Ruští vědci hlásí překvapivý fenomén

==================================================================

Tato odvolávka obsahuje podobné informace, ale autor se soustřeďuje na průlet Planety X a domnívá se, že jde o symptomy příchodu rudého/hnědého trpaslíka, Planety X (neuvádí přitom, zda jsou také dotčeny atmosféry ostatních planet sluneční soustavy, což by mohlo vyloučit jako příčinu změn průmyslové znečištění a následné globální oteplení):

http://survivalcenter.com/LatestMarkH020102.html

Takže, když se to vezme kolem a kolem, to co vidíme znamená mnohem víc než pouhé změny na Zemi. Jen velmi, velmi málo lidí ví o tom, na čem pracuje Ruská národní akademie věd na Sibiři, konkrétně v Novosibirsku.

Zářící plazma na přední hraně naší sluneční soustavy se v poslední době rozrostla o 1000%. Tato energie s vysokým napětím zpětně vybuzuje plazmu a stimuluje její další tvorbu. Takže je vidět více záře a jasu. Tato energie pak proudí do Slunce, kde se zpětně emituje další energie a je vysílána podél jeho rovníkového pásma, zvaného ekliptika. To vše se děje zároveň a stupňuje se to, až dojde k náhlému obratu.

Subj: Planet-X: Time Rolling Up? 

Date: 4/1/02 3:52:40 PM Pacific Standard Time 

SENTINEL
Vzhledem k tomu, že se rotační setrvačnost Země začíná snižovat, zákon o zachování energie by měl způsobit nepřímo úměrné zvýšení teploty jádra a následné geologické tlaky.
http://www.upi.com/view.cfm?StoryID=29032002-101248-3039r 

Zaznamenejte si, zda v příštích 6 měsících jindy přesné hodiny ukážou ve stále větší míře čas navíc  oproti „pozorovanému“ stupni zemské rotace. Jako experiment si můžete nechat dvoje přesně nastavené hodiny, neupřesňované žádnými budoucími časovými znameními, jako měřítka. V průběhu příštího půl roku srovnejte „oficiální“ časové údaje (internetové atomové hodiny) se svými měřidly. Budete moci sledovat, zda dochází ke stálému nárůstu objemu času s každým uplynulým měsícem.

2. února 2002

Steve Russell

Jacco van der Worp

Ve svém posledním článku „Zabila planeta X dinosaury?“ M. Masters předložil možnost, že velké těleso z neznámé části naší sluneční soustavy, které mohlo být příčinou vyhynutí dinosaurů, se znovu blíží k Zemi. Toto obří těleso může být na periodické oběžné dráze, která vede vnitřními částmi našeho systému. V tomto článku předložíme důkazy, podmíněné i přímé, že těleso se možná blíží na kratší vzdálenost, než by komukoli z nás mohlo být milé.

(obrázek-Planeta třídy X Kuiper Belt Object (XKBO): Těleso Kuiperova pásu na dlouhodobé oběžné dráze okolo našeho Slunce s hmotností dostatečnou ke spuštění globálních změn, ohrožujících život na Zemi v důsledku svého blízkého průletu. Marshall Masters, YOWUSA.COM)

Důkazy přibývají

Od publikování knihy Z. Sitchina „12. planeta“ v r. 1976 se skeptici ptají, zda v pravěku doložená planeta Nibiru skutečně existuje. Říkejme jí teď XKBO neboli planeta třídy X- těleso Kuiperova pásu. V roce 1983 New York Times publikovaly oznámení, uvádějící reálnou možnost existence planety.

New York Times, 30. ledna 1983

Něco tam venku je

Zdá se, že něco za nejzazší výspou známé sluneční soustavy popotahuje Uran a Neptun. Nějaká gravitační síla vyvádí z rovnováhy tyto dvě obří planety a způsobuje nepravidelnosti v jejich oběžných drahách. Síla napovídá na přítomnost vzdáleného a zatím neviditelného tělesa, kterým může být dlouho hledaná Planeta X. … Naposledy důsledný průzkum oblohy vedl v roce 1930 k objevu Pluta, deváté planety. Časem se ukázalo, že Pluto by mohl mít vzhledem ke své malé hmotnosti na svědomí pouze část výkyvů, pozorovaných v oběžných drahách dvou posledních velkých planet. Od té doby se naše znalosti nepohnuly ani o píď. V r. 1999 jsme se stále tázali na totéž. Jediné prohloubení chápání umožňovala Sitchinova série knih.

Astronomy Now Online, 7.října 1999

Za Plutem možná leží obří planeta

India Times

Možnost nové planety

Při objevu Plutova měsíce astronomové zjistili, že Pluto sám je mnohem menší a lehčí, než se myslelo, a není tudíž dost hmotný k vyvinutí takového gravitačního vlivu na sousední planety Uran a Neptun, který by vysvětloval pozorované nepravidelnosti v jejich pohybu.

Následující neuvěřitelný článek o muži, který chce změřit vzdálenost k Měsíci, z webové stránky ABC, může vlastně pomoci prokázat existenci XKBO.

ABC News, 17. ledna 2002

Jak vysoko je Měsíc

Tom Murphy chce vědět, jak daleko je Měsíc. Ne jen kolik mil nebo stop či palců. Chce to vědět na milimetry přesně. Aby tohoto cíle dosáhl, bude tento výzkumník z University of Washington potřebovat nejnovější laserovou technologii, velký teleskop v Novém Mexiku, tým expertů, podporu od NASA a spoustu štěstí. V sázce je hodně. Když to nevyjde, může se do konce života potýkat s „Murphyho omylem“. Pokud to vyjde, mohl by zpochybnit část Einsteinovy teorie relativity, nebo objevit důkaz o neviditelném nebeském tělese v naší sluneční soustavě. Obojí by mu zajistilo stránku v dějepise. Kdyby tito vědci raději četli historické knihy a bibli. Pak by brzo zjistili, že mnoho již bylo objeveno. Když nepřestaneme nazývat tyto důkazy mýtem a nezačneme se vážně zabývat starověkou moudrostí, možná skončíme v dějepise všichni.

Zecharia Sitchin

12. planeta

Text, který byl ve starověku znám podle úvodních slov jako Enuma Elish (Když ve výšinách), je nyní nazýván Epos o Stvoření. Zatímco biblická pověst o Stvoření začíná stvořením Nebe a Země; tato mezopotámská pověst je opravdovou kosmogonií, zabývající se prvními událostmi a ukazující nám začátek časů.

Hádanky naší sluneční soustavy – prohlubně oceánů na Zemi, devastace povrchu Měsíce, odvrácené dráhy komet, tajemný fenomén Pluta – to vše je perfektně zodpovězeno uvedeným mezopotámským Eposem o Stvoření.

Většina vědců se rozhodla ignorovat fakt, že staří Sumerové precizně znali informace o naší sluneční soustavě. Pokud jsou Sitchinovy překlady a interpretace správné, jejich přijetí by znamenalo akceptaci existence XKBO. A akceptace její existence by zároveň znamenalo akceptaci života na této planetě. Dále, pokud by tento vysoce inteligentní život byl akceptován, znamenalo by to, že se modlíme ke špatnému bohu. Toto by však většina lidstva těžko nesla. Nicméně, existence XKBO a její role ve stvoření sluneční soustavy získává každým rokem více podpory. Přibývají také důkazy proti současnému vědeckému vysvětlení vzniku sluneční soustavy, potvrzující stále více pravdivost sumerských textů.

Space.Com, 7. ledna 2002

Objeven podivný objekt, odporující teorii vzniku sluneční soustavy

WASHINGTON D.C. – Teoretici vzniku sluneční soustavy museli zase v pondělí něco překousnout – astronomové oznámili objev obřího tělesa, zvaného Hnědý trpaslík, kroužícího kolem hvězdy ve vzdálenosti našeho Saturnu od Slunce.

Ve světle posledních objevů planetárních systémů, které jsou výrazně odlišné od toho Slunečního, tento další objev dělá z naší soustavy skutečného podivína galaxie. Pokud je Země skutečně galaktickou zvláštností, možná by potulná 12. planeta, rušící náš klid každých 3600 let, mohla dát vysvětlení, proč tomu tak je.

V Sitchinově nejnovější knize autor popisuje, jak obyvatelé XKBO pozorovali narušení způsobené ve sluneční soustavě, když se blížili k jejím vnějším planetám před tisíci let. V poslední době v celé sluneční soustavě ve zvýšené míře pozorujeme zvláštní fenomén, který by mohl ohlašovat blížící se XKBO.

Vymazána neviditelnými silami

Hubbleův teleskop od dob Voyageru poprvé pozoroval Neptunovu velkou tmavou skvrnu. Odhalil, že původní tmavá skvrna zmizela, a jiná se naopak objevila ne jiném místě planety.

