Používejte svou hlavu

Téma měsíce: Timothy Leary

Existuje příběh o zenovém mistrovi, který říká svému žákovi: „Nemysli na mrkev.“ Mrkev je přirozeně první představou, která přitom studentovi vyvstane v hlavě. Podobně média establishmentu soustavně napadala LSD a hysterickým tónem varovala před epidemií zneužívání drog zachvacující národ. V době všeobecné nespokojenosti nejrychleji vyburcujete adolescenta k akci tím, že mu řeknete: „Nedělej to!“

Vždycky jsme naléhali na lidi: Neberte LSD, dokud nejste velmi dobře připraveni. Zejména dokud nejste připraveni na odchod ze své mysli. Neberte to, pokud u sebe nemáte někoho opravdu zkušeného, aby vás tím provedl. Neberte to, pokud nejste připraveni na to, že se váš úhel pohledu na život a na sebe sama dramaticky změní, protože se stanete někým jiným.
Timothy Leary v rozhovoru s režisérkou Leslie Raymond, 1996

Ačkoli květinová doba hippies v 60. letech bývá spojována s pochybným volnomyšlenkářstvím, sexuální revolucí, drogami a ostatními projevy zavrženíhodného stylu života vůbec, již méně si uvědomujeme fakt, že právě v oněch letech nastal dosud nebývalý rozmach výzkumu lidského vědomí. Nastala revoluce vědomí. Nepřehlédnutelným bořitelem zaběhnutých badatelských a lékařských postupů v oblasti psychologie a psychiatrie byl filozof, spisovatel, buřič a vizionář Timothy Leary: „Nejde vlastně ani tolik o drogy a jejich biochemickou reakci v organismu, jde hlavně o to, pochopit, kdo jsem, jakou tady mám úlohu.“

Harvardský profesor, psanec a král LSD z 60. let je mrtev. Timothy Leary zemřel, tak jak žil – velice neobvyklým způsobem – ve svém domě v Beverly Hills ve věku 75 let.
TV zpravodajství, 31. 5. 1996

Byl naprosto charismatickým vůdcem s přirozeným darem slova, s darem řečníka, s darem sdělit a přesvědčit, proto z něj státní administrativa měla takový strach. Kdyby byl vůdcem s negativním myšlením, kdyby byl „ďábel na Zemi“, mohl mít velmi neblahý až zničující vliv na lidi, cosi jako Hitler a Stalin. On ale chtěl docílit toho, aby se v lidech otevřelo vědomí – se vším dobrem i zlem, věřil, že když si člověk v sobě uvědomí zlo, pozitivismus zvítězí a roznese se jako blahodárná bakterie po celém světě.

• PhDr. Ralph Metzner, Learyho asistent na Harvardu: Velice se mne dotýká, když vidím, jak je Timothy stále jen předmětem neutuchající negativity. Myslím, že je to nefér. V zásadě ho obviňují, je obětním beránkem lidských strachů a jejich vlastní zmatené neurotické zaujatosti.

• Vicky Marshall, spisovatelka a archivářka Learyho díla: Jeho rodina pocházela z Irska. Říkal mi, že jako kluk ministroval. Vyprávěl, že jeho otec byl zubař a že mu dal rajský plyn (oxid dusný, N2O), ještě když byl malý. Moc se mu to tehdy líbilo. Jeho matka byla velice prudérní a odsuzovala ho. Jeho dědeček měl metráky knih a Tim si je chodil půjčovat. Říkal mu: „Time, nebuď jako ostatní.“

• Barbara Leary, Learyho ex-manželka: Veškerá jeho filozofie spočívá v tom, že vše je individuální záležitostí. Dnes vám každý říká: Přizpůsob se, přizpůsob se, poddej se, vyhov, ale Timothy tvrdí: „Ne, tudy cesta nevede, jsi jedinec, buď jedinečný, jsi Bůh.“

• Timothy Leary: Irem můžeš být a nemusíš ani do Irska v tom smyslu, že se na věci díváš z druhé strany, že zůstaneš vně establishmentu, najdeš si lidi, jako jsi ty, je jich dost. Najdeš je v poezii, dělají umění, dělají hudbu. Od raného mládí mne fascinovala velká intelektuální dobrodružství, k nimž vyzývá filozofie. Vždycky jsem proto chtěl být filozofem. Proto mě okamžitě přilákala psychedelická zkušenost, hned jak jsem se o ní doslechl. Když si vezmete LSD a vaše vědomí se rozšíří, dramaticky se tím znásobí množství možností a perspektiv a vy se vyskytnete ve skutečném ontologickém zmatku. Proto jsme vždycky naléhali na lidi: Neberte LSD, dokud nejste velmi dobře připraveni!

Přestože byl nazýván »vůdčím teoretikem alternativní kultury«, nikdy nebyl provázán s žádným politickým ani kulturním hnutím, s žádným uměleckým směrem, tím méně s jednotlivými skupinami či osobnostmi. Na druhou stranu málokdo z umělců, filozofů či psychologů té doby může s čistým svědomím říci, že Learyho nezaznamenal, že zůstal Learyho »revolucí« nedotčen (viz. K. Kesey, J. Kerouac, A. Ginsberg, A. Warhol, J. Hendrix, Rolling Stones, Beatles, S. Grof, J. Nicholson, B. Dylan, D. Hopper, H. Forda a bezpočet dalších). Leary nikdy své myšlenky zbůhdarma nevykřikoval jako mnoho jeho tzv. „následovníků“, on analyzoval. Analyzoval v první řadě sám sebe a na sobě se učil možnosti náhledu vědomí dalších lidí. Analyzoval se všemi možnými i nemožnými odchylkami a excesy a teprve potom tvořil rezultáty.

Jeho první mexická psychedelická zkušenost jej okamžitě přesvědčila o skrytých možnostech vědomí a především o možnosti a schopnosti vědomí otevřít a tím mnohem více poznat a využít celou osobnost. Stal se z něho filozof s transcendentálními zkušenostmi. Nikoli blouznivec a narkoman, ale filozof bez prizmatu zaběhlých definic myšlení. Připravil tak půdu další nové nekonvenční větvi psychologů a filozofů. Někdo musel tu špinavou práci udělat…

Learyho práce vyvrcholila postem lektora na Harvardské univerzitě, kde studenti a profesoři sloužili již léta za pokusné králíky pro experimenty s LSD, financované CIA a armádou. Bod zvratu nastal v létě roku 1960, kdy byl tehdy devětatřicetiletý Leary na dovolené v mexické Cuernavace. Jeden jeho známý získal od staré indiánské ženy hrst kouzelných hub. Leary do té doby nekouřil nikdy ani marihuanu. Podobně jako mnoho lidí, kteří experimentovali s psychedeliky, zjistil, že jeho první trip měl silný dopad na jeho způsob vidění světa. Transcendentní implikace této první cesty do vnitřního prostoru ho přesvědčily, že normální mysl je „statický, uzavřený obvod“. Leary přehodnotil své poslání psychologa. Od této chvíle věnoval své úsilí zkoumání látek, které naznačovaly jiné skutečnosti a novou koncepci lidské psýchy. Vrátil se na Harvard a se souhlasem doktora Harryho Murraye, vedoucího katedry sociálních vztahů, zorganizoval psilocybinový výzkumný projekt. Doktor Murray, který za druhé světové války řídil sekci OSS pro hodnocení osobnosti, se o Learyho práci dychtivě zajímal. Jako dobrovolník při psilocybinových testech se stal prvním z mnoha učitelů a postgraduálních studentů, kdo vyzkoušel pod Learyho vedením houbovou pilulku. Leary získal přísun ze Sandozu, který novou drogu výzkumníkům distribuoval zadarmo. Leary se na psychedelické výzkumné scéně objevil relativně pozdě, ale hned od začátku on ani jeho spolupracovníci nedělali se svými východisky žádné cavyky.

Byl to idol alternativní kultury – spisovatel, lektor, bývalý vězeň a významná osobnost. Jeho nadšení pro smrt bylo podobné jeho nadšení pro život žitý naplno. V roce 1967 poradil mladým lidem celého světa, aby si opakovali: Zapni se, vylaď se, dej si odchod! Mnozí to udělali za pomoci psychedelických drog. Pracoval však především ve výzkumu jako psycholog, vědec, psal knihy a přednášel.

Prvním formálním experimentem, který Learyho skupina provedla, byl průkopnický podnik v kriminální psychologii. Psilocybin byl podán dvaatřiceti chovancům Massachussetského nápravného institutu v Concordu, vězení se zvláštní ostrahou, aby se zjistilo, jestli droga může vězňům pomoci změnit způsoby jejich chování, tudíž snížit recidivitu. Tato úvodní studie se ukázala v krátkém čase jako úspěšná. Pouze 25 % z těch, kteří požili drogu, skončilo znovu ve vězení oproti obvyklým 80 %!

