3 politické dynastie, které řídí svět!

Pohřeb Winstona Churchilla překoná až za 40 let papežův smuteční obřad

Merkucio je zasažen Tybaltem a umírá v náručí Romea. Jeho poslední slova patří Kapuletům i Montekům: „Mor na ty vaše rody…“ Bohužel se připletl do války dynastií, kde jde především o moc.

Jak známo, ve slavném dramatu Romeo a Julie Williama Shakespeara (1564–1616) se rody usmíří až po smrti mileneckého páru. Ale i v moderních dynastiích umírají lidé rukou svých protivníků – udržet si po jistou dobu mocenský a hospodářský vliv nebývá snadné. EPOCHA vás provede třemi mocnými rody, které zásadně ovlivní politický vývoj ve své zemi i ve světě.

Ovládnou byznys i Bílý dům
Dynastie: Bushové
Kde: Spojené státy americké
První politik: Prescott Sheldon Bush (1895–1972)
Poslední politik: George W. Bush ml. (*1946)
V politice: 57 let

Vítězem doplňujících voleb do amerického Senátu za stát Connecticut se stává v roce 1952 republikánský kandidát Prescott Sheldon Bush. „Konečně!“ říká si Prescott, protože před dvěma lety zůstal po kandidatuře před branami Washingtonu. Jenže tentokrát vítěz voleb v řádném termínu umírá, a tak ho Prescott nahradí. P. S. Bush studuje na prestižní americké univerzitě Yale. Po vypuknutí 1. světové války je odvelen do Evropy, kde na západní frontě velí v hodnosti kapitána dělostřelcům.

Obchoduje s Hitlerem!

Po návratu se vrhá, stejně jako jeho otec Samuel Prescott Bush (1863–1948), na kariéru v bankovnictví. Je jedním z ředitelů mocné banky Union Banking Corporation a pracuje tu až do roku 1942. Vláda USA po vstupu do 2. světové války vydává zákon o zákazu obchodování s nepřítelem. Banku ale vlastní německá rodina Thyssenů a do té doby čile úvěruje zbrojní průmysl nacistické třetí říše. Za to je do konce války vyvlastněna. Díky tomu Prescott vstupuje do politiky. Senátorem je nakonec 11 let a možná by mohl být zvolen i na další funkční období, ale už se rozhodne nekandidovat. Má pět dětí, jednu dceru a čtyři syny. Jeden z nich to dotáhne až na prezidenta.

Pilot lítá na Barbaře

I George Herbert Walker Bush (*1924), Prescottův druhorozený syn, studuje na univerzitě Yale, ale po vypuknutí druhé světové války odchází k námořnímu letectvu. Tři dny před dosažením 19 let se stává nejmladším námořním pilotem armády. Jeho bombardéry, na nichž létá v Tichomoří, mají na trupu vždy velký nápis Barbara. Je to budoucí Georgeova žena, s níž se seznámí v jejích 16 letech a prožije s ní celý život. Po válce Bush dostuduje a vrhne se na podnikání v ropném průmyslu. Spoluzaloží společnost Zapata Petroleum Corporation a provádí vrty v Mexickém zálivu.

Hvězda letí vzhůru

Když zjistí, že jeho otec už nebude kandidovat do Senátu, vrhne se do volební kampaně, která mu v roce 1967 vynese místo kongresmana za stát Texas. Pak už jde jeho politická kariéra strmě nahoru. V roce 1971 se stává velvyslancem USA při OSN, o pět let později ředitelem CIA. Do křesla viceprezidenta Ronalda Reagana (1911–2004) usedne v roce 1981. O osm let později poráží demokratického kandidáta Michaela Dukakise (*1933) a stává se šéfem Bílého domu jako 41. prezident USA. V roce 1993 ho vystrnadí demokrat Bill Clinton (*1946). Jenže ani Clinton se jména Bush nezbaví – na jeho místo už si brousí zuby George Bush mladší.

Opilec a výtržník

George Walker Bush junior studuje podle rodinné tradice na Yale. V roce 1968 si odkroutí vojenskou službu na teplém místečku u Národní gardy a nemusí narukovat do Vietnamu. Jeho mládí je dost bouřlivé. Platí pokutu za řízení v opilosti, je zatčen za výtržnictví, a dokonce krádež. V roce 1978 se snaží kandidovat do Senátu, ale volby prohraje. Politický neúspěch ho zavane stejně jako otce k podnikání s ropou. Je vyšetřován z podezřelých činností své společnosti, ale nakonec mu nic nedokážou. Zlí jazykové tvrdí, že se to stalo na nátlak viceprezidenta, tedy jeho otce. Když tatínek v roce 1988 kandiduje na prezidenta, pomáhá mu junior s kampaní, jak jen může.

