(4)

Kapitola čtvrtá

DŮSLEDKY A DOPAD LIDSKÉHO DUCHOVNÍHO ÚPADKU

NA VÝVOJ ČLOVĚČENSTVA JAKO CELKU

Aby se správně chápaly a pojímaly všechny důsledky a dopady lidského duchovního úpadku na vývoj člověčenstva jako celku, je nutné nejprve stanovit a určit pravou povahu a principy původního a ryzího člověčenstva. Je důležité si uvědomit, že stvoření člověčenstva jako celku nastalo, proběhlo a stalo se z Nejvyššího. Protože cokoli, co nastává, probíhá a stává se z Nejvyššího, obsahuje a obnáší v sobě všechny Jeho/Její kategorie, principy, atributy a jejich odvozeniny, je tedy člověčenstvo jako celek, čili v kombinaci, odrazem, obrazem a podobou Nejvyššího. V tomto smyslu se tedy člověčenstvo jako celek jeví před Nejvyšším jako JEDNA sentientní entita – relativní pouze kAbsolutní sentientní entitě, kterou je Nejvyšší.

Člověčenstvo jako jedna vědomě uvědomělá entita je výsledkem a důsledkem nejzazšího tvořivého úsilí Nejvyššího, jehož účelem je, aby se do člověčenstva vložily všechny principy, atributy, kategorie a jejich odvozeniny, které jsou v Nejvyšším obsaženy v absolutním smyslu. Toto vložení ustanovuje základnu pro sdílení a oplácení Absolutní lásky a Absolutní moudrosti Nejvyššího ve všech úrovních, dimenzích a krocích a stupních všech jsoucen a bytí od nejniternějších až po zevní. Tento tvořivý počin se nakonec projevuje v konkrétní, vnímatelné a fixní podobě v přírodním kroku s jeho stupni, kam bylo lidstvo situováno a kde se udržuje jako nádoba tohoto vložení.

Z těchto krátkých předběžných úvah plynou následující:

1.  PRINCIPY PŮVODNÍHO, RYZÍHO A PRAVÉHO ČLOVĚČENSTVA:

(1) Přirozenost pravého člověčenstva má svůj původ pouze v Absolutní přirozenosti svého Stvořitele. Jelikož Nejvyšší, kdož jest Stvořitelem člověčenstva, jest Absolutní sentientní entitou, která ustanovuje Absolutní duchovnost, jak byla definována před tím, pravou přirozeností člověčenstva byla tedy úplná čivost – relativní pouze k Absolutnosti Nejvyššího – která ustanovuje samotnou jeho duchovnost. Proto je možné usuzovat, že člověčenstvo jako celek bylo a je od nejniternějšího až po nejzevnější svého jsoucna a bytí zcela, úplně a naprosto duchovním stavem a duchovním procesem. Na této duchovnosti závisí sám jeho život. Čím větší stupeň duchovnosti člověčenstva, tím více se přibližuje k Nejvyššímu. Čím více se přibližuje k Nejvyššímu, tím více se člověčenstvo stává pravým a ryzím. Čím nižší stupeň jeho přiblížení, tím nižší stupeň jeho pravosti.

(2) Duchovní stav a duchovní proces původního člověčenstva určuje jeho funkci a působení. Veškeré funkce a působení člověčenstva slouží v nejzazším smyslu v souhrnu a jednotlivě k udržování, zachování, podpoře a vytváření základny neustálého duchovního pokroku všech svých jednotlivých členů a jeho samotného obecně.

(3) Ryzí a pravé člověčenstvo bylo nejzazším odrazem neustálého Absolutního tvůrčího úsilí Nejvyššího. V tomto odrazu se projevily všechny úrovně, kroky a stupně každého tvůrčího kroku v neustálé progresi. Pravé člověčenstvo bylo tehdy jevištěm, na němž se odehrály tyto kroky ve Stvoření ve své konkrétní pevné formě. Protože veškeré takové kroky tvůrčího úsilí pocházely z Absolutní lásky a Moudrosti Nejvyššího, byty všechny absolutně pozitivní povahy. Ryzí a pravé člověčenstvo bylo tudíž základem a základnou, na nichž se uskutečnila a aktualizovala ve svém konkrétním projevu pouze pozitivní nastávání, probíhání a stávání se z Nejvyššího.

(4) Ryzí a pravé člověčenstvo bylo nejzazším odrazem a konkrétním projevem všech duchovních zákonů a principů, na nichž je založeno, jimiž je ovládáno a udržováno veškeré uspořádání v jsoucnu a bytí. Takové člověčenstvo bylo souhrnem a celosti těchto zákonů, které mu umožňovaly být funkčním a tvořivým celkem. V člověčenstvu mají všechny duchovní zákony a principy formu, kterou vstupují do aktuálních dějů svých důsledků a následků.

(5) Ryzí a pravé člověčenstvo bylo základnou a základem, na kterých se všechny předešlé souvztažné faktory předcházejících, následných a simultánních kroků a stupňů postupně stávaly plností svého vlastního jsoucna a bytí. Takové člověčenstvo bylo pravou konkrétní reakcí všech duchovních dějů, které se odehrávají od nejniternějšího následně až po nejzevnější přírodního kroku s jeho stupni. Udržovalo duchovní proudění transformujíc je do utváření jedinečné duchovnosti, jíž se ve zkušenosti prožívala lidská duchovnost ve svých nekonečných variacích a projevech.

(6) Duševnost pravého a ryzího člověčenstva obsahovala všechny kategorie, principy, atributy a odvozeniny duchovního stavu a procesu, relativní jen k Absolutnímu stavu a Procesu Nejvyššího. V této duševnosti je Nejvyšší jako ve Svém vlastním.

(7) Duch pravého a ryzího člověčenstva byl přijímačem a centrem, ve kterém sídlil Absolutní Duch Nejvyššího a z něhož On/Ona působil ve veškerých funkcích člověčenstva od nejniternějších až po nejzevnější úrovně a stupně. Z něho pocházejí veškeré hodnoty a systémy, dle nichž lidstvo funguje a jimiž je udržováno ve svém jsoucnu a bytí. Všechny hodnoty a systémy člověčenstva byly zaměřeny k většímu duchovnímu uvědomění a lepší reflexi neustálého Absolutního tvůrčího úsilí Nejvyššího.

Tyto hodnoty a systémy odvozovaly svůj původ z Absolutní lásky a Absolutní moudrosti Nejvyššího, a tudíž odrážely a nesly všechny atributy a odvozeniny této Lásky a Moudrosti. Lze říci, že pravé lidstvo bylo tělem, ve kterém měl svůj pravý domov duch ryzí lásky a ryzí moudrosti z Absolutní lásky a Absolutní moudrosti Nejvyššího. Taková pozice a funkce ustavovala pravý smysl a obsah všech hodnot a systémů člověčenstva.

(8) Pravá přirozenost ryzího člověčenstva byla dynamická. To znamená, že veškeré jeho hodnoty a systémy byly vnímány jako neustále se měnící, pozměňující, pohyblivé, ohebné, přizpůsobující se a uzpůsobující se dle nových duchovních vlivů, které lidem přinášely stále vyšší, lepší a přesahující chápání a fungování ve prospěch všech a všeho ve Stvoření. Jednou z funkcí člověčenstva bylo zajistit, aby se duchovní proudění neustále nového tvůrčího úsilí nikdy nepřerušilo tím, že se lidské hodnoty a systémy obrátí do statického rozpoložení, které by zadusilo jakýkoli duchovní pokrok. Ryzí a pravé člověčenstvo neslouží pevně stanoveným hodnotám a systémům, ale veškeré systémy a hodnoty slouží a přizpůsobují se člověčenstvu a jeho neustále se měnícím potřebám.

(9) Kolektivní vědomí pravého a ryzího člověčenstva bylo vyvažujícím principem, kterým bylo možno pravdivě manifestovat jednotu, jedinost a harmonii jedině při diverzifikaci individuálních odchylek a při nekonečné variaci jedinečných zkušeností všech lidí. Jednou z hlavních funkcí člověčenstva byla tedy nejzazší ochrana a ostraha lidské individuální svobody a nezávislosti a vytváření náležitých duchovních, duševních a fyzických prostředí pro vlastní tvůrčí úsilí, svobodu volby, neustálý růst, seberealizaci a sebeaktualizaci.

Člověčenstvo bylo schopno vytvářet neustálé příležitosti pro všechny, aby byli tím, čím jsou ve své esenci a substanci při plném přijímání, respektování a uznávání odlišnosti a jedinečnosti každého jednotlivce. Pravá duchovní přirozenost člověčenstva byla vybudována na této odlišnosti a jedinečnosti. To bylo jeho skutečnou duší. Konformita, početnost, uniformita, masovost a jiné podobné výrazy byly u původního člověčenstva neznámými faktory.

(10) V ryzím a pravém člověčenstvu se všechny události, dění a činy hodnotily, posuzovaly a soudily korespondujícími faktory jejich duchovních příčin a jejich duchovního původu. ZÁKON SOUVZTAŽNOSTÍ byl tedy základnou a základem, z nichž se budovaly a odvozovaly všechny ostatní principy, směrnice, pravidla a zákony.

Tento zákon předpokládá Absolutní stav a Absolutní proces se všemi absolutními kategoriemi, principy a odvozeninami, které jsou ve své podstatě absolutně duchovními. Jejich absolutní působení má za výsledek nekonečný počet a nekonečnou variaci nastávání, probíhání a stávání se mnoha následných kroků, dimenzí a jejich simultárních stupňů, kde se projevují ve specifičnosti své vlastní přirozenosti na každé relevantní úrovni, kroku, dimenzi a stupni.

Jakýkoliv ryzí duchovní princip a jeho esence a substance v Nejvyšším má ve všech následných úrovních a krocích zvláštní projev a prezentaci v souladu s účelem a charakterem, s jakým byl tento zvláštní stupeň či krok vybudován. Tento stupeň či krok byl ovšem zbudován z těchto ryzích principů a byl manifestací duchovního zákona, dle něhož Absolutno udržuje sebe samo nekonečnou variací a nekonečným počtem jsoucen a bytí, která jsou relativní k Absolutnímu jsoucnu a Bytí. To určuje nekonečné zvláštnosti, jimiž a skrze něž se projevuje a je přítomen jakýkoli ryzí, esenciální a substanciální duchovní princip.

Tudíž lze jakékoli zvláštní události, dění, akce či nastávání pochopit jedině z jejich ryzího, esenciálního a substanciálního Původce. Jakýkoli jiný zdroj jejich výkladu by měl za výsledek zkreslení faktů a vytvoření následných nesprávných závěrů. Taková situace by se neslučovala s pravou a ryzí přirozeností člověčenstva.

(11) Tato struktura pravého a ryzího člověčenstva byla založena na principech stvoření jakékoli čijící entity.Sestává z nejniternějšího, zprostředkujícího a nejzevnějšího stupně. Nejniternější stupeň člověčenstva byl jeho duchem, zprostředkující stupeň jeho duší a nejzevnější stupeň jeho tělem. ŽIVOT jakéhokoli člověčenstva je určen kvalitou jeho DUCHA, úrovní jeho duchovní pozice v přiblížení k Nejvyššímu a mírou totožnosti s Nejvyšším. To pak určuje kvalitu duševnosti člověčenstva, jeho stabilitu, neměnnost a vyrovnanost i preciznost jeho schopnosti transformovat duchovní principy do své projevené duševnosti. Taková transformace vede k vytvoření vnější struktury člověčenstva, jak je reprezentována jeho nejzevnějším čili přírodním stupněm.

V takové struktuře tedy vše nastává, probíhá a stává se následně z nejniternější úrovně, dokud se to nezaktualizuje a nezrealizuje transformací skrze zprostředkující stupeň do konkrétní reprezentace, jíž se ustanovují způsoby působení, reagování a chování člověčenstva.

Jelikož je vnitřní stupeň složen z duchovních principů, má vše ostatní ve struktuře člověčenstva duchovní souvztažnost a je možné tomu rozumět pouze vzhledem k pojmu duchovnosti.

Pravé člověčenstvo je tedy ztělesněnou inkarnací samé duchovnosti, ve které je Nejvyšší jako ve Svém vlastním.

(12) Přítomnost Nejvyššího v duchovní struktuře ryzího a pravého člověčenstva byla zdrojem a pramenem jeho života a dávala mu účel a cíle jeho jsoucna a bytí. Jedním z cílů a účelů takového člověčenstva bylo uzpůsobit souhrnný počet všech jednotlivých zkušeností a projevů celku aktivit všech lidí, ze kterých sestává člověčenstvo. Tyto zkušenosti a tato vyjádření ustanovují pravou formu jíž a skrze níž se projevuje Absolutní přítomnost Nejvyššího v každém jednotlivci zvlášť a v člověčenstvu obecně.

Zároveň člověčenstvo vytvořilo jedinečnou konglomeraci sjednocení celistvosti, která mu dává přímý přístup k oplácení a sdílení všeho toho, co má se vším ostatním v nejzazším smyslu s Nejvyšším. To pak umožňuje každému zachovat individualitu vlastní zkušenosti a vyjádření a zároveň mu to umožňuje, aby měl skrze tuto konglomeraci zkušenost a vyjadřování někoho jiného, aniž by se musel vzdát své vlastní individuality a stát se někým jiným. Pravé a ryzí člověčenstvo slouží tomuto účelu.

(13) Motivující faktory fungování pravého a ryzího lidství byly v rukách Nejvyššího nástrojem a prostředkem pro přenos dokonalejší a větší míry Absolutní lásky a Absolutní moudrosti, než která by byla možná jednotlivými jedinci a jejich prostřednictvím. Celkový součet těchto přenosů všemi individui, ze kterých se skládá člověčenstvo, se tak více přibližoval k Absolutnímu přijetí takové lásky a moudrosti Nejvyššího. Kvůli této důležité funkci člověčenstva byl každý a kdokoliv schopen zakoušet a sdílet – skrze tuto celkovou sumu reprezentovanou člověčenstvem – větší míru Absolutní lásky a Absolutní moudrosti Nejvyššího, než kdyby byl omezen jen na své vlastní schopnosti a možnosti vlastního přenášení.

Touto schopností se každý stává více a více sám sebou kvůli většímu přijímání a přenášení lásky a moudrosti od Nejvyššího. Čím více a více se kdo stává sám sebou, tím více si je vědom přítomnosti Nejvyššího. Čím více si kdo uvědomuje přítomnost Nejvyššího, tím více má života a žije z této přirozenosti.

(14) Funkce ryzího a pravého člověčenstva byla vždy určena užitečností služby, jakou poskytovalo svým individuím. Cílem byl vždy optimální blahobyt každého jeho příslušníka. V tomto člověčenstvu byla vždy dokonalá souvislost mezi blahobytem každého jeho člena a jeho celkovým blahobytem. Jakékoli přehlížení blahobytu jednotlivce by vedlo ke ztrátě užitečnosti člověčenstva. Pravý užitek se poskytoval jen s ohledem na každého, a ne na abstraktní mnohost, v níž je jednotlivce přehlížen a obětován abstraktnímu.

(15) Jakékoli vnější instituce a ustanovení pravého a ryzího člověčenstva byly jen pro udržování příjemného a funkčního prostředí, ve kterém každý nalézal nástroje a prostředky pro své vlastní duchovní, duševní, citové, intelektuální, sexuální a fyzické vyjádření dle svých vlastních jedinečných potřeb. Takové instituce a taková ustanovení skutečně lidem sloužily. Užitečnost jejich existence byla vždy určena tím, jak poskytovaly blahobyt pro každého.

(16) Pravé a ryzí člověčenstvo je v rukách Nejvyššího nástrojem a prostředkem pro dosažení většího stupně celkového univerzálního poznání a pro jeho zvláštní použití, které by se mohlo uskutečnit v každém jednotlivci. Každý jednotlivec tedy měl prostřednictvím této zvláštní funkce člověčenstva přístup ke kumulativnímu součtu všech dostupných poznatků všech jedinců, z nichž se člověčenstvo skládá. Všem byla poskytnuta příležitost pro nerušenou tvůrčí snahu, stálý růst a zdokonalování všech hodnot a systémů, které byly k dispozici pro celkové fungování člověčenstva. Člověčenstvo se tedy stalo nevyčerpatelným zdrojem poznání pro každého, kdo má touhu je použít pro svůj vlastní pokrok, zlepšení a růst. Čím lepším se kdo stal, tím se stal více znalým, a tím se stalo lepším a více užitečnějším veškeré lidstvo. Tato vzájemná interakce vytvářela větší vnímání Absolutní přítomnosti Nejvyššího. To vedlo k většímu duchovnímu uvědomění a štěstí každého jednotlivce.

(17) Sebeuvědomění pravého a ryzího člověčenstva bylo vždy určeno a založeno přijetím faktu, že není samoúčelné ani není jeho jediným cílem. Jeho účelem bylo znásobení všeho, co nastává, probíhá a stává se z Nejvyššího, aby tak bylo vše neustále k dispozici každému jednotlivci v mnohem větší míře a větším rozsahu, než v jakém by to mohl sám vnímat nebo mít. Takové znásobení se stává základnou a základem duchovního pokroku každé jednotlivé osoby. Bez tohoto zmnožení by se zdroje, které má kdo k dispozici, mohly vyčerpat kvůli jeho relativnímu rozpoložení. To by vedlo k duchovní a všeobecné duševní stagnaci a nakonec ke smrti. Protože v kumulativním součtu všeho jako v celku reprezentovaném člověčenstvem sídlí Absolutnost Nejvyššího, kvůli tomuto znásobení člověčenstvem a s jeho pomocí se nemůže nikomu stát, že by mu došly příležitosti k růstu, tvořivosti a produktivitě, které udržují život. Toto je tedy pravým účelem a cílem fungování člověčenstva.

(18) Pravé a ryzí člověčenstvo v plnosti své funkce je – jako jednota, jedinost a harmonie projevení se nekonečného počtu a nekonečných variací veškerých zkušeností a vyjádření všech jeho členů – příkladem působení Absolutní Božské prozřetelnosti Nejvyššího, kdož jest Absolutním jedním. Tudíž byl každý náležitý vztah založen na základě poměru dvou jednotlivců. Mnohost byla znásobením Absolutního jednoho. Proto nebylo člověčenstvo samo o sobě účelem a cílem stvoření, neboť by se na takové bázi nemohl založit žádný vztah k Nejvyššímu. Každý má s někým vztah na základě svobodné volby. Duchovní i jiné výdobytky a vymoženosti člověčenstva jako celku by se nemohly dostat k samotnému jednotlivci, pokud tento jednotlivec nepřispěje ze svého vlastního svobodného rozhodnutí k celku výdobytku člověčenstva. Jenom jednotlivci soudí a jsou souzeni. Člověčenstvo samo nemůže soudit a být souzeno. Bylo souzeno a soudilo jen kvůli jednotlivcům a těmi jednotlivci, ze kterých se skládá, za účelem a z důvodů, které byly uvedeny výše.

2.  VZNIK PSEUDOČLOVĚČENSTVA

To bylo tedy ryzím a pravým smyslem utvoření člověčenstva, než PSEUDOTVŮRCI započali lidský duchovní úpadek.Takové bylo uspořádání původního člověčenstva na planetě Zemi až do doby obratu, kdy započal postupný úpadek duchovnosti.

Jakmile se uskutečnilo POPŘENÍ základních principů duchovnosti, které jsou za veškerým Stvořením, celkový smysl, funkce a účel člověčenstva jako celku SE ZMĚNILY. Postupná ztráta potřeby uznávat fakt, že vše se odvozuje z duchovních principů Nejvyššího, vede k úplně odchylnému vývoji a působení člověčenstva jako celku.

Je zřejmé, že jestliže se přehlíží, znehodnocuje či pojímá jako výsledek náhodného fungování hmoty duchovní zdroj, základna a báze, ze kterých je vybudován pravý smysl života, neshledává se ve fungování a působení takového člověčenstva nic původního a ryzího a všechny produkty a výsledky takových funkcí a působení jsou zcela protikladné k tomu, čím je a bylo pravé člověčenstvo.

Tudíž po tom, kdy pseudotvůrci uspěli v nastolení podvodného napálení, počali nové pseudočlověčenstvo s vývojovými pravidly, směrnicemi, zákony a principy, které by mohly úplně a zcela překroutit, zkazit a nakonec i zničit jakoukoli pravou a ryzí funkci a smysl, kvůli nimž je člověčenstvo v jsoucnu a bytí.

Pro pseudotvůrce bylo nutné soustavně se snažit prokázat, že člověčenstvo by mohlo být a fungovat bez jakékoli duchovnosti, nebo se zkreslenou a znehodnocenou duchovností. Jakékoli člověčenstvo, které zavrhuje pravý anebo odmítá svůj duchovní původ, účel a funkci, postrádá sám smysl pravého člověčenstva. Ztrácí tedy základ a oprávnění k tomu, aby bylo a nazývalo se člověčenstvem.

Z tohoto důvodu – jakmile se v duchovním vývoji člověčenstva nebraly v úvahu duchovní principy – nemohlo se již pokládat za člověčenstvo, ale pouze za úchylku, zkreslení a deformaci pravého člověčenstva. Takové člověčenstvo se v praxi stalo PSEUDOČLOVĚČENSTVEM.

V tomto smyslu je omylem nazývat současné existující lidstvo na planetě Zemi „člověčenstvem“. Na místo toho je ho třeba OD chvíle podvodu s jeskynním člověkem nazývat pseudočlověčenstvem.

PSEUDOTVŮRČÍ SNAHA pseudotvůrců se vždy odvozovala od ukradených principů pravého tvůrčího počínáníNejvyššího. Jelikož pseudotvůrci sami ze sebe nemohou vytvořit nic nového, musí napodobovat pravé tvůrčí počinyNejvyššího. Protože bylo ale nemožné vytvořit cokoliv pozitivního z negativního a zlého záměru, cokoli se za tím účelem napodobilo, mohlo být pouze úchylkou, zkažením, deformací a překroucením původního a ryzího zdroje.

Aby se odpovědělo na původně položenou otázku, bylo dovoleno vstoupit do existence – jako výsledku Velkého plánu – překroucenému, úchylnému, zkaženému a zdeformovanému člověčenství, které se může nazývat pseudočlověčenstvem.

V pseudočlověčenství jsou tedy všechny původní principy, pravidla, zákony, cíle a účely bytí potlačeny, ovládnuty, podrobeny represím či obráceny v opačné – negativní. Cokoliv se tedy v takových pseudopodmínkách vytvoří, JE bez ohledu na skutečnost, že to obsahuje zrnka pravdy, a bez ohledu na to, že se to jeví jako dobré a pozitivní, zcela a úplně založeno na nesprávných principech a vybudováno na špatných důvodech a se špatnými účely, a proto to nemá v nejzazším smyslu žádnou platnost.

Je řečeno, že v pseudostvoření jsou obsažena zrnka pravdy. Tomu je nutno rozumět v následujícím smyslu:

Protože je jakékoliv pseudostvoření napodobením ukradených ryzích tvůrčích principů Nejvyššího, musí obsahovat původní ideje, ze kterých se toto napodobování odehrává. Tyto původní ideje tvoří zrnka pravdy, která obsahuje kvůli tomuto napodobení jakákoli taková situace.

Negativní stav sám o sobě nemůže být a existovat bez svého pozitivního protějšku. Avšak POZITIVNÍ STAV JE SKUTEČNOSTÍ V SOBĚ A O SOBĚ A JEHO EXISTENCE JE TEDY NEZÁVISLÁ NA STAVU NEGATIVNÍM. Ve skutečnosti, že existence a bytí negativního stavu se všemi jeho funkcemi zcela a úplně závisí na pozitivním, a tedy se stává neustálým znovupotvrzováním pozitivního, spočívá toto samotné zrnko pravdy, které je čistě duchovním faktem.

Jak už bylo před tím řečeno, jsou tato zrnka pravdy nevyhnutelně obsažena ve všem kvůli právě uvedenému principu, který je základním zákonem Absolutní prozřetelnosti Nejvyššího. Nejvyšší jej neustále využívá k tomu, aby přiváděl pseudočlověčenstvo do pravé a ryzí podoby, z níž odvozuje svůj původ – do pravého a ryzího člověčenstva.

Povaha Absolutní prozřetelnosti Nejvyššího je taková, že může použít a využívá vše negativní, aby to nakonec sloužilo dobrému účelu ve prospěch člověčenstva. Toto je zákon Absolutní lásky a Absolutní moudrosti Nejvyššího.

3. VÝVOJ PSEUDOČLOVĚČENSTVA

Jakmile se tedy ustanoví PSEUDOČLOVĚČENSTVO, funguje, působí a vyvíjí se dle PSEUDOPRINCIPŮ odmítání všeho pravého, původního a skutečně duchovního.

To pak vede k následujícím důsledkům a dopadům na jeho celkový vývoj:

(1) Pravá duchovní struktura přirozenosti člověčenstva je buď zavržena, či potlačena a uzavřena tak, že je jen malý, či není vůbec žádný přístup k jeho nejniternějšímu stupni, který tvoří jeho ducha. Takže duch takového pseudočlověčenstva se zcela vytratí, nebo projde zvrácenou přeměnou v pseudoducha, který napájí veškerou duši i tělesnost pseudočlověčenstva falešnými principy, opačnými k pravým duchovním principům.Pojem Nejvyššího je tímto pseudoduchem vypuzen nebo nahrazen nesprávnou představou něčeho či někoho temného, nevýrazného a vzdáleného, co či kdo nemůže v sobě mít nic zachytitelného či nemá žádný konkrétní souvztažný význam. To nakonec vede k vytvoření ateismu, materialismu, panteismu a k množství neduchovních náboženství.

Taková situace nutně vyžaduje uzavření přímého přístupu do nejniternějšího stupně, takže nemůže být využíván jako zdroj pro vytváření více a větších neustále devastujících situací, okolností a událostí, což by mohlo vést k úplnému zničení a smrti všech členů pseudočlověčenstva.

Je třeba si zapamatovat, že nejniternější duchovní stupeň obsahuje OHROMNÉ ZNALOSTI veškerých souvztažností, z nichž se může vytvořit jakákoli myslitelná situace, anebo je ji možno z nich vyčíst a převrátit, jestliže toto úsilí není vedeno s dobrým úmyslem. Naštěstí je negativnímu či zlému úmyslu vlastní, že se od nejniternějšího stupně jako neexistujícího či nedůležitého odvrací nebo na něj nebere zřetel. Jak se však příslušníci pseudočlověčenstva stávají ve svém snažení více „zmoudřelými“ a pseudoznalými, mají v určitém okamžiku svého počínání sklon nalézt cestu zpět do nejniternějšího duchovního stupně za účelem dosažení takového poznání. Jelikož se to ale činí s krajně negativním záměrem, nezíská se z toho nic ryzího a pravého, ale jen projekce vlastních očekávání, která jsou PŘEKROUCENÍM pravé skutečnosti.

Je vlastní povaze nejniternějšího duchovního stupně, že může být otevřen a přístupný jen kvůli dobrému záměru.

DOBRÝ ÚMYSL JE KLÍČEM K PRAVÉ DUCHOVNOSTI.

Jak se takový klíč získá či vytvoří, ZÁVISÍ NA URČENÍ DOBRÉHO ZÁMĚRU.

Dobrý záměr se v tomto případě může definovat jako touha, přání a vůle poznávat, aby jeden byl lepší lidskou bytostí; aby byl více duchovní a více uznával a přijímal skutečnost, že veškeré Stvoření nastává, probíhá a stává se z Nejvyššího a Jeho/Jejích Absolutních principů; a aby sloužil, sdílel a oplácel všemu Stvoření, takže se může zajistit všeobecné dobro a všeobecný prospěch – aby tedy byl veden Nejvyšším.

Takový záměr postupně opětovně otvírá nejniternější duchovní stupeň v rozsahu potřeb, které kdo v procesu svého duchovního pokroku má. Toto pravidlo se dá ovšem použít i na člověčenstvo jako celek, neboť se před Nejvyšším jeví jako jedna sentientní bytost.

Takový sklon není ale v pseudočlověčenství myslitelný, protože nebylo založeno na pozitivních a ryzích duchovních principech, ale na jejich zkažení. Tudíž jsou v konečném smyslu v této pseudospolečnosti přístupné JEN negativní sklony.

Jakýkoli NEGATIVNÍ ZÁMĚR již samou svou podstatou UZAVÍRÁ dveře a přístup k nejniternějšímu duchovnímu stupni.

Protože si ale pseudotvůrci uvědomují důležitost a nevyhnutelnost přežití tohoto stupně, napodobují ho utvořením a produkováním ideje ústředně situované moci a vlády, u níž se předpokládá, že vytváří vše a je za vše odpovědná. Aby však tato idea nemohla přivádět příslušníky pseudočlověčenstva k poznání a přijetí Nejvyššího, bylo do lidské mysli vloženo množství různých často sobě odporujících přístupů; definic, výkladů a chápání, aby se ZABRÁNILO v nalezení skutečné pravdy. Tato situace vede k zatemnění a nedorozumění ve vztahu k ideji pravé duchovnosti a pravého účelu a fungování člověčenstva.

(2) Jelikož všechny duchovní hodnoty je možno poznat a pojmout pouze z nitra, tj. z nejniternějšího duchovního stupně, uzavřením či znetvořením tohoto stupně začne existovat odlišný soubor hodnot oponujících duchovnosti. Jakmile se nejniternější stupeň uzavře, nikdo se již neobrací dovnitř čili do „uvnitř“, kde se nacházejí ryzí principy života a kde se nalézají jeho významy a účely, ale namísto toho se obrací navenek k „vnějšímu“, kde NEMOHOU začínat žádné skutečné hodnoty a kde ani nelze takovým hodnotám náležitě porozumět. Nejzevnější čili vnější stupeň se tak stává zdrojem a účelem života členů pseudospolečnosti. Protože ale není v tomto stupni myslitelný žádný skutečný život, postuluje se v něm a z něho život umělý – v trvání časově omezený. Časná povaha takového pseudoživota vede k závislosti a lpění na jeho umělých PSEUDOHODNOTÁCH, kterými se členové pseudočlověčenstva stávají POSEDLÍ.

Takže všechny hodnoty života jsou umístěny v tom, co je odvozeno z vnějšího čili přírodního stupně – do hmotných, pozemských, světských, fyzických a tělesných věcí, statků a rozkoší, které samy o sobě mají malou nebo nemají žádnou duchovní hodnotu.

Protože takové hodnoty ale nejsou nepomíjivé a trvající, JE ÚČELEM VLASTNIT JICH VÍCE A VÍCE. To vede k iluzi jejich věčného trvání. Potřeba být lepší společností, lepším člověčenstvem či lepší lidskou bytostí je zaměněna potřebou mít více a lepších hmotných statků, více a lepších fyzických tělesných rozkoší a všech jiných požitků. VŠE JE TEDY HODNOCENO POČTEM A MNOŽSTVÍM TĚCHTO STATKŮ A ROZKOŠÍ V ŽIVOTĚ. (A to už se mnozí dnešní pozemšťané poznávají – pozn. zpracovatele.)

Tato situace nakonec vede ke lpění na tom, aby se tento život prodléval na Zemi, jelikož „jedincovo srdce je tam, kde jsou jeho hmotné statky“. Jakékoli jiné možnosti existence jiných životních hodnot se úzkostlivě vyhýbá, tato možnost se shledává vágní a nejasnou, nedostupnou a nakonec se ZCELA ODMÍTNE. Pouze v neustálém schraňování materiálních statků a hmotného fyzického a tělesného blahobytu a uspokojení lze spatřovat NESMRTELNOST.

Každý tedy touží zanechat na Zemi SVÉ JMÉNO skrze své hmotné, fyzické a tělesné počínání a požitky, aby se zachovala ILUZE jeho hmotné a fyzické nesmrtelnosti.

(3) Pseudoduchovní obsah pseudočlověčenstva je nasměrován k zevnějšnostem a tyto zevnějšnosti udržuje jako jedinou a možnou realitu. Zevnějšnosti nahrazují niternosti, ve kterých je Nejvyšší. Proto se pojetí Boha buď zcela nebere na zřetel, nebo je položeno na roveň s vnějšími hodnotami. Bůh je v této souvislosti pouze následkem či důsledkem zevnějšností, ale není jejich Tvůrcem. Takový Bůh je ovšem PSEUDOBŮH, jenž je uctíván a ceněn materiálními neduchovními prostředky a jejich prostřednictvím. Ve své pravé podstatě a formě je to uctívání hmoty a přírody a všech hmotných pomíjivých odvozenin. Takže

PSEUDOŽIVOT PSEUDOČLOVĚČENSTVA JE VE SVÉ ESENCI A SUBSTANCI MRTVOU PSEUDODUCHOVNOSTÍ.

