Mayský kód

Přinášíme několik ukázek nové další novinky o období transformace a roku 2012 nazvané Mayský kód od B. H. Clow:

GALAKTOCENTRICKÁ ASTRONOMIE A ASTROFYZIKA

Tato kapitola je věnována co nejlepšímu pochopení způsobu,jak ‚ se lidstvo během Galaktického podsvětí stává galaktocentrickým ‚ a proto se vrátíme k úvaze o astronomii a astrofyzice. I kdyžje tato nová kosmologie ještě radikálnější než heliocentricita,atím obtížněji akceptovatelná, dávní lidé věděli, že skutečným tajem stvím vstupu do vesmíru je proniknutí galaktickým středem.

Jak pravděpodobně víte, při pohledu do hlubokého vesmíru se díváte zpět v čase. Astronomové s moderními teleskopy;.,se dívají zpět 15 miliard let a v roce 2011 uvidí zpět 16,4 miliardy let. To znamená, že čím dál se astronomové se svými teleskopy dostávají do kosmu, tím víc zpět se dostávají v čase, snaze pochopit, co to vlastně znamená, když se astronomové ,, dívají zpátky do začátku tvoření, byla jsem touto koncepcí zmatena, i když rozumím, že jde o důsledek skutečnosti, že rychlost světla je konečná. Mayští šamani říkali, že se dívájí` zpátky na události tvoření, a pak objasnili časový průběh našeho odvíjení se až dodnes. Konkrétně řekli, že se odvíjíme s boží myslí a procházíme různými kosmickými érami v evolučním procesu cyklických narození, zkázy a opětného zrodu. Doug las Gillette ve své knize The Shaman’s Secret (Šamanovo ta jemství) říká: „Vesmír našich nejvyspělejších věd je neuvěřitelně podobný kosmu, jaký si představovali Mayové.“

Začala jsem tuto kapitolu pokusem ukázat něco málo z doslova fantastických změn, kterými lidská mysl prochází během posledních čtyř set let: Poskytuji tyto myšlenky, protože stupeň, do něhož musíme integrovat naše myšlení během Galaktického podsvětí, je opravdu ohromující. Tvoření moderních komunikačních prostředků začalo v Planetárním podsvětí, a když televize vytvořila globální nástroj lidské mysli, veřejnost byla náhle žádána, aby si představila Zemi na novém místě ve vesmíru, bubnující v temnotě vesmíru – a přesto jsme ještě nedávno byli pouhé opice!

Od padesátých let všichni hluboce přemýšlíme o své identitě a místě ve vesmíru a jsme uprostřed neuvěřitelného průlomu, který je tak mystický, že lidé brzy odhodí rozdíly, které je dělí. Například současný svět vypadá velmi odlišně, když se zabýváte podstatou Galaktického podsvětí. Větši rozvoj pravé mozkové hemisféry v tomto období způsobuje duchovní probouzení Východu, zatímco Západ ztrácí svou dominanci. Vzhledem k tomu, že Galaktické podsvětí je zdvojeno, zpočátku je tento proces charakterizován extrémní západní agresí vůči duchovnějšímu Východu. Například napadením suverénního státu (Irák) v roce 2003 Bushova administrativa pošlapala princip suverenity stanovený vestfálským mírem z roku 1648. Avšak v průběhu posledních stadií Galaktického podsvětí se západní dominance stále víc rozpadá a Východ a Západ se vyrovnávají. Agresorům podobně jako za třicetileté války dojde pára. Zmiňuji se o této regresi s přáním, abyste chvíli přemýšleli o tom, jak moc vám ve skutečnosti vadí hrubá politická scéna, když se obzory vaší mysli rozšiřují ven do Galaxie. Tak pojďme!

PŘECHOD EKLIPTIKY GALAKTICKOU ROVINOU V ROCE 1998

Opravdu velkou novinou ve světě je ta z roku 1998, kdy se o zimním slunovratu Slunce dostalo do roviny naší Galaxie! Takto vytvořená zvláštní energie se svým novým zimním světlem nám pomáhá objevit naše místo v Galaxii a my prožíváme během tohoto zážitku maximální úrovně energie z galaktického středu. Aby si nikdo nemyslel, že to je „dvoření se“ Novému věku, astronomové to nazývají protnutím poledníku bodu slunovratu s galaktickým rovníkem, což ukazuje obr. 4.4.

