Pozemští mimozemšťané
Začnu s u nás nejrozšířenější skupinou a často též nejobdivovanější, ergo se společenstvím, v jehož čele je Aštar Šeran. Já sama z Aštara samotného nemám zrovna nijak snadno definovatelné pocity. Stalo se mi, že jednoho dne vešel spolu se svojí gardou do mé meditace, bylo to na mé přání a tedy protože jsem to čekala, snadno jsem je též poznala. Co se týče uzpůsobení jeho společnosti, jedná se o vyloženě vojenský řád. Jejích lidé vystupují jako vojáci a chovají se stejně disciplinovaně a impozantně, jako klasický vojenský režim. Nic méně mistrně ovládají telepatii a já se v Šeranově společnosti cítila uvolněně až rozjařeně. Vzal mě do jakési místnosti na jejich lodi, avšak při telepatickém spojení je těžké rozeznávat předměty kolem, takže o tom nemůžu nic říct. Ačkoli jsem mu něco povídala, on sám se ke mně choval uzavřeně a myslím, že se snažil skrývat své pocity a myšlenky. Jako by něco tajil. Řekl mi jen toliko, že kdysi v mém dětství se mě jejích společenství snažilo kontaktovat, ale já jejích kontakt odmítla a oni už za mnou dál nemohli. Nic méně, když jsem se ho ptala na Annunaki a jak je to s nimi, přenesl k nám do místnosti telepaticky samotného Annu. Annu byl zpočátku velmi překvapený, až nevrlý jako by ho vyrušil u práce. Ale nechali mne, abych jim sdělila vše, co jsem měla na srdci. Musím říct, že když jsem se zmínila o tom, že někteří lidé ho, Annu, považují za Lucifera, velice se rozčílil, neboť podle jeho slov vyšší andělé jen využili jejích dovednosti genetiky, aby stvořili matrici pro lidské DNA a následně je ze Země vyhnali. Nebo způsobili sled jiných událostí, které jim uzavřeli cestu na Zem. Ale dohodli jsme se na tom, že bude hezké, až se Nibiru znovu objeví na obzoru a proběhne setkání nás s Annunaki, neboť základní matrici pro naše vlastní DNA tvoří DNA Annunaků, ačkoli jsou oni raptiloidní a my ne.
Bohužel na další povídání už nebyl čas, jelikož se loď vzápětí roztřásla a já viděla, jak někdo zpoza slunce ostřeluje jakýsi štít nad Zemí světelnými střelami. Kamarád mi později řekl, že to bylo jiné společenství ras, které nesouhlasí s tím, že se Aštar míchá do lidských záležitostí. Když jsem se však Aštara ptala na důvod, proč jsou u nás, neboť jejích lodě byly téměř na orbitě, odpověděl jen tím, že chtějí pomoct. Choval se však spíše uzavřeně a skrýval mnohem víc, než by se mne samotné líbilo. Navíc, když jsem se ho zeptala na důvod toho ostřelování Země, cítila jsem z něho spíše něco ve smyslu, že na vysvětlování zrovna není čas a spíše tajnůstkářský postoj a vzápětí jsem se znovu ocitla tam, odkud si mě jeho posádka vyzvedla.
Proto ať chci sebevíc, rozhodně nemůžu sdílet obdiv pana Bendy vůči Aštarovi. Mne samotné rozhodně nepřijde natolik jemný, moudrý a světlý, jak by se mohlo zdát. Znám některé lidi na Zemi, kteří ze sebe rozhodně vyzařují víc světla a moudrosti než onen vůdce z hvězd. Navíc na mne osobně web pana Bendy působí velmi agresivně, až negativně a jeho povídání jako soubor blábolů, které sice mají většinou hezký začátek, neboť mu v tom radil rozhodně někdo od Aštara, nic méně, jakmile se dostane k očipovávání a podobně, začínám pochybovat o jeho zdravém rozumu. Nechci ho nijak napadat, neboť vím, že i on se jen snaží a myslí to vše dobře, avšak kdybychom se někdy potkali, došlo by mezi námi bezesporu k velmi tvrdé výměně názorů. Nechci, aby kdokoli vzbuzoval v lidech strach a paniku, i kdyby to bylo myšleno dobře.