(4) Jelikož jsou všechny hodnoty takového pseudočlověčenstva přesunuty z niterností do zevnějšností, vnitřní subjektivní obsah lidského života je podceňován a nepovažuje se za tak důležitý, jako je vnější pozice, role a maska, dle níž se hodnotí každý jednotlivec.

Duchovní blahobyt jednotlivce NENÍ již déle účelem takového pseudočlověčenstva. Namísto toho se pseudočlověčenstvo stává samo sobě účelem a je zaměřené na cíl svého vlastního udržování a zachování bez ohledu na kohokoli či cokoli jiného. Individuum je tedy obětováno abstraktnímu nejasnému „celku“, který sám o sobě nemá žádný účel a žádnou realitu. Individuum se již nepovažuje za celek sám o sobě a společnost za celkový součet mnoha celků, ale namísto toho se jednotlivec považuje za nahraditelnou a obětovatelnou část toho celku, který sám o sobě a v sobě nemá žádnou hodnotu.

TO NAKONEC VEDE K ÚPLNÉMU PŘEHLÍŽENÍ A NERESPEKTOVÁNÍ INDIVIDUÁLNÍHO ŽIVOTA.

(5) V pseudoduchovním pojetí pseudočlověčenstva neexistuje žádná idea pravé jednoty, jednosti a harmonie jednotlivých celků. Popření pravých duchovních principů, které zakládají tuto jednotu, jednost a harmonii jako odraz věčné přítomnosti Nejvyššího, vede POUZE k zevnímu potvrzení těchto principů. Jelikož je ale jejich projevení se ve skutečnosti a v konkrétním životě člověčenstva možné jen skrze vnitřní přijetí jejich existence, jsou obráceny v opak.

NAMÍSTO JEDNOTY JE VÝSLEDKEM ÚPLNÉ ROZDĚLENÍ A ROZLOŽENÍ;

NAMÍSTO JEDNOSTI JE VÝSLEDKEM FRAKCIONALIZACE A DEZINTEGRACE;

A NAMÍSTO HARMONIE JE VÝSLEDKEM NESOULAD.

Takové pseudoprincipy nevyhnutelně vedou k rozvoji pseudočlověčenstva, které je neslučitelně rozděleno do mnoha ras, národů, stran, politických systémů a mnoha náboženství, z nichž každé je v neustálém protikladu k tomu druhému. Jejich zdánlivé sjednocení se může udržovat jen silou, tresty, vyhrůžkami, podplácením či úplatkářstvím.

Jednotící princip lze nalézt pouze v přijetí pravých duchovních principů. Protože je ale účelem tohoto pseudočlověčenstva prokázání možnosti existence neduchovního pseudočlověčenství, není žádná taková jednota ani pozorovatelná, ani možná, ani proveditelná a je sotva kdy žádoucí. Tudíž jsou tyto rozštěpy, rozdělení, frakce, manipulace a jiné negativní reakce nutnými důsledky a výsledky uspořádání pseudočlověčenstva.

(6) V pseudoduchovní struktuře pseudočlověčenstva, která předpokládá nutnost existence mnoha ras, národů, skupin, stran, politických systémů, vlád, států a náboženství, je vrozeným důsledkem rozvoj zvláštních ustanovení, institucí a úřadů, které slouží zachování a udržování jejich vlastního uspořádání. Vše a každý, kdo není v souladu s nařízeními takových ustanovení a institucí, se vyloučí a obětuje. Ustanovení a instituce se stávají samoúčelnými a sebeudržujícími, pohlcujíce jakoukoli potřebu pro uznání hodnoty a důstojnosti jednotlivce. V takovém uspořádání NESLOUŽÍ ustanovení a instituce žádnému jednotlivci, ale každý jednotlivec je zvlášť utvořenými okolnostmi DONUCEN, aby sloužil těmto institucím a ustanovením a aby se jimi institucionalizoval a aby jim byl oddán. (Jako LOUTKA – pozn. zpracovatele.)

PŘÍSLUŠNÍKŮM PSEUDOČLOVĚČENSTVA JE V MYSL PEČLIVĚ VŠTĚPOVÁNA IDEA, ŽE BEZ TÉTO STRUKTURY NEMOHOU PŘEŽÍT.

Aby se prokázala pravdivost této ideje, je ustanoven, udržován a zachováván ŽIVOTNÍ STYL s VYLOUČENÍM všeho, co by mohlo jeho účastníky vést k víře, že jejich přežití je možné mimo tento životní styl.

To vede ke strnulému udržování, zachovávání a podporování struktury, dokud se nestane všemocnou autoritou, která nahrazuje jakékoli individuální duchovní potřeby. Tak se sama o sobě stává konformita, uniformita a příchylnost k jednomu životnímu stylu žádoucím pravidlem a sebenapájejícím se systémem nahrazování. Taková struktura se stává PSEUDOBOHEM, který je uctíván s devotním fanatismem, dogmatismem a slepotou.

(7) Jelikož je struktura pseudočlověčenstva vybudována na hodnotách PROTIKLADNÝCH pravé duchovnosti, jsou všechny jeho principy PSEUDOPRINCIPY, které odvozují svůj původ z nenávisti, agrese, bláznovství, sebelásky a sebevýlučnosti této struktury. Tak se nevyhnutelně staly veškeré dějiny tohoto pseudočlověčenstva DĚJINAMI KRVAVÝCH VÁLEK, AGRESÍ, KONKVIST a všech ostatních bláznivých a ničivých událostí, které jsou přirozenými následky nedostatku pravé duchovnosti.

Bláznivost této situace je zesílena a zvětšena skutečností, že NEJVĚTŠÍ HRDINOVÉ tohoto pseudočlověčenstva JSOU TI, KDO NEJVÍCE ZABÍJELI, DOBÝVALI, NIČILI A VEDLI NEJVÍCE VÁLEK pro slávu svého národa a svoji vlastní. Stávají se příklady a idoly, s jakými se má ztotožňovat a jaké se mají následovat.

(8) Intolerance, arogance, hrubost, agresivita, pocit vlastní výjimečnosti a všechny ostatní negativní projevy, které doprovázejí život pseudočlověčenstva, vytvářejí velmi neobvyklou a jedinečnou pozici planety Země a jejích obyvatel v Galaktické a Všeuniverzální rodině. Na Zemi se pohlíží jako na NEMOCNOU, RAKOVINNOU A NENORMÁLNÍ BUŇKU, která je neustálým ohrožením blahobytu celého Stvoření. Je tolerována jen kvůli poučení z takového příkladu a ten je dovoleno zobrazit v ODPOVĚDI NA TU PŮVODNÍ OTÁZKU.

Proto se Země a její obyvatelé starostlivě hlídají a omezují, aby se – jako důsledky neduchovního a pseudoduchovního zaměření této planety – nemohly šířit jed, zamoření a nákaza jejich neduhů. Tato planeta je takříkajíc po mnoho milionů let v KARANTÉNĚ a bude v ní, dokud se nezíská plné poučení a dokud se zde neustanoví znovu původní duchovní smysl a funkce člověčenstva. Kdyby taková snaha z nějakých či jiných důvodů selhala, bylo by nutné chirurgické ODSTRANĚNÍ této rakovinné buňky a její obrácení v popel poté, co se splní účel tohoto rozpoložení. Toto je pouze vzdálená možnost či jedna z možností volby, které jsou k dispozici k tomu, aby se zastavilo šíření této smrtelné nákazy. V současnosti je všeobecnou snahou zarazit další šíření tohoto rozpoložení a zahájit léčbu a návrat k původnímu a ryzímu duchovnímu stavu a procesu.

(9) Pseudostruktura pseudočlověčenstva projevující se ve svých početných rasách, národech, politických systémech, odděleních, skupinách, stranách a pseudonáboženstvích vyžaduje rozvoj něčeho přesvědčivého a velkolepého, aby to navždy udržovalo, podporovalo i umožňovalo pokračování a setrvávání jí odpovídajícího členění. K tomu je nutno, aby tomuto účelu sloužil rozvoj tradic a zvyků. Takové tradice a zvyky v rámci nejrůznějších systémů vedou k nahromadění určitých stylů, pravidel a nařízení i zvyků, které vytvářejí jednotlivé kultury. Každá kultura se pak stává nástrojem a zbraní, kterými se vynucuje, aby se všechny tradice a konvence ctily, uctívaly a neustále udržovaly bez toho, že by se připustilo něco nového či něco mimo toho, co se nachází ve vlastní kultuře. Od té chvíle se VŠE vyvozuje a buduje z pravidel těchto zvyků a tradic, čímž se posiluji kulturní návyky a rozdíly, což dusí, zkresluje, kazí, likviduje a odvrhuje cokoli vskutku duchovního.

Pravá duchovnost ve své dynamické povaze vyžaduje neustálý duchovní pokrok, pohyb a změnu. Jestliže se duchovnost pro člověčenstvo blokuje a zadržuje, vede to k rozvoji pseudoduchovnosti a je vytvořeno pseudočlověčenstvo z principů opačných k pravé duchovnosti: Stagnace, nepohyblivosti, úpadku, zvyků, tradic a uctívání kultur, které uctívají vše staré a dusí vše nové.

Naštěstí je však přirozeným kurzem jakéhokoli Stvoření věčný pokrokový rozvoj duchovního obsahu. Pseudočlověčenstvo nabralo nepřirozený kurz, který se musí neustále vnucovat, aby zachovávalo svůj status quo. Kvůli tomuto přirozenému směřování ve vždy strnule tradiční a navyklé kultuře poskytuje Absolutní Božská prozřetelnost Nejvyššího příležitosti k prolomení stagnujícího nahromadění a něco nového se stává přístupným k přijetí, aby znovu zahájilo proces pokroku.

Kvůli přijatým zvykům a tradicím lidských kultur však cokoliv, co z nich vyplývá nebo co se z nich vybuduje, vyplývá a buduje se z nesprávných a zkreslených předpokladů, neboť všechny tradice a zvyky jsou samou svou povahou zastaralé a blokují jakýkoli duchovní pokrok.

Proto nikdo nemůže nikdy dojít k žádným rozumným závěrům o pravém smyslu života a duchovnosti, když zakládá své závěry na tradicích a zvycích jakékoli kultury.

Je velkým duchovním omylem věřit, že pravé pochopení a vysvětlení těchto hodnot je možné pouze v rámci těchto kultur a jejich tradic a zvyků. Ve skutečnosti je pravdou pravý opak: Aby se dospělo k jakýmkoli rozumným závěrům o životě, duchovnosti, vesmíru a Nejvyšším, je třeba zcela, úplně a absolutně nebrat ohled na všechny a jakékoli zvyky a tradice. Je nutné si pamatovat, že tradice a zvyky byly vytvořeny pseudotvůrci, aby blokovaly a dusily skutečnou pravdu, která je vždy dynamická. Tedy: Jedině když se přesáhnou všechny tradice a zvyky všech těchto kultur, může vyvstat a být pojímán pravý význam života a duchovnosti.

(10) Struktura pseudočlověčenstva je budována v zásadě na DVOU PSEUDOPRINCIPECH:

(A) První pseudoprincip tvrdí, že VE STVOŘENÍ NENÍ NIC DUCHOVNÍHO. Stvoření a život jsou výsledkem pouhé náhody BEZ toho, že by jakákoliv zvláštní „vnitřní“ či „vnější“ nezávislá síla způsobovala jejich vznik.

(B) Druhý pseudoprincip, který protiřečí prvnímu, VYTVÁŘÍ PSEUDODUCHOVNOST; připouští a uznává existencí zvláštní síly, která má dopad na život a na vytváření všeho Stvoření a života, ale popisuje ji, vykládá a chápe záměrně zkresleně a přikládá ji nepravé osobě či nepravým osobám.

Oba pseudoprincipy vytvořili PSEUDOTVŮRCI V PEKLECH a vštípili je pseudočlověčenství, aby ODVEDLI jeho příslušníky od pravé duchovnosti.

Ve své podstatě a formě plní oba pseudoprincipy stejný cíl: Jeden popírá jakéhokoli Stvořitele, druhý ustanovuje pseudostvořitele či více pseudostvořitelů, kteří nejsou pravým Stvořitelem. Uznávání a uctívání pseudostvořitele (jednoho) či pseudostvořitelů (několik), kteří jsou relativní ke Stvoření a nemají Absolutní tvořivou moc, je jak neduchovní, tak i odmítnutím existence jakéhokoli Stvořitele vůbec. Cokoli je stvořené a relativní, neobsahuje v sobě žádnou duchovnost. Duchovnost se do toho může vštípit jedině uznáním této relativity stvořeného k Absolutnímu Nejvyššímu a z Něho/Ní.

Uctíváním NEPRAVÉ bytosti či vyznáváním překroucené duchovnosti se nikdo nestává duchovním.

Proto jsou všechna existující pojetí, všechny názory, systémy víry či náboženské doktríny bez jakéhokoli vyloučení čehokoli ve své podstatě a formě vpravdě materialistické a neobsahují v sobě žádnou duchovnost.

Protože jsou všechny náboženské doktríny vybudovány na překroucené duchovnosti tradic a zvyků, všechny obsahují zrnka pravdy kvůli skutečnosti, že překrucují původní pravé duchovní ideje.

Je možno překroutit jen to, co je samo o sobě pravé a ryzí. Pokroucení překrouceného není žádným pokroucením, ale potvrzením tohoto pokroucení.

Aby se získala tato zrnka pravdy, obsažená v těchto deformacích, musí se nejdříve odstranit všechny deformace. Tehdy a jedině tehdy vyjdou zrnka pravdy na povrch a využijí se pro vybudování a rozvoj a pravého duchovního náboženstvípravého a ryzího člověčenství. Tato kniha je zatím posledním krokem v pořadí a nemůže vysvětlit vše.

(11) Uspořádání pseudočlověčenstva projevující se v početných odděleních, rasách, národech, politických systémech, stranách, skupinách a v množství neduchovních náboženství a systémy víry ROZVÍJÍ VROZENÝ SKLON veškerých uvedených oddělení PROHLAŠOVAT se jako NADŘAZENÉ všemu a každému jinému. Jedině tím, co o sobě prohlašují, a tím, za co se považují, se mohou tato oddělení udržovat.

Kvůli tomuto přístupu zuří mezi nimi od počátku pseudočlověčenstva neustálá BITVA o panování, vládu, výlučnost a zvláštní privilegované postavení.

Tato situace přímo souvztaží s uspořádáním, které existuje v peklech. Byla vložena do pseudočlověčenstva na planetě Zemi, aby se zničila pravá duchovnost, která NEOBSAHUJE ANI ZMÍNKU o nadřazenosti, podřízenosti, výlučnosti či zvláštním výsadním rozpoložení.

Cokoli je dobré, je dobré, a protože je to dobré, je to správné, a tudíž pravdivé. Toto je pravdou. Vše dobré je z lásky, vše pravdivé je z moudrosti a veškerá moudrost je z lásky a pravdy.

Ty obě se zároveň odvozují z Absolutní lásky a Absolutní moudrosti Nejvyššího. Proto se žádná z nich nemůže nadřazovat či podřizovat jiné, neboť jsou obě zároveň ze stejného Absolutního zdroje.

Jelikož je ale pseudočlověčenstvo vybudováno na protikladech a zkresleních ryzích duchovních principů, musí neustále vytvářet podřízené stavy, které bojují za nadřazenost a výlučnou pozici až do stádia zotročení, znásilnění, potlačení, utiskování, pronásledování a likvidace všeho, co mu neslouží a co neuznává jeho PSEUDONADŘAZENOST.

(12) Účelem a cílem vytvoření pseudočlověčenstva je ZNIČENÍ a ELIMINACE jakéhokoli pravého člověčenstva,aby se nemohlo uskutečnit přidání Absolutních duchovních principů Nejvyššího. Takže je každý člen pseudočlověčenstva nucen buď spoléhat na vlastní vnitřní zdroje (které nejsou rozmnoženy celkovým souhrnným součtem pozitivních zkušeností a výrazových forem všech příslušníků), či se musí přizpůsobit a přilnout pouze k těmto deformacím a nepravdám, které jsou za tímto účelem neustále produkovány s pomocí tradic a zvyků jakékoli dané kultury anebo pseudonáboženství. V první situaci se jedinec stává izolovaným a vyvrženým. Ve druhém případě jsou jeho vnitřní zdroje potlačeny omezenými a vnucenými tradičními a obvyklými výklady všech událostí a dějů.

(13) Uspořádání pseudočlověčenstva, které je vybudováno na protikladných principech ke skutečnému člověčenstvu, vyžaduje, aby všichni jeho členové byli závislí na této struktuře a aby je omezovala. Rozvoj pravého člověčenstva je budován na svobodě a nezávislosti jeho jednotlivých členů. Pseudočlověčenstvo se na druhé straně může rozvíjet jen s omezeními, tabu, zákazy, nátlaky, potlačováním a nedostatkem svobody a nezávislosti. Přirozený, a tedy řádný rozvoj života jednotlivce je možný pouze na základě svobody a nezávislosti, jelikož toto je imanentním zákonem pravé duchovnosti. Jakékoli potlačení a ochuzení tohoto rozvoje vede k rozvoji rozsáhlých pocitů viny, strachu a obav, čehož výsledkem je masivní neuróza a psychóza.

Pseudočlověčenstvo svým vytvářením všemožných druhů zákazů, tabu, omezení atd. ochuzuje své členy o jejich základní, esenciální a substanciální potřebu vlastního rozvoje. Taková potřeba není v souladu s destruktivním účelem a cílem pseudočlověčenstva. Proto jsou VLOŽENY do duše lidí POCITY VINY, aby jakékoli odchýlení od pravidel stanovených pseudočlověčenstvem AKTIVOVALO tuto vštípenou vinu, což vede ke strachu, obavám a potřebě potrestání.

Takže jsou všechny pseudoprincipy pseudočlověčenstva založeny na nenormálnosti a bláznivosti zvrácených duchovních pojetí.

(14) Jak bylo před tím uvedeno, původním účelem náležejícím k založení pseudočlověčenstva byl důkaz, že pravé duchovní principy jsou pro fungování jakékoli společnosti nejen zastaralé, ale i nepotřebné a nedostatečně inteligentní. Tento účel vede k úplnému oddělení pseudočlověčenstva od přímého uvědomění, přístupu a přímé komunikace vzhledem k ostatním dimenzím a ostatním duchovním světům a jejich obyvatelům.

PSEUDOTVŮRCI se obzvláště vynasnažili, aby ZNIČILI jakékoli MOSTY spojující lidstvo a každého jedince s duchovním světem a jeho obyvateli.

Jedním přístupem bylo vložit – obzvláště přírodovědcům a materialistickým filosofům – ideje, že není žádný duchovní svět a že život a vše ostatní se omezuje na funkci a proces hmoty a jejich prvků. Tak došlo k popření jakéhokoli jiného stavu a procesu než toho, který se nalézá v přírodním čili hmotném stupni Stvoření.

Jiným přístupem ke zničení mostů bylo stvoření všech typů pseudonáboženství, která v zásadě vyznávají a přijímají existenci duchovního světa a věčného života, ale zabraňují jakémukoli přímému styku a komunikování s jakýmikoli duchy pod pohrůžkou VĚČNÉHO ZATRACENÍ V PEKLECH.

Ten i onen způsob ve své podstatě vede k pochybnostem o existenci takových světů a vnitřně působí na lidi, aby je popírali nebo považovali za něco nedůležitého, nejasného a nepotřebného k tomu, aby se nad tím uvažovalo a zabývalo se tím. Tento přístup odnímá uvědomění si toho, že být neustále v přímém kontaktu a přímé komunikaci s duchovním světem je pro duchovní blahobyt člověčenstva a jeho členů životně závažné, protože tento svět je nejniternějším stupněm, a tedy samým životem přírodního světa. V přírodním světě se konkretizují a projevují všechny korespondenční faktory duchovního stavu událostí. Popřením tohoto faktu pseudočlověčenstvo postupně plní svůj účel – vymýtit a zlikvidovat u svých členů představu pravé či jakékoli duchovnosti.

(15) Dalším krokem ve vývoji pseudočlověčenstva bylo – jako výsledek zničení mostů do duchovního světa – znásilnění, zvrácení a přehlížení ZÁKONA SOUVZTAŽNOSTÍ, na němž je postaveno veškeré Stvoření a udržováno v řádu a v intra-inter-komunikaci. Tento zákon stanoví, že či

všechny příčiny a principy počínají v nejniternějším stupni Stvoření, kterým je PRVNÍ neboli NEJNITERNĚJŠÍ stupeň se svou sférou – nastávající, probíhající a stávající se BEZPROSTŘEDNĚ z Nejvyššího.

Z tohoto stupně a skrze souvztažné faktory všech ryzích idejí, aktivit a emanací, které jsou započaty v tomto centru, to jest z Nejvyššího, nastávají, probíhají a stávají se všechny následné a simultánní kroky a stupně Stvoření. Tedy jakákoli idea či snaha, která nastává, probíhá a stává se v duchovním nejniternějším kroku a jeho stupních, se projevuje po všech úrovních, krocích a stupních až do nejzevnějšího následného kroku přírodního světa a jeho úrovně a stupně.Takové ideje a počiny se jeví ve formě, tvaru a obsahu, které jsou v souladu s povahou každého následného a souběžného kroku, úrovně a stupně, dokud se nestanou zcela KONKRÉTNÍMI a FIXNÍMI v přírodním stupni ve formě jeho prvků nebo v konkrétním chování a jednání lidských bytostí.

Zničením těchto mostů se pseudočlověčenstvo oddělilo od přenášení těchto korespondenčních faktorů ve správném a náležitém sledu. Správný a náležitý sled je podstatný pro přežití zdravého člověčenstva, protože mu neustále přináší nové a svěží tvůrčí ideje k realizaci a manifestaci. Jakmile se tento sled jakkoli oddělí, pozmění či deformuje, podpůrný systém života člověčenstva je udušen, což vede nakonec k zániku pravého života.

Pseudotvůrci pseudočlověčenstva si byli vždy vědomi této situace a důležitosti neustálého toku souvztažných faktorů z nejniternějších stupňů pro přežití člověčenstva. Aby si zajistili, že jejich plán kvůli tomuto přerušení neselže, vytvořili, jak již bylo uvedeno, pseudoniterný duchovní stupeň duchovního světa ve formě pekel, kde jsou všechny ryzí souvztažnosti zaobaleny, zvráceny, překrouceny a přeneseny v této nové formě pseudočlověčenství, aby se tak zachoval pseudoživot souvztažností.

Je třeba si pamatovat, že takto zkažené a překroucené souvztažnosti obsahují zrnka pravdy, což umožňuje udržování a podporu života za všech okolností. Jak již bylo uvedeno, je možné zkazit a deformovat jen to, co je skutečné a má pravý život ze sebe a v sobě. Nic jiného nelze zkazit a deformovat. Takto je například dobro obráceno ve zlo a pravda v lež. Protože zlo a nepravda mohou ale žít a udržovat se pouze existencí dobra a pravdy, jakékoli vložení zla a nepravdy do pseudočlověčenstva a jeho systému podporuje pseudoživot z důvodu, že musí být přítomna idea dobra a pravdy, aby se UVĚDOMILA povaha zla a nepravdy. Takže se láska ke zlu a nepravdě stává samotným životem pseudočlověčenstva. Principem zde je LÁSKA, a ta je náležitým a pravým duchovním principem. Z lásky vzniká život a je jí udržován a podporován. Pravý život je v milování Nejvyššího. Tudíž cokoli kdo miluje, stává se jeho životem. Když někdo nemiluje Nejvyššího, musí milovat někoho nebo něco jiného, aby přežil. Toto je souvztažný činitel Stvoření, jelikož láska je jedním z Absolutních principů Nejvyššího a souvztaží s životem a jeho atributy a odvozeninami. Takže je nutné něco či někoho milovat, aby se bylo a žilo.

Pseudotvůrci užili tohoto zákona souvztažností, aby vytvořili stav a proces – který je opakem pravého principu lásky a pravdy – pekla, kde se produkují neustále zla a nepravdy za účelem náhrady lásky k dobru a pravdě, tedy k Nejvyššímu, láskou ke zlu a nepravdám, tedy k SOBĚ. Taková láska je pak vpravena do pseudočlověčenstva a je schopna udržovat a podporovat jeho přežití. Tyto deformace a perverze neustále působí vedle všech korespondenčních faktorů duchovního světa.

(16) PŘERUŠENÍ, DEFORMACE a ZKÁZA pravého duchovního sledu z nejniternějšího duchovního stupně a ZNIČENÍ mostů do duchovního světa spolu s PŘEHLÍŽENÍM zákona souvztažností vede k ROZVOJI PSEUDOČLOVĚČENSTVA, které nakonec POPÍRÁ existenci či platnost jakýchkoli duchovních zákonů, které zřejmě nahrazují všechny a jakékoli přírodní zákony a zákony fungování hmoty. Takže fyzické zákony a zákony hmoty pozorované a popsané přírodními nástroji se považují za základnu a základ vysvětlení jakéhokoli jevu. Tyto jevy se stávají vysvětlujícími samy sebe. Takové vysvětlení všech jevů vede k nesprávným a mylným závěrům o nich a dostává všechny členy pseudočlověčenstva do rozpoložení neustálé ILUZE o skutečnosti. Takže co je reálné, je považováno za iluze a iluze se považuje za realitu.

Jakmile se přestane s výkladem jakéhokoli jevu na základě duchovních principů, pravá esence a substance takového jevu se zcela přehlíží a ztrácí, a takové jevy se popisují a chápou v pojmech, které nemají vůbec žádný skutečný vztah k jejich podstatě.

Proto je život pseudočlověčenstva založen na velkolepé iluzi a deformaci pravé skutečnosti, takže se nemůže nazývat pravým životem, ale pouze iluzí čili pseudoživotem.

(17) Přehlížení, nebo popírání a deformování pravého významu duchovnosti a jejího života, který je ve vnitřním nejniternějším stupni, vede k rozvoji neustálého zdůrazňování zevních svazků a vnějších vymožeností veškerých systémů pseudočlověčenstva. Popíráním niterných duchovních principů ve svých systémech zvrátilo pseudočlověčenstvo všechny systémy v pseudosystémy. V takových pseudosystémech je vrozenou potřebou zakládat jakýkoli vztah pouze na vnějších požadavcích, zvycích a tradicích bez toho, že by se to jakkoli skutečně dotýkalo nitra.

Skutečný pravý vztah lze vytvořit pouze ze SRDCE, to jest z nejniternějšího stupně. Vnější svazky a vztahy nemohou vytvořit, udržovat a podporovat žádné vztahy trvalé, neboť postrádají niterný život. Skutečný život jakéhokoli takového vztahu může vzniknout pouze v duchovních niterných činitelích. Popírání či přehlížení těchto činitelů likviduje skutečný život a to vede v těchto vztazích k povrchnosti, přechodnosti a vystřízlivění. Proto nemají jakékoli hodnoty, svazky a vztahy pseudočlověčenstva žádný hlubší význam, ani nemohou sloužit jako skutečná základna pro sdílení, vzájemnost a vytváření jakýchkoli nových tvořivých idejí. Když se sdílejí a oplácejí jen povrchní, povrchové zevnějšnosti bez toho, že by v tom bylo zahrnuto cokoli jiného, nesdílí se a neoplácí ve skutečnosti nic. V takovém případě nemohou v pseudočlověčenství existovat ŽÁDNÉ SKUTEČNÉ SVAZKY a VZTAHY.

(18) Jak bylo před tím sděleno, ustanovili pseudotvůrci v duchovním světě zvláštní pseudoduchovní stav a proces, zvaný PEKLO, za účelem konečné likvidace veškeré duchovnosti a Nejvyššího. Jedním z prostředků této likvidace je soustavná reverze všech existujících principů tak, že se původní cíl a účel stává pouze prostředkem a původní prostředky k provedení cílů a účelů, se stanou cílem a účelem samy o sobě. V takovém uspořádání je VŠE UMÍSTĚNO VZHŮRU NOHAMA.

Taková je struktura pseudočlověčenstva vytvořená pseudotvůrci z jejich pseudoduchovního stavu a procesu. Vše, co nemá samo o sobě a v sobě žádný smysl, účel, cíl a žádnou hodnotu, je považováno za nejzazší výdobytek pseudočlověčenstva a obráceně: Pravý smysl, účel a cíl a skutečné hodnoty jsou znetvořeny, zneužity, užity nesprávně, úplně se popírají či oživují se jen jako prostředky k cílům, které nejsou cíli vůbec.

Klasickým příkladem toho je přehlížení věčného duchovního života, který je účelem, cílem a hodnotou sám o sobě, dávající pravý smysl lidskému životu; namísto toho se vše nachází v hmotných, pozemských, světských, časných přechodných a povrchních věcech, které samy o sobě nemají žádnou hodnotu či žádný smysl. Takové hodnoty a bezvýznamné věci se tedy samy o sobě stávají účelem a cílem namísto toho, aby by staly prostředky dosažení většího duchovního uvědomění.

(19) Jelikož je pravá povaha pseudočlověčenstva SEBESTŘEDNÁ a SOBECKÁ bez jakéhokoli ohledu na cokoli jiného, MUSÍ VŠE EXISTUJÍCÍ SLOUŽIT TÉTO SEBESTŘEDNÉ A SOBECKÉ POVAZE. To nakonec vede k rozvoji úplného přehlížení čehokoli a kohokoli existujícího. Neuvažuje se o rozvoji chápání účelu, cíle a funkce čehokoli existujícího, neslouží-li to nakonec sobeckým a na sebe soustředěným potřebám pseudočlověčenstva. Přírodní prostředí příslušníků pseudočlověčenstva a jeho zdroje se proto považují za něco cizího a nepřátelského a nemilosrdně se VYKOŘISŤUJÍ bez jakéhokoli ohledu na jeho funkci a ekologii. Takže se porušují zákonitosti rozvoje přírody a jejích zdrojů či se navždy zcela pozměňují, což nakonec vede k vytvoření nehostinného a nepřátelského životního prostředí (k vyplňující se věštbě), což přináší lidem mnoho KATASTROF a KATAKLYZMAT a takzvaných NEHOD ohromných rozměrů a neobvyklého charakteru.

(20) Jelikož jsou všechny motivační činitele všech aktivit a produkčních činností pseudočlověčenstva určeny jeho sobeckou sebestřednou povahou, NENÍ v těchto aktivitách a produkcích žádný nejzazší ohled na prospěch veškerého člověčenstva, na všeobecné blaho a užitek či na univerzální principy. Cokoli se vytváří, vytváří se s nesprávnou motivací bez ohledu na to, že to má prospívat mnohým. AVŠAK PROSPĚCH VŠECH NENÍ ÚČELEM A CÍLEM TÉTO PRODUKCE, ALE JEN PROSTŘEDKEM SOBECKÝCH A SEBESTŘEDNÝCH MOTIVAČNÍCH FAKTORŮ. Takový postoj VLOŽILI DO MYSLI pseudočlověčenstva jeho pseudostvořitelé jako součást PLÁNU úplného zničení duchovnosti.

Když někdo koná něco s ohledem na VŠEOBECNÉ BLAHO, stává se více duchovním. Ale dělá-li něco kvůli SOBĚ a užívá-li princip všeobecného blaha pro své vlastní sobecké motivy a účely, stává se méně a méně duchovním, dokud nedosáhne bodu, kdy miluje jen sebe a nenávidí cokoli a kohokoli jiného, neslouží-li podpoře jeho sobeckosti. Sebeláska a nenávist vedou nakonec ke zničení duchovnosti obecně a vlastního života jednotlivě, což je NEJZAZŠÍM CÍLEM pseudočlověčenstva a což dává příklad konkrétní odpovědi na otázku: JAKÉ JE TO BÝT BEZ JAKÉKOLI DUCHOVNOSTI.

(21) V pseudočlověčenství je vše zpřeházeno, zkaženo a zdeformováno, což vede k rozvoji a ustanovení sebeuvědomění založeného na míře odpadnutí od pravé duchovnosti. Čím větší je úpadek duchovnosti, tím větší je sebeuvědomění pseudočlověčenstva. Takové sebeuvědomění není ovšem skutečným sebeuvědoměním, ale PSEUDOSEBEUVĚDOMĚNÍM. Skutečné sebeuvědomění je postaveno na uvědomění přítomnosti Nejvyššího a každý stav uvědomění vede k větší duchovnosti a rozvoji skutečného já. Avšak v pseudosebeuvědomění se vše hodnotí a oceňuje dle skutečnosti, jak málo duchovnosti to obsahuje. Čím méně duchovnosti, tím větší hodnota a cena a opačně: Čím více duchovnosti, tím méně je to hodnotné.