Podepisuje rozsudky smrti

Má na starosti navazování vztahů s organizacemi a hnutími náboženské pravice, zejména křesťanské koalice. Po úspěšných volbách Bushe staršího se junior vrhne na další oblast. Tentokrát kupuje většinový podíl v baseballovém mužstvu Texas Rangers. Dovede tým na vrchol popularity, ale v roce 1994 družstvo prodá – má ambice stát se guvernérem Texasu. Podaří se mu to a o čtyři roky později svůj post znovu obhájí. Jako guvernér podepíše vykonání rozsudku pro 152 vězňů odsouzených k smrti, čímž se zařadí mezi guvernéry s největším počtem popravených. V roce 2000 investuje 191 milionů dolarů do další volební kampaně a 20. ledna 2001 je uveden do úřadu prezidenta. Tady přečká dvě funkční období až do ledna 2009.

Odpojit, či neodpojit?

Bratr George Bushe juniora John Ellis Bush (*1953) je v letech 1999 až 2007 guvernérem státu Florida a u nás je znám především z kauzy Terri Schiavové (1963–2005). Tato žena ležela s poškozeným mozkem v kómatu a její manžel usiloval sedm let o odpojení přístrojů. Bush se tomu snažil legislativně zabránit, nakonec ale neuspěl. Terri byla v roce 2005 odpojena.

Premiéři z povolání
Dynastie: Néhrú-Gándhíové
Kde: Indie
První politik: Mótílál Néhrú (1861–1931)
Poslední politik: Rahul Gándhí (*1970)
V politice: 86 let

Mótílál Néhrú pochází z první generace Indů, kteří získávají vzdělání západního typu. Podaří se mu vystudovat práva a zakládá advokátní kancelář s licencí z Cambridge, díky níž může pracovat u britských soudů. Usadí se v milionovém městě Allahabad a brzy si získá věhlas jako obhájce v občanských sporech. Stává se z něj zámožný muž a často cestuje do Evropy, což je trnem v oku kašmírským bráhmanům, kteří cestování za moře zakazují. Néhrú je za to vypovězen ze své kasty.

Ind ve fraku

To mu ovšem vůbec nevadí. Čím dál víc se zříká indického asketického způsobu života, obklopuje se přepychem a jako jeden z prvních Indů chodí na veřejnosti oblečen do evropského oděvu. Usiluje o nezávislost Indie na Velké Británii a zapojí se do Hnutí nespolupráce, jehož členové odmítají spolupracovat s britskými kolonizátory na všech úrovních. Není se čemu divit, kdy je Néhrú v roce 1923 zvolen do parlamentu Britské Indie, kde se stává přirozeným vůdcem opozice.

Čtvrthodinové běsnění

Nejstaršímu synovi Džaváharlálu Néhrúovi (1889–1964) dopřává Mótílála vzdělání na britských prestižních univerzitách v Harrow a Cambridge. Možná by se z něj stal úspěšný právník nebo obchodník, ale události z roku 1919 vše změní. Třináctý dubnový den nastoupí 90 britských vojáků proti poklidné náboženské demonstraci konané ve veřejné zahradě Jallianwala Bagh v indickém městě Amritsar. Celých 15 minut střílejí do bezbranných mužů, žen a dětí, než jim dojde munice. Po masakru leží na zemi 379 mrtvých a 1100 zraněných obětí.

Masakr z něj udělá politika

Když se zvěsti o masakru donesou k mladému Néhrúovi, Ind rozlíceně bouchne do stolu. „Nic takového se už nesmí opakovat,“ křičí. Hned následující den se rozhodne, že všechnu svou energii vloží do politického zápasu s britskou korunou. V 27 letech se stává předákem levice Indického národního kongresu a jeho hvězda stoupá pod vedením slavného učitele Mahátmy Gándhího (1869–1948). Před sebou má radikální a charismatický vůdce Néhrú jediný cíl – udělat se své rodné Indie nezávislou zemi. A to se mu podaří v roce 1947, kdy se stává premiérem samostatné Indie. V jejím čele stojí až do své smrti v roce 1964. Stane se nejdéle sloužícím premiérem v historii země.

