Kamenné koule bez tajemství

Jiří Matějka

George Erikson a jiní tvrdí, že kamenné koule vznikly před 12 000 lety. Neuvádí však žádný důkaz pro podporu svého tvrzení.

Úvod

Jedno z velkých tajemství archeologie můžeme najít v deltě Diquís na Kostarice. Od třicátých let zde bylo zdokumentováno několik stovek kamenných koulí jejichž velikost je několik centimetrů až přes dva metry v průměru. Některé mají hmotnost až 16 tun. Téměř všechny jsou vyrobeny z granitu, ne z magmatického kamene jak se domnívá většina odborníků. Tyto kameny jsou monolitické sochy vytvořené lidskýma rukama.

Celkový počet nalezených koulí se odhaduje na 300 kusů. Největší z nich mají hmotnost mnoho tun. Dnes se staly ozdobou dekorací státních budov jako je Asamblea Legislativa, nemocnice a školy. Můžete je najít i v muzeích. „Stone Balls“, jak se často tyto koule nazývají, jsou zároveň všudypřítomné symboly společenského postavení, zdobí domy a zahrady bohatých a silných. Kameny byly zřejmě „přineseny“ řekou Terraba z hornaté oblasti Talamanca, kde byly odděleny přirozenými procesy od zdrojů matečné horniny. Nikdy nebyly nalezené nedokončené koule. Starý kostarický lom, ve kterém podle některých badatelů vznikly koule, je vzdálený více jak 50 mil od místa jejich nálezu.

Archeolog obhajuje umělý původ Kostarických kamenných koulí

(John W. Hoopes)

Kamenné koule z Kostariky se staly předmětem mnoha spekulací od doby, kdy byly poprvé popsány v knize Ericha von Dänikena „Chariots of The Gods“ vydané v roce 1971. V nedávné době prezentovali novou teorii o vzniku „Stone Balls“ Ivar Zapp a George Erikson v knize „Atlantis in America – Navigators of the Ancient World“ vydanou v roce 1998 a Colin Wilson v knize „Unlocking the Ancient Mzsteries of a Long-Lost Civilization“ v roce 2001. Tito autoři byli uváděni v televizi, rádiu, časopisech a na mnoha internetových stránkách. Svým vystupováním a teoriemi však mystifikovali veřejnost, když záměrně nevzali v úvahu aktuální znalosti.

Mnozí autoři jsou často prezentováni s tím, že právě oni jsou „objeviteli“ těchto mysteriózních objektů v Kostarice. Faktem je, že kamenné koule jsou vědcům známy již od roku 1940, kdy byly poprvé objeveny při budování plantáží firmou United Fruit Company. Archeologický výzkum „kamenných míčů“ se uskutečnil krátce po té a první zprávy v odborných publikací se objevili již v roce 1943. Kamenné koule jsou jen stěží nový objev, ale jsou skutečně obestřeny „tajemstvím“. Při archeologických vykopávkách podniknutých v padesátých letech na místech jejich výskytu bylo nalezeno mnoho keramických střepů a jiných materiálů typických pro „Předkolumbovskou“ kulturu v jižní Kostarice. K vyřešení tajemství „Stone Balls“ nám více poslouží nové vyhodnocení ztracených informací, zničených koulí a nové historické souvislosti, než teorie o ztracených kontinentech, starověkých astronautech , nebo zaoceánských cestách.

V Kostarice byly zdokumentovány stovky kamenných koulí jejichž velikost se pohybuje od několika centimetrů až přes dva metry v průměru. Téměř všechny jsou z granitu, ne z magmatického kamene jak se mnozí domnívají. Kostarické „Stone Balls“ nejsou přirozeného původu, na rozdíl od lávových sféroidů popisovaných v článku z Nacional Geographic (1965) v mexickém Jaliscu.

Od svého objevu bylo mnoho kamenných koulí zničeno dynamitem hledačů pokladů a globálními zemědělskými aktivitami. Pouze 50 koulí bylo v padesátých letech zdokumentováno archeology na svém původním místě. O dalších se dnes pouze domníváme, kde se skutečně nacházely.

