Temná Mise: Tajná historie NASA

Temná Mise: Tajná historie NASA

Temná Mise: Tajná historie NASA

Zordiaque

V tomto seriálu si podrobněji představíme knihu R.Hoaglanda a M. Bary „Dark Mission“, ve které najdeme spousty nekalých praktik a nestandartních postupů naší světově nejznámější „veřejné“ vesmírné agentury NASA. Kniha začíná hned v první větě pro někoho šokojící informací tak, že NASA jak ji veřejnost zná již přes 50 let je jen velká lež. Richard Hoagland pracoval pro NASA jako konzultant pro Goggardovo vesmírné letové centrum ještě před programem Apollo a poté zastával funkci jako vědecký poradce tehdejšího žurnalisty a zpravodaje pro CBS News Waltera Cronkiteho, kdy poskytoval za NASA informace o misích na Měsíc a na Mars. Momentálně vede nezávislou výzkumnou skupinu the Enterprise Mission, která bedlivě sleduje činnost NASA a zároveň se snaží přijít na to, kolik toho, co NASA objevila ve sluneční soustavě, bylo bez našeho vědomí utajeno před veřejností. Na tyto otázky se pokouší Hoagland s Barou najít odpovědi i v knize Dark Mission, které je tento seriál věnován.

 

Monumenty Marsu

 

V roce 1976 se sondě Viking 1 při obletu a pozorování povrchu Marsu podařilo zachytit jednu velmi zajímavou oblast v regionu Marsu znamém jako Cydonia. Jeden z projektových inženýrů jménem Toby Owen si všiml něčeho velmi neobvyklého na jednom ze snímků. Po zvětšení onoho snímku svolal ihned všechny přítomné, ať se jdou na něco podívat. Na snímku bylo něco neuvěřitelného. Vypadalo to jako lidský obličej ze skály čítající na délku asi 1500m a dosahující výšky asi 500m. Jak se tam u všech čertů vzal obličej očividně humanoidního vzhledu?

 

Zatraceně dobrá otázka. Bude však také zajímavé sledovat, jak si s ní poradila samotná NASA. Tento monument byl od té doby znám jako „Face on Mars“ (tvář na Marsu). NASA na tiskovém shromáždění představila snímky se záhadnou tv áří se zcela zdrcujícím prohlášením: „Není to zvláštní co dokáže hra světla a stínu…? Když jsme nafotili stejné místo o pár hodin později, všechno to zmizelo. Byl to jen trik dopadajícího světla.“ I přesto že, „tvář“ plnila titulky novin po celém světě, na druhý den tento objekt nebral nikdo vážně a to včetně Richarda Hoaglanda. Všichni se v tu chvíli nechali ošálit tímto velmi jednoduchým vysvětlením.

 

Vesmírná sonda Viking 1

Vesmírná sonda Viking 1

 

Prvotní fotografie Face on Mars pořízená Vikingem 1 roku 1976

Prvotní fotografie Face on Mars pořízená Vikingem 1 roku 1976

 

 

Nicméně mise průzkumu povrchu Marsu šla pochopitelně dál, nic zajímavého. Jenomže se během pár dní začaly dít docela podstatné změny v souvislosti s výběrem přistávacího místa pro druhou sondu Viking 2,Utopia Planitia. která měla původně, přistát právě v regionu Cydonie. Znovu se začal analyzovat povrch Cydonie, který byl náhle shledán jako „nevhodný k přistání“, protože povrch je příliš kamenitý a bylo by velmi riskatní v pořádku dosednou na jeho povrch. Tato záminka se spíše opírala o stav povrchu severnější části Cydonie, nikoliv však o povrch jižnější části. Přesto byla oblast přistání pro Vikinga 2 změněna a novou „ranvejí“ se měla stát jiná část Marsu, která byla dokonce ještě více kamenitější a její povrch mnohem méně vhodný k přis tání –

 

V roce 1979 se dvojice snímkových specialistů NASA V. Dipietro a G. Molenaar  rozhodli znovu prozkoumat snímky, které měly být pořízené oněch pár hodin po prvním focení „tváře“. Jenomže takové snímky nikde nenašli, jakoby zmizely. Proto byli odkázani na snímek prvotní. Hoagland navrhl, že by bylo nejlepší, udělat vícero rozborů od lidí kvalifikovaných v různých oborech. První překvapivá fakta byla, že tvář měla evidentně lidskou vizáž a to i s nejrůznějšími detaily jako např. vystouplé obočí, oční důlky, plná ústa, vystouplý nos nebo dokonce jakousi slzu pod okem na západní straně tváře.