(22) V pseudosebeuvědomění pseudočlověčenstva NENÍ MÍSTA pro skutečné duchovní hodnoty života ani pro život sám. To u pseudočlověčenstva vede k rozvoji přístupu, jehož výsledkem je arogance, nemilosrdnost, pýcha, velikášství, pompéznost a vlastní ospravedlňování. Takové postoje nevyhnutelně vedou k fabrikaci, ospravedlňování a užití prostředků hromadného ničení a rušení přirozeného vývoje Země. Není-li ceněn skutečný život, ale namísto toho se uctívá pseudoživot, pak cokoli je ze skutečného života, je nepřístojné, rušivé a pohromou pro pseudoživot, a tedy se to musí ZNIČIT. Takový je následek neduchovního anebo pseudoduchovního uspořádání pseudočlověčenstva. Kdyby se ponechalo samému sobě, důsledkem by bylo úplné a konečné zničení veškerého života včetně jeho vlastního pseudoživota.

(23) Přirozeným trendem skutečného života je neustálý pokrok každého a vše slouží tomuto účelu. Takový trend je v uspořádání pseudočlověčenstva NEMYSLITELNÝ. Protože je toto uspořádání postaveno na protikladech k tomuto trendu, jsou všechny snahy pseudočlověčenstva poháněny k závěrečnému potlačení lidského rozvoje ve všech sférách života a k tomu, aby se podporovala vzdělaná nevědomost, což VYLUČUJE a UZAVÍRÁ pravý zdroj ryzího poznání a základnu skutečného pokroku – duchovnost. Tato tendence vyžaduje rozvoj PSEUDOVĚDY, PSEUDOVZDĚLÁNÍ A PSEUDONÁBOŽENSTVÍ, které lidi udržují v úplné temnotě a slepotě, představujeme zfabrikované pseudoskutečnosti jako reálné a reálná fakta jako pseudoskutečnost. Taková situace zajišťuje, že žádná pravá duchovnost nemůže proniknout, jelikož každý musí být ZÁVISLÝ na těchto falešnostech a musí jim NASLOUCHAT.

(24) A konečně, aby se psoudočlověčenstvo udržovalo ve větší a silnější tmě a slepotě, PSEUDOTVŮRCI neustále podporují užívání monstrózních a grandiózních ohavností ve formě PSEUDODUCHOVNÍCH NÁBOŽENSTVÍ, DOKTRÍN, VYZNÁNÍ A RITUÁLŮ, které PŘEDSTÍRAJÍ uctívání a službu vzhledem k Nejvyššímu, ale které ve skutečnosti nenápadně a prohnaně ODVÁDĚJÍ pryč od Nejvyššího a od pravé duchovnosti. Zakládajíce na vloženém POCITU VINY, STRACHU Z POTRESTÁNÍ A VĚČNÉHO ZATRACENÍ, ZAVÁDĚJÍ a ODVÁDĚJÍ lidi od skutečného zdroje lásky a moudrosti a RDOUSÍ pravou duchovnost, která je vždy založena na svobodě, nezávislosti, lásce, moudrosti a Absolutní milosti.

Tyto OHAVNOSTI jsou jedněmi z NEJVYCHYTRALEJŠÍCH NÁSTROJŮ PSEUDOTVŮRCŮ, které zfabrikovali v peklech a VLOŽILI do pseudočlověčenstva, aby jejich plán na zničení skutečné duchovnosti mohl uspět.

——-

Z toho, co bylo řečeno v těchto čtyřiadvaceti bodech, je nyní možno, jestliže si to někdo přeje, ROZLIŠIT ideje toho, kam vede odpadnutí pravé duchovnosti a jaké jsou důsledky a následky takového duchovního úpadku na rozvoj člověčenstva jako celku. Veskrze se tak odpovídá živým příkladem na původní otázku, jaké je to být a existovat bez duchovnosti.

Jako před tím je třeba si ovšem zapamatovat, že tato kniha je pouze APROXIMACÍ skutečné pravdy. Je to vyšší krok k pochopení pravé podstaty těchto událostí. To, co je zde zjeveno, je zjeveno s ohledem na současné potřeby člověčenstva z hlediska jeho návratu ke skutečnému duchovnímu pokroku. Jakákoli aproximace pravdy NENÍ samotnou celou pravdou. Tudíž existuje přesahující vysvětlení a chápání toho všeho vzhledem k chápání a vysvětlení, které představuje tato kniha. Je však důležité si uvědomit, že toto přesahující chápání nelze získat, nepřijme-li se nejprve současné zjevené vysvětlení a chápání těchto skutečností.

(5)

Kapitola pátá

DŮSLEDKY A DOPAD LIDSKÉHO DUCHOVNÍHO

ÚPADKU NA JEDNOTLIVÉ OBLASTI LIDSKÉHO

ŽIVOTA, LIDSKÝCH AKTIVIT, SYSTÉMŮ A VZTAHŮ

Jakmile byl umožněn duchovní úpadek a stal se životním stylem, vedlo to k rozvoji pseudočlověčenstva; od té chvíle to ovlivňovalo, určovalo a definovalo veškeré oblasti lidského života do nejmenšího detailu.

Obecný a globální popis takového úpadku předchází popisu jednotlivých oblastí, jelikož je základnou a základem, na nichž se projevovaly a projevují veškeré zvláštnosti tohoto úpadku a z nichž sestávaly a sestávají.

Dodatečně k obecným a globálním následkům a důsledkům tohoto úpadku rozvíjí každá jednotlivá oblast lidského života své zvláštní rysy, prostředky a postoje, což vede k jejich zvláštním následkům a důsledkům jako výsledku tohoto úpadku.

Je tedy nutné postoupit k popisu jeho výsledků v jednotlivých oblastech lidského života, lidských aktivit, systémů a vztahů.

(1) Každá sentientní entita, každý krok, každá úroveň a dimenze a jejich stupně i všichni obyvatelé vesmírumají HODNOTU dle SVÉ POZICE, SVÉHO POSTOJE a VZTAHU vzhledem k svému Stvořiteli – NEJVYŠŠÍMU.

Toto je nejdůležitější určující činitel duchovního stavu a procesu každého a čehokoli. Tudíž pojem Nejvyššího, jaký má člověčenstvo, je ústředním a závažným pojmem v chápání pravé duchovní povahy každé společnosti a jejích členů.

Lidská společnost není žádnou výjimkou. Bylo již předtím uvedeno, že přítomná povaha a struktura lidských bytostí a jejich utvoření je výsledkem pseudotvořivého úsilí pseudostvořitelů za účelem eliminace a zničení jakékoli duchovnostistvoření jejich vlastní odlišné duchovnosti – pseudoduchovnosti. a za účelem

Protože si pseudotvůrci uvědomují důležitost získání základního pojmu a základní ideje o Nejvyšším, toto bylo PRVNÍM CÍLEM jejich zvrácenosti a překrucování.

Je několik způsobů, jak se to dá zařídit:

(a)

Především se NENÁPADNĚ vloudí idea možnosti toho, že žádný Nejvyšší NEEXISTUJE, a tudíž hmota a příroda jsou JEDINÝMI zdroji života.

(b)

Za druhé se vytvoří idea mnoha bohů s odlišnými funkcemi, či tří bohů v některých křesťanských náboženstvích. Taková idea ve své podstatě a formě nakonec vede K POPŘENÍ JAKÉHOKOLI BOHA.

(c)

Za třetí se nepozorovaně uvede idea abstraktního, vzdáleného a nedotknutelného boha ve formě nějakých temných universálních principů, které obsahují pojem Jednosti, ale bez jakéhokoli pojetí vztahovosti a náležení. Tato idea ve své podstatě a formě též vede ke konečnému popření jakéhokoli boha.

(d)

Za čtvrté se nepozorovaně uvede idea, že jakékoli pochopení takového pojmu je možné POUZE ze zevního a vnějšího stupně, protože jedině zde může být přístupný vnějším lidským smyslům a jimi dosažitelný.

Pravým pojetím Nejvyššího je vždy niterný duchovní stav a proces v nejniternějším stupni „uvnitř“, z něhož lze odvodit nejvíce se přibližující ideu Nejvyššího.

Všechen životní styl pseudočlověčenstva je ale přemístěn a přenesen z niterností do vnější zevní úrovně, která se považuje za jedinou základnu a jediný zdroj pro vytváření jakýchkoli závěrů a idejí. Z této pozice se pak vytvořil současný nesprávný pojem Nejvyššího.

Tento pojem je podivnou kombinací ryzích atributů Nejvyššího, které se chápou ve smyslu zevního stupně a používání jeho principů podle analogie s lidskými činnostmi, myšlenkami, pocity, emocemi a subjektivními projekcemi a očekáváními toho, jakým má Nejvyšší být, co má dělat a jak se má chovat. Z toho je zřejmé, že takový pojem Nejvyššího obsahuje všechny atributy lidských tvorů, které jsou výsledkem pseudotvořivého úsilí pseudotvůrců. Jelikož jsou takové atributy zvrácením a deformací ryzích atributů, je v lidském pojetí Nejvyššího málo toho, co je pravé a pravdivé.

Ačkoli se přijímá a chápe to, že Nejvyšší je Absolutní láskou a Absolutní moudrostí a všemi ostatními absolutními kategoriemi, je pojetí takové lásky a moudrosti určeno lidským uvažováním ohledně povahy takové lásky a moudrosti a jejího působení. Výsledkem těchto projekcí a očekávání je směšný protiklad v lidském pojmu Nejvyššího. Tentýž Nejvyšší, kdož je považován za Absolutní lásku a Moudrost, je zároveň obávaným, nepřátelským, krutým, žárlivým, ničivým, trestajícím, zlým a zavrhujícím lidi do pekel a připisují se mu mnohé jiné ohavnosti, které je možno vyčíst z lidských vztahů, postojů a lidského chování. Takové pojetí vede k jinému ohavnému závěru: Nejvyšší musí konat, chovat se, myslet a cítit, jak mu nařizují a přikazují církve a náboženství: Ony určují, co je důležité a co ne, aby Nejvyšší konal, říkal, či nekonal a neříkal.

Takový pojem a taková idea Nejvyššího nemá ovšem nic společného se skutečným Nejvyšším.

Takže lidští tvorové stvořili svého vlastního „Boha“ dle svého vlastního obrazu a podobenství, přisuzujíce tomuto „Bohu“ své vlastní rysy, pocity, emoce, žádosti, manipulace, očekávání a všechny ostatní pseudolidské pseudohodnoty, zapomínajíce na to, že původní sentientní entity byly stvořeny dle podoby a obrazu Nejvyššího. To vede k rozvoji systémů víry, které nutí každého přijímat takového „Boha“ či takové bohy jako jedinou možnou skutečnost. Jelikož je takový „Bůh“ výsledkem lidské tvořivosti, neexistuje. Proto jsou ve své pravé podstatě a formě všechna pojetí Nejvyššího a uctívání těchto pojetí, která v přítomnosti existují na planetě Zemi, modloslužebnictvím. Takováto pojetí jsou čistými deformacemi pravdy. To bylo účelem a cílem PSEUDOTVŮRCŮ ­zničit jakékoli pravdivé pojetí Nejvyššího v lidské mysli.

Jako výsledek těchto překroucených pojetí byly vyvinuty systémy pravidel, nařízení, výkladů, ceremonií, obřadů a postupů, které diktují, jak se má Nejvyšší pojímat, pociťovat a chápat. Tyto sady pravidel pak vedou k ustanovení tradic a zvyků, které se staly jedinými platnými kritérii formulací pojetí Nejvyššího. Jakákoli jiná kritéria se považovala a považují za kacířství.

Jako u jiných pojetí, tak i pseudolidské překroucené pojetí Nejvyššího v sobě obsahuje zrnka pravdy. Negací, zvrácením a pokroucením pravého pojmu Nejvyššího se ve skutečnosti potvrzuje to, čím Nejvyšší není.

(2) Z ustanoveného pojetí Nejvyššího odvozuje svůj smysl, obsah a použití pojem duchovnosti obecně. Jak bylo mnohokrát před tím zdůrazněno, pravý smysl čehokoli utvořeného, fungujícího a činného se může pojmout jedině z pravé duchovnosti. Pravé duchovní principy jsou středem, životem a smyslem jakéhokoli takového snažení či bytí. Protože ten je ve filosofickém smyslu „uvnitř“ jakéhokoli „vně“, může se to „vně“ chápat a odvozovat jedině z tohoto „uvnitř“.

Avšak všechny lidské hodnoty jsou vzhledem ke svému převrácení a přemístění v nejzazším smyslu odvozeny z vnějšího čili zevního přírodního stupně. Proto je chápání a zařazení duchovnosti také odvozeno z tohoto „vně“. Ve „vně“ mimo „uvnitř“ se nenachází žádná duchovnost, neboť duchovnost vytváří všechny následné kroky a jejich vnější stupně – to jest „vně“. Takže cokoli přírodního je následkem, důsledkem a výsledkem duchovního stavu z „uvnitř“.

Jelikož je ale v pseudočlověčenstvu vše takříkajíc vzhůru nohama, považuje se duchovnost buď za následek, výsledek a důsledek vnějšího zevního stupně – to jest „vně“, nebo se zcela a úplně popírá, převrací, deformuje či nesprávně definuje.

Protože se klade důraz na vnější hodnoty duchovnosti, považují se jen tyto hodnoty za duchovnost namísto pravé duchovnosti v sobě a o sobě. Takový postoj a pozice vzhledem k duchovnosti vede k ustanovení všech druhů vnějších ceremonií, obřadu, požadavků, zákazů, systémů pravidel a nařízení, které se považují za pravou duchovnost. Jelikož, všechny tyto vnější obřady, pravidla, ceremonie, zákazy atd. jsou vnější povahy, nelze v nich pojmout žádnou pravou duchovnost.

Ustanovení takových postupů vede k rozvoji tradic a zvyků, které určují, jak se má duchovnost pojímat, chápat, vnímat a praktikovat. Cokoli, co se odchyluje od těchto tradic a zvyků, se považuje za kacířské, zavrhuje se a odmítá.

Povaha duchovnosti je tedy dynamická. Lze ji pojímat v progresivních krocích, skrze něž se stává více a více rozlišitelnou a stále těsnější a těsnější aproximací Nejvyššího. Proto je jakékoli tradiční a konvenční chápání duchovnosti chápáním neexistující duchovnosti, neboť se zakládá na neměnných a stagnujících pravidlech a systémech nařízení, která neumožňují žádný pokrok. Taková situace je v protikladu k pravé duchovnosti, dusí ji a v nejzazším smyslu vede k duchovní smrti.

Protože lidé jsou v zevnějšnostech duchovnosti, kde se nenachází žádná duchovnost v sobě a o sobě, promítají zde všechny své vnější ideje, myšlenky, postoje, požadavky, manipulace, zákazy a očekávání vzhledem k povaze duchovnosti. Namísto toho, aby si její pojetí odvodili z ní samé, předepisují jí své vlastní projekce a subjektivní očekávání z pozice svého vnějšího a zevního postoje.

A opět jsou v tomto druhu postoje obsažena zrnka pravdy. Negací, zavrhováním, zvrácením a deformováním pravé duchovnosti potvrzují to, co není pravou duchovností.

(3) Vyvinuté a založené pojetí Nejvyššího a duchovnosti v sobě zahrnuje obsah, povahu a funkci náboženství v každé dané společnosti. Pravým účelem náboženství v jeho ryzí podobě je zdůrazňovat niterné poznání skutečnosti, že vše nastává, probíhá a stává se pouze z jednoho zdroje – Nejvyššího a že ustanovení řádných a správných postojů, vztahů a pozic vzhledem k Nejvyššímu je tím, co ustanovuje pravý život každé žijící sentientní entity a její duchovnosti. Jelikož je toto ustanovení v pravém smyslu možné jen z nejniternějšího duchovního stupně jakékoli vědomě vnímající entity a z niterného uznání nutnosti tak učinit ve svobodném a nezávislém duchu, nemohou pocházet žádné zevnější nátlaky, požadavky a předpisy, obřady a ceremonie z pravého náboženství. Pravé náboženství má na mysli jen jeden účel – společné duchovní blaho všech. Takové společné duchovní blaho je vždy určeno vnitřními sklony vnějšího chování a vnějších aktivit u každého. Vyplývá-li něčí sklon z touhy po větším a větším duchovním pokroku po žití života, který se více a více přibližuje k Nejvyššímu a Jeho/Jejím absolutním kategoriím a principům, nachází se tento jedinec v pravém duchovním náboženství.

Společné duchovní blaho z tohoto počínání a sklonu vyplývá ze skutečnosti, že čím více se kdo stane duchovnějším, tím více se stává samým sebou, a čím více se kdo stane samým sebou, tím větší a kvalitativnější je jeho příspěvek pro všeobecný prospěch všech.

Významné je zde to, že snaha být více duchovním je vlastní touze být užitečnějším všem kvůli všem. To je to, co činí někoho skutečně samým sebou, a tedy skutečně duchovním.

Toto určení se může uskutečnit pouze uvnitř individua bez jakéhokoli vnějšího vlivu.

Jakékoli vnější ovlivňování toho, aby někdo byl duchovním, nevychází z jedincovy SVOBODNÉ VOLBY, ale z očekávání jistého chování bez jakéhokoli ohledu na vnitřní motivaci.

Původně neexistovalo žádné VNĚJŠÍ NÁBOŽENSTVÍ, známé teď u pseudočlověčenstva. Původně byla znalost duchovních principů u každého vložena do jeho ducha a do jeho mysli s uvědoměním, že nikdo nemusí setrvávat u těchto principů, když nechce. S touto znalostí a svobodou volby bylo také vloženo poznání důsledků jakékoli volby. Toto je pravým duchovním náboženstvím. Takové chápání náboženství ale pseudotvůrci úplně vymazali z mysli lidských tvorů.

Jak se před tím uvádí, jsou současně existující lidské bytosti výsledkem podvodného napálení zfabrikovaného pseudotvůrci za účelem zničení duchovnosti. Takovouto fabrikací nastává vymístění a obrácení všech principů. Proto se veškerý důraz klade na zevní hodnoty, což určuje, zakládá a ovlivňuje funkci jakéhokoli moderního náboženství. V této souvislosti se náboženství nestává již vnitřní záležitostí a individuální volbou a uvědomělostí, ale jen předmětem sledu určitých předpisů, pravidel, ceremonií, obřadů a vnějších životních stylů, které se nijak neodvozují z niterného, a tedy z duchovnosti.

Ve své podstatě a formě neobsahuje v sobě takové náboženství nic z duchovnosti samé.

Jelikož je obsah takových náboženství vybudován z vnějších pozic a žádostí, nebere ohled na jakékoli individuální potřeby.stereotyp či standard, co se týče toho, jaké by mělo být náboženství a co by mělo být jeho funkcí, který je promítnut do každého a je jím propírán jeho mozek. Takové náboženství vytváří stereotyp boha, stereotyp duchovnosti, stereotyp náboženství a stereotyp životního stylu. Jelikož jsou všechny stereotypy jen projekcemi vnějších očekávání a tužeb v různých situacích a těch, kdo je produkují, mnohá náboženství vstupují do jsoucna a bytí v souladu s požadavky těchto situací. Nedostatek duchovnosti v těchto situacích je ochuzuje o sjednocující princip.Sjednocující princip je životem pravé duchovnosti. Proto jsou jednotlivé skupiny navzájem intolerantní a dogmatickék vnějším hodnotám, mají sklon se shlukovat kolem jakékoli dané situace, která je určena potřebou držet se falešných hodnot. Takové shlukování vede k vytvoření grandiózních tradic a zvyků v jejich zvláštních kulturách, Namísto toho se vytváří ve svém sebeospravedlňování se a ve své pseudovýjimečnosti. Protože jsou členové pseudočlověčenstva ve své přirozenosti poháněni které pak určují obsah, účel, funkci a význam jakéhokoli náboženství.

V pravém smyslu tedy náboženství v této situaci neučí lidi ničemu novému, ale pouze udržuje tradiční a konvenční přístup k pojetí Nejvyššího a duchovnosti. Není a nemůže zde být důraz na individuální, vnitřní odpovědnost za ustanovení pravého vztahu s vlastním Stvořitelem, ale důraz se klade na následování tradic a zvyků bez jakékoli změny. Jelikož je pravá duchovnost pojímatelná pouze v rámci niterné svobody volby jednotlivce a jeho nezávislosti, cokoli, co nebere ohled na takové úvahy, nemůže mít žádnou duchovnost.

Proto všechna existující náboženství na planetě Zemi bez jakékoli výjimky neobsahují ve své esenci a substanci vůbec žádnou duchovnost, a proto jsou v nejzazším smyslu bez užitku.

Naneštěstí nejsou jen bez užitku, ale jsou též extrémně nebezpečná, neboť udržováním tradic a zvyků se snaží tvrdě zardousit cokoli tvořivé, nové a dynamické. Toto úsilí nakonec vede k duchovní smrti, což může dokonce vyústit ve fyzické zničení člověčenstva.

Je třeba si pamatovat, že

KAŽDÁ KONTRAPRODUKTIVNÍ DUCHOVNÍ AKCE MÁ SVOJI

KONTRAPRODUKTIVNÍ FYZICKOU ČI HMOTNOU REAKCI.

Toto je zákon souvztažnosti.

Takové zničení duchovnosti bylo původním účelem, s jakým PSEUDOSTVOŘITELÉ zfabrikovali pseudočlověčenstvo.

Ale v každé náboženské doktríně jsou zrnka pravdy, neboť všechny tyto doktríny zdůrazňují duchovní principy. Důraz na tyto principy je správný, ale jejich definice, jejich obsah, jejich chápání a jejich aplikace jsou zvrácené, nesprávné a překroucené. To ale pomáhá si jasně uvědomit, co není pravým náboženstvím.

(4) Takovéto přijetí a chápání náboženství vede k rozvoji VELMI ZVLÁŠTNÍHO ŽIVOTNÍHO STYLU, který se požaduje po všech příslušnících odpovídajícího náboženství. Jelikož se v každé společnosti klade důraz na vnější hodnoty náboženství, je životní styl určován těmito vnějšími požadavky, předpisy, stereotypy a očekáváními. Co je zde na Zemi důležité, je vnější chování, vnější hra rolí a sebevyplňující se předpovědi takovýchto stereotypů. Protože takový životní styl je nakonec určen zvyky a tradicemi zevních kultur, duchovní život se shledává a pojímá jako početná tabu, omezení, zakazování a ohraničení, která jsou v zásadě též zevní povahy.

Za takové situace je životní styl přesně determinován krok za krokem. Musí se jíst jen určité jídlo a v určité dny, oblékat se jen určitým způsobem, dělat jen určené věci, říkat jen určitá slova, mít jen určité pocity, projevy vůle, tužby a myšlenky, provádět jen určitá cvičení, dýchat jen určitým způsobem, brát na zřetel jen určité věci atd. Seznam takovýchto požadavků může být nekonečný.

Tyto věci mají tedy evidentně pouze vnější povahu. Považují se ale ZA něco, co má skutečnou duchovní hodnotu, a pokud u nich někdo nesetrvává, není považován za religiózně či duchovně založeného.

Duchovní a náboženské založení se zde kladou naroveň s dodržováním vnějších pravidel. Jakékoli existující náboženství na planetě Zemi má takové požadavky. Selhání v jejich následování vede k vyloučení a zatracení k věčnému utrpení.

V takovýchto požadavcích a zákazech se NENACHÁZÍ vůbec žádná duchovnost. Ve skutečnosti vede tato situace k pohlcení i toho mála duchovnosti, které kdo může mít, protože neustále nutí, aby byl zaneprázdněn zevním chováním a vnějšími pravidly, která ODDALUJÍ od vnitřní duchovnosti.

Největší omyl těchto požadavků všech náboženství včetně praxe jógy spočívá ve víře, že sledování těchto pravidel vede k většímu duchovnímu uvědomění a k pravému duchovnímu náboženství. Falešnost takového postoje spočívá ve víře, že fyzické pozice, dýchání, cviky, pozření potravy a nápojů, slovní modlitby a meditace, vyloučení tělesných rozkoší či potlačení tělesných požadavků, pocitů a potřeb je absolutně nutné k tomu, aby se dosáhlo vyššího duchovního uvědomění.

Jaká pracná a obtížná cesta k duchovnosti !

Je samozřejmé, že se duchovnost nemůže odvodit z takových vnějších praktik. Jestliže se všechny úrovně, stupně a roviny lidské mysli na této činnosti nepodílejí, nemůže se odehrát nic skutečně duchovního. Cokoli, co se stane během těchto praktik, je obvykle zkreslením či projekcí žádoucího myšlení a subjektivního očekávání. Tato jsou pak považována ZA pravou duchovnost.

Aby někdo byl skutečně duchovním člověkem, nemusí provádět žádné obřady, půst od jídla a pití, jisté cviky, ochuzovat se o fyzické rozkoše, trávit hodiny v lotosové či jakékoli pozici či utrácet cenný čas na slovní modlitby. Být skutečně duchovním člověkem znamená užívat jak jen nejlépe VŠECHNY tyto věci dle svých potřeb s poznáním, že jsou všechny jen SOUVZTAŽNÝMI ČINITELI duchovního stavu záležitostí, v nichž je duchovnost prožívána od nejniternějšího až po nejzevnější přírodního stupně ve své konkrétní a smysly vnímatelné formě. Tehdy se takové spokojené užívání stane PROSTŘEDKEM, kterým se dosahuje většího duchovního uvědomění.

Zde je třeba uvážit, jaký postoj a sklon je za těmito rozkošemi. Jsou-li prostředkem užívání korespondenčních činitelů duchovnosti – vždyť nakonec potrava, nápoje a fyzické rozkoše JSOU souvztažnostmi duchovních idejí – pak jsou tyto aktivity ve své esenci a substanci duchovními. Stávají-li se ale ÚČELEM života, pak mohou připravit o jakoukoliduchovnost.

Totéž je pravdou o úmyslném zakazování si, omezování a odmítání těchto rozkoší. Když tak někdo činí, porušuje zákon souvztažností a ničí most k duchovnosti. Problémem zde je to, že duchovní aktivity vznikají v nejniternějším stupni, postupují následně k nejzevnějšímu stupni, kde se uskutečňují v souvztažných formách fyzických a smyslových jevů, z nichž fyzické rozkoše, potrava a nápoje jsou jedny z mnohých.

Jsou-li takové aktivity potlačeny, ohraničeny či dokonce odmítány, nebere-li se v úvahu tělo, není pak místa pro uskutečnění těchto duchovních aktivit. Ztratí svou konkrétní základnu. Takže v nejzevnějším stupni NENÍ možno reagovat na žádnou duchovní akci, oplácet ji, ani ji zde dokončit. Takže se za takové situace nemůže odvodit žádný duchovní užitek a těmito prostředky a tímto životním stylem nelze dosáhnout pravé duchovnosti.

Při pohledu na toto chápání takových praktik je zřejmé, že nejen že nevedou k duchovnosti, ale že jsou krajně nebezpečné, protože ničí základnu, na níž se projevuje pravá duchovnost.

Tyto životní styly, jak je diktují zvyky a tradice náboženských dogmat, obsahují ovšem zrnka pravdy. Tyto pravdy zdůrazňují, že fyzické rozkoše a hmotné věci nemají být účelem a cílem života a že samy o sobě neobsahují žádnou duchovnost. Avšak problémem s tímto uvědoměním je, že vede k opačnému extrému – k popírání duchovních hodnot těchto aktivit. Neuznává se, že tyto aktivity jsou důležitými a nutnými prostředky, jimiž se může získat větší duchovní uvědomění, protože jsou následkem a důsledkem duchovního úsilí Nejvyššího, projevující se v nejzevnějším stupni přírodního čili fyzického těla. Jedině v tomto všeobecném sjednocujícím principu se pravá duchovnost může vyvíjet a může pokročit vpřed.

(5) Z takového obecného stylu života, jak jej určují zvyky a tradice, plyne ustanovení STEREOTYPU, jak má vypadat, chovat se a fungovat žena či muž Boží, neboli svatý či svatá. V těchto stereotypech je zabudována sada pravidel, směrnic, očekávání a projekcí. Ty určují a definují to, kdo je svatý a kdo není. Takové určení je evidentně založeno na zevních formách předepsaného hraní rolí svatých, aniž by se jakkoli uvažovalo o niterném stavu věcí.

Žena či muž Boží má mít dle očekávání jistou moc, určité vnější vzezření a určité chování, kterými se odlišuje od všech ostatních. On nebo ona musí vést určitý předepsaný styl života v odloučení, musí se vzdát tělesných a sexuálních rozkoší, musí nosit určitý typ šatů, jíst určitou potravu a provádět jisté druhy aktivit, očekávané kvůli konvenčním a tradičním předpisům.

Problémem u těchto stereotypů je, že lidé věří v jejich skutečnost a považují je za znamení pravé duchovnosti a svatosti. Udržování těchto stereotypů podporují členové, kteří se spojují v takových „duchovních“ organizacích za účelem toho, aby byli duchovně založeni. Slavnostně věří, že žitím dle těchto očekávání a přijetím tohoto životního stylu, chováním a konáním dle předepsaných rolí získají větší duchovní uvědomění. Tak se naplňují jejich vlastní předpovědi, což je a ostatní lidi vede k víře, že takové jsou vnější záležitosti duchovnosti.

Stereotypy podporují a starostlivě uchovávají všichni lidé, kteří se vzdávají toho, co oni nazývají světem a tělesnými a sexuálními rozkošemi, a uchylují se do mužských a ženských klášterů, stávajíce se mnichy a jeptiškami nebo poustevníky, kdož odcházejí do divočiny či odlehlých hor a míst, kde mohou praktikovat svou zevní „svatost“ věříce, že tímto životním stylem slouží člověčenstvu tím, že demonstrují svoje pojetí duchovnosti.

Všechno toto jsou vnější a zevní věci, které mají svůj původ ne v niternostech, kde se nachází pravá duchovnost, ale ve vnějších očekáváních lidí shromážděných kolem tradic a zvyků, které nemají v sobě žádnou duchovnost prostě proto, že se odvozují z vnějších hodnot.

Takové stereotypy svatých mužů a žen jsou ve skutečnosti zohavením tvořivého ducha, protože popírají přítomnost Nejvyššího v plnosti Jeho/Jejího Stvoření a docházejí k závěru, že cokoli se tělesně cítí či chce, nemá duchovní původ a nijak se to nevztahuje k duchovnosti. To vede nevyhnutelnému závěru, že Nejvyšší nevěděl, co činí, když stvořil přírodní svět, fyzické tělo a jeho potřeby a potěšení. Takže se život připisuje tělu samému, jako že tělo a hmota samotné mohou dát sebou a ze sebe vznik pocitům, tužbám a projevům života. A protože tělesný život neobsahuje dle tohoto uvažování žádnou přítomnost Nejvyššího, je vše, co se z něho odvozuje, hříšné, zlé, ohavné a odvádí od duchovnosti. Proto je jediným způsobem, jak získat jakoukoli duchovnost, vzdát se a zanechat všech či většiny tělesných, světských, pozemských a hmotných tužeb a radostí a uchýlit se do klášterů či se stát zcela odlišným od kohokoli jiného.

Taková situace ovšem nemůže vést k jakékoli pravé duchovnosti. Namísto toho ustanovuje stagnující rozpoložení, jež vede k fabrikaci pseudoduchovnosti, která zcela nahradí pravou duchovnost. Jestliže někdo nevidí nic jiného než pseudoduchovnost, která se definuje očekáváními zvyků a tradic a jimi předepisovaných stereotypů, vede ho to nevyhnutelně k víře, že toto je tou pravou duchovností a že není jiné cesty.

Takový systém víry je vpojen do lidské mysli až tak, že se vylučuje cokoli jiné. Budování těchto stereotypů je velmi nebezpečným podnikem, protože způsobuje, že lidé věří, že jen vybraní se mohou stát pravými duchovními lidmi. Průměrná bytost není schopna být skutečně duchovní, protože není schopna se vzdát všech přirozených tužeb a rozkoší. Nemá tedy cenu se snažit. „Ať se za mne modlí a snad jejich zásluhou a jejich modlitbami mohu být spasen“ – to je nevyhnutelným niterným závěrem vyplývajícím z této situace.

Nepravost této situace spočívá v domněnce, že pravá duchovnost je nemožnou, pokud se někdo částečně či docela neomezí či nezřekne většiny svých fyzických, sexuálních, přírodních a světských rozkoší i tužeb. Ale v pravém významu duchovnosti je opak pravdou. V těchto rozkoších a tužbách je neustálá přítomnost duchovnosti. Jakékoli rozkoše a tužby jsou výrazy duchovního stavu událostí v nejniternějším stupni.

Tělo, hmota a všechny jejich prvky v sobě a o sobě nemají žádný život. Jejich tužby a rozkoše jsou do nich promítnuty souvztažnými duchovními činiteli nejniternějšího stupně, kde sídlí Nejvyšší. Proto jsou následkem a důsledkem pravé duchovnosti, která neustále vyhledává své vyjádření po všech úrovních stvoření, naplňujíc a sdílejíc se sentientními entitami svou přítomnost skrze jejich zvláštní schopnosti vyjadřování a těmito schopnostmi.