NASA

Hubbleův teleskop objevil tmavou skvrnu na Neptunu

Vzdálená modrozelená planeta Neptun opět překvapila astronomy objevením nové velké tmavé skvrny na oblačné severní polokouli. Zjistil ji Hubbleův teleskop.

Až loni v červnu snímky teleskopu odhalily, že velká tmavá skvrna na jižní polokouli, objevená sondou Voyager 2 spacecraft v r. 1989, záhadně zmizela.

Nová skvrna je téměř zrcadlovým obrazem skvrny původní. Je provázena jasnými vysokou oblačností. Jde o stoupající atmosferické plyny, které ve výšce mrznou a vytvářejí oblaka z metanových ledových krystalů.

Jde o důkaz značné odlišnosti této proměnlivé planety ve srovnání se stabilnějším Jupiterem? Nebo je tato rychlá změna spojena s přiblížením XKBO?  Možná je rychlost Neptunových změn odrazem jeho vzdálenosti od Slunce a tudíž větší blízkosti k XKBO.  Méně výrazná, ale zřejmě související změna byla také nedávno pozorována i na Jupiteru.

EXN, 4. ledna 2002

Jupiter přivírá své obří oko

Před rokem sonda Cassini prolétala kolem Jupitera, vpůli sedmileté cesty k Saturnu. Fotografovala velkou rudou skvrnu, a vědci ji porovnali s snímky Voyageru z r. 1979.  Skvna se za posledních 20 let překvapivě smrskla. Zaokrouhluje se a kolem roku 2040 by takto byla dokonalým kruhem.

Takže dvě velké planety buď ztrácejí, nebo mění polohu svých velkých bouřkových atmosferických skvrn. K tomu je potřebná obrovská síla. Ale dochází k dalším a dokonce větším změnám.

Sitchin: „Na tváři Slunce se objevovaly tmavé skvrny, z jeho tváře šlehaly plameny.”

Přestože vrchol slunečního maxima měl být již minulostí, cosi způsobuje rekordní erupce. Zdá se, že současný sluneční cyklus dosáhl již druhého vrcholu od konce roku 2001.

Space.Com 4. ledna 2002

Nový obraz: sluneční erupce patři k nejmasivnějším zaznamenaným

Sonda SOHO pozorovala Slunce 6 let. To, co zaznamenala nyní, dosud nikdy neviděla.
Slunce uvolnilo silnou „solární prominenci“ v pátek 4. ledna.  Poté přístroje SOHO zaznamenaly něco, co jeden z výzkumníků nazval nejmasivnější koronální ejekci, jaké kdy byla sonda svědkem.

Průměr slunečních skvrn se ve srovnání s loňským maximem také nesnižuje. Proč Slunce nadále reaguje tak divoce?

NASA, 18 ledna 2002

Ožívající Slunce

Ale nyní, jak běží rok 2002, je to tu zase. Slunce je znovu poseto skvrnami a erupce jsou časté. Zdá se, že solární cyklus má dva vrcholy. Druhý je právě tady.

Vědci sledují solární cyklus počítáním skvrn- tmavých míst na Slunci o velikosti planet, kde vystupují magnetické smyčky skrze viditelný povrch hvězdy. Počet skvrn dosáhl 2000 o několik měsíců dříve, než se čekalo. Zároveň bylo předčasné i následné minimum. Zanedlouho se proces zase obrátil a počet skvrn začal stoupat k druhému maximu. To pořád ale není vše. Náš soused Mars se také v posledních dvou letech chová divně.

Sitchin: „Na Zemi stejně jako na Lahmu (Marsu) ztratila roční období svou pravidelnost.“

V poslední době vědci odvodili z údajů shromažďovaných po 3 roky, že čepičky na pólech Marsu stále rychleji tají.

Nature, 7. prosince2001

Mars si sundává čepičku

Marsovi ledové čepičky se zmenšují. Obsahují hlavně zmrzlý kysličník uhličitý. Uvedené vypařování by mohlo zapříčinit zvýšení skleníkového efektu na planetě. Atmosféra Marsu je velmi řídká – tlak představuje jen 1% tlaku atmosféry Země- a obsahuje hlavně kysličník uhličitý. Ale i ten při vypařování z pólů může způsobit velké změny. Jelikož atmosférický kysličník uhličitý zabraňuje slunečnímu teplu unikat zpět do vesmíru, dochází k oteplení planety. To by mohlo vyústit k přibližování klimatu na Marsu k našemu, až by se možná v průběhu několika století mohl stát obyvatelným.

YOWUSA nedávno publikovala článek Život na Marsu – malý krok pro lidstvo, který pojednával o přítomnosti života na Marsu. Když se na Mars podíváme zblízka, zdá se, že tam skutečně bakteriální život existuje. Vypadá to, že se Mars probouzí, posiluje se jeho magnetické pole, přeskupuje se jeho atmosféra. To mohlo také vést ke ztrátě sondy Mars Polar Lander, která byla možná příliš zbržděna hustější atmosférou a vymkla se kontrole.

JPL News releases, 9.červenec 2001

Prachová bouře pohltila polovinu Marsu

Největší prachová bouře řádí na polovině Marsu od mise Mars Global Surveyoru společnosti NASA v r.1997.

Začala v červnu 2001, kdy se oblast prachu začala objevovat v Hellas Basin na jižní polokouli. O deset dní později, 26. června 2001 začala bouře sílit a rozpínat se. Dosáhla i severní polokoule a zahalila polovinu planety. Začala mimo jiné také dříve než obvykle.

YOWUSA, 5. září 2001

Nářky přírody- příznaky globálního oteplení

Od 70. let nám naše planeta dává varovné signály v podobě přírodních katastrof, které nyní zažíváme a v podstatě ignorujeme. Jsme nyní pod palbou přírody, a známky našeho zániku začínají být stále zřetelnější.

YOWUSA, 25. září, 2000

Nářky přírody-hledání řešení

Fakt přehřívání planety je již vědou jasně prokázán. Pozorujeme “nářky přírody” v televizi a na vlastních dvorcích. Nejpalčivější otázkou zůstává příčina globálního oteplení. Zdá se, že se to ani letos nezlepší. Ale je lidstvo vůbec schopno způsobit planetě takové změny? Vždyť objem skleníkových plynů, které unikají do atmosféry vulkanickými erupcemi, převyšuje nesrovnatelně jejich lidskou produkci.

AP, 10. leden 2002

El Nino se možná vrací

WASHINGTON – Svět možná spěje k dalšímu střetu s El Ninem.

Podle sdělení amerického Předpovědního centra počasí tato periodická událost se může na jaře vrátit a v létě zasáhnout USA, a způsobit celosvětové změny počasí.

AP, 8. leden 2002

Neobvyklý blizard udeřil na Středním východě

AMMAN, Jordan  – Dělníci v Ammanu se po, na Sředním východu neobvyklé, sněhové bouři s větrem a blesky potýkali s více než 30 cm sněhu. Bouře uvěznila motoristy, přerušila elektrické vedení, musely být zavřeny školy, byly zpožděny mezinárodní lety na Ammánském letišti.

Sitchin: „Otřesy a chvění na spodku Země s nástroji, které zaznamenal.“

Otřesy se rovnoměrně zvyšují a jejich ničivé síla roste.

AP, 4. ledna 2002

Zemětřesení zabilo v r. 2001 více než 21 tis. lidí

GOLDEN, Colorado – Výzkumníci říkají, že rok 2001 byl obzvlášť krutý počtem zemětřesení, když 65 jich má na svědomí 1 tis. lidí.

Reuters, 19. ledna 2002

Humanitární katastrofa po výbuchu sopky

Uprchlíci z Afriky prchali po nejničivější erupci za 25 let. Žádali o vodu a potraviny v sobotu poté, co jim řeka černé lávy ničila po tři dny domovy a cesty. Otřesy a ohně ničily zemi na hranicích Rwandy a Konga, lidé prchali před lávou ze sopky Nyiragongo. Objevovaly se také zemské pukliny, a minimálně jeden dům se zřítil po otřesech ve městě Gisenyi.

Sitchin: „Tepaný náhrdelník byl smýkán sem a tam neviditelnými silami sítě.“

Objevy komet, škrtajících o Slunce jsou stále častější od začátku pozorování Slunce observatoří Solar and Heliospheric Observatory (SOHO). Jejich záběry přicházejí téměř každý týden, a jsou dobře vidět v galerii SOHO web site.

V minulých letech byl v aktivitě meteorů relativní klid. Pak jsme se náhle loni stali svědky dramatického zvýšení, které letos dále pokračuje.

