Nikolou Teslou a vedli několik konferencí na téma sinusových vln, elektrického vlnění a skutečného potenciálu střídavého proudu a hydroelektrických systémů, které tento geniální člověk vyvinul. Takže především z těchto oblastí přicházely inspirace, které nám významným způsobem pomáhaly při hledání klíčové rovnice.

L.J.: A podařilo se vám tuto rovnici nakonec objevit?

Otis T. Carr: Ano, díky panu Coltovi. Jeho výzkum byl pro naši práci velmi zásadní. Jsme ve velmi úzkém vzájemném kontaktu. Také pan Shea se mnou v rámci našeho výzkumu aktivně spolupracuje.

L.J.: Kdy jste vytvořili plně fungující výzkumnou skupinu?

Otis T. Carr: V roce 1955

L.J.: Zabýval jste se touto problematikou před rokem 1955?

Otis T. Carr: S výzkumem jsem začal v roce 1937 a v tuto dobu jsem měl také již jasnou teoretickou koncepci. S vývojem aktivním experimentálních modelů jsem započal v roce 1938. V roce 1942 jsme měli praktickým způsobem odzkoušené všechny stěžejní principy.

L.J.: Jinými slovy již prakticky osmnáct let před rokem 1955 jste měli k dispozici již konkrétní prototyp objektu, se kterým jste se mohli pohybovat ve volném vesmíru? Chápu to správně?

Otis T. Carr: Hmm, bude vám to znít neuvěřitelně, ale prostě to tak je.

L.J.: Doufáte, že budete podobné objekty schopni vyrábět? Jste schopni pomocí nich dosáhnout i jiných planet v naší sluneční soustavě?

Otis T. Carr: Ve chvíli, kdy se vymaníte z gravitační přitažlivosti Země a vlivu zemské atmosféry, jste schopen se naším objektem napojit na systém tzv. „zerové energie“, která se nachází všude ve vesmíru. V tuto chvíli jste schopen se pomocí našeho objektu pohybovat rychlostí zhruba 18 000 mil za hodinu, a to bez jakéhokoliv výdeje energie. My jsme ale schopni objekt přepnout na „vyšší“ funkční režim s výdejem energie. V tu chvíli budete schopen se ve vesmíru pohybovat rychlostí podstatně vyšší. Jak jsem již řekl, Měsíce lze dosáhnout během pěti hodin.

L.J.: Prosím? Jste schopni z Baltimoru v Marylandu dosáhnout povrchu Měsíce během pěti hodin?

Otis T. Carr: Ano, přesně tak.

L.J.: Kolik osob se vejde do vašeho objektu?

Otis T. Carr: Letoun má diskovitý tvar trupu o průměru 45 stop. V kajutě se mohou pohodlně pohybovat tři osoby.

L.J.: Dobře. Jakým způsobem máte vyřešenou tepelnou bariéru letounu při vysokých rychlostech?

Otis T. Carr: Nemáme problém s tepelnou bariérou, protože elektromagnetický systém automaticky aktivuje vysoce účinný tepelný štít, takže nikdo z posádky se nemusí ani náznakem znepokojovat. Můžeme letět atmosférou velmi vysokou rychlostí. V otevřeném vesmíru jsme schopni postupně zrychlovat až na čtyři pětiny rychlosti světla.

L.J.: Nesmírně mne zajímá způsob, resp. technika přistávání vašeho tělesa?

Otis T. Carr: To je velmi prosté. S naší technikou jsme schopni letět i velmi pomalu, třeba nějakých 100 stop za minutu. S letounem jsme schopni dosednout velmi, velmi jemně, a to z toho důvodu, že část aktivit našeho zařízení je napojena na univerzální systémy. V tomto případě jde o rychlost, která je relativní rychlost přitahované inertní hmoty a stává se beztížnou v souladu s touto inertní přitažlivosti. Samo o sobě nejde o klasický beztížný stav, má stejnou hmotnost jako dříve, ale když dosáhne určitého umístění, stává se nezávislým systémem stejně tak, jako planeta je nezávislým systémem.

