Restituce udělají z církve největšího
majitele půdy.
A to té nejlukrativnější
Jestli bude přijat zákon o majetkovém narovnání s církvemi, katolická církev se stane největším soukromým vlastníkem půdy v Česku. Restituční zákon počítá s tím, že jí – ostatní církve vlastnily jen nepatrný zlomek – bude vráceno 180 až 200 tisíc hektarů polí, lesů a dalších pozemků.
Církve se v případě navrácení majetku stanou největším vlastníkem půdy v ČR.
sobota 4. srpna 2012, 4:23
Mnoho parcel je v nejcennějších územích, kde se už bohatě staví nebo jde o místa, na něž si dělají zálusk developeři. Dosud nejvíc pozemků ovládá Agrofert Holding Andreje Babiše, který vlastní nebo si pronajímá 57 tisíc hektarů půdy.
Nějaký pozemek církev získá skoro v každé vsi a městě. Podle seznamu, který zveřejnilo ministerstvo kultury, církev bude zřejmě žádat i stovky hektarů v Praze a jejím nejbližším okolí a v dalších lukrativních místech republiky. Třeba v lázních (Mariánské Lázně, Poděbrady) nebo v Českém Krumlově, který je jedním z nejčastějších cílů zahraničních turistů.
Např. v pražských Ďáblicích církevní řády měly 413 hektarů půdy, v Břevnově 41,3 hektaru, ve Slivenci 54,8 hektaru, v Řepích 49,3 hektaru či v Hloubětíně 123,9 hektaru. Většinou jde o ornou půdu nebo zahrady, pokud by se ale z pozemků staly stavební parcely, jejich hodnota by šla do miliard korun. Např. metr stavební parcely v Ďáblicích lze pořídit za pět tisíc korun.
Kolik hektarů mohou církve získat v lukrativních místech | |
Praha-Ďáblice | 413,2 |
Praha-Hloubětín | 123,9 |
Praha-Slivenec | 54,8 |
Praha-Řepy | 49,3 |
Praha-Břevnov | 41,3 |
Čeladná | 4386 |
Dobřichovice | 707,6 |
Lhota u Dolních Břežan | 290 |
Horoměřice | 151,2 |
Zvole | 109 |
Únětice | 100 |
Poděbrady | 63,7 |
Čáslav | 44,7 |
Kutná Hora | 27,8 |
Český Krumlov | 757 |
Jindřichův Hradec | 137,6 |
České Budějovice | 57 |
Písek | 64 |
Mariánské Lázně | 657,6 |
Litoměřice | 71,7 |
Olomouc | 26,1 |
Znojmo | 534 |
Mikulov | 105 |
Přes tisíc hektarů by se církvi mohlo vrátit i v nejbližším okolí Prahy, v místech, kde se bujně staví. V Horoměřicích bylo církevních 151 hektarů, v Dobřichovicích 707 hektarů, v Úněticích 100 hektarů, ve Zvoli 109 hektarů a ve Lhotě u Dolních Břežan 290 hektarů.
Polí polovinu, lesy skoro všechny
Tisíce (4386) hektarů lesa by mohlo ostravsko-opavské biskupství získat v Čeladné, které se přezdívá „beskydské Beverly Hills“, protože tu v blízkosti obrovského golfového hřiště vyrostla honosná miliardářská sídla, vily a luxusní hotely.
Zákon o církevních restitucích ještě nebyl definitivně schválen, ale úřady a církve se již pilně připravují na přesun majetku. Katastrální úřad už chystá speciální počítačový program, díky němuž lze zjistit, který státní majetek by bylo možné církvím vydat.
Církve, hlavně katolická, v roce 1948 podle odhadů vlastnily 72 tisíc hektarů zemědělské půdy.
Část ale postupem let přešla na fyzické osoby, obce a kraje. Tyto subjekty majetek vydávat podle zákona nebudou.
Pozemkový fond, který spravuje státní půdu určenou restituentům, proto církvím blokuje „jen“ 49 tisíc hektarů půdy. Ale ani to církve nemusí dostat.
„To, co blokujeme, není to samé, co se bude církvím vydávat. Existuje hrubý odhad, že se vrátí ještě o dvacet tisíc hektarů méně,“ sdělil Právu náměstek ředitele Pozemkového fondu Petr Šťovíček. Církve, v drtivé většině katolická, mohou tedy dostat zhruba 30 tisíc hektarů.
Důvodem je, že historický majetek církví byl v pozemkových mapách zakreslen jinak, než je tomu dnes v katastru. „Původní majetek může být proto veden pod čísly různých pozemků, na nichž část je církevní a část není. A my to blokujeme jako celek,“ poznamenal Šťovíček.
Církve vykazují jako bývalé vlastnictví | |
Celkem | 261 633 ha |
Lesy | 181 326 ha |
Zemědělská půda | 72 202 ha |
Zastavěné plochy (na nich 324 budov) | 600 ha |
Vodní plochy | 3 611 ha |
Ostatní plochy | 3 894 ha |
Český úřad zeměměřický a katastrální začal připravovat seznam půdy, kterou lze vrátit. Podle šéfa úřadu Karla Večeřeho nemohli tento seznam vyhotovit dříve, než se z návrhu zákona dozvěděli, od koho budou moci církve majetek žádat zpět.
„Bez přesně stanovených podmínek by seznam vznikal jen podle libovůle nějakého úředníka. Znamenalo by to asi tak na rok si dát pauzu na sestavování seznamu,“ řekl Právu Večeře.
V případě lesů je situace jiná. Církve vlastnily zhruba 181 tisíc hektarů lesů a podle odhadů dostanou zpět až 150 tisíc hektarů. Důvodem je to, že velká většina lesů zůstala po celou dobu v rukou státu.
Co říká zákon |
Zákon počítá, že církve dostanou zpátky majetek v hodnotě 75 miliard korun. Za nevydaný majetek získají 59 miliard, které jim bude stát splácet 30 let. S inflací to může být až 96 miliard. |
Navíc bude stát dále 17 let přispívat na platy duchovních. Tři roky 1,4 miliardy, další každý rok se podpora bude o pět procent snižovat. |
V půli srpna zákon projedná Senát. Očekává se vrácení Sněmovně, neboť opozice má v horní komoře většinu. Vláda pro přehlasování veta bude potřebovat 101 poslanců. |
Pokud je získá, budou moci církve, hlavně katolická, která vlastnila 96 procent zabraného majetku, žádat na Pozemkovém fondu a u Lesů ČR o vrácení. |
Oldřich Danda, Právo
Jaký majetek chtějí církve po státu
Majetkové vyrovnání státu s církvemi je pro vládu Petra Nečase jedním z klíčových témat. Církve mají od státu dostat část zabraného majetku a finanční kompenzaci v řádu desítek miliard korun. V nové interaktivní mapě si mohou lidé jednoduše dohledat, jakou výměru pozemků si církev v jednotlivých katastrech nárokuje.
Dnes 4:22 – Praha
(Aktualizováno: 8:12 )
Výčet vracených položek mohou lidé porovnávat na několika statutárních úrovních, a to podle toho, jak detailní pohled na mapu na serveru www.cirkevrestituce.cz (server je momentálně přetížený, pozn. red.) zvolí. Jednoduše tak lze vyčíst například to, že v celém Pardubickém kraji si církve nárokují 7734 hektarů lesní půdy, luk, orné půdy a dalších položek i že třeba v bezmála dvoutisícovém Vlachově Březí na jihu Čech mají církve dostat 15,8 hektaru.
Celkovou plochu navraceného majetku přitom mapa s odkazem na tabulky ministerstva kultury, které má restituce na starosti, rozčleňuje podle jednotlivých kategorií. Kromě lesní či orné půdy se tak lidé dozvědí například to, jakou část majetku tvoří hřbitovy, chmelnice, ovocné sady, rybníky či zastavěné a nezastavěné plochy.
Například v Rapotíně nedaleko Šumperka by církvi připadlo 2,4 hektaru lesní půdy, 0,175 hektaru luk, 19 hektarů orné půdy, 0,238 hektaru pastvin, 0,389 hektaru zahrad a 0,025 hektaru z kategorie „ostatní plochy“.
Boj o výčet majetku i o hranici roku 1948
Jak nedávno informovalo Právo, katolická církev se v případě schválení restitucí stane největším soukromým vlastníkem půdy v Česku. Restituční zákon totiž počítá s tím, že jí bude vráceno celkem 180 až 200 tisíc hektarů polí, lesů a dalších pozemků.
Nějaký pozemek církev získá skoro v každé vsi a městě. Podle seznamu, který zveřejnilo ministerstvo kultury, církev bude zřejmě žádat i stovky hektarů v Praze a v jejím nejbližším okolí a v dalších lukrativních místech republiky. Třeba v lázních (Mariánské Lázně, Poděbrady) nebo v Českém Krumlově, který je jedním z nejčastějších cílů zahraničních turistů.
Při rozhodování o majetkovém vyrovnání se vycházelo ze stavu před 25. únorem 1948. Odpůrci restitucí, zejména z řad opozice, často zpochybňují rozsah vracených položek. Podle nich je výčet majetku nadhodnocený a neodpovídá skutečnému tehdejšímu stavu. Mnozí navíc argumentují, že majetek v dané době nebyl ve vlastnictví církví, nýbrž státu, a že tedy může dojít k prolomení restituční hranice roku 1948.