Space.Com, 6. července 2000

Žíhaný meteor způsobuje zvláštní fenomén

Greg Hammer nedávno tábořil s přítelem u města Faiplay v Coloradu, pozoroval, jak na temné obloze létají satelity, když tu náhle –bum!- a noc se změnila v den. Velká ohnivá koule rozsvítila nebe a letěla k severu. Měnila barvu z bílé na kobaltovou, načež explodovala ve sprše jisker. Přestože se kamenné těleso rozpadlo vysoko v atmosféře, Greg řekl, že zároveň slyšel alespoň po sedm vteřin jeho zvuk, když ho pozoroval, jak letí a jak se rozpadá.

Také v Jordánsku spadl na zem meteor a jen náhodou nikoho nezabil. Stalo se asi 85 kilometrů severně od Ammánu. V New Jersey se zase na obloze na městem Cartret objevilo 16 zlato-oranžových světel. Vidělo je asi 15 lidí včetně 2 policistů a kněze. Jedna rodina světla dokonce zachytila na videokameru

O týden později bylo podobné světlo nafilmováno dvěma dětmi. Objekt nakonec explodoval jako římská svíce. Podobné jevy, způsobující otřesy, byly pozorovány stovkami lidí ve Virginia, Maryland, Delaware, New Jersey, Pennsylvania, New York a dokonce v Kanadě.

Způsobuje něco tento proud stále větších těles, směřujících naším směrem? Nemohl by to být meteorický oblak, představující předvoj nepozorovaně se blížící XKBO? Možná nadále nebudeme mít s jejich dopady tolik štěstí, jako doposud.

Sitchin: „Sníh a led pokrývající Bílou zem se pohnul!“

Lidé se obávají globálního oteplení a zmiňují se o důkazech drastických změn na Zemi. Pokud se na takové důkazy podíváme z pohledu blížící se XKBO, můžeme zdroj oteplení Země a následných změn interpretovat odlišně. Jak ukazují nové údaje, je zde možnost rychlého zmrazení, která znamená ještě větší nebezpečí. Možná historické doby ledové byly způsobeny blízkým průletem XKBO, po předchozím klimatickém chaosu a oteplení.

Pokud Vás znepokojuje hrozba globálního oteplení, možná jsou obavy liché. Důkazy jsou uloženy v letokruzích stromů a ve vrstvách ledovců- rychlé drastické změny jsou základním charakteristickým rysem klimatu Země. Jejich analýza podle klimatologů ukazuje, že klima se může radikálně obrátit z jednoho modelu (např. doba ledová) do jiného (mírnější meziledové období). Zpráva podotýká, že v jistém smyslu lidstvo žije po celou dobu v jistém meteorologickém blázinci. V současné době vědci nechápou, co způsobuje drastické změny, což znamená, že je nedovedou simulovat nebo předpovědět.

Přesto vědí, že se něco blíží. Například Arktida se otepluje. Cirkulace vzduchu kolem severního pólu se změnila. Přináší teplejší a vlhčí zimy v severní Evropě, na Sibiři a části Severní Ameriky. Také změněný směr větrů pohybuje mladým arktickým ledem ven do oceánu rychleji.

Pokud by nám vůbec nějaká organizace na světě mohla zodpovědět otázky ohledně XKBO, pak by to měla být NASA. Podrobný průzkum jejích projektů pod hlavičkou programu Discovery odhalí jediný důležitý cíl: určení našeho osudu.

MOUNTAIN VIEW, Calif. (UPI) – Vědec NASA trvá na tom, že 10. planeta může kroužit kolem Slunce, i když ji dvě vesmírné sondy nebyly mimo naší soustavu schopny vysledovat.

Dr. John Anderson, výzkumník NASA, řekl reportérům, že pokud planeta existuje, cestuje téměř kolmo na oběžné dráhy známých 9 planet na tak protáhlé elipse, že se přiblíží ke Slunci jen každých 700-1000 let.

Anderson, který publikoval své názory v minulém roce v knize “Galaxie a Sluneční soustava”, nazval svou teorii “významným příspěvkem k pochopení dynamiky vnějšího solárního systému”.

Analýza drah Pioneera 10 and 11 v průběhu posledních 5 let neukazuje žádné znaky gravitačních efektů, které by se daly čekat, pokud by neznámá planeta byla normální kruhovou oběžnicí následující za Uranem.

Ale záznamy z 19.století ukazují, že oběžné dráhy vnějších planet byly lehce porušeny. Anderson se domnívá, že to mohlo být způsobeno gravitačními efekty souvisejícími s neznámou planetou.

“Nejpravděpodobnějším vysvětlením objektu, který zde byl nejméně 100 let a pak zmizel, je planeta na velice protáhlé oběžné dráze” říká Anderson. “ Pokud to není planeta X, dávám ruce pryč, a nevím, co to může být.”

Sloupek FLORIDA TODAY

Autor Billy Cox

Začíná to vypadat tak, že nebude moc možností

„…. tam někde kolem 30,000 AUs, podél vnějšího pásu masivního pole kosmických zlomků nazvaného Oortův Oblak se děje něco velkého a podivného. Protože to nebylo zaznamenáno vizuálně, můžeme se jen dohadovat, jako v případě černých děr. Ať se jedná o cokoli, zdá se že to mění oběžné dráhy komet. Vědci zpoza Atlantiku, kteří změřili jeho vliv, mu říkají Rušitel.” Nemusí mít nutně namířeno sem, a jeho tajný život už není senzací; zprávy byly publikovány v Monthly Notices Královské astronomické společnosti, stejně jako v časopise Ikarus koncem roku 1999. Co nás zaráží je zdánlivě nesouvisející papír akceptovaný minulý týden periodiky Astrophysics a Space Science.

Za prvé, jelikož nikdo vlastně Rušitele neviděl, existuje značné množství skeptiků. Na druhé straně, vzhledem k tomu, že dva týmy vědců- jeden z americké Louisiana University-Lafayette, a druhý z anglické Open University – došly k podobným závěrům za použití odlišných metod, zaslouží si Rušitel bližší pohled.

Podle amerického týmu zaslal tým výzkumníků UCLA na NASA návrh na sejmutí otisků prstů Rušitele infračerveným spektrem, ale neprošlo to. Takže dokud nebude nové zařízení, zůstane tajemství námětem spekulací. Dohady přirozeně pokračují, a většina se jich domnívá, že těleso s takovým vlivem musí být obrovské, minimálně něco jako trojnásobný Jupiter. Možná je to ztracené dvojče našeho Slunce, implodující hnědý trpaslík v posledním tažení. To si myslí americký tým. Ale v Anglii se vědec John Murray domnívá, že jde o planetu, která byla vymrštěna z jiné sluneční soustavy.”

Překlad: Agrimonrix

xxx

Převzato: www.osud.cz, WM magazín, č. 12-13/2002

[WM magazín dvojčíslo 12-13]Především: důkazy pocházejí z různých odlišných zdrojů, neužívajících velkých fanfár a provolání, z nichž žádný není zrovna v popředí všeobecného zájmu, takže se na nás zmíněné události mohou přikrást jako příslovečný noční zloděj. Za druhé: vědecký cech okolo solární a kosmické fyziky je natolik fragmentovaný a zmatečný, že pro úřední orgány vědecko-vojenské organizace NASA bylo relativně snadné vytvořit dezinformační kouřovou clonu. Vycházejí přitom z názoru, že pravda by pouze vyvolala další paniku na již rozvířeném trhu a spoléhají na to, že stanovy hlavních vědeckých a technologických institucí výslovně zakazují zveřejňovat cokoli, co by mohlo “poplašit veřejnost”.
Kniha, kterou napsal James M. McCanney, “Planet X, Comets and Earth Changes” (Planeta X, komety a změny Země), má podtitul: Vědecké pojednání o efektech vyvolaných příchodem nové velké planety nebo komety do naší sluneční soustavy, a předpokladatelné změny počasí a zemského povrchu.

Vědec James McCanney vytyčil pevný rámec skutečnosti, že v astronomii a astrofyzice už byl pevně zaveden nový elektrodynamický model, který velmi důkladně rozpracoval svými pracemi zejména o plazmě a jejím rozhodujícím významu pro kosmologii švédský vědec Alfven, nositel Nobelovy ceny za fyziku. Tento model je ovšem vystaven vehementní opozici a popírání ze strany vědců a akademických institucí včetně, a především NASA. Ten podle svých slov přináší „ohromující důkaz reálné existence nové velké planety nebo komety, vstupující do naší sluneční soustavy“, a že NASA a většina astronomických a astrofyzikálních institucí má vyložený zájem na naprostém popření všech bodů, které popsal ve své knize “Planet X, Comets and Earth Changes” za účelem postavit veřejnost před pravdu, tak jak ji vidí. Že důvodem jeho naléhání je skutečnost, že se “nový vetřelec” ve sluneční soustavě chystá stát příčinou masivních změn celé Země. Otázka, již pokládá, nezní, zda k těmto změnám dojde, ale kdy se tak stane.