(8)

L.J.: Jsem schopen věřit tomu, co říkáte, tedy že jste schopen vytvořit umělé gravitační pole uvnitř vaší kosmické lodi, přičemž zároveň jste schopen gravitaci odstínit na jejím povrchu a bezprostředním okolí.

Otis T. Carr: Přesně tak.

L.J.: A to je produkováno elektrickým zařízením, které jste se již snažil popsat a to díky specifické rotační charakteristice tohoto zařízení?

Otis T. Carr: Ano. Uvnitř objektu se nachází specifický kondenzátor s elektromagnety. Jde vlastně o protiběžný systém. Elektromagnety se otáčejí v jednom směru a akumulátor s bateriemi v opačném. Jde tedy o dva samostatné systémy, které pracují ve vzájemné součinnosti. Třetím systémem je samotná posádka. Zní to asi velmi exoticky, ale faktor posádky je nedílnou součástí výsledného efektu. Takže v samém důsledku máme k dispozici tři pracující systémy. Samozřejmě, že mé vysvětlení je extrémně zjednodušené pro lepší pochopení u laické veřejnosti.

L.J.: Dobře, ale čím se nabíjejí samotné baterie?

Otis T. Carr.: Částečně klasickým způsobem na elektrochemické bázi, tak jako je tomu u běžných baterií. Navíc máme ovšem k dispozici vysoce sofistikovaný systém regenerace baterií a využíváme praktickým způsobem potenciál atmosférické elektřiny.

L.J.: Takže vy vážně tvrdíte, že prakticky využíváte atmosférickou elektřinu? Co se ale děje v prostředí, kde se nenachází atmosféra?

Otis T. Carr: Jak jsem již řekl před chvíli. Používáme velmi propracovaný regenerační systém baterií, který umožňuje nabíjet baterie podobným způsobem jako například akumulátor u automobilů, navíc je tu elektrochemická klasika.

L.J.: Takže vy jste vlastně sestrojil první „perpetum mobile“?

Otis T. Carr: (Smích..). Kdepak. Naše zařízení není žádné perpetum mobile. Trvalost jeho provozu umožňuje energie. Energii nelze zničit. Molekulární tok je trvalé povahy. Toto je ověřená skutečnost. Je dokázáno, že elektřina je v podstatě nesmrtelné vědomí. Vždyť i biologicky objektivně projevená lidská bytost je úžasný elektrochemický systém. Hovořím tu o volné energii. Hovořil jsem o trvalosti provozu, ale to je nepřesné. Žádné zařízení nemůže trvale fungovat, pominu-li některé jiné faktory, pak je třeba brát v potaz přirozené opotřebení čili namáhání součástek, kterému nelze uniknout.

L.J.: Hovořil jste o vaší klíčové rovnici. K jejímu sestavení jste použil tradiční metody algebry?

Otis T. Carr.: Mohu vám říci pouze tolik, že jsme v tomto ohledu byli jen částečně konvenční. Podařilo se nám v matematice vyplnit jednu zcela konkrétní mezeru. Výsledkem byla již zmíněná rovnice.

L.J.: Jsou fyzikální zákonitosti, na kterých váš vynález funguje, vůbec vyjádřitelné v matematických podmínkách?

Otis T. Carr.: Řekl bych, že ano. Prokázalo se, že rovnice je plně funkční.

L.J.: Dobře, takže vy tvrdíte, že plus čtyři děleno mínus čtyři rovná čtyři.

Otis T. Carr: Někdy tato řešení nejsou vždy tím, jak vypadají. V souladu s principem synergy platí, že 1 + 1 = 3.

L.J.: Jedna plus jedna se rovna tři? To myslíte opravdu vážně?

Otis T. Carr: Protože dvě kvality vždy produkují třetí.