Senát zákon nejspíš vrátí
Podle vládního návrhu by měly církve od státu získat 56 procent někdejšího majetku v hodnotě zhruba 75 miliard korun, který je v držení státu. Za zbylý majetek pak mají během tří desetiletí inkasovat náhradu 59 miliard korun, s inflací až 96 miliard. Z toho převážná většina má připadnout katolické církvi.
Přijetí zákona Poslaneckou sněmovnou dlouhou dobu doprovázely ostré diskuse a tahanice nejen v parlamentu. A ani poté, co jej poslanci v polovině července ve třetím dějství odsouhlasili, zřejmě toto téma neutichne. Už teď je jisté, že půjde o stěžejní bod opozičních stran v kampaních pro nadcházející senátní a krajské volby. Stejně jako oni totiž ani množství pravicových voličů restituce neschvaluje.
Nyní je ovšem řada na Senátu ovládaném ČSSD, který zařadil restituce do programu své srpnové schůze. Očekává se, že senátoři zákon, který je na pořadu už ve středu, budou vetovat. Vládní poslanci pak budou při dalším jednání potřebovat pro schválení nadpolovičních 101 hlasů, aby veto Senátu přehlasovali.
val, Novinky
Sněmovna v pátém dějství schválila církevní restituce
Přes odpor a obstrukce opozice schválila Sněmovna v sobotu brzy ráno návrh zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi. Ten počítá s navrácením nemovitostí a s finanční kompenzací. Návrh nyní putuje do Senátu. Tam má však opozice většinu, předpokládá se proto, že bude vetován. Jednání, které trvalo od pátku do časného rána v sobotu, bylo již v pořadí páté.
Anketa
Souhlasíte s církevními restitucemi?
sobota 14. července 2012, 0:34
Poznámka: Zde je názorná ukázka toho, jak si vláda dělá co chce „za nás, bez nás“. Z ankety je patrné, že více jak 85% občanů s restitucemi cirvi nesouhlasí. Jsem přesvědčen, že k tomuto ve volbách politické strany nedostaly žádný mandát. Zadlužují stát, rozdávají a rozkrádají bez našeho svolení a jen zvyšují daně a snižují sociální úroveň obyvatelstva. Jsem opravdu zvědav jak se rozhodnete v těch příštích volbách a necháte se znovu ukecat a následně znovu zotročovat. Je to jen na vás.
Pro předlohu hlasovalo 93 ze 182 přítomných poslanců, 89 jich bylo proti. Přijata byla až napotřetí – první dvě hlasování byla zpochybněna.
Poslanci do vládní předlohy vložili ustanovení, podle níž církve budou muset prokázat, že jim majetek patřil. Neprošly opoziční návrhy, aby ze zákona vypadla finanční náhrada, aby mohl být církvím vracen jen majetek, který nejen vlastnily, ale také užívaly, nebo aby nebyl od daně z příjmu osvobozen první prodej restituovaného majetku. Opozice neuspěla s návrhy na zamítnutí a na vrácení předlohy do druhého čtení.
Schvalování církevních restitucí se táhlo už od červnové schůze poslanců, nyní šlo o páté dějství. Večerní a noční debata trvala skoro šest hodin.
Návrh zákona počítá s tím, že církve by měly dostat asi polovinu někdejšího majetku v hodnotě zhruba 75 miliard korun, který je v držení státu. Za ostatní majetek pak mají získat náhradu 59 miliard korun během 30 let. K této částce by se ovšem připočítávala inflace. Stát by naopak církvím přestal hradit platy duchovních.
Opozice zpochybňuje rozsah vydávaného majetku i výši náhrad církvím, které jsou podle ní nadhodnocené. Obává se prolomení restituční hranice 25. února 1948. ODS ale trvá na tom, že je pro prokázání vlastnictví neprolomitelná.
Osobnosti v čele s Jiráskovou a Havlovou
podpořily církevní restituce
České osobnosti z řad herců, zpěváků, spisovatelů i akademiků se v oficiálním provolání vyslovily pro přijetí zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. Podle nich je třeba zákon přijmout, aby byly vyrovnány křivdy, kterých se na církvích dopustil komunistický režim.
středa 8. srpna 2012, 8:23 – Praha
Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi, tzv. restitucích prošel v polovině července po dlouhých diskusích ve třetím čtení Sněmovnou. Nezabránily tomu ani obstrukce opozice, která namítá, že rozsah předpokládaných restitucí není adekvátní někdejšímu vlastnictví církví.
Podle vládního návrhu by měly církve od státu získat 56 procent někdejšího majetku v hodnotě zhruba 75 miliard korun. Za zbylý majetek pak mají během tří desetiletí inkasovat náhradu 59 miliard korun, s inflací až 96 miliard. Z toho převážná většina má připadnout katolické církvi.
„Věříme, že konečně dojde k částečnému vyrovnání křivd, které komunistický režim církvím a věřícím způsobil a které nejsou ostudně napraveny ani po více než dvaceti letech demokracie a svobody. Zmařené lidské životy, zničené rodiny a utrpení věřících nelze ničím nahradit. Ale lze konečně přijmout zákon, který jednou provždy vyřeší otázku, kdo na koho doplácí,“ stojí v provolání zhruba čtyř desítek osobností, mezi nimiž figurují například herečky Jiřina Jirásková, Dagmar Havlová, režisér Jiří Strach, spisovatel David Jan Novotný nebo výtvarník Adolf Born.
Zákon putuje do Senátu
Signatáři provolání připouštějí, že nelze vrátit vše, o co církve a náboženské společnosti přišly, nicméně nejedná se podle nich o žádný dar ze strany státu, ani o plné navrácení do předchozího stavu. „Má jít o vyrovnání, kdy nebudeme církve platit z našich daní, ale budou hospodařit samostatně na vlastní odpovědnost. Jejich příspěvek společnosti je přitom nesporný,“ tvrdí a připomínají roli církví například ve školství, zdravotnictví a charitě.
„Postupné splácení během třiceti let nebude o mnoho vyšší, než nynější platby ze státního rozpočtu, které tvoří pouhé necelé dvě tisíciny rozpočtových výdajů. Pro představu – za tuto částku bylo nakoupeno 15 obrněných transportérů Pandur,“ rýpli si autoři v závěru provolání do „kuřího oka“ vlády.
Vyzývají proto nyní senátory, ke kterým zákon putuje ze Sněmovny, aby jej přijali. Pravděpodobněji se přitom zatím jeví varianta, že se zákon vrátí ze Senátu ovládaného ČSSD zpět do dolní komory. Vládní koalice pak bude potřebovat 101 hlasů, aby veto Senátu přehlasovala.
Signatáři provolání:
Jiřina Jirásková, herečka
Lucie Bílá, zpěvačka
Dagmar Havlová, herečka
Prof. Vladimír Smékal, psycholog, MU Brno
Prof. Jan Royt, historik umění, KU Praha
Doc. Jiří Schwarz, ekonom, VŠE, Praha
Jiří Strach, režisér
David Švehlík, herec
Miloš Urban, spisovatel
Jan Jirásek, hudební skladatel
Pavel Kříž, herec
Doc. Stanislav Balík, politolog, MU Brno
Ivan Trojan, herec
Prof. František X. Halas, historik
Dr. Dagmar Halasová, filolog
Jan Dobrzenský, podnikatel, Chotěboř
Jan Zahradníček, fotograf
Jaroslav Šerých, malíř
Anna Šerých, muzikolog
Prof. David J. Novotný, spisovatel
Václav Hudeček, houslista
Prof. Jan M.Honzík, matematik, VUT Brno
Dr. Ivan Studnička, matematik, Brno
Prof. Milan Češka, informatik, VUT Brno
Jiří Lobkowicz, podnikatel, Mělník
Prof. Jiří Kuthan, historik umění, KU Praha
Děpold Czernin, podnikatel, Praha
Zdeněk Rotrekl, básník, Brno
Lenka Marušková, reprezentantka ČR ve sportovní střelbě
Naděžda Kavalírová, předsedkyně Konfederace politických vězňů, Praha
Doc. Jaroslav Med, literární historik, Praha
Pavlína Filipovská, zpěvačka, Praha
Prof. František Dvořák, historik umění, Praha
František Filip, režisér, Praha
Lucie Anna Robinson, fotografka
Adolf Born, výtvarník, Praha
Jiří Pavlica, hudebník
Jan Mattlach, střihač, Praha
Vít Karas, režisér, Praha
val, Novinky
Schvalme církevní restituce, jinak budeme platit imámy,
varoval senátor
Zamítnout návrh církevních restitucí doporučily ve středu hned dva senátní výbory. Na jednání toho hospodářského varoval senátor Adolf Jílek (TOP 09), že pokud nebude majetkové vyrovnání s církvemi schváleno, českému státu hrozí, že bude platit polovinu imámů celé Evropy.
středa 8. srpna 2012, 13:35 – Praha
(Aktualizováno: středa 8. srpna 2012, 15:05 )
Senátor KDU-ČSL Petr Šilar na rokování hospodářského výboru navzdory oficiálnímu stanovisku své strany oznámil, že církevní restituce nepodpoří.