Je duchovní ohavností tvrdit, že fyzické tužby a rozkoše jsou neduchovní. Znamenalo by to, že Nejvyšší je krutý a mučí lidi tím, že do nich vložil takové touhy a rozkoše a takto ztěžuje či dokonce znemožňuje, aby někdo byl duchovním jedincem. Je to nesprávná idea, kterou pseudotvůrci zfabrikovali v peklech za účelem zničení pravé duchovnosti. Naneštěstí se tato idea přijímá, posiluje a udržuje zástupy mnichů, jeptišek, „svatých“ mužů a žen, kněží a ostatních, kdo věří v jejich platnost bez ohledu na jejich zaměření.

Ve skutečnosti však být či se stát skutečně duchovním jedincem je tím nejsnadnějším a nejpřirozenějším procesem. Je to vrozené a vlastní duchovnímu bytí každého. Netřeba se ničeho vzdávat. Ale naopak se tyto tužby, rozkoše a potřeby uznávají jako dary lásky a moudrosti Nejvyššího za účelem toho, že se použijí, vyjádří, potěší se jimi a budou se sdílet tak, jak je nejvíce mocné, se záměrem učinit druhé šťastnými a radujícími se. Konajíce tak a za tímto účelem i s tímto záměrem stává se jeden skutečně duchovním. Tyto rozkoše, tužby a potřeby se tudíž stávají jedněmi z mnoha nástrojů, jakými se jeden může sdílet s ostatními a sloužit jejich potřebám. Pokud se na ně pohlíží jako na nástroje vyjadřování, dávání, přijímání sdílení a vzájemného oplácení lásky a moudrosti Nejvyššího a sebe sama, jsou užitečné a kvůli tomu vysoce duchovní. V nich je duchovnost a Nejvyšší jako ve svém vlastním. Duchovní pokles načíná pouze tehdy, když je takový účel těchto tužeb a rozkoší popřen a když je tento nástroj obrácen v konečný cíl života.

Ve skutečně duchovní konotaci se tedy skutečně svatá osoba čili člověk Boží nijak neodlišuje od nikoho jiného. Taková osoba se plně těší životu ve všech jeho aspektech ­duchovním, duševním a fyzickém. Jedinou odlišností je to, že tato osoba plně uznává, přiznává a přijímá a vyznává, že vše, co má, je darem od Nejvyššího a výrazem jeho nepodmíněné lásky a moudrosti. Tudíž to není její, ale je jí to dáno za účelem oplácení a sdílení radosti, potěšení, rozkoše a štěstí s každým, kdo se toho chce dobrovolně účastnit. Taková osoba je vděčná a je jí to vhod, pociťuje neustálý vděk za všechny tyto dary a užívá je s opatrností, moudrostí a náležitě. Taková osoba poznává pravou duchovní hodnotu těchto darů, neboť ty ji neustále připomínají její duchovní původ a souvztažnosti k jejím duchovním stavům a významům. Prostě jsou to cenné nástroje pro získání větší duchovnosti. To je tedy to, co skutečně znamená být Božím mužem či Boží ženou.

(6) Jak se již uvedlo před tím, zfabrikovali pseudotvůrci dle svého původního plánu odlišnou sadu lidí s pomoci genetických manipulací. Anatomie, uspořádání mozku, fyziologie, neurofyziologie a všechny související funkce lidského těla byly široce pozměněny. Jedním z hlavních cílů takových fabrikací byla změna významu a účelu femininního principu které bylo utvořeno tak, aby se jevilo jako Femininita souvztaží s láskou, a tedy se životem. Bylo proto nutné poněkud snížit tento význam, aby se mohlo uspět ve zničení duchovnosti. Proto se žena stala předmětem extenzívního pozměňování vzhledu jejího těla,podřadné k tomu, jaké má muž. reprezentovaného ženami. Touto drastickou změnou ve struktuře ženy se zabývali kvůli životně závažnému významu její souvztažnosti.

Pseudočlověčenstvo bylo záměrně uspořádáno tak, aby dělalo všechny a veškeré závěry na základě zevních čili vnějších hodnot. Jedině taková struktura mohla zařídit jakýkoli úpadek od duchovnosti. Kdyby se důraz kladl na niterné hodnoty,žádná duchovní recese a závěrečná destrukce duchovnosti, neboť niterný stupeň je duchovností samou. nebyla by možná

Když se ví, že vše v této společnosti se bude posuzovat dle vnějšího vzezření, je nejlepším způsobem snížení významu souvztažnosti femininity s láskou a životem změna vnějšího čili tělesného vzhledu a fungování. Ženské tělo bylo obecně učiněno slabším, menším a více zranitelnějším než mužské. Tato situace vedla k rozvoji komplexu nadřazenosti oproti komplexu podřazenosti a způsobila, že se ženy staly závislými na mužích.

Pseudotvůrci VYVINULI plno zvláštních pravidel, nařízení, očekávání, vzorců chování a posil, což vedlo k ustanovení ZVLÁŠTNÍCH PRAVIDEL pro muže a ženy v jejich vzájemných vztazích. Tak se vytvořily tradice, zvyky a jejich kultury, tak se udržovaly, zachovávaly a posilovaly a řídily se jimi veškeré vztahy mezi muži a ženami. Muži se ve společnosti stali vládnoucím faktorem, z čehož vyplývají výsady a zvláštní postavení spolu s předpojatostmi, pověrami a předsudky. Princip lásky a života byl v této formě zatlačen, potlačen a pohlíželo se na něj s obavami. Na druhé straně byl zdůrazněn, podporován a přijat princip arogance, surové síly, agresivity a ctižádosti reprezentovaný muži. Tato situace pokračovala až do takového extrému, že u určitých národů a náboženských dogmat se být ženou považuje za méně hodnotné než být zvířetem. Takový důraz vede k panování jednoho principu nad druhým – to jest k nebezpečné situaci, neboť v rovnováze obou faktorů je jednota, jednost a harmonie života spolu s tvořivostí, což obsahuje pravá duchovnost.

Takže pravé pojetí Nejvyššího, reprezentované jednotou principů feminity a maskulinity, je v lidské mysli překrouceno a namísto toho je do ní vložena překroucená verze tohoto pojetí. Tato překroucená verze vede nakonec k popření pravého Nejvyššího, a tedy ke zničení pravé duchovnosti. A to je účel, pro jaký pseudotvůrci zfabrikovali pseudočlověčenstvo.

(7) Aby se tato situace posílila a zdůraznil se význam vnějších svazků a podřízené služebnosti jednoho principu vůči druhému, bylo nutné vytvořit instituce manželství a rodiny, které by úspěšně udržovaly tento ohavný stav. Uspořádání těchto institucí je vnější reprezentací toho, jak daleko mohou neduchovní principy zajít v zotročení lidí vírou ve svatost vnějšího manželství a rodiny. Stává se posvátnou institucí, která se musí podporovat, strážil a bránit všemi prostředky.

Jelikož jsou všechny principy v pseudočlověčenstvu odvozeny z vnějších hodnot, jsou na nich založena pravidla, nařízení a očekávání i požadavky, ohraničující funkci manželství a rodiny a účel, kterému slouží. Takže pojetí manželství a rodiny NENÍ odvozeno z duchovních principů nejniternějšího stupně, ale z návyků, požadavků, diktátů a očekávání společnosti. Takto se zajišťuje jeho vnější zachovávání. V pravé podstatě a formě této společnosti nejsouDuchovní reprezentace těchto svazků a aktů se přehlíží, či se vyznávají jen slovně, aniž by je někdo bral vážně. Proto jsou všechny manželské a rodinné svazky v této společnosti povahy zevní, neduchovní a nemají samy o sobě ŽÁDNÝ SMYSL. Proto v pravém smyslu není na Zemi žádného manželství, ale jen navyklé svazky a zotročení, aby se udržoval neduchovní status quo pseudočlověčenstva. Těmito svazky se napájí neduchovnost. To je důvodem toho, proč je v dané společnosti tolik ohromných omezení, ohraničení, požadavků, předpisů a projekcí do manželského a rodinného života, které často vedou lidi k šílenství a zabíjení kohokoli jiného jak fyzicky, tak i duševně. možné žádné jiné úvahy.

Problémem s rodinou a manželstvím je u pseudočlověčenstva to, že byly vynalezeny pouze za jedním účelem a z jednoho důvodu: Podporovat, udržovat a zachovávat život pseudočlověčenstva a všech jeho ohavných tradic, zvyků a kultur. Nesprávná idea jakékoli takové společnosti a duchovnosti se může udržet jen těmito institucemi, které byly vštípeny a vpojeny do lidské mysli, takže se považují za jediné zdroje přežití. Proto se tyto instituce stávají náboženskými a kulturními pevnostmi a dogmaticky se střeží se zuřivostí a zavilostí ZLÉHO HLÍDACÍHO PSA.

Jelikož je existence těchto institucí motivována vnějšími hodnotami a nesprávnými důvody, je neužitečnou a nebezpečnou existencí, neboť byla zfalšována v peklech. Podpora těchto institucí vede k podpoře neduchovnosti a jejím výsledkem je ničení pravé duchovnosti.

Pravý duchovní význam manželství nemá nic co dělat s veřejnými či vnějšími hodnotami. Je vlastní záležitostí niternosti, která je čistě subjektivní, individuální a intimní. Řídí se jen niternou potřebou sjednocení všech principů života, které představuje maskulinita a femininita. Je to stav a proces výměny, sdílení a spojení těchto principů za účelem získání většího duchovního uvědomění a přiblížení se k Nejvyššímu, kdož je přítomen v tomto sjednocení jako ve Svém vlastním, což vede k tomu, že se jeden stává více a více sám sebou. Jakmile se tato jednota ustanoví, není ohraničena na své vlastní udržování a sebepohlcování, ale vyzařuje se, sdílí a poskytuje mnoha ostatním. V této jednotě je vždy duchovní účel – konečná jednota jedinosti a harmonie lásky a moudrosti, dobra a pravdy, femininity a maskulinity se všemi jejich atributy a odvozeninami. To je niterný stav a proces, který je na zevní čili vnější úrovni reprezentován ve formě fyzické přitažlivosti muže k ženě a ženy k muži a jejich touhou po fyzickém spojení a sdílení všech radostí a všeho štěstí, které je výsledkem tohoto spojení. Takové rozkoše a štěstí se považují za nástroje a vyjádření pravého duchovního stavu záležitostí, s nímž souvztaží. Takové pojímaní vztahu muže a ženy je skutečně duchovním a ustanovuje základnu, na níž se může stát realitou a vzkvést pravé duchovní manželství.

Pravé duchovní manželství nelze ohraničit, omezit a spoutat žádnými zvyky a tradicemi, neboť hranice iniciují a udržují stavy stagnace, ve kterých není touha po změně. Ve stagnaci není žádná duchovnost. V pravém duchovním manželství na straně druhé jde o neustálou snahu po změně, duchovním pokroku a větším přiblížení se k pravé skutečnosti Nejvyššího.

Ideou pseudomanželství a pseudorodiny je tedy lidská mysl propírána tak silně, že povětšinou každý na Zemi věří, že jakákoli změna v uspořádání instituce manželství a rodiny, či její úplné odstranění by mohlo vést kúplnému zániku lidské existence. Ale ve skutečnosti je opak pravdou. Strnulé přilnutí k takovým institucím, které zfabrikovali pseudotvůrci, vede nakonec ke zničení člověčenstva a duchovnosti, jak lze vidět ze současného stavu událostí na planetě Zemi. To je ovšem konečným CÍLEM pseudotvůrců – ­zničit jakoukoli duchovnost.

Aby se dodalo těmto manželsko – rodinným institucím a jejich funkci na větší věrohodnosti, vyvinula dogmata a doktríny všech náboženství falešný systémů víry, hlásající, že tyto instituce jsou posvátné a svaté, a proto se nemohou ani zrušit, ani změnit. Kolem těchto systémů víry jsou vybudovány zvyky na zvycích, tradice na tradicích, pravidla na pravidlech, očekávání z očekávání a požadavky z požadavků, aby se muži a ženy nutili do svazků jednoho s druhým, což u nich může vést k bídě, strádání, pocitům viny, starostem, obavám a všem šílenostem a omezením, které dusí veškerý duchovní život pod rouškou duchovnosti a ve jménu Nejvyššího. Toto je NEJZAZŠÍ OHAVNOSTÍ těchto institucí, které jsou odpovědí na otázku, jaké by to bylo být bez duchovnosti.

V těchto institucích jsou však zrnka pravdy. Zdůrazňují skutečnost nejzazšího splynutí a sjednocení femininity a maskulinity. Ale jejich chápání, popis, vysvětlení a praktikování je holým zkreslením, zvrácením a zmrzačením. Má to ale tu hodnotu, že se tím poskytuje PŘÍKLAD toho, co NENÍ pravým duchovním manželstvím a rodinou.

(8) Pojetí sexuality a sexuálního milování je PSEUDOTVŮRCŮM obzvláštním terčem překroucení, zvrácenosti a mrzačení. Důvod takového zájmu o tuto záležitost spočívá v ohromné duchovní důležitosti a souvztažnosti, kterou má sexualita. Ta je nejzazším vyjádřením jednoty, jedinosti a harmonie všech duchovních principů, které se navzájem plně a zcela vyměňují a oplácejí. Tato jednota ústí v nanejvýš příjemném a blaženém vyvrcholení, které dává zrod zcela nové duchovní ideji, která se stává základnou pro manifestaci neustálého tvořivého úsilí všech sentientních entit. To je přivádí k většímu duchovnímu uvědomění, které přesahuje všechno předešlé, a to vede k ustanovení vyššího duchovního stavu a procesu, což je dostává do pozice těsnějšího přiblížení k Nejvyššímu. Skrze toto sjednocení a jím se stávají více sebou samými, a tudíž jsou více naživu. Toto je pravým významem sexuality také na fyzické úrovni, jelikož jejím účelem je konkrétní, smysly vnímatelná manifestace tohoto principu v nejzevnějším stupni.

Avšak takové pojení sexuality nemohou pseudotvůrci tolerovat, protože by nevedl k eliminaci duchovnosti, ale namísto toho k jejímu potvrzení. Tudíž zfabrikovali zcela deformovaný náhled na sexualitu a vložili jej do lidských tvorů, které vytvořili, aby tito mohli podkopat sám tvořivý princip, se kterým sexualita souvztaží a který ji reprezentuje, přestalo by tedy jakékoli Stvoření.

V této zfabrikované souvztažnosti se sexualita považuje za něco nečisté, špinavé, smyslově a tělesně ošklivé, sloužící JEN dvěma účelům:

(a) Pozitivnímu (pseudopozitivnímu) účelu zachovávání druhů, což podporuje neustálý život pseudočlověčenstva;

(b) a účelu negativnímu – aby se lidé přiváděli do ohně pekelného chtíče, a tedy k věčnému zatracení.

Taková idea tedy vede k ustanovení všech druhů zákazů, omezení, očekávání, projekcí, stereotypů, pravidel a směrnic, které jsou uvaleny na sexuální vyjadřování lidských tvorů. Pocit viny z toho, že někdo má tahové pocity, je PEČLIVĚ VLOŽEN DO LIDSKÉ MYSLI A NEUSTÁLE SE ZDE UDRŽUJE.

Vzhledem k tomuto spoluoznačení je sexuální styk dovolen pouze za účelem rozmnožování v rámci pseudomanželských svazků, čili se toleruje, pokud nastává jen mezi manželem a manželkou (pseudomanželem a pseudomanželkou). Jakákoli jiná forma vyjádření sexuality je zapovězena, netoleruje se a – v některých společnostech – se trestá fyzickými a zákonnými prostředky.

Takové pojetí sexuality ustanovuje velmi zvláštní tradice, konvence a techniky, které se musí sledovat a poslouchat pod pohrůžkou věčného trestu v peklech či zákonného potrestání dle ZÁKONŮ, které se ZFABRIKOVALY ZA TÍM ÚČELEM.

V takové situaci je jedinec nucen přistupovat k sexuálnímu styku se strachem a obavami. To vede k sexuálním zábranám, které brání jeho sexuálnímu, a tedy i duchovnímu vývoji a NIČÍ pravý tvořivý význam sexuality.

Problémem této situace je to, že sexuální pocity jsou velmi přirozené a normální a nic nemůže eliminovat jejich přítomnost. Musí se tak, či onak vyjádřit. Důvodem pro to je význam souvztažnosti sexuality pro sjednocení a výměnu všech duchovních principů za účelem vyvrcholení, což vede ke zrození vyšších duchovních idejí. Toto je základní princip života, který je zabudován do všech sentientních entit bez ohledu na to, jak byly geneticky zmanipulovány.

Je třeba si pamatovat, že při těchto manipulacích užili pseudotvůrci původní živé buňky pravých lidí, aby zfabrikovali pseudolidi. V těchto buňkách jsou navěky zachovány všechny duchovní principy. Pomocí těchto principů je možný a dosažitelný život. Takže pseudotvůrci museli zachovat sexualitu jako takový sjednocující princip. Ale její spoluoznačení, účely a významy byly zkresleny, zvráceny a zmrzačeny a pro mnohé lidi se stala nástrojem teroru a hrůzy.

Vzhledem k normálnosti a přirozenosti sexuálních pocitů, které jsou vrozenou a imanentní funkcí lidského života, a vzhledem k faktu, že jsou lidští tvorové naživu, jsou tyto pocity vždy přítomné ve všech lidských aktivitách. Ale kvůli ideám, které přiložili pseudotvůrci, jsou takové pocity a aktivity, které se k ním vztahují, považovány za abnormální, nepřirozené, hříšné, špatné a jako něco, za co se má člověk styděl či čeho se má chránit. Jak lze vidět, jsou pseudotvůrci velmi důslední v převracení všeho VZHŮRU NOHAMA. Takový postoj vede ke zvláštním pocitům ohledně lidského těla a nahoty. Místo toho, aby se přijala přirozenost a normálnost nahoty fyzického těla, které je stvořeno Nejvyšším, jeden je nucen je zakrývat, stydět se za ně, být na ně citlivý a v nejzazším smyslu jim opovrhovat. Takový postoj se stává ideální základnou pro vytvoření MNOHA FYZICKÝCH NEMOCÍ a CHOROB, neboť tělo protestuje proti takovému postoji vyvinutím všech druhů fyzických symptomů.

Na druhé straně jsou členové pseudočlověčenstva těmito deformovanými úvahami donuceni rozvíjet všechny druhy sexuálních zvráceností, úchylek, odříkání, sebepotírání, podvodů, pocitů viny, obav a starostí, které se stávají zlořádným cyklem a perpetuum mobile sebeničení a likvidace druhých. A to je přesně to, co chtěli pseudotvůrci zařídit.

Aby dodali takovému pojetí sexuality věrohodnosti, všechny systémy víry a náboženská dogmata se angažují v prohlašování duchovní potřeby praktikování sexuálních omezení, ohraničení sexuálního styku na pouze jednoho manželského sexuálního partnera schválenými způsoby a ve schválených fyzických pozicích: Vše ostatní se považuje za cizoložství, smilstvo a za neodpustitelný hřích, který vede k věčnému zatracení v pekelném ohni.

S takovým přístupem k sexualitě je pravý duchovní význam sexuality navěky ztracen.

Po staletí je omylem to, že se za účel a cíl sexuality považovalo jen množení. Sexualita ve svém původním navržení nebyla nikdy míněna pouze kvůli rozmnožování fyzického potomstva či rození dětí. Jsou LEPŠÍ ZPŮSOBY, jak stvořit děti, než je fyzické narození. Sexualita byla stvořena za účelem nejzazšího sdílení a vyjádření univerzální lásky Nejvyššího, lásky obecně a pro rozkoš, potěšení a štěstí každého. Ve vyšším smyslu byla sexualita stvořena za účelem toho, aby lidem dala nástroj, jímž a skrze něhož mohou dát zrod novým tvořivým a jedinečným ideám, které se mohou projevit ve fyzické a konkrétní aktualizaci a realizaci na úrovni přírodního a nejzevnějšího stupně.

V tomto spoluoznačení nejvyššího významu NEJSOU sexuální zkušenost a vyjádření omezeny pouze na jednoho partnera, ale jsou k dispozici všem, kdo si ze své svobodné vůle přejí se sdílet v tomto tvořivém úsilí za tímto zvláštním účelem. Omezení sexuálního styku jen na JEDNOHO PARTNERA je VÝTVOREM PEKEL, aby se lidé OMEZOVALI ve svém tvořivém úsilí a aby se v nich zabila jejich touha po vyšší duchovnosti. Tato omezení vedou k pocitu vlastnictví, žárlivosti, výlučnosti, sobectví a zotročení. Toto ovšem nejsou nutné podmínky lásky, ale nenávisti a pekel. Na nich se nemůže budovat žádná duchovnost a pravá tvořivost.

Účelem pseudotvůrců bylo dostat pseudočlověčenstvo do takové pozice vzhledem k sexualitě, aby se ničilaveškerá duchovnost.

(9) Jak se uvedlo předtím, v původním rozpoložení pravého člověčenstva nebyl výsledkem sexuálního styku fyzický zrod dětí. Každou jedinečnou duchovní ideu, která byla výsledkem sexuálního styku, užil Nejvyšší, aby jí přímo nadělil konkrétní život a formu nové lidské bytosti. Takový byl původní a vůbec první stav záležitostí. Ve druhém stadiu se ustupuje od tohoto přímého nadělování, které je nahrazeno zvláštním typem dvojklonování. Uspořádání, jedinečnost a zvláštnost osoby stvořené takovou metodou byly stále určeny jedinečnými novými ideami, které byly výsledkem vyvrcholení dosaženého v sexuálním styku.

Takové ideje byly prostě užity pro stvoření nové osoby. V tomto smyslu přicházely děti na tento svět úplně jinak, než je tomu dnes. Odlišovaly se od současných dětí. Především získávaly bezprostředně plné poznání, které existovalo do té chvíle ve Stvoření.

V prvním stadiu člověčenstva, kdy působilo přímé nadělování Nejvyššího, byly děti plně dospělé od prvního okamžiku jejich objevení se. Ve druhém stadiu, kdy byl užit zvláštní typ biklonování, jejich těla vyrostla po úroveň raného jinošství a procitnutí se uskutečňovalo s plně dostupným poznáním všeho, co bylo nutné pro splnění účelu a cíle života nově přicházející osoby.

V obou situacích tito lidé vlastnili kvůli tomuto faktu plnou znalost relevantní jejich zvláštní funkci a také obecnou znalost všech ostatních funkcí. Vzhledem k tomu měli nevyhnutelně všechny nebo téměř všechny znalosti duchovních principů. U těch lidí, stvořených ve druhém stádiu, kde nebyla k dispozici žádná zkušenost přímého nadělení od Nejvyššího, existovala jen malá úchylka. Ale i vědomost o ní jim byla bezprostředně k dispozici.

Kdyby tato metoda stvoření lidí pokračovala, nebylo by žádného duchovního úpadku, neboť každý by kvůli této metodě zrodu byl přirozeně duchovním člověkem. Takže v situaci, jakou je tato, nebylo nutné žádné formální vychovávání, jelikož každý přicházel do plného poznání a postupoval tak, aby přidal a přispěl k tomuto poznání svým vlastním duchovně tvořivým úsilím, které do něj vložil Nejvyšší.

Takovou situaci nemohli pseudotvůrci tolerovat, jelikož by to vedlo ke stále větší a větší duchovnosti namísto toho, aby se zmenšovala až do bodu jejího úplného zrušení. Proto vytvořili pseudotvůrci plán nového procesu, v němž by na tento svět přišly lidské bytosti. Jak se již uvedlo, zfabrikovali genetickými manipulacemi pseudomuže a pseudoženu. Jako prototyp užili ZVÍŘECÍHO, OPICI PODOBNÉHO TVORA, aby znovu uspořádali ženské tělo tak, aby UMOŽŇOVALO POČETÍ A FYZICKÉ NAROZENÍ DÍTĚTE přesně stejným způsobem jako u opici podobného zvířecího tvora.

Touto změnou se zařídilo několik věcí:

A) Mohla se budovat INSTITUCE RODINY a MANŽELSTVÍ, která by mohla udržovat existenci pseudočlověčenstva, dokud by úplné zničení duchovnosti nedošlo plodného uzrání;

B) narození každé lidské bytosti s NEVĚDOMÝM POZNÁNÍM či s OHRANIČENÝM VĚDOMÝM POZNÁNÍM se mohlo stát realitou; bylo nutné, aby lidem NEBYLA od prvního okamžiku narození k dispozici žádná vědomá znalost duchovnosti, aby se do nich mohly VLOŽIT NEDUCHOVNÍ IDEJE;

C) nutnost vybudovat TRADICE A ZVYKY PRO VZDĚLÁVÁNÍ A VÝCHOVU DĚTÍ tak, aby se zachovala existence pseudočlověčenstva, což vedlo k rozvoji celkového VZDĚLÁVACÍHO SYSTÉMU;

D) ROZVOJ POCITŮ ZÁVISLOSTI na vnějších činitelích a zevních prostředích jiných lidí a pocitů, že je TŘEBA SE JIMI ŘÍDIT;

E) založení INSTITUCÍ VNĚJŠÍ FYZICKÉ MOCI A KULTUR s pravidly, směrnicemi a předpisy, které se musí dodržovat. To vede nakonec k ustanovení STÁTŮ a VLÁD, aby se tato moc a kultura mohla prosazovat zákony pro tento účel speciálně navrženými.

Jak lze vidět, dopad, důsledky a následky tukového pozměnění lidského reproduktivního procesu jsou DALEKOSÁHLÉ.

Vše je zaměřeno pouze k jedinému cíli:

KONEČNÉMU ZNIČENÍ DUCHOVNOSTI.

Vše bez výjimky slouží tomuto účelu.

Hlavní zbraní, kterou produkuje tato změna, je NAROZENÍ DO VĚDOMÉ NEVĚDOMOSTI. V takové situaci se dítě rodí s UZAVŘENÝM vnitřním duchovním stupněm, ČÁSTEČNÉ otevřeným intermediálním stupněm a zcela otevřeným přírodním čili zevním stupněm; je tedy každý od PRVNÍHO OKAMŽIKU svého fyzického narození NUCEN HLEDAT VNĚ odpovědi na všechny otázky.

ZANEPRÁZDNĚNOST VNĚJŠÍM SVĚTEM SE STÁVÁ NUTNÝM DŮSLEDKEM.

Toto je SKUTEČNOU ZBRANÍ při odrazování lidí od toho, aby uvážili svůj duchovní původ, který je v nejniternějším stupni. Narození s otevřeným duchovním stupněm by dle své povahy nemohlo být zrozením do nevědomosti. Ale zrození s uzavřeným duchovním stupněm a plně otevřeným přírodním stupněm MUSÍ být rozením do nevědomosti, jelikož v přírodním čili zemím stupni není žádné poznání s výjimkou toho, které přichází z nejniternějšího čili duchovního stupně. Tato nevědomost poskytuje dobrý podklad, do něhož mohou vychovatelé vložit a vkládají sémě jakékoli volby.

Jakmile se všechny znalosti MUSÍ vkládat z VNĚJŠÍHO DOVNITŘ, a ne naopak, lze vymyslet veškeré druhy fabrikací, idejí, myšlenek a názorů a vložit je do lidí a jimi jim promývat jejich mozky metodickou výukou. Za tím účelem se zakládají školy a vzdělávací systémy, v nichž se takový proces stává skutečností. Vyučují se jen ty ideje, které jsou souhlasné s diktátem dané jednotlivé spornosti, jejími tradicemi, zvyky, pravidly, nařízeními, její kulturou, přijatými náboženskými dogmaty a systémy víry, spolu se vším ostatním, co si každá jednotlivá vláda a zřízení přeje a žádá. Taková situace je plodnou půdou pro započetí všech druhů duchovních úchylek a jiných žádoucích poklesků ! ! !

Aby se zajistilo neustálé trvání této situace, VLOŽILI pseudotvůrci do svého pseudostvoření animální pocity mateřství, otcovství, lpění na rodině, dětství a všechny ostatní zvířecí instinkty, takže jsou lidé lapeni do PASTI VÍRY, že tyto pocity jsou přirozenými a normálními stavy lidského rozpoložení.

VŠECHNY SYSTÉMY, A OBZVLÁŠTĚ VŠECHNY NÁBOŽENSKÉ SYSTÉMY, SE ANGAŽUJÍ VE VTISKOVÁNÍ, VKLÁDÁNÍ, PODPOROVÁNÍ A UDRŽOVÁNÍ TAKOVÝCH IDEJÍ, COŽ ZPŮSOBUJE, ŽE LIDÉ VĚŘÍ TOMU, ŽE TYTO POCITY MAJÍ DUCHOVNÍ HODNOTU.

Ale ze stanoviska duchovního nejsou tyto pocity ani přirozené, ani normální a NEMAJÍ samy o sobě žádnou duchovní hodnotu. Toto NENÍ způsob života pravých lidí, ale ŽIVOTNÍ ZPŮSOB ZVÍŘECÍ. Pseudotvůrci ZÁMĚRNĚ připodobnili lidské tvory ke zvířatům, když ze zvířat vzali všechny takové instinkty a vložili je v pozměněné podobě do svého pseudostvoření, to jest do současných lidských tvorů na planetě Zemi.

V pravém duchovním spoluoznačení odráží princip mateřství a otcovství Jednost Nejvyššího a Jeho/Jejího Absolutního tvořivého úsilí, které se přenáší všem sentientním entitám. Mateřství a otcovství má za výsledek produkci nových duchovních idejí, jež se rodí během výměny všech duchovních principů femininity a maskulinity, které se projevuje ve fyzické úrovni sexuálním stykem a orgasmem. V takovém spoluoznačení se jeden stává z Nejvyššího matkou a otcem zvláštních nových duchovních idejí, které probíhají a stávají se nezávislými a svobodnými bytostmi, majícími bytí nadáním od Nejvyššího. NADĚLENÍ NEJVYŠŠÍHO a Jeho/Její Tvořivé úsilí přenesené a projevené v dětech takto narozených je PRAVOU školou, vzděláním a pocitem sounáležitosti k Jedné rodině, všemu Stvoření Nejvyššího, kdož jest jediným, koho je možno uctívat jako Otce a Matku, a jedinou skutečnou autoritou, oorávanou ze svobodné vůle a volby.

Jakákoli jiná situace než tato vede nakonec nevyhnutelně ke ztrátě a závěrečnému zničení veškeré duchovnosti, tedy i života.

Avšak takovéto odlišné situace obsahují zrnka pravdy. Je třeba mít neustále na paměti, že pseudotvůrci vždy napodobují pravého Stvořitele. Používají tytéž ideje a principy, jenže ve zvrácené, překroucené a zmrzačené podobě. Ideje mateřství/otcovství, výchovy, rodiny, autority atd. jsou v zásadě duchovními ideami. Ale způsoby, jakými se užívají, interpretují, používají a posilují, jsou neduchovní, vedoucí k zániku duchovního života. Pravdou je to, že tyto pojmy reprezentují v přírodním světě jisté duchovní kvality Nejvyššího, se kterými souvztaží. Avšak ve své zkažené, překroucené a zmrzačené formě slouží k ukazování a výuce toho, co není skutečnou rodinou, autoritou, výchovou, skutečným otcem a skutečnou matkou a co není skutečnými dětmi.

(10) Jako součást shora popisovaného vzdělávacího rozpoložení vyvinuli pseudotvůrci CELISTVÝ SYSTÉM FILOSOFIÍ A METAFYZIKY A RŮZNÝCH ZPŮSOBŮ CHÁPÁNÍ STVOŘENÍ za účelem VLOŽENÍ PROTIKLADNÝCH IDEJÍ do lidské mysli, což by je nakonec vedlo k ZAVRŽENÍ JAKÉKOLI FILOSOFIE.

Problémem s takovými filosofiemi je, že nepřistupují přímo k nejniternějšímu duchovnímu stupni, z něhož by měly takové filosofie vycházet. Jak se uvádí výše, byl tento stupeň záměrně uzavřen. Přístup k němu je jen nepřímý – vnějším pozorováním, to jest z „vně“ do „uvnitř“. Jelikož „vně“ samo v sobě nemá jednotící princip, jaký má „uvnitř“, vytvářejí se rozličné pohledy, názory a ideje, které jsou založeny na osobním vycítění, výkladu a chápání původu života, jeho pravého smyslu, pojetí poznání, struktury vesmíru atd. Takové náhledy jsou potom zabudovány do celků filosofických, metafyzických a epistemologických systémů, kterým se učí lidé po celém světě.

Vzhledem k jejich původu a vnějškovosti jsou vysvětlení, která podávají, odvozena z této vnějškovosti, a jsou tudíž zkreslováním pravé reality. Vnějškovost této situace se tím, že se zaměřují na niterné věci, nijak nepřekonává.Vnější chápání a výklad niterného bude vždy zevním bez ohledu na to, jak se kdo obrací k niternostem. Produktem takové situace nemůže být skutečná pravda, ale jen zkreslení.