• Barbara Leary: Pro mne byl posedlým člověkem a velkým filozofem, hledačem pravdy a futuristou. Vždy zaujímal velice pozitivní postoje a stále jen pracoval a pracoval. Jeden z největších momentů vzrušení zažil v okamžiku, kdy se podíval na video a zjistil, že část jeho ostatků bude vyvezena do vesmíru. „Když uviděl ten záblesk světla, řekl: To jsem já.“

Tento čtverácký intelektuál a vizionářský génius má své místo na celosvětové počítačové síti. Timothy Leary řekl, že ho uchvátila zpráva o tom, že má neoperovatelnou rakovinu prostaty. Pro něj byla smrt jen slibným dobrodružstvím, a když pro něj dnes ráno přišla, zanechal za sebou dost lidí, kterým bude scházet. A také pár, kteří vám řeknou, že ne.
TV reportér, 31. 5. 1996

POUŽÍVEJTE SVOU HLAVU

Terapeutické studie 50. let otevíraly nové oblasti bádání rostoucímu počtu mladých psychiatrů. Zvláště slibnou cestou bylo používání LSD jako nástroje pro zkoumání kreativních rysů psychiky.

• Timothy Leary: Psychologii jsem začal dělat před dvaceti lety jako povolání. Byl jsem dost prostoduchý, když jsem bral vážně myšlenku, že psychologie by měla zjistit, co se odehrává uvnitř lidské bytosti. Ale před pěti lety jsem si náhodou v Mexiku vzal posvátné mexické houby. O svém mozku a jeho možnostech jsem se dozvěděl během pěti hodin po požití oněch hub víc než po patnácti letech studia a výzkumu.

• Dr. Oscar Janiger: Jediný acidový trip se vyrovná čtyřem rokům v umělecké škole.

• T. Leary v posledním rozhovoru s Leslie Raymond: Mé hlavní poselství znělo: Používejte svou hlavu. Konkrétně: Naučte se používat svůj nervový systém. Během posledních patnácti let jsem se naučil používat svůj vlastní nervový systém způsobem jako Galileo, první člověk, který měl dalekohled. Trvá roky, než se naučíte, jak ho zaměřit, nastavit a vyladit. Vím, že nervový systém je počítač, můžeme jej naprogramovat různými směry. Je jako série filmových nebo televizních kamer – můžeme je zaostřit nebo jimi pohybovat po různých předmětech. Je elektronický a elektrický. Můžeme jej zapnout a vyladit. Je tady od toho, aby se používal. Výzvou lidskému rodu je to, že právě vcházíme, jak já tomu říkám, do neurologického věku. Musíme se naučit používat své hlavy. LSD je mimořádně mocný nástroj k otevření mysli. Jsme v psychochemickém věku. V budoucnosti se nebudeme ptát, jakou knihu čteš, ale jakou chemikálii užíváš, abys otevřel mysl a zrychlil učení.

• PhDr. Robert Prehoda, lékař, filozof, spisovatel a publicista: Americká drogová revoluce byla katastrofa. A pokud jde o míru toho, jak ji propagoval Timothy Leary, byl veleknězem drogové revoluce, on ji pochopitelně měl podloženou filozofií. Mluvím však o tom hlavním, co dělal, a to mělo velice negativní dopad.

• Leslie Raymond: Předešel jste svou dobu. Je to hlavní důvod, proč vás lidé ještě nepřijali?

• Timothy Leary: Jsem v takové časové výchlipce.

KACÍŘI NA HARVARDU A CIA

Timothy Leary byl pro psychedelické hnutí prorokem percepce. Jednoznačně zastáncem LSD, jenž naháněl hrůzu spořádané Americe. Renegátskou psychedelickou scénou na Harvardu nebyl každý nadšen. Důvěrná zpráva Úřadu bezpečnosti při CIA, který používal LSD pro účely výslechů během 50. let, naznačovala, že určití lidé z CIA mohli přijít do styku s Learyho skupinou.

Je známo, že během tohoto období dal Leary LSD Mary Pinchotové, prominentní washingtonské dámě. Leary a Pinchotová navázali během jejích občasných návštěv v Cambridge na počátku 60. let srdečné přátelství. Požádala ho, aby ji naučil, jak vést sezení s LSD, aby »to« mohla vnést do svých kruhů ve Washingtonu. „Mám jednoho přítele, který je velmi významným člověkem,“ svěřila se Learymu. „To, co jsem mu řekla o své vlastní zkušenosti s LSD, a to, co mu řekli další lidé, na něj udělalo velký dojem. Chce to sám zkusit.“ Leary byl zvědavý, ale Pinchotová mu neřekla, komu chce drogu dát. Ani svého učitele ve věcech LSD neinformovala o svém manželství s vysokým pohlavárem CIA (Cord Meyer dohlížel na infiltraci CIA do Americké národní studentské asociace a do Kongresu pro kulturní svobodu v Evropě, který během studené války poskytoval finanční podporu četným liberálním intelektuálům a spisovatelům). Leary jí vysvětlil základní pravidla o prostředí a naladění, zdůraznil především význam, jaký má pro acidový trip pohodlné, příznivé prostředí. Pinchotová mu čas od času referovala: „Nemohu vám povídat všechny podrobnosti, ale berou to nejvyšší lidé ve Washingtonu. Divil byste se rozhledu některých z našich vůdců. Scházíme se v malé skupince…“ Leary nemohl tušit, že Mary Pinchotová je jednou z přítelkyň prezidenta Kennedyho a že s J. F. K. v Bílém domě kouří marihuanu. Pinchotová byla zavražděna necelý rok po atentátu na Kennedyho a její deník zmizel…

Když se Leary dozvěděl o její smrti, vzpomněl si na jejich rozhovor o LSD. Několikrát mu naznačila, že jeho aktivity sleduje CIA. Pinchotová mu řekla, že vzhledem k životnímu významu drogového výzkumu pro americkou zpravodajskou službu bude ponechán, aby provozoval své experimenty jen tak dlouho, dokud se mu to nezačne vymykat z ruky.

• Timothy Leary: Neurologicky a biochemicky jsme ve styku s tisíci generacemi, jež tu byly před námi. To jen naše mentálně symbolická mysl nedokáže dekódovat tato poselství. Lidé objevili tuto zkušenost a již tisíce let rozvíjejí metody povznesení se. Měl jsem postavení, byl jsem vážený a měl jsem v zásadě moc. Mohl jsem to říkat, protože jsem nechtěl definitivu na Harvardu, protože jsem nechtěl být profesorem, nechtěl jsem státní podporu.

Vláda nám na naše výzkumy nikdy nedala ani pětník, financovaly nás jenom soukromé skupiny, a tak mě jednoduše nikdo nezastrašoval a vše bylo legální. Je spousta mladých lidí, zejména mužů, jejichž cílem je dostat se na Harvard. Jsou jako lososi, když táhnou vzhůru. Doskáčou na Harvard a vědí, že to je konečná, jsou z nich profesoři na Harvardu. Zároveň tam s nimi najdete hnutí „alternativní kultury a transcendence“ a hnutí „na ničem nesejde“.

• PhDr. Richard Alpert (Baba Ram Dass), kdysi nejbližší spolupracovník Timothy Learyho, jeden ze dvou mužů nejvíce obviňovaných a vychvalovaných za psychedelickou revoluci: Měl jsem LSD více než třistakrát a k jednomu z nejdramatičtějších psychedelických zážitků patří to, že jste někým jiným a najednou vidíte, v kolika směrech je stejný jako vy.

Chvilku jsme si užívali takové okouzlující hysterie, srandičky a podobně. A já pak vešel do obývacího pokoje a začal jsem zažívat ono veliké rozštěpení. Dostaví se ten disociační zážitek, kdy vše z vás se stane vědomím. Zbude jen vědomý bod. Pamatuji se, když se mi to stalo poprvé. Najednou jsem nebyl profesor, chlapec ze středních vrstev byl pryč, už jsem nebyl pilot, veškeré hry mého života mizely v dáli. Jako by zbylo jen moje tělo a já se díval s očima dokořán a dostal jsem strach. Zachvátila mne panika, jež předchází stavu psychologické smrti, protože v té chvíli Richard Alpert umíral. Byla to panika typu Ne, dost, zastavte to! Musí mi něco zůstat, abych věděl, kdo jsem! Už už jsem chtěl zakřičet na Timothyho a tu jsem prošel branou a ptám se: Kdo to chce křičet? A Timothy, moudrý Timothy vždycky říkal: Věř svému nervovému systému. Najednou jsem si připadal natolik svobodný, že vím, kým jsem byl, a spočinul jsem ve svém bytí a říkal si: Chlapče, oni tě celý život mrvili. Celý život zbavený téhle zkušenosti. Šel jsem ven před Timův dům a ve sněhu jsem dělal hvězdy.