Vadí mu výše finanční náhrady, která má být církvím vyplacena. Soudí, že si tím stát kupuje vděčnost. „Stát si církve vlastně zavazuje a kupuje,“ uvedl.
Šilarův někdejší stranický kolega Jílek naopak církevní restituce hájil. Varoval, že pokud nebudou schváleny, může dojít k situaci, že církve nahlásí další a další duchovní, kterým bude dle stávajícího zákona stát povinen hradit mzdy. „Můžeme platit polovinu imámů z celé Evropy,“ prohlásil Jílek s tím, že stát v důsledku může hradit teroristická centra.
Senátoři se také přeli kvůli tomu, že se církevní restituce staly předvolebním tématem. Šilar s Jílkem obvinili ČSSD, že hraje na lidskou závist, když v rámci kampaně brojí proti majetkovému vyrovnání s církvemi.
Křivdu nahradíme křivdou, oponuje opozice
Senátor a místopředseda ČSSD Jiří Dienstbier na jednání ústavně-právního výboru uvedl, že není zcela zřejmé, zda se vydání nedotkne i majetku z pozemkové reformy provedené za éry prezidentů T. G. Masaryka a Edvarda Beneše. V takovém případě by šlo o prolomení restituční hranice 25. února 1948.
Dienstbier také upozornil, že při předchozích restitucích byly lesní a zemědělské pozemky oceňovány na mnohem nižší částky. U lesních pozemků je podle něj v případě církevních restitucí ohodnocení téměř desetkrát vyšší, u zemědělských čtyřikrát. Tento nerovný přístup označil za nemravný. „Nahrazujeme jednu křivdu křivdou druhou,“ uvedla pak senátorka Jiřina Rippelová.
Z restitucí se stává politikum, lituje senátorka
Předsedkyně senátorů TOP 09 a Starostové Soňa Paukrtová prozradila, že obdržela 1 500 mailů s požadavkem, aby církevní restituce nepodpořila. Navzdory tomu je pro návrh. „Myslím si, že vyrovnání s církvemi má proběhnout,“ uvedla Paukrtová. Poukázala také na to, že se vyrovnání s církvemi stalo předmětem politického boje. „Návrh zákona se stal vrcholným politikem,“ poznamenala.
Jednání výboru se zúčastnila i spisovatelka, odpůrkyně vládní verze majetkového narovnání s církvemi a senátní kandidátka Věcí veřejných Lenka Procházková. Na rokování jí bylo umožněno vystoupit. Varovala, že vládní verze církevních restitucí nadělá velké škody ve společnosti. „To není zákon pro tuto dobu, vrací nás do historie, do doby rekatolizace,“ prohlásila Procházková.
Senát rozhodne příští týden
Vládní návrh, který už navzdory obstrukcím opozice posvětila Sněmovna, počítá s tím, že církve obdrží 56 procent někdejšího majetku v hodnotě zhruba 75 miliard korun. Během třiceti let pak bude církvím za zbylý majetek vyplacena náhrada 59 miliard. Po započtení inflace může částka dosáhnout až 96 miliard.
Senát se bude církevními restitucemi zabývat příští týden. V případě, že je zamítne a vrátí zpět poslancům, bude potřebovat vládní koalice ve Sněmovně 101 hlasů, aby veto horní komory přehlasovala.
jov, Novinky
Duka přitvrdil: Kampaň ČSSD proti restitucím je
jako propaganda Třetí říše
S blížící se 25. schůzí Senátu, na které se bude projednávat zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi, se vyostřují spory mezi příznivci a odpůrci tohoto zákona. Představitelé České biskupské konference, Ekumenické rady církví a Federace židovských obcí se postavili proti kampani ČSSD, která používá odpor k restitucím jako jedno z klíčových volebních témat.
čtvrtek 9. srpna 2012, 10:37 – Praha
(Aktualizováno: čtvrtek 9. srpna 2012, 12:24 )
„Způsob nevěcného vedení argumentace a demagogická útočná kampaň České strany sociálně demokratické, vedená mj. i pomocí billboardů, vytvářejí ve společnosti atmosféru neopodstatněné závisti a nenávisti nejen vůči církvím a náboženským společnostem, ale i vůči občanům jako takovým,“ stojí v prohlášení, pod které se podepsali předsedové zmíněných organizací Dominik Duka, Joel Ruml a Jiří Daníček.
Při kritice ČSSD navíc zvolili těžký kalibr, když zmínili totalitní režimy. „Předvolební propaganda sociální demokracie tak útočí slovníkem obou někdejších totalit a pamětníci mohou potvrdit, že si nezadá s neblahými antisemitskými a antiklerikálními plakáty Třetí říše, narudo přetřenými gottwaldovskými ideology,“ stojí dále v textu.
ČSSD přešla do protiútoku
Reakce ČSSD na sebe nenechala dlouho čekat. Její šéf Bohuslav Sobotka kontroval prohlášením, že právě církve volí totalitní slovník. „Vedení sociální demokracie zcela odmítá způsob argumentace a slovník z dob hluboké totality, který někteří církevní představitelé v dnešním otevřeném prohlášení použili,“ uvedl Sobotka v tiskovém prohlášení.
Představitele církví šéf ČSSD vyzval, aby nesměšovali náboženské svobody s politikou. A také, aby nesměšovali víru s financemi a výší finančního vyrovnání. „Podstatou nynější společenské diskuse nejsou náboženské svobody, ale peníze a majetek, které mají být poskytnuty z veřejných zdrojů,“ sdělil Sobotka.
Zároveň přislíbil, že pokud nebude vládní návrh majetkového narovnání s církvemi schválen, sociální demokracie navrhne nové jednání u kulatého stolu, kde by zasedli představitelé církví a zástupci všech parlamentních politických stran.
Výbor přijetí zákona senátorům nedoporučil
Podle návrhu zákona o majetkovém vyrovnání by církve měly od státu získat 56 procent zabraného majetku v hodnotě zhruba 75 miliard korun a během 30 let dalších 59 miliard finančních kompenzací, které mohou s inflací dosáhnout až skoro 100 miliard. Sociální demokraté tvrdí, že je vyčíslený majetek nadhodnocen, navíc podle některých ani nemusel patřit církvi, nýbrž státu.
Duka a spol. si ale stěžují, že nehodlají nikoho okrádat, nýbrž že se jedná o navrácení části zkonfiskovaného majetku. Navíc prý sociální demokraté svou kampaní proti restitucím poškozují církve a náboženské společnosti, ačkoli tvrdí, že nejde o útok proti církvím, ale o politický boj. „Říká-li totiž, že dnešní koalice daruje církvím peníze ukradené ostatním, pak z církví dělá spoluviníky při krádeži,“ tvrdí.
Poslanci návrh odsouhlasili v polovině července ve třetím čtení. Nyní putuje k senátorům, kteří jej zřejmě smetou ze stolu. Naznačil to již ve středu senátní výbor, který doporučil zákon vetovat. Pro přehlasování veta budou poslanci potřebovat 101 hlasů.
val, jov, Novinky
Proč se církve neozvaly kvůli poplatkům u lékaře,
diví se ČSSD
Sociální demokraté se na páteční tiskové konferenci vrátili ke kritice ze strany církevních představitelů, kterým se nelíbí plakát ČSSD proti církevním restitucím. Podle šéfa ČSSD Bohuslava Sobotky je k podivu, že se církve do veřejné debaty nezapojily například při zavádění poplatků ve zdravotnictví nebo při rozhodování o zmrazení valorizace penzí.
pátek 10. srpna 2012, 12:34 – Praha
Podle Sobotky je čtvrteční reakce církevních představitelů v čele s Dominikem Dukou na billboardy ČSSD nepřiměřená.
Církve tvrdí, že jsou plakáty součástí demagogické a útočné kampaně, která vede k nenávisti vůči náboženským společnostem. [celá zpráva]
Šéf ČSSD podotkl, že pokud se církev vyjadřuje k otázce církevních restitucí, nachází se ve střetu zájmů. Podivil se také nad tím, proč se církve takto razantně nevyjádřily třeba proti některým „asociálním“ novinkám pravicových vlád. Zmíněné kroky se prý dotkly řady věřících občanů.
Zopakoval také, že ČSSD nikdy na církve neútočila a útočit nebude, neboť si jich váží a respektuje je. „Nekritizujeme církve, kritizujeme vládní návrh zákona,“ zdůraznil.
Senátoři budou hlasovat proti
Senátor Marcel Chládek svého stranického šéfa doplnil právnickým posudkem, který vládní zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi v některých bodech zpochybňuje a upozorňuje na možný nesoulad se zákonem.
Sociálním demokratům se nelíbí zejména rozsah majetku, který má být vracen. Podle nich hrozí prolomení restituční hranice z 25. února 1948, existuje prý také nerovnováha v přístupu k jednotlivým typům restituentů. Senátoři ČSSD proto budou hlasovat proti zákonu.
