ZEITGEIST
Projevem ducha doby jsou i konspirační teorie
Možná si vzpomínáte, jak vám nějaký známý či kolega podstrčil vypálené cédéčko se spikleneckým výrazem, že „tohle zkrátka musíte vidět“. Zeitgeist je německý okřídlený výraz pro ducha doby, jinak též stejnojmenný film z roku 2007, který přináší údajně zásadní odhalení o vládnoucích idejích naší doby. Je stereotypně popisován jako snímek „dokumentární“, i když daleko přesnější by bylo označit jej jako konspirační.
Synopse
Pro ty z vás, kteří zmíněný film neviděli, (1) nastíním hlavní osnovu. Film je rozdělen na tři části, kterým předchází rozsáhlý prolog. V něm zaujme zejména sekvence sugestivních obrazů, která představuje evoluci člověka z jednobuněčných organismů a která končí rukou, jež napíše na papír „1 + 1 = 2″, načež list spálí, chápajíc se americké vlajky a Bible.
První, zřejmě nejvlivnější část filmu, se pokouší o rozmetání křesťanství, potažmo veškerých „teistických“ či snad světových náboženství. S použitím obskurních zdrojů z oblasti západního esoterismu a protikřesťanské apologetiky argumentuje, že historický Ježíš nikdy neexistoval a je pouze výplodem pozdější politické agendy. Vládnoucí vrstva prý užívá náboženství jako „nejmocnějšího nástroje ovládnutí mas“, a náboženský mýtus tak slouží jako „plodná půda, na níž mohou další mýty vzkvétat.“ Identický model je pak ve druhé a třetí části filmu pouze přenesen na odlišné oblasti lidského života, konkrétně na oblast finančnictví a na americkou vládu.
Toto dílko, které způsobilo malou revoluci a rozpoutalo celé spřízněné hnutí, můžeme nahlížet z různých pohledů. V létě 2008 jsem na poptávku z protestantských kruhů vypracovávala odborný posudek, (2) který měl za cíl zhodnotit kriticky „vědecká“ tvrzení, zejména z oblasti religionistiky, která tvůrci filmu předkládají.
Shledala jsem postupy typické pro pseudovědu (obrácené břemeno dokazování (3) a závažná porušení základních principů vědecké práce, mezi něž řadíme zejména nestrannost, průhledné zacházení se zdroji a logicky správnou výstavbu argumentace.
Odkud vítr věje
Dále jsem vypátrala – což bylo z odborného hlediska daleko zajímavější – z jakých ideových a náboženských proudů autoři filmu čerpají. V tomto ohledu byl nedocenitelným zdrojem seznam odkazované literatury a použitých zdrojů, uvedené na oficiálním webu filmu. (4) Jednalo se o směs anti-klerikálně a protinábožensky namířených spisů amerických otců zakladatelů, kteří vycházeli ze zednářské a osvícenské filozofie (Thomas Paine) a esoterní pojednání z prostředí Theosofické společnosti (Gerard Massey), od nichž se v přímé linii dostáváme až k soudobým dílům z oblasti New Age, která tvoří úhelný kámen celého filmu. (5) K tomu přibývají velmi zaujatá díla atheistická, například již roku 1930 vydaný pamflet Forgery in Christianity nebo současná produkce American Atheist Press a také tvorba ze současné „záhadologie“.
Zde se můj zájem obrátil k myšlence, zda za nevykořenitelností konspiračních teorií nestojí právě určité kvazináboženské prvky, které u citovaných myslitelů nacházíme. Pokud můžeme hovořit o náboženském fenoménu, kam jej zařadit? „S těmito lidmi nelze argumentovat. Stejně jako gnostici jsou ti Vyvolení, kterým patří informace, jimž bychom my ostatní nerozuměli. Jsou zvláštní. Součástí nepočetné elity. Neuneseme pravdu! Jsou mesiáši, kteří jsou zde proto, aby nás zachránili od naší vlastní nebezpečné nevědomosti,“ píše na svém blogu dopisovatelka křesťanského portálu (6) a vystihuje i moje pozorování.
