Satelit „Rosetta“ letí kolem něčeho velmi…

Satelit „Rosetta“ letí kolem něčeho velmi…

Satelit „Rosetta“ letí kolem něčeho velmi, velmi podivného ……

(1)

Richard Hoagland

Ve večerních hodinách středoevropského času dne 5. Září 2008 oznámila „Evropská organizace pro kosmonautiku“ (ESA), že bezobslužné kosmické plavidlo „Rosetta“ kolem malého objektu o velikosti 500 mil (+ – 3 míle). Tento asteroid byl objeven v roce 1969 a je evidován pod značkou „2867 Steins“. Tento malý asteroid ovšem nebyl primárním cílem „Rosetty“ na její jedenáctileté kosmické misi, ale pouze jakousi interní zastávkou. Skutečným cílem této třítunové kosmické lodi, která byla vypuštěna v roce 2004 je poměrně vzdálený kosmický prostor s finálním setkáním s malou periodicky obíhající kometou „67P/Churyumov-Gerasimenko“ s elipsovitou orbitou kolem Slunce o délce 6,6 let. K tomuto setkání by mělo dojít v roce 2014. Podrobnější data ukazuje níže uvedený diagram. Lze konstatovat, že setkání s asteroidem „Steins“ je z pohledu vědeckého pro „Rosettu“ jakýsi vědecký bonus a také něco málo rizika. V případě budoucího setkání s kometou by se praxe získaná během setkání s asteroidem „Steins“ v letošním roce a s asteroidem „Lutetia“ v roce 2009 může velmi dobře hodit. Operace „Steins“ zahrnuje několik velmi riskantních manévrů, které by mohly hrozit samotným poškozením kosmické lodi anebo jejich nástrojů. Z tohoto důvodu plánovači této mise rozhodli, že v době nejbližšího přiblížení nebude „Rosetta“ sbírat žádná data! Nakonec však během tiskové konference agentury ESA, která proběhla dne 6. září 2008 na půdě „European Space Operations Centre“ (ESOC) v Darmstadu v Německu, byla dr. Davidem Southwoodem (ředitel robotického výzkumu) zveřejněna přece jen vědecká zpráva v rámci které byla zveřejněna některá velmi důležitá data získaná během největšího přiblížení „Rosetty“ k objektu. Jenže??

 

„Steins je malý objekt, ale my tady děláme velkou vědu“, řekl Southwood. „Učíme se znát různé druhy asteroidů a tím pádem lépe porozumíme historii naší Sluneční soustavy. Navíc mnohé z těchto objektů mohou být potencionální hrozbou pro Zemi. Tím, že je lépe poznáme, budeme schopni v budoucnosti lépe eliminovat takové případné riziko.“

Toto vřelé hodnocení Rosetty je sice fajn, ovšem pan Southwood opomněl od samého začátku zmínit jeden velmi podstatný „detail“.

A to tajemný a velmi znepokojující elektronický výpadek speciální kamery „Narrow – Angle Camera“ (NAC) ke kterému došlo během nejbližšího přiblížení satelitu k objektu. Výpadek trval celých devět minut a zahrnoval tak dráhu zhruba 3000 mil.

„Software se vypnul automaticky“, sdělil manažer této mise a ředitel vědeckých operací uvnitř Sluneční soustavy pan Gerhard Schwehm. Později v této reportáži budeme podrobně analyzovat, k čemu mohlo ve skutečnosti dojít.

Tato jistě neočekávaná (přinášející obrovské zklamání) „softwarová záhada“ skončila ztrátou všech dat o nejvyšší zobrazovací citlivosti z „Rosetty“ (včetně multispektrálních snímku). Objekt „2867 Steins tak byl zadokumentován pouze kamerou typu (WAC) o pětkrát nižší citlivosti. Ovšem i ve snímcích o této nižší citlivosti je zcela zřejmé, že „2867 Steins“ je velmi podivným objektem. Zvláštní je především jeho podivuhodně symetrická geometrie připomínající diamant s fasetami. Viz. obrázek níže.