V létě 2001 NASA i přes doporučení rady kosmických a solárních fyziků oznámila zrušení Mezinárodního programu pro sluneční a pozemskou fyziku (ISTP). Agentura konstatovala, že ´úřední koordinace mezinárodních misí je vědecký přepych, který si již déle nemůže dovolit´. NASA rovněž odvolala podporu mise pro výzkum (slunečního) větru a účast na japonském projektu Geotail. Financování některých klíčových úspěšných částí ISTP – zejména v oblasti teoretických a modelových programů, datových center, pozemních observatoří – bylo téměř zcela odříznuto. Proč? Protože koordinovaná data ze všech těchto zdrojů by ledasco prozradila a bylo by daleko obtížnější udržovat obě současné iluze, totiž že (1) elektromagnetismus hraje v solární fyzice zanedbatelnou roli a (2) žádná skutečná, bezprostřední hrozba větších katastrofálních změn Země neexistuje.

Když se nebeské těleso, jako například asteroid, kometa nebo planeta, dostane do blízkosti slunečního kondenzátoru, “stane se příčinou lokalizovaných a poté stále více prodlužovaných elektrických výbojů. Funguje to podobně jako elektrický lapač much, který se vybíjí, když hmyz vletí mezi mřížky nabité vysokým napětím.” (Planet X, Comets and Earth Changes, str. 14)

Nadto “takto zvýšená elektrická aktivita ve sluneční atmosféře zvýší hladinu jaderné syntézy, což může nad normální úroveň vybuzené Slunce podnítit k malým nebo rozsáhlým erupcím. Bylo často pozorováno, že přímou příčinou erupce byly i malé komety, pokud se k Slunci dostaly příliš blízko.”

Nyní jsme u jádra věci: “Sluneční činnost je aktuálně na nikdy předtím nedosahované úrovni a rekordních záznamů o úrovni jeho aktivity každodenně přibývá. Přepokládalo se, že jeho aktivita vyvrcholí ´slunečním maximem´ v roce 2000… [aktuálně jsme už dva roky za tímto datem], ale konec jejího růstu stále ještě není v dohledu. To s konečnou platností signalizuje, že naše Slunce je v interakci s velkým vetřelcem, vstupujícím do sluneční soustavy – čili do prostoru slunečního kondenzátoru.”

Vetřelec je schopen “působit na dálku” následujícím způsobem: “Ohromná kometa by vybila část slunečního povrchu a vyvolala významnou sluneční erupci, která by se k nám mohla přihnat jako obrovská stěna vysoce energetických protonů, způsobit deformaci struktury geomagnetického pole [které za normálních okolností funguje jako ochranný štít] a vyvolat na zemském povrchu elektrické bouře a cyklony.” To by následně mohlo spustit masivní změny Země takového druhu, jaké se navždy zapsaly do geologického záznamu.

„Země byla účastníkem blízkého setkání s přinejmenším jednou masivní novou kometou, která se pak stala planetou, a to před ne více než 10 000 lety. Okno v čase, které dává zřetelný smysl poslední události, se otevírá přibližně před 3 500 lety. V tomto období můžeme vypozorovat dramatický přechod mezi ´prehistorií´ a tím, jak se ´moderní člověk´ následně opět namáhavě vyhrabal na povrch zdevastovaného světa. Neexistuje žádný jiný přijatelný scénář, ale moderní věda se každodenně staví do cesty pokroku tím, že drží otěže moci a brání v odhalení této reality.”

“Sluneční činnost je aktuálně na nikdy předtím nedosažené úrovni a rekordních záznamů o úrovni jeho aktivity každodenně přibývá… to s konečnou platností ukazuje, že je v interakci s velkým vetřelcem, vstupujícím do sluneční soustavy,” píše James M. McCanney ve své knize ”Planet X, Comets and Earth

hanges”.

WM magazín, č. 12-13/2002

Převzato: SENTINEL, 11.12.2002

Toto je nová aktualizovaná fotografie ze 4.12.2002 údajně zachycující planetu X a její měsíce.
http://www.zetatalk.com/teams/tteam342.htm

Převzato: SENTINEL, 6.12.2002

Země právě zkřížila dráhu PX na její cestě k nám, pokud bereme v úvahu, že dráha má tvar elipsy. To znamená, že se možná blížíme k momentu, kdy bude zbývat 6 měsíců k Velké události. PX proletí přímo pod naším současným jižním pólem přibližně 5.5.2003 rychlostí 553.571 mil za hodinu. Za Sluncem proletí zhruba 13.5. a přetne solární ekliptiku 16.5. Naši oběžnou dráhu kolem Slunce 180 stupňů oproti původní pozici zkříží kolem 19. 5.2003. Na tomto místě naší oběžné dráhy tedy bude o pouhých 15 dříve než Země, neboli o 23,9 milionů mil před námi. Přesně jak předpověděla matka Shiptonová: „po sedm dní a sedm nocí, člověk uzří obraz strašný“. Bude totiž trvat asi 7 dní, než PX překoná vzdálenost mezi Sluncem a oběžnou dráhou Země. Při nejbližším přiblížení Zemi bude PX asi 42 milionů mil od ní. Nicméně, její „dračí chvost“ (nyní již viditelný silnými teleskopy) se může přiblížit mnohem víc, a zasypat nás meteority, uhlovodíky a prachem. Měli bychom to považovat za štěstí, chudák Merkur bude stěží odolávat, když ho bude PX míjet ve vzdálenosti pouhých 8 – 10 milionů mil pod jeho jižním pólem. Doufejme, že ho nerozdrtí žádný z měsíců planety X, nebo nebude vtažen do jejího gravitačního pole. Následkem by mohla být ničivá otrava rtutí nás všech.

„Míjecí“ párty o víkendu 17.května se může trochu vymknout z rukou, a následkem toho může být nakonec všechno vzhůru nohama.

Ale pozor, to není všechno! Také se bude konat úžasné zatmění Měsíce, které bude předehrou akce „Míjení 2003“ jako zlatého hřebu programu. Následovat bude prstencové zatmění 31. května jako velké finále. Možnost pozorování možná nekončí jen severním Skotskem, jak bylo očekáváno. Skotské klany nemusí být proto zklamány, protože podívaná bude patrně nám všem znemožněna hustým sopečným prachem a kondenzovanou vzdušnou vlhkostí. Zde je znázorněno, jak Slunce, Země, Měsíc a PX budou srovnány podél ekliptiky v květnu 2003 (pro ty, kteří by si toho nevšimli).

Je zajímavé, že to byla právě proroctví Matky Shiptonové, co mne přesvědčilo o tom, že se „něco“ stane krátce po začátku nového století. Ptal jsem se, co jen myslela „Dračím chvostem?“ http://www.dreamscape.com/morgana/helene.htm  Nejdříve jsem podezříval nějakou mini-novu nebo dosud nevídanou intenzivní sluneční erupci. Ale ty by nebyly nutně vidět po sedm dní a nocí. Byl jsem blízko, ale nesedělo to přesně. Tak jsem hledal dál. Když jsem poprvé narazil na http://www.zetatalk.com/ , dal jsem teorii PX šanci 5%. Ve světle nedávného zjištění, že průlet PX de facto odpovídá tomu, co Shiptonová předpověděla, a po spatření chvostu PX, se můj odhad pravděpodobnosti PX nyní pohybuje kolem 93%.

Sleduji dál!

(I kdyby se ukázalo, že času bude víc)

SENTINEL

Překlad: Agrimonrix, 9.12.2002

ZDROJ: http://abcnews.go.com/sections/science/DailyNews/planet991007.html

Desátá planeta?

Kenneth Chang

ABCNEWS.com

7.10.2002  – Astronomové možná našli náznaky masivního,vzdáleného, dosud neviditelného objektu na okraji sluneční soustavy – možná desáté planety, možná vyhaslé hvězdy – která zřejmě tlačí komety směrem dovnitř sluneční soustavy z oběžné dráhy vzdálené 3 trilióny mil.
Dva týmy vědců, jeden z Anglie a jeden z University of Louisiana v Lafayette, nezávisle na sobě oznamují tento závěr, přijatý na základě vysoce eliptických oběžných drah tzv. dlouhodobých komet, pocházejících z ledového mračna vesmírných úlomků daleko, daleko za Plutem.
Došli jsme k tomu vylučovací metodou, říká Daniel Whitmire z University of Louisiana.
Shluk komet Před pár lety Whitmire a John Matese s Patrickem Whitmanem zaznamenali, že nejvzdálenější body oběžných drah komet nejsou náhodné, ale že společně sledují stejnou nebeskou dráhu.

Náhodou jsme zjistili, že nejde o jeden objekt, říká Whitmire. Nejdříve se snažili vysvětlit shlukování gravitační silou hlavního disku hvězd Mléčné dráhy. To však nakonec selhalo. Zkoušeli proto jiné modely, které by jev vysvětlily.

