Demokracie je iluze

Kreslená anekdota z Far Side celkem věrně zobrazuje naši naivitu, se kterou přistupujeme k pojmu demokracie. Otroci – veslaři na vikingské veslici, (skôr by som povedal že ide o nejaké rímske galeje, ale to je nepodstatné, pozn. Zayko5) nad nimi dozorce s karabáčem, když tu jeden otrok volá na dozorce: „Heeej…ty … myslím, že mám na ruce puchýře.“

Většina lidí se domnívá stejně jako ten nebohý veslař, že naši političtí vůdci jsou našimi zástupci a sledují naše zájmy.

„Heeej…., pane prezidente Bushi…., lhal jste nám o zbraních hromadného ničení v Iráku.“ A na schůzi elitářů Bush pohlédl od svého mikrofonu do sálu a zavtipkoval: „Tak kde jsou ty zbraně hromadného ničení?“

Naši „vůdci“ jsou dosazování nevelkou skupinkou mezinárodních bankéřů. Tahle zájmová skupina, která nenápadně ovládá každý signifikantní aspekt naší společnosti, postupně buduje orwellovský globální policejní stát. Většině loutek ve vládnoucí třídě byla vsugerována myšlenka, že buduje lepší svět.

„Dokaž to!“, říkáte.

Dobrá. Podívejme se např. na knihu Nahý kapitalista The Naked Capitalist od W.C: Skousena (lze ji najít na www.abe.com nebo na www.bookfinder.com). Tahle kniha je něco jako „kouřící zbraň“. Je postavena na odhaleních obsažených v knize profesora Carrolla Quigleyho Tragedy and Hope: A History of the World in Our Time.“ z roku 1966.

Profesor Quigley vyučoval na fakultě zahraničních služeb Georgetownovy univerzity a jako profesor měl přístup do soukromých archívů. Uvědomil si, že spiknutí, které podporoval z titulu své funkce, je příliš vážné na to, aby mlčel. Napsal knihu, která nicméně krátce po vydání zmizela z regálů obchodů a z knihoven.

Cleon Skoussen byl 16 let agentem FBI a čtyři roky pracoval jako policejní šéf in Salt Lake City. Jeho kniha Nahý kapitalista je destilátem těch nejvíce šokujících odhalení v původní 1300. stránkové knize profesora Quigleyho.

Skoussenova kniha Nahý kapitalista má pouze 122 stránek, je z roku 1970 a stručně, jasně a přehledně podává přesvědčivý výčet důkazů o konspiraci mezinárodních bankéřů. Historikové zradili veřejnost tím, že tuto knihu ignorovali.

Naše dilema

Quigley v knize ukazuje, jak síť bankéřských dynastií podle Skoussenových vlastních slov (cituji): „…ovládá smrtícím sevřením záležitosti prakticky celé lidské populace.“ Quigley v kapitole „Tragedie a naděje na stránkách 51 a 52 uvádí tato jména bankéřskýchj dynastií: Baring, Lazard, Erlanger, Warburg, Schroder, Selingman, Speyers, Mirabaud, Malet a nad všemi Rothschild a Morgan.

Quigley potvrzuje, že počínaje Bank of England v roce 1694 se tyhle dynastie organizovaly do systému centrálních bank, které účtovaly příslušným státům miliardy dolarů na úrocích za privilegium používat národní měny chráněné kreditem vlastního národa. Jinak řečeno, provedli švindl monstrózních proporcí.

Quigley cituje Williama Gladstona, kancléře ministerstva financí, který v roce 1852 řekl: „Samotná vláda nemá mít rozhodující moc, co se týče financí státu. Naopak, musí ponechat moc peněz nedotčenou, nadřazenou a nezpochybnitelnou.“

Jinak řečeno, soukromý monopol kreditů ovládá vládní finanční závazky.

Schopnost vytvářet peníze z ničeho jim přirozeně umožnila shrábnout a nakumulovat tolik světového bohatství, kolik mohli unést. Quigley dále popisuje, jak se formovaly americké kartely: „Čas mezi roky 1884 a 1933 byl obdobím, kdy se finančnímu kapitalismu podařilo mobilizovat enormní bohatství a získat ekonomickou, politickou a sociální sílu. Byla to doba, kdy investiční bankéři začali podnikat v komerční sféře a pojišťovnictví na jedné straně a v železniční dopravě a těžkém průmyslu na straně druhé“ (str. 71).