 

Nehledě na to jak se daný monument podobal lidské tváři, bez žádného prokazatelného důkazu o minulé přítomnosti mimozemské civilizace v jejím okolí, to přece jen mohl být velmi podařený kousek eroze a stínu. Hoagland a členové jeho výzkumného týmu tedy zaměřili svoji pozornost na nejbližší okolí tváře, s předpokladem, že pokud monument zanechala na Marsu nějaká jiná civilizace, musí se přece v okolí nacházet něco víc než jen samotná obří tvář. Dipietro s Molenaarem předtím zaznamenali jakýsi shluk pyramidálních hor na západě od této „hory“ (City) a také si všimli masivní pětistranné pyramidy vysoké 1.5km (D&M Pyramid – pojmenovaná Hoaglandem po Dipietrovi a Molenaarovi).

 

City“ disponuje netradičními geomorfickými vlastnostmi  a to takovými jako přesné odstupy pyramid seskupené dokola okolo „náměstí“ ze kterého máme přímý výhled na tvář. Dalšími objekty v okolí byly „Fortress“ (pevnost – trojúhelníkový tvar), „Tholus“ (kruhovitý kopec s „příkopem“ v mnohém shodující se s uměle vytvořenými kopci v Anglii), Cliff (útes – perfektně rovný povrch připomínající jakousi plošinu) a „Crater Pyramid“ (kráterová pyramida postavená na okraji obrovského kráteru). Uprostřed 80.let  byli někteří členové výzkumu marťanské Cydonie připraveni představit vědecké společnosti výsledky své práce, aby rozšířili všeobecný vědecký zájem a také, aby ověřili výsledky své vlastní práce.

 

Namísto otevření bran do nových sfér vědeckého výzkumu, se Hoagland ův tým setkal s naprotým nepochopením a odmítavostí a jejich práci odmítly takřa každé noviny, aniž by se obtěžovaly si jejich práci vůbec přečíst. Pokusy prezentovat tuto práci na vědecké konferenci, se také střetly s velkým odporem a jejich prezentace byla navíc vyřazena z oficiálně publikovaných záznamů konference, což se stalo úplně poprvé v historii těchto konferencí. Rovněž NASA chovala k tomuto výzkumu značnou averzi a rezolutně odmítla vůbec uvažovat o tom, aby se zkoumání Cydonie stalo prioritou marťanských misí a nadále trvala na tom, že pozdější snímky, které mimochodem neexistují, „potvrdily“ tvrzení NASA, že se jednalo jen o iluzi, aby se ho pak po „pouhých“ 17 letech úplně vzdali.

Výzkum, ale i intriky pokračovaly.

 

  Dr. Carlotto posunul výzkum novým směrem, když vyvinul techniku fraktální analýzy, která měla odhalit, který objekt na snímku je nejmémě odpovídající svému okolí. Touto technikou bylo prozkoumáno bezmála 15000 km2 okolo Face. Výsledek tohoto zkoumání byl ten, že dva nejméně „shodné“ objekty v takto rozlehlém uzemí, se jevily jako Face a Fortress, ačkoliv Face byl zdaleka ten nejvíce nepřirozený svému okolí, což jednoznačně vyvrátilo ohlasy z NASA, že podobné tvary jsou na Marsu normální, a že stačí jen prozkoumat větší oblast povrchu.

 

 

Matematická zpráva?

 

Brzy na to Hoagland přišel s myšlenkou, že by monumenty Marsu (Face, Fort, City, Tholus, Cliff, Crater Pyramid D&M Pyramid) mohly mít nějaký širší kontext a vztah. Hoagland si totiž všiml pár velice zajímavých vztahů mezi těmito monumenty. Tak např. 3 severní hrany pětistranné D&M Pyramid směřovaly přímo ke klíčovým objektům Cydonské pláně. První roh směřoval přesně do středu „náměstí“ City, další pak přesně mezi oči Face a třetí hrana byla nasměrovaná na vrchol Tholusu. Ale matematicky přesné „skály“ šly ještě dál. V okolí City se nachází pár kopců, které jsou veliké zhruba jako Velká Pyramida v Gíze, ale i tvarem jí jsou velice podobné a jak se zdá, tak její stěn y mají tvar perfektně rovnoramenného trojúhelníku. Hoagland se začal domnívat, že pokud by v této oblasti byla nějaká zpráva zanechaná jinou civilizací, tak by měla být nějak „zesílena“, aby se dala odlišit od náhodných „rušivých vlivů“. Takže úkolem bylo najít matematické vodítko, které se bude při matematickém rozboru geometrie monumentů objevovat častěji.