Tato situace je ovšem záměrné vytvořena pseudotvůrci, neboť ti si jsou vědomi nebezpečí, které představuje filosofie při své povaze zkoumající smysl života, zásady poznávání a všechny ostatní duchovní a niterné záležitosti.

Toto je jedním z důvodů, proč pseudotvůrci pečlivě uzavřeli niterný stupeň a učinili ho přímo nedostupným. Toto uzavření NUTÍ filosofii, aby se stala pouhou formou HÁDÁNÍ, které může, nebo nemusí vést k objevu skutečné pravdy.

Tímto uzavřením je do lidské mysli vloženo pochybování o jakémkoli filosofickém závěru. Pochybnosti samy o sobě podkopávají plné přijetí toho, že by jakýkoli závěr či jakákoli situace mohly být nakonec pravdivé. Takové pochybování se zvětšuje tím, že existují mnohé vzájemně si odporující filosofické a metafyzické systémy, které všechny prohlašují, že mají skutečnou pravdu. Ale dvě protikladné ideje nemohou být obě pravdivé. Ale která je pravdivá a která nesprávná ?  Taková otázka může nakonec vést k zavržení obou.

Taková situace může vést a vede k tomu, že se nebere zřetel na jakékoli filosofické závěry bez ohledu na to, jak by mohly být pravdivé. A toto je chytákem pseudotvůrců: Vést lidi k pochybování o čemkoliv a o komkoli. Z tohoto rozpoložení pochybností je SNADNĚJŠÍ zařídit zničení duchovnosti.

(11) Jiným pseudotvůrci pečlivě zaměřeným cílem ke zničení se stal POJEM ETIKY a MORÁLKY. Je nutné vybudovat odlišnou, neduchovní etiku a morálku a definovat pojmy dobra, pravdy, zla a nepravdy tak, aby se obraly o jakýkoli pravý duchovní význam. To se provede zavedením TRADIC a ZVYKŮ s jejich striktními pravidly, zákony, směrnicemi a předpisy, které určují, co je dobré a co je zlé, co je správné a co není.

V takových systémech nevyvěrá určení těchto pojmů z nejniternějšího duchovního stupně něčí duchovní potřeby, ale jen ze zevně nucených tradic a zvyků, které udržují stagnující a přežívající pravidla, zákony, požadavky a představy.

Tak ztrácí dobro a pravda svůj pravý význam a na to, co přispívá k zachovávání, udržování a podpoře tradic, zvyků a jejich kultur, se pohlíží jako na pravdu a dobro.

V rámci tohoto pojetí je dobrem a pravdou vše, co je příspěvkem zachovávajícím status quo. V takovém zachovávání není žádný pokrok, a tedy ani řádná duchovnost. Skutečná pravda je vždy dynamická, a tudíž neustále překonává všechny tradice a zvyky. V dynamické povaze pravdy spočívá její dobro. Cokoliv způsobuje pokrok k vyššímu duchovnímu uvědomění a lepšímu duchovnímu životu, je dobré, a tudíž pravdivé. Lepší duchovní život znamená větší individuální svobodu a nezávislost, větší příležitosti pro sebeuskutečnění a seberealizaci, větší projevení individuálního tvůrčího úsilí, větší ovládání vlastního života a přiblížení se k vlastnímu pravému sebepojetí a obrazu sebe sama. Takový život je vskutku duchovní, a tedy skutečně vede k většímu duchovnímu uvědomění. Dynamická povaha tohoto procesu je zřejmá. Cokoli tento proces blokuje, je zpátečnické, neetické a nemorální.

V pojetí etiky a morálky pseudočlověčenstva je ale vše obráceno naruby. Proto se pravá morálka a etika považuje za nemorální a neetickou, neboť podkopává závislost na zvycích a tradicích. Na takové podkopávání se pohlíží jako na závažný zásah do zachovávání pseudoživota pseudočlověčenstva, a tedy se musí jevit jako zlé a nesprávné.

Kvůli dynamické povaze duchovnosti není možné nalézt duchovnost ve stagnujících podmínkách tradic a zvyků, takže přilnutí k ním je nejrychlejším a nejlepším způsobem ničení jakéhokoli možného duchovního obrození.

Dobrým příkladem této pseudomorálky a pseudoetiky je situace se sexuální výchovou ve školách Spojených států. Pozitivní a ve své podstatě duchovní snaha zavést sexuální výchovu do systému školství je podkopávána a blokována a zavile napadána takzvanou „morální“ většinou. Morální většina je ovšem křižáckým tažením za zachování všeho starého, tradičního, konvenčního a pseudonáboženského, v němž neexistuje žádné řádné pochopení lidské sexuality. Již užití slova „sex“ se považuje za nenormální, neetické a nebezpečné. Příslušníci této morální většiny nechtějí povolit svým dětem, aby poznali skutečná fakta sexuálního života, protože by to zničilo jejich vlastní iluzi o etice a morálce. Pod rouškou morálky vnucují systému přesný opak – zhanobení morálky. Měli by se proto nazývat „nemorální většinou“.

Nicméně pokrytectví, zvrácenost, překroucení a zmrzačení pravé morálky a etiky pseudočlověčenstva jsou takové, že lidé SAMI SEBE považují za vysoce morální a etické. To je jedním z vážných důsledků lidského duchovního úpadku.

(12) Pochopení pravé lidské povahy je úhelným kamenem, na kterém se buduje duchovní rozvoj a pokrok člověčenstva. Pokud se dosáhne správného porozumění lidské přirozenosti, dosáhne se porozumění tomu, čím je vůbec pravá duchovnost. Takové pochopení je nebezpečím pro plán pseudotvůrců. Jako součást jejich pseudotvůrčích snah v procesu fabrikace pseudolidí bylo nutné potlačit jakoukoli takovou znalost a podporovat neznalé lidi, kteří nebudou mít žádné skutečné ponětí o lidské přirozenosti ze svého niterného čili duchovního zaměření. Uzavřením niterného stupně, z něhož by se taková znalost dala bezpečně odvodit, uzavřeli pseudotvůrci možnost vybudování pravé duchovní psychologie a sociologie. Namísto toho otevřením nejzevnějšího čili přírodního stupně zfabrikovali základnu, na níž se rozvíjejí takzvaná vědecká psychologie a společenské vědy. Taková psychologie a takové společenské vědy přehlížejí většinu duchovních pojmů, či je vnímají zkresleně, skrze brýle tradic a zvyků. Jelikož se tu klade důraz na pozorování a popis pouze vnějšího stupně, pravá lidská podstata uniká jejich úvahám. Zevní stupeň sám o sobě se považuje za přirozenou lidskou podstatu. Z tohoto stupně se odvozují všechny definice, kategorie, principy a chování. Zevní stupeň lidské mysli je rozdělen a uspořádán do mnoha úrovní a rozměrů a z něho se postuluje pojetí lidské mysli a lidské osobnosti. Takže se v tomto pojetí zevní stupeň považuje jak za zprostředkující, tak i za niterný. Vše je na povrchu. Nejnižšší vrstvy povrchu se považují za nejzazší původce, příčiny, výrazové činitele a determinátory lidského chování a lidské duševnosti.

Na takovém přístupu jsou vybudovány psychologické tradice a zvyky, které udržují tento stav věcí. Jakýkoli pokus je porušit či přijmout více, než připouštějí, se odmítá, odsuzuje a zavrhuje. Takové pokusy se považují za znaky dušení choroby nebo aktivní představivosti bez jakéhokoli podkladu v realitě – realita se rovná pozorovatelnému vnějšímu stupni lidské mysli.

Taková psychologie není ovšem skutečnou psychologií, protože se vůbec nezabývá pochopením a popisem pravé lidské podstaty a lidského chování, které se z ní odvozuje, jak si to sama o sobě myslí. Zevní stupeň lidské mysli není lidskou podstatou. Zevní stupeň projevující se tělesnými, nervovými a mozkovými funkcemi a k nim souvztažnými dušeními reakcemi je pouze MECHANISMEM, jakým tato podstata působí. Tento mechanismus a jeho reakce není totéž jako lidská podstata. Tato podstata přesahuje ve všech ohledech cokoli, co se představuje v zevním stupni, a cokoli, co představuje tento stupeň sám.

Aby se porozumělo pravé lidské přirozenosti, musí se OTEVŘÍT niterný stupeň. V něm se nachází původ, příčina a determinace jedinečné přirozenosti lidské mysli, která se projevuje v nekonečné rozmanitosti svých nositelů. Niterný stupeň je duchovním stupněm, ve kterém je Nejvyšší jako ve Svém vlastním. Z toho důvodu, mají-li kdy psychologie a sociologie řádně pochopit lidskou přirozenost, musí zcela a úplně zanechat svých současných praktik a metod a svého dogmatického zabývání se zevními faktory a obrátit se k vytvoření nástrojů a metod ke startu z vnitřku, z „nitra“ navenek čili k „vně“. Doposud veškeré jejich úsilí kráčelo nesprávným směrem – z „vně“ k „uvnitř“. Jelikož při tomto obráceném směřování je „uvnitř“ uzavřeno, nelze je objevit. To ovšem vede k nevyhnutelnému závěru, že neexistuje žádné „uvnitř“. Tudíž žádná duchovnost nemá jakoukoli pravou realitu v bytí a pravou lidskou podstatu nelze odvodit z jakékoli duchovnosti. Takže moderní empirická psychologie a společenské vědy plní v rukách pseudotvůrců správnou roli tím, že neustále ODVÁDĚJÍ lidi od duchovnosti. Konec konců je toto jedním z mnoha důvodů, proč pseudotvůrci vynutili uzavření niterného stupně a uvrhli do slepoty všechny psychologické a sociální vědy.

(13) Jedním z největších ohrožení pseudotvořivého úsilí pseudotvůrců je přirozená a normální tendence lidských bytostí ke svobodě a nezávislosti. Tento sklon se odvozuje z Absolutní přirozenosti Nejvyššího, kdož jest Absolutní svobodou a Nezávislostí. V ní pravá duchovnost prosperuje a postupuje neustále vpřed. Je tedy jednou z hlavních snah pseudotvůrců podkopat, blokovat a omezit tuto svobodu a nezávislost jakýmikoli prostředky. Jako součást této snahy je UKRADENA idea z organizační struktury duchovního světa. Je to idea vlády. Účel, obsah a funkce takové ideje jsou ovšem zvráceny, překrouceny a zmrzačeny. Ať v takové podobě je tato idea vložena do uspořádání pseudočlověčenstva.

Jsou vybudovány tradice, zvyky a kultury. Do nich jsou vloženy jejich různé výklady a chápání. Takové odlišnosti vedou k vytváření politických stran, vládnoucích byrokracií, různých politických států, systémů a dalších jiných věcí. Každá z nich vytváří své vlastní chápání a interpretování tradic a zvyků. Aby se zajistila bezpečnost a zachování těchto systémů, jsou sepsány zákony na jejich ochranu a počíná existovat celý soudní systém, aby interpretoval tyto zákony. Jakmile jsou zákony sepsány a interpretují se, je nutné je prosadit. To vede k založení institucí prosazujících právo, policejních systémů a systémů vězení, kde se zadržují ti, co takzvaně porušili zákon.

V nejzazším smyslu tyto instituce a policie slouží jen jedinému účelu – zachování a ochraně samotného systému. Bez ohledu na politické výklady tohoto systému se všechny jeho tradice a zvyky bedlivě střeží a brání.

Kvůli tomuto jejich utilitárnímu účelu nemá žádný systém vůbec žádný duchovní zřetel. Takový zřetel se velmi často využívá k posílení vlády samotného systému. Takovéto složité, komplexní a komplikované systémy potlačují, zatlačují a omezují vše nové, odlišné a mající dopad na systém. Věří se, že mají legitimní právo tak konat, neboť nejvyšším cílem života je zachování systému samotného. Takové uspořádání je krásným nástrojem zničení, nebo přinejmenším omezení jakékoli lidské svobody a nezávislosti tím, že se lidé učiní závislými, aby mohli přežít. Tím, že se jim nedá žádná volba než poslouchat systém (chtějí-li blahobyt), odebírá se lidským bytostem jejich nejcennější hodnota – právo na svobodu a nezávislost na jakémkoli systému. Taková závislost samozřejmé blokuje duchovní rozvoj a pokrok. A ta je to, čeho pseudotvůrci chtěli dosáhnout.

(14) Místo a pozice pseudočlověčenstva v nejzevnější úrovni a nejzevnějším stupni hmoty a uzavření nejniternějšího duchovního stupně vede k nutnosti vysvětlovat všechny události na základě jejich zevního projevu. Proto je v těchto společenstvech tendence rozvíjet velmi zvláštní postoj k přírodním vědám.

V temných dobách, kdy panovala zatemněnost, dogmatismus a fanatismus vnějšího padělaného náboženství, bylo zakázáno a trestalo se jakékoli vědecké zkoumání, které by vedlo ke zpochybnění zavedených dogmat. Odtud pocházela tendence těchto věků upálit každého, kdo přišel s něčím novým a odlišným. PODPOROVALY se JEN ty vědy, které potvrzovaly zavedená dogmata.

Na straně druhé jsou závěry učiněné v moderní době přírodovědci jako výsledek jejich zkoumání a experimentování na úrovni zevního stupně – to jest na úrovni všech přírodních zákonů a událostí – mnohými považovány za nejzazší pravdu a skutečnost. Taková pozice vede k rozvoji zvláštních vědeckých tradic a konvencí, což potom omezuje přírodní vědy v jejich progresivním rozvoji. V tomto smyslu není žádného rozdílu mezi vědeckým vysvětlením světa a vysvětlením pseudoduchovním. Obě jsou založena na tradicích a zvycích.

Tradice a zvyky všech přírodních věd spočívají v zabývání se vnějším světem a jeho rozmanitými prvky v jejich rozmanitých kombinacích a formách. Z toho pak plyne sklon vysvětlovat Vesmír a život pojmy a fenomény hmoty a jejími mechanickými, fyzikálními, chemickými, biologickými a matematickými zákony.

Taková vysvětlení se vztahují k nejzazší úrovni, kde neexistuje ani skutečný život, ani skutečné zákony samy o sobě. Jelikož někdo, kdo je zcela zevním, nemůže v těchto událostech a jevech samotných rozeznat žádnou duchovnost, vede ho to k popření existence duchovnosti vůbec.

Pravý duchovní účel přírodních věd by měl být ve zkoumání souvztažností všech přírodních událostí a jevů s duchovní říší a toho, JAK takové souvztažnosti mohou plně vysvětlit pravou povahu Stvoření a života ve všech jeho úrovních, dimenzích a stupních.

Ale takový účel vědeckého zkoumání je pro pseudotvůrce nemyslitelný, neboť by všechny vědce neustále přiváděl k větší a větší duchovnosti. A to je ve skutečnosti pravá duchovní hodnota všech přírodních věd. Taková situace je nežádoucí a nelze ji tolerovat, a tudíž si vynucuje změnu v přístupu a metodě. Ta se provedla uzavřením duchovního stupně a oddělením planety Země od jiných zdrojů poznání, než je pozorování přírodních jevů, a vložením ideje do lidské mysli, že jedinou vnímatelnou realitou je realita vnějšího světa, který je jediným zdrojem původu, vytváření a udržování života.

Toto je velkým napálením vědy, které se udržuje a vyživuje tradičním a konvenčním přístupem užívaným přírodovědci. Toto napálení se odráží v DEFINICI toho, čím je vůbec pravá věda. Obsah takové definice je postaven na ZEVNÍM POTVRZOVÁNÍ platnosti pozorovatelných jevů SMYSLOVÝMI PROSTŘEDKY. Jelikož smyslové nástroje jsou ze zevního stupně, nemohou detekovat nic víc, než co se objeví v tomto stupni. A jelikož se niterný stupeň udržuje uzavřený a nedostupný přímým a smyslovým prostředkům, jeho existence se buď zpochybňuje, či zcela popírá. Na základě těchto samovnucených omezení jsou u přírodovědců možné jen zcela nesprávné a zkreslené závěry ohledně života, vesmíru a všech jejich jevů a struktur.

(15) To, že je pseudočlověčenstvo zaneprázdněno vnějšími hodnotami, zakládá podivný a paradoxní postoj k otázce lidského života a smrti. Na jedné straně – jelikož se přikládá malá či žádná hodnota niterným a vskutku duchovním záležitostem, které ustanovují život – má lidský život sám o sobě malý význam. Může se takto snadno zasvětit zachovávání, udržování a podporování monstrózních tradic, zvyků, kultur a všech jejich systémů. Důležitou věcí zde není lidský život jedince, ale obrana systémů, které se považují za to, co obecně daruje, podporuje a udržuje život. Tento abstraktní život systému se pokládá na piedestal, a uctívá se ve formě mnoha miliard obětí lidských individuálních životů, což se oslavuje a obdivuje. Pustošivé války a činy násilí a agresí, které zabíjejí lidi jako mouchy, jsou příkladem takového postoje.

Na straně druhé – jelikož se život odvozuje z přírody a fyzického těla a má jejich vlastnosti – lidé na životě v těle zoufale LPÍ a rozvíjejí značné obavy ze smrti velmi se snažíce podporovat, rozšiřovat a zachovávat tento život za každou cenu. Nechtějí připustit, že v těle ani v přírodě není žádný pravý život, ani to, že je to pouze přítomnost života v nich prostřednictvím nejniternějšího stupně, v němž je Nejvyšší. Tudíž je pro ně skutečně nemožné věřit, že eliminací těla a hmoty se neeliminuje individuální život, neboť je zcela, úplně a absolutně nezávislý na jakémkoli přírodním fenoménu hmoty a jejích prvků. Skutečný život je život duchovní a nemůže být zničen.

Takové ideje jsou pro pseudotvůrce nežádoucí a nesnesitelné. Proto vložili do lidských myslí tento paradoxní postoj k životu, omezujíce jeho význam na abstraktní život systému a na závislost na fyzickém těle a hmotě. Zaneprázdnění takovýmto pseudoživotem je bezpečným způsobem, jak udržovat lidi mimo pravou duchovnost.

Jiné zkreslení důrazně vštípené v lidskou mysl přichází skrze náboženské ohavnosti diktující lidem zvláštní způsob života, který musí vést, aby si zasloužili vstup do nejasného věčného života. Není zformulováno žádné detailní pojetí podstaty věčného života. Jelikož jsou tyto diktáty založeny na strachu, pocitech viny, trestech a záměrném zatemňování stylu věčného života, lidé se stále více obávají umírání a pravého života a lpí stále tvrdošíjněji na fyzickém životě svých těl. Při pohledu na tuto skutečnost jsou tyto náboženské ohavnosti ve svém nejzazším smyslu stejně materialistické, zvrácené a nebezpečné jako všechny ostatní. Neexistuje v nich nic skutečně duchovně hodnotného. Jediným zrnkem pravdy dostupným v těchto pojetích je předpoklad či doufání, že je tu jakýsi druh života po smrti. Vysvětlení, výklady a chápání toho, jak takový život funguje a jak se dosahuje, jsou ale úplně zkresleny, zvráceny a zmrzačeny, což vede k ustanovení pomníků o tom, co není pravým věčným duchovním životem.

(16) Životní styl pseudočlověčenstva se točí okolo následování, podporování a udržování tradic, zvuků a kulturních obyčejů. Cokoli nové se přijímá zdráhavě, pomalu a s nedůvěrou a trvá dlouho, než se to absorbuje. Jakmile se to přijme, stane se to částí těchto tradic a zvyklostí a ztrácí to svůj pokrokový prvek. V každém novém kroku se původní pojem individuality a individuálních odlišností pozměňuje, zkresluje a je zvrácen. Tradice, zvyky a kultury vedou ke stereotypnímu rozvoji osoby, od které se očekává, že bude myslet, cítit, chtít, jednat, fungovat a chovat se jistými způsoby, které tento stereotyp předpisuje.

V tomto smyslu je individualita nahrazena hraním rolí, konformitou a uniformitou. Jakékoli odchylky od těchto požadavků a nároky se považují za nežádoucí, nenormální, patologické a nebezpečné, a proto se musí jejich projevu kontrolovat, blokovat a potlačovat.

Lidé, kteří jsou dle ustanovených standardů odlišní, neobvyklí a nekonformní, se, považují za podivné, individualistické a za negativní jev v životě takové společnosti. Cokoli je odlišné od těchto standardů a stereotypů, je výpadem proti samému životu těchto tradic a zvyklostí, na nichž je postaveno pseudočlověčenstvo.

Proto jsou jak individualita, tak i individuální odchylky potichu a šikovně potlačeny, zatlačeny a odrazuje se od nich všemi přímými i nepřímými prostředky. Projevování a fungování individuality a individuálních odlišností je pro pseudotvůrce nesnesitelné, protože to vede k objevení pravých duchovních principů, které jsou za tím. Absolutní tvořivá snaha Nejvyššího se projevuje nekonečnou rozmanitostí a nekonečným počtem jedinečných individuí a jejich individuálních odchylek, jejichž celkový souhrnný součet se stává podkladem, na kterém je možné a dosažitelné Absolutní sdílení absolutních principů Nejvyššího a na kterém toto sdílení nastává. Pravá duchovnost se tudíž zakládá na takové individualitě a na těchto individuálních odlišnostech.

Aby se podkopala a snížila důležitost tohoto pojetí, museli pseudotvůrci vést své pseudostvoření ve formě pseudočlověčenstva k budování všech typů sociálních, kulturních, náboženských i jiných zvyků a tradic, které by svými požadavky na konformitu blokovaly rozvíjení, projevování a fungování takové individuality, bránily mu a odrazovaly od něho. Jakmile v tomto podniku uspěli, otevřela se cesta k nižší a nižší duchovnosti, až nezůstalo z duchovnosti nic, nebo jen málo. Monstróznost zvyklostí a tradic se snaží rozsápat individualitu se zuřivostí neustále hladové šelmy.

(17) V takovém rozpoložení a při takových tendencích je nutné, aby se přesně určila základna, na níž by se odehrávaly LIDSKÉ VZTAHY. Takové vztahy NENÍ dovoleno budovat na individuálních podobnostech, což vede k většímu duchovnímu uvědomění, ale na zevních vymoženostech a požadavcích. Jelikož je pseudočlověčenstvo obráceno ZEVNĚ k povrchu nejzevnějšího stupně bytí, jsou všechny jeho hodnoty založeny a posuzují se na tomto povrchu. Lidské vztahy nejsou žádnou výjimkou z tohoto pravidla. Jsou určovány VNĚJŠÍM ZPŮSOBEM vnucenými zvyky, tradicemi a kulturami a jejich pravidly, směrnicemi a nařízeními. Jsou založeny STEREOTYPY těchto vztahů, dle nichž jsou všichni a každý nuceni utvářet své vztahy. Jsou tu určité požadavky, projekce, očekávání, rituály i slavnosti, které určují a diktují formu, postup, obsah a ustanovení těchto vztahů.

V takové situaci počínají lidé hodnotit své vztahy NE na niterném duchovním základě, ale dle zevních, materiálních, společenských a politických výdobytků jednotlivců, které zapadají do očekávaných standardů. To vede k ROZVRSTVOVÁNÍ LIDÍ, což ROZDĚLUJE SPOLEČNOST do rozmanitých skupin, tříd a stran, které si zformulují svá vlastní pravidla, nařízení, směrnice, tradice a zvyky, a očekává se, že příslušník té které třídy se podle nich bude chovat a bude u nich setrvávat. Jelikož je tato diferenciace VNUCENA ZEVNÍMI HODNOTAMI materiální, společenské a politické pozice, vede k ustanovení VÝLUČNOSTI dle vlastní pozice a role, což pak vede k MOCI a PANOVÁNÍ. To je vhodnou půdou pro ZNIČENÍ VEŠKERÉ duchovnosti.

V takovém uspořádání se rozvíjejí nepřátelské, nenávistné a paranoidní pocity jedné skupiny či třídy vůči druhé a neustále se rozdmýchávají boje o dominantní postavení. Tyto skupiny a třídy počínají bojovat za svá TAKZVANÁ PRÁVA a za to, aby vládly jejich vlastní pevné tradice, zvyky a životní styly, které se ve své podstatě a formě vůbec neodlišují od jakýchkoliv jiných, patřících jiným takzvaným privilegovaným skupinám. To, co se pro ně stává veskrze důležitým, NENÍ záležitost obsahu, ale věc zevní pozice a moci. Privilegované skupiny dneška se mohou zítra stát utlačovanými a obráceně. Jedná se jen o výměnu pozic, ale NE o záměnu pravých hodnot. Potlačené třídy, jakmile se stanou privilegovanými, převezmou a přijmou tyto hodnoty a udržují je stejně účinně a soustavně jako předešlé vládnoucí třídy.

Na takovýchto základech jsou tedy vybudovány lidské vztahy v člověčenstvu. Toto je záměrným výtvorem pseudotvůrců, aby se právě které duchovní hodnoty – láska, tolerance, porozumění, spolupráce, trpělivost, ohled, přijímání a svoboda volby – mohly zadusit a nahradil svými opaky – nenávistí, intolerancí, úmyslným nedorozuměním, nespolupracováním, bezohledností, netrpělivostí, odvrhováním a otroctvím konformitě, tradicím a zvykům,NIČÍ duchovnost.

(18) V tomto uspořádání musí nakonec vše směřovat k jednomu účelu: Udržovat a podporovat systémy pseudočlověčenstva a pokračovat v jejich zachovávání a růstu, aby mohly nejen přežít, ale se i rozšiřovat, jak se doufá, navěky.

Aby se dosáhlo tohoto cíle, je iniciován postupný rozvoj TECHNOLOGIÍ. Technologie je v tomto spoluoznačení užila jako nástroj důkazu všem členům pseudočlověčenstva, že jejich účelem je neustálé zdokonalování podmínek jejich života. Technologie se zabývají vnějšími jevy a jejich praktickým využitím; nicméně zdokonalování životních podmínek je OMEZENO jen na přírodní a fyzický blahobyt. Lidé jsou otroky idejí, myšlenek, tužeb a sklonů mít větší a větší fyzické a materiální výdobytky, které samy v sobě a o sobě nemají žádnou duchovní hodnotu. V tomto ohledu se tyto výdobytky stávají ÚČELEM lidského života; odvracejíce tak lidi od duchovnosti.

PRAVÝM ÚČELEM TECHNOLOGIÍ má být důraz na to, aby se fyzický život učinil pohodlnějším a odstranily se materiální starosti a obavy o fyzické přežití. Pak by se mohlo strávit VÍCE ČASU zkoumáním duchovních hodnot a věnovalo by se větší úsilí duchovnímu, duševnímu a emočnímu růstu, zlepšování a pokroku.

V této konotaci slouží technologie nejzazšímu duchovnímu účelu a pomáhají lidem, aby byli více duchovními, a tedy více samými sebou.

Taková konotace technologií je pro pseudotvůrce nepřijatelná. Využití technologií je zvráceno, pokaženo a deformováno. Využívají se k zotročení lidí závislostí na materiálních, světských a pozemských věcech a na obranu lidských systémů tradic a zvyků. Jelikož se v ustanovených státech tato obrana považuje za největší dobrodiní a hodnotu lidského života, technologie se využívají k produkci NIČIVÝCH ZBRANÍ, které zlikvidují cokoli a kohokoli oponujícího tomuto systému a ohromujícího jej. Z toho vyplývá nevyhnutelný výsledek, že HLAVNÍ VYUŽITÍ TECHNOLOGIÍ JE ZA ÚČELEM DESTRUKCE.

Ale takové využití technologií z nich odstraňuje jakoukoli duchovní konotaci. Lidé k nim započnou rozvíjet vztahy lásky a nenávisti. Na jedné straně milují jejich výdobytky, neboť jim poskytují mnohé fyzické vymoženosti jejich prostředí a přírody, kterých si cení a stávají se na nich závislými. Na druhé straně je nenávidí, neboť se mohou stát prostředky jejich zničení. Takovýto vztah anuluje vždy více schopnost vidět velkou potenciální duchovní hodnotu, kterou technologie mají.

Udržují se, podporují a napájejí politické spory o využití technologií, aby se z nich nemohla vyzískat žádná duchovní hodnota. To platí obzvláště ohledně vývoje nukleárních zbraní, mírového využití atomové energie a kosmických letů.

Důsledky, dopad a konsekvence nukleární technologie a vesmírných letů mohou být ohromné jak v pozitivním, tak i negativním směru. Pozitivní důsledky jsou duchovní. Mohly by na jedné straně vést člověčenstvo k uvědomění si existence čisté energie, jejíž zdroj je nehmotný; nebo by to na druhé straně mohlo vést k objevu takového vesmíru a jeho obyvatel, který by daleko předčil jakékoli fyzikální vysvětlení. Takové užití jaderné technologie a vesmírných letů pseudotvůrci maří, protože by nakonec mohlo lidi přivést mnoha cestami zpět k duchovnosti. Proto se zdůrazňují a využívají jejich negativní aspekty, které jsou protikladné všemu duchovnímu – nebezpečná radiace, hromadné ničení a anihilace, zamoření, vojenské a jiné podobné využití.

Z toho lze vidět, jak je možné využít pojetí čehokoli pro zkoumání, podporu, rozvoj a aktualizaci buď duchovnosti, nebo neduchovnosti. V životním stylu pseudočlověčenstva je vše zaměřeno – kvůli tomu, že jeho účelem byl na počátku podvod – ke zničení duchovnosti a umělému udržování neduchovnosti. Je řečeno „umělé udržování“. Je to proto, že neduchovnost či deformovaná duchovnost nemá sama o sobě život. Jejím přirozeným osudem je vymřít. Je schopna přežít jen díky tomuto umělému udržování. Je napájena z pravých duchovních principů užívajíc je způsobem zkresleným, zvráceným a zmrzačeným.

(19) Aby se příslušníci pseudočlověčenstva drželi v závislosti na svém systému a uvázáni k materiálním, světským a pozemským věcem, byly vyvinuty zvláštní zvyky, tradice i kultury, které určují jeho ekonomickou strukturu. V tomto spoluoznačení ekonomika společnosti slouží tomu, aby se udržovaly, zachovávaly a podporovaly všechny zvyklosti a tradice, kterými jsou lidé zotročeni. Rozvíjí se z nich životní styl, který vede k tomu, že se každý potřebuje podporovat hmotně a společensky. Je vyvinut a založen systém zaměstnání, platů, peněžních standardů a daní, aby se lidé neustále udržovali UVÁZÁNI k tomuto stylu života, který utváří základnu pseudočlověčenstva.

Jsou zfabrikovány zevní, hmotné, PRESTIŽNÍ POZICE, aby se lidé udržovali ZAMĚSTNÁNI událostmi nejzevnějšího stupně a všemi druhy ATRAKCÍ, které jsou z noho UMĚLE VYVINUTY. Pozice založené na VLASTNICTVÍ ZEVNÍCH STATKŮ, MAJETKU a PENĚZ se stávají jednou z nejdůležitějších potřeb. Dle ní se vše hodnotí a určuje. Vše se kroutí kolem tohoto vlastnictví a prostředků, jak mít ještě více. Takový postoj vede lidi k menší a menší duchovnosti, až se stane nejméně důležitou hodnotou lidského života.

Složitost, zamotanost a neprůhlednost ekonomických systémů přispívá k NESTABILITĚ lidských systémů. To pak vede k větším potřebám a tužbám mít více těchto statků jako prostředků ochrany proti této nestabilitě. Nenasytnost, pomíjivost a nestabilita materiálních hodnot spolu s přemírou institucí a vlád vede k neustálým inflačním sklonům, které udržují toto snažení – mít více a lepšího, aby se potřela inflace. Takové snažení vede všemi svými faktory právě k opaku, větší inflaci a větší nestabilitě. Jestliže se duchovní hodnoty nahradí materiálními, nelze nikdy zajistit jakoukoli stabilitu života, protože v přírodním čili nejzevnějším stupni NENÍ NIC STABILNÍ. Je třeba si pamatovat, že stabilita nejzevnějšího stupně se udržuje přítomností svých duchovních principů. Bez ní by se nejzevnější stupeň rozpadl zhroucením na sebe sama a pohlcením sebe sama. Když se z něho odstraní princip stability, nemůže v něm zůstat nic stabilního. Proto je důležité si uvědomit, že všechny systémy vnějších čili nejzevnějších stupňů mohou jen ZASTUPOVAT duchovní manifestaci, která je vnitřní čili „uvnitř“. Pokud slouží TOMUTO ÚČELU, jsou užitečné, stabilní a hodnotné. V této službě spočívá jejich duchovnost. Avšak jakmile se stanou SAMY O SOBĚ ÚČELEM, ZTRÁCEJÍ svou duchovní hodnotu a stanou se destruktivní, negativní silou, která nakonec vede k ZÁNIKU veškeré stability a duchovnosti.