Chce atom i družici

Dcera Džaváharlála Néhrúa Indíra Gándhíová (1917–1984) se provdá za Feroze Gándhího, funkcionáře strany svého otce (s duchovním vůdcem Mahátmou Gándhím příbuzenský vztah nemá). A jde ve stopách svého otce a vstupuje do politiky. V roce 1964 se stává ministryní informatiky a o dva roky později je jmenována premiérkou. Její političtí odpůrci ji mnohokrát zatknou a vězní, ale Indíra dokáže po nějaké době ve volbách vždy znovu zvítězit. Podporuje proindická hnutí v okolních státech, zaslouží se o indický jaderný program a přispěje k samostatnému indickému kosmickému výzkumu. Ale Indie je rozdělena nábožensky i národnostně a Indíra se v roce 1984 stane obětí atentátu spáchaného sikhskými extrémisty.

Linie pokračuje

Po atentátu na svou matku pokračuje v rodové politické linii její syn Rádžív Gándhí (1944–1991), který se stává ministerským předsedou. Ve 40 letech se stává nejmladším premiérem Indie. Ale i jeho si najdou političtí odpůrci. V roce 1991 je zavražděn během volební kampaně členy militantní nacionální organizace „tamilští tygři“. Jeho syn Rahul Gándhí je dnes poslancem indického parlamentu.

Vojáci a šéfové vlád
Dynastie: Spencer-Churchillové
Kde: Velká Británie
První politik: John Churchill, 1. vévoda z Marlborough (1650–1722)
Poslední politik: Winston Churchill (*1940)
V politice: 289 let

Mladý John Churchill pochází z chudého šlechtického rodu, ale je připraven vyšplhat se co nejvýš. Pracuje ve službách Jakuba Stuarta, vévody z Yorku, který ho nadchne pro válečnické a námořnické umění. Stejně jako válka ho upoutá také králova milenka Barbara Palmerová, vévodkyně z Clevelandu (1640–1709). Jednoho dne král Karel II. (1630–1685) nečekaně navštíví její komnatu ve chvíli, kdy má mladého Johna v posteli. „Rychle do skříně!“ děsí se vévodkyně a Churchill se schová do barokní almary. Jenže králi je celá situace podezřelá a milence zkušeně odhalí. Mladík padne na kolena a žadoní o odpuštění. Král se podívá na Barbaru a pronese k hříšníkovi: „Jste lump, ale odpouštím vám. Udělal jste to jen proto, abyste měl na chleba.“ Tím pohrdavě naznačí, že Palmerová je na tom tak špatně, že si musí milence zaplatit.

Zrodila se dynastie

O několik let později se Johnovi vyplatí věrnost vévodovi z Yorku, který se usadí na anglickém trůnu jako Jakub II. (1633–1701). Po jeho smrti je Churchill už uznávaným vojevůdcem, který se proslaví ve válkách o španělské dědictví. Po tříměsíčním úspěšném obléhání města Lille (v dnešní Francii) v roce 1708 je Churchillovi udělen titul vévody a získává panství v Marlborough. Právě se zrodila mocná dynastie. Již brzy se Churchillové spojí s anglickou rodinou Spencerových a jejich vliv se několikanásobně rozšíří. Díky dědičnému právu se v politice rychle zabydlí.

Zásnuby na lodi

Lord Randolph Henry Spencer Churchill (1849–1895) se během večírku na lodi seznamuje s Američankou Jennie Jeromovou, dcerou spoluvlastníka vlivného deníku The New York Times. Ještě týž večer ji požádá o ruku. V roce 1874 se na britském velvyslanectví v Paříži vezmou, ale to už je Randolph zvolen do Sněmovny lordů na rodinné místo vévodů z Marlborough. Teplé místečko si užívá až do roku 1884, kdy jsou zrušeny volební obvody podle rodové linie. Randolph si vyjedná výjimku a v parlamentu zůstane.