L.J.: Ta třetí kvalita je přece číslo 2. Nebo to tak není?

Otis T. Carr: Ne vždy.

L.J.: Mohl byste tuto věc více rozvést?

Otis T. Carr: Pakliže jedna kvalita tvoří jednu cestu a druhá zase jinou, ve chvíli, kdy se spojí, máte před sebou kvalitu další. Jejich součet se rovná hodnotě čísla tři.

(Jinými slovy je to analogické tomuto: matematické sčítání v sobě může obsahovat kvalitu sloučení. Takže máme červenou barvu (1) a tuto spojíme s modrou barvou (1), výsledkem bude latentní existence červené a modré s novým, třetím objektivně projeveným faktorem – fialovou, pozn. J.CH.).

(9)

L.J.: O.K. Tato matematická filozofie je tak trochu nad moje chápání.. Díval jsem se na prototyp, který máte zde, a přitom jsem si všiml dřeveného rámu nebo lešení. Uvnitř vidím turbínu a kolem dřevěný prstenec, který vypadá, že je osazen elektromagnety?

Otis T. Carr: To, co vidít, je pouze dřevěný model operačního modulu. Onen kuželovitý objekt je náš Utronový elektrický akumulátor – základ energetické soustavy. Tento systém aktivuje elektromagnety a podle pořadí je aktivuje.

L.J.: Takže systém, který je uvnitř, aktivuje elektromagnety, které se nachází na vnější straně?

Otis T. Carr: Přesně tak. Dochází k tomu pomocí těchto spojení, která vedou od pozitivních a negativních pólů těchto baterií k elektromagnetům, vedle kterých se nacházejí pojistky. A zde tyto elektromagnety mají na starosti opačný rotační pohyb. Takže vnitřní oblast tohoto systému zachovává pravotočivý hybný moment a vnější část opačnou levotočivou rotaci.

L.J.: Cívky z drátu, které jsou vidět na modelu, jsou také zmagnetizované?

Otis T. Carr: Cívky na prstenci mají jakousi regenerační roli. Jsou činitelem elektromotorické síly, která pomáhá regenerovat baterie. Vzhledem k tomu, že jsou tvořené drátem, v podstatě převádějí magnetické pole, které je zdrojem elektromotorické síly. Tady jsou kondenzátory letounu, které jsou také aktivovány centrálním elektrickým jádrem. Vzhledem k tomu, že tento typ diskovitých letounů se vyznačuje extrémně velkou vodivostí, mohou pomocí procesu ionizace využívat i atmosférickou elektřinu.

L.J.: Chci říct/Mám na mysli, když tu věc otočíš/otočíte… Nechápu, jak získáte čtverec.

Otis T. Carr: Dimenzionálně to tak je. Je to čtverec v těchto rozměrech/dimenzích/mírách a když tato rotace/otáčení/kroužení začne a postupně se zvýší na určitou rychlost, tato forma/tvar je velmi důležitá, protože máme kompletní rovnici akce a reakce. Nyní je tak učiněno systémem cívkového vinutí, kde začneme v bodě/u bodu, rozšíříme na „rovník“, pokračujeme naše vinutí dolů k bodu. S touto fyzikální expanzí a kontrakcí pracuje elektromagnetické pole, kde do obrazu vstupuje gravitace/přitažlivá síla ve formě této relativní rotace. Když relativní rotace dosáhne inerciální/setrvačné účinné hmoty, je to záležitost dimenze. Takže, jestliže má Země, jak říkáme, 8 000 mil v průměru, víme, že její fixní rotace je 1 za 24 hodin. Kdybychom měli 1 míli v průměru, její rotace by byla 8 000 za 24 hodin. A tím stejným systémem by naše loď o 45 stopách měla rotaci 580 otáček za minutu a když dosáhne této rotace, je naprosto nezávislá na své inertní/inerciální přitažlivé hmotě v elektro-magnetickém poli.

L.J.: Takže 580 rpms (otáček za minutu)? To zase není až tak moc?