Takový negativní stav je přesně to, co pseudotvůrci CHTĚJÍ. Proto vložili do pseudolidí postoj, který by je vedl k tomu, aby kladli své priority do zevních, materiálních, pozemských a světských věcí, které samy o sobě a ze sebe nemají žádnou hodnotu. Jelikož je konečným cílem a účelem pseudutvůrců, aby zničili veškeré Stvoření Nejvyššího, vedou všechny systémy, které vyvinulo pseudočlověčenstvo, ve svém konečném použití k ničení.

Ekonomika není v této souvislosti výjimkou. EKONOMICKÁ NESTABILITA může mít zničující ničící dopad na lidský život. Jsou postiženy všechny jednotlivosti života na všech úrovních.

Aby se situace ještě více zkomplikovala a aby se dovedlo k urychlené sebedestrukci, je rozvinut zamotaný, složitý a rozporuplný SYSTÉM ZDANĚNÍ VÝDĚLKŮ a MAJETKU LIDÍ. Daně jsou stanoveny samozřejmě pod ROUŠKOU podpory systému, o němž se předpokládá, že ochraňuje život a bezpečnost svých příslušníků. Co se ve skutečnosti zde ochraňuje, NENÍ život a bezpečnost lidí, ale ohavné UDRŽOVÁNÍ SYSTÉMU samotného jeho tradicemi a zvyky a skrze ně. Zdanění slouží k ZOTROČENÍ LIDÍ systémem. Proto se vyvíjejí početné ZÁKONY, PRAVIDLA, SMĚRNICE a PŘEDPISY, které stanovují a omezují lidské výdělky a majetky a potlačují jejich produktivní stimuly.

Tyto stimuly mají hlubokou duchovní souvztažnost, což je pro pseudotvůrce nebezpečné. Produktivní pohnutky lidí jsou odrazem souvztažných duchovních tvůrčích popudů, které jsou principem duchovního života. Když lidé vidí výsledky takových pohnutek, jsou dle duchovního zákona POHNUTKY samy odměnou bez ohledu na jejich materiální důsledky. Počne se vidět velká možnost a užitečnost těchto pohnutek pro obecné blaho. Takové úvahy jsou čistě duchovní a mohou vést k objevu duchovních principů. To je ovšem pro pseudotvůrce nebezpečná situace. Proto se institucionalizují vyšší, složitější a mnohonásobné systémy zdanění, aby se lidi neustále udržovali ZANEPRÁZDNĚNI svými finančními potřebami a aby se PŘEDEŠLO rozvoji skutečně produktivních pohnutek. V tomto systému jsou dovoleny odpočty ve formě investic, ale ty jsou povoleny ve své podstatě a formě jen proto, že tyto investice jsou INVESTICEMI DO SYSTÉMU, a slouží tudíž k udržování a podporování systému samotného.

Ale toto povolení taktéž slouží jinému účelu: Vést lidi k PODVODŮM, KRÁCENÍ DANÍ a ke KRIMINÁLNÍM ČINŮM, které se používají, aby se buď vyhnulo zdanění, nebo předstíraly fiktivní odpočty. Takové praktiky ovšem SLOUŽÍ cíli pseudotvůrců. ZABÍJEJÍ SE TAK DVĚ MOUCHY JEDNOU RANOU. Odpočty kvůli investicím a zaměstnání podporují, udržují a zachovávají život systému. Účelem systému je ovšem v jeho nejzazším smyslu ZNIČENÍ jakékoli duchovnosti a veškerého stvoření pravého Stvořitele. A pohnutky ke krácení, podvodům a porušování zákonů přispívají k odvracení lidí od duchovnosti. Stávají se tak nečestnými. NEUSTÁLE SE CÍTÍ NEČESTNÝMI A VINNÝMI. V nečestnosti a pocitu viny není zřejmě žádná duchovnost.

Poznámka zpracovatele: Tyto negativní myšlenky a pohnutky lidí jsou HRUBOVIBRAČNÍMI – což znamená, že takto myslící lidé si NEMOHOU zvýšit vibrace – a tím jsou DOBŘE ovládanými loutkami negativního stavu. Patří tam i pocit nečestnosti a viny – také hrubovibrační energie.

Ale v těchto ekonomických systémech a zdanění jsou zrnka pravdy. Jedním je vzájemná podpora a sdílení něčích vymožeností s druhými prostřednictvím jejich materiálního projevu. Když se někdo účastní budování společnosti, může to sloužit duchovnímu účelu: Poskytnout více možných příležitostí, vytvářet nejlepší možné prostředí pro všechny a pro individuální sebeaktualizaci a seberealizaci a pro uskutečnění celkového tvůrčího úsilí individua v jeho jedinečném projevu a jeho pohnutkách sloužit nakonec všeobecnému blahu a užitku pro všechny. V této konotaci je správné a řádné přispívat takovému systému částí svých příjmů, protože zařizuje takové možnosti a takové prostředí. Čímkoli někdo v tomto ohledu přispívá systému, je to jeho nejzazší investicí do jeho vlastní tvořivosti a produktivity, jejíž návratnost má formu takové podpory. Vzájemný prospěch takového uspořádání je zřejmý. To je pravá duchovní souvislost této situace. Jakékoli jiné úvahy jsou reakční, potlačující a ničící lidské pohnutky a tvořivá úsilí.

Z předcházejícího výkladu vyvstává otázka: Co je z duchovního hlediska ROZUMNOU velikostí příspěvku do systému ve formě daní ? Odpověď je jednoduchá a nalézá se v souvztažných duchovních faktorech čísel a jejich kvalit:

DESET PROCENT (10 %) STEJNÉ, VŠEOBECNÉ DANĚ JEN ZE SKUTEČNÉ CELKOVÉ VÝŠE VÝDĚLKU – TO JE DUCHOVNĚ, A TEDY I EKONOMICKY SPRÁVNÁ VELIKOST.

(Historický a hovorový název DESÁTKY – pozn. zpracovatele.)

Takové rovné, všeobecné zdanění vylučuje jakékoli odpočty a vícenásobné zdanění. Vydělá-li někdo jeden dolar či miliardu dolarů, je duchovně povinován sdílet deset procent svého výdělku se systémem, což slouží tomu, aby se u každého zajistily stimuly a tvořivost. Takový podíl se však musí omezovat jen na celkový skutečný výdělek, jinak vyvstanou pocity nespravedlnosti, potlačování a nátlaku.

Jeden z duchovních významů desítky souvztaží s duchovním principem sdílení. Každý jednotlivec sdílí tu dávku, která představuje celek té jeho skutečnosti, ve které sídlí Nejvyšší. Číslo deset je PŘÍMOČAROU odvozeninou čísla JEDNA. Znamená to, že je pouze jedno a pouze Jeden, z něhož vše je a existuje. Tento Jeden se má sdílet. Jakékoli jiné číslo by porušovalo tento princip souvztažnosti a vedlo by k deformaci, zvrácení a zmrzačení duchovní pravdy. To by vedlo k velké nerovnováze celého systému a výsledkem toho by bylo zničení duchovnosti. VÍCE jak deset procent by vedlo k duchovnímu závěru, že je zde VÍCE jak Jeden, a MÉNĚ jak deset procent by znamenalo, že tu NENÍ NIKOHO, kdo by se sdílel se vším ostatním.

Pseudotvůrci ovšem znají význam desítky, a proto vložili do pseudolidských systémů potřebu porušovat tento princip. Jeho porušování vede k důsledkům na všech úrovních a funkcích systémů lidských tvorů včetně ekonomiky a zdaňování.

Z duchovního hlediska je správné, že není žádné jiné zdanění než zdanění SKUTEČNÉHO CELKOVÉHO PŘÍJMU; v jiném případě jsou výsledkem podvádění, úniky, krácení a kriminální činy, které ničí životy a duchovnost lidí.

Zlořádnost, zmatečnost, složitost, směšnost a bláhovost takového zdanění je typická v systémech, které existují ve Spojených státech a v Evropě. Jsou to MNOHONÁSOBNÉ SYSTÉMY, kde se ZDAŇUJÍ VŽDY PŘÍJMY JAKO ÚSPORY, DARY A DĚDICTVÍ, KTERÉ JIŽ, BYLY ZDANĚNY TEHDY, KDY BYLY VYDĚLÁNY. Nespravedlnost a nebezpečí takového zdanění lze ilustrovat mnoha příklady životního stylu v těchto zemích. Hrůzu nahánějící syndikáty a organizovaný zločin v těchto systémech jen kvetou. Situace není o nic lepší v jiných zemích nebo v komunistickém bloku. V komunistickém bloku si VLÁDA prostě VEZME OD LIDÍ TOLIK, KOLIK POTŘEBUJE, BEZ ohledu na potřebu investic či na cokoli jiné.

Taková je situace v jakémkoli systému, který se vybuduje na jakýchkoli jiných hodnotách než duchovních. Toto je jedním z následků a důsledků lidského duchovního úpadku zahájeného a projevovaného pseudotvůrci.

(20) Tvořivé podnikání lidských bytostí je těžké potlačit či utlumit. Je to sám princip života a má čistě duchovníspoluoznačení. Potřeba tvořit odráží ve své esenci a substanci věčnou přítomnost Nejvyššího, který je Absolutní tvořivostí o Sobě. Slovo „tvořivost“ implikuje stav pokroku. Cokoli se vyvíjející či progresivní vede k větší duchovnosti. Jeden z mnoha způsobů tvůrčího snažení lidských bytostí nalézá své vyjádření v tvořivých a výkonných uměních, jako jsou literatura, poezie, hudba, malířství, sochařství, keramika atd. Ta všechna odrážejí lidskou touhu po sebevyjádření a sdílení se. Tato potřeba vyvěrá z čistě duchovních principů nejniternějšího stupně.

To je ovšem nebezpečí, které je vrozené plánu pseudotvůrců, neboť lidé okolo umění jsou nejtvrdohlavější při odmítání a potlačování tradic a zvyků v lidských systémech, které utlumují duchovnost.

Jak se již uvedlo, pravé tvořivé úsilí má původ v nejniternějším stupni. Proto je při jeho uzavření možné vložit do lidské mysli zkreslený, zvrácený a zmrzačený náhled ve vztahu k pojetí umění, zábavy a sportu. V tomto pohledu jsou ohniskem zevní hodnoty. Jelikož se vnější, fyzický, tělesný stupeň považuje za původce, nositele a podporovatele lidského života, všechny odpovědi na otázky života se musí nalézt v tomto stupni, ve kterém se na duchovnost pohlíží zkresleně, deformovaně a zmrzačeně. Jakýkoli pokus přesáhnout tento pohled se zavrhuje a v některých zemích, obzvláště komunistických, lidé, kteří vyjádří názor odlišný od tradičního a navyklého v tomto systému, jsou uvrženi do vězení či se považují za šílené a jsou uzavřeni v zařízeních pro duševně nemocné, kde se je s pomocí drog a vymývání mozku snaží přimět, aby AKCEPTOVALI stagnující hodnoty systému.

Ale i v těchto tak netradičních a nekonvenčních přístupech, jaké lze shledat v umění, je sklon zakládat tradice a zvyky a vytvářet kultury, ke kterým se každý obrací pro odpověď. To je nevyhnutelný následek UZAVŘENÍ nejniternějšího duchovního stupně. Taková umění jsou nucena se zabývat vnějšími formami a vyjádřeními života, ve kterých pravý život neexistuje. Duchovní konotace takového života je tímto pohledem bud‘ zkreslena, nebo se zcela popírá. Poezie, malířství, hudba, literatura, sochařství atd. slouží kultu oslavování života, který může vznikat jen v hmotě a jejich elementech. Pokud se uvažuje o duchovním aspektu, což je časté, ten se odvozuje z tradičních, konvenčních a kulturních přístupů. V tomto smyslu slouží umění paradoxně stále více než cokoli jiného k udržování, zachovávání a podpoře života tradic, zvyků a kultur. Umělci je budují, vkládají do nich život a udržují je úctou ke starému a vytvářením nového z tohoto starého. V tomto „novém“ jsou ovšem ZACHOVÁNY všechny koncepty staré, neboť „nové“ zdůrazňuje STÁLE VÍCE zevní hodnoty života, jak se projevují pod povrchem. Problémem s tím „novým“ je, že považuje to, co je pod povrchem vnějších věcí, za nejniternější duchovní stupeň, který vytváří život. Toto zkreslení je zachováváním starého pojetí, v tomto „novém“. Novost této situace je tedy ZDÁNLIVÁ. Smysl a význam se hledá v něčem a vkládá se něčemu, co žádný smysl NEMÁ. Harmonie se odvozuje z nesouladu, proporce z disproporcí, řád z nepořádku, život z neživota atd.

Jiným prostředkem, jak zaměstnat lidi a jejich pozornost tělesnými, zevními aktivitami, je rozvoj všech druhů SPORTŮ.Význam těchto aktivit zdůrazněný v pseudolidských společenstvech je udivující a dosahuje BLÁZNIVÝCH ROZMĚRŮ. Ti, co sporty provozují, jsou oslavováni jako hrdinové, které je třeba následovat a se kterými je třeba se ztotožnit. Zde se lidské hodnoty nacházejí v něčem, co má malou nebo nemá pražádnou duchovní hodnotu. Namísto toho, aby se sport považoval za jeden z vyvažujících činitelů lidských činností, jako prostředek udržování fyzické kondice za účelem lepšího duchovního a duševního fungování, taková fyzická kondice a sport se stává hlavním cílem lidského života. Toto zaneprázdnění sportem nakonec zabírá většinu volného času lidí, takže tu není k mání NIC NEŽ KRÁTKÝ, NEBO VŮBEC ŽÁDNÝ ČAS na jejich duchovní rozvoj. Takové je nebezpečí a takové jsou důsledky duchovního úpadku lidských tvorů. V této souvislosti slouží jak umění, tak i sport tomuto úpadku.

Zaneprázdnění vnějšími, fyzickými, hmotnými, světskými a pozemskými záležitostmi vytváří a určuje obsah času, který lidé věnují zábavě. Ta vyvěrá z tradičních a konvenčních přístupů dle stereotypů, očekávání, žádostí a projekcí. ZÁBAVA NESLOUŽÍ své duchovní funkci zpříjemňování života – aby se přijímal snáz a veseleji a aby se tak mohlo lépe pracovat, být lepším a aby se přinášela radost a potěšení do celého života. Namísto toho je útěkem z utrpení, stresu, tlaku a životních i pracovních obav, do nichž se musí vracet a jimiž je jeden zotročen. Takže se pracuje kvůli zábavě namísto toho, aby tu zábava byla kvůli veselosti, kvůli omládnutí za účelem větší tvořivosti a produktivity a aby se nalézala spokojenost v dosahování větší užitečnosti.

Jak lze opět a zase vidět, je VŠE v této společnosti VZHŮRU NOHAMA. Prostředky se stávají účelem a účely prostředky. Toto obrácení je jak východiskem, tak i důsledkem lidského duchovního zhoršení. To bylo do pseudočlověčenstva UMĚLE VLOŽENO pseudotvůrci.

Pozn. zpracovatele: Pro názornost tzv. zábavy můžete v TV NOVA ale i v zahraničí vidět ROZVOJ nového rafinovaného programu ještírků s pseudotvůrci – zábava stavěná na násilí a škodolibosti a ubližování a bolesti (např. pořad „Natočto“) !

(21) Bez ohledu na to, jak byly pravé duchovní principy pseudotvůrci zkresleny, zvráceny a zmrzačeny a obráceny ve falešné, MUSÍ se přijímat a užívat v jejich PŮVODNÍ podobě. Každá lidská živá buňka, která byla užita pro zfabrikování pseudolidí, v sobě NEUSTÁLE obsahuje VŠECHNY tyto principy v jejich PŮVODNÍ PODOBĚ. Nic je nemůže zničit či deformovat. Zkreslení, zvrácení a mrzačení se může odehrát jen na intermediální úrovni čili ve zprostředkujícím stupni lidské mysli, kde se může aktualizovat a uskutečnit transformace těchto principů za účelem vytvoření lidské duševnosti.

Jak se ale již uvedlo, lze deformovat jen to, co je ryzí a původní. Proto je velmi obtížné zlikvidovat zájem lidí o vše, co přesahuje jejich vlastní fyzickou, tělesnou existenci v tomto světě. Ten je vždy tu a je k dispozici kvůli přítomnosti Nejvyššího v těchto principech. Je to Božská prozřetelnost konající skrze tento zájem, aby připomněla lidem možnosti skutečností odlišných od fyzického a hmotného života.

Pseudotvůrci jsou si VĚDOMI toho ZÁJMU, a proto se jej neustále snaží ZMANIPULOVAT ve SVŮJ PROSPĚCH.

(a) Jedna z cest manipulace vede skrze náboženská dogmata, která DIKTUJÍ určité způsoby víry, chápání a reagování na jakýkoli nadpřirozený jev. V mnoha případech se tyto jevy považují za mající původ ve zlu, a tudíž jsou tabu. Dogmata podporují lidi v tom, aby se těmto jevům vyhýbali a popírali, že mají duchovní užitek. Každá jednotlivá církev učí, že její pojetí je jedině přijatelné.

(b) Jiným způsobem manipulace s tímto zájmem je vytvoření všech druhů okultních a magických praktik rozporuplného charakteru, jakými jsou deformace parapsychologických, astrologických a spiritistických praktik, komunikace s duchy, divinace atd. Tyto praktiky vedou lidi k tomu, aby zvláštním způsobem vykládali duchovnost a všechny nadpřirozené, mimosmyslové a podobné fenomény. Kolem těchto praktik se budují kopy rituálů, ceremonií, procedur a metodologií, což vede k formaci tradic a zvyků, aby se nakonec zadusila pravá duchovnost.

V těchto praktikách jsou mnohá zrnka pravdy, neboť především všechny zdůrazňují pravé duchovní principy. Provádět je není vůbec nesprávné, pokud slouží správnému účelu – aby přinesly lidem vyšší duchovní uvědomění. Jejich výklad, chápání a vysvětlování i užívání pseudotvůrci je v mnoha případech protikladné jejich pravému duchovnímu účelu a významu. Takto tedy pseudotvůrci manipulují tímto zájmem, aby sloužil jejich vlastnímu záměru zničeníduchovnosti nebo aby se vztahoval pouze na praktiky pseudoduchovního stavu pekel.

(c) Třetím způsobem manipulování těmito zájmy je užití zavedených vědeckých principů, které jsou samy o sobě VZDĚLANOU NEVĚDOMOSTÍ, aby se popírala jakákoli platnost anebo věrohodnost parapsychologie, mimosmyslových vjemů či čehokoli nadpřirozeného. Toto vše se považuje za výplod lidských fantazií, představ a klamů či jako výsledek narušené mysli, přání vlastních myšlenek či duševních nemocí.

Všechny tři metody manipulování ZAJIŠŤUJÍ tentýž účel. Odvádějí lidi od duchovnosti. A to je cílem pseudotvůrců.

(22) Jeden z nejničivějších důsledků a výsledků lidského duchovního úpadku lze spatřovat a pociťovat v PRAXI MEDICÍNSKÝCH A LÉČEBNÝCH ZPŮSOBŮ, které až donedávna převládaly.

Tyto praktiky jsou výtažkem materialistického, vnějšího a povrchního přístupu k hluboko stimulovaným problémům pseudolidstva.

Filosofií zde je zakládat vše na vnějším stupni. Život se všemi svými atributy se zcela odvozuje z tělesných funkcí, jakými jsou mozek a nervový systém. V mnoha případech jsou tylo funkce položeny na úroveň života a žádný jiný život či žádná jiná úroveň života se nepovažují za možné.

Protože se při tomto pojetí uvažuje, že tělo tvoří vše, je tedy možno léčit jakoukoli fyzickou dysfunkci jen skrze tělo, tedy vnějšími prostředky jako jsou pilulky, diety, chirurgické zákroky, fyzické terapie a podobně. Donedávna se uvažovalo, že duchovní a dokonce ani duševní faktory nehrají v těchto dysfunkcích žádnou roli. Dokonce i duševní nemoci se považují buď za následek biochemické nerovnováhy v těle či mozku, nebo za výsledek uspořádání prostředí, rodinného života a výchovy – všech vnějších důvodů. Nic skutečně duchovního a duševního není obsaženo v těchto určeních.

Tylo metodologie a filosofie medicíny a léčebných způsobů pečlivě vytvořili pseudotvůrci a vložili je do lidské mysli. Konkrétní potíže a jejich konkrétní léčení takzvanými přírodními prostředky neberou v úvahu jakoukoli duchovní příčinu. Činy hovoří jasněji než slova. Tyto závěry mají ovšem zničující dopad na lidské zdraví a lidský život, protože je činí závislými na množství medicínských předpisů na léky a podobných prostředků, které vůbec neberou ohled na celou lidskou osobnost a mysl, která sestává z ducha, duše a těla. To uzavírá cestu k duchovnosti, kde se nachází skutečné vyléčení, a nebere se tak ohled na to, co jako původce vytváří a vyvolává všechny potíže.

Takže medicína a způsoby léčení jsou nejvěrnějšími a nejužitečnějšími služebníky v rukách pseudotvůrců v jejich snaze ničit jakoukoli duchovnost.

Lékařství a léčitelství si budují své vlastní tradice a zvyky, které se pečlivě straní jakýchkoli jiných pojetí či filosofií, které by mohly vést k objevení skutečně medicíny a léčitelství, ve kterých se odvozují skutečné prostředky uzdravování z duchovních principů.

Jeden obrovský omyl filosofie medicíny spočívá v přijetí postulátu, který činí život závislým na těle a mozkových funkcích. Jinou nesprávností je to, že smrtí těla a jeho rozkladem přestává život existovat. Kdyby tělo bylo tvůrcem života, nemohlo by nikdy zemřít, neboť život je život a kvůli své povaze nemůže být zničen, protože odvozuje svůj původ z Absolutního života Nejvyššího.

Cokoli absolutní se všemi svými odvozeninami VŽDY jest a NEOBSAHUJE v sobě žádný stav nejsoucna. Takže jakmile se vytvoří odvozeniny Absolutního života ve formě sentientních entit, jejich individualita, projev, proces a stálé stávání se se nemohou zastavit tím, že přestane existovat jejich vnější forma.

Fyzické tělo skládající se z prvků hmoty je jen povrchovou formou, která je jen dočasným přizpůsobením se životu v přírodním čili nejzevnějším stupni za jistým tvořivým účelem. Jakmile se tento účel naplní, tělo se stává zbytečným a navrátí se do svého původního stavu – prvků hmoty, odvozených z chemického a fyzikálního složení této planety.

Tomuto tělu není dána žádná možnost, aby v něm vznikaly jakékoli choroby, aby je obsahovalo a vytvářelo. Není nikdy naživu samo ze sebe. Cokoli se odehraje buď v negativním, či pozitivním smyslu, je výsledkem působení ZÁKONA SOUVZTAŽNOSTÍ, kterým se řídí stav a proces vzájemného působení všech sfér, úrovní a dimenzí u jakékoli dané lidské bytosti či sentientní entity. V negativním případě je tu přerušení a porušování náležité funkce tohoto zákona, což se projevuje v těle symptomy nemoci, které SOUVZTAŽÍ s tímto přerušením a porušováním.

Kterékoli lékařství a léčitelství, které by to vzalo v úvahu, by ovšem neustále vedlo lidi k větší duchovnosti, a následně k většímu zdraví. Taková situace je pro pseudotvůrce nežádoucí, takže zkreslují, deformují a mrzačí pravý význam a metodu lékařství a léčitelství, aby se tak lidé ODVÁDĚLI PRYČ od své vlastní duchovnosti.

(23) Jedním z hlavních prostředků, nástrojů a metodických postupů nejen pro duchovní medicínu a léčitelství, ale i pro spojení a propojení všech úrovní, dimenzí a stupňů lidské mysli, je hypnóza či sebehypnóza a obzvláště duchovní hypnóza či sebehypnóza.

Hypnóza či sebehypnóza hraje zvláštní roli v duchovním uvědomění lidí. Je jednou z hlavních spojnic buď v rámci multidimenzionální podstaty jednotlivce, či mezi všemi ostatními dimenzemi, světy a úrovněmi. Hypnóza a sebehypnóza je vrozeným rozpoložením lidské mysli, které je odrazem věčné přítomnosti Nejvyššího. Ve své esenci a substanci je hlídkou pravé duchovnosti a prostředkem opětovného objevení vlastního já ve všech jeho dimenzích a sférách, úrovních a aspektech.

Taková základní funkce hypnózy a sebehypnózy zajišťuje, že vnitřní duchovní zákony lidského bytí se neustále projevují v zevním světě a jsou k DISPOZICI všem lidem ke zkoumání. Tento zákon byl donedávna zdůrazňován jako princip ducha nad hmotou, což vede k závěru, že mysl a její zákony předcházejí všem zákonům hmoty.

Takové chápání role hypnózy a sebehypnózy je z pohledu pseudotvůrců krajně nebezpečné, neboť vede lidi k větší duchovnosti, a ne pryč od ní.

Z toho důvodu je pojetí hypnózy anebo sebehypnózy terčem velmi PEČLIVÉHO ZKRESLOVÁNÍ, DEFORMOVÁNÍ A MRZAČENÍ.

Je několik cest, jak toho dosáhnout:

(23-1) Za prvé: Rozvinout všechny druhy pověr, předsudků a předpojatostí o hypnóze a sebehypnóze, aby se lidé vedli k víře, že ničí svobodnou vůli, činí lidi závislými a slabomyslnými, zotročuje je, aby páchali různé ohavnosti, nutí je k činům, které jsou v rozporu s jejich morálními zásadami, a nutí je, aby podléhali vnější moci hypnotizéra. A přitom pravý význam pojmu hypnózy a sebehypnózy je přesně opačný. Ale to je smyslem celé hry: Aby vše bylo proti nebo vzhůru nohama.

(23-2) Za druhé: Oslabit duchovní roli hypnózy a sebehypnózy, prohlašujíc ji za výtvor ďábla a výsledek černé magie a jejích pekelných svůdců, za metodu ovládnutí lidí a jejich duší a odvedení jich od Nejvyššího, čehož výsledkem je jejich věčné zatracení v peklech. A opakuje se: Pravý význam pojmu hypnózy a sebehypnózy je přesně opačný.

(23-3) Za třetí: Podkopat fungování a duchovní význam hypnózy a sebehypnózy prohlašujíc, že je pouze výsledkem hraní rolí určených sociální situací, charakterem požadavků, situačních očekávání, čisté představivosti, podmíněného reflexu či výsledkem sugesce. V těchto definicích se klade výhradně důraz na vnější faktory, které přejímají veškerou a každou duchovní konotaci hypnózy a sebehypnózy a vedou k tomu, že se věří, že něco takového jako skutečná hypnóza nebo sebehypnóza neexistuje.

(23-4) Za čtvrté: Podkopat a smazat pravý duchovní význam hypnózy a sebehypnózy, považujíc ji jen za doprovod nějakých jiných vnějších prostředků, bez kterých by hypnóza a sebehypnóza nebyla upotřebitelná a účinná. To zadržuje lidi, aby nahlédli do sebe samých, kde se nachází pravá duchovnost.

(23-5) Za páté: Snižovat účinek hypnózy a sebehypnózy a blokovat duchovní uvědomění, které se získává takovou zkušeností, ohraničujíc ji jen na nezávažné stupně, prohlašujíc, že hlubší hypnóza může být škodlivá, nebezpečná a nežádoucí pro duševní rovnováhu, vedoucí k zničujícím, nezvratným duševním důsledkům. Samozřejmě nic takového nenastává ani při prožívání nejhlubšího plenárního stavu hypnózy. Opak je pravdou, protože čím hlouběji kdo zajde, tím více rovnováhy nachází a dosáhne tím většího duchovního uvědomění.

(23-6)Za šesté: Překroutit pravý význam a funkci hypnózy a sebehypnózy, považujíc ji za léčebný prostředek a univerzální všelék na všechno. Takové nekritické užívání hypnózy a sebehypnózy vede k mnoha zklamáním a nakonec ke vzdání se jí, což pak ochuzuje lidi o užitek z tohoto důležitého nástroje jejich duchovního uvědomění, všeobecného blahobytu, pokroku, zlepšení a růstu.

Jak lze vidět, je mnoho způsobů, jak je možno překroutit a jak se překrucuje pravý duchovní význam a užitek hypnózy a sebehypnózy. Toto její překrucování a odsuzování vede lidi k pochybnostem o tom, zdali ji vůbec podnikat. A to je přesně to, co pseudotvůrci chtějí – obrat své pseudostvoření o cokoli, co by je mohlo přivést zpět k pravé duchovnosti.

(24) Jedním z důsledků a následků vybudování, udržování, zachovávání a rozšiřování panování tradic a zvyků a kultur je nutnost jejich obrany a ochrany. V samé povaze jakýchkoli tradic, zvyků a kultur je intolerance ke všemu a ke každému odlišujícímu se a cizímu.

Tato situace je odrazem stavu záležitostí pseudoduchovního světa pseudotvůrců ­pekel.

Je třeba mít neustále na paměti, že pseudotvůrci NAPODOBUJÍ skutečného Stvořitele – Nejvyššího. Ten/Ta tvoří sentientní entity dle Svého obrazu a Své podoby. Proto také pseudotvůrci fabrikují pseudostvoření a pseudolidi DLE SVÉHO OBRAZU A KE SVÉ PODOBĚ. Protože kazí, zkreslují a mrzačí původní pravé principy Stvoření. Jejich fabrikace odráží plně negativní záměry jejich vychytralého a zkaženého srdce.

Jedním z principů skutečného Stvořitele, jímž stvoření nastává, probíhá a stává se, je SJEDNOCENÍ všeho Stvoření v jeho nekonečné rozmanitosti v jednotě, jednosti a harmonii. Takové sjednocení odráží principy lásky a moudrosti. Ve fabrikujícím úsilí pseudotvůrců, které je opakem tohoto principu, musí být vše rozpojené, nejednotné, rozložené na sekty, rozštěpené, rozdělené na frakce, v nesouladu a protikladné. Jednota nekonečné rozmanitosti je nahrazena konformitou, stereotypy a uniformitou tradic a zvyklosti. Protože základním principem, na němž tato fabrikace může působit, je INTOLERANCE, zuří v pseudoduchovním světě pseudotvůrců, tj. v PEKLE, NEUSTÁLÉ VÁLKY, BITVY A REBELIE.

Takové situace a okolnosti jsou promítnuty do veškerého pseudostvoření a OBZVLÁŠTĚ do pseudočlověčenstva na Zemi, které bylo utvořeno dle POVAHY PSEUDOTVŮRCŮ. Hlavní nejužívanější metodou je vnucení pravidel, nařízení, životního stylu a předepsaných tradic, zvyků a kultur těm, co stvořili. Potřeba bránit, vnucovat a šířit vlastní pohledy, ideje a životní styly po celém světě je určena vírou, že JEN ONI mohou mít pravdu.

Pro PSEUDOTVŮRCE je zásadní přirozenou potřebou DOBÝT veškeré Stvoření a nahradit skutečného Stvořitele SEBOU SAMÝMI. Tato potřeba se odráží ve snaze každého národa, státu, skupiny či politické strany v pseudočlověčenstvu panovat, rozšiřovat se a ustanovit SVOJI ABSOLUTNÍ VLÁDU.

Snaha o moc nevyhnutelně vede k BUDOVÁNÍ OBLUDNÝCH VOJENSKÝCH SYSTÉMŮ S NIČIVÝMI ZBRANĚMI. Války, převraty, revoluce, terorismus, agrese, ultimáta, požadavky, hrozby a napětí se stávají součástí DENNODENNÍCH událostí v životě takových společenstev. Všechny tyto aktivity jsou ospravedlněny potřebou a právem ochrany a obrany zachovávání lidských systémů v rámci každého národa, státu, skupiny a strany, majícího či mající své tradice a zvyky.

VOJENSKÝ SYSTÉM se stává jednou z důležitých, ne-li nejdůležitějších částí a vládnoucí silou v pozadí všech ustanovení. Buduje si také SVOJE VLASTNÍ pravidla, směrnice, tradice a konvence a vyžaduje a požaduje jejich úplnou a slepou poslušnost.

A protože jsou veškeré takové systémy tradic a zvyků ZEVNÍ, neduchovní a stagnující, ochraňují, vnucují a brání tyto vojenské a podobné organizace vše ZPÁTEČNICKÉ, STAGNUJÍCÍ A ZASTARALÉ.

REVOLUCE se nesprávně považují za jeden z prostředků likvidace všeho tradičního, navyklého a stagnujícího, i když ve své podstatě, formě a činnosti stále více zuřivěji následují příklad budování VLASTNÍCH tradic a konvencí. Namísto toho, aby se staly silou odstraňující všechny staré tradice a zvyky, nastolují znovu zničující dogmatismus, fanatismus a slepotu, které vždy zavileji udržují vše staré.