Už dříve v tomto týdnu senátní výbor, který se zákonem o restitucích zabývá, doporučil horní komoře hlasovat proti jeho přijetí. Předpokládá se proto, že Senát, v němž má ČSSD většinu, skutečně zákon vetuje. Vládní poslanci pak budou pro přehlasování veta potřebovat hlasy 101 poslanců.
val, Novinky
http://www.vasevec.cz/blogy/cirkevni-restituce-jsou-ostudou-vsech-protestantskych-cirkvi
Církevní restituce jsou ostudou všech
protestantských církví
14.8.2012 08:21
Evangelický farář Miloš Rejchrt, chartista, nezklamal. V diskuzním pořadu 20 minut Radiožurnálu 10. srpna prohlásil, že Českobratrská církev evangelická by měla dostat v rámci tzv. církevních restitucí odškodné více než 2 mld. korun a on, jako její člen a bývalý farář, neví za co. Komunisté jí podle jeho vyjádření téměř nic nesebrali, a i to málo už bylo po roce 89 vráceno.
Jsem také evangelička a ráda bych panu faráři řekla, proč si myslím, že má naše církev tyto peníze dostat. Prostě proto, aby držela h…, aby se také namočila. Uvědomují si vůbec představitelé ČCE, že souhlasem s restitucemi legalizují rekatolizaci této země, která měla pro náš národ především nedozírné morální následky, nikoliv jen majetkové? Právě v této době se lidé naučili říkat, že černé je bílé a bílé je černé, čehož později v plné míře využívaly všechny totalitní režimy, které zde byly. Uvědomují si představitelé ČCE, že tím vlastně říkají: Ano, odnětí nemovitostí a půdy české protestantské šlechtě a jejich předání katolické církvi bylo v pořádku. Vyhnání této šlechty ze země a popravy jejich představitelů a vůdčích osobností byly v pořádku. Ano, jejich majetek patří katolické církvi, protože česká protestantská šlechta byli kacíři. Proto je nutné 96% tohoto majetku dnes katolické církvi vrátit.
Církevní restituce jsou ostudou všech protestantských církví.
A ještě k tomu se pokorně sehnout a posbírat drobky pod stolem.
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/vaclav-horejsi.php?itemid=15586
Sebevražedné církevní restituce?
11. 02. 2012 | 18:03
Jedním ze žhavých témat poslední doby jsou opět církevní restituce.
Jejich zastánci argumentují obecnou zásadou „co bylo ukradeno, musí být vráceno“ i tím, že jejich provedení umožní důslednou odluku církví od státu (což považují za žádoucí). Argumentují také tím, že církve budou dobrými hospodáři, že dojde konečně k odblokování relevantního nemovitého majetku a tím, že výnosy z majetku budou noví majitelé užívat k bohulibým účelům.
Jejich odpůrci většinou argumentují tím, že podle některých právních rozborů církve majetek před rokem 1948 de facto nevlastnily, ale měly jej již od josefinských reforem pouze státem svěřený k užívání, takže naplnění nyní navrhovaného zákona by představovalo ve skutečnosti velkorysý dar církvím, resp. hlavně církvi římsko-katolické. Nelíbí se jim také to, že tato akce zatíží státní rozpočet po mnoho let každoročně značnou částkou, což je obzvláště v dnešní obtížné ekonomické situaci na pováženou.
Zdá se, že s navrhovaným způsobem majetkového vypořádání nesouhlasí výrazná většina občanů.
Od některých představitelů katolické církve (zvláště od kardinála Vlka) opakovaně slyšíme, že odpůrci církevních restitucí mají jakési komunistické ideologické motivace.
Dovolil bych si říci k této věci svůj názor.
Předesílám, že se považuji za příslušníka římsko-katolické církve (jsem pokřtěný, v dětství jsem i ministroval (nerad…)), že téměř každou neděli chodím do kostela (buď do univerzitního kostela Nejsvětějšího Salvátora v Praze, nebo do kostela sv. Martina v jihočeských Chelčicích) a že jsem nikdy nebyl členem komunistické (ani jakékoli jiné) strany. Hlásím se ovšem k moderním, „progresivním“ směrům křesťanství, jak jsem o tom již několikrát ve svých zdejších blogových článcích psal (např. zde, zde, zde, zde, zde, zde, zde)..
Až donedávna jsem si myslel, že církevní restituce jsou správné, že církve budou dobrými hospodáři, kteří výnosy z hospodaření použijí na velmi chvályhodné účely.
V poslední době se mi ale stále více zdá, že pochybený je samotný základní cíl celé této dlouhodobé akce – kompletní odluka církví od státu.
Stále více jsem totiž přesvědčen, že současný stav, kdy existuje jasné pouto mezi církvemi a státem, je vlastně lepší – stát platí duchovní (podobně jako třeba učitele) a stará se o údržbu obrovského počtu kostelů (tuto povinnost ovšem stát vykonává, mírně řečeno, neoptimálně…).
Myslím si, že stát by měl mít přinejmenším z historicko-kulturních důvodů zájem na podpoře solidních křesťanských církví. A církve (zvláště ta největší) by naopak měly mít zájem na udržování kontaktů se státem. Nemyslím, že by jim prospělo, kdyby se skutečně dostaly na úroveň onoho pověstného „spolku zahrádkářů“. Jsem přesvědčen, že by z mnoha důvodů bylo dobré, kdyby křesťanství mělo v naší společnosti větší vážnost a vliv než je tomu nyní.
Neuznávám argument, že většina atheistických občanů nemá žádný zájem na tom, aby se z jejich daní podporovaly církve – stát přece podporuje spoustu jiných obecně více či méně prospěšných „menšinových“ organizací a aktivit.
Obávám se, že římsko-katolická církev dostane v podobě obrovského (a značně zanedbaného) nemovitého majetku vskutku danajský dar. Lidé ve vedení církve, kteří by se měli v první řadě starat o to, jak sloužit Bohu a pomáhat lidem na „cestě ke spáse“, budou zahlceni starostmi o hospodaření s majetkem.
Samozřejmě to nebudou umět, takže se nevyhnutelně zapletou s různými více či méně bezohlednými komerčními partnery motivovanými vidinou zisků. Nepochybně se rozhoří velké množství dlouhých soudních sporů o některé sporné nemovitosti, které budou chutným soustem pro bulvár i nepřátele církve. Určitě se i uvnitř církve najdou ziskuchtiví jedinci, pro které bude majetek představovat velké pokušení a stanou se tak zdrojem skandálů a pohoršení v očích věřících i nepřátel církve.
Velmi se obávám, že konečným výsledkem bude jen další diskreditace církve, která ještě více prohloubí současný negativní pohled značné části společnosti na ni.
Myslím zkrátka, že by bylo mnohem lepší, kdyby stát církvím žádné (nebo téměř žádné) pozemkové nemovitosti nevracel a přidělil je příslušným obcím, a církevní stavby (kostely, kláštery) ponechal v současném režimu. Ty desítky miliard, které mají být podle stávajícího vládního návrhu v příštích letech věnovány církvím, by se mohl stát použít na nutnou údržbu církevních památek a na zvýšení nuzných platů duchovních.
Jsem si jist, že by většina naší znechucené a rozezlené společnosti velice ocenila, kdyby katolická církev učinila velkorysé gesto a veškerých majetkových nároků se vzdala. Církev by namísto nemovitostí a miliard získala něco mnohem důležitějšího.
Pokud k onomu nyní navrhovanému „majetkovému vyrovnání“ s církvemi dojde (což je pravděpodobné), budu jen doufat, že jsem se ve svých obavách mýlil, a že církev ty nástrahy zvládne.
Kéž by…
P.S. Teprve teď, když jsem chtěl článek umístit na stránky Aktuálně .cz, jsem si všiml, že článek v podobném duchu uveřejnil dnes i František Bublan. Ostatně myslím, že moje (a jeho) názory sdílí i nezanedbatelný počet členů katolické církve, včetně řady duchovních…
P.S. 2 Preventivně zdravím svého stálého příznivce a souvěrce Pepu Řepu ;-).
http://www.czechfreepress.cz/vase-free-zona/cirkevni-restituce-rozkradani-majetku-cr.html
Církevní restituce, rozkrádání majetku ČR
13 Červen 2012
Jan Bouček
Věc:Církevní restituce,rozkrádání majetku ČR,prolamování dekretů presidenta Edvarda Beneše.
Vážený pane presidente,
obracím se na Vás jako obyčejný občan této republiky a očekávám,že moje podání bude řešeno se vší vážností, které si zcela určitě zaslouží.Jedná se skutečně o velice vážnou věc,proto předpokládám,že tento dopis nebo alespoň krátký výtah dostanete skutečně na vědomí.
