Co je Permakultura?

V dnešní době je obecně známo, že se blížíme k fyzickým limitům planety Země. Není únosné, abychom pokračovali ve znečisťování životního prostředí současným tempem nebo abychom uspokojovali svou, do nekonečna rostoucí potřebu energie a surovin. Jsme tak posedlí ropou a fosilními palivy, Že jsme vyvinuli takové technologie výroby potravin, které na vyprodukování každé kalorie v potravinách obsažené spotřebují asi deset kalorií energie.

Přechod na organické zemědělství by mohl snížit vysoké nároky na spotřebu energie dosti výrazné, neboť nepoužívá energeticky náročná chemická hnojiva a jedy. Konvenční organické zemědělství ale rovněž velice závisí na strojích a dopravní infrastruktuře, a tak i jeho metody „nošení jídla na naše talíře“ by spotřebovaly více energie, než by toto jídlo obsahovalo. Tradiční individuální zemědělství tuto situaci dovede obrátit a dokáže z jedné vydané kalorie vyprodukovat deset kalorií. V uvedeném případe se spotřebuje pouze energie zemědělce samého a energie jeho zvířat. Těchto dvou možností se obáváme nejvíce: že máme volbu pouze mezi vysoce energeticky náročným životním stylem moderní doby nebo ubohým otročením na poli.

Jenže existuje volba třetí a to je permakultura.

Permakultura obsahuje mnoho nápadů a možností, které převzala od jiných systémů; některé z nich jsou tradiční rolnické metody, jiné využívají moderní védu a špičkové technologie. V čem je však permakultura unikátní? V tom, že modeluje své projekty podle vzoru přírodních ekosystémů, které jsou přirozenými společenstvy divokých rostlin a zvířat. Takovými přírodními ekosystémy jsou například lesy, louky nebo močály.

Představte si přirozený les. Má vysoký baldachýn stromů, nižší vrstvy malých stromků a vysokých keřů, pak nižší keře a křoviny a nakonec rostliny přízemní vrstvy, včetně rostlin, které žijí spíše v zemní pokrývce; dále jsou zde ještě různé plazivé druhy, které obývají všechna patra. Produkce rostlinného materiálu v lese je enormní, porovnáme-li ji třeba s pšeničným polem. které má pouze jednu vrstvu, vysokou asi půl metru. Kdyby takový les měl obsahovat pouze požívatelné rostliny, jakou hojnost potravin by nám asi nabízeli Jak vysoce by jeho výnosy překračovaly výnosy pšeničného pole! Les k tomu, aby dosáhl vysokou produkci biomasy nepotřebuje žádné mimořádné vstupy, jenom slunce déšť a horninu, ze které si vyrábí svou vlastní půdu, Pšeničné pole, v porovnání s ním, je v žalostné situaci. Potřebuje pravidelně orat, kultivovat, sít, hnojit, zbavovat plevele, chránil proti škůdcům. Všechny tyto činnosti vyžadují energii, ať již lidskou, nebo získanou z fosilních paliv. Kdybychom dovedli vytvořit takový ekosystém jako je les, a k tomu poživatelný, mohli bychom se bez ropy obejít úplně. A přesně to je základní“ myšlenkou permakultury: vytvářet jedlé ekosystémy.

Jak to funguje?

Co dělá les lak produktivním a soběstačným, je jeho různorodost. Není to ani tak otázka počtu druhů, jako spíše počet užitečných vztahů mezi nimi. Všichni jsme byli vychováváni na frázích „zákon džungle“ a „přežití nejschopnějších“, abychom konkurenci pokládali za přirozený způsob interakcí druhů v přírodě. Spolupráce je však stejně důležitá, zejména když si začnete všímal vzájemných vztahů mezi různými druhy.

Různé rostliny se specializují na získávání různých minerálních prvků z půdy, a když jejich listy odpadnou, nebo celé uhynou, tyto prvky se stanou dostupnými a užitečnými také pro jejich sousedy. Toto se neděje přímo, nýbrž interakcí hub a bakterií, které mění odumřelou organickou hmotu na formy, vstřebatelné kořeny rostlin. Naopak energetické potřeby hub a bakterií jsou zabezpečovány rostlinami zelenými. Hmyz žije z květů a na oplátku kvetoucí rostliny opyluje. Mnohé rostliny, například aromatické byliny vylučují chemické látky, které chrání zdraví jejich sousedů. Čím více budete spletitou síť užitečných spojení zkoumat, tím bude složitější a bohatší.

Některé z jedlých ekosystémů permakultury skutečně vypadají jako les, například lesní zahrada, ve které ovocné stromy a keře rostou vedle sebe v různých vrstvách společně s bylinami a zeleninou. U jiných systémů je tento princip méně zřejmý, například při napojení produktivního skleníku na jižní zeď domu, Skleník pomáhá ohřívat dům ve dne a dům udržuje skleník teplý během noci, takže v něm teplomilné rost liny mohou žít i v zimním ročním období. Budova nevypadá jako ekosystém, ale projekt je založen na principu využití vzájemných užitečných spojení. Tento princip udržuje při životě přírodní ekosystémy a stejně tak udržuje při životě i systémy permakultury.

Takového systému lze dosáhnout jenom velice po zorným a přesným projektováním. Užitečné vztahy mezi jednotlivými složkami budou fungovat pouze tehdy, jsou-li v náležité vzájemné poloze. Permakultúra je tedy v první řadě a především projektování. Cílem je využít schopnosti lidského mozku a apikovat je do projekty, aby se tak nahradili lisdké svaly, fosilní paliva a znečišťování životního prostředí.

Projektování permakultury se soustřeďuje na vytvoření „celků“. Když vám někdo řekne, že vaše pole nebo zahrada je sice konvenční ale má v sobě prvky permakultury, pak se určitě mýlí. Nebude to permakultura. Permakukura je proces pozorování celku a uvědomuje si vzájemná spojení mezi jeho jednotlivými částmi, takže vhodným projektem můžete tato spojení uzpůsobit tak, aby vaše pole nebo zahrada fungovaly harmoničtěji. Tento proces může zahrnovat zavedení některých nových prvků nebo metod, zejména je-li systém nedostatečné vyvinut. Ale tyto změny jsou nepodstatné proti procesu pozorování krajiny jako celku.

I když permakukura původně začínala jako trvalé zemědělství (permanent agriculture), principy na kterých je založena, se dají aplikovat na všechno, co děláme, a tak je dnes vnímána spíše jako trvalá kultura (permanent culture). Postupné do sebe absorbovala výstavbu budov, městské plánování, vodovody, kanalizaci a čističky vody, dokonce i komerční a bankovní systémy. Permakultura byla definována jako „navrhování trvale udržitelných lidských sídlišť“.

Převzato:  http://ee.dunres.sk/clanky.php?id=655