• Timothy Leary: Když jsme jako středostavovští profesoři v Harvardu začínali s naším výzkumem, nevěděli jsme, o čem to je. První, co jsme se naučili, bylo neužívat jazyk psychiatrie, protože ten se pohybuje v termínech jsi nemocný – jsi zdravý, ve vztahu lékař – pacient, máte tuto neurózu nebo psychózu a vlastně tím nutíte pacienta do role oběti.

• PhDr. Richard Alpert: Byli jsme kacíři na Harvardu a později i kacíři ve společnosti.

• PhDr. Ralph Metzner: Když si vezmete LSD, vše odpadne, veškeré naučené struktury, veškeré vzorce myšlení, víra, názory, emocionální postoje, pozitivní či negativní – všechno odpadne. Člověk vidí sám sebe a co si o sobě myslí. Aldoux Huxley, Gerald Heard, Humphry Osmond a další jiní říkali: „Ne, nemůžete říkat každému, aby bral LSD, musí to být zachováno v tichosti, to je věc pro elitu.“

EVOLUCE, MOZEK A ŠEDESÁTÁ LÉTA

• Leslie Raymond: Říkáte, že se LSD nedá zneužít?

• Timothy Leary: Jistě, jde o formu energie, která uvolňuje energii. Každá forma energie, jíž člověk objevil, se dá využít pro dobro i zlo. Dá se použít k získání moci, k ovládání jiných lidí, anebo může lidem pomoci, aby se rozvíjeli a rostli.

• PhDr. Richard Alpert: Na fakultě jsme spolu strávili asi rok. Timothy byl vdovec se dvěma dětmi. Kdokoli jiný v téhle situaci by si hrál na chudinku. Strašně to tlačí do pozice – publikuj a pojdi. Jenže Timothy byl jiný, bylo mu to jedno. Na Harvard jsem se vrátil tehdy v únoru, on už mezitím rozběhl projekt, který by se dal shrnout asi takto: Moje mexická zkušenost byla opravdová a hluboká, ovšem tyto prostředky (např. výtažky z mexických hub) používají v naší kultuře psychiatři jako psychosomatika k navození patologických stavů a to je pro mne špatná metafora. A já, harvardský profesor, je prozkoumal. Podle mne to byl obrovský skok.

• Timothy Leary: Vědecké studie prokázaly, že mozek má tucty, možná stovky receptorů, jež jsou jakýmisi zámky k mozku. Každý z těchto receptorů vytvořila DNA a genetika během milionů let tak, aby je otvírala jedna určitá rostlina. Je to poetická představa, že království rostlin se tisíce let vyvíjelo souběžně s teplokrevnými savci s mozky a ještě dnes mají tyto rostliny automatický účinek na mozek. Myslím, že v evoluci se nic neděje náhodou.

• PhDr. Richard Alpert: Co mě na Timothym okouzlovalo, byla jeho schopnost neustále podkopávat parametry mého myšlení. Neustále posouval hranice mé schránky. Stále se na věci okolo díval lehce odlišným způsobem.

• PhDr. Ralph Metzner: Měl naprosto fenomenální dar mluvit k davům. To ta jeho irská výřečnost! Podívejte se, co se stalo s psychedeliky během šedesátých let. Šedesátá léta zrodila hnutí za občanská práva, začínala ekologická hnutí, hnutí za osvobození žen, sexuální revoluce, protiválečné hnutí a rock’n’roll. Rozvinula se obrovská kulturní aktivita. A já jsem ochoten se vsadit, že ve všech těchto aktivitách hrála roli nějaká psychedelická zkušenost.

PŮVOD SLOVA PSYCHEDELICKÝ

Z řeckých slov »psýché« (duše) a »delein« (udělat prohlášení) či »deloun« (ukázat, odkrýt), poprvé jej navrhl v roce 1956 Humphry Osmond, jeden z prvních výzkumníků LSD, meskalinu, semen povijnice a adrenolutinu.

Psychedelika nás přiblížila k porozumění lidské psychice, jak je zřejmé z nových směrů vývoje formálních studií mozku. Doktor Stanley Krippner, když kontaktoval řadu výzkumníků, kteří se »alternativními realitami« zabývali, poznamenal, že hlavní dopad využití psychedelik spatřuje z vědeckého hlediska v probuzení zájmu o výzkum vědomí. A to nejen prostřednictvím psychedelik, ale i skrze sny, spánek, biologickou zpětnou vazbu, hypnózu, meditaci a podobně. Mnohé z těch nejprominentnějších badatelů na poli vědomí dneška, i když jen málokteří by to přiznali, zasvětily do celé věci právě jejich rané tripy v šedesátých letech.

V červenci 1981 uvedl doktor Stanley Krippner konferenci na téma sociálních a kulturních aspektů výzkumu vědomí poctou: Myslím, že mohu objev LSD a průkopnickou práci takových lidí, jako je dr. Stanislav Grof či Timothy Leary, bez přehánění přirovnat ke koperníkovské, darwinovské nebo freudovské revoluci. Koperníkovská revoluce odsunula planetu lidských bytostí z centra vesmíru a z centra jejího solárního systému na periferii. Darwinovská revoluce vymezila člověka jako přímého potomka nižších živočichů. Freudovská revoluce ukázala, že podstatná část lidských motivací je spíše nevědomá než vědomá. Lidské bytosti lpěly na té nevelké oblasti vědomých motivací, která zbyla, až do chvíle, kdy Albert Hofmann přišel s LSD, aby nám ukázal, že ta trocha vědomých motivací, kterou disponujeme, má chemickou povahu a chemickými látkami na ni lze velmi radikálně působit.

• Stanislav Grof: Experimentovali jsme se vším možným. Mého školitele, který mi LSD poprvé dal, zajímalo mimo jiné EEG a to, čemu se říká »řízení mozkových vln« – což se dá dělat buď s pomocí stroboskopického světla, nebo akustického vstupu. A tak, když jsem s LSD prožíval vrchol, přišla sestra a sdělila mi, že je čas na EEG. Potom přišel čas na řízení mých mozkových vln. Nastavila stroboskop, požádala mě, abych zavřel oči, umístila tu věc nad moji hlavu a zapojila. A pak přišla ta neuvěřitelná exploze bílého světla. Jako další jsem si uvědomil, že vědomí opouští mé tělo. Odletěl jsem z kliniky, odletěl jsem z Prahy, odletěl jsem z planety! Měl jsem pocit existence v absolutně netělesném stavu a doslova jsem se stal vesmírem – prožíval ho. Byl tam velký třesk i něco jako bílé a černé díry. Zatímco se tohle dělo, sestra velice pečlivě plnila instrukce – začala asi u tří cyklů a zvýšila až na šedesát a zpět a znovu a opatrně zastavila uprostřed škály alfa, potom škály theta a škály delta a experiment ukončila. A potom jsem nějak znovu našel své tělo a končil s neuvěřitelně silným dojmem. A tak jsem se, jak jinak, přidal ke skupině lidí, kteří měli přístup k psychedelickým látkám.

Je to jako zemřít a znovu se narodit. Kdybych vybrala jen kousek z mé zkušenosti, mohla bych říci, že jsem se stala myšlenkou okna v katedrále, vstoupila jsem do jeskyně padajících drahokamů. Leslie Raymond

• Timothy Leary: Svou nervovou soustavou jsem patrně pronikl nejdál ze všech lidí, kteří jsou naživu. LSD jsem vzal více než pětsetkrát a zažil jsem širokou škálu těchto biochemických a neurologických možností.

MILLBROOK (1963–67)

Usedlost, jíž si pronajal Timothy Leary, je fantastická ve dne i v noci. Dvanáct kilometrů čtverečních zvlněné lesnaté krajiny na severu státu New York doplněné umělými jezírky.

• Timothy Leary: Navštěvovali nás lidé experimentující s vědomím – jogíni, fakíři, taoisté, věštci z čajových lístků, ultravegetariáni. Zajímalo nás to, chtěli jsme o tom všem vědět, protože jsme byli měšťáčtí profesoři z Harvardu a mnoho jsme o tom nevěděli.

• Michael Bowen, malíř a člen společenství v Millbrooku: Timothymu do Millbrooku stále telefonovali. Odpovídal na telefonáty lidí, které vůbec neznal. A hodně z nich někde jen žilo z LSD. Lidi, kteří si to vzali vůbec poprvé, nejčastěji říkali: „Doktore Leary, musíte mi pomoct! Umírám! Umírám!“ A Timothy jim říkal: „Ano, umíráte, ale já také,“ a pak jim začal vysvětlovat proces života starý padesát miliard let, jak všechny naše buňky umírají a regenerují se a jak každých šest let vytvoří nové tělo. Za chvilku potom se ten člověk začal uklidňovat a už nechtěl skočit z mostu nebo tak.