Časté dotazy

Kde všude byly koule nalezeny?

Černý povrch kamenných koulí vznikl při vypalování trávy.

Kostarické kamenné koule byly nalezeny v deltě řeky Terraba, v oblasti Sierpe, Diquís, General River, nedaleko měst Palmar Sur a Palmar Norte. Objevy jsou hlášeny nejenom v severním údolí Estrella, ale i na dalekém jihu v ústí Coto řeky Colorado River. Vyskytují se i poblíž Golfita a na Isla del Cańo.

V době jejich objevu, ve čtyřicátých letech, byly koule ceněny jako batistové ozdoby. V průběhu dalších let až k dnešku došlo k jejich přesunům po celém území Kostariky. Dnes je můžeme najít téměř všude. Jen v USA jsou dvě koule vystaveny v muzeu National Geographic Society ve Washingtonu, jiné na nádvoří poblíž Peabodyho Muzea archeologie a etnografie ( Harvardská univerzita v Cambridge, Massachusetts).

Jak jsou velké?

Kamenné koule mají průměr od několika centimetrů přes dva metry. Největší mají hmotnost přes 16 tun.

Z čeho jsou vyrobeny?

Téměř všechny koule jsou z granitu. Není to bazaltová láva, jak se mnozí domnívají. Jiné jsou koule pocházející z oblasti Talamanca. Zde se vyskytuje pouze tvrdý materiál podobný vápenci, který vznikl spojením skořápek měkkýšů a pobřežního písku.

Kolik jich bylo nalezeno?

Samuel Lothrop vypočítává ve své publikaci z roku 1963 přibližně 186 koulí. Nicméně odhadoval, že na kostarickém území je jich „roztroušeno“ několik set. Byl oznámen i zajímavý nález asi 45 „Stone Balls“ v oblasti poblíž Jalaca, ty však byly přesunuty na jiná blíže neuvedená místa.

Kamenné koule v Kostarickém Národnímmuzeu v San José

Jak je vyráběli?

Kamenné koule byly pravděpodobně vyrobeny postupným osekáváním povrchu vhodných valounů. Hrubě opracované valouny pak byly vystaveny rychlým teplotním změnám – kombinaci žhavého uhlí a studené vody. Tím docházelo k postupnému odlupování povrchu – jako když se loupe cibule. Když se valoun přiblížil tvaru koule, přistoupili řemeslníci k preciznějšímu opracování stejně tvrdým materiálem. Nakonec byla koule vyleštěna do hladka kůžemi a pískem. Tento proces, který se běžně používal při výrobě leštěného kamene, vyřezávaných kamenných stolů, a kamenných soch byl proveden bez pomoci kovových nástrojů, laserových paprsků, nebo formy cizího života.

Kdo je vyráběl?

Kamenné koule byly pravděpodobně vyrobeny obyvateli z „Předkolumbovském období“ Kostariky, ještě před příchodem Španělů. Tito lidé hovořili jazykem Chibchan pocházejícím z oblastí východního Hondurasu a severní Columbie. Jejich potomci se nazývali Boruca, Téribe a Guaymí. Tyto kultury žili v rozptýlených skupinách, málo která čítala více jak 2000 lidí. Živili se rybařením a lovem, stejně jako zemědělstvím. Pěstovali kukuřici, fazole, palmovníky, papayu, ananas, pepře, papriky, kakaovník, avocado, kořenovou zeleninu a léčivé rostliny. Žili v domech s typicky kruhovým půdorysem se stěnami z říčních zaoblených kamenů.

Jak jsou staré?