Ve stejnou dobu John Murray, vědec z Open University v Anlii uskutečnil podobná pozorování komet, a začalo mu vrtat hlavou, o co jde. Nejzřejmější ale zároveň nejméně pravděpodobnou příčinou by byla planeta, říká. Rozhodl se proto tuto možnost vyloučit. Ale jak dále analyzoval oběžné dráhy, zdálo se, že jejich krajní body tvořily kruhovou oběžnou linii, což je přesně to, co by se očekávalo v případě, že by tam byla planeta. Při oběhu této planety o odhadované hmotnosti 1-10 Jupiterů její gravitace ovlivňuje ledové úlomky vnější sluneční soustavy a vrhá některé z nich směrem ke Slunci v podobě komet. Je to podobné pohybu slona v porcelánu.

Nikdo zatím 10. planetu přímo neviděl, a sdružování komet může mít stále ještě jinou příčinu. Výzkumy University of Louisiana budou zveřejněny v příštím čísle časopisu Icarus. Murrayův článek vyšel 11/10 v Měsíčních zprávách Royal Astronomical Society.

Velice vzdálená

Předpokládaná planeta je překvapivě daleko. Murray i University of Louisiana ji umístili na oběžnou dráhu o vzdálenosti 3 trilionů mil – neboli půl světelného roku – od Slunce. Nejbližší hvězda je 4 světelné roky daleko. Abychom tuto distanci přiblížili, představte si miniaturní model Sluneční soustavy, ve které bude Země 1 palec (2,54 cm)od Slunce. V tomto poměru bude Pluto jako devátá planeta od Slunce něco přes 1 yard (91 cm). Naproti tomu nová planeta bude půl míle daleko (t.j. 800 m.

Na tak velkou dálku není současnými teleskopy 10. planeta vidět, přesto je naděje, že pokud existuje, další generace infračervených teleskopů umístěných ve vesmíru by ji mohla zachytit. Murray uvažuje, že planeta mohla cestovat galaxií předtím, než byla zachycena gravitací Sluneční soustavy. Whitmire si myslí, že jde o „hnědého trpaslíka“ nebo vyhaslou hvězdu, dvojče Slunce, které se pro malé rozměry nezažehlo. Zajímavé návrhy, ale bez závěru. Murray a Louisiana se shodují na vzdálenosti objektu, ale liší se v posouzení oběžných drah. Murray uvádí 13 komet, Louisianský tým pak 82.

Bříliš brzy na hledání jména

„Je to možná sugestivní“ komentuje Brian Marsden, jeden z ředitelů Harvard-Smithsonianského Centra Astrofysiky v Cambridge, USA. „Ale ruku do ohně bych za to nedal. Rozhodně to nehodláme pojmenovat.“

Whitmire souhlasí, že je brzo na tvrzení, že tam nahoře rozhodně něco je.
„Dokud se to nenajde, nemůžeme mít stoprocentní jistotu“, říká. „Víme, že vědu zkresluje statistika“, ale dodává:“Kdybych se měl vsadit, řekl bych, že pravděpodobnost existence 10. planety je větší než 50%“

Z Á V Ě R

Dva týmy vědců našli nepřímé důkazy o existenci 10. planety Sluneční soustavy.
„Kdybych se měl vsadit, řekl bych, že pravděpodobnost existence 10. planety je větší než 50%“
Daniel Whitmire, University of Louisiana

Překlad: Agrimonrix, 13.11.2002

_diskusia

Ako to je vlastne s Nibiru?

PREVZATÉ: http://mujweb.atlas.cz/veda/dendera/

Korekcia niektorých tvrdení a teórii Z. Sitchina a iných autorov.

RNDr. Smutný Pavel v spolupráci so Z. Egrym.

Po prečítaní kníh ako Dvanásta planéta, Návrat ku Genezis,…od autora Z. Sitchina a diel iných autorov napríklad od Wiesnera, Grygara, Wojnara, Železného a ďalej na základe biblických zdrojov /Kniha Jozueho, Kniha Jóbova, Babylonského eposu Enuma Eliš, legiend, bájí a spisov Egypťanov, Sumerov, Číňanov, Mayov, národa Hopi a podobne, som vykonal astronomicko fyzikálne výpočty a úvahy.

Na základe výsledkov výpočtov a úvah som vypracoval hypotézy týkajúce sa Nibiru, čo je jedno z pomenovaní pre planétu našej slnečnej sústavy, ktorá fyzicky nebola doteraz objavená, ale mnohé skutočnosti nasvedčujú tomu že existuje.

Uskutočnil som konzultácie so Z. Egrym, ktorý je odborník na egyptskú mytológiu, astronomické a astrologické záležitosti, čo mi značne pomohlo pri  objasnení niektorých faktov. Moje hypotézy sa týkajú dráhy Nibiru v slnečnej sústave, jej hmotnosti, objemu, účinkom na Zem a ostatné planéty a mesiace.

Nibiru je planéta alebo nezapálená, prípadne zhasnutá hviezda, ktorá obieha okolo Slnka po eliptickej dráhe s veľkou excentricitou. Uhol ktorý zviera jej dráha s rovinou ekliptiky je približne 17 stupňov. Tento uhol by mal byť približne zhodný s uhlom, ktorý zviera rovina dráhy Pluta s ekliptikou. Je to napísané v Enuma Eliš, kde je Pluto premenované po strete s Nibiru na US.M I- ten kto ukazuje cestu. Uhol okolo 18 stupňov zviera aj veľká časť
rovín dráh komét s rovinou ekliptiky.

V Enuma Eliš sa ďalej píše, že Nibiru sa vracia na bojisko, čím sa mieni miesto zrážky s Tiamat- planétou, ktorá obiehala okolo Slnka po dráhe niekde medzi Jupiterom a Marsom. Po prechode cez rovinu ekliptiky /vzdialenosť 2-2,66AU od Slnka/ prechádza Nibiru po oblúkovej dráhe ponad dráhy Marsu a Zeme smerom k Venuši. Tu vo vzdialenosti okolo 30 miliónov km nad Venušou a asi 114 miliónov km od Slnka má Nibiru perihélium.

Ak sa urobí model tejto vzájomnej polohy vidieť, že Nibiru prechádza z miesta bitky /2-2,66AU od Slnka, je to aj podľa Bodeovho diagramu pre vzdialenosti planét od Slnka a aj podľa Enuma Eliš/ približne 15 miliónov km ponad dráhu Marsu a ďalej prechádza ponad obežnú dráhu Zeme asi v 20 miliónov km vzdialenosti. Od Zeme pokračuje k Venuši, kde vo vzdialenosti asi 30 miliónov km nad ňou má Nibiru perihélium. Z tohto miesta sa po druhej
polovici symetrickej dráhy vracia späť smerom k Zem (viď obrázok).

Vzdialenosť dráhy Nibiru od Jupitera je približne 50 miliónov km, od Saturnovej dráhy okolo 200 miliónov km, 400 miliónov km od dráhy Uránu. Keď X prechádza ponad orbity planét tak aj planéty vplyvom gravitačnej sily od X konajú proti pohyb a tým vzájomné vzdialenosti sa môžu zmenšiť ešte približne o tretinu. Hoci sú vzdialenosti medzi vonkajšími planétami a
Nibiru väčšie /ako medzi Nibiru a dráhami vnútorných planét/, vzájomná relatívna rýchlosť je tu podstatne nižšia, a teda aj aj vzájomný pobyt v susedstve je dlhší. Výsledkom týchto faktov je veľmi veľký vplyv Nibiru na všetky planéty v našej slnečnej sústave. Nie každý návrat Nibiru do vnútra slnečnej sústavy, obzvlášť to platí pre vonkajšie planéty, je pre planéty a
ich satelity kritický. Pre Zem je nebezpečný -spôsobujúci kataklyzmy /globálne potopy…/ pravdepodobne každý druhý, alebo tretí /dva zo šesť…/ návratov Nibiru. Len vtedy sú Zem a Nibiru dostatočne blízko dlhšiu dobu.

Fakt, že Nibiru ovplyvňuje každú planétu v našej slnečnej sústave sa  nachádza v mnohých legendách a mýtoch rôznych národov sveta. Podľa nich paralelne s kataklyzmami na Zemi bol ešte viac postihnutý Mars /totálne zničená atmosféra, stiahnutý vodný obal, zničený život na planéte/, dokonca zo Zeme nastala viditeľná zmena farby planéty. Venuša pri podobnom strete tiež výrazne zmenila farbu a dokonca na určitú dobu bola viditelná s kometickým chvostom.