 

 V roce 1988 se Hoagland seznámil s kartografem a tlumočníkem satelitních snímků pro „Defense Mapping Agency“ Erolem Torunem. Erol Torun byl pravděpodobně nejlépe kvalifikovanou osobou na světě ve svém oboru, aby se dokázal vyjádřit k otázkám potencionálního umělého vzniku monumentů Cydonie. Po dosažení titulu v oblasti geologie se specializací na geomorfologii, strávil Torun více než 10 let své profesionální kariéry, pozorováním orbitálních snímků a rozeznáváním umělých struktur od těch stvořených přírodou. Torun byl doslova ohromen geometrií a geologickými vlastnostmi D&M Pyramid.

 

Torun ale na počátku svého přichodu do výzkumné skupiny marťanských monumentů, byl jedním ze skeptiků tohoto výzkumu. Torun před odepsáním tohoto projektu, které zatím  stály na pár geometrických poznatcích, se rozhodl udělat pár svých výpočtů. K jeho velkému překvapení, nejenom D&M Pyramide/­π, v2, v3, v5, ɸ) a tvary odpovídaly ideálnímu pětiúhelníku a šestiúhelníku. měla svůj geometrický „řád“, ale celý komplex obsahoval nejrůznější matematická vodítka a nebylo jich vůbec málo. Geometrie celého komplexu doslova chrlila matematické konstanty (

 

Navíc ty stejné konstanty se objevovaly zcela nadbytečně ve všech různých metodách měření, které nebyly závislé na našem způsobu výpočtu (tj. radiální systém založený na 360° kruhu). Torun označil tuto geometrii jako „bezrozměrnou“, protože není vůbec zavislá na žádné matematické konvenci jako je po čítání v desítkové soustavě nebo měření úhlů v systému kruhu o 360° a bude fungovat v jakémkoliv číselném systému. Všechny ty konstanty a úhly se opakovaně objevovaly na povrchu Cydonie, až si Hoagland s Torunem uvědomili, že je to zpráva!

Geometrické vztahy Cydonie

Geometrické vztahy Cydonie

Geometrie City

Geometrie City

 

Jediným problémem bylo, že nikdo nevěděl co ve zprávě stojí. Ve zprávě samotné byl klíč k tomu, jak zprávu dekódovat. Podle Toruna úhel 19,5° uvnitř geometrie D&M Pyramid byl obsažen dvakrát. Hoagland si rovněž povšimnul stejného úhlu, který se v širší oblasti komplexu objevil celkem třikrát. Význam tohoto čísla připisovali geometrii čtyřstěnu,nejjednodušímu z pěti Platónských těles, protože je to nejzákladnější trojrozměrná forma tělesa, jaká může existovat; a také dávalo jistý smysl použití tohoto nejzákladnějšího geometrického útvaru jako základu pro komunikaci napříč věky.

 

Jestliže je čtyřstěn ohraničen koulí a jeho vrchol se dotýka přesně buď sev. nebo již. pólu koule, pak se všechny tđ 8i jeho vrcholy základny dotknou koule v 19,5° na protější straně polokoule vůči vrcholu čtyřstěnu umístěného v pólu. Motiv čtyřstěnu je ještě posílen, když se podíváme na původní snímek Cydonie. Některé z menších kopců již dříve Hoagland označil jako podobné čtyřstěnným pyramidám a Crater Pyramid, která hraje jednu z klíčových rolí s číslem 19,5, je také jasný čtyřstěn.