U kamenných koulí provedený archeologický výzkum odhalil keramické střepy charakteristické pro kulturu Aguas Buenas, datované do doby 2000 let př.n.l. Další „Stone Balls“, společně se zlatými ozdobami jejichž styl se datuje do roku 1000, údajně tvořily součást hrobů. Zlaté předměty byly nalezeny společně s keramickými střepy, patřícími svým stylem do období kultury Chiriquí, datované okolo roku 800. Tento druh keramiky byl mimo jiné nacházen společně s železnými figurkami, spadajícími do koloniálního období, což zavdalo příčinu k domněnce, že koule mohly být vyráběny až do 16. století. Část tedy mohla teoreticky být vyrobena kdykoliv v průběhu předchozích 1 800 let. Výroba prvních „Stone Balls“ pravděpodobně trvala několik generací a časem bylo zpracování stále dokonalejší.

Jaké bylo jejich použití?

Nikdo si není jistý. Kamenné koule se přestaly vyrábět v době příchodu prvních španělů a zůstaly zapomenuty až do čtyřicátých let, kdy byly znovuobjeveny. Mnoho z nich bylo sestaveno do přímých řad, zakřivených linek stejně jako trojúhelníků a rovnoběžníků. Jedna skupina čtyř koulí byla nalezena v sestavě orientované na magnetický sever. To vedlo ke spekulaci, že byly rozmístněny lidmi využívající kompas nebo astronomické znalosti.

Bohužel, všechny tyto zajímavé sestavy byly zničeny a koule přesunuty na jiná místa. Měření provedená téměř před padesáti lety nemohou být zkontrolována a ověřena jejich správnost. Mnoho kamenných koulí bylo objeveno spolu se základy obydlí na nízkých kopcích. Toto vedlo ke spekulaci, že jejich výroba mohla být v takto umístěných domech udržována po generace v tajnosti.

Taktéž teorie Ivara Zappa, který tvrdí, že sestavy koulí bylo vlastně navigační zařízení ukazující na Velikonoční ostrov a Stonehenge, je jistě špatná. Lothropova originální meření vztahů mezi kamennými koulemi vzdálených od sebe pouze několik metrů, která použil I.Zapp pro svou teorii, nemohou sloužit k zaměření cílů na tak velkou vzdálenost! S výjimkou koulí umístěných na Isla del Cańo, jsou všechny kamenné koule situovány daleko od moře, než aby mohly být užitečné pro zaoceánské navigátory.

Původní poloha kamenných koulí nalezených v Kostarice

Proč byly koule přesunuty?

Prakticky všechny známé kamenné koule byly odsunuty z jejich originálních pozic. Tím bylo ztraceno mnoho informací o jejich archeologických kontextech a vzájemných vztazích. Mnoho koulí bylo místními hledači pokladů rozbito, v domnění že obsahují zlato. Mnoho kamenných koulí stojící na polích byly poškozeno periodickým vypalováním, které porušilo jejich hladký povrch až popraskal. Tento proces přispěl ke zničení největšího známého „kamenného míče“. Koule byly svaleny do roklí, nebo dokonce pod vodu jako u ostrova Isla del Cańo. Drtivá většina byla přenesena daleko od jejich zóny původu, oddělena z vědomí potomků lidí, kteří tyto míče vyráběli.

Obecné omyly

K šíření dezinformací o kamenných koulích v Kostarice přispěla řada autorů, vedených nepodloženými domněnkami o jejich vzniku a původu.

Velikost koulí

V knize „Atlantis in America – Navigators of the Ancient World“, dělá George Erikson kamenným koulím bombastickou reklamu, když píše, že „váží 30 tun a mají ke třem metrům v průměru“ Podle Samuela Lothropa, autora zatím nejobsáhlejší studie o koulích, je „hmotnost koule o průměru šesti stop odhadována na 7,5 tuny, 4-stopová má 3 tuny a 3-stopová 1,3 tuny“ (1963). Lothrop odhadl maximální váhu největší skulptury na přibližně 16 tun. Největší známá koule má průměr 2,15 metru, což má do tří metrů skutečně daleko.