Nibiru pôsobí na planéty ale nielen svojou gravitačnou silou, je tu aj gravitačná sila jeho satelitov – mesiacov, ktoré pri vhodnej vzájomnej konštelácii sa môžu priblížiť k Zemi /inej planéte/ na vzdialenosť niekoľko miliónov km. Nibiru má aj prstenec podobný prstencom Saturnu, alebo Jupitera či Uránu – podľa Enuma Eliš. Satelity Nibiru obiehajú okolo neho
vo vzdialenosti maximálne do 30 miliónov km.

Nemôže to byť viac, lebo v perihéliu by boli prevzaté gravitačnou silou Slnka. Pás a menšie satelity by sa v príliš malej vzdialenosti od Slnka vyparili.

Čo sa deje s prstencom a satelitmi Nibiru v perihéliu. Podobne ako u komét, voda a iné zamrznuté látky sa topia a odparujú a spolu s malými kúskami hmoty sú vypudzované /tlakom slnečného vetra, rýchlymi časticami, fotónmi…uvolnenými zo Slnka/ od Nibiru. Vytvárajú kometický chvost a opúšťaju gravitačnú sféru Nibiru.

Keď je priemerná kométa v svojom perihéliu, voda, plyny, častice a kúsky jej hmoty sa uvoľňujú rýchlosťou desiatok ton za sekundu. Nibiru má prstenec a z tohto prstenca a z atmosféry a satelitov sa môže uvoľňovať v perihéliu milióny krát viac hmoty ako z priemernej kométy. Keď Zem prechádza cez takýto chvost je tu dážď a meteoritický dážď. Keďže prstenec a satelity sú v prevažnej miere z vody /asi 80percent hmotnosti/, takýto dážď z vesmíru na Zemi môže byť zdrojom prírastku vody v oceánoch. Úroveň morskej hladiny sa
zdvihla po potopách vždy približne o 50 až 100 metrov. Sú vedecké dôkazy a aj podmorské terasy ktoré tomu nasvedčujú.

Čo môže spôsobiť Nibiru a jeho súpútnici, keď sú príliš blízko Zeme.

Je to zmena orbitálnej rýchlosti Zeme, jej smeru a tvaru dráhy – iná excentricita, sklon a zvlnenie dráhy.

Ako dôsledok to má zmenu dĺžky roku, zmenu polohy zemepisných pólov, magnetických pólov. V ľudskej histórii sú zaznamenané roky

S dĺžkou 260, 360, 365 dní. Zem sa nakláňa a kolíše, keď Nibiru je príliš blízko, dokonca sa môže pretočiť Zem, takže póly sa vymenia. Tam kde bol severný je južný a opačne. Slnko namiesto na východe vychádza na západe…Takéto zmeny sú zaznamenané v egyptskej histórii dva krát.

Ale nielen dĺžka roku ale aj dĺžka dňa sa zmenila pôsobením Nibiru a jeho satelitov.

Ako ovplyvňuje Nibiru vodný obal Zeme, obzvlášť oceány. Keď je Nibiru v oblasti perihélia, príliš blízko ku Zemi okolo 15 až 35 miliónov km od nej, tak pôsobí tu gravitačná sila od Nibiru a jeho satelitov približne 35 dní z jedného smeru. Slapové sily od nášho Mesiaca pôsobia len asi 5 hodín zo smeru +-45 stupňov. Keď čítame Genezis, počas potopy bol dážď trvajúci 40 dní, potom 150 dní voda prevyšovala najvyššie končiare hôr /viac ako 5000m
vysoký Ararat/. Až po 150dňoch voda začala ustupovať/.

Normálny príliv spôsobený gravitačnými-slapovými silami od Mesiaca môže byť do 20 metrov. Pre veľkosť gravitačného /slapového/ pôsobenia Nibiru na Zem vychádza:

Nibiru pôsobí zo vzdialenosti 40 až 75 krát väčšej ako Mesiac,150 krát dlhší čas /na určitú oblasť povrchu Zeme-+-45 stupňov zdanlivo na oblohe/ a vplyv je 250 krát väčší-5000 metrový príliv./Slapové sily~1/L3,kde L je vzdialenosť Nibiru od Zeme/

Pomocou týchto údajov vypočítaná hmotnosť Nibiru je približne 25 násobkom hmotnosťi Jupitera.

Prečo sú nepresné výpočty dráh od Sitchina a aj iných autorov? Všetci totiž kladú perihélium Nibiru do oblasti pásu asteroidov a malých planétok. Keby tomu tak bolo, Nibiru by mala pri najvhodnejšej konštelácii minimálnu vzdialenosť od Zeme viac ako 100mil. km, čo je skoro vzdialenosť Zem – Slnko. Sklon jej dráhy voči ekliptike by bol okolo 17 stupňov – maximálne
30 stupňov. Z takej vzdialenosti by gravitačná sila od Nibiru aj pri hmotnosti okolo 1/40 hmotnosti Slnka bola oveľa menšia ako grav. Pôsobenie Mesiaca na Zem a aj pri viac dňovom pôsobení na určitú oblasť povrchu Zeme by účinky nemohli byť také katastrofálne.

V egyptských mýtoch ale aj v historických záznamoch je zmienený aj ďalší dôležitý fakt. Hovorí sa v nich, že počas celej egyptskej histórie ( vrátane vlády bohov a polobohov) Slnko dvakrát vychádzalo na východe a dvakrát na západe. Ako to bolo možné?

Keď X bola v perihéliu tak, pôsobením svojej gravitačnej a elektromagnetickej sily pretočila Zem. Južná pologuľa sa ocitla tam kde bola severná a vice versa. Po prvom pretočení ale mohlo nasledovať druhé. Prečo? Planéta X prešla najprv z pozície pod ekliptikou po oblúku nad ňu a spôsobila prvé pretočenie. Z polohy nad ekliptikou sa ale opäť presunula pod ekliptiku a spôsobila druhé pretočenie. Toto všetko sa udialo z pohľadu zo Zeme v znamení Raka. Len znamenie Raka je v Denderskom zverokruhu presunuté z pod ekliptiky nad ňu, hoci normálne by tomu nemalo tak byť. Rak chodí aj spätne (symbol opačného chodu, pretočenia), čo tiež podporuje teóriu pretočenia. Pod znamením Raka je prekopŕcajúca sa postavička, ktorá je tiež dostatočne symbolická. Tieto skutočnosti korešpondujú s babylonskými mýtami a aj s knihou Jóba, kde podľa citácie sa planéta rozjasní v znamení
Raka.

Pri priblížení X k Zemi môže dôjsť teda k dvojitému pretočeniu Zeme, ale ak sa Zem nachádza ďalej od X pri priblížení X k Slnku, tak dochádza len k jednému pretočeniu, prípadne len k rozkývaniu Zeme…

Zaměstnanec NASA otevřeně o skrývané pravdě a planetě X

Bude následovat přepis záznamu s člověkem, který má velmi blízké kontakty s NASA a vojenským letectvem. Nemíním vás přesvědčovat o jeho důvěryhodnosti, vše můžete posoudit jedině podle toho, co říká. Něco z toho již bylo publikováno v knize Marka Hazlewooda BLINDSIDED.

Bylo zjištěno, že 10. planeta křižuje naši sluneční soustavu přibližně každých 3.600 let. Prolétává mezi Zemí a Sluncem, kde dělá elipsovitý oběh kolem Slunce, aby se zas za 3.600 let vrátila. NASA tuto planetu, která nese označení římské číslice 10 – X, objevila a rozkryla tajemství. Stalo se to 9. listopadu 1983 a své prohlášení učinil šéf vědců IRAS (Infra-Red Astronomical Satellite telescope) do 6 deníků. Oznámil, že IRAS tým objevil 5 dosud neznámých komet, několik vlasatic, čtyři nové asteroidy a „jakési záhadné, velké, kometě podobné těleso“. Ovšem ještě před tím již z kraje roku, přesně 30. ledna 1983, citovaly pod titulkem „Při hledání planety ´X´ přihořívá“ The New York Times slova astronoma Raynoldse: „Astronomové jsou si existencí planety ,X´ tak jisti, že nezbývá nic jiného, než ji pojmenovat.“ Ještě několik týdnů po zveřejnění závěrů IRASu 30. prosince stejného roku vyšel článek „Zřejmě tak velká jak Jupiter“ v deníku The Washington Post, aby pak nastalo ticho. Případ od té doby zahalilo temné mlčení a mlžení.

Co tenkrát The Washington Post vlastně napsal?