Byl jste velice kritizován ohledně podpisu Lisabonské smlouvy nechtěl jste podepsat pokud nedojde k úpravě v tom směru,aby nebylo možné prolomit Benešovy dekrety. Dosáhl jste svého v zájmu všech lidí České republiky.Nyní návrh zákona o církevních restitucích z dílny TOP 09 za podpory Vaší bývalé strany ODS s hlavním propagátorem novodobým inkvizitorem absolventem právnické fakulty v Plzni Mgr.M.Bendou směřuje k prolomení Benešovo dekretů.Zcela určitě jsou ignorovány dosud platné zákony č.215/1919 Sb. a č.142/1947 Sb. Obracím se proto na Vás s žádostí o řešení,jako obyčejný člověk mám omezené možnosti zjistit potřebné důkazy(přesto jsem na internetu dohledal dosti podstatného) aby jste nechal v archivech zjistit kolik nemovitého majetku bylo v období v letech 1945 až do 25.2.1948 církvím odebráno a který nemovitý majetek by se v žádném případě neměl promítnout v požadavcích církve a který se neměl objevit ze strany navrhovatele v navrhovaném zákoně. Jsem přesvědčen o tom,že postup nejenom,že není v souladu se zákony,ale,že směřuje proti obyvatelům České republiky jak dokládají výzkumy různých agentur je proti zákonu v navrhované podobě 80% občanů,kteří si navíc myslí,že se jedná o tunelování státního majetku.Pravice proto ztrácí kreditu. Prolomení Benešových dekretů vyvolá vlnu soudních sporů a Česká republika bude velice poškozena.Skutečně není v pořádku když takto postupuje pravice.Domnívám se,že v tomto případě by bez ohledu na stranickou příslušnost měli poslanci hájit zájmy České republiky. Český stát by sám aktivně neměl zpochybňovat dekrety presidenta republiky Edvarda Beneše neměla by být narušována první pozemková reforma,kterou prosadil náš první president T.G.Masaryk
Odůvodnění skutečnosti,že dochází ke škodě republiky:
Koaliční poslanci za pomoci účelově nově vzniklého uskupení kolem Karoliny Peak se snaží prosadit v poslanecké sněmovně církevní restituční zákon to i přesto,že dle výzkumů je 80% občanů proti tomuto zákonu v předkládané podobě. Pokud zákon projde bude naše republika poškozena řádově o několik desítek miliard korun,dojde následně k masovému propouštění lidí z práce,občané této země budou omezováni na pohybu,bude docházet ke křivdám.Jsem přesvědčen,že se jedná o podvod a korupční jednání počínaje účelovým vytvořením uskupení kolem K.Peake,ale že se jedná o mnoho miliardový tunel při kterém by se měly naplnit stranické pokladny zúčastněných stran a že ani jednotlivci nebudou stát stranou. Předseda České vlády p.Petr Nečas a všichni členové této vlády,včetně exministra kultury této vlády MUDr.Jiří Besser (který je nejvíce zodpovědný jako předkladatel tohoto zákona) dále pak předseda parlamentního ústavněprávního výboru Mgr.Marek Benda jsou plně zodpovědní za jednání proti republice.Je třeba zdůraznit,že ministr financí p.Miroslav Kalousek ze strany TOP 09 dal souhlas k nadhodnocení cen pozemků při výpočtu cen náhrad a že je to právě jeho strana,která přijetí zákona podmiňuje pro svoji účast v koalici což jistě není náhodné.Není jistě na závadu připomenout,že na přijetí zákona bude nejvíce profitovat předseda právě této strany ministr zahraničí Karel Schwarzenberk a že se jedná o střet zájmů,který je mimochodem i u Mgr.Marka Bendy Nyní k zdůvodnění zcela prokazatelným machinacím směřujícím proti státní ekonomice a proti celé České republice. Nejvyšší ústavní soud se vyjádřil k otázce církevních restitucí v tom směru,že je třeba již vyřešit a uzavřít.Na základě toho začala vláda o zákonu jednat,výsledkem je předložený zákon parlamentu ČR.
Co tomuto předcházelo?
Jak zaznělo ve vysílání Událostí a komentářů dne 7.2.2012 z úst tajemníka biskupské konference Tomáše Holuba majetek si katolická církev v r.2007 ocenila sama!!!! toto ocenění převzalo Ministerstvo kultury ČR, které převzalo a formálně ověřilo.Není proto divu,že v dokumentu ministerstva z června 2008 pod názvem,,Ověření materiálu předloženého církevní komisí“ tento orgán zcela přejímá výpočty církevního návrhu,který pochází z počítače asistentky ekonoma Pražského arcibiskupství p.Anežky Churáňové. Dne 7.6.2012 v pořadu paní M.Jílkové ,,Máte slovo“kterého jsem se zúčastnil jsem položil přítomnému exministru MUDr.Besserovi dotaz jak je možné,že výpočty a všechny údaje kolem těchto restitucí jsou shodné s předloženým návrhem požadavků církve. Tento odpověděl:Pokud je vše v pořádku musí být vždy výsledek stejný. Tento názor nesdílím neboť se nezakládá na pravdě nejenom co do množství,ale i co do výše přiznávaných náhrad. V návrhu tzv.zákona o církevních restitucích jsou oceněny pozemky takto: lesní pozemky 27,74 Kč/m2 zemědělská půda 44,50 Kč/m2 Tyto ceny zpochybňuje sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů ředitel ing.Kučera dle jejich přepočtu činí cena lesní půdy 10,22Kč/m2 Jediná tuzemská realitní společnost Farmy. cz na zemědělské nemovitosti majitel Jan Urban potvrzuje,že cena zemědělské půdy 44,50Kč/m2 je nadhodnocená cena půdy se pohybuje mezi 7-15 Kč/m2 ve vyjímečných případech 20Kč/m2 Nadhodnocení činí 53 mld.korun V restitucích všech ostatních restituentů dle předpisu z r.1990(zákon č.316/1990Sb)se bral stav ocenění ke dni odnětí,kdežto u církve dle stavu současného(majetek byl zhodnocen,hájovny,mnohé budovy atd. V tomto zákoně byl stanoven strop restituent mohl dostat maximálně 250 Kč/m2 zatím co církve mohou získat i několik tisíc za m2 za pozemky v Praze.Lze tedy očekávat oprávněné žaloby ostatních restituentů. Církev požaduje náhradu i za pozemky,které zmizely pod hladinami všech přehrad,či pod silnicemi a podobně.Tyto pozemky byly zabrány ve veřejném zájmu tak jako všem ostatním.Nikdo neobdržel žádné finanční vyrovnání tedy nevidím důvod proč by měla obdržet náhradu církev.Pokud bude vyplacena náhrada církvi poté budou následovat oprávněné žaloby na náhradu ze strany všech takto postižených tedy nejenom fyzických osob,ale všech obcí,spolků, sdružení atd. poté bude zcela určitě žádat o náhradu za zatopené pozemky kolem hradu Orlík i předseda TOP 09 K.Schwarzenberk a jeho rodina. Proto je z jeho strany takový zájem o přijetí zákona v této podobě. Osobně spatřuji v jeho jednání střet zájmů a pokud by pan ministr zahraničí byl slušný, měl by se sám z jednání a hlasování vyloučit. Nelze se nezmínit o nálezu auditní firmy Ernst Yong (který mimochodem stál 98 000 Kč) tato firma uvádí,že z předloženého kontrolního vzorku zjistila,že pouze 41% požadavků souhlasí a 59% požadavků nemá úplnou dokumentaci,či nemá žádnou dokumentaci. Auditoři měli dále výhrady k ocenění lesní půdy,radí pro přesnější ocenění využít metodiku vypracovanou Výzkumným ústavem lesního Hospodářství. Církevní lesy jsme schopni přesně ocenit prohlašuje znalec Jiří Matějíček,,máme program,který umí ocenit jakýkoliv lesní pozemek stačí do něho vložit jen potřebná data“Církev by měla tedy předložit potřebné doklady. Seznam majetku však církev považuje za interní záležitost a nechce jej vydávat jak prohlašuje na svém webu Česká biskupská konference. Nyní bych se vyjádřil k lesním pozemkům církev požaduje 181 326 ha Tento požadavek ministerstvo kultury jak uvedl pan exministr Besser překontrolovalo a neshledalo závad a požadavek odsouhlasilo a bez výhrad 181 326 ha lesních pozemků začlenilo do zákona.