ZAPNUT, VYLADĚN, VYKOPNUT

• PhDr. Richard Alpert: Tima vyhodili ze všech institucí, kam kdy patřil. Včetně Spojených států, Afghánistánu a Strany Černých panterů. Ale katolická církev ho nikdy nevyhodila! Z katolické církve vystoupil sám.

• Timothy Leary: Třináct let jsem byl ženatý s Rosemary. Byli jsme spolu v Millbrooku a pak mi pomáhala s útěkem z vězení. Byli jsme spolu v Evropě. Teď tráví hodně času tady (v Beverly Hills, pozn. autora), byla tu minulý týden a příští týden se zase vrátí, takže s Rosemary jsme ve velice úzkém kontaktu. Tenhle dům zařídila moje bývalá žena Barbara, která odešla před dvěma roky. Byli jsme spolu třináct let a její syn Zach je ten mladý muž, co vás tu dnes hostí.

• Leslie Raymond: Byl jste také ženatý s Ninou (matka herečky Umy Thurman – pozn aut.), s Joannou a vaše první žena byla Marianna.

• Timothy Leary: Ano, moje největší láska Marianna, byli jsme spolu 11 let. Zabila se o mých pětatřicátých narozeninách.

CHCI PROZKOUMAT SMRT

• Timothy Leary: Aldoux Huxley předpověděl, jak chce zemřít, a skutečně to tak sám udělal. Zašel jsem za ním – hned tady kousek po Mulholland Drive v Hollywoodu, abych mu přinesl knížku, kterou jsme o tom napsali, a abych si promluvil s jeho ženou Lorou. A o dva tři dny později, jak to popsala ve své knize, nastal nadčasový okamžik, kdy na lístek napsal: »LSD«, a ona mu podala LSD. A doktor Sydney Cohen z Kalifornské univerzity, zřejmě světově nejproslulejší lékař přes drogy, mu podal LSD a také mu dal pilulky na »odchod«, jež mu umožnily zemřít důstojně a v míru způsobem, o kterém psal ve svých knihách. Za jedno z nejdůležitějších životních rozhodnutí považuji to, jak zemřít. Koneckonců, nemůžete si vybrat, kde a komu se narodíte. Byli jste v děloze a vylezli ven. Nevěděli jste, co vás čeká. Mnoho velkých životních rozhodnutí jako svatby nebo promoce jsou společenskými obřady, ovšem večírek na rozloučenou uspořádaný k největší chvíli svého života, oslavu onoho absolutoria, tu plánuji už mnoho let.

• Leslie Raymond: Vyjádřil se, že by chtěl své tělo zmrazit?

• PhDr. Richard Alpert: Já myslel, že jen hlavu?

• Leslie Raymond: Jen hlavu?

• PhDr. Richard Alpert: Zaplatil si jen hlavu, já nevěděl, že chtěl celé tělo.

• Leslie Raymond: Třeba to bude celé tělo…

• PhDr. Richard Alpert: To je nějaká zvláštní dohoda?

• Leslie Raymond: Proč by si někdo nechal zmrazit hlavu?

• PhDr. Richard Alpert: Zmrazí si mozek, jak tomu rozumím, jeho zajímá jen zmrazení jeho mozku, ne těla.

• Timothy Leary: Až věda pokročí tak, že vám vyléčí například rakovinu jakoby nic, tak možná budou moci vsadit můj mozek nějakému nešťastníkovi, jehož mozek zemřel, ale tělo ještě žije.

• PhDr. Richard Alpert: Může to být peklo a může to být ráj. A on by se mohl smát celou cestu nahoru k nebeským břehům a říkat: „Povedlo se mi to, zmrazil jsem si mozek, počkejte, až tohle uvidí establishment!“

• Timothy Leary: Zřejmě se to odehraje o dvě patra níž. Naloží mne nebo do mne něco nacpou, aby udrželi moje tělo a mozek živé. Klíčová je tu duše, neboť panuje shoda v tom, že duše je podstatou jedince a vašeho vědomí. Prostudujete-li si encyklopedickou definici duše, je to trochu zarážející, je totiž dost podobná encyklopedické definici mozku.

• PhDr. Richard Alpert: Dějiny veškerého mysticismu a všech náboženství předkládají, že to, kým jsme, není naše tělo, není to náš myslící mozek. Timothy se právě tomuhle chystá postavit. Ano, dovádí filozofický materialismus k znamenitému předposlednímu bodu.

MANTRA, RÁJ, BEATLES

• Timothy Leary: Je pravda, že do Kalifornie přišlo hodně lidí odjinud, protože chtěli něco jiného a tady mohli dělat věci, které tam u nich dělat nemohli. Vidím květiny, poslouchám flétny, vidím mladé lidi hledající krásu, vidím radost, nevidím žádnou zbraň, nevidím želízka… Myslím, že je to svaté místo. Zřejmě to působí podivně na středostavovského pijáka whisky, ale každé nové náboženství, každá nová svátost vypadá zvláštně.

• Claire Burch, básnířka a hudební skladatelka: Řekl: „Mým posláním je tuto drogu představit světu.“ Řekl to jako generál. „I když budou nějaké oběti, já musím vidět celek.“

• M. Bowen, malíř: Když uviděl těch třicet tisíc lidí na prvním Sanfranciském festivalu Human Be In, velmi to ovlivnilo jeho myšlení. Měl připravenou řeč, ale když uviděl ty davy, řekl jen: „Zapněte se, vylaďte se, dejte si odchod!“ Bylo to – odejděte ze škol, vypadněte ze zaměstnání, dejte všemu odchod. A stala se z toho mantra. Mantra je to, co se neustále opakuje, až se účinek dostaví. Mantrou bylo Zapoj se, nalaď se, ustup, nalaď, vypni.

• PhDr. Ralph Metzner: Establishment byl proti. Ani se mi to nechce říkat, ale byly to církve, které se bály nové doktríny. Politici se báli toho, že lidé řeknou, že nepůjdou do Vietnamu. Byli tu politici, kteří říkali: „Musíte jít kamkoli, kam vám řekneme,“ ale mezi mladými probíhala revoluce, která říkala NE NE NE!, jsou věci, ze kterých si můžeme dát odchod, a my opouštíme vaši představu, o čem svět je. A důvod, proč si dáváme odchod, je ten, že jsme viděli svět, jaký by mohl být, když jej vidíte z vyšší perspektivy. A to právě Timothy dělal.

• Timothy Leary: Nejlepší, nejpřímější, nejpřirozenější cesta k Bohu je skrze chemikálie. Dnes to jde přes marihuanu, LSD, peyotl, mezkalin a mnoho dalších drog.

• Zach Leary, nevlastní syn: Není žádným tajemstvím, že Beatles brali LSD dost brzy, v roce 1966 až 1967, když vyšlo album Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band.

• Timothy Leary: To byl skutečně historický okamžik. Naprosto změnil poměry a otevřel popkulturu.

• Leslie Raymond: Dozvěděli se Beatles o LSD prostřednictvím Timothy Learyho?

• Zach Leary: A kdo v té době ne? Beatles se za něj veřejně postavili, když došlo na jeho případ. John Lennon, Yoko Ono a Leary byli stále v kontaktu. V roce 1969 potom společně v montrealském hotelu zpívali Dejte šanci míru.

„Tvrdím, že Beatles jsou mutanti,“ prohlásil Timothy Leary. „Prototypy evolučních agentů seslaných Bohem s tajemnou mocí vytvářet nový druh – mladou rasu smějících se svobodných lidí… Jsou těmi nejmoudřejšími, nejsvatějšími, nejpůsobivějšími avatary, jaké lidská rasa kdy zplodila.“

Ve svých začátcích Beatles polykali povzbuzující drogy i uklidňující prostředky, aby zvládli kolotoč nočních vystoupení. Brali cokoli, co bylo po ruce. Marihuanu vyzkoušeli poprvé v roce 1964, kdy vtrhli do světa rockových hvězd.

JEDNOTA S VESMÍREM

Dietylamid kyseliny lysergové, LSD, objevil Albert Hofmann. Nebyla to žádná mandragora, nebyl to žádný zázračný lék na rakovinu, bylo to cosi, co změnilo k lepšímu můj život i život téměř všech mých známých, kteří jsou mi drazí. Claire Burch

I ty nejnadšenější z »kyselinových hlav« jsou si vědomy, že LSD není a nikdy nemůže být všelékem na veškeré problémy této planety. Tato nejsilnější psychoaktivní látka nám nebyla nabídnuta proto, aby zabraňovala stárnutí nebo dokázala zvrátit průběh smrtelných onemocnění. Na druhé straně je ale nepochybné, že lidem, konfrontovaným se smrtelnou chorobou, nabízí obrovskou pomoc. Výsledky výzkumů, které byly v této oblasti provedeny především v léčebných zařízeních Veterans Hospital (L. A.), Menninger Clinic (Topeka), Spring Hospital (poblíž Baltimoru), ale také ve Velké Británii a Československu, silně zapůsobily i na největší skeptiky.