„Když badatelé (IRAS) uviděli toto záhadné nebeské těleso a vypočítali, že by mohlo být jen 80 miliard kilometrů od Země, spekulovali s myšlenkou, že by se mohlo pohybovat směrem ke Slunci.“

V odstupu šesti měsíců dvakrát pozorovaný objekt se mezitím sotva pohnul. „To nemůže být kometa, nemohla by být tak velká a pohybovala by se rychleji,“ konstatoval James Houck, radioastronom z univerzity v Cornellu, jeden ze spolupracovníků projektu IRAS. Na otázku: „Mohla by to tedy být planeta?“ odpověděl: „Je to myslitelné“ a dodal: „Mohla by to být astronomy již dlouho hledaná desátá planeta .“

Na přímý dotaz Zecharii Sitchina, zaslaný Informačnímu úřadu pasadenské JPL, přišla „zakuklená“ odpověď: „Výpovědi v tisku citovaného vědce prozrazují jeho neznalost IRASem zprostředkovaných dat. Pokud by se totiž dotyčný objekt nacházel poblíž, musel by mít velikost Neptuna. Pokud je vzdálený, jedná se o galaxii.“ Zajímavé. Tedy už ne „těleso o velikosti Jupitera“, ale jen „neexistující objekt“ o velikosti Neptuna, nebo jakýsi nově objevený unikátní druh „černé galaxie“. Tomu už se chechtají i slepice…

„Objevily tepelné senzory satelitů IRAS Sumery uctívanou planetu křížení – Nibiru?“, ptá se nakonec právem Sitchin, a se zadostiučiněním dodává:

„Je jasné, že pokud Nibiru existuje, jsou sumerské záznamy o Anunnaki pravdivé. Pokud existuje planeta ‚X´, nejsme ve slunečním systému sami. Význam této skutečnosti pro lidskou společnost a státní uspořádání, včetně zbrojního průmyslu, by byl enormní. Politikové, kteří prosadili spolupráci při výzkumu kosmu, jednali správně.“

Tolik Washington Post. Tento FAKT, že ona planeta existuje a že každých 3.600 let znovu přilétá, je ŽIVOTNĚ DŮLEŽITÝ pro každého, zejména pak křesťany, ale o tom se nyní již mlčí. Největší opona utajení se tedy možná počíná zvedat právě nyní, když se k vám dostala tato informace!

podle www.rumormillnews.com s doplněním ze stránek www.gewo.cz a archivních zdrojů připravil jm,  www.osud.cz

Prevzaté:  osud.cz

Planeta X -co dál?

Text ze zářijové aktualizace na stránce Toronto Dowsers

Mluví o tom stále více lidí. Proč se toho bojíme? Pokud věříme v mocnou spirituální sílu obecně zvanou Bůh, a vzájemně s ním sdílíme lásku, proč by nám něco takového mělo ublížit? Proč se na to nepodívat jako na možnost pozitivní změny? Nemusí jít o tragédii. Je to jen změna, nikoli zlo. Není to konec světa.

Pamatujete na tohle:

Čemu housenka říká konec světa, Pán nazývá motýlem.

Přečtěte si znovu „Iluze“ Richarda Bacha. Je tomu pravděpodobně tak proto, že lidé nenávidí změnu. Změna návyků je pro člověka to nejtěžší.

Zamyslete se nad tím. Co je na prvním místě Vašich zvyků? Přežít. Dýchat. Matka. Jíst. Otec. To jsou naše první návyky, těch se zbavujeme nejhůře.

Když jsem plánoval přesun z USA do Kanady, to vše jsem věděl. Strach mnou občas cloumal. Když jsem byl citově silný, vytvořil jsem si seznam věcí, které musím udělat. A v okamžiku, kdy se mne opět zmocnil strach, nemyslel jsem na něj, a začal jsem na těchto věcech pracovat. Změnil jsem domovskou zemi, práci, domov, přátele, mnoho zvyků a jméno. Nedopadlo to nejhůř, no ne? Není to nutně špatné, jen jiné.

Kdosi mi řekl, že je rád, že teď ví o kopulovitých domech, že je vůbec neznal. A že teď cítí zvláštní vděčnost za všechno, co na této planetě máme, že si užívá každou věc a každý moment.

Možná se k Planetě X vztahuje indiánské proroctví o Rudém Nebi. Apačský mudrc měl vizi čtyř proroctví, která předpovídala smrt a destrukci lidstva, pokud nezapojí do svého každodenního života Ducha. Dvě z proroctví se již splnila. Mluví o něm v časopise Nexus Magazinez prosince 1999 autor Tom Brown, Jr., Také indiáni Hopi jsou srovnáváni s Tibeťany pro svou znalost Země. O tom se více zmiňuje Peter Champoux .

Pokračují významné změny. Byly plíživé, přicházely zatím postupně. Ale srpnové povodně v Evropě všechny proběhy během 1 týdne a byly nejhorší v historii těchto zemí . Něco podobného se stalo i v Číně – šlo o sesuv půdy. Deště sužují Indii, Bangladéš a Nepál.

Mění se Sluneční soustava i Země. Na semináři v Denveru Mark Hazelwood přesně předpověděl, co se dá očekávat posledních 12 měsíců před průletem planety typu X kolem země v r. 2003. Vysvětlil, že Slunce funguje jako kondenzátor, a jak objekt nejdříve začne způsobovat stálé výboje Slunce (kondenzátoru), což se děje nyní, co to bude znamenat pro podnebí Země atd. Vše se stalo přesně tak, jak bylo na začátku tohoto teoretického odpočítávání v červnu 2002 řečeno. Někteří z Toronto Dowsers (doslova torontští proutkaři) začínají dělat přípravy. Více informací získáte přes e-mail px@dowsers.info. Další vývoj situace přináší stránka Planet X update.

Jako mladík si pamatuji na článek, kde se předpovídalo, že v budoucnosti budeme muset platit za vzduch a za vodu, ale že elektronika bude opravdu levná. Jsme skutečně dobrovolně ochotni stát tváří v tvář faktu, že voda začíná být dražší, než benzin? Nemyslíte, že zásadní změny je tu třeba? Jak dlouho mohou věci takto pokračovat v situaci, kdy lidé s dobrým úmyslem, zdá se, ztratili kontrolu nad hospodařením se Zemí, mezi sebou a se sebou samými? Ti, co získali kontrolu nad planetou, ji ničí. Potřebujeme opravdu pořádný otřes. Bohužel pro nás takový otřes často vede i ke zničení části toho dobrého.

Ve Spielbergově filmu Blízká setkání třetího druhu (1977) jsou hlavní hrdinové hnáni jakousi záhadnou vnitřní silou ve stejnou dobu na stejné vzdálené místo. Jejich nutkání je oddělilo od rodin a přivedlo do rodin jiných, se stejným pocitem. Je to jeden z nejlepších filmů vůbec. Podívejte se na něj znovu. Brzy se stane něco kosmického, říkají mnozí. Ať to bude přelet Planety X v květnu 2003 nebo něco jiného, dříve nebo později. Prostě NĚCO. Jen Vás žádám, abyste si to uvědomili a připravili se. Alespoň mentálně. Beze strachu. Pohleďte, co se děje. Ujasněte si, co musíte udělat. Začněte se změnami. Změňte své zvyky. Ptali jsme se psychotronicky, zda se to stane. Pravděpodobnost je silné ano. Můžeme to změnit? Silné ne. Nicméně… pokud se vyskytnou území, kde bude významný počet lidí s dostatečně vyvinutým uvědoměním, budou chráněni. Pokud čtete tyto řádky, už teď máte větší uvědomění, než většina lidí.

Co můžete udělat? Zvýšení uvědomění je pozitivně nakažlivé a výbušné. Lidé se sdružují do skupin, jako je tato, a to i takoví, kteří by to nikdy dříve do sebe nařekli. Víme teď, že naše soustředění a úsilí může změnit cokoliv ve vesmíru. Cokoliv. Protože to je úsilí, které tvoří náš vesmír….

Překlad: Agrimonrix, 1.10.2002

Planeta X – varování Marka Hazelwooda, autora knihy „Zranitelní“(Blindsided) ze stránky http://dowsers.info/toronto/sum2002.htm

Text uveřeněný na stránkách Toronto Dowsers v létě 2002

Nibiru, Planeta X (nebo dalších 32 názvů) je popisována jako planeta, resp. hnědý trpaslík, větší než Jupiter, a je součástí naší Sluneční soustavy. Její elipsovitá oběžná dráha je tak dlouhá, že míjí Zemi každých 3660 let. Její příští průlet nastane v květnu 2003. Ať se to stane kdykoli, na Zemi dojde k významným geologickým změnám.

Průlet Planety X v příštím roce by mohl být největší změnou pro planetu Zemi od postavení Noemovy Archy.

Předpokládá se, že Planeta X zkříží dráhu Země mezi 15. a 30 květnem 2003. Sopky po celé Zemi budou vybuchovat a zároveň proběhnou silná zemětřesení, dojde k masivním záplavám.

Během následujících 6 měsíců pokryje Zemi sopečný prach. Následně zahyne velká část obyvatel Země. To je zřejmě důvod, proč se po celých USA i ve zbytku světa budují podzemní úkryty. Tím, že se tato zpráva udržuje z dosahu hlavních médií, se má oddálit kolaps světové ekonomiky, akciových burz a cen nemovitostí.