Nyní jaká je pravda :
Církev přihlásila do pozemková reformy v roce 1919 celkem 178 000 ha lesů včetně lesů patřícím farnostem. V knize vydané v roce 1995 pod názvem,,Katolická církev a pozemková reforma“ na str.337 je otištěn dokument č.133 ze dne 26.února 1948 s názvem,,Přehled církevního pozemkového majetku v Čechách a na Moravě,včetně břemen váznoucích na majetku podrobené revizi vypracovaný Pražským arcibiskupstvím v souvislosti s revizí první pozemkové reformy“V tomto dokumentu se uvádí že před první pozemkovou reformou bylo v Čechách a na Moravě 50 000 ha půdy zemědělské a 150 000 ha lesů a drobné zemědělské a lesní půdy farní 10 000 ha Celkem 210 000 ha. Současný požadavek církve odsouhlasená exministrem Jiřím Besserem je 261 633 ha tedy o 51 633 ha více!!! V období prvních roků pozemkové reformy od r.1919 do r.1931 bylo církvi odebráno 47 000 ha lesa.Neboť jak lze dohledat v soupisu lesních pozemků,který byl v roce 1931 dělán vlastnila či obhospodařovala církev 131 000 ha lesů, které přihlásila do tohoto prováděného soupisu.Nástupem války se pozemková reforma zastavila.Po válce se znovu reforma rozbíhala,docházelo i ke konfiskaci majetků.Jako soukromá osoba mám omezený přístup k informacím přesto mohu uvést následující:Konfiskace majetku církvi proběhlo na základě dekretu presidenta Edvarda Beneše č.32/45 ust.3 odst.1 Tento dekret odsouhlasilo prozatímní demokratické parlamentní shromáždění dne 26.3.1946 tedy dekret se stal zákonem. Následně byl uveden v platnost zákon o konfiskaci a vyvlastnění majetku některých osob č.16 ze dne 19.6.1945 podepsáni předseda vlády Zdeněk Fierlinger
ostatní: p.Zemínová,Dr.Uhlíř,Dr.Horáková,Dr.Klecanda,Dr.Hobza,Přeučil,ing.Dr.Jež a další
Konfiskace kterou jsem dohledal :
Dne 14.11.1945 byl odebrán majetek řádu německých rytířů v těchto výměrách: 20 000ha lesů 5000ha polností(tento řád se od r.1996 s naší republikou zatím bezúspěšně soudí požadují nyní 28 000ha lesů 6000ha polností) Vratislavské biskupství 30 000 ha lesů Dne 26.III.1946 proběhla konfiskace jmění řádu Cisteriánů v Oseku,následně 10.IV.1946 byl proveden zábor Benediktinského majetku na Broumovsku a v té době probíhaly konfiskace církevního majetku dalších řádů(mužských i ženských)po celých Čechách a Moravě.Podařilo se mě tedy zjistit prokazatelně odebraných 50 000 ha lesa.Bylo toho daleko více je nutné dohledat,což by měla být práce Vašich spolupracovníků a je důvodem,proč Vám píši neb Vy máte možnosti, která já nemám. Tedy pokud v r.1931 církev přihlásila do soupisu lesních pozemků 131 000 ha a v období let 1945-1947 přišla Benešovo dekretem o minimálně 50 000ha měla by mít před únorem 1948 pouze 81 000ha jak je možné že nárokuje o 100 326 ha lesů více a ministr kultury v té době MUDr.Jiří Besser jim to odsouhlasil?Může si naše republika dovolit dát darem 100 326 ha lesa v hodnotě minimálně 28 mld.korun? Ale to ještě není konec v listopadu 1947 v té době stále demokratická vláda vydala vládní nařízení,že církvi bude dáno k dispozici pouze 5203ha veškeré půdy jednalo se o pozemky pod budovami,dvorky, církevní zahrady ostatní majetek byl vyvlastněn bez náhrady. Církev neprotestovala ani nepodala odpor či soudní žalobu.Církev si nyní nárokuje i nemovitosti zabrané dle zákonů č.215/1919 Sb. a zákona č.142/1947 Sb což jsou zákony přijaté legitimními demokratickými vládami,které jsou stále v platnosti. Pokud tedy stoupenci zlodějského zákona o církevních restitucích vykřikují,že má být vráceno co bylo ukradeno poté církev v kritickém období při nástupu totalitního komunistického režimu měla ve správě pouhých 5203 ha jejich požadavek na celkové množství 261 633 ha tedy navýšený o 256 430 ha je nejenom nemorální a nebiblický,ale jedná se o vědomý podvod a pokus vytunelovat majetek České republiky velkého rozsahu.Protože je tak činěno s vědomím a za pomoci vládnoucí garnitury je zde velké podezření, že se zcela určitě musí jednat o korupci,protože je velmi nepravděpodobné,že by se tento připravovaný dar obešel bez odměny. Proto se domnívám,že i zástupce církve kardinál Dominik Duka je do tohoto podvodu zapleten.V každém případě tento požaduje něco co není a nebylo nikdy po roce 1874 v majetku církve. Pokud se stát má omlouvat v důsledků restitucí církvi za Gottwalda,ale i za E.Beneše,T.G.Masaryka a císaře Josefa II poté nechápu. Restituce mají zmírňovat křivdy,ale křivdy nepostihly v období totalitních režimů jenom církev,ale celou naší společnost takže dochází k situaci kdy nutíme jednoho poškozeného odškodňovat jiného. Nelze přehlédnout,že i členové církve se podíleli na totalitních režimech ať se již jedná o kolaboraci s Němci či se státní bezpečností represivní složkou KSČ a ze strany církve nezazněla žádná omluva ve směru k nám.Církev pouze vznáší požadavky,žádá i o to co není a nikdy nebylo před datem 25.2.1948 její V každém případě exministr Besser neprovedl řádně kontrolu požadavků církve ,které jak dokládám jsou v rozporu se skutečností lze dovodit že neprováděl nic, neboť jinak by nemohli přehlédnout nález restitučního oříšku nalezený v těchto dnech a otištěný v deníku Lidová demokracie dne 8.6.2012 kde se uvádí,že církevní majetek ve Vyšším Brodě je stále evidován na Hitlera. Z důvodů výše dokladovaného Vás pane presidente žádám o řešení.
Pro náš národ jste v tuto chvíli Blanickým rytířem tedy očekáváme pomoc jinak nás ty různí Schwarzenberkové, Rothové, Besserové a další syčáci vše rozkradou a celou zemi rozprodají.
Nečice 10.6.2012 Jan Bouček
396 01 Nečice č.14
http://www.blisty.cz/art/64109.html
10.7.2012
Co na to Britské listy
Církevní restituce?
Respektovat náboženství je něco jiného, než se jím nechat ovládat, zotročovat a oblbovat. Aneb organizovaná náboženství můžou být pro někoho, kdo se není schopen vyrovnat s představou smrti, dobrým sluhou, ale pro nás, kteří tyto berle nepotřebují, se náboženské organizace stávají zlým, nebezpečným a zotročujícím pánem.
Já jsem, jako komunistickou vládou vyštvaný chartista, odjížděl z bývalé totalitní republiky sice nevěřící, ale s velkou úctou k náboženství. Tenkrát bych určitě podporoval vznik dobře finančně zajištěných náboženských organizací. Dnes po mé dvacetipětileté zkušenosti s mocí reálných náboženských organizací ve Spojených státech už nikoliv.
Americká zkušenost s náboženstvím jako součástí mocenské praxe ze mě za krátkou dobu udělala naprostého ateistu nesnášejícího organizovaná náboženství.
Někdy jsem měl dojem, že se vracím do zakonzervovaného středověku, čímž myslím funkci náboženských organizací té doby.
Někdy až nesnesitelně primitivní výklad náboženských doktrín, slepá víra v každé slovo napsané v náboženských knihách, jako jsou bible, korán, talmud, bhagavad gita, tóra a další mě úplně vyděsila.
To nebylo hlubokomyslné filozofování nad biblickými výroky, na které jsem byl zvyklý z přednášek v českém undergroundu, to byl pyramidální idiotismus beroucí například bibli jako vědeckou knihu pojednávající o vývoji člověčího druhu.
Jak jsem mohl respektovat takzvaná uskupení věřících, kteří na základě svého masového počtu v jimi definované demokracii chtěli, aby se dětem na školách ve vědeckých předmětech vyučovala “kreativistická” teorie o stvoření člověka?
Jak jsem mohl mít i nadále úctu před lidmi, kteří vykřikovali po kostelech, že jejich cílem je, aby Ježíše přijal každý na celém světě, zatímco jíní náboženští šílenci ze synagog tvrdili, že jsou bohem vyvolení a další v nově postavených mešitách za rohem kázali o naprosté superioritě jejich boha a o věčném zavržení ostatních, kteří v něj neuvěří.
Chtělo se mi nad všemi těmi náboženskými organizacemi zvracet, protože jsem si uvědomil, že jsou největším nepřítelem mírového soužití dnešního, ať chceme či nechceme, globalizovaného světa.
Všechny pod zástěrkou jen jejich bohem, a nikoliv jakýmkoliv konkurenčním bohem, poslané lásky způsobují po světě strašlivé konflikty, ve kterých umírají nekonečná množství lidí.
Proto nechápu, proč má sekulární společnost materiálně podporovat jakékoliv náboženské instituce.
Jakési pseudomravní ospravedlnění návratu toho, co bylo údajně těmto organizacím ukradeno, mi připadá úplně scestné a nebezpečné.
Jestli někdo kradl a krade, tak to jsou parazitující náboženské organizace všech dob, kradoucí nám lidem celého světa lidský rozum, možnost na svobodu mysli a naděje na pohodové soužití národů.
Církevní takzvané restituce v České republice, které by náboženským institucím pomohly k větší moci ve společnosti, jsou pro mě mravně i logicky naprosto nepřijatelné.
http://www.blisty.cz/art/63989.html
28.6.2012
Církevní restituce. Útok na svobodu a demokracii
Současná vláda proslula arogancí a bezohledností. S drzostí sobě vlastní se poslanci vládní koalice vysmívají občanům. Lež je jejich základní pracovní nástroj a krádež běžná norma každodenního života.
Ale takto se nedají vyhrát příští volby. A přitom jde o víc, než jen o vítězství ve volbách a o to které strany budou sestavovat příští vládu. Jde o nastolení bezohledného kořistnického kapitalismu, v němž budou chudí platit bohatým snad i za právo dýchat vzduch a v němž budou nuceni pracovat pro zisk kapitalistických firem až na hranici svých fyzických možností. Lidský výrobní faktor musí být využit s maximální efektivitou, aby přinesl co největší zisk.
Kdo se odváží protestovat, bude ihned propuštěn. To je silná zbraň, jíž mohou zaměstnanci čelit jen silou, jíž jim dává jejich vzájemná solidarita, organizace a vize lepšího světa, v jehož možnost a nutnost věří. Takhle byl bezohledný kapitalismus zkrocen v minulosti, takto musí být zkrocen a v lepším případě i nahrazen dnes a zítra.