Gnosticismus byl starověkým učením, jež vyzdvihovalo hledání pravého, skrytého Poznání. Ve své době tvořilo opozici více etablovaným náboženským a filozofickým směrům, vůči nimž zaujímalo pozici určitého disentu. Posuďte sami citát od tvůrce filmu: „Nejdůležitější objevy naší doby vždy přišly od menšiny. Přesvědčení většiny se historicky skoro vždy ukázalo být mylné…“(7)
„Náboženství“
Přitom je velice matoucí, že stoupenci kvazignostického proudu kolem Zeitgeistu se sami za nábožensky smýšlející vůbec nepovažují. „Náboženství“ jako takové chápou jako svého úhlavního nepřítele a obviňují z něj každého, kdo se k jejich tvrzením staví kriticky (tamtéž): „Kritici se jen slepě vyptávají na primární materiály a dopouštějí se sémantické manipulace což je ostatně typické náboženství. Vidět věci, které nejsou, anebo jenom ty, které pasují do dogmatického věroučného systému, je známkou výkladového chaosu, který si uchovávají sebe-projektující vyznavači.“ O kousek dál: „Skutečností je, že jsme jedna rodina, žijící na planetě v harmonii s přírodou a náboženství slouží POUZE k prohlubování oddělení a nenávisti.“ (Kapitálky v originále.)
Není proto divu, že snímek rozčílil zejména křesťanské kruhy, z nichž také pochází drtivá většina kritických reakcí. (8) Na druhé straně si film vysloužil nábožný respekt lidových mas, kterým lichotí v jejich sebepojetí představa, že stojí na straně vědy, usilují o pravé Poznání a odhalují skryté skutečnosti.
Nesvatý sňatek idejí
„Konspirační neognosticismus“ se však od starověké gnóze liší v jednom zásadním ohledu: svým politickým rozměrem. Zatímco dávní gnostikové chovali ke společnosti odtažitý, nanejvýš podezřívavý postoj, v současném proudu okolo Zeitgeistu nalézáme významný utopistický prvek sociální angažovanosti, který má své kořeny v socialistickém hnutí. Tento výbušný sňatek idejí plodí nebezpečnou představu, že privilegované vládnoucí vrstvy mají tuto Pravdu či Poznání ve svých rukou a přístup k nim je nutné si třeba i násilím vynutit. (Film v závěru vyzývá k občanské neposlušnosti.) Jinými slovy, dosažení nejvyššího dobra není v našich rukou, nýbrž závisí na společenském pořádku, který je pro nás nevýhodně nastavený. Takové přesvědčení přirozeně vytváří společenské napětí. Zde je třeba dát za pravdu těm, kdo spatřují škodlivost konspiračních teorií v tom, jak podrývají důvěru ve společenský pořádek. Zasévají tak nekontrolovatelný chaos, který může vést k násilné katarzi. (V socialistických termínech: k „revoluci.“)
Naštěstí, jak nastínil ve svém pojednání o násilí v nových náboženstvích doktor Vojtíšek, (9) násilná katarze představuje poměrně vzácný typ vyústění podobného napětí. K lidské přirozenosti daleko spíše patří postupné umírňování radikálních idejí a přetavení společenského vzruchu v konstruktivní aktivitu.
Tomuto humanistickému pohledu na okrajové jevy z oblasti náboženství dal za pravdu i nedávno vydaný počin Zeitgeist: Addendum (2008), který představuje volné pokračování filmu a je celkově daleko méně agresivně laděný. Tvůrce Zeitgeistu nalézá odpověď na své rozjitření ve vizi technologizující utopické sekty The Venus Project z Floridy, jež usiluje o vybudování nového společenského řádu a všeobecného blahobytu, založeného na udržitelném rozvoji a nejmodernějších technologiích. Ve stejném duchu se nesou i aktivity „hnutí Zeitgeist“, u něhož můžeme pozorovat stopy institucionalizačního procesu (zřízení národních poboček a koordinace aktivit, pravidelné vysílání).