 

Tento dvojdimenzionální obraz vychází z třídimenzionálního „anaglyphu“, kterou připravil vědecký tým „mise Rosetta“ a který je vystaven i na oficiálních webových stránkách agentury „ESA“. Jak je vidět níže „Steins“ skutečně vypadá jako obří „kosmický diamant“.

 

Ve vesmíru se nachází objekty různých geometrických tvarů. Na druhé straně má NASA, ale i jiné organizace zabývající se kosmonautikou a výzkumem vesmíru poměrně přesná kriteria počítající s množstvím různých geometrických kriterií, kterým by měla být věnována prvořadá pozornost. V podobném duchu již před mnoha lety hovořil dr. Carl Sagan:

„Inteligentní život je možné nejlépe rozpoznat díky existenci geometrické pravidelnosti objektu?.“.

Tak například je speciální geometrie nejlepším archeologickým indikátorem v prostředí naší planety. Na satelitním snímku níže můžete vidět zřetelné rozdíly mezi nedávno vyhloubené ruiny u Armanu v Egyptě a ruinami, které se nachází stále pohřbené pod pískem (viz. jemnější, ale pravidelné obrysy pod pískem na snímku).

V kontextu s výše uvedenou skutečností je potřeba velmi brát velmi vážně některé podezřelé snímky z prostředí jiných planet. Přístup NASA a dalších podobných agentur k těmto skutečnostem je prostě alarmující. Na níže uvedeném snímku, jenž byl pořízen „Mars Surveyor“ je zřetelně patrná analogická geometrická struktura jako ta na snímku z Egypta.

 

Před několika lety bylo zjištěno, že především ve vnějších oblastech naší Sluneční soustavy se nachází poměrně velké množství geometrických anomálií, které splňují kriteria možných artefaktů vyššího druhu inteligence. Speciálním případem je třetí největší satelit v systému Saturnu, který se nazývá „Iapetus“. (I o tomto tělese přinesl nezávislý internetový magazín Matrix-2001 seriál zajímavých reportáží). Velmi znepokojující snímky tohoto tělesa přinesla v roce 2004 „Mise Cassini“ v režii NASA. Na těch nejlepších snímcích je jasně vidět obrovská geometrická anomálie, která je na snímku níže patrná v důsledku dramatické odlišnosti v jasnosti povrchu.

Problémem ovšem je, že tyto fascinující geometrické anomálie, se kterými se můžeme ve velkém množství setkávat uvnitř naší Sluneční soustavy jsou nepokrytě totálním způsobem americkou NASA, ale i dalšími institucemi podobného charakteru ignorovány.

(2)

Ve chvíli kdy se tento překvapující velmi pravidelný útvar ve tvaru „diamantu“ pod označením „2867 Steins“ objevil na oficiálních stránkách kosmické agentury „ESA“ začali jsme se o tuto věc detailně zajímat. Po prvních analýzách nás napadla poměrně exotická představa. Mohl by tento objekt ve skutečnosti představovat nějaký starověký „umělý“ útvar nacházející se uvnitř naší Sluneční soustavy? Mohla by mít „ESA“ na plánované „zastávce“ u „2867 Steins“ ještě jiný zájem?

Nicméně detailní pohled na výchozí údaje byl poměrně velkým zklamáním. Nejenže byly obrazy největšího přiblížení o velice špatném rozlišení, ale navíc spíš budily dojem amatérských fotografií. Konečně vlastní úsudek si může udělat čtenář sám na základě níže uvedené fotografie. Takže krátce řečeno, vzhledem k trajektorii satelitu a uváděných schopností kamery „širokého zobrazení“ jsme od „ESA“ očekávali tedy rozhodně více.

 

Takže pojďme k některým bližším údajům.