Jejich reprezentanti, tzv „východní estabilišment“, tedy Morgánové a Rockefellerové, skutečně ovládají Spojené státy. (Str. 72). Ovládací pákou je Council on Foreign Relations.

Podle Quigleyho není konečným cílem těchto bankéřů nic jiného než (opět cituji): „…vytvořit globální systém finanční kontroly v soukromých rukou, který bude schopen dominovat politickému systému každé země a ekonomice jako celku. Tento systém bude kontrolován prostřednictvím centrálních bank jednajících ve společném akordu.“ (str. 324).

Quigley potvrzuje, že bankéři uzurpovali lidský kolektivní instinkt tím, jak financovali socialistické a komunistické hnutí. Bankéři milují velké vlády, kde jediným monopolem je stát. Jeho prostřednictvím převezmou konkurenci, ovládají deficit, zdroje, trh práce a práci samotnou.

Když hovořil o období 1930 až 1940, kdy se do americké vlády dostali komunisté, Quigley řekl: „Mělo by nám být jasné, že moc, kterou toto levicové křídlo získalo, nebylo nikdy mocí komunistů, ale ve skutečnosti mocí mezinárodní finanční kliky.

Jinak řečeno, miliony idealistů, kteří uvěřili v bratrství a rovnost byli (a jsou) zneužity k budování totalitního schématu pro konfiskaci světového bohatství a moci v rukou těch nej- nejbohatších. Ti více oportunističtí levičáci, komunisté, feministé a globalisté z toho prosperují zatímco zbožně předstírají, že slouží humanitě.

Moc financí kontroluje každou diskuzí a podporuje zmatky a patové situace tím, že se staví za každý stín politického spektra a marginalizuje každého, na koho se zaměří. (Napadlo vás někdy proč Noam Chomský nikdy nevyslovil slovo Rothschild? Nebo proč John Birch Society odhalila zřejmý fakt, že 11. září byla „práce provedena zevnitř“?) Média jsou ovládána formou přímého vlastnictví a zadáváním reklam.

Quigley uvádí: „Pro Morgana byly všechny politické strany jednoduše určeny k tomu, aby byly využity a firma vždy pečlivě dohlížela na to, aby měla svá želízka ve všech táborech. Morgan sám spolu s Dwight Morrowem a dalšími sympatizovali s republikány, Russell C. Lewffingwell byl pro demokraty, Grayson Murphy podporoval extrémní pravici a Thomas W. Lamont zase levici. (945) Lamontova rodina sponzorovala celou řadu extrémních levicových kruhů včetně samotné komunistické strany a byla jejich finančním andělem spásy.

Závěr

Malá skupina kabalistů, kteří dokonce nejsou ani občany, drží ve svých rukách finanční prostředky všech států. Dotáhli to daleko. To vysvětluje „globalizaci“ a tlak po vytvoření jediné vlády světa. Vysvětluje to útok na (bílou) rasu, náboženství, pocit národního uvědomění a rodinu. Bankéři potřebují homogenní, z kořenu vytržený a vykleštěný svět, který neumožní budovat základnu odporu.

To vysvětluje proč v době, kdy jde údajně o národní bezpečnost, jsou americko-mexické hranice děravé jako cedník. Bankéři chtějí podminovat evropský charakter Ameriky, neboť jej považují za nebezpečí.

To vysvětluje, proč Izrael obdržel carte blanche, válku v Iráku a skutečnost, že proti této válce se nestaví ani mainstream média, ani hlavní politické strany. Tahle válka znesvětila kolébku civilizace a napadla islám. Je rovněž příležitostí pro vytvoření ještě většího zadlužení a obohacení bankéřů a jejich korporačních přátel.

To vysvětluje 11. září, zákon Patriot Act a falešnou „válku proti teroru.“

To vysvětluje mravní a morální úpadek médií a obluzující, oblbující výchovný systém. Mohli bychom pokračovat ještě dlouho, ale myslím, že jste to pochopili. Jsme hmyz vydaný napospas obrovské velrybě. Příliš toho změnit nemůžeme, ale alespoň neztrácejme energií myšlenkami, že žijeme ve svobodné a otevřené společnosti.

Naše demokracie je trik. Na povrchu ostentativně ukazuje úsilí lidí. Ve skutečnosti maskuje vnitřní protihumánní agendu centrálních bankéřů.

Převzato:  http://www.zvedavec.org/