Čtyřstěn uvnitř koule

Čtyřstěn uvnitř koule

Později, dr. Horace Crater, expert na pravděpodobnost a statistiku, udělal studii těchto kopců společně s dr. Stanley McDanielem. Nejnže Crater zjistil, že u téměř identických kopců rozestavených do několika rovnostranných trojúhelníků neexistuje žádný náhodný vzor, ale dokonce určil faktor 200miliónů ku jedné oproti přirozenému vzniku i díky jejich neuvěřitelné geometričnosti.

 

 

Zpráva Cydonie

Hoagland s Torunem po předchozím neúspěchu z r.87 se rozhodli jít „přímo k lidem“ a publikovali v r.89 svůj článek na internetu na serveru CompuServe, který byl ve své době největší informační tabulí. Článek obsahoval množství předpovědí, zakládajících se na jejich rozvíjející se teorii tetrahedralníčtyřstěnná) ‚Zprávy Cydonie‘ a ještě radikálnější myšlence, že tato zpráva není nic jiného než úplně nový fyzikalní model. Hoagland pak zjistil, že je tam dlouhozanechaná řada myšlenek některých mistrů rané fyziky, včetně Jamese Clarka Maxwella, což zahrnuje nápad, že jisté problémy v elektromagnetice by mohly být vyřešeny vložením vyšších prostorových dimenzí do jeho rovnic. (

 

Energie pocházejíjící z těchto vyšších dimenz_ ed by se pak „zrcadlily“ v našem nižším trojrozměrném (třídimenzionálním) vesmíru právě díky tetrahedrálních geometrií. Na tom se R.H. a E.T. shodli, že tohle byl hlavní záměr sdělení budovatelů Cydonie. Kritici rychle napadli tento model s tím, že výsledky jejich měření nejsou přesné a pokud ano, tak neznamenají to co H&T naznačují. NASA rovněž používala stejné taktiky diskreditace, argumenty o nedůvěryhodnosti Torunových měření, kvůli množství chyb obsažených v prvotní fotografii a její pozdější korekci. Často se přeli o výsledky těchto měření, ale vůbec se neobtěžovali je zopakovat. Naštěstí, ‚Zpráva Cydonie‘ obsahovala tři předpovědi, které by zajistily ideální příležitost potvrdit její odmítanou interpret aci.

 

V té době se totiž sonda Voyager 2 přibližovala k Neptunu s cílem provést zatím jen detailní záběr planety. H&T na konec svého článku vložili tři specifické předpovědi co Voyager 2 uvidí. Předpovídali bouři nebo rušení v několika stupních tetrahedrální zeměpisné šířky 19,5°. Na základě pozdější interpretace hyperdimenzionální fyziky, kterou vyvíjeli, dále předpovídali, že toto rušení bude na jižní polokouli Neptunu a že magnetická dipólová polarita magnetického pólu planety bude u severního pólu. Všechny tři předpovědi – založené na pravděpodobně klamných číslech odvozené z pravděpodobně bezvýznamného uspořádaní možných ruin na Marsu – se ukázaly být…

 

Absolutně správné.

 

Jak praví Hardvardský astronom Halton Arp ve své vynikající knize Seeing Red, „Hra je zde nahromadit všechny předchozí pozorování do jedné hypotézy a pak prohlašovat, že není žádné druhé pozorování pro potvrzení prvního.“ Je naprosto nemožné, aby H&T použili sadu „bezvýznamných“ a „klamných“ dat a vytvořili tak tři tak přesné předpovědi o vlastnostech planety, kterou lidstvo nemělo jestě možnost vidět zblízka. Navíc tyto vlastnosti se nedají vysvětlit jakoukoliv konvenční metodou, alespoň ne tak daleko, jako je poskytnutí mechanismu k bouři, její lokace a jejího vztahu k magnetickému pólu planety. Jejich předpovědi vzešly pouze na základě modelu geometrického uspořádání Cydonie. Vyzbrojeni podezřením, že přišli na záměr budovatelů Monumentů Marsu, H&T odvrátili svou pozornost k možné aplikaci geometrie, kterou objevili.

 

Článek byl vypracován na základě podkladů první kapitoly knihy Richarda Hoaglanda a Mike Bary „Dark Mission“.

(c)2008 Zordiaque

(c)2008 Richard Hoagland

(c)2008 Mike Barra

 

Převzato:  http://www.matrix-2001.cz/

/ Různé / Štítky:

O autorovi

Gaspar

Šéfredaktor matrix-2012.cz