Deset důvodů, proč nezapínat televizi
Odpovědi na časté dotazy: čím je televize škodlivá? Co je na ní dobrého? Jak chceme snížit čas strávený u televize?
Bez Televize – hnutí za zábavnější život
1. Kdo jsme a co chceme
Jsme neformální hnutí lidí, kteří si myslí, že sledování televize přináší více negativních vlivů, než se všeobecně tuší, a chceme propagovat životní styl, který se bez televize co nejvíce obejde.
1.1. Proč je televize tak špatná?
Netvrdíme, že televize je špatná sama o sobě a v každé situaci. Naše výhrady se týkají některých negativních vlivů, které přináší (některé výhrady se určitých televizních stanic netýkají):
1.1.1. Televize poskytuje zúžený pohled na svět – přestože televizní vysílání působí reálně, je pouze velmi omezeným výsekem skutečnosti, který určují tvůrci vysílání. Čím větší podíl svého času věnuje divák televizi, tím menší povědomí má o všem ostatním, co v televizi není, ale je stejně nebo dokonce více reálné (viz 1.1.2.).
1.1.2. Televizní vysílání komerčních stranic je vytvářeno za účelem prodeje reklamního času nebo je přímo placené. Diváka využívá jako zdroje peněz a pořady, které mu nabízí, posilují jeho závislost na dalším konzumování televizních pořadů.
1.1.3. Nadměrné sledování televize zabírá mnoho času, který chybí jinde. Osobnost nadměrného konzumenta vysílání se zplošťuje, přestává mít zájem o aktivní a tvořivý život a o sociální vazby.
1.1.4. Masovou a jednosměrnou komunikaci vydává za komunikaci mezilidskou, čímž narušuje mezilidské vztahy a způsobuje společenskou izolaci nadměrného konzumenta svého vysílání.
1.1.5. Sledování televize je nezdravé. Osoba při něm má minimum pohybu, často se přejídá a sledování televizní obrazovky působí změny vnímání podobné hypnotickému spánku, čímž snižují kritičnost diváka a mohou vést k neurologickým poruchám.
1.1.6. Televize jakožto médium má kvůli svému vlivu tendenci zasahovat do rozhodování demokratické společnosti (výběrem pořadů, osob a názorů, které uveřejní) a více či méně se vymyká veřejné kontrole.
1.1.7. Televize posiluje konzumní styl života ve smyslu vytváření umělých ohrožení a nabídky jejich řešení prostřednictvím nákupu zboží inzerovaného v reklamách.
1.1.8. Televizní životní styl je v jistém smyslu návykový tím, že vytváří a posiluje vzorce chování, které vedou k jeho dalšímu upevňování.
1.1.9. Televizní obrazovky na veřejných místech (obchodech, čekárnách, restauracích) přitahují nežádoucí pozornost a ruší sociální kontakty.
1.1.10. Děti nejsou schopny sledovat televizi dostatečně kriticky a přejímají tak modely chování, které nejsou přirozené a dospělému se jeví pouze jako nadsazené.
1.1.11. Náklady na sledování televize (ačkoliv je zdánlivě zadarmo) jsou vysoké (i když obtížně vyčíslitelné): Individuální: ztráta času, televizní poplatky, elektrická energie, vyšší spotřeba v důsledku reklamy, nižší osobní aktivita a nevyužití osobních možností seberealizace; celospolečenské: náklady na regulační orgány, vysílací infrastrukturu, vyšší cena výrobků, které obsahují náklady na televizní reklamu, léčba zdravotních obtíží způsobené nezdravým životním stylem, ?
Převzato: http://www.beztelevize.org/
Nepriateľ v našich obývačkách
Veľkou rýchlosťou v ústrety ťažkostiam
Pred štyrmi rokmi sa televízia napokon dostala aj do poslednej krajiny na svete – rozprávkového himalájskeho Šanrí-La, Bhutánu so 700 000 obyvateľmi. Kultúru, ktorá sa celé stáročia takmer vôbec nezmenila, začalo odrazu bombardovať 46 televíznych kanálov. A čoskoro nato sa dostavila prvá vlna zločinnosti – vražda, podvod, drogové prečiny.
Bhutánčania boli vždy veľmi pyšní na to, že ich predstavitelia nie sú skorumpovateľní – až kým 42-ročného šéfa finančného oddelenia štátnej obchodnej korporácie neobvinili zo sprenevery 4,5 milióna. Všetky oblasti života tejto spoločnosti veľkou mierou poznačuje himalájsky budhizmus a zrazu bola 13. apríla kráľovská polícia nútená prehľadávať provinčné mesto Mongar kvôli zlodejom, ktorí zvandalizovali a olúpili tri najstaršie stupas tejto krajiny.