No a protože mě toto trápilo, ptala jsem se na Aštara svých andělů. Odpovědí mi bylo, když jsem uviděla jeho duši. Aštar je opravdu silný a nádherný anděl, jenže problém je v tom, že jeho duše dlí uvězněná v jakýchsi okovech a já opravdu nevím, na kolik ví o vesmíru okolo sebe a sobě samotném. Nejspíš mu křivdím, nevím, ale už jsem pár duší viděla a některé duše lidí jsou mnohem svobodnější než ta jeho. Ovšem pravdou je, že jsem také cítila, že jeho uvěznění vzniklo s určitým záměrem a ten je důležitý a pořád ještě platí.
Takže Aštar vás rozhodně může naučit spoustu věcí, opravdu tomu co dělá, rozumí a má vnitřní ochotu nám pomoct, ale v některých věcech vám naopak neporadí a možná, že by v nás rád viděl příklad pro své vlastní lidi. Práci s monitorováním Země a psychologických vzorců lidí odvádějí opravdu skvěle, za to jim myslím, patří náš dík, ale jsou tu ještě věci, které o sobě zatím skrývají. Jejích důvody neznám. To už nedovedu určit z toho pár minutového setkání, kde jsem stejně pořád mlela jenom já…jsem občas strašně upovídaná. Je to tak i tak. Jsou rozhodně hodní a já jsem ráda, že jsou u Země, ale k obrozování lidí bych je nevybrala. Na to je potřeba především lidí a pak zase lidí.
No a teď přejdu k rase, která je myslím hlavním důvodem takových těch obav skupiny okolo Aštara a těch zvěstí o očipování. Vlastně se nejedná o jednu rasu, nýbrž o rasy dvě a informace od nich nemám jen ze sebe sama, nýbrž z dalších zdrojů a lidí, kteří dovedou podobně vidět i věci neviditelné. O kterých mluvím?
Nazývejme je Jehoviáni, podle Jehovy, jejích stvořitele (stvořitelky) a božského vůdce. Jedná se o dvě rasy ze dvou vesmírů wesedak a wesedrak, kteří jsou už na konci svého vývoje, ergo, už umírají. Protože jejích vesmíry umírají, ve snaze se zachránit, protrhli k nám díru do našeho vesmíru a nyní z něj odčerpávají energii. A protože jejích vesmíry umírají, mají i oni na sobě nalepenou obrovskou černotu a tolik hrůzy a děsu se opravdu často nevidí.
Do kontaktu se Zemí se dostali už někdy před devíti tisíci lety a po konfliktu s Atlantiďany, způsobili mnoho škod na jejich civilizaci a pak nastal tedy jejích zánik a odchod Atlantiďanů ze Země. Později se běžně dostávali k lidem, viz zvěsti o Bozích ve starém Sumeru. Nic méně hlavní baštou jejích božského stvořitele se staly pozdější židovské kmeny a z něho se stal Jehova, Bůh, o kterém se nemluví. Když sem přišel Ježíš, myslím, že jedním z jeho úkolů bylo i transformace Jehovy z krutého židovského Boha do světla, proto možná se narodil jako žid. Ovšem vlivem toho, že jsme to kolem křesťanství my andělé tak hezky zamíchali, pomíchala se i jeho transformace a řádně zpomalila, neboť bylo nutné transformovat především lidi samotné.
Takže i dnes je můj dojem z Jehoviánů takový, že na mě zprvu působí, jako by je někdo vytáhl z těch nejhorších nočních můr. Nejde o to, že jsou raptiloidní, ale toho, že my lidé máme v sobě jakýsi tisíci lety zabudovaný vnitřní strach až panickou hrůzu z nich a všeho okolo nich a udělali bychom cokoli, jen aby nás nechali být. A myslím, že oni toho zneužívají, jsou větší než my, silnější a také mají vyvinutější technologie. Ovšem protože já jsem já a vím, že každá věc má svůj důvod, ptala jsem se, jaký důvod má jejích přítomnost v našem vesmíru. Proč, když tady způsobují nejen nám, ale i vyvinutějším rasám okolo tolik problémů?