Vzhledem k tomu, že mluvíme o rovině Galaxie – galaktickém rovníku – je mezi astronomy určitá neshoda, pokud jde o přesné datum uskutečnění tohoto přiblížení.

Většina však souhlasí s tím, že k němu došlo uprostřed roku 1998. Podle Námořní observatoře Spojených států k přesnému protnutí obou rovin a přiblížení se galaktickému středu došlo 27. října 1998 a angličtí astronomové se shodli na tom, že to bylo v roce 1998, ale o několik měsíců dříve, 10. května.

Měli dokonce toho dne velký večírek na oslavu této události. Tomuto přiblížení jsem se už dostatečně věnovala ve svých knihách The Pleiadian Agenda, Catastrophobia a The Alchemy of Nine Dimensions. John Major Jenkins o něm rovněž hodně psal, stejně jako další vědci. Zde je pro nás důležité, že k popsanému astrofyzikálnímu přiblížení došlo v roce 1998, což bylo ověřeno některými skutečnými změnami na Zemi. V knize Alchemy jsem poznamenala, že k tomuto přiblížení dochází, když je naše sluneční soustava v perigalaktiku (v bodě na oběžné dráze kolem centra Galaxie nejblíže galaktickému středu). To znamená, že zkoumáme nejintenzivnější kontakt se silami galaktického středu v moderni době. Rok 1998 byl vrcholem této intenzity a to je obrovské potvrzení pro Callemanovo datumzahájení galaktického podsvětí přímo na začátku roku 1999. To samozřejmě znamená, že v roce 1999 se rychlost času ve srovnání s Planetárním podsvětím zdvacetinásobila, což je zjistitelné.

Změny na Zemi jsou velkou zprávou a potvrzením galaktického přiblíženi.

ZEMĚ SE V ROCE 1998 VYBOULILA

V roce 1998 během přiblížení došlo na Zemi, jak dosvědčují mnohé důkazy, k velké změně. V letech 9500 př. n. 1. až 1998 n. 1. se oblasti Země ve větších zeměpisných šířkách (vysoko nad rovníkem) vzpamatovávaly ze zatížení ledovci (nebo tektonickými formujícími účinky kataklyzmatu), které způsobilo, že se masa Země postupně přesouvala k pólům. V roce 1998 začalo gravitační pole náhle zesilovat na rovníku a slábnout na pólech a otáčení Země se mírně zpomalilo. Potom se na rovníku vytvořilo záhadné zakřivení! To byla naprosto nebývalá změna na naší planetě od doby před 11 500 lety. V roce 1995, kdy jsem se soustřeďovala na The Pleiadan Agenda, Plejád’ané hovořili o mnoha radikálních změnách během roku 1998. Mým prostřednictvím řekli, že v roce 1998 „vlny samadhi začnou radikálně měnit přírodu“. Představte si moje překvapení, když v srpnu 1998 silné bombardování nebezpečnými rentgenovými paprsky a gama paprsky ze zhroucené hvězdy zasáhlo Zemi. Po dobu deseti minut se obloha zmítala ve světle, které vypnulo řadu vědeckých přístrojů. Ještě významnější je, že jak řekli astronomové, šlo o „první pozorovanou fyzickou změnu v naší atmosféře působením jiné hvězdy než naše Slunce“. Předtím, než jsem něco věděla o Galaktickém podsvětí, vyjádřila jsem se v Alchemy of Nine Dimensions: „My, lidé, jsme v roce 1998 zažili náraz velké energie, iniciátorky nového stadia evolučního vědomí, který mohl být natolik krátký, že nemusel být zpozorován.“ Za okamžik uvidíme, jaké by mohlo nové stadium evoluce být. Období od 5. ledna 1999 do 28. října 2011 je tak významé  že 6. a 7. kapitolu věnuji Galaktickému podsvětí. Předtím uve du Galaktické období do kontextu většího celku – nového při, blížení naší sluneční soustavy středu Mléčné dráhy. Zdá se, že přiblížení z roku 1998 vytvořilo na naší planetě nové frekvenční pole, pravděpodobně magnetické, které nám umožňuje vydržet a integrovat změny Galaktického podsvětí. Například v souvislosti s bombardováním paprsky ze srpna 1998 vědci poznamenali, že podobné rentgenové kosmické výbuchy blízko Země by mohly být příčinou případů vyhynutí některých živočišných druhů na Zemi v minulosti, což také často souhlasí s rychlými stadii nové evoluce, jako je kambrické období přeď 570 miliony lety (před 567,9 milionu let podle Callemana).