Otis T. Carr: Já si myslím, že to je poměrně rychlý „kolotoč“.

L.J.: Takže když model dosáhne 580 ot./min, tak vzlétne?

Otis T. Carr: Speciálně tento model, který vidíte, již prošel testováním v rovině 40 000 ot./min, což stanovilo tlakový obrazec zhruba 1000 tun, tedy něco málo přes 700 koňských sil. Šest inženýrů nezávisle na sobě tento test kontrolovalo. Takže kdyby u tohoto modelu byla průměrná rotace 68000 ot./min., pak by objekt okamžitě vzlétl.

L.J.: Sam Vanderburt je fotograf a dnes ráno s vaším souhlasem vyhotovil několik snímků. Objeví se v nejnovějším vydání „Argosy Magazine“ v dubnu 1958. A nyní k další otázce. Jakým způsobem máte v projektu tohoto plavidla zakomponovaný faktor času? Mám na mysli z hlediska klasické fyziky.

Otis T. Carr: V našem slunečním systému byl samozřejmě faktor času zahrnutý. Klasickým způsobem v podmínkách otevřeného vesmíru pracujeme s časem v měřítku rychlosti světla. Pakliže bychom tuto rychlost překonali, nesporně by se čas zpomalil.

L.J.: Může váš objekt překonat rychlost světla?

Otis T. Carr: Takto to nelze říci. Odpovím, že v jiných systémech ano.

L.J.: Já měl za to, že rychlost světla je jedním z Einsteinových konstantních faktorů?

Otis T. Carr: To zcela jistě platí pro náš systém, ale nemusí to nutně platit pro jiné systémy.

L.J.: Takže cokoliv, co dosáhne rychlosti světla, se stane čistou energií?

Otis T. Carr: V jiných systémech by k tomu mohlo dojít.

L.J.: Počkejte. Pořád mluvíte o nějakých jiných systémech. Co tím máte na mysli?

Otis T. Carr: Obávám se, že má odpověď bude mít charakter onoho (1+1=3). Mám na mysli jiné sluneční systémy. Z hlediska vyšších energetických charakteristik jsme plně kontrolováni našim systémem. Zde je rychlost světla naším „metrem“ a plavidlo je také podle toho navržené. Chápu, že se v tomto ohledu bude klasická fyzika velmi kroutit, a zřejmě nepotěším ani Einsteina, ale prostě to tak je. Nicméně bych se chtěl vrátit k podstatě našeho rozhovoru. Vymysleli jsme vysoce pokročilý elektrifikovaný pohonný systém. Pakliže bych měl nyní k dispozici potřebné zařízení (a tato zařízení jsou dostupná ve velkých továrnách), jsem schopen začít se sériovou výrobou tohoto odzkoušeného prototypu.

(10)

L.J.:Pan Carre, v ruce držím dokument, kde jsou uvedené technické údaje vašeho kosmického plavidla „OTC-X1“ včetně dodacích podmínek. Je zde uvedeno, že je možné provést ukázkový let tímto plavidlem, a to ve vzdálenosti 1000 mil od Země. Nyní nevím, zda tyto informace chápu správně, ale před chvíli jste říkal, že vaše plavidlo je schopné vykonat let k Měsíci během pěti hodin?

OTC: Ale to je správně. Uvedená cesta je součástí smlouvy o předání našeho produktu zákazníkovi. Nejde o cestu na Měsíc. Jsme přesvědčeni, že tato ukázková demonstrace letu s bezpečným návratem bude z hlediska osobních zkušeností zákazníka zcela vyhovující.

L.J.: Proč zrovna 1000 mil?

OTC:Jde skutečně o náhodný výběr v rámci prezentačního letu našeho zařízení

L.J.: Takže, chápu-li to správně, před tím, než dodáte vaše plavidlo zákazníkovi, je možné požádat o tuto letovou ukázku

OTC: Ano, přesně tak.