A samozřejmě Bůh mě nenechal na holičkách. Představila jsem si, jak bychom reagovali my na jejich místě. Vesmír se nám rozpadá pod nohama, všude kolem mnoho černoty a my se marně ptáme, proč… proč nás vesmír chce zahubit, proč nás Bůh opustil? A z toho vzteku a beznaděje se rodí obrovská černota. Když nás světlo opustilo, pak se zahalíme černotou. Když nás dobro zatratilo, pak se zahalíme zlem a staneme se jím my samotní. Ale Bůh Jehoviány neopustil. Ne, dal jim šanci dostat se do našeho vesmíru a zrovna jakoby náhodou k rase, která je částečně uvězněná v nižším D, ale ukrývá v sobě jeden z největších potenciálů světla všech dob, výsostnou sílu Lucifera, Světlonoše. A právě ta lidská rasa jim může poskytnout názorný příklad a pomoc co se týče povznesení se z nižších vesmírů do vesmírů vyšších.
A pak se mi také stalo, že jsem jejích duše viděla a také s jednou z nich mluvila. Oni jsou vlastně úžasní tvorové z husté světelné hmoty růžovo oranžové barvy. Bohužel jsou potopené do obrovského oceánu černoty, který se zdá být bez konce a je jich tam tisíce a milióny. Jejích duše jsou uvězněné, pláčou viníce sami sebe a zároveň zapomenuty všemi, kteří by je mohli zbavit zloby, strachu a agrese. Já sama bych se tedy s některým z nich nechtěla dostat do kontaktu přímo, ale podobně jako duše masových vrahů, jsou i oni na mnohem horší pozici než my sami a náš strach a historky, které jen umocňují černé vědomí jejích rasy, jen přilévají další černotu do toho černého oceánu, v kterém jsou utopené jejích duše.
No nakonec jsem pár dní cítila, jakýsi stín strachu, který mě doprovázel. Dokonce i v tarotu mi vyšlo, že je kolem mne ďábel. A já jsem chtěla vědět, proč vlastně u mě je a kým je. Ukázalo se, že se na mne lehce napojil Jehova sám, tedy energie jeho duše. On vypadal velice staře, sice bílý, ale za to jaksi ošklivý s vytasenými špičáky a velmi trpící. Mluvila jsem s ním, chtěla jsem vědět, co po mne chce. Hmm chtěl mne zřejmě vystrašit a velmi se divil, že mu to nějak neberu. Nevím, vlastně jak se to stalo, myslím, že jsem mu chtěla ukázat, že také existuje něco jako láska a vysílala ji k němu, ale nakonec se najednou v té klkovité ošklivé kůže udělala trhlina. A z té trhliny vyšlo světlo a nakonec, když ta kůže zloby a strachu spadla, objevila se před mým vnitřním zrakem nádherná Stvořitelka, anděl se silnou hustou pastelovou energií a ženským zjevem. Byla to stvořitelka obou ras, pravá Jehova, která ve snaze pomoci svým lidem, podobně jako Lucifer zahubila téměř sama sebe a oddala se velkým bolestem a zapomnění duše, aby zachránila děti svého stvoření.
Vím, že věci nejsou vždy jednoznačné a plané odsuzování bez pochopení druhého ukazuje jen naši vlastní slabost. Já bych teda žádného z nich nechtěla potkat někde v tmavé uličce, ale vím, že v budoucnu se i oni začnou měnit a budou mířit ke světlu podobně jako my sami a také, že tu rozhodně nejsou nadarmo, nýbrž z obrovské milosti Nejvyššího v nás.
A samozřejmě ani ostatní rasy tu nejsou jen proto, že by nás chtěli zotročovat, nebo na nás páchali své odporné vědecké experimenty.
Budu pokračovat těmi, kterým my říkáme Šediváci a jsou proslulí především ve Spojených státech. Nejedná se jen o jedinou rasu, nýbrž znovu o vícero ras. Já jsem se s nimi setkala jen zatím dva krát a pokaždé mi pomohli. Poprvé mě ona bytost obklopila stříbrným závojem a zrevitalizovala moji buněčnou strukturu. Bylo to vůbec moje první setkání s jinou rasou v mém dospělém životě a rozhodně ze sebe ona bytost vyzařovala jemnou harmonii lásky a světla. Jakmile svoji práci dokončila, odletěla stropem do jiných dimenzí. Podruhé to bylo asi před pár dny, v době kdy mě dost pobolíval žaludek. Vzbudila jsem se po ránu a viděla, jak na mé břicho má položenou ruku tvor, s dlouhými tmavě šedivými prsty a se zářivě rudými žábrami mezi nimi. Byl vyšší než první bytost a méně zářivý, měl tmavě šedivou pokožku bez šupin či chlupů s krvavě červenými pruhy po těle. Jeho oči však nemůžu jen tak definovat. Šlo z nich červenooranžové světlo a měli úzký pruh hadovitých zornic, v červených kruhových duhovkách. Rukou na mém břichu mě upozorňoval, že se v něm děje důležitá proměna.