Úhly pohledu
Fenomén Zeitgeist by jistě šlo pojednat z jiných hledisek, než je metodologická kritika, historie náboženských idejí nebo sociologie nových náboženských hnutí.
Mému otci historikovi se například okamžitě vybavily paralely s propagandou totalitních režimů a přínosem by jistě bylo pojednání z hlediska filmové vědy. Dovolte mi proto závěrem prezentovat ještě jeden úplně odlišný výkladový klíč, ke kterému jsem dospěla v poslední době díky svému zájmu o Internet a nová média.
Fenomén Zeitgeist je v jednom ohledu nesmírně pozoruhodný. Bez pomoci distribučních společností dokázal zasáhnout tisíce obyvatel západního světa prostřednictvím spontánního šíření po Internetu a rukama přesvědčených diváků, mezi nimi právě onoho vašeho známého.
Tento způsob distribuce, který se zásadně liší od tradiční logistiky a marketingu, se nazývá „virální“.
Nová doba mediální
Myšlenkový virus jev podstatě tradiční model šíření informací od úst k ústům, který však díky novým technologiím získává větší sílu a rychlost. Přestože se tento popis jeví až banální, představuje myšlenkový virus dosud největší výzvu mnohým oborům lidské činnosti, jelikož vytlačuje dominantní hierarchické a jednosměrné modely komunikace.
Dříve bylo například nemyslitelné, aby hudební skupina vydala nahrávku bez patronátu všemocných hudebních vydavatelství, kterým malá dostupnost a vysoké náklady na reprodukci médií zajišťovaly zisky. Analogické modely fungovaly v oblasti knižního vydavatelství, televizní reklamy i jinde.
V posledním desetiletí však došlo k přehlcení konzumenta informacemi a stalo se něco, co nikdo neočekával – průměrný člověk začal reklamu ignorovat. Co hůř, průměrnému konzumentovi se dostaly do ruky nástroje, které mu umožňují se efektivně spojit s dalšími konzumenty a svépomocí vytvářet alternativní zdroje, jejichž důvěryhodnost a často i kvalita převyšuje ty stávající, „oficiální.“ Typickým příkladem je zpravodajství, jemuž jsou stále silnější konkurencí nezávislá internetová média, nebo hnutí svobodného software, bořící závislost jednotlivců a firem na majitelích monopolních patentů. Lidově řečeno, došlo k ohromnému posunu od doby, kdy jsme se spolužáky jako uhranutí fascinovaně zírali na zlatou nálepku „Znáte z televize“, která zdobila nejdražší cédéčka ve výloze obchodu, předměty naší -náctileté touhy. Dnes by podobná samolepka vzbudila u osob pod třicet nanejvýš shovívavý úsměv.
Vzpoura konzumenta
Tato dalekosáhlá revoluce mimo jiné znamená, že průměrný občan – konspirační teoretik, který dříve mohl nanejvýš objíždět se svým vystoupením místní kulturní domy a žebrat u dveří esoterického nakladatelství, disponuje nyní daleko většími možnostmi, jak svoje ideje šířit bez nutnosti vysokých investic.