Pýcha předchází pád

O rok později se stává ministrem pro Indii a v roce 1896 ministrem financí. Dostává se do střetu s ministerstvem války kvůli škrtům ve výdajích na zbrojení. Hodlá svůj rozpočet obhájit a rozhodne se k riskantnímu tahu. Podá ministerskému předsedovi lordu Robertu Cecilovi (1830–1903) demisi s tím, že nechce být příčinou vládních třenic. Ovšem počítá s tím, že premiér demisi nepřijme a jeho křeslo bude ještě silnější. Bohužel se zmýlí. Lord Cecil ho propustí se slovy, že ho nikdy neměl příliš v lásce, a Randolphova kariéra je v troskách. Ještě že má syna Winstona!

Zlikvidovat už v kolébce!

Po volebním vítězství liberální strany, jejímž je členem, nastupuje sir Winston Leonard Spencer-Churchill (1874–1965) v roce 1907 do funkce zástupce ministra kolonií. O rok později si už hoví na postu ministra obchodu a v roce 1910 přesedlá na ministerstvo vnitra. Pak ještě zkusí ministerstvo námořnictva, ale v roce 1915 je odvolán kvůli nevydařené operaci britského loďstva v Dardanelách. Ukřivděný Winston věší na nějakou dobu politiku na hřebík a vstoupí do armády v hodnosti majora. Ve Francii, kam je odvelen, je povýšen na plukovníka, ale v roce 1917 se znovu vrací do politiky. Je jmenován ministrem pro výrobu válečného materiálu a po vypuknutí říjnové revoluce v Rusku se snaží prosadit co největší zásah intervenčních vojsk. „Komunismus musíme zlikvidovat už v kolébce!“ křičí v britském parlamentu, ale poslanci berou jeho varování na lehkou váhu.

Na pohřbu není k hnutí

V roce 1925 přestupuje Churchill do konzervativní strany. Po napadení Polska nacistickým Německem v roce 1939 je opět jmenován do funkce ministerstva námořnictva a v roce 1940 se stává premiérem. Tehdy pronáší svůj slavný projev o krvi, potu, dřině a slzách, které může svému národu nabídnout, pokud Britové chtějí ve válce zvítězit. Těsně po válce konzervativní strana prohrává volby a Churchill jako premiér končí. Do funkce se ještě vrátí v roce 1951, ale má už chatrné zdraví a o čtyři roky později odstoupí. Jeho pohřbu v roce 1965 se účastní takový počet významných světových osobností, který překoná až pohřeb papeže Jana Pavla II. (1920–2005) o 40 let později.

Dlouhé politické prsty

Vévodové z Marlborough mají po celá staletí své místo ve Sněmovně lordů a rozvětvený rod významně zasahuje do britské politiky až do 21. století. Během války je členem britského parlamentu Churchillův prvorozený syn Randolph Frederick Edward Spencer Churchill (1911–1968). I jeho syn Winston (*1940) si místo v britském parlamentu hřál do roku 1997. Potomkem slavného rodu je i Diana Spencerová (1961–1997), princezna z Walesu a první manželka následníka britského trůnu prince Charlese (*1948). Krev Spencer-Churchillů tedy proudí i v žilách jejich synů Williama (*1982) a Harryho (*1984).

EPOCHA – Marcel Bystroň

Politická dynastie, kam se podíváš

• Kořeny dynastie Beazleyů sahají v Anglii až do 11. století. Dnes je rozeseta doslova po celém světě. Známý je britský poslanec Evropského parlamentu Christopher Beazley (*1952) i australský šéf labouristické strany Kim Beazley (*1948).

• V Severní Koreji vládne dynastie Kimů, v Sýrii Assadové, v Pákistánu Bhuttové, v Singapuru rodina Lee Kuan Yew.

Kennedyové ovládají politiku už 125 let

• Rodina Kennedyů má podobně jako Bushovci dlouhé politické prsty. První generaci odstartoval Patrick J. Kennedy (1858–1929), který do politiky vstoupil v roce 1884.
• Jeho syn Joseph P. Kennedy (1888–1969) jde ve stopách svého otce a stane se prvním předsedou vládní organizace SEC, dozor nad trhem s cennými papíry, a britským velvyslancem.
• Jeho synové už se do politiky přímo hrnou. Prvorozený Joseph Kennedy (1915–1944) čtyři roky před smrtí vstupuje do Demokratické strany. Druhorozený John F. Kennedy (1917–1963) se stane americkým prezidentem. Třetí syn Robert (1925–1968) usedne na post senátora a v pořadí čtvrtý syn Edward (1932–2009) se stane také senátorem.

Převzato:  http://www.knihy-a.cz/