Domnívám se, že v srpnu roku 1998 mohlo dojít k vyhynutí některých forem lidského vědomí, forem vědomí, které nemohou v takovém aktivovaném prostředí přežít. O jaké vyhynutí přesně jde, bude zřejmé v budoucnosti. Avšak, jak věci probíhají, čím více chápeme povahu těchto změn, tím snadnější bude jít s proudem, než mu vzdorovat. Náš druh je ovlivňován astronomickými silami, které se na této planetě nikdy dřív nevyskytovaly, a rozhodně ne tehdy, když zde byli lidé. Objem poznatků, které je nutné pro začlenění lidí do společnosti vstřebat a rozumově zvládnout, se během posledních padesáti let rozrostl do míry většině lidí nepochopitelné a reakcí na veškerou tuto změnu je obranný fundamentalismus. Chápu to a sympatizuji s problémem, ale to nezmenšuje skutečnost, jak zpátečnický a nebezpečný fundamentalismus je. Zahrnuje samozřejmě také islámský fundamentalismus. Téměř v každé americké rodině se najde sestra, bratr, rodič nebo dítě, kteří se příliš nezamýšlejí nad politikou a náboženstvím, ale přesto vědí, že nástup fundamentalismu způsobuje velkou bolest. Protože hodně píšu o této otázce a mám příležitost pozorovat, jak studenti zvládají obrovskou galaktickou Synchronizaci, chci strávit nějaký čas diskusí o věci, s níž se ted‘ musíme smířit – o černé díře ve středu Galaxie Mléčné dráhy. Tato díra je dokonale temná a my se musíme spřátelit s touto temnotou, aby nespolkla všechno, co je na Zemi. Fundamentalisté se temnoty bojí, proto vytvářejí velké stíny, které ohrožují veškerý život, neboť jejich velký stín je uctívání války. Myšlenka, že když člověk má pravdu, má právo pro ni zabíjet, je v samotných základech fundamentalismu. Tato víra není pravdou, je to ústup zpátky od evoluční perspektivy, a jak můžete vidět na obr. 4.5, tato forma lidské adaptace nyní končí.

ČERNÉ DÍRY A SINGULARITY

Černá díra se tvoří, když velká hvězda zažije rychlý gravitační kolaps, zhroutí se do sebe a je vsáta do trychtýře, který vytvaruje zakřivení prostoročasu. Dochází přitom ke stlačení hmoty do nepředstavitelné hustoty. Přesto, protože hmota je energie, se z bývalé hvězdy stává singularita – bod nulové velikostí a pak se tato hmota objevuje v „odlišném vesmíru“, který lze pokládat za nový vesmír, něco, co zesnulý Itzhak Bentov, který byl skvělým vědcem zkoumajícím fyziku a vědomí, považoval za „bílou díru“. Tuto koncepci ukazuje obr. 4.6, s  rokem 2012 uvedeným v bodě singularity, což je jedna možná představa o tom, kam budeme vbrzku směřovat.

Na obr. 4.6 je pro singularitu uveden letopočet 2012 místo 2011, protože rok 2012 je doba, kdy je zrychlení zemského času dokončeno, a během něj dojde ke zrychlení v Mléčné dráze. Bentov poznamenává, že souběžně s tím, jak se pohybujeme ve vesmíru, pohybujeme se rovněž po časové ose, která přesně odpovídá časové vlně v mayském kalendáři. Náš časoprostor expanduje (myslím si, že s faktorem zrychlení 20 x 20) a největší míry expanze dosahuje v bodě, kde hmota obrací směr.