Všechny pro veřejnost uvolněné fotografie pořízené satelitem Rosetta byly pořízené na základě předchozího počítačového pokynu, který se nacházel na palubě a který byl aktualizován podle nejnovějších navigačních dat. Podle nich ve vhodnou dobu dal počítač příkaz ke správné reorientaci v kosmickém prostoru a to v dostatečném předstihu, tak aby v kritickou dobu satelit proletěl v co nejbližší, ale stále bezpečné vzdálenosti od objektu.

Tento uvedený manévr způsobil, že dráha Rosetty radikálně změnila geometrické souvztažnosti mezi asteroidem a kosmickým plavidlem a to tak, aby v „reálném čase“ kamery (a jiné senzory na palubě) byly zaměřené přímo na malý a velmi rychle letící cíl, viz. obr. níže.

 

V podstatě celý manévr byl absolutně nového typu a do 5. září 2008 nebyla taková operace vyzkoušena. Ve skutečnosti šla o celý soubor manévrů, který na počátku plánovači mise Rosetty odmítali jako příliš nebezpečný. Nebezpečí spočívalo především k primárně nepřiměřeně vysokému tepelnému napětí během manévru vzhledem k tomu, že elektronika a další přístroje se po tuto dobu natočily přímo ke Slunci. Nakonec však zvědavost zvítězila a manévr byl označen za „přijatelné riziko“.

Tím, že toto riziko kosmické lodi (ať již menší anebo větší) bylo nakonec akceptováno, vyústilo v kompletní vizuální záznam setkání satelitu Rosetta s asteroidem „2867 Steins“ a příjem dalších dat ze čtrnácti dalších speciálních zařízení, které vědci z „ESA“ do satelitu nainstalovali a které měly za úkol analyzovat chemické složení hornin tohoto asteroidu, stejně tak jako analýzu odrazivosti povrchu, rotační orientaci osy atd. Díky tomuto odvážnému rozhodnutí v rámci dlouhé kosmické mise plavidla byla přinejmenším širokoúhlá kamera schopná zaznamenat asteroid po celou dobu těsné průletu Rosetty v celkovém úhlu bezmála 180 stupňů. Viz. obr. výše. Potkávací rychlost obou těles byla bezmála 5 mil za sekundu!

 

„nulové fázi“ vytvořila „WAC“ snímky osvětlené strany objektu „2867 Steins“ (obr. vlevo dole). Asteroid nemá pouze unikátní tvar diamantu, ale jak je patrné přinejmenším čtyři pravidelně rozložené jasné obruby, které jsou rozprostřené po kružnici na obvodu tělesa Steins doslova v přímé linii. Každá obruba se nachází v přesné ose „kosmického diamantu“.

Tyto neobyčejné geometrické anomálie v základním „řezu našeho kosmického diamantu“ s umístěním oné zvláštní pravidelně „vystupující obruby“

Neuvěřitelně působivé??.

 

(3)

Zřejmě nejtajemnějším aspektem objektu „2867 Steins“ je jeho neuvěřitelná hemisférická asymetrie, kterou již mohl čtenář pozorovat na několika fotografiích v předchozích částech tohoto seriálu a to během přibližovacího manévru a těsně po přiblížení. Na níže uvedených fotografiích můžeme vidět vysoké „albedo“ (viz. obr.1), zatímco jeho pravá strana je podstatně jednotvárnější (viz. obr.2,3 a 4). Je zde patrný povrch posetý mnoha krátery.

Dlouho před přiblížením satelitu Rosetta bylo pomocí palubních kamer patrné, jak objekt rotuje kolem své osy s periodou 6.05 hodiny, což bylo patrné pomocí tzv. „světelné křivky“. Diagram této křivky je patrný na obrázku níže. Tato křivka potvrzuje informace již uvedené. Předmětná křivka navíc potvrzuje, že jedna hemisféra objektu je výrazně neflektivnější než ta druhá. Její charakter je v přesném souladu s rotací objektu a ukazuje, jak odrazivost povrchu se prudce střídá podle toho, která z hemisfér byla momentálně v zóně scaningu.