To není žádná překvapivá skutečnost. To jsou všeobecně známé podmínky osvobození se dělníků a zaměstnanců. V období relativní prosperity minulých desetiletí se ale zmírnily sociální rozpory a třídní boj ochabl. Minulá zkušenost byla zapomenuta. Hodně jsme zapomněli, a to zvláště v postkomunistických zemích, v nichž mnoho z cenných zkušeností našich předků zdiskreditovala vláda komunistických stran. Avšak nezapomněli všichni. Jak již před pár lety konstatovali sociologové, vládnoucí třída si je velice dobře vědoma svých zájmů. A také si pamatuje, že organizování zaměstnanců, jejich uvědomování, onen přechod z „třídy o sobě“ (objektivně existující postavení a s ním spojené zájmy ve společenském systému) ve „třídu pro sebe“, tj. lidí, kteří si toto své společné (!) postavení a jím dané zájmy uvědomují, je pro jejich moc a zisky smrtelně nebezpečné.
Avšak jak tomu zabránit? Jak zabránit tomu, aby jejich političtí poskokové neprohráli příští volby?
K tomu jim slouží celá škála nástrojů od taktických až po strategické. Taktickým nástrojem je např. rozeštvávání občanské opozice podle hesla rozděl a panuj, dále diskreditace politické opozice, korupce jejích představitelů, v důsledku čehož příští volby sice povedou ke změně osob ve vládě, ale nikoliv ke změně systému. Ten zůstane zachován, a o to především jde.
Strategickým nástrojem je boj o základní ideje. Vládnoucí moc, pokud se chce zachovat, a to samozřejmě chce, musí občany přesvědčit, že žijí v „nejlepším ze všech možných světů“. Nic lepšího není možné, a proto by každá změna vedla jen k horšímu. A tomu je tak především proto, že kapitalistický systém je prý přirozenou formou uspořádání lidské společnosti. Ti údajně lepší a schopnější ji vedou a řídí, a ti horší jsou jim přirozeně podřízeni a mohou být jen rádi, že se jim dostalo té milosti pro ně (ve skutečnosti na ně) pracovat.
Ještě účinnější, v dějinách osvědčená forma této ideologie pak přesvědčuje naivní posluchače, že takto je svět uspořádán z vůle nekritizovatelné super bytosti – boha. Není moci, než od boha, napsal biblický Pavel. Ona stará víra v bohem ustavenou přirozenou nerovnost mezi lidmi, posvěcující světské panování církevních a světských představitelů, vedla k ustavení pragmatického sňatku mezi trůnem a oltářem. Ale v moderní době také mezi oltářem a kapitálem. Toto spojení je výhodné pro obě strany. Církev učí poddané poslušnosti, indoktrinace církevní ideologií je přesvědčuje, že je jejich inferiorní postavení dané nezpochybnitelnou boží vůlí. Dříve šlechta a panovníci, nyní kapitalisté pak mají široce otevřenou peněženku, aby církvím dobře zaplatili za tuto službu.
A otevřená byla a má být skutečně štědře. Jen v České republice představují tzv. církevní restituce částku kolem 160 miliard korun (včetně úroků), přičemž si výši této sumy určila církev sama, tedy především církev katolická, jíž připadne asi 80% této částky.
Na první pohled absurdita a zjevná nespravedlnost, krádež. Ale tomu je možné docela dobře rozumět v logice tržních vztahů. Církev nabízí službu a stanovuje její cenu. Kapitalisté tuto službu kupují za stanovenou cenu – jiná stejně účinná ostatně není na trhu, neoliberální ideologie se již začíná rozpadat – a doufají, že se jim bohatě vyplatí.
Proto onen spěch se schválením restitucí. Co kdyby to přece jen zkomplikovaly příští volby? Ještě závažnějším důvodem je probouzející se občanský odpor. Je nutné naučit lid poslušnosti dříve, než bude pozdě. A 160 miliard, to je již nějaká moc! Kolik peněz tím církev získá na šíření své propagandy? Kolik lidí se stane jejími poslušnými zaměstnanci na církevních statcích?!
A pro koho to vše? Pro katolickou církev, která neuznává demokracii a ve své vlastní mocenské hierarchii se řídí středověkými principy.
Říká se, že co bylo ukradeno, má být vráceno. Jenže, kdo je okradený a kdo zloděj? Zloděj je ten, kdo si přisvojí cizí majetek bez souhlasu vlastníka, a to souhlasu dobrovolného. Ta dobrovolnost je podstatná. Jinak by každý lupič, který přepadává pocestné s pistolí v ruce, byl právoplatným majitelem jejich peněženek. Právě tato logika vedla k zabavení majetku KSČ po roce 1989, jak píše Stanislav Hošek. A podle stejné logiky rozhodl Evropský soud pro lidská práva, že majetek zabavený v minulém režimu emigrantům nepatří jeho nabyvatelům z doby komunistického režimu (Verdikt proti komunistům. Zabavený majetek vám nepatří ).
Stačí jen zaměnit KSČ za katolickou církev, mezi emigranty zahrnout i ty, kteří museli uprchnout před terorem katolické církve, mocensky vynucované platby za křest, sňatek, pohřeb, církevní desátky a další vynucované platby a dostáváme naprosto stejnou situaci, jež by měla logicky ústit ve stejné závěry – zabavení takto ukořistěného majetku. Katolická církev, jež na našem území po staletí násilně uplatňovala svou moc, je ve skutečnosti dlužníkem tohoto národa. I když vše to, co zde za tu dobu napáchala, jakého zla se dopustila, nelze žádnými penězi nahradit.
Vedle toho vypadá právnická argumentace podrobně dokazující, že katolická církev vlastně ani žádným skutečným vlastníkem tohoto majetku nebyla (Suverenita státu nežádoucí) jen jako pomocný důkaz.
Jan Hus, oběť totality
Upálení Jana Husa není v dějinách katolické církve zločinem ojedinělým, právě naopak. Jeho výjimečnost je však v lidové bouři, která následovala.
Katolická církev je jako mocenská instituce založena na přísné hierarchii a přesvědčení, že mimo ni není spásy. Na Prvním vatikánském koncilu v letech 1869 – 1870 bylo toto přesvědčení konkretizováno v tezi o neomylnosti papeže. Církev vždy vyznávala stanovisko, že pravda je to, co učí ona sama, přesněji autority stojící v jejím čele. Přesvědčení o vlastní neomylnosti, o držení jediné pravdy, závazné pro všechny lidi, je společným znakem katolické církve (a jí podobných) a komunistické strany. Není náhodou, že totalitní režimy 20. století vznikají v zemích právě s touto církevní tradicí1).
Funkčnost, platnost této totalitní moci je založena na respektu, jejím uznání ze strany ovládaných. V případě katolické církve je zde však skrytý zásadní rozpor. Nejvyšší autoritou nemůže být papež, ani církev samotná, ale bůh. Církev ospravedlňuje, tj. legitimizuje svou moc poukazem na to, že je jeho zástupcem zde na zemi. Jenže zástupce není totéž co zastupovaný. A především, zastupující, tj. církev, má značný, vlastně neřešitelný problém s důkazem tohoto svého základního tvrzení. Není tedy schopna dokázat, že rozdíl mezi zastupujícím a zastupovaným (bůh není církev a církev není bůh) se neaktualizuje v rozporu (církev prosazuje něco jiného, než co chce bůh).
Pokud má moc církve zůstat neotřesena, musí vyžadovat naprostou, slepou poslušnost, víru, nikoliv ovšem v boha, ale v sebe sama.
V této církevní ideologii tak tkví zásadní rozpor. Církev se odvolává na boha a jím zdůvodňuje svůj totalitní nárok na moc nad životem věřících, své absolutní právo určovat jim, jak mají žít, ale současně vyžaduje, aby se věřící bez výhrad podřizovali jejím příkazům. Být křesťanem znamená být poslušný církevní autority. Máme tedy poslouchat boha, nebo církev?
Tento zásadní rozpor byl vysloven v tezích Jana Viklefa, na nějž Hus navazuje a k jehož odkazu se hlásí.
Praktický význam si můžeme ukázat na jednom místě z dopisu Jana Husa z Kostnice ze dne 25. 6. 1415. Hus zde píše o svém rozhovoru s jedním ze zástupců koncilu, který se jej snažil přimět k tomu, aby se podrobil: „Kdyby koncil řekl: Ty máš jenom jedno oko, ačkoli máš dvě, musil bys s koncilem vyznati, že tomu tak jest.“ Řekl jsem mu: “I kdyby mi to celý svět říkal, já maje rozum, jehož nyní užívám, nemohl bych to říci bez odporu svědomí.“
Hus se odvolává k pravdě, která stojí nad každou pozemskou autoritou a k přesvědčení, že člověk ji může, dokonce musí hledat vlastním rozumem. Je to pravda boží, obsažená v Bibli, v té době ani nemohl jiné stanovisko zastávat, ale je to pravda, na kterou nikdo nemá monopol, není žádný její privilegovaný držitel. Proto stále žádá o slyšení před koncilem, chce hledat pravdu na základě biblických textů v učené diskusi.