Konkrétně v oblasti filmu došlo k zásadnímu obratu teprve v průběhu několika posledních let (2005), kdy se objevil bezplatný software na editování videa, stoupl výkon počítačů a služby jako YouTube. com, které umožňují lidem sdílet vlastní videa, zaznamenaly fantastický úspěch. (10) Analogická situace nastává v knižním průmyslu, kde dochází na Západě k nevídanému obrození samizdatu a prolomení letité nadvlády distribučních společností, jež mají na svědomí nízko-nákladové on-line tiskárny. (11)
Tak může jinak bezvýznamný Newyorčan Peter Joseph (autor Zeigeistu) nastartovat celé hnutí (12) pomocí videa, které – jak ani nezastírá – bylo splácáno podomácku na osobním počítači. Tak se mohl stát pan Jiří Mašek, provozovatel serveru Osud.cz, místní konspirační celebritou a prodat čtyři tisíce kusů své knihy údajně navzdory usilovnému bojkotu knihkupců a některých distribucí. (13)
Úspěch Barracka Obamy, protesty proti scientologické církvi (14) nebo třeba aktuální „vajíčková“ kampaň proti Jiřímu Paroubkovi mají společný model šíření s fenoménem Zeitgeist. Jsou to ideové viry. Podle hlasů z „pirátského“ dokumentu, který se šíří po Internetu pod příhodným názvem Steal This Film (Šlohni tenhle film) lze současnou revoluci v informačních technologiích přirovnat k vynálezu písma nebo knihtisku. Ačkoliv nemusíme s tvůrci bezvýhradně sdílet jejich morální hodnocení internetového pirátství, tato myšlenka nepochybně představuje zajímavý úhel pohledu na problematiku aktuálních konspiračních teorií.
Poznámky
(1) Lze shlédnout na Google Video, YouTube a mnoha dalších místech na Internetu.
(2) Čtenáři si o něj mohou napsat do redakce.
(3) Povinnost dokazování je přenášena z toho, kdo tvrzeni vznáší, na skeptika, který jej kritizuje.
(4) Zeitgeist – Sources, nedat., staženo 29. 7. 2008 z http://www.zeitgeistmovie.com/sources.htm ,
Zeitgeist – Interactive Transcript, nedat., staženo 29. 7. 2008 z http://www.zeitgeistmovie.com/transcript.htm
(5) Knihy od ženy vystupující pod pseudonymem Acharya S, zejm. The Christ Conspiracy.
(6) Laura Curtis, SuspendingDisbelief, 5.11. 2007 in: Pur-suing Holiness, http://pursuingholiness.com/2007/ll/ suspending-disbelief/>.
(7) Zeitgeist The Movie – Questiom and Answers Part /., nedat., citováno 28.7.2008 z http://www.zeitgeistmo-vie.com/q&a.htrn . Zatím není dostupné ve světovém archivu Internetu Archive.org.
(8) Což přirozeně slouží jako argument údajně dostatečný k jejich odmítnutí.
(9) Vojtíšek, Z.: Nová hnutí: vývoj a selhávání, Dingir 2009, 12(1), str. 20-21.
(10) YouTube.com odkoupila společnost Google pouhý rok od založení za více než miliardu dolarů.
(11) Služby jako Lulu.com nebo Cafepress.com umožňují do několika dnů vydat bez minimálního nákladu knihu komukoliv a disponují i vlastní distribuční sítí. Tyto služby nově zavádí i největší internetové knihkupectví na světě Amazon.com.
(12) Na simultánním promítání filmu a dalších akcích, „dni Z“, 15. března 2008 a poté znovu po roce se údajně podílely tisíce lidí z desítek států světa. – The Zeitgeist Movement, http://www.thezeitgeistmovement.com . U nás film promítala artová kina Aero a Oko.
(13) Takto byla prezentována kniha Jiřího Maria Maška: 2012. Zlatá brána otevřena: konec, nebo nový začátek lidstva? Jak se udržet v kontaktu s fyzickým tělem i duši během probíhajících klíčových změn na Zemi, vydal Jiří Mašek, 2008, v letáku na veletrhu Esoterika, Praha – Výstaviště, 22. května 2009. Osud.cz má podle vlastních informací přes tisíc předplatitelů.
(14) O hnutí Anonymous referoval časopis Dingir 11 (3), 2008, str. 102.
Anna Marie Dostálová (*1987) je studentkou Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Zabývá se tématy současného náboženství a hraničními fenomény současné náboženské scény. Ráda se podělí o zkušenosti s čtenáři Dingiru na adrese a.m.dostalova@gmail.com
Z časopisu Dingir 2/2009, s. 70-72