Sféričnost koulí

Erikson tvrdí, že tyto objekty „jsou přesné, s odchylkou 2 milimetry od tvaru dokonalé koule“. Takové tvrzení je falešné. Nikdo nikdy neměřil koule s takovým stupněm přesnosti. Žádný z nich, Ivar Zapp ani George Erikson nenavrhl metodu kterou by taková měření mohla být provedena. Lothrop (1963:17) napsal: „Pro měření kulatosti jsme použili dvě metody, žádná však nebyla plně uspokojivá ve svém výsledku. Když byly velké koule hluboko zapuštěné v zemi, nebylo možné je několik dní odkopávat. Proto jsme několikrát měřili pásmem její vyčnívající polokouli a zkoušeli do jaké míry budou naměřené údaje shodné. Tato měření ukázala, že menší vzorky, obvykle s průměry mezi 0,6-,.9 metru, se liší průměrně o 2,5-5,1 centimetru.“ Je jasné, že tato metoda předpokládala, že část pod zemí byla kulatá. Lothrop také měřil úplně obnažené koule tak, že náhodně provedl pět měření pásmem, a vypočítal průměrnou hodnotu..

Dále píše, „Velké koule vypadaly tak dokonale, že ani více měření neodhalila žádnou významnou odchylku. Proto jsme měřili obvod vodorovně a pokud to bylo možné i pod úhlem 45 stupňů směrem ke světovým stranám. Obvykle jsme nezjišťovali vertikální obvod kružnice protože velké koule byly příliš těžké k pohybu. Tato procedura nebyla tak snadná jak to na první pohled vypadá. Několik lidí muselo držet pásku a všechna měření musela být důsledně kontrolována. Jakákoliv změna v průměrech byla příliš malá, než aby mohla být zachycena pouhým okem, dokonce se znovu hodnoty přeměřovaly, průměry pak byly počítány matematicky „. Zdroj nepřesností v rozměrech kamenných koulí může pocházet z nesprávných interpretací Lothropovy práce, ve které uvádí vypočítané průměry v metrech zaokrouhlené na čtyři desetinná místa. Nicméně, jsou to jen matematické teoretické odhady, ne přímá měření. Oba autoři nebyli seznámeni se způsobem jakým tato první a zřejmě jediná měření byla provedena. Je zřejmé, že tak malé rozdíly jako jsou 2 milimetry nemohou být zachyceny žádným měřením, natož pak pouhým okem. Ve skutečnosti není povrch koulí tak perfektně hladký, zjevné nepravidelnosti jsou vyšší jak 2 milimetry. Průměr některých „Stone Balls“ vykazuje rozdíl na povrchu více jak 5 cm (50 mm). Na fotografii je vidět největší kamenná koule, jejíž povrch byl silně poškozen. Proto je nemožné zjistit, jak přesné má rozměry.

Výrobci koulí

George Erikson tvrdí, že „archeologové připisují vznik koulí na vrub místní kultuře Chorotega“. Žádný archeolog obeznámený s fakty si nikdy nedělal tento nárok. Chorotega je název pro jazyk Oto-Manguean jímž hovořila kultura, která obsadila oblast Guanacastle, poblíž zálivu Nicoya na severozápadě Kostariky. Oblast s nálezy osídlila společnost hovořící řečí Chibchan. Nalezené koule byly ve vztahu s architektonickými pozůstatky, jako jsou kamenné zdi, chodníky z říčních kamenů a zbytků keramiky z období kultur typu Aquas Buenas a Chiriquí. Tato fakta vypovídají o přítomnosti rodových společností hovořící řečí Chibchan na jihu Kostariky.

Datování koulí

George Erikson a jiní tvrdí, že kamenné koule vznikly před 12 000 lety. Neuvádí však žádný důkaz pro podporu svého tvrzení. Samotné koule nelze datovat radiokarbonovou metodou protože samozřejmě neobsahují organický materiál. Nejlepší způsob je zjistit data v kontextu s jinými artefakty pomocí stratigrafického průzkumu. Lothrop vykopal kamennou kouli pod níž nalezl rozbitou hlavu malované figurky datovatelné podle známého stylu (Buenos Aires Polychrome) do roku 1000 – 1500. Proto navrhl teorii, že koule byly vyrobeny mezi rokem 600 až 1500. (Což je sporné, protože koule mohla být časem i několikrát posunuta. Totéž se ostatně děje i nyní! Za jak starou bude jednou považována na smetišti vyhrabaná Leninova socha, kterou archeologové najdou ležet na plechovce od Kofoly, datované 2003? Pozn. red.)