L.J.: Jak by tedy dlouho trval let do této vzdálenosti od Země?

OTC:V podstatě jde o záležitost několika minut. Pokud budeme ovšem brát v potaz předletovou přípravu a pak specifické náležitosti během přistávacího manévru, byly bychom do hodiny zpátky

L.J.: Let by se obešel bez nějakých vedlejších nepříjemností?

OTC:Bez jakýchkoliv nepříjemností samozřejmě. Fyzikální problémy týkající se např. přetížení v důsledku akcelerace anebo brzděni zde nepřicházejí v úvahu. Jsou eliminovány podstatou systému.

L.J.: Takže cesta na Měsíc během pěti hodin je spíše v této chvíli sen?

OTC: Vůbec to není sen.

L.J.: Dobře, ale pak nehrají časová hlediska. Říkáte, že cesta na Měsíc a zpět je v podstatě možná během pěti hodin, ale výlet do vzdálenosti 1000 mil od Země zabere bezmála hodinu. To je evidentní nepoměr.

OTC: Chápu, co máte na mysli, a hned tuto záhadu objasním. Jak jsem řekl dříve, pokud se naše těleso nachází v atmosféře planety, může se pohybovat pouze omezenou rychlostí. Ovšem jakmile atmosféru opustí, může v mžiku akcelerovat bezmála až do rychlosti světla. Pakliže tedy poletíme do vzdálenosti 1000 mil, budeme se na své trase pohybovat minimálně z poloviny cesty v atmosféře s omezenou rychlostí a to nás bude výrazně brzdit. Pokud bychom letěli k Měsíci, pak ihned po opuštění zemské atmosféry můžeme využít po převážnou část naší cesty maximální rychlost.

L.J.: Dvacet miliónů dolarů se jeví jako mnoho peněz, pokud by šlo pouze o komerční trik, ale na druhou stranu to je skutečně zanedbatelná částka,  pokud byste mohli vyrábět letoun, který navrhujete. Nabízí se otázka, proč některé velké letecké korporace, jako např. firma Lockheed, nemá zájem investovat do vaší záležitosti. Možná, že by pak projekt nestál ani těch 20 miliónů dolarů, jelikož tyto společnosti mají potenciál potřebného technologického vybavení?

OTC: Ano, ale doposud jsme tyto společnosti neoslovili.

L.J.: V podstatě oficiálně fungujete od roku 1955. Předpokládám, že jste se snažili vytvořit nějakou efektivní propagaci vašeho výrobku se snahou získat potřebnou finanční injekci?

OTC: Nabídli jsme samozřejmě náš produkt k využití vně i mimo zemskou atmosféru. Zájem projevil Pentagon, ale k žádnému konkrétnímu jednání zatím nedošlo.

L.J.: Z jakého kovu je vytvořen vnější plášť plavidla?

OTC:Promiňte, ale na tuto otázku vám nemohu odpovědět. Jde samozřejmě o speciální kovovou slitinu. Jistou minoritní procentuelní část tvoří i keramická vlákna. Metalurgie je velká věda, které odkrývá tajemství elementární podstaty hmoty. V klasickém pohledu jsme, co se týče anorganických chemických procesů,č velmi omezeni fyzikálními zákonitostmi třetí dimenze. Našemu vědeckému týmu se však podařilo určitým způsobem prolomit toto omezení. Tak se před námi otevřely zcela nové a velmi bohaté možnosti vedoucí k vytvoření takových slitin, které svými vlastnostmi překračují i ty nejsmělejší představy.

(c)2008 Project Camelot

(c)2009 Translation: Alhambra

Inspirativní stránky:

http://www.alternativescience.com/eric-laithwaite.htm

www.americanantigravity.com/articles/112/1/Hutchison-Effect-Video/Page1.html

Převzato: http://www.matrix-2001.cz/

Celý a kompletní článek s dalšími detaily v angličtině na:

http://www.projectcamelot.org/ralph_ring.html