O tri dni nato v pokojnom hlavnom meste Thimfu, kde bola dosiaľ najväčším sociálnym prehreškom opilosť ryžovým vínom, 37-ročný šofér nákladiaku Dorje dobil na smrť svoju manželku, lebo prišla na to, že sa stal závislým na heroíne.
V Bhutáne stál vždy na prvom mieste záujem rodiny. A zrazu 28. apríla 42-ročný roľník Sonam v opilosti spadol autom do priepasti, usmrtiac vydesených svokrovcov, svoju neter a zraniac pritom svoju sestru. Čo je príčinou, že toto kráľovstvo s hlavou v oblakoch, sa zrazu stáva obeťou toho druhu zločinnosti, ktorá je typická pre mestský život v Amerike a v Európe?
…televízni diváci vinia televíziu , že špiní ich unikátnu kultúru tým, že im ponúka svet nezrovnateľný s ich vlastným…
Bhutánčania s nazdávajú, že jediným vysvetlením je päť veľkých satelitných televíznych prijímačov, ktoré postavili v zeleninovej záhradke na predmestí Thimfu, kde ich obkolesujú cukrovo-ružové kvety.
V júni 1999 bol Bhután poslednou krajinou na svete, kde mohli ľudia zrazu zapnúť televízny prijímač. Kráľ zrušil zákaz malej obrazovky v rámci radikálneho plánu modernizovať krajinu a tí, čo si mohli dovoliť platiť, si kúpili káblový servis so 46-timi televíznymi kanálmi, ktoré teraz nepretržite vysielajú zábavu, zväčša zo Star TV Network Ruperta Murdocha.
Teraz už štyri roky televízni diváci vinia televíziu , že špiní ich unikátnu kultúru tým, že im ponúka svet nezrovnateľný s ich vlastným a hrozí zničením idyly, kde sa čas na pol tisícstoročia úplne zastavil.
Túto maličkú krajinu založil v roku 1616 mních Šabdrung, ktorý utiekol z Tibetu, ako budhistickú svätyňu, úplne sa izolujúcu od skazenosti sveta. Toto sa jemu a jeho nástupcom natoľko darilo, že v 30-tych rokoch sa vedelo o Bhutáne len z románu Jamesa Hiltona „Stratený horizont“. Ten vtedy túto krajinu nazval Šanrí La, tajné himalájske údolie, kde ľudia nikdy nestarnú a žijú podľa princípov najvyššieho lámu.
Televízia je pre našu krajinu veľmi zlá… tá kontroluje naše mysle… a robí z nás šialencov. Nepriateľ sa nachádza blízko nás, rovno v našich obývačkách…
Pokiaľ ide o reálny Bhután, ten do 50-tych rokov nemal štátne nemocnice, ani školy, papierové peniaze, cesty alebo elektrinu. Krajina nemala diplomatické styky so žiadnou inou krajinou až do roku 1961 a prvý pozvaný západný návštevník tam prišiel v roku 1974; pozvali ho na korunováciu dračieho kráľa Džigme Singije Uangčuka.
…Ale nič nemalo na život tejto krajiny taký fundamentálny dopad ako televízia. Po vlne zločinnosti od apríla 2002 začal celoštátny denník Kuensel vyzývať k cenzorovaniu televízneho programu (niektorí dokonca požadovali, aby cudzie vysielacie stanice ako Star TV úplne zakázali). V jednom z úvodníkov sa píše:
„Teraz sme po prvý raz svedkami rozbitých rodín, študenti predčasne utekajú zo školy a je tu zločinnosť dospievajúcich. Aj tu teraz začíname vidieť zločiny, aké sa vyskytujú inde vo svete v dôsledku užívania drog – krádeže v obchodoch, lúpeže a násilie .“
Denník každý týždeň uverejňuje úryvky z listov čitateľov, ktorí píšu: „Televízia je pre našu krajinu veľmi zlá… tá kontroluje naše mysle… a robí z nás šialencov. Nepriateľ sa nachádza blízko nás, rovno v našich obývačkách. Ľudia sa začínajú správať ako herci a sú úzkostliví, chamtiví a nespokojní.“
… Na Západe vždy vinia televíziu, keď v spoločnosti dochádza k otrasom a vždy sú tu takí, ktorí to zápalisto vyvracajú. Ale Bhutánu, vďaka jeho politickej a geografickej izolácii a náhlemu vystaveniu voči vysielaniu 46-tich kanálov, je táto záležitosť jasná. A tých spomedzi nás, čo na Západe sedíme na gaučoch, by mal fakt, akým spôsobom zapôsobila televízia na toto kráľovstvo, donútiť zamýšľať sa nad otázkou, ktorú sme dosiaľ ignorovali: Nie sme my výsledným produktom toho, na čo sa dívame? …
Převzato: http://www.prop.sk/