Mark je obyčejná osoba, a slyšel o Planetě X před nějakou dobou. Dal se do průzkumu vědeckých zdrojů, legend, proroctví a jiných zdrojů. Všechny říkaly totéž. Změny na této Zemi v posledních 10 letech, zvláštní počasí, odchylky ve velikosti a přitažlivosti planet mohou být předzvěstí příchodu Planety X.

Mark říká, že průlet a divoká reakce planety bude trvat tak hodinu. Jiní se domnívají, že půjde o několik dní. Tím jsou myšleny hlavně větry o rychlosti 200 mil za hodinu. Může pak trvat měsíce a roky, než se planeta vzpamatuje z následků. A lidé se připravují, a to zejména na silný vítr, který je očekáván v průběhu průletu nejblíže Zemi.

Pamatujete na všechna proroctví pro rok 2012? Ve skutečnosti to má znamenat rok 2003. Objasňuje to Markova kniha. Co se dá dělat? Připravit se. Naplánovat si pobyt mimo pobřeží, a to i z dosahu jezer a řek. Zdržujte se na vyvýšených místech. Ne ve vysokých horách, ale spíše v kopcích. Nejlepší stavbou pro tuto dobu by byl kopulovitý dům. Vydrží v prudkém větru. Najděte si místo, kde se budete zdržovat při přeletu, a najděte si místo na pozdější pobyt. Zásobte se jídlem, vodou, potřebami. Toaletním papírem. Nečekejte, že budou fungovat elektrické přístroje nebo baterie. Nynější konec léta je nejlepší na nákup zlevněného tábornického vybavení. To nejdražší je dobré kupovat koncem září. Lidé z vlád se již na tuto situaci připravují po desítky let. Kontaktujte ty, kteří mají ty zkušenosti, které Vám chybí – a tím nemyslím počítačové programátory nebo finanční poradce.

Pořiďte si brýle, dejte si do pořádku chrup. Začněte méně jíst, jezte jednodušší pokrmy. Vaše tělo funguje lépe, když méně jíte. Slunečnicová semínka jsou výborná, protože když je necháte klíčit 3 dny, získáte kompletní zásobu proteinu a zásobu energie. Klíčky a mořské řasy mají nejvíce energie. Meditujte, jděte do sebe, naučte se být sami v tichu. Zvykejte si na to. Nemusí to být zlé. Ale bude to jiné.

Mark říká, že původní obyvatelé si vyhrabávali příkop, lehli si do něj, přikryli se větvemi a čekali, až vítr přejde.

Co byste dělali, kdyby jste Vy a Vaši předkové žili například v Ekvádoru, a jiné prostředí byste neznali? Náhle by Vám někdo řekl, že ode dneška za rok Vás přepraví na místo zvané Antarktida, kde mrzne, je tam bílá sněhová pokrývka a tma po 6 měsíců v roce. Patrně byste se báli o život. Protože by to byl krok do neznáma. Je jasné, že by to nebyl jen strach ze zimy. Někdo jí má dokonce rád. Máme jen potíže s adaptací, ale když chceme, dokážeme to. Nejtěžší věcí pro člověka je změnit své zvyky. Není to nutně špatné, jen jiné.

Tyto informace jsou SILNĚ potlačovány. Markova stránka je neustále hackována. Je těžké sehnat jeho knihy. Je neustále rádoby diskreditován. Observatoře prakticky nedávají velké teleskopy k dispozici, vydávají se falešné zprávy, lidé jsou manipulováni. Podívejte se na množící se zprávy o asteroidech, které prolétají kolem Země a míjejí ji – jsou to pokusy o dezinformaci.

Planetu X je těžké nyní vidět, protože je ne pozadí Slunce. Budeme víc vědět v říjnu, protože se pohne ze své současné pozice, a bude zřetelnější pro amatérské dalekohledy, časem i pro prosté oko. Očekávají se potíže na finančních trzích a ve společnosti, až si projdeme fázi odmítání a situace se stane zřejmou.

Bezpečná místa v Severní Americe? Severní Alberta, Ontario severně od Barrie. Mark (který je z Kalifornie a Floridy) říká, že Kanada bude nejbezpečnější zemí ze všech ( vnitrozemí ve výši nad 700‘ mimo dosahu vody a mimo Skalisté hory). Mark se teď stěhuje na severovýchod Arizony.

Překlad: Agrimonrix, 1.10.2002

Aktuální stav návratu NIBIRU podle Sentinela (29.9.02): 

Pravděpodobnost: 76% (a stoupá)

Čas: 9 měsíců (270 dnů)

Nynější vzdálenost: 20 miliarda mil (approx.) blízko vrcholu zrychlující otočky.

Pravděpodobné umístění: RA 04:21:14 Dec +11:54:03 (approx.)

Nynější viditelnost: extrémně omezená slunečním světlem, mezi 4:00am a východem Slunce.

Nové a patrně související stránky (česky)na mém webu:

Sluneční aktivita

Solar Cruiser

Údajná fotografie Nibiru… Více o historii spekulací kolem ruského projektu NORLOK a údajně dešifrované galerii ze sondy NORLOK se dozvíte

Zdroj: Cyber Space Orbit

Jestliže sledujete stejně jako já fotografie z družice SOHO (viz výše) jistě jste si všimli na snímcích jedné velice časté anomálie. Plazma ze slunečních erupcí u jižního slunečního pólu (na fotografiích dole) se ohýbá vpravo, jakoby dozadu.

Člověk s nickem Sentinel (jeho zprávy a úvahy jsem již v minulosti přebíral) upozorňuje na fakt, že vzhledem k nynějšímu postavení Země je aktuální dráha přibližující se Planety X zhruba 90 stupňů vpravo za Sluncem s tím že je -10 stupňů pod sluneční ekliptikou, tudíž se jedná prakticky o stejný směr kterým se ohýbá  sluneční protuberance. Viz spodní obrázek.

Otázkou samozřejmě zůstává zda zodpovídá Planeta X za tyto a další anomálie, ale tato teorie by neměla zůstat opominutá…

25.8.02

Tato zpráva kterou uveřejnila CNN (23.8.02) je více než zajímavá:

http://www.cnn.com/2002/TECH/space/08/19/pluto.warming/index.html

Astronomové provedli kompletní měření podmínek na Plutu v okamžiku když přešel přes záření vydávané hvězdou P126A.

Světlo hvězd je využíváno pro měření  hustoty, tlaku a teploty povrchu planety a jeho atmosféry.
Pluto se momentálně nachází na té části své excentrické dráhy, která ho čím dál více vzdaluje od Slunce a na planetě by měla zavládnout „kosmická zima“. Tento proces je jaksi nevyhnutelný, protože množství dopadajícího slunečního svitu se na planetě zmenší na minimum.Výsledky měření jsou ale více než zajímavé. Přestože atmosféra planety se „poslušně“ a logicky ochlazuje, povrch planety se ohřívá!

Tuto „ironii“ komentují astronomové dosti rozpačitě: „..zdá se že to co pozorujeme, je komplikovanější než jsme očekávali“.

Další přechod přes hvězdu, který umožní další pozorování, se očekává v úterý.

Nemusím snad dodávat že stejný jev, to znamená nevysvětlitelné globální oteplování, je pozorován na Zemi, Marsu, Venuši, Neptunu.. Tento proces je dáván do souvislosti s Nibiru, to ovšem oficiální věda neuznává.

Zeměkoule tloustne

ZDROJ: http://www.huttoncommentaries.com/PSResearch/PS_Precursor/possible_precursor
.htm 

Vědci už nějakou dobu vědí, že zeměkoule není dokonalá koule. Má tvar tak trochu podobný dýni, širší uprostřed a užší na pólech. A podle nejnovějších výzkumů zveřejněných v časopise Science se nyní dokonce její obvod rozšiřuje.

Překvapivá studie ukázala, že „obvod pasu“ zeměkoule se dvě desítky let scvrkával a potom se od roku 1998 začal opět rozšiřovat. Zvláštního fenoménu si vědci povšimli při studiu snímků z vesmírných observatoří za poslední čtvrtstoletí.

Zjistili, že tání polárních ledovců vyvolalo zpětný efekt v zemském plášti, kde se mezi zemskou kůrou a jádrem vytvořila tlustá vrstva téměř roztavené horniny.

Zhruba před čtyřmi lety se obvod země začal opět rozšiřovat a tato tendence trvá dodnes. Vědci tvrdí, že nic na povrchu zemském – jako je například stoupající hladina moří – nemůže vysvětlit tak zásadní změny. Namísto toho se domnívají, že by příčinou mohla být pohyblivá masa horniny na hranici mezi zemským jádrem a pláštěm.

[Tiscali/ČTK – 5. 8. 2002]

Červené vesmírné těleso Sedna zůstává záhadou