Takové situace nemají v sobě nic duchovního; ve skutečnosti udržují lidi mimo duchovnost, NUTÍCE je věřit v posvátnost tradic a zvyků nebo revolučním, dogmatickým a fanatickým ideám.

(25) Aby se zajistilo neustálé udržování válek, agresí, nesnášenlivosti, nenávisti a nejednoty v rozpoložení pseudočlověčenstva, je na Zemi rozvinuto a uskutečněno pojetí NACIONALISMU, RASISMU a MENŠIN. To je nejlepší POTRAVOU pro krmení molocha ničivosti, který byl vytvořen pseudotvůrci v peklech za účelem likvidace veškeré duchovnosti a Nejvyššího. Za této negativní a rozkladné situace nelze udržet žádný sjednocující princip. Rozmanitost Stvoření je zde překroucena To také způsobuje shlukováním lidí okolo idejí či témat, což nevyhnutelně vede k separaci od toho, kdo je spojen s odlišnou ideou či jiným tématem. Taková separace pak vede k postupnému rozvoji rozličných skupin lidí, které se počínají odlišovat jedna od druhé, a tak pokračuje jejich postupné oddělování do bodu ÚPLNÉHO ODCIZENÍ.zeměpisnou separaci, což nakonec vede k vývoji ras, národů a kmenů, které uznávají zcela opačné hodnoty. Taková situace protikladných hodnot vytváří rozpoložení intolerance, výjimečnosti a sebeospravedlňování každé skupiny, jejich idejí a jejího stylu života.

Tak se jakákoli jiná rasa či národnost stává automaticky méně hodnotnou a nežádoucí a musí se ovládnout a přinutit, aby přijala životní styl jiného daného národa či rasy. Ale protože všechny ostatní národy či rasy mají ve své víře ve vlastní osud, kterým je vládnout a panovat nad ostatními, v zásadě tentýž postoj ke všem ostatním, jsou v této situaci nevyhnutelně nenávist, nesnášenlivost, agrese, války a krveprolití. Dějiny lidí na planetě Zemi jsou dějinami takových krveprolití a hovoří samy za sebe.

V takovémto konání není možná žádná pravá duchovnost, neboť v pravé duchovnosti je sjednocující princip všeho Stvoření, všech názorů a idejí a všech národů i ras. Pravá a duchovní rozmanitost idejí, názorů, národů a ras se shledává jako PROJEKCE JEJICH SOUVZTAŽNOSTÍ s nejrůznějšími aspekty Jediného Nejvyššího. Jelikož je jen jeden Nejvyšší, je jediné jedna idea s nekonečnou rozmanitostí svých vyjádření a projevů. To je pravý duchovní význam takové rozmanitosti.

Taková idea je ovšem pro pseudotvůrce nesnesitelná. Proto ji kazí, deformují a mrzačí tím, že vkládají do lidské mysli názor, že rozličné aspekty Jednoho nejsou jedním, ale jsou oddělené a nezávislé, mající každý své právo panovat a být pouze jediným. To vede k fabrikacím rozličných náboženství, která vnímají, vykládají, chápou a pojímají jen tento jediný oddělený aspekt jako svého boha. Jelikož jsou ale různé aspekty přijímány různými kulturami, národy a rasami, objevují se odlišní bohové, kteří jsou považováni za jediné správné pro každého v rámci této kultury. Protože každá kultura věří, že její bůh je ten správný a všichni ostatní jsou falešní bohové, rozvíjí se „spasitelský“ komplex, který ji nutí, aby se snažila spasit ostatní, byť i prostředky krveprolití a úplného ničení ve jménu tohoto boha. A opět je historie lidstva plná takových příkladů.

To je záměrem pseudotvůrců: Zlikvidovat jakýkoli koncept duchovního sjednocení a jakéhokoli pojetí Jednoho Nejvyššího, což vede k ZÁNIKU jakékoli duchovnosti.

(26) V rámci každého pseudosystému, každé kultury, zvyklosti a tradice se klade důraz vždy na zevní hodnoty. Jen duch a duše takového systému se považují za jeho niterné faktory. Ale tento duch a duše nejsou duchovního původu, neboť udržují existenci všeho stagnujícího nahromadění a hromad všech zkreslenin. Duch a duše jsou umělými výtvory, vybudovanými z vnějších elementů samotného systému.

Vyžaduje se, požaduje a vynucuje loajalita, zbožňování a uctívání systému. Vše mu musí sloužit. Proto je rozvinut pocit náležitosti, což vede k zakládání kolektivních hodnot, které vylučují soukromí, intimitu, individualismus a odlišnosti. Tento kolektivismus slouží zájmu potlačování, zatlačování a utlačování všeho, co nemá kolektivní hodnotu skupinové kultury. To je jedním ze způsobů, jak snížit význam vlastního já, v němž sídlí princip duchovnosti. „Jednotlivec není ničím, kolektiv vším“, to je výsledek takové filosofie. Ta je krédem komunistických zemí.

Na druhé straně je rozvinuta iluze náležení k vlastnímu já ve formě vlastnictví. Vlastnictví není objevem, potvrzením a vyjádřením pravých kvalit vlastního já, ale tím, že se DRŽÍ materiální statky a majetky. VŠECHNY HODNOTY JSOU VKLÁDÁNY DO TOHOTO NEDUCHOVNÍHO VLASTNICTVÍ. To je krédem tzv. kapitalistických zemí. Materiální vlastnictví vede k rozvoji práva na ochranu a obranu toho, co jeden má zevně, to jest vlastnictví hmotných statků a majetků. Celý smysl života spočívá v takovém vlastnictví a jeho ochraně. Z toho se vyvíjí smysl pro falešné soukromí a potřeba jeho ochrany.

Obě krajnosti těchto postojů se rozvíjejí ve svých vlastních tradicích, zvycích a životních stylech, které vedou k nedostatku duchovnosti. Jakmile se pozornost odvede od faktu, že vlastnictví vlastního já a jeho atributy, aspekty a vyjádření jsou nejhodnotnějšími faktory lidského života, zablokuje se cesta k duchovnosti.

Taková pozice je jedním z důsledků a následků lidského duchovního úpadku zahájeného pseudotvůrci.

(27) S takto zkresleným, zvráceným a zmrzačeným pojetím a stylem života lze vytvořit jen zvrácené, zkreslené a zmrzačené pojetí a zobrazení vlastního já. Pseudotvůrci si byli dobře vědomi důležitosti pozitivního sebepojetí a představy o vlastním já pro lidský duchovní vývoj. Na tomto pojetí já a jeho obrazu padá a stojí veškeré pojetí pravé duchovnosti.

Proto jsou všechny snahy zaměřeny na zkreslování, deformování a mrzačení pravého pojetí a obrazu já.

Pozornost lidí je odvedena od jejich vlastních niter, kde sídlí jejich já a kde je říše duchovnosti. Budují se zvyky, tradice a kultury s jejich vnějšími stereotypy, požadavky, předpisy, pozicemi, rolemi, funkcemi a maskami. U každého se očekává, požaduje a vyžaduje, aby NEBYL SÁM SEBOU, ale přilnul k diktátům těchto očekávání a stereotypů. Vynucuje se, aby každý vnímal sám sebe ne z pohledu niterného já, ale z pohledu vnějších očekávání, standardů a stereotypů. Začíná se myslet, že jeden je vskutku touto rolí, touto maskou a tím, co se předpisuje, aniž by byl něčím jiným. Takové ztotožnění se s vlastní maskou a rolí vede k zavržení, či přinejmenším k přehlížení skutečného já, kde se nachází pravá duchovnost. Takže to odvádí pryč od duchovnosti. Jak Carl Gustav Jung správně zdůrazňuje, je to nebezpečná situace, která ústí v duševní nerovnováhu vedoucí ke všem druhům duchovních, duševních, emočních, intelektuálních, sexuálních a fyzických poruch.

Tímto modelem zajišťují pseudotvůrci dva účely:

1)      nahradit pravé já umělým, vybudovaným z očekávání, rolí, nauk, stereotypů, pozic a požadavků zevnějšího, kde neexistuje žádná duchovnost; a

2) přivést lidi k šílenství a přijetí všech druhů chorob, které by nakonec mohly zahubit je a všechna stvoření pravého Stvořitele.

Potřeba být sebou samým je vrozenou jedinečné lidské bytosti a jejímu bytí. S ní se udržuje život a jí se získává osobní význam. Je tu vždy niterné nutkání být sebou samým. Stává-li se; někdo stále více sám sebou, tento tlak se uvolní, a získá se tak pravý pojem a obraz vlastního já. To přivádí k větší duchovnosti, protože v tomto uvědomění se odhaluje přítomnost Nejvyššího a nachází se zdroj neomezené a nepodmíněné lásky a moudrosti. Tento zdroj se stává nekonečnou a věčnou cestou pro neustálé stávání se sebou samým a bližším Nejvyššímu. Větší přiblížení k Nejvyššímu činí pak každého více sebou samým. To vede k vyššímu duchovnímu uvědomění a objev pravého fungování a významu vlastního života.

Avšak neuvolní-li se toto nutkání být sám sebou a namísto toho se vybuduje umělé já a naslouchá se mu, výsledkem toho je ohromné napětí v nitru a rovnováha lidského života je vyšinuta. Takové napětí a nerovnováha se projevuje zdeformovaným, nepravým obrazem a pojetím vlastního já, což vede k rozvoji všech druhů šíleného, patologického a zvráceného chování a příznaků, které zničí pravý smysl a význam lidského života.

To je výsledkem lidského duchovního úpadku, zfabrikovaného pseudotvůrci.

(28) NÁHRADA niterných hodnot já vnějšími, umělými a neskutečnými maskami, rolemi a stereotypy vede k rozvoji potřeb nahradit duchovní činitele neduchovními. Potřeba duchovních činitelů vždy trvá. Nelze ji odstranit kvůli její imanentnosti v životě samém. Lze ji ale deformovat, pokazit a zmrzačit imitacemi a nahradit fyzickými rozkošemi, s nimiž souvztaží. Láska, moudrost, ohled, přijetí, sdílení a vzájemnost jsou vždy přítomné. Mají vždy duchovní hodnotu, proto jsou nebezpečným faktorem v plánu pseudotvůrců. Z toho důvodu je obrátili k jejich souvztažným fyzickým faktorům, které se staly účelem a cílem samy o sobě namísto toho, aby byly prostředky k většímu duchovnímu uvědomění.

Takže na jedné straně se vyhledávání tělesných rozkoší stává HLAVNÍ zábavou většiny lidských tvorů, na straně druhé je lidé ÚPLNĚ odmítají či se jich VZDÁVAJÍ.

POTRAVA, NÁPOJE, TABÁK a DROGY se staly HLAVNÍMI ČINITELI lidského života. Potrava a jídlo nahrazují lásku a dobro; pití a drogy moudrost a pravdu. Zároveň se užívají pro SEBEPOTRESTÁNÍ, které je výsledkem POCITŮ VINY z toho, že jeden není takovým, jakým má být, a také pro POCIT BEZPEČÍ A OCHRANY.

Jakékoli intenzívní zabývání se lidí jídlem, pitím, tabákem a drogami (ať je snahou se jich vzdát či jejich nadbytek) vede lidi kvůli jejich vnější hodnotě k sebezničení a k ničení duchovnosti. Otroctví a závislost na požití potravy, pití, tabáku a drog vytlačuje jakékoli jiné tvořivé myšlení, které by nakonec mohlo vést ke svobodě, nezávislosti, objevení já a duchovnímu uvědomění.

Vzhledem k důležitým duchovním důsledkům a souvztažnostem jídla a pití mohou být potrava a nápoje užívány mnohým způsobem ke zničení duchovních hodnot lidského života. Péče o tělo souvztaží s péčí o ducha, což znamená péči o vlastní já. Potravou ducha je dávání a sdílení lásky a dobra, nápojem ducha je získávání a sdílení moudrosti a pravdy. Když někdo popírá duchovní hodnoty vlastní existence v duchu či se jim uzavírá, je nucen se zabývat tělem a vnějšími záležitostmi.

Toto odmítání znamená umísťovat původ života do těla a hmoty, kde žádný život sám o sobě neexistuje. Je-li veškerý život roven životu tělesnému, pak všechny potřeby všech dimenzí se musí nahradit náhražkou pseudoživota. Jelikož nereálnost nemůže nikdy nahradit realitu, hlad, žízeň a touha po fyzických rozkoších se stávají nenasytitelnými a neuhasitelnými. Takže se lidé stávají oběťmi jídla, pití, tabáku a drog. Takové návyky vedou nakonec k FYZICKÉMU ZÁNIKU.

Jakmile jsou eliminovány činitele rovnováhy ve všech úrovních, dimenzích a stupních lidského života, strádání a bída veškeré lidské mysli se stávají nevyhnutelnými. Vyrovnávacím faktorem je sama duchovnost, která vytváří střed lidské existence, kde je Nejvyšší jako ve svém vlastním. Na druhé straně v případech, kdy lidé omezují či ruší svoje potěšení z náležitého jídla, pití a ostatních fyzických rozkoší, nastává porušení zákona souvztažností, jak se uvádí výše, což vede k uzavření pravé duchovnosti.

Zvláštní situace je s tabákem a narkotiky. Způsob, jakým je lidé užívají, nemá ŽÁDNOU pozitivní duchovní hodnotu v rámci nějaké duchovní souvztažnosti. Je třeba jíst jisté množství potravy, aby se udrželo tělo naživu; je třeba pít jisté množství tekutin z téhož důvodu. To je pravou duchovní souvztažností – jedinec je udržován naživu láskou (duchovní potravou), která je skutečným životem a pravdou (duchovním nápojem), která je skutečnou formou života.Kouření a drogová závislost (alkoholismus se zde považuje za drogovou závislost) tuto souvztažnost nemají. Jeden nemusí kouřit ani požívat drogy, aby byl naživu. Opak je pravdou: Kouřením a požíváním narkotik se krátí délka života vlastního těla. Proto je kouření a užívání drog pseudokorespondencí vytvořenou pseudotvůrci v peklech, aby se otupila, zotročila a nakonec zničila lidská mysl tím, že se odvádí od duchovnosti a získává se pro svůj vlastní pseudoduchovní stav pekel, který zfabrikovali za tímto účelem.

Takové jsou tedy následky a důsledky lidského duchovního úpadku na jednotlivé oblasti lidského života, lidských činností, systémů a vztahů.

A tak se ODPOVÍDÁ na otázku, jaké to je být bez duchovnosti, životním stylem lidské bláznivosti a šílenosti.KONKRÉTNÍ DĚNÍ HOVOŘÍ SAMO ZA SEBE. Doufejme, že se počíná získávat ponaučení.

Jako u ostatních sdělení a výkladů předcházejících kapitol je nutné znovu zdůraznit, že je tu vyšší a širší pochopení všech těchto faktorů, které přesahuje zde prezentované. Není však možně je vnímat a porozumět mu bez tohoto zprostředkujícího kroku, zjeveného v této knize. Vše se zjevuje v postupných krocích. Takový nový krok se nyní buduje. Nahrazuje všechny předešlé koncepce a chápání, které doposud existují od počátku času až dodnes.

(6)

Kapitola šestá

HLUBOKÁ KRIZE VŠECH LIDSKÝCH SYSTÉMŮ,

HODNOT, TRADIC, ZVYKŮ A KULTUR.

KONEC LIDSKÉ ÉRY

Struktura a dynamika veškerého Stvoření odvozuje své principy, zákony a svůj život ze Stvořitele. Protože nastávají, probíhají a stávají se z Absolutního tvořivého úsilí Absolutního Nejvyššího, obsahují v sobě všechny principy, kategorie, atributy a odvozeniny svého Stvořitele v relativním stavu a procesu. Tento stav a proces je RELATIVNÍ JEN k Absolutnímu stavu a procesu Absolutního Nejvyššího. Takový vztah mezi Stvořitelem a Jeho/Jejím Stvořením určuje duchovní princip veškerých jsoucen a bytí.

Tento duchovní princip stanoví, že

normálním a přirozeným směrem rozvoje a pokroku celého Stvoření je jeho pokrokové směřování k větší a větší aproximaci Absolutního stavu a Absolutního procesu Absolutního Nejvyššího.

V této aproximaci spočívá princip stávání se.

Jeden se stává více a více sám sebou větším a větším uskutečňováním těsnější a těsnější blízkosti k Tomu, co absolutně Jest.

Takže v následování, aktualizaci a uskutečňování všech principů, kategorií, atributů a odvozenin Absolutna Nejvyššího se nalézá pravý smysl vlastního života. Takový smysl vede k pravé duchovnosti a k náležitému, správnému a normálnímu směru toku či běhu vlastního života.

Toto je normální a přirozený stav věci. Toto je pravý duchovní princip, který je vrozený, imanentní a vlastní všemu Stvoření. Plynutí je vždy jedním směrem ­k většímu přiblížení se Absolutnímu stavu a Absolutnímu procesu Absolutního Nejvyššího. V tomto pozitivním sklonu spočívá základ a základna věčného růstu, pokroku a zlepšování všech sentientních entit. Jakákoli porucha v tomto toku či směřování je nepřirozená, nenormální a negativní.

Účelem a cílem pseudotvůrců bylo přerušit tento tok a zavést ho nesprávným směrem. Aby tak učinili, postupovali s rozvojem PLÁNU, který vedl k fabrikaci pseudočlověčenstva, ve kterém by se takové zvrácení mohlo projevit a provést. To vede lidi k budování, rozvíjení, zakládání a udržování všemožných druhů lidských systémů, zvyklostí, tradic a kultur, které umožňují takové zvrácení univerzálního řádu. Byl tedy VYVINUT PROTIKLADNÝ ČINITEL. Je protikladem přirozeného a normálního plynutí Stvoření a ukládá protikladný tok či běh. Namísto toho, aby vedl k větší a větší duchovnosti, která se nalézá v těsnější a těsnější blízkosti Nejvyššího, vede k menší a menší duchovnosti, dokud potenciálně nezůstane žádná duchovnost.

Je řečeno, že potenciálně nezůstane žádná duchovnost. Důvod pro to je následující: Normálním a přirozeným sklonem pravého života je neustále se přibližovat Absolutnímu stavu a Absolutnímu procesu. Takový stav a proces kvůli své Absolutní povaze nemůže být v absolutním smyslu dosažen. Jinak by jeden vždy byl a nenastával by, neprobíhal a nestával by se. Proto jakýkoliv protikladný činitel k tomuto sklonu by byl protikladem téhož principu – přibližování se neduchovnosti. A jelikož neexistuje řádný takový stav a proces, ve kterém by nebylo absolutně žádné duchovnosti, je možno se navěky přibližovat něčemu, čeho v absolutním smyslu nelze nikdy dosáhnout. Odtud tedy slovo „potenciálně“.

V protikladném činiteli tohoto protiproudu je VŽDY tendence obrátit se k původnímu, normálnímu a přirozenému plynutí. Je to proto, že cokoli je abnormální a nepřirozené, je zkreslením, zvrácením a zmrzačením normálního a přirozeného. Bez ohledu na to, jak daleko se zkresluje, kazí a mrzačí, provádí se to na tom, co je ve skutečnosti normální a přirozené. Takže normální a přirozené ZŮSTÁVÁ NEUSTÁLE v tomto abnormálním a nepřirozeném.

Bez takové normality a přirozenosti by se nemohlo počít, založit a stát protipůsobícím nic nenormálního a nepřirozeného. Je třeba si uvědomit, že veškerý život i veškerá moc a energie nenormálního a nepřirozeného vyplývá z normálního a přirozeného.

Je tu však princip, který pseudotvůrci PODCENILI.

Vše nenormální a nepřirozené tím, že v sobě MÁ přirozené a normální, by se NEUSTÁLE, BEZ PŘESTÁNÍ nutkalo, nutilo a vedlo k návratu ke své normalitě a přirozenosti.

To je zákonem všech duchovních principů.

Zde je třeba si znovu a znovu zapamatovat, že pseudotvůrci sami nemohou stvořit nic nového, protože postrádají Absolutnost jsoucna a bytí. Cokoli je stvořeno, mohlo se stvořit pouze z této absolutní kondice, která je sama nestvořenou. Ve svém tvůrčím úsilí může někdo pouze odvozovat z této Absolutní kondice. Takže pseudotvůrci neměli na vybranou než použít stavební kameny, které měli k dispozici ve formě stvořeného sentientního života. Užitím živých buněk svého vlastního druhu zfabrikovali lidskou rasu, do které vložili sklon k protikladnému trendu a plynutí opačným směrem od duchovnosti. Takže zfabrikovali typické a specifické lidské údobí.

Ale jak se mnohokrát před tím uvedlo, musí se v takových živých buňkách podržet a zachovat VŠECHNY původní a ryzí PRINCIPY NEJVYŠŠÍHO. Jinak by v nich nemohl být žádný život; tedy by vyhynuly. V těchto původních a ryzích principech působí shora zmíněný duchovní zákon. Směřovat normálním a přirozeným směrem k větší a větší duchovnosti, to jest k větší blízkosti k Nejvyššímu – je VROZENOU OKOLNOSTÍ. Z tohoto principu plyne, že cokoli nepřirozené a abnormální je neustále nutkáno a nuceno k návratu ke svému původnímu nenormálnímu a přirozenému směřování. To je prostě podmínkou života.

Aby se mohla taková nenormální a nepřirozená kondice udržet, byly vyvinuty PROSTŘEDKY, které jí uměle vnucují opačný směr. Takovými prostředky byly formy falešných nebo pokroucených náboženství a pseudoduchovností, zvyků, tradic, kultur a lidských systémů, které měly jen jeden konečný cíl – ZASTAVIT A OBRÁTIT PŘIROZENÉ A NORMÁLNÍ PLYNUTÍ ŽIVOTA A UDRŽOVAT PROTIKLADNÉ ABNORMÁLNÍ A NEPŘIROZENÉ SKLONY. V takových systémech bez ohledu na to, jak dobře sloužily svému účelu, existovaly NEUSTÁLÉ TLAKY, NAPĚTÍ A STRES. Kdykoli se oponuje něčemu, co plyne přirozeně, musí se VYNALOŽIT ZNAČNÁ SÍLA, ENERGIE, SNAHA a TLAK, aby bylo možno tento běh odchýlil či obrátit. Takový je tedy stav tlaků, napětí a stresů. Zakládá svou povahou nepřirozenosti stav neustálé krize, která existuje v rámci všech lidských systémů.

Bez ohledu na to, jak pozitivní se jeví některé výdobytky lidských systémů a do jaké míry se zdá, že slouží dobru člověčenstva, nakonec podporují kritické rozpoložení stálé krize lidských systémů. Aby se tento stav krize mohl zdolávat a ovládat, muselo se vytvořit mnoho prostředků téže povahy a nashromáždit mnoho tradic, zvyklostí, pravidel, předpisů a směrnic, které DOČASNĚ tuto krizi do jisté míry odvrátily, ale které ji ve skutečnosti nakonec ZVĚTŠILY, UMOCNILY A PROHLOUBILY.

Takový stav krize je vlastní a vrozený povaze protikladných činitelů, které se projevují ve všech lidských systémech. Jak se tlaky, napětí a stresy hromadí stále více, krize nastolí a přivodí pád a zhroucení systému. Směřování této krize je „pokrokové“ v protikladném smyslu. Krize se stávaly pokročilejšími, většími a horšími.

Udržování tohoto krizového stavu se zajišťuje duchovně protikladnou POVAHOU lidských systémů, které se snaží přežívat svým zatvrzelým lpěním a závislostí na tradicích a zvycích i kulturách a jejich náboženstvích. Tyto sklony jsou tak silné, že když generace za generací vymírají a přicházejí do intermediálního světa, pokračují ve svém úsilí STÁLE ZUŘIVĚJI. Zavilost těchto tendencí je stále větší, neboť v novém stavu v duchovním světě jsou k dispozici DALEKO VYCHYTRALEJŠÍ nástroje k tomu, aby se mohlo pokračovat v tomto kontraproduktivním úsilí. Zde se budují vlastní umělé společnosti a kultury, které se ZPĚTNĚ NAPOJUJÍ na pseudočlověčenstvo na Zemi, poskytující mu ČERSTVÉ POPUDY, aby pokračovalo ve svém neduchovním kontraproduktivním, nenormálním a nepřirozeném počínání. Z něho napájejí a jsou napájeni, neboť NOVÍ členové se rekrutují z LIDÍ na planetě Zemi, kteří se s nimi spojují v novém stavu, takže se udržuje, podporuje a zachovává status quo této situace. To je vzájemným napájením, neboť lidé na Zemi jsou krmeni novými ideami, myšlenkami a tvůrčími popudy většího pokroucení, zvrácení a zmrzačení pravé duchovnosti a zároveň se napájí producent takových idejí tím, že se realizují a aktualizují v přírodním stavu a pak se k ním připojují v jejich vlastním pseudoduchovním stavu v intermediálním světě.

Protože je ale v těchto systémech kvůli výše zmíněnému principu neustálé nutkání či pobízení, aby se navrátily k normálnímu a přirozenému směřování, nacházejí se neustále v krizi a v procesu úpadku. Věci obvykle neprobíhají tak dobře, jak se plánovalo a očekávalo. Normální a přirozený běh událostí má své vlastní účinné prostředky a nástroje k tomu, aby každého uvedl zpět do normální a přirozené kondice. Tak působí zákon Absolutní prozřetelnosti Nejvyššího.

Lidským tvorům se v průběhu dějin neustále mnohými způsoby připomínala jejich pravá, původní duchovní přirozenost. Proroci, velcí duchovní zakladatelé, muži a ženy Boží i svaté knihy jako Bible připomínali lidem jejich vlastní původní duchovní podstatu. Neustále jsou poskytovány alternativy, podávány příklady, nastávají navštívení, obrozují se vnitřní vědomí jednotlivců a mnohé jiné podobné věci neustále působí za tímto účelem. To vše pak přispívá stále více k prohlubování krize všech lidských systémů.

Bez ohledu na rozsah, v jakém jsou takové pozitivní pohnutky a ideje svatých knih zkresleny, převráceny, zmrzačeny, pokáleny, zamořeny a dezinterpretovány, stále v sobě obsahují a uchovávají zrnka skutečné duchovní pravdy. Tyto pravdy jako protiklad těchto zkreslených hodnot způsobují, že se krize vždy více prohlubuje.

Když se situace těchto společností v duchovním světě rozvine do takového kritického bodu, že její pokračování ohrožuje veškeré Stvoření, náhle a zcela se kvůli své hluboké krizi zhroutí, končíce ohromným kolapsem. Poté jsou jejich příslušníci odděleni a umístí se do svých odpovídajících pseudoduchovních pekel, kde mezi sebou pokračují ve svých životních stylech tak dlouho, jak si přejí, či jak dlouho pokračují v uzavření se tomu, aby naslouchali svému vnitřnímu hlasu, který se je neustále snaží přivést zpět k normálnímu a přirozenému trendu.

Takové kolapsy těchto společenstev ve světě duchů čili v intermediálním světě jsou tím, co se míní posledním soudem. Souvztažné faktory těchto navštívení a posledních soudů se u lidí na planetě Zemi projevují válkami, přírodními katastrofami, pohromami, holocausty a kataklyzmaty a v regresivně – progresivních trendech lidského rozvoje ze stavu osvícení Temných věků až k duchovnímu obrození, kterému bude předcházet ÚPLNÉ ZHROUCENÍ VŠECH LIDSKÝCH SYSTÉMŮ.

Regresivně – progresivní trendy znamenají, že je tu stále méně duchovnosti, a nastoupí Temné věky, které vyvolají sklon k hlubokým krizím všech lidských systémů. Aby se tyto systémy zachránily, jsou vyvinuty (samozřejmě s týmž účelem) důmyslnější, složitější a trvanlivější systémy s větší technologií. Takový rozvoj vede ke stále hlubší krizi. A nová krize vede opět k vývoji ještě důmyslnějších systémů a technologií za týmž účelem. To vede ke stále větším a hlubším krizím atd. Toto je to, co se nazývá regresivně – progresivním trendem. Ten lze jasně vidět na příkladech válek v lidských dějinách. Nejprve je tu hrozba války v lokálním rozsahu vedoucí k několika stům mrtvých, pak se to rozšíří a stovky mrtvých se promění v tisíce až po vypuknutí globální války, která zabije mnoho milionů lidí. Totéž je pravdou s ohledem na přírodní katastrofy a kataklyzmata. Ty jsou stále častější a ničivější ve své zuřivosti, mající stále větší dopad na lidský život a jeho rozpoložení. Jiným příkladem je vymizení některých kultur a národů z povrchu Země jen proto, aby byly nahrazeny většími kulturami a národy majícími větší tradice, zvyklosti a kultury a tak dále, dokud se nedosáhne bodu, kdy destruktivní síly prohlubující se krize všech lidských systémů nedosáhnou takových rozměrů, že vážně hrozí úplná a celková likvidace veškerého života na planetě Zemi včetně jí samotné. Nastane-li taková situace, znamená to konec lidské éry. Znamená to, že poučení bylo získáno, otázka: Jaké je to být bez jakékoli duchovnosti, je zodpovězena živým příkladem a užitečnost takové situace splní svůj účel a tuto situaci již není netřeba tolerovat.

Tehdy se lze vrátit k pokračování v předcházejícím normálním a přirozeném rozpoložení duchovnosti. Jakmile se odstraní protikladné, umělé síly lidských systémů, nastolí se přirozeně a bez námahy znovu normální a přirozený směr duchovního pokroku, neboť nic tomu již nebude oponovat.

Taková situace existuje v současné době na planetě Zemi. Až doposud neměly lidské systémy nikdy k dispozici nic, co by mohlo ničit během několika vteřin či minut veškerý život na planetě Zemi včetně jí samotné.

Tato hluboká a ZÁVĚREČNÁ KRIZE všech lidských systémů a jejich nevyhnutelný všeobsáhlý KOLAPS a PÁD se projevuje následujícími znaky:

(1) Postupným ubýváním přírodních zdrojů, na nichž závisí hospodářství lidských systémů. Takový úbytek může vést k úplné PARALÝZE hospodářství.

Tato situace vede k PODIVNÉ politické situaci ve světě: Národy, které stále vlastní některé tyto zdroje, učinily jiné, které vyčerpaly tyto své zdroje anebo nemají žádné, ZÁVISLÝMI na svých diktátech, manipulacích a na svém vydírání. Využívají své zdroje na vytváření krizí a vnucování svých vlastních zájmů jiným. Politická nerovnováha, jež je toho výsledkem, vede k nastolení chronických pnutí, hrozeb, nedůvěry a válečných hrozeb, které by mohly skončit soudným dnem. Národy závislé na těchto zdrojích jiných národů, obzvláště ty, které patřící k supervelmocem, nemají jinou možnost, než zaútočit a vynutit si násilím, hrozbami a manipulacemi dodávky těchto potřeb. To se koná na základě skutečnosti, že dostupnost těchto zdrojů je životně závažná pro jejich přežití.

Úbytek přírodních zdrojů je výsledkem HLOUPOSTI a BLÁZNIVOSTI lidských systémů, které se vůbec neohlížejí na plánování a distribuci těchto zdrojů přirozeným způsobem. Lidská chtivost a nenasytnost vlastnit, užívat a spotřebovat více je bez hranic, rozmyslu a je zničující. Takový je následek a důsledek neduchovního čili pseudoduchovního rozpoložení lidských tvorů, které je uvrhuje do pozice úplné a celkové závislosti na hodnotách vnějšího čili nejzevnějšího stupně, které nejsou vůbec žádnými hodnotami.

Jakmile se rovnovážnému faktoru života nedovolí a zabrání, aby vstoupil, výsledkem je nadměrné využívání toho, co se považuje za skutečný zdroj a původ života ­přírody. Nadměrné využívání přírody obvykle sleduje ZÁKON GEOMETRICKÉ POSLOUPNOSTI a je poháněno neustálým nátlakem, vynucováním a stresem na ostatních úrovních lidského existování. Protože ostatní úrovně lidského života jsou buď podceněny, nebo se zcela neberou v úvahu, POVAŽUJE SE takové nutkání, nátlak a stres za výsledek NEDOSTATEČNÉ PÉČE o ZEVNĚJŠÍ VĚCI a PŘÍRODNÍ ÚROVEŇ. Takže se nadměrné využívání zesiluje stále více. Taková intenzifikace ovšem vede k ještě většímu nátlaku, násilí a stresu, což pak vede ke komplikovanějšímu nadužívání a větším krizím a většímu nadužívání a tak stále dále. Takže JE zajištěno sveřepé udržování se tohoto cyklu, dokud jednoho dne zdroje nedojdou nebo nejsou k dispozici. A to je konec lidských systémů.