Je to neuvěřitelné, ale rozdíl činí celých 50%. Navíc průměrné vizuální albedo u objektu Steins činí 35% což je pro asteroid neobvykle vysoká jasnost (průměr se u těchto objektů obyčejně pohybuje někde mezi 1% až 20%). Tato extrémně vysoká odrazivost (a je třeba zdůraznit onen zarážející rozdíl v hemisférické rozlišnosti této odrazivosti) může být další indicií, která může poodhalit roušku toho, čím by Steins mohl ve skutečnosti být.

Poměrně dramatickým příkladem výrazné hemisférické dichotomie může být porovnání dvou níže uvedených fotografií. Na níže uvedené fotografii vlevo vidíme barevné foto přibližujícího se asteroidu, které bylo pořízené foto kamerou „NAC“ a vpravo dole vidíme objekt zachycený kamerou „WAC“.

Toto porovnání také zdůrazňuje skutečnost, že západní polokoule představuje velmi uspořádaný strukturální vzhled, je východní polokoule skutečně mnohém jednotvárnější s typickým pohledem na krátery. Z tohoto zjištění vyplývá jedna velmi zásadní otázka. Proč tak dramatický rozdíl?

Na fotografiích, které byly vytvořené kamerami typu „WAC“ jsme vypátrali „linii dichotomie“ mezi dvěma tolik odlišnými hemisférami. Je vidět jak tyto hemisféry jsou od sebe oddělené červenou čárou. Nezávislá pozorování těchto kráterů (o kterých bude ještě řeč) zjistila, že jejich množství je na tak malý asteroid enormně velké. Obrazy vysílané z kosmické lodě ukazují asteroid formovaný do tvaru diamantu s obrovskými impaktními krátery, které jsou zřetelně patrné na povrchu zhruba tří mil čtverečních o skutečně zarážející hustotě na tak malý objekt.

Tato podivnost došla až tak daleko, že na ní zareagovali i ortodoxní vědci. „Především si lámeme hlavu nad řetězcem sedmi kráterů, který bychom rozhodně nečekali na takovém malém tělese“,Uwe Keller, vyšetřovatel ředitelství „Evropské Organizace pro Kosmonautiku“ (ESA), který je pověřen výzkumem spojeným s misí kosmického plavidla „Rosetta“. „Tato skutečnost před nás staví velkou výzvu. Musíme nalézt odpověď na to, proč na tomto asteroidu se nachází v tak velké hustotě.“ sdělujeprofesor

Evidentně největší kráter na povrchu objektu Steins se nachází v profilu severního pólu, viz. šipka na obrázku níže. Jeho průměr měří přes jeden kilometr a vzhledem k tomu, že celý asteroid měří v průměru zhruba necelé 4 kilometry, jsou vědci v úžasu nad tím, jak mohl asteroid vůbec tuto kolizi přežít.

Kromě tohoto velkého a potencionálně doslova katastrofického kráteru může vidět onu evidentní levo/pravou dichotomii o které bylo diskutováno již před chvíli. Na této fotografii je více jak zřejmě vidět nápadný kontrast mezi extrémně vysokým albedem, které se vynořuje z levé strany a kráterovitým povrchem, který je mnohém méně světlého charakteru, jenž se nachází na pravé straně objektu.

Abychom shrnuli ty nejdůležitější aspekty výše uvedených skutečností. Existuje velmi překvapující rozdíl v odrazivosti povrchu tělesa Steins mezi jeho hemisférami prakticky pod úhlem 90 stupňů a to na velmi malém objektu, což je skutečnost, kterou nelze vysvětlit teorií o nějakém normálním světelném rozptylu. Tato skutečnost je velmi zarážející především u tak malého tělesa jakým Steins bezesporu je. Jenže další neméně zajímavá překvapení na nás teprve čekají.