K naprostému úžasu pozorovatelů se po LSD u smrtelně nemocných úplně změnil postoj ke smrti. Namísto depresí, apatie a mučivé úzkosti projevovali citlivost, věcnost a hlubokou schopnost soucítit s ostatními lidmi. Namísto toho, aby se smrti vyhýbali a báli se jí, prožívali tito pacienti všeobecné pocity »jednoty s vesmírem« a umírání brali jen jako další skutečnost v rámci věčné existence.

Nejlépe s »lysergovou terapií« seznamuje kniha Stanislava Grofa LSD Psychotherapy (1980) a práce Milana Hausnera a Erny Segal The Highway to Mental Health: LSD Psychotherapy (1979).

• Marty, inženýr z Los Angeles: Dnes se mluví o rekreačním užívání drog. Užívání drog pro mne nikdy nebylo odpočinkem, byla to velice seriózní práce.

NEJNEBEZPEČNĚJŠÍ ČLOVĚK NA SVĚTĚ

Vyšel z ochranného kokonu, takže ho nevyhnutelně odrovnali. PhDr. Richard Alpert

• Timothy Leary: Zatkli mě pro držení dvou vajglů marihuany, které našel policajt v popelníku mého vozu. Na podstrkávání důkazů byli machři. O tom soudu v Oranžádě (Orange County – pozn. autora) a boudě na mě jste slyšeli? Dost už vím o krejčovských zálibách fízlů šít a šít boudu za boudou.

• Allen Cohen, editor magazínu San Francisco Oracle: Do vězení ho vsadili až poté, co oznámil, že se stane guvernérem. Tehdy Learyho začali tvrdě špehovat a chtěli se ho zbavit.

• Barbara Leary: Když kandidoval na kalifornského guvernéra proti Ronaldu Reaganovi, byla náhle jeho kauce zrušena.

• Timothy Leary: Byl jsem zatčen nezákonně. Soudce, místo toho aby schválil kauci na dobu mého odvolacího řízení, zdvihl jednu moji knihu a řekl: „Vaše názory jsou nebezpečné a my vám nepovolíme kauci, pošleme vás do vězení, abychom vás umlčeli.“

• PhDr. Ralph Metzner: Staré známé obvinění, jež použili proti Sokratovi, že kazí mládež; Leary byl považován za nejnebezpečnějšího člověka na světě.

• Timothy Leary: Nixon (prezident USA 1969 až 1974 – pozn. autora) mě nazval nejnebezpečnějším člověkem na světě. Netěšilo by vás, kdyby vás takhle pojmenoval někdo jako Nixon?

• Leslie Raymond: Nejnebezpečnější člověk na světě nebo nejnebezpečnější člověk v Americe?

• Timothy Leary: Není to fuk? Nejnebezpečnější člověk, na kterého mohl pomyslet! Myslím, že v to počítá i všechny demokraty, ne? Když se do toho zamíchal Nixon, nastaly nám krušné časy. Nemohli jsme dělat, co jsme dělali dřív. Přesně tak. To byla sranda! Policajti, udavači, týmy FBI, takže jsme už nemohli vysedávat v lese a meditovat u vodopádu. Byli jsme na tom jako regulérně pronásledovaná skupina.

VĚZENÍ A ÚTĚK (12. 9. 1970)

• Leslie Ramond: Co jste tak dělal ve vězení? Myslím den co den?

• Timothy Leary: Nedělalo mi žádné potíže, abych se udržel čilý, tam se toho dá dělat hodně. Hodně jsem využíval této situace ke studiu společnosti. Mluvil s vězni, poslouchal je. Psal. Co mne uvěznili, má literární tvorba ohromně vzrostla. Nemusel jsem platit nájem, nemusel chodit do práce, neměl jsem žádnou rodinu, nemusel jsem erektovat ani mít orgasmy. Rozumíte, žádné telefonáty. Volně jsem mohl číst a psát. Filozofové již celá staletí vědí, že nejlépe se píše a čte ve vězení.

• Vydavatel Learyho knih k Sebraným spisům Timothy Learyho: Tohle jsou politické úvahy, jež podnítily celá revoltující 60. léta. Teď již není Timothy Leary pouhým »agentem provokatérem«, ale opravdovou historickou osobností, jež měla význam. Teď se na něj již nedíváme jako na bezprostřední hrozbu pro režim, ale jako na někoho, kdo stál u zrodu mnoha idejí, jež se nyní stávají oficiálními.

• Leslie Raymond: Mohl byste srovnat své uvěznění s tím, co postihlo Solženicyna?

• Timothy Leary: Solženicyn není oběť! Vzal by na vás hůl, kdybyste mu naznačili, že je obětí. Solženicyn napsal, že když byl v útrobách gulagu, že na sobě nesl něco jako pět set let vězení, a ruská vězení také nejsou jako vězeňské farmy tady v Kalifornii. Solženicyn řekl, že jeden spisovatel může přivést k pádu celou zemi, jeden básník, jedna píseň, jedno heslo, jedna nálepka na nárazníku, jedno graffitti může přivést k pádu celou zemi.

Věděl jsem, že moje budoucnost je úzce spojena s budoucností této země. Své filozofy nemůžete zavírat do vězení. Pokud by mne drželi ve vězení, byl by to velice špatný signál pro svobodu, pro naději, pro jednotu. Koneckonců jsem byl mluvčím mnoha milionů Američanů. Jak byste chtěl sjednotit zemi, když zavíráte lidi, kteří říkají věci, v něž takové množství lidí věří?

V té situaci jsem se rozhodl, že jediná rozumná věc, kterou můžu udělat, je útěk. Šel jsem do přijímacího střediska, kde se musíte podrobit testům. Na jejich základě se pak rozhodnou, kam vás pošlou. Šel jsem na testy a tam byl jeden americký Mexičan, důvěrník, a ten mi říká: „Jé, doktůrku, asi tě to rozesměje, ale já ti teď dám test, který jsi sám sestavil,“ protože testy pro kalifornský vězeňský systém jsem sestavil já.

• Zach Leary: To, že utekl z vězení, je nářez! Je to mytické.

• Timothy Leary: V noci jsem musel přejít přes vězeňský dvůr, vyšplhat na vršek stromu, seskočit na střechu, odkud vedl telefonní kabel k bráně, a po něm jsem musel přeručkovat ven. Tři měsíce před tím jsem dělal kliky, ale v půli cesty jsem si uvědomil, že to nezvládnu. Ale lidské tělo a duch má velké rezervy. V padesáti jsem překonal olympijské rekordy! Odešel jsem v této zemi do podzemí. Dostal jsem falešný pas, oholil jsem si všechny vlasy, nosil brýle a vystupoval jako republikánský obchodník jménem William McNellis. Je to trapné, ale senátní výbor pro falšování dokladů pak používal moji fotografii jako příklad toho, jak zdařilé mohou být padělky.

Byl jsem v Alžírsku, ve Švýcarsku. Po nějaké době jsem odletěl. Udělal jsem chybu, vystoupil jsem z letadla v Afghánistánu právě v době, kdy se země dostala do zájmové sféry americké zahraniční politiky. Takže mne unesli a poslali šupem domů.

A bylo to. Bum! Vězení, vězení, vězení… Nejtvrdší nápravná skupina – ve Folsomu. To je Harvard kalifornského systému! Do Folsomu chodí kriminálníci mazáci. Když mě dali do cely vedle Mansona (Charles Manson, masový vrah, jenž se svou sektou Rodina zavraždil např. Sharon Tate, těhotnou herečku a manželku režiséra Romana Polanského – pozn. autora), byla to z jejich strany svým způsobem hra. Drželi mě tam tři nebo čtyři dny a pak mě přemístili. Manson na mne celou tu dobu mluvil, dával mi rady, říkal, co mám dělat, kde jsem dělal chybu. Necítil jsem jakoukoli zášť nebo strach. Věděl jsem, že jsem dost prominentní vězeň na to, aby mne zabili nebo mi vyloupali oči. Ti mládenci vám to umějí nandat, když se jim chce. Na odvolání jsem měl asi šedesát nebo sedmdesát let. Ale věděl jsem, že to všechno jednou skončí, jakmile se dostanou k moci demokraté. Pamatuji se přesně, kde jsem tenkrát byl. A během tří měsíců jsem byl venku z kalifornských kriminálů.