Vnější okraj černé díry se nazývá „horizont událostí“. Je to hranice, za níž již světlo nemůže z černé díry unikat. Jakmile ji jakákoli hmota překročí, je vtažena do díry Kdybyste se mohli ohlédnout poté, co jste byli vtaženi dovnitř, viděli byste před očima záblesky budoucí historie vesmíru. Jakmile byste se dostali do černé díry, nemohli byste nikomu venku sdělovat, co vidíte. Tento divoký popis černé díry vědci sestavili na základě poznatků moderní fyziky a kosmologie, ale připouštějí, že je jejich ‚~ vlastní popis vyvádí z míry. Jak by se každý z nás asi mohl cítit v černé dítě, opravdu záleží na tom, jací jsme, protože každý z nás je  individualita. Když se přibližujete k singularitě (odkud pak vyjdete v jiném vesmíru), cítíte se roztrháni atom po atomu. V singularitě se hroutí  všechno, co jste se kdy dozvěděli o hmotě a vesmíru. Když projdete, probudíte se, jako byste se znovu narodili jako dospělí – a jste v novém světě, v bílé díře.

Ilastrace vám pomůže představit si, co se děje s každým, kdo by zajel při jízdě na skateboardu příliš daleko a náhodou spadl do černé díry.Ráda pozoruji děti v pytlových kalhotách padajících jim z boků, jak se projíždějí na skateboardu nebo snowboardu. Myslím si, že se učí o černých dírách! Mně jako dospělé osobě Galaktické podsvětí připadá, jako bych jela na skateboardu. Problém je, že kdybych se objevila se svými šedinami na skateboardu, držel by mě první policista, na kterého bych narazila. A co vy? L

Všimněte si, že proces, který jsme právě popsali, obsahuje časovou distorzi. Myslim si, že Callemanův model zachycuje podstatu časové distorze, protože všech devět úrovní se vyvíjí současně a jsou naskládány jedna na druhé. Živočichové měli; pravděpodobně před 820 000 miliony lety problémy se zvládáním zrychlení Buněčného podsvětí! Ale faktory první minuty v devíti dimenzích vědomí, jak to je u mého modelu o devíti dimenzích prostoru, je možné si představit, což uděláme později. Mezitím se dozvíme více o černých dírách.

V knize The Pleiadian Agendu Plejád’ané říkají, že černá díra ve středu naší Galaxie je zdrojem času na vertikální ose devíti dimenzí, linii, která spojuje všech devět dimenzí. Řekli, že černá díra je točící se gravitační jádro, které se projevuje v časových vlnách tvořících události na Zemi. Sdělili, že když nás začala černá díra skutečně aktivovat (v roce 1999), byli jsme nuceni projít hlubokým traumatem a jít těsně za mentalitu přežití, a právě proto je Galaktické podsvětí tak intenzívní. Další možným způsobem výkladu je teze, že se během Galaktického podsvětí děje něco, co umožňuje, aby lidé cítili časovou dynamiku černých děr. V roce 1998 fyzikové tvrdili, že gravitace může být jednou ze čtyř základních sil, protože se ředí šířením přes neviditelné dimenze. To naznačuje, že gravitace může být silou spojující neviditelné dimenze, které mohou způsobit zrychlení času, a že gravitace je spojujícím článkem k těmto neviditelným dimenzím. Představte si černou díru jako otáčející se gravitační jádro vytvářející časové vlny, které šíří události skrz neviditelné dimenze.

zdoj:osud.cz
Čas se zrychluje a dává nám nové chápání vesmíru. Na základě výzkumu Carla Johana Callemana a myšlenek jiných vědců zabývajících se mayským kalendářem Barbara Hand Clow zkoumá 16,4 liliardy let evoluce, aby rozluštila modely tvoření na Zemi – mysl světa. Tyto velké modely vyvrcholí v roce 2011 a poté během roku 2012 nás budou inspirovat výrazné astrologické vlivy, abychom dosáhli jednoty a osvícení. Mayský kód ukazuje, jak časové cykly kalendáře odpovídají důležitým obdobím v evolučních databankách Země a Mléčné dráhy. Tato stadia evoluce se sbíhají v konečném stadiu kalendáře, období let 1999 až 2011. Válka a oddanost teritoriu, zacházení se zdroji a oddělení od přírody jsou součásti každodenních událostí, které musíme během těchto pár krátkých let zpracovat: důkaz zužující se spirály času, který prožíváme, když se čas zrychluje.

Barbara Hand Clow tvrdí, že naše osobní léčení je nejdůležitějším faktorem při naší přípravě na uskutečnění tohoto významného skoku ve vývoji lidstva – o němž nyní hovoříme jako o probuzení Mysli světa.

Převzato: http://earth.tym.sk/