(4)

Jediné rozumné vysvětlení pro jinak velmi matoucí odrazový jev týkající se povrchu asteroidu Steins musí spočívat v nějakém velmi zásadním druhu kompozičního rozdílu v hemisféře asteroidu (shodou okolností) v době, kdy se přibližovala Rosetta k tělesu se sluncem přímo za kamerou (tzv. nulový fázový pohled) viz. snímek vlevo dole. Jak jsem již naznačil, odrazivost povrchu se radikálně změnila na dalším snímku, který byl pořízen o několik minut později ve vektoru asi devadesáti stupňů proti původnímu snímku více na východní straně, viz. foto vpravo dole.

Hemisférická rozdílnost v jasu povrchu ovšem není jediným zvláštním faktorem. Další podivností je přítomnost velkého množství impaktních kráterů v jeho východní polovině. Když se podíváme na jeden z nejlepších obrazů asteroidu Steins, který pořídila Rosetta (vlevo dole), můžeme vidět několik vrstev povrchu na jeho východní straně (dole vpravo). Toto postupné zvrstvení (označeno červeně, zeleně a modře) zjevně klesá z vyšších úrovní na západě k nižším úrovním na východě.

Takže co mohlo toto všechno způsobit?

Nejjednodušším modelem vysvětlení všech výše uvedených anomálií „Steinsu“ je pravděpodobnost, že jde skutečně o „umělý objekt“. Shodou okolností vědec Uwe Keller, který byl sám zainteresován do projektu „Rosetta“ podobnou situaci nazval „komplexem kolizní historie“.

Výše uvedený model skupiny badatelů „Enterprise“ předpokládá, že ohledně častým kolizím, jedna celá polovina tohoto malého nebeského tělesa byla v oblasti vnějšího povrchového krytí značně deformována, kdežto druhá hemisféra zůstala více méně neporušená. Ta byla nafilmována systémem NAC, (obr. vlevo dole), kdežto více poškozená hemisféra (obr. vpravo dole) byla nafilmována kamerou typu WAC.

Uvedený model by odpovídal uhlazenému a proporcionálně šikmému povrchu jedné hemisféry tělesa. Při podrobnějším průzkumu můžeme nalézt další velmi zvláštní detaily. Mnohé z nich mají charakteristiku jakýchsi obrovských vzájemně oddělených „oken“ které se nacházejí ve dvou souběžných vodorovných řadách tvořící jakýsi „opasek“ v rovníkové oblasti tělesa, viz. obr. vlevo nahoře.

V prostředí východní hemisféry jsme během detailního průzkumu těch nejostřejších fotografií tělesa Steins objevili struktury s nápadně podobným geometrickým profilem, které vzdáleně připomínají jakoby „stavební dílce“. Je možné, že jisté oblasti tělesa jsou v současné době zbavené krycí (mimikry) vnější vrstvy a tak vystupuje ven možné umělé vnitřní opláštění objektu.

Na základě doposud sdělených skutečností vycházející z pečlivě prováděné analýzy povrchu tělesa „Steins“ za pomocí dostupné fotodokumentace je vysoce pravděpodobné, že tento objekt není přirozeného původu. Tudíž existuje velmi vážné podezření, že se díváme na prastarý umělý objekt, jenž je umístěný hluboko uvnitř našeho planetárního systému. Pakliže budeme schopni alespoň částečně přijmout hypotézu uměle vytvořeného objektu (tedy, že Steins nejsou pouze skály, jak předpokládají astronomové), pak je třeba si uvědomit, že hovoříme o objektu s průměrem tří mil, což je v podstatě malé město. Takový technický kolos je možné vybudovat pouze v prostředí nulové gravitace. Není třeba připomínat, že takové nároky by i v těch nejoptimálnějších podmínkách NASA byly na hranicích možností soudobé vědy a technologie.

(c)2008 Richard Hoagland

(c)2008 Translation: Alhambra

Převzato:  http://www.matrix-2001.cz/

/ Různé / Štítky:

O autorovi

Gaspar

Šéfredaktor matrix-2012.cz