Leary se po propuštění přizpůsobil příštímu desetiletí jako psychedelický chameleon a vyrazil na přednáškové turné.
zpráva z tisku

TABU

• Timothy Leary: Prošel jsem třemi tabu. Měli jsme tabu ohledně sexu. Když jsem vyrůstal, nesmělo se o něm mluvit. Pak tu bylo tabu drog. Do šedesátých let měli lékaři drogy a vy jste je směli užívat, jen když jste byli nemocní. Myšlenka, že by ony chemikálie, neurochemikálie, mohli užívat inteligentní lidé, vycvičení k tomu, aby věděli, jak ovládat svůj mozek, to bylo veliké tabu. Teď jsou ovšem drogy všude. Bodem číslo jedna americké zahraniční politiky je drogová politika. A přichází na řadu postoj ke smrti. Myslím, že je to poslední tabu. Možná, že za takových třicet čtyřicet let se jím stane výzkum DNA. Jakmile si začneme pohrávat s DNA, ani na to nechci pomyslet! – už tak tu mám dost malérů. Smrt je tabu a já se chystám prozkoumat tento terén a doufám, že pošlu zprávu o tom, co zjistím. Udělám hodně chyb. Ale na vědě je velkolepé to, že se dovídá více ze svých vlastních chyb, než z předpovědí, jež se naplní.

LIDSKÁ DUŠE JAKO CIBULE

• Timothy Leary: Nadešel čas hledat nové vrstvy reality, řekl jsem kdysi Johnu Lennonovi. Lennon mi potom psal: „Co kdybys to řekl třeba mystikovi?“ Mystikem nejsi nikdy déle než pět minut!

• PhDr. Richard Alpert: Abych řekl pravdu, nemyslím, že Timothy šel cestou spirituality. Nemyslím, že je mystik. Nikdy nebyl schopen přijmout někoho za duchovního učitele. Nepraktikoval žádná duchovní cvičení, kromě toho, že bral drogy a myslel.

• Leslie Raymond: A co myšlenka, že pod vším je jednota?

• Timothy Leary: Proč pod? Je všude kolem. Použila jste hierarchickou metaforu – něco je pod a vy musíte jít vzhůru. Tahle hierarchická metoda je užitečná, ale…

• Leslie Raymond: Jako třeba vrstvy cibule.

• Timothy Leary: Takže teď je lidská duše jako cibule? To je báječné. Padesát miliard let evoluce až k mozku jako cibule, jež se dá volně loupat! Začínám mít hlad. Dáme si mozkové plátky na houbách nebo tak něco. Mluvím hlouposti, ale proč ne.

„LSD je důležitější než Harvard!“ prohlásil v roce 1962 Leary. Pravdou je, že Leary založil »církev« – The League For Spiritual Discovery, která ovšem neměla být masovou organizací. Členskou základnu tvořila asi stovka lidí kolem usedlosti Millbrook, zasvěcených ukazovat ostatním, jak by oni sami mohli pomoci „přetvořit každého muže v Boha a ženu v Bohyni“. Leary zdůrazňoval, že nehodlá opakovat klasické schéma náboženských vůdců – Následuj mne, připiš se do mého seznamu. Tato církev neukládala žádné dogma, s výjimkou jediného: Žij své nejvyšší vize. Leary se přes noc stal prvním mučedníkem LSD. „26. 3. 1966 byla uvalena vazba na Timothy Learyho. Rozsudek zněl na 30 let,“ hlásal jeden z novinových titulků.

TIMOTHY LEARY UMÍRÁ

• Brian Jeans, režisér: V srpnu 1995 se přihodily tyhle strašné věci: Za prvé umřel Jerry Garcia (z kultovní skupiny Grateful Dead – pozn. autora), potom přišla zpráva, že umírá Timothy Leary. Pomyslel jsem si, Bože, to je strašlivé, úplně mne to omráčilo. A pak vidím novinový článek (od Davida Colkera – pozn. aut.), kde se psalo: „Leary je unešen tím, že zemře.“ Nejprve to bylo jako políček do tváře. Ale pak jsem si pomyslel: Díky Bohu za tohoto člověka. Tady je chlap, jenž je veřejně činný a přitom moudrý, se vším se vypořádal, prožil dlouhý život, vykonal spoustu skvělých věcí a on říká, že umírá a že je nadšen. Co si myslíte, že je tam mimo nás, tam nahoře? Timothy řekl: „Já to zjistím!“

• PhDr. Richard Alpert: V 70. letech byla velice populární písnička od Moody Blues, v níž byl verš „Timothy Leary umřel.“ Dost mě překvapilo, když jsem zjistil, že Timothy Leary ten verš opravdu nesnáší. Tím veršem se užíral. Podle mě proto, že už nějak cítil, že skončil, že je vyřízený. A on samozřejmě nebyl. Vzchopil se a proměnil se v kyberpunka a futuristu.

• Timothy Leary: V podstatě mi je jedno, jestli se vrátím, nebo ne. Prožil jsem ten nejzajímavější život ze všech lidí, co znám.

• Timothy Leary: Svou duši uchovám prostřednictvím kryoniky. Zmrazí můj mozek a možná i celé mé tělo. Po světě bude ještě asi padesát baněk s mou krví, takže mne budou někdy moci naklonovat revitalizací DNA.

• Barbara Leary: Timothy před pár lety prohlašoval, že nechat se kryonicky zmrazit, je druhá nejpitomější věc, o které v životě slyšel. Tou první bylo, nechat se sežrat červy.

• Robert Prehoda: Od počátku jsem říkal kryonikům, včetně zakladatelů jejich hnutí v roce 1964, že je v současnosti nemožné zmrazit tělo nebo hlavu a oživit je jednou v budoucnosti. Je to nulová šance.

• Leslie Raymond: Promyslel nějak, kdy by se chtěl probudit, v nějakém konkrétním čase? Má na to nějaký scénář?

• Barbara Leary: Ne během vlády republikánů!

• Leslie Raymond: Třeba za sto nebo tisíc let?

• PhDr. Richard Alpert: Když zaplatíte, tak co by ne.

• Robert Prehoda: Kdybych měl tento mozek dnes zmrazit patnáctiprocentním dimethylem sirným a ringerovým roztokem, bude tu za tisíc let perfektně uchovaný mozek, ale v žádném případě tento mozek neoživíte. Řekl jsem to Learymu, když jsem se dozvěděl, že si chce kryonicky nechat uchovat hlavu: Nemyslím, že někdy vůbec bude možné, aby tě oživili.

• Leslie Raymond: Chce to udělat neurologicky nebo celé tělo?

• Zach Leary: Neurologicky.

• Leslie Raymond: To budou muset odstranit hlavu?

• Zach Leary: Ano.

• Leslie Raymond: Hlavu a páteř?

• Zach Leary: Jen hlavu.

• Leslie Raymond: Oni nevyjímají míchu?

• Zach Leary: Jen od krku nahoru.

• PhDr. Richard Alpert: Timothy se určitým způsobem identifikoval se svým myslícím mozkem a pokládá jej za velice propracovaný a vyvinutý prostředek, jenž v sobě nese spoustu informací. Až přijde čas, kdy mu technika dovolí zachovat si svou svébytnost tak, jak ji zná díky své konstelaci biochemických obvodů, bude fungovat v nějakém pěkném chemickém roztoku nebo v něčím těle, v mladém těle. Všechno to začne znovu s Timovým mozkem a on řekne: „Jů, teď se vezu v tomhle,“ asi jako když vystoupíte z fordky a koupíte si nový auťák.

• Timothy Leary: Představa, že lidské tělo je automobil a že jej lidská duše užívá, aby se v něm vozila, to je buddhismus, to je hinduismus, že tělo je prostředek!

(Podle posledních zpráv od Learyho pozůstalých nikdy nedošlo k odnětí a kryonickému zmrazení hlavy Timothy Learyho. Vše byl prý pouze filmový trik a další Timův žert – pozn. aut.)

Doufám, že bude-li Timothy Leary někdy oživen, bude to stejný buřič, jakým byl v tomto století. Kvůli tomu ho miluji. Odpouštím mu pro to všechno. Je nádherné být buřičem v tomto století, protože je to velice rozbouřené století. Claire Burch

CHAOS A POSLEDNÍ VÝLET TIMOTHY LEARYHO

• Timothy Leary: Fyzikové nám dodali ten přesný termín pro to, co se stane, když si vezmete mocnou psychedelickou rostlinu nebo drogu: CHAOS. Nyní všichni fyzikové tvrdí, že základní přirozeností vesmíru je chaos. Chaos ovšem znamená maximální spletitost, jíž lidský rozum nedokáže pochopit naráz. Na existenci je zábavné to, jak stále sbíráme jednotlivé kousky chaosu a učíme se, jak s chaosem vycházet. Nemůžete ho změnit, ale můžete jím surfovat. Myšlenka surfování na vlnách chaosu se mi líbí.