Koule jsou mimo „kontext“

Po objevu v roce 1940 byla většina kamenných koulí odstraněna z původních pozic, velká většina slouží po Kostarice jako ozdoby. Mnoho koulí, které Lothrop studoval, bylo objeveno na sousedících kopcích. Některé z nich pokrývala jemná vrstva bahna, očividně pozůstatky záplav a přirozené eroze. Je přirozené, že ve smyslu nepřítomnosti širších archeologických vztahů dnes kamenné koule „vypadávají z kontextu“.

Vědci koule ignorují

Mnoho autorů píšících o kamenných koulích si ztěžuje, že jim„vážení učenci“ nevěnují dostatečnou pozornost. To je sice pravda, ale není pravdou, že by tyto objekty byly ignorovány. Pravdou není ani to, že by podpora výzkumu koulí byla odmítnuta nebo cokoli zamlčováno před veřejností. První vědeckou studii provedla Dr. Doris Stone ihned poté, když objev nahlásila společnost zřizující plantáž. Výsledky její práce byly koncem roku 1943 publikovány v americkém magazínu „American Ancient“. Samuel Lothrop, archeolog a člen představenstva Peabodyho muzea archeologie a etnografie při Harvardské univerzitě prováděl výzkum kostarických koulí od roku 1948. Závěrečná zpráva a jeho práce byla zveřejněna v roce 1963. Obsahuje detailní popisy míst nálezů koulí, detailní popisy keramiky a kovových předmětů nalezených v okolí, mnoho fotografií, měření, kresby koulí, jejich vzájemných vztahů a výsledky startigrafie.

Další výzkum kamenných koulí, jenž vedl Matthew Stirling, byl oznámen na stránkách magazínu Nacional Geographic. Koncem sedmdesátých let probíhal archeologický průzkum ostrova Isla del Cańo (publikováno v roce 1986), při kterém byla odhalena řada pobřežních objektů. Další „Stone Balls“ objevil v osmdesátých letech Robert Drolet při vykopávkách v údolí Terraba. Koncem osmdesátých a počátkem devadesátých provedl Claude Baudez se studenty Pařížské univerzity důkladnou analýzu a datování keramiky nalezené v souvislosti s objevy kamenných koulí v deltě řeky Diquís. Zprávy o tomto výzkumu byly roku 1993 průběžně vydávány ve španělštině, anglický souhrn vyšel v roce 1996. Tentýž autor prováděl terénní výzkum v oblasti Golfito, kde rovněž dokumentoval existující kamenné koule.

V letech 1990 – 1995 prováděl další archeologický výzkum Ifígenia Quintanilla, tentokrát pod záštitou Kostarického národního muzea. Při terénním výzkumu objevil několik nových koulí přímo v terénu, zdokumentoval proces jejich výroby a kulturní vztahy. Quintanillův výzkum byl zatím nejdůslednější od doby Lothropovy práce. V současné době probíhá zatím ještě nikde nepublikovaný výzkum univerzity v Barceloně. Výzkumu kamenných koulí je tedy věnována značná pozornost.

©2001 John W. Hoopes

Antropolog, Archeolog, člen Univerzitz v Kanasau,USA

narodil se žil na Kostarice; překlad: Jiří Matějka 2003

Má pravdu studovaný archeolog J.W.Hoopes nebo se mýlí? Já se domnívám, že jde o velmi tendenčně zpracované téma s předem stanoveným cílem: Dokázat všemi prostředky umělý původ kamenných koulí a připsat jejich výrobu kostarickému národu.

Převzato:  http://www.wmmagazin.cz/