Nejvíc mne však zarazila jeho aura. Byla mi velice sympatická, taková až skoro Samaelovská. Tvor se mnou evidentně chtěl zůstat déle, ale jeho lidé ho odvolali zpět. Stačil mi jen zopakovat, že patří mezi ty, kterým říkáme Zeťani.
Samozřejmě vím o tom, že stejné společenství organizovalo v USA dost nevybíravé únosy, když jsem o tom však četla a porovnala si příznaky lidí, způsobené mimozemšťany s příznaky vzestupu, byly si podobné. Myslím, že ty únosy a opravy lidského těla, které zeťani prováděli, měly právě posloužit jako nastartování transformace velkého množství lidí. Co jim můžu vytknout je jen to, že to dělali takovým poměrně hrubým způsobem a řadu lidí tím vyděsili, ale na druhou stranu oni nejsou výsostnými andělskými bytostmi s jejich obrovskou mocí. Prostě se snažili pomoct prostředky, které mají oni sami. Andělé to dělají jemněji jednoduše, protože jsou mnohem mocnější, ale za to zeťani nemůžou. A kromě toho, když mě bylo pět a andělé mě poprvé transformovali, trpěla jsem nočními můrami a v bezbřehém děsu jsem ve snách řvala z postele nebo jsem utíkala po bytě, aniž bych to sama o sobě věděla. Měla jsem z toho trauma ještě do nedávna a to mi bylo jen několikrát sděleno, kým jsem…Samael sám a také mě jako mimino doprovázela v noci bytost stvořená z času, takový modrý časový pták.
Takže ať tak nebo tak, v prvních chvílích transformace člověk prožívá děsy a dosti velké strachy a to vše spolu s nedostatkem informací o nich samotných tvoří historky a povědomí o zlých mimozemšťanech, kteří experimentují na lidech. Jenže všechny tyhle civilizace byly už u zrodu lidské rasy, znají nás jako své boty a někteří tu byly i mnohem dřív, než my sami.
Jako na příklad další společenství, o kterém budu nyní psát.
Ačkoli se celé společenství jmenuje Galaktická aliance a obsahuje mnoho ras, já jsem se dostala přímo do styku jen s jednou z nich. Jsou to Azuriani.
…A to je psaní tak překvapivé, že si to nechám až na příště.
PS: Co se týče dalších ras, stojí za zmínku ještě Plejáďani, ale jelikož jsem se já s nimi nikdy nesetkala, nemůžu toho o nich mnoho říct. Nejvíc vám poradí kniha p. Marciniakové, kterou jsem dala na stránky Time angela. Já za sebe samotnou dodám jen, že mi ta kniha hodně pomohla a otevřela další obzory mého vlastního lidství.
A jinak se mějte hezky!! Zatím ahoj!
našla jsem …něco pobuřujícího (Lenka, 02. 11. 2008 16:18)
oh, tak to diky. 🙂 zavist, to je vec ,vis… 😀 PS: Iniciáti objeví, že je zapsáno ve vesmírném nevědomí, že Země a náš sluneční systém byl používán jako vězeňský tábor pro „temné“ neboli destruktivní duše. Řídící orgány na Plejádách posílaly „temné duše“ na Zemi posledních 300000 let. Podle vesmírných záznamů vašeho stvoření bylo rozhodnutí o tomto použití našeho slunečního systému učiněno z důvodu jeho vzdáleného umístění od všech ostatních hvězdných systémů a značné vzdálenosti od Plejád. Sanat Kumara a vaše Planetární a Sluneční Hierarchie dostaly za úkol zajistit, že nikdo neunikne (což jinými slovy znamená nebude se vyvíjet) a výměnou za to dostali volnost při řízení jejich stvoření, bez vnějšího zasahování.