• PhDr. Richard Alpert: Negativní LSD vede uživatele na cestu nikam, ale mělo by tam být: Nyní jsem! Pokud se oprostíte od struktur myšlení, tak potom opravdu surfujete chaosem. Dá se na to tak dívat.

• Leslie Raymond: Darujete své tělo, myslím kromě hlavy, vědcům? Vaše dcera si přála darovat své orgány k transplantaci.

• Timothy Leary: Cítím strašný zármutek. Ano. V případě mé dcery šlo o to, že si přála darovat své orgány. Celá noc příšerného papírování, protože to byl katolický špitál a katolické nemocnice nemají rády, abyste o sobě rozhodovali sami. Katolická církev je proti kontrole porodnosti, proti potratům, je dokonce i proti darování orgánů – patří Bohu. Nevím, jestli je to odpověď na vaši otázku, ale hluboce se mne to dotklo. S mým tělem ať si dělají, víte co! Doktor říkal něco, že mám rakovinu nohy a že mi vezmou kus kůže tady z nohy a dají ji sem. Nebudu prý moci chodit několik dní. Patrně taková miliarda lidí by mě ráda viděla umírat v bolestech a co nejpomaleji. Všichni republikáni a komunisté.

• Leslie Raymond: Nechtěl byste to zaznamenat pro budoucnost?

• Timothy Leary: Co?

• Leslie Raymond: Svou smrt.

• Timothy Leary: Právě jsem vám vysvětlil, že ji nahrají. Patrně bude na celosvětové síti.

• Leslie Raymond: Živě?

• Timothy Leary (velký smích): Částečně. Začněme živě a při troše štěstí to ukončí poslední režisérovo STOP! Pak už je to věc postprodukce. Ahoj, ahoj, nashle, sbohem.

Timothy Leary umřel. Ne, ne, jen zvenčí nahlíží. Letadlem astrálním sem tam svým mozkem proletíš v jediném dni. Vezme tě výš, snese tě hloub. Dostat tě zpět je pro něj hrou. Vzhůru jak pták, pak střemhlav let. Píseň Legend of a Mind (Moody Blues)

• Timothy Leary: Jsem šílený? To je záludná otázka pro každého. Prožil jsem třicátá léta, čtyřicátá, padesátá a šedesátá. Myslím, že normálnost každého, kdo prožil tyto roky a ještě reaguje, nutně prošla zkouškou. Jsem šílený? Myslím, že jsem nejsilnější a nejnormálnější člověk v širém okolí.

Nebes modř, žlutý pel… Žel, Tim Leary nám odešel. Zlíbej nebe, k horám se stul… On Tim dost ulítnul.

Píseň Legend of a Mind (Moody Blues)

EPILOG POD ČAROU (PSYCHEDELICKÁ PSYCHOTERAPIE V HISTORII)

Psychedelický znamená v doslovném překladu mysl manifestující. Doktor Albert Hofmann, chemik, který poprvé v roce 1938 syntetizoval LSD (dietylamid kyseliny lysergové) a na několik let jej odložil jako nepotřebnou látku – až do odpoledne 16. 4. 1943: „Měl jsem zvláštní pocit, že by mohlo stát za to, tuto sloučeninu důkladněji prozkoumat.“ Během přípravy čerstvé dávky LSD náhodou vstřebal malé množství konečky prstů a brzy se ho zmocnil „pozoruhodný, ale nikoli nepříjemný stav intoxikace… charakterizovaný intenzivní stimulací imaginace a změněným stavem vědomí či vnímání světa. Omámeně jsem ležel se zavřenýma očima a ze mne tryskal sled fantastických, rychle se měnících představ udivujících svou reálností a hloubkou, střídajících se s živou, kaleidoskopickou hrou barev. Chvílemi jsem cítil, jako bych byl mimo své tělo. Myslel jsem, že jsem zemřel. Mé ego se vznášelo kdesi v prostoru a své tělo jsem viděl ležet mrtvé na pohovce.“

V 50. letech vznikly dvě formy terapie. Psycholytický či „mysl uvolňující“ přístup používal nízkých či středních dávek LSD jako doplněk ke klasické psychoanalýze. Droga, jež byla používána při opakovaných sezeních, měla urychlovat proces psychoexploratace tím, že zmírňovala pacientův obranný postoj a ulehčovala vybavování potlačených vzpomínek a traumatických zážitků. Člověk zbavený svého kritického postoje mohl zažívat v jakémsi povzneseném stavu určitou katarzi, která mu umožňovala podržet si svůj vhled i po odeznění účinků drogy. Centra specializující se na tento druh terapie vyrostla v Německu, Holandsku, Francii, Itálii, Československu a několika skandinávských zemích. V Kanadě a USA se rychleji ujal jiný přístup. Psychedelická terapie vyvinutá kapitánem Al Hubbardem a popularizovaná doktorem Humphrym Osmondem směřovala k dosažení mystické zkušenosti či ke konverzi osobnosti. Tyto procedury obnášely vysoké dávky LSD, které vylučovaly jakoukoli možnost, že by obranné mechanismy pacientova ega mohly odolat psychickému rozpouštění.

Pro možnost syntézy obou těchto forem terapie (výzkumu) byl pozván z Československa v roce 1967 doktor Stanislav Grof, a stal se tak na sedm let vedoucím výzkumu psychedelických drog v USA.

Stejně jako byla víra ve vědeckou objektivitu otřesena v roce 1927, kdy fyzik Werner Heisenberg formuloval »princip neurčitosti«, který říkal, že v subatomové fyzice pozorovatel nevyhnutelně ovlivňuje pohyb částic, které pozoruje, tak i výzkum LSD a mnoho dalších zkoumání ukázaly, že jakýsi princip neurčitosti funguje i v psychologii.

Cílem terapeutických sezení nebyl dobrý trip sám o sobě, ale propracovat se přes emoční, tvůrčí či intelektuální zábrany a posunout proces sebeobjevování – což někdy mohl být velmi bolestivý zážitek. Určité psychiatrické školy (např. R. D. Laing, S. Grof) zastávaly názor, že drogová extáze, je-li náležitě pacientem integrována, může být předzvěstí pozitivního průlomu (breakthrough) na novou úroveň vědomí. Myšlenka, že by bouřlivý acidový trip mohl mít terapeutické účinky, odrážela starověké chápání lidské psýchy a principů řídících proces uzdravování. Riskantní procházení chaotickou říší špatného tripu se začlenilo do drogových rituálů primitivních společností jako součást posvátného věštění. Hlavní postavou byl šaman, čarodějný doktor, kouzelník, který vykládal sny a vize a poskytoval spirituální služby celému kmeni. Šaman, jenž byl znalcem drogových transů, čerpal svou sílu z konfrontace se strachem ze smrti ega – ze zkoušky ohněm, která byla chápána jako nezbytná předehra k extatickému znovuzrození, vzkříšení nové osobnosti. Používání drog měnících stavy vědomí jakožto náboženské svátosti se neomezovalo na určitou dobu a místo, nýbrž bylo charakteristické pro téměř všechny společnosti na této planetě.

V knize Cesta do Eleusiny přinášejí její autoři Albert Hofmann, Gordon Wasson a Carl Ruck přesvědčivé důkazy o tom, že Eleusinská mystéria, nejstarší náboženství Západu, se soustřeďovala kolem masového drogového rituálu. Po dvě tisíciletí sem putovali poutníci z celého světa, aby se mohli zúčastnit mystérií a napít se posvátného kykeonu – svatého lektvaru vylepšeného námelem. Poté, co se napili spirituálního elixíru, poslouchali zasvěcenci obřadní hudbu a rozjímali nad texty Deméter, bohyně zrna. V okamžiku vyvrcholení iniciace zalil síň paprsek světla. Byl to prý vrcholný životní zážitek – vykoupení člověka ze smrti. Básník Pindaros napsal: „Šťasten ten, kdo spatřiv tyto rity, odejde do duté země, neboť zná konec života i jeho boží počátek.“ Těchto tajných rituálů se účastnili také Platon, Aristoteles, Cicero, Aischylos, Sofokles a dle historických dokladů i mnoho římských císařů (Hadrián, Marcus Aurelius aj.).