(2) Od takového nekritického nadužívání a zneužívání přírodních zdrojů a umístěním lidských hodnot do vlastnictví vnějších statků a majetků je jen krátký krok ke zničení lidského životního prostředí. Znečištění a zamoření životního prostředí dosahuje nezvyklých rozměrů. LIDSKÁ SÍDLA se stávají NEBEZPEČNÝMI a NEZDRAVÝMI. Ekologie přírodního prostředí, která udržuje jeho zdraví a rovnováhu, je v rozkladu. To vede k vyhlazení rozličných druhů, které jsou závažnou součástí této ekologie při udržovaní rovnováhy v přírodě.

Nahromadění špíny, jedů a zamoření prostředí v kombinaci s porušením ekologické rovnováhy vede k okolnostem, které jsou nesnesitelné pro udržování, podporu a pokračování lidského života na planetě Zemi. To jen prohlubuje důkladnou krizi všech lidských systémů, urychlujíc proces úplného a celkového pádu a úplného zhroucení.

(3) Závislost a lpění na stále větším množství vnějších statků, vlastnictví a majetků a touha po nich bez jakéhokoli ohledu na kohokoli jiného zakládá spolu s přírodními a politickými pohromami a manipulacemi velkou nerovnováhu v rozvrstvení lidských systémů. Dvě krajnosti se staly zřejmými:

a) koncentrace materiálního bohatství a prospěchu v rukách několika či k dispozici několika národům a

b) chronický stav nezvyklé chudoby, hladu a nedostatku základních potřeb pro běžné přežití.

Tato situace zvětšuje a umocňuje nátlak, násilí a stres, což vede ke stále hlubším krizím v takových lidských systémech, které zcela selhávají, byť by šlo jen o úvahy o řádném rovnovážném činiteli pravého života. Tato nečinnost v tomto ohledu nakonec vede k pádu a zhroucení celého systému.

(4) V úsilí zachovat a udržet lidské systémy a jejich tradice, zvyklosti a kultury a pokračovat v nich spolu s potřebou je bránit před agresory a kořistníky se rozvíjejí a vytvářejí stále důmyslnější vojenská zařízení a zbraňové systémy schopné HROMADNÉHO NIČENÍ. Jelikož je tu neustálá potřeba být lepším než nepřítel a mít lepší zbraně, je nutné věnovat více lidí a ekonomických zdrojů na vytvoření a rozvoj stále lepších, účinnějších a ničivějších zbraní. Nepřítel ovšem nespí a má sklon vyvinout a vytvořit ještě účinnější a ničivější zbraně. Tato zavilá soutěž v tom, kdo předčí nepřítele, je NEKONEČNÁ. Vyžaduje to stále více úsilí a více a více lidských a jiných zdrojů, aby se udržela vojenská převaha nad nepřítelem. Tato soutěž vede k vytváření a rozvoji takových ničivých prostředků, že stisknutím jednoho tlačítka na počítači lze v několika minutách či vteřinách celou planetu Zemi obrátit v poletující peklo takových rozměrů, že by zůstalo jen málo stop života někde na Zemi. Mohly by nastat holocausty a kataklyzmata s takovými DŮSLEDKY, které si lidská mysl NEUMÍ představit. (Pás asteroidů mezi Marsem a Jupiterem je výsledkem jednoho takového konce lidské společnosti – pozn. zpracovatele.)

(5) Jak bylo před tím uvedeno, bylo jedním z účelů tohoto pseudosystému zničení duchovnosti. Jako součást tohoto úsilí vstoupily do existence materialistické a ateistické filosofie. Ty pak vedly k ustanovení komunistických a podobných totalitních systémů s jak jen možno nejvyhraněnějšími a nejpevnějšími pravidly, směrnicemi, tradicemi a zvyky. Celková filozofie těchto systémů je založena na zdůraznění materiálních vnějších hodnot, což vyžaduje, aby se DOBYL a STAL VLASTNICTVÍM CELÝ SVĚT. Poslední roky svědčí o neobvyklé expanzi a zesílení těchto systémů po celém světě. Nemilosrdnost, prohnanost, agresivita, machiavellismus, machinace, manipulace, terorismus, bojovnost, fanatizmus, dogmatizmus, zaslepenost, násilnost, zavilost a vytrvalost těchto systémů dosahuje ohromných rozměrů. Zjevně je nic nemůže zastavit v této rozpínavosti. Takové systémy jsou PŘÍMOU INKARNACÍ TEMNÝCH a ZLÝCH SIL Z PEKEL právě před závěrečným pádem a kolapsem lidských systémů v jejich snaze zamořit cokoli duchovní a ustanovit VLÁDU ÚPLNÉ DUCHOVNÍ TEMNOTY.

(6) Přirozené hromadění neustálých krizí v nepřirozeném a nenormálním rozpoložení lidských systémů a potřeba jejich ochrany a upevnění vede k neustálým inflačním tendencím všech materiálních hodnot a snah. Vyčerpání přírodních zdrojů; větší potřeba spotřeby, aby se zakryly vnitřní nejistota, obavy a strach z budoucnosti; potřeby větší obrany a rozvoje výkonnějších vojenských zařízení; disproporce v rozdělení bohatství; deziluze o schopnosti systému zajistit bezpečnost a jistotu; potichu uchovávat status quo systému a mnoho jiných věcí vede k nižší a nižší hodnotě monetárních prostředků k zajištění hmotného zabezpečení a zajištění. Takže za více peněz se kupuje méně, což vede k potřebě vydělávat více a více, aby se udržel životní styl založený v předcházejícím méně inflačním rozpoložení. To zvětšuje inflaci do tak absurdní míry, že výsledkem toho je úplný ekonomický úpadek a kolaps. Peníze mají malou, či nemají vůbec žádnou hodnotu. To je nevyhnutelným důsledkem toho, když lidé vloží své naděje a jistoty do věcí tak přechodných, nedůležitých a bezcenných, jako jsou materiální statky a majetky.

(7) Jak se kupí tlaky, nutkání i stresy a krize se stává hlubší a stálejší, objevuje se stále více prostředků na její „překonání“. To vede k objevení se početných a nezvyklých kultů, sekt, náboženských a duchovních úchylek a způsobů ovládání mysli, které nabízejí vyřešení všech lidských problémů. Všechny tyto směry vyznávají, že mají prostředky, aby vyvedly lidi z jejich bídy. Extrémním případem takového rozvoje je objevení se kultu vyznavačů ďábla a satana, kteří se otevřeně hlásí k negativnímu stavu pekel a pseudotvůrců. Ďábel a satan se prohlašují za pravé stvořitele a skutečné řešení problémů se spatřuje v otevřeném odmítnutí pravého Stvořitele a v tom, že se uctívají jen pseudotvůrci, kteří ve skutečnosti zfabrikovali podobu pseudočlověčenstva.

Všechny kulty, sekty, náboženské a duchovní úchylky a způsoby ovládaní mysli budují tím, že lpí na své vlastní výlučnosti, vytváří další soubor tradic, zvyklostí, způsobů chování a případných kultur, což bude jen zvětšovat, prohlubovat a urychlovat nejzazší konečný pád a ohromné zhroucení lidských systémů.

V těchto ustanoveních se ale nacházejí zrnka pravdy. Všechna mají sklon rozvíjet uvědomění nějakých duchovních faktorů či faktorů mysli, o nichž věří, že jsou jedinými, které mohou přinést nějaká řešení krize. Intenzifikace takového uvědomění je výsledkem duchovního tlaku normálního běhu věcí, aby se vše nenormální navrátilo do svého normálního rozpoložení. Tedy čím větší je krize lidských systémů, tím větší je uvědomění si těchto duchovních potřeb. To vede k nutnému rozkvětu kultů a způsobů ovládání mysli, nových náboženství a duchovních směrů, které zesilují toto uvědomění. Avšak problémem těchto ustanovení je to, že používají tradiční a navyklý přístup tím, že vytvářejí své vlastní zevní rituály, oslavy, zaklínání a zaříkávání, pravidla, nařízení, omezení, hranice, očekávaní atd., které se ve své podstatě i formě NELIŠÍ od těch, které tu byly před tím. Mění se názvy, ale zachovává se tentýž obsah a táž metoda. Takový přístup je ovšem pseudoduchovní, ale taková jsou znamení přicházejícího posledního soudu, kdy se všechny lidské systémy navždy ZHROUTÍ. (Na žádné jiné planetě ve Stvoření není tolik náboženských systémů, jako zde, na planetě Zemi)

(8) Souběžně s objevením se těchto kultů, sekt a náboženství a duchovních trendů i způsobů ovládání mysli, které v mnoha případech mají – kvůli svému hledání většího duchovního uvědomění (byť zdeformovaného) – pozitivní hodnotu, zintenzivňují zlé a temné síly pseudotvůrců svou činnost a rozšiřují svoje negativní působení na lidi na planetě Zemi, aby se potlačilo toto úsilí. To jen zvětšuje a zintenzivňuje krizi.

Takový negativní vliv se projevuje ve formě a intenzifikaci nezvyklých a bizardních zločinů, vražd, sebevražd, duševních chorob, sexuálních zvráceností a složitých a zlořádných fyzických potíží. Takové jevy jsou součástí akcelerace odlišení sil negativního a pozitivního stavu při přípravě na SKUTEČNÉ ZÁVĚREČNÉ STŘETNUTÍ, během něhož se všechny lidské systémy hroutí a přestanou existovat.

Součástí snahy, aby se lidská mysl zabývala těmito událostmi a lidé se tak ZDRŽOVALI OD duchovního uvědomění, je NEOBVYKLÝ ZÁJEM MÉDIÍ O ZPRAVODAJSTVÍ O TĚCHTO NEGATIVNÍCH UDÁLOSTECH. Filmy, hry, televize, noviny atd. jsou plny popisů násilných činů, zločinů, útoků, pohrom, válek a podobných námětů, které OBÍRAJÍ LIDI O ČAS A ODVÁDĚJÍ JEJICH POZORNOST PRYČ OD DALEKO DŮLEŽITĚJŠÍCH UDÁLOSTÍ. Nebezpečnost zájmu o tato témata spočívá v tom, že vyvolávají a posilují v lidech potřebu jednat, chovat se, konat a řešit problémy TÝMŽ násilným způsobem. Takové popisování následků je bez ohledu na to, jedná-li se o příklad „dobrých“ či „zlých“ úmyslů, protikladné a opačné duchovním prostředkům řešení takových problémů. A popisují-li se nějakou náhodou duchovní prostředky, obvykle se to líčí tak, že užívají negativní, temné síly, černou magii či síly pochybného či nejasného původu. Vše toto jen udržuje, zesiluje a urychluje postup konečného pádu a zhroucení všech lidských systémů.

(9) Povaha systému pseudolidstva tím, že je nepřirozená, patologická a nenormální, neustále vytváří a vyzařuje atmosféru všech druhů negativních, násilných, nenávistných, zavilých, zvrácených, zdeformovaných a zmrzačených myšlenek, idejí a tužeb. Kvůli duchovnímu principu manifestace, který říká, že jakékoli ideje, myšlenky či přání jakékoli sentientní entity mají sklon se aktualizovat a uskutečnit ve své konkrétní formě, taková negativní pojetí se stávají skutečností také na úrovni přírodního stupně. Zde nacházejí svůj konkrétní život. Proto tyto koncepce negativně ovlivňují přírodní prostředí na planetě Zemi, která představuje tento vnější čili nejzevnější stupeň. Například násilí je násilím BEZ OHLEDU na to, jak k němu dojde – skrze akt násilí jedné osoby či národa proti druhým, či skrze vynucené změny přírodních podmínek, což vede k drastickým změnám klimatu, počasí, intenzifikaci nezvyklých katastrof, pohrom, neštěstí, zemětřesení, požárů, sněhových bouří, severáků, tornád, hurikánů, období veder, sucha, nákaz, naplav, nehod a mnoha jiných násilných jevů. Není na Zemi den či týden, který by proběhl v klidu bez takových událostí. Jejich ZESÍLENÍ a frekvence výskytu ukazují, že dochází k prohlubování krize lidských systémů, což způsobuje takové reakce v přírodě.

Jestliže někdo žije v souladu se samým sebou, žije v harmonii s přírodou. Příroda odráží zevně tento niterný stav záležitostí v lidech. Čím více disharmonie, tím více je násilí a nestability v přírodě. A obráceně – čím více je duchovní harmonie v člověčenstvu, tím je příroda stálejší, zákonitější a klidnější. Proto jsou takové drastické měny a zesílení výskytu těchto jevů v přírodních událostech dobrými ukazateli zevrubné krize veškerých lidských systémů a jejich nevyhnutelného zhroucení v blízké budoucnosti.

(10) Jak je většina lidí nucena do neustálého shonu kvůli přežití, udržujíc a zachovávajíc se naživu, vyvíjí se na ni nátlak, je stresována a manipulována, aby kráčela směrem opačným vzhledem k jejich pravé duchovní přirozenosti. Postupně začínají být nespokojeni s pomíjivými rozkošemi nacházejícími se ve vlastnictví hmotných statků a majetků a ve všech lidských systémech s jejich tradicemi, zvyky a kulturami zevních hodnot. To mnohé přivádí k šílenému hledání pravého smyslu lidského života. Otázka o hodnotě bytí počíná deptat lidstvo. Nic neposkytuje již smysl. Existenční obavy, strachy, znechucení a deprese se stávají životním stylem a dávají zrod filosofiím, které je považují za nutné podmínky lidské existence, pokud ne za jeho skutečné původce.

Nebezpečí takového přístupu je v jeho zdůraznění toho, že takové pocity jako strach, obavy, starosti, deprese, znechucení atd. mají skutečnou existenční hodnotu a jsou tudíž nakonec pozitivní povahy. Lidé nahrazují skutečnou filosofii duchovnosti pseudofilosofií existencialismu, která se snaží odvodit duchovní hodnoty z něčeho, co bylo zfabrikováno, vyvoláno a vypěstováno negativním stavem pekel v člověčenstvu, aby se potlačila pravá duchovnost, která nemůže počít takové negativní ideje, myšlenky a okolnosti. Všechny tyto existencionální pseudohodnoty vedou tím, že se zesílí jejich výskyt v lidské mysli, k větší krizi lidských systémů a urychlují jejich úpadek a kolaps. V tomto smyslu mají tylo pseudohodnoty pozitivní aspekty, protože cokoli urychluje tento kolaps, pomáhá ukončit něco patologického, nepřirozeného a abnormálního, co je pohromou a rakovinou pro vše zdravé, normální a přirozené.

(11) Neobvyklý, gigantický skok v rozvoji technologií v několika posledních dekádách DRASTICKY KONTRASTUJE se sociálním a duševním rozvojem lidských systémů, který je DALEKO POZADU. To přispívá stále více k již nesnesitelnému tlaku, napětí a stresu.

Jinou komplikací je technologie sama. Kvůli své složitosti vede k rozvoji krajních stupňů specializace a odcizení nejrůznějších součástí systému, což pak vede k většímu nebezpečí úpadku a chaosu. Jelikož jsou takové systémy složité a navzájem závislé, porucha jedné součásti může umrtvit funkci celého systému. Jiným nebezpečným aspektem této situace je to, že kvůli své složitosti a početnému množství služeb, které poskytuje lidem, dělá je krajně závislými a bezmocnými v případě selhání. Jak se systém stává stále složitějším a závislým na svých složkách, je více pravděpodobné, že selže, což bude mít OHROMNÝ DOPAD na blahobyt všech lidí. To stále více zesiluje pokročilou krizí všech lidských systémů a urychluje jejich konečné zhroucení.

(12) Jak lze vidět, vede nepřirozenost a nenormálnost protikladných činitelů lidských systémů vůči přirozenému a normálnímu pokrokovému směřování duchovnosti k nárůstu tlaků, stresů a napětí ve všech oblastech aktivit lidských tvorů a v samotném jejich jsoucnu a bytí. Není nikde nic, co by neustále nepřispívalo k této krizi. Za takové situace lidé počínají hledat prostředky, jak se vyhnout takovému rozporu. Tak se vyvíjejí sklony k úniku z těchto nahromaděných tlaků, stresů a složitosti systému k fantaziím, snům a iluzím s pomocí mechanických či chemických prostředků, jako jsou drogy, alkohol, jídlo a jiné fyzické prostředky, které mohou pozměnit vědomí a jeho funkci. Tento sklon je jedním ze závěrečných příznaků postupujícího úpadku a kolapsu všech lidských systémů.

(13) To vše vede k rozvoji apatie, lhostejnosti a ZTRÁTĚ JAKÉHOKOLI ZÁJMU o prospěch a blahobyt všech ostatních jedinců. Lidé mohou dosvědčit zločiny, vraždy, podvody atd., ale neřeknou nic a mnozí se odvrátí od místa děje či jej pozorují bez jakékoli účasti.

Taková situace je znakem ÚPLNÉHO nedostatku duchovního uvědomění. A to znamená neslavný konec všech lidských systémů. Jakmile se ztrácí veškerý zájem a rozvíjí se apatie a lhostejnost k vlastnímu blahobytu a blahobytu vlastních sousedů, ztrácí se veškerý smysl života a nic již nemá více význam. Potom se už v lidských systémech nic neudržuje, nezachovává a nepodporuje. Tak dozrává konec lidské éry.

Lidská éra se charakterizuje zvláštností, neobvyklostí a výjimečností svého umístění a své pozice ve Stvoření. Nikde jinde po celém Stvoření takové rozpoložení od věčnosti do věčnosti NEEXISTOVALO a NEBUDE EXISTOVAT. Je pro ně typické nenormální, nepřirozené, patologické a neskutečné směřování, které je neustále v protikladu k normálnímu, přirozenému a skutečnému běhu života. Kvůli této pozici je lze považovat za umělé, vnucené, zfabrikované a za pseudoživot – sám o sobě nereálný.

Typická lidská éra se dá popsat různými pojmy:

1.  ZMRZAČENÍ DUCHOVNOSTI

Za prvé: Zkreslením, zvrácením a zmrzačením pojmu duchovnosti a Nejvyššího. Duchovnost a Nejvyšší se popisují ve smyslu projekcí, introspekcí, očekávání, stereotypů, požadavků a nároků vnějších žádostí lidí, kteří nalézají své hodnoty v hmotných věcech. Tito lidé takzvaně materializují duchovnost a „humanizují“ Nejvyššího. Slovo „humanizuje“ je zde užito ve smyslu pozice, jakou má lidská éra ve Stvoření – POZICE NEGOVÁNÍ jakéhokoli jednoho sjednocujícího principu, který usměrňuje přirozený tok života.

To vede k frakcionalizaci všech životních principů. Tato situace vede k projevům mnoha náboženství a duchovních názorů, které si často navzájem oponují. Také to vede k budování zvyklostí, tradic a kultur, které jsou protikladem jakéhokoli pokrokového směřování. Jejich povahou je stagnace a sebezachovávání. To je samým opakem pravého života. Objevuje se PSEUDOŽIVOT jako typický znak lidské éry.

2.  ODMÍTNUTÍ DUCHOVNOSTI

Za druhé tu máme jev, rozvoj a široký růst a příjem mnoha pojetí materialismu, ateizmu, agnosticismu a panteizmu, která odmítají jakoukoli duchovnost jako původní princip.

Takové filosofie a názory jsou typické pouze pro lidské údobí. Nikde jinde ve vesmíru se toto pojetí NIKDY NEVYVINULO.

3.  PŘERUŠENÍ KOMUNIKACE S PRAVÝM STVOŘENÍM

Za třetí: Je uzavřen přístup k nejniternějšímu stupni vlastního já a jsou uzavřeny všechny mosty a přímé spoje k duchovnímu světu a jiným dimenzím, místům a úrovním vesmíru a celého Stvoření spolu s přerušením přímé komunikace s duchy, anděly a jinými sentientními entitami v duchovním světě. Toto je opět typickou okolností a znakem lidské éry, která neexistuje nikde jinde. Všude jinde jsou dveře ke všem dimenzím, úrovním a sférám neustále otevřeny všem sentientním entitám, pouze na Zemi byly tyto dveře kvůli lidské éře až donedávna uzavřeny.

4.  „ZÁVISLOST ŽIVOTA NA HMOTĚ“

Za čtvrté: Život a jeho funkce se odvozují z aktivit nejzevnějšího přírodního stupně, to jest z hmoty, a život se tak činí závislým na hmotě. Život se zde považuje za produkt rozvoje a evoluce hmotných prvků, které se vyskytují, probíhají a staly se náhodným způsobem. Život se považuje za hmotnou příhodu vyskytující se jen pouhopouhou náhodou. Toto je velmi typický znak lidské éry.

5.  ÚPLNÁ IZOLACE OD STVOŘENÍ I PEKEL

Za páté: Lidští tvorové jsou odděleni, ohraničeni, izolováni a odcizeni od veškerého ostatního Stvoření a zfabrikovaných stavů zla ve formě pekel se VŠEMI jejich důsledky a následky, jak se projevují ve funkcích, stagnaci, krizi i rozpadu všech lidských systémů. Toto je typickým charakteristickým rysem lidské éry. Než se lidská éra objevila, NEBYL v duchovním světě ani negativní stav či peklo, ani jejich projevy v přírodním světě.

Toto jsou tedy typické charakteristické znaky lidské éry, která NYNÍ KONČÍ. Všechny tyto typické znaky a rysy se odstraní jako nereálné a do jsoucna a bytí vstoupí s pravým duchovním pojetím nové člověčenstvo, které bude pokračovat normálním a přirozeným směrem neustálého duchovního pokroku.

(7)

Kapitola sedmá

SOUČASNÝ STAV VĚCÍ V ROZPOLOŽENÍ

ČLOVĚČENSTVA A LIDSKÉ DUCHOVNOSTI,

PŘÍPRAVA NA NOVÝ VĚK

Charakteristickými znaky SOUČASNÉHO rozpoložení člověčenstva jsou různorodá intenzifikace a nárůst všeho, co se prezentovalo v předešlé kapitole. (Kniha vznikla v roce 1982 – pozn. zpracovatele.)

Všechny lidské systémy jsou ve stavu stálého selhávání, stálé krize a rozpadu. Výdobytky vědy, technologie, medicíny a ostatních oblastí lidského snažení, které se pyšní svou užitečností a prospěšností lidstvu, jsou ve skutečnosti iluzorní a mají pouze PŘECHODNOU, DOČASNOU povahu. Ve svém nejzazším smyslu přispívají k všeobecné kritické situaci, která v současnosti dosáhla nezvyklých rozměrů.

Cokoli slouží k podpoře, udržování, zachovávání a ochraně existující struktury, přirozenosti a stylu života lidské éry, NELZE v nejzazším smyslu považovat za pokrokové a užitečné, bez ohledu na dobré úmysly, které při tom mohou existovat. Takové dobré úmysly se odvozují z nesprávných předpokladů a jsou počaty a přijímány tradičními, navyklými a kulturou determinovanými způsoby myšlení, cítění a postojů.

Totéž je pravdou s ohledem na všechna současné existující duchovní a náboženská hnutí a vnímání víry. Pojetí lidské duchovnosti je stranické, rozštěpené, rozdělené, protikladné a nesprávně definované. Pochází od církví a „duchovních“ vůdců působících na základě nesprávných premis z vnějších pozic a míst. Důraz se klade na vnější prostředky. Bez ohledu na to, jak dalece někteří z členů jim odpovídajících duchovních nebo náboženských směrů kladou důraz na niternou hodnotu duchovnosti a nejniternější přítomnost Nejvyššího, jejich interpretace, pochopení a definice takových hodnot a této přítomnosti jsou zkreslené kvůli JEJICH metodě a praktickému návodu, jak se toho všeho má dosáhnout.

Nástroje mají JEN vnější hodnotu. Slovní modlitby, fyzická cvičení, půsty a odmítání určitých druhů potrav, zavrhování fyzických rozkoší, omezení a ohraničování určitých přirozených aktivit, lpění na jistých zevních jevech, odchod do ústraní, klášterů a monastýrů, rituály, slavnosti atd. – tento seznam může být nekonečný. Existuje falešná víra, že takové praktiky otevírají dveře k pravé duchovnosti. Ty jsou však otvíráním dveří zvnějšku – z „vně“, což je HOLOU NEMOŽNOSTÍ, neboť duchovnost je uzavřena, uzamčena a zahrazena zvnitřku – z „uvnitř“ a nelze s ní zacházet a nalézt k ní klíč nebo přístup zvnějšku – z „vně“.

Takové praktiky nakonec vedou k překroucené duchovnosti, což jen negativně přispívá k všeobecné kritické situaci všech lidských systémů v současnosti.

Tímto se ale nyní nechce říci, že rozliční jedinci, kteří v upřímnosti svého srdce věří, že tyto praktiky jsou užitečné a přinášejí jim větší duchovní uvědomění, nemohou mít úspěch. Oni ale uspějí ne kvůli těmto praktikám (takové praktiky jsou samy o sobě neužitečné), ale kvůli upřímné touze a žádosti po pravé duchovnosti. Upřímnost jejich touhy se projevuje ochotou danou ze svobodné volby vzdát se ze své svobodné vůle některých věcí, aby se dosáhlo duchovního uvědomění. Taková touha a žádost je niterné, čistě duchovní hodnoty a mohou si ji přičíst a přivlastnit. Když takoví lidé vstoupí do duchovního světa a seznámí se s pravou duchovní skutečností, rádi a bez zbytečných okolků a těžkostí se zbaví všech svých zkreslených náhledů na duchovnost a na prostředky jejího dosažení a přijmou s otevřeným srdcem a myslí skutečnou pravdu. Jejich niterná láska k pravdě jim umocní toto přijetí bez ohledu na nesprávnosti v jejich víře během jejich pozemského života.

Zde si je však třeba uvědomit, že negativními činí tyto pseudoduchovní praktiky jejich obecný sklon, a neindividuální motivace, což odráží všeobecně hroznou a kritickou situací lidských systémů současnosti. Takové obecné sklony jsou negativního původu, vložené pseudotvůrci, a musí se úplně zlikvidovat, má-li se pravá duchovnost znovu ujmout své náležité funkce a jít svým směrem.

Dodatečně k tomu, co bylo v předcházejících kapitolách řečeno o lidských systémech, tu máme některé zvláštní body, které by bylo užitečné zvážit při zhodnocení a analýze současného stavu záležitosti, který existuje v lidstvu a lidské duchovnosti. Tudíž jsou dobrými všezahrnujícími indikátory současného rozpoložení existujícího v lidské duchovnosti a v jejích pozemských, světských, politických, ekonomických a sociálních projevech. Většina těchto bodů je praktické, sekulární hodnoty. Avšak je třeba si pamatovat, že jsou souvztažnými činiteli a odrazem duchovních okolností. Cokoli se odehrává v lidském životě, je vždy výsledkem a souvztažností duchovního stavu záležitostí, který způsobuje, že se objevují takové události a okolnosti.

(1) Současné uspořádání politických systémů a vlád světa lze v zásadě charakterizovat podvody, manipulacemi, utajováním, pokrytectvím, skandály, neupřímnosti a korupcí. Lidem se jen zřídka říká celá pravda o jakékoli situaci. Dostává se jim zkreslenin, polopravd a lží. To se vše domněle dělá pro jejich prospěch, jak tvrdí vládní agentury. Tyto vládní instituce již dávno přežily svou užitečnost a staly se udržujícími samy sebe, sloužícími účelu sobeckého zisku a zkažené motivace pod rouškou služby lidem. Zadržují a ponechávají si pro sebe důležité informace a výsledky niterných objevů, aby je mohly použít pro manipulaci a pro svou vlastní moc a zisk. To lze ilustrovat rozličnými zkresleními a nedostatkem pravdivých informací o kosmických letech, měsíčních přistáních, rozličných výzkumných projektech, pátráních po UFO a mnoha jinými věcmi.

(2) Uspořádání současných vládních organizací je tak sebestředné a samoúčelné, že vše, co neslouží jejich úsilí a nepodporuje jejich pozici, se považuje za životní hrozbu. To vede k ohromnému úsilí ovládat lidské chování a lidskou mysl a vykonávat a praktikovat tuto moc nad všemi lidmi. Proto se zakládají a podporují TAJNÉ VLÁDNÍ ORGANIZACE A VÝZKUMY, aby se nalezl ten nejlepší mocný způsob ovládání, náhrady a pozměňování lidského chování tak, že by sloužilo JEN VLÁDNÍM ÚČELŮM. To vede k vývoji všech druhů technik pro změnu chování, mysl ovládacích drog, metod propírání mozku, elektronických, magnetických, chemických, fyzikálních a jiných prostředků, které mají zajistit tento účel. Všechny tyto prostředky se pokusně užívají na lidech, velmi často bez jejich vědomého uvědomění. (V současné době v roce 2002 se připravují v EU do roku 2005 (a v jiných zemích) čipové osobní karty (zdravotní čipové průkazy, občanské čipové průkazy) a současně přichází na trh lidské čipy – pozn. zpracovatele.)

(3) Jako součást tohoto experimentování a jako výsledek potřeby vyzkoušet nové strategické vojenské taktiky a zbraně jsou v různých částech světa za tím účelem zinscenovány a udržovány mnohé války, revoluce, incidenty a teroristické aktivity. Jsou uměle vyvolány s využitím místních ekonomických, politických a psychologických obtíží, takže si lidé myslí, že bojují za lepší život. Co si však NEUVĚDOMUJÍ, je to, že jsou pouze POKUSNÝMI MORČATY ve velkolepých plánech supervelmocí, jak vyzkoušet nově vyvinuté taktiky, zbraně a prostředky k ovládání a ničení.

(4) Taková situace ovšem vyžaduje ustanovení jistých úřadů, které se zabývají falzifikací nových událostí a vytvářejí propagandu, aby se zkreslovala, manipulovala a ovlivňovala skutečnost. Drží lidi ve slepotě, poskytují jim nesprávné informace a udržují je v neustálém napětí v souladu se záměry vlády přijatými za tímto účelem.

(5) Postrádání duchovního jednotícího principu, který se zakládá na lásce, vzájemném respektu, přijímání, toleranci a oceňování odlišností, vede k zaujímání KRAJNÍCH POZIC ve společnosti, což se politicky podporuje, udržuje a využívá vládními organizacemi. Společnost jako celek je rozdělena na politické strany, v nichž lze spatřit frakce, oddělení, rozkoly a krajní názory. Na jedné straně tu máme krajní liberalismus a radikalismus; na straně druhé krajní konzervativizmus, kdy se zachovává status quo. A ve středu se nachází zprostředkující směr, který se snaží přemostit tyto extrémy.

Taková situace vede ke stálému napětí, sporům, bojům, obviňováním, pochybnostem a vzájemným úskokům a sebepodvádění. Obě krajnosti využívají stejné metody a mají stejný cíl – moc a vládu nad lidmi a nad vším jiným. Podobné extrémy existují v rámci všech lidských systémů včetně náboženských sekt a církví. Všechny jsou DĚTMI PSEUDOTVŮRCŮ, a tudíž odrážejí tyto vážné, závažné negativní aspekty, čehož výsledkem jsou takové krajnosti, frakce a schizmata.

(6) Takové chování, jednání, působení a manipulování, jak je popsáno výše, vyžaduje prostředky ospravedlňování a rozumového odůvodnění. To vede k rozvoji pokrytecké společenské, politické a náboženské morálky, která je konglomerátem reakcí při přizpůsobování, projekcí, nevědomých akceptací a odmítání. Zevně mohou vůdci jednat a chovat se rozhořčeně nad vším nemorálním dle jejich pojetí morálky či mravnosti, ale niterně a tajně pociťují touhu dělat přesně totéž.

(7) Za základní jednotku jakékoli společenské, politické a vládní struktury se považuje pevná a spolehlivá komponenta rodiny. Neustálé napětí, tlaky, stresy a krize všech lidských systémů se však nejen odrážejí, ale ve skutečnosti fakticky začínají s rozbíjením rodinných vztahu, sexuálních vztahů a výchovy dětí.

Jak bylo uvedeno dříve, bylo veškeré uspořádání rodiny postaveno na zcela nesprávných, zvrácených, zkreslených a zmrzačených pojetích vložených do lidských tvorů pseudotvůrci. Když se něco postaví na nesprávných předpokladech, skončí to nakonec celkovým zhroucením. Neštěstí, bída, násilí, sexuální ignorance a z nich vyvěrající sexuální perverze, zneužívání a využívání v rodinných vztazích jsou dennodenní skutečností. Statistika zřetelně a jasně ukazuje, že nejvyšší procento vražd, přepadení, zneužívání, sexuálního obtěžování dětí a ostatních ohavností páchají členové rodin a na členech rodin. Je to dobrý příklad toho, jak je pojem rodiny, dětí a sexuality zcela zkreslen, zvrácen a zmrzačen od samého počátku jeho ustanovení.

(8) Analýza všech lidských systémů jasně ukazuje, že jsou utvořeny, udržovány a zachovávány na principech, které se mohou identifikovat jako protikladné, nestabilní a nejisté. Kvůli tomu jsou nebezpečné lidstvu