Hus je v tom typický moralista. Předpokládá, že všichni či alespoň rozhodující část účastníků je vedena stejným morálním zájmem na hledání pravdy a nápravě poměrů. Nepochopil to, co až sto let po něm na základě důkladného studia lidských dějin odhalil Machiavelli, totiž, že vůbec nejde o pravdu a o dobro, ale o peníze a o moc!
Husův důraz na lidský rozum, na vlastní hledání pravdy jako mravní příkaz pro každého člověka rozbíjel středověké privilegium poznání, rozbíjel nárok církve na to, že je jedinou držitelkou pravdy. Ale pokud padne toto, skončí veškeré světské panování kněží. Proto jej upálili.
Hus však v rozvíjení rozporu mezi světskými nároky církve a boží pravdou šel ještě dále. Jeho stěžejní spis na toto téma s názvem O církvi obsahuje celou řadu Viklefových myšlenek, které podvracely celý středověký systém. Nejvyšší autoritou je bůh. To je jasná teze. Nikdo není schopen prokázat, že právě jen on a nikdo jiný má přístup k této pravdě, k bohu2). Avšak každý ji může a musí hledat v Bibli (jak ukazuje A. Molnár, v husitském prostředí rozšířené přesvědčení). Jen ona je jejím původním autentickým zdrojem.
Učiníme malou odbočku. Viklef a po něm i Hus sdílejí tezi sv. Augustina, že bůh (všemohoucí, vševědoucí) již předem určil (predestinoval), kdo bude spasen a kdo zatracen. Tedy církev na to nemá žádný vliv. Avšak žádný člověk neví, jaké je jeho určení. A neví to ani sami členové církve, která jako pozemská instituce tím ztrácí jakýkoliv význam. Místo ní píše Hus o církvi neviditelné, tj. církvi bohem vyvolených. Kardinálové a papežové nemají žádné právo stát v jejím čele, tak jako žádný jiný člověk.
Jestli patří člověk k této neviditelné církvi, to může poznat jen podle svých skutků. Jedná-li ctnostně, mravně, je to znamení boží vyvolenosti.
Ale co když církevní nebo světský mocnář žije nemravně (krade, lže, neoprávněně vymáhá – šacuje – od chudého peníze). Pak toto jeho chování dokazuje, že není božím vyvoleným. Viklef zde mluví o tom, že: „Nikdo není světským pánem, nikdo prelátem, nikdo biskupem, pokud je ve stavu smrtelného hříchu“. Hus v Kostnici tuto tezi zmírňuje slovem „řádně“, ale i to stačí, aby mu císař Zikmund posměšně odvětil: „Nikdo nežije bez hříchu.“ A kdo to může posuzovat? Každý! Neslýchané. Bezprávný poddaný, který pro církevní a světské hodnostáře vlastně ani není člověk, zde dostává právo je mravně soudit.
Zikmund a koncilní preláti, více než Hus sám, pochopili důsledky této teze- rozbití středověkého řádu, zrušení rozdílu mezi panstvem a poddanými.
Ale nakonec i Hus dává příklad tohoto odmítání poslušnosti nadřízeným. On sám se postavil biskupovi, papeži i králi Václavovi. Nad poslušností světské autoritě stojí pravda a nutnost hájit poznanou pravdu až do obětování vlastního života.
Ano Hus nebyl od narození Husem, tj. ostrým kritikem všech nepravostí, pokrytectví a lži. K tomuto postoji se musel dopracovat v řadě konfliktů, z nichž jeden z nejvýznamnějších byl boj proti prodeji odpustků. Papež nabízel odpuštění hříchů za peníze. Můžeš krást, můžeš vraždit, když zaplatíš, vše odpuštěno. Jak neuvěřitelně aktuální. Bohatí mohou všechno, chudí se budou smažit v pekle. V následných lidových bouřích proti odpustkům byli v Praze 10. července 1412 popraveni tři Husovi posluchači, tovaryši Jan, Martin a Stašek.
To oni první dosvědčili Husovo přesvědčení, že když světská či církevní moc nařizuje něco, co se protiví božímu zákonu, nejen nemusíme, ale ani jej nesmíme poslechnout.
Stačí jen nahradit boží zákon zákonem morálním a máme naprosto aktuální výzvu. Vše, co je nespravedlivé a nemorální nesmíme konat, ani když je to nařízeno představeným!
Husité se museli vyrovnat ještě s jednou vážnou překážkou. Jejich odvolávání se na Bibli naráželo na Pavlovy texty vyzývající k poslušnosti světské moci a vrcholící v tvrzení, že není moci, než od boha. To by ovšem bůh vyžadoval poslušnost vůči každému tyranovi a diktátorovi, co se jich jen v dějinách vyskytlo. Tento problém se odvážil vyřešit až Petr Chelčický, kdy napsal, že Pavlovy texty jsou psány v podmínkách útlaku pohanským císařem a jsou jen taktikou jak přežít za jeho vlády. Jak sám napsal „Moc se vírou nespravuje a víra moci nepotřebuje.“
Poměrně konzervativní současný interpret Husova života a učení Jiří Kejř se děsí Husova tvrzení ze spisu O církvi, že ve věcech, jež se příčí Kristovu příkazu, není dovoleno poslouchat nadřízených. Když tedy nařízený poroučí, abychom lhali, vraždili a kradli, musíme poslechnout jen proto, že to on poroučí?!
Při praktickém řešení tohoto problému se dostáváme k podstatě samotné demokracie a k otázce, kdo je zákonodárce. Neboli: kdo má právu určovat, co je správné a co ne? Jestliže toto neurčuje moc těch, kdož stojí nad námi, a v demokracii nestojí nikdo nad nikým, neboť jsme si všichni rovni, pak je jediná možná odpověď, jejíž zárodky je možné nalézt již v Husově myšlení. Tímto zákonodárcem, tím jediným, kdo má právo dávat zákony, jsme my sami, občané.
Onen krok k emancipaci od poslušnosti a podřízenosti, který se objevil v Husově myšlení a byl plně rozvinut v radikálním proudu husitství budujícím obec spravedlivých bez pánů a poddaných, obec bratrů a sester, může nacházet tuto pravdu jen ve společné svobodné diskusi, dobově řečeno „ve svobodném hlásání slova božího“.
Ano, nebyla to ještě demokracie a svoboda, jak jí rozumíme dnes. Ale byl to její začátek. Naše svoboda je završením jejich boje, oni jsou naší inspirací. Tento boj v dějinách probíhal a probíhá stále. Tak, jak je svoboda a spravedlnost ideálem, ke kterému jsme se sice o něco více přiblížili ve srovnání s dobou Husovou, ale který ve své podstatě stále zůstává před námi jako ideál a cíl našeho praktického snažení.
My a Hus dnes
Stojíme možná na prahu dějinného reakčního zvratu. Část současné mocenské elity sní o návratu do středověku. Marek Benda to při své prostotě řekl veřejně, chtějí návrat před Josefa II. Vláda, která má důvěru jen 16% občanů a poslanecká sněmovna, která je na tom ještě o 3% hůř, si osobují právo nadiktovat nám zákon, který je nejen nespravedlivý, ale který také dá rozsáhlý majetek a tím i moc do rukou církve, která je proslulá svým nemravným chování a autoritářstvím.
Nemají k tomu útoku na demokracii vláda ani poslanci žádné právo. Mají možnost to rozhodnout, ale jen proto, že naše ústava je napsána panstvem v zájmu panstva. Z hlediska základního principu demokracie, podle něhož je jediným zdrojem moci v státě lid, je naše platná ústava nelegitimní. Je nelegitimní proto, že sama tento princip v dalších článcích popírá a dává právo poslancům zastupujícím občany ignorovat vůli těchto občanů samotných. Současná vláda, která existuje jen díky tomu, že ji podporují poslanci za stranu, která nebyla zvolena občany ve volbách (!!!), je rovněž nelegitimní a nemá žádné právo vládnout a rozhodovat. Její rozhodnutí nelze považovat za demokratické a pro občany do budoucna za závazné.
Zde musí stát naše věrnost vyšším demokratickým hodnotám nad slepou poslušností.
Jediným, kdo má právo rozhodnout, jestli chce či nechce dát majetek a moc do rukou církve, je lid této země. Jen občané v referendu mají právo rozhodnout.
Ale chceme-li toto právo rozhodnout skutečně mít, musíme se o ně zasloužit. Musíme si je vybojovat! 3)
Poznámky
1) Zcela rozhodně to platí o komunismu a fašismu. Nacismus se částečně vymyká, a to svou původní voličskou základnou v protestantských oblastech, v nichž však byl po staletí kladen důraz na společenskou hierarchii a naprostou poslušnost světské moci. Ovšem i tento rozpor byl velmi záhy vyřešen. A tak se A. Hitler mohl stát kancléřem také díky podpoře katolické politické strany Zentrum a jejího předsedy F. von Papena.
2) To je jen náboženský výraz filosofického problému neprokazatelnosti znalosti ideje absolutního dobra. Tento rozpor se objevil v Platonově odůvodnění totalitní moci filosofa krále a byl rozpoznán již jeho žákem Aristotelem.
3) Jednou z významných příležitostí bude demonstrace za referendum o církevních restitucích 6. 7. 2012 na Václavském náměstí.