Také ve středověku existoval rozsáhlý psychedelický underground. Walter Map, duchovní žijící ve 12. století, mluvil o heretických sektách, které nabízely lidem »božskou potravu« a hlásaly: „Často budete vídat (…) andělské obrazy, ve kterých můžete unešeni jejich útěchou bez prodlení a potíží navštívit jakékoli místo si budete přát.“

Timothy Leary se neobvyklým experimentem snažil zjistit, jestli transcendentní zážitky, hlášené během psychedelických sezení, jsou podobné mystickým zážitkům popisovaným v různých svatých spisech a těm, o kterých v průběhu věků mluvili svatí, proroci a náboženští učitelé. Podal spolu se svým asistentem Walterem Pahnkem deseti studentům a profesorům na Velký pátek před bohoslužbou psilocybin, zatímco deset dalších dostalo placebo. Byl to „dvojitě slepý“ experiment, při kterém ani Leary ani pokusné osoby nevěděli, kdo dostává houbové pilulky a kdo patří do kontrolní skupiny. Výsledky studie byly dramatické. Devět z deseti osob, které dostaly psilocybin, hlásilo silný náboženský zážitek, ale totéž mohl říci pouze jeden člověk z kontrolní skupiny! Zkušenosti popsané těmi, kteří si vzali drogu, byly nerozlišitelné od klasické mystické zkušenosti, ne-li s ní totožné! Tuto vyhlídku nevítali ortodoxní náboženští učitelé zrovna nějakým Hosana a snižovali pravost drogového zážitku oproti zjevení. Obhájci psychedelik se naopak domnívali, že vysoký výskyt náboženských jevů spojených s drogou pramení ze skutečnosti, že lidská mysl je na fundamentální úrovni spjata s Nekonečnem – psychedelika tuto základní pravdu pouze zviditelňují (viz Stanislav Grof – pozn. aut.). Osobní zázemí podle Learyho nehraje roli: „Můžete být trestancem nebo vysokoškolským profesorem, a přesto můžete mít mystický, transcendentální zážitek, který promění váš život.“

Zatímco psycholytická psychoterapie je užívána v duchu analytických metod do hlubin osobnosti, aby vytáhla na povrch světlo a »odžila« stará traumata, je psychedelická psychoterapie spíše psychoterapií »výšin a vrcholných zážitků«. Neklade se oproti psychoanalytické terapii takový důraz na pochopení a vysvětlení prožitých traumat. Daleko důležitější je poddání se těmto prožitkům, než jejich racionální analýza. Důležitější je pozitivní potenciál osobnosti, která v intoxikaci často prožívá pocity atomické explorace (získání těch nejzákladnějších, nejpůvodnějších a kořenům pravdy nejbližších informací), jungovské archetypální symboliky, záchvěvy franklovského existenciálního nadhledu s prvky individuálního smyslu a důležitosti, pocity jednoty, zasvěcenosti a nesdělitelnosti těchto prožitků.

Ve světě známou osobností v oblasti psychedelické terapie je původem český psychiatr Stanislav Grof (viz REGENERACE 2/2002), v současnosti žijící ve Spojených státech, jenž na základě svých dlouholetých zkušeností s LSD terapií vyvinul společně se svojí manželkou metodu, při níž je dosahováno psychedelických stavů a prožitků nechemickou cestou – procesem holotropního dýchání.

Jednorázová intoxikace velmi vysokou dávkou LSD stejně jako holotropní dýchání mají za cíl vyvolat tzv. psychedelický zážitek, o němž bývá hovořeno jako o nepopsatelném extatickém zážitku dobra a krásna, bezprostředního nazírání, pocitu transcendentna a kosmické sounáležitosti. Předpokládá se, že tento neobyčejný a intenzivní zážitek hluboce zasáhne do osobnosti člověka a vyvolá v něm pozitivní změny v celém dosavadním systému hodnot a hodnocení.

V posledních několika letech se v naší republice objevili samozvaní terapeuti bez jakéhokoliv odborného vyškolení a profesionální erudice, kteří právě tímto způsobem kazí dobré jméno této nově se rodící a nadějné oblasti psychoterapie. Stává se pak, že se těmto »terapeutům« dostane do rukou člověk, jemuž by bylo možno pomoci jinou, méně náročnou a především z hlediska možných rizik i mnohem méně nebezpečnou metodou. Hrozí zde pak nebezpečí velmi vážných a nenapravitelných chyb v podobě psychických poruch vzniklých »díky« technickému nezvládnutí náročnější, nestandardní situace, o jaké v tomto druhu terapie není nouze!

ENCYKLOPEDICKÁ HESLA

• TIMOTHY LEARY (22. 10. 1920, Springfield – 31. 5. 1996, Beverly Hills, L. A.) – americký psycholog, vůdčí teoretik alternativní kultury. Jeho intelektuální publikační a veřejná aktivita od konce 50. let výrazně přispěla k rozmachu tzv. alternativního životního stylu rebelující části mladé generace (beat generation, hippies). Nejkontroverznější součástí jeho úsilí byla snaha ospravedlnit užívání psychedelických drog rozšiřujících duševní potenciál (LSD apod.). Dílo např.: Neuropolitika (1977), Hra života (1979), Politika extáze (1982), autobiografie Záblesky paměti (1983), Chaos a kyberkultura (1985) aj.

• LSD – dietylamid kyseliny lysergové. Hlavní složkou je kyselina lysergová, nejdůležitější alkaloid námelu. Již v malém množství vyvolává psychotické zážitky (smyslové klamy, depersonalizaci, euforii), které rychle odeznívají, ale mohou se opět objevit dlouho po posledním požití.

• PHDR. RICHARD ALPERT – jeho spirituální odysea začala na Harvardu, když potkal Timothy Learyho a ochutnal kouzelné houby. Tito dva profesoři začali psát o schopnostech psychedelických drog, doufajíce, že změní vědomí Ameriky. Alperta ale nikdy neuspokojovalo hrát jen druhé housle Learymu. Nakonec se jejich cesty rozešly: Leary odešel do vězení a Alpert do Indie na náboženskou pouť. Série kosmických souher ho přivedla do Himálaje, kde našel toho pravého guru. Jak si tím mohl být Alpert tak jistý? Dal starci několik tisíc mikrogramů LSD a s ním to ani nehnulo – což mohlo znamenat jediné: byl v extázi neustále! Alpert si změnil jméno na Baba Ram Dass a vrátil se domů, aby šířil slovo. Jako Baba Ram Dass napsal autobiografické pojednání Be Here Now, které popisuje jeho konverzi k meditaci. (Ve skutečnosti to byla jen částečná konverze, neboť stále občas bral LSD, kdykoli zatoužil po dávce rozšířeného vědomí). Ram Dass nikdy neměl v úmyslu budovat nějakou církev nebo nové náboženství. Jeho metafyzické kličky byly eklektické a hlavní myšlenkou bylo: „Pracuj sám na sobě!“ Samozřejmě – nic nového pod sluncem, ale unaveným radikálům, kteří potřebovali nějakou spirituální první pomoc po létech nevděčného boje na politické frontě, to přesně vyhovovalo.

Ram Dass hodně mluvil o změně reality osobního vědomí, ale o změně společenské reality toho neměl moc co říci. „Je lepší být dobrý, než dobro dělat,“ hlásal. „Důvěřuj intuici svého srdce i mysli a uvidíš, kam tě vítr zavane.“ To byla prima rada – za předpokladu, že byl člověk ochoten uvěřit tomu, že v něm kdosi nebo cosi míří k příslovečnému Světlu na konci tunelu. Ale mnoho lidí právě tohle chtělo slyšet. Často začínal skromnou poznámkou: „Možná si mě pamatujete jako Mr. LSD, juniora.“ Léta žil v Learyho stínu, ale teď měl Ram Dass šanci dělat si své, zatímco Mr. LSD senior úpěl ve vězení. Se svým bývalým tripperským kolegou moc soucitu neprojevoval. „Pokud je tam, tak tam být má,“ tvrdil Ram Dass. „Timothy je ve vězení, protože taková je jeho karma. Důvěřujte své karmě a poslouchejte ji, vyrůstejte s ní.“ Karma nekarma, Leary chtěl ven.

Petr PROCHÁZKA

Vycházel jsem především ze zřejmě posledního rozhovoru, který s Timothy Learym vedli moji kamarádi a studenti režiséři Leslie Raymond a Brian Jeans. Připravovali materiál pro svůj absolventský film na University of Film Society/Minnesota Film Center. Film nakonec nedokončili, takže velká část použitého materiálu je unikátní a poprvé zveřejněná.

Prameny:

• Leslie Raymond, režisérka (poslední rozhovor s Timothy Learym, Minneapolis/Los Angeles)
• Brian Jeans, režisér poslední rozhovor s Timothy Learym, Minneapolis/Los Angeles)
• Steve Graw, režisér (Cornel U. /Field of Development Sociology, Warren 34, CA)
• Paul Davids, režisér
• Michael J. Martin, režisér.

Převzato:  www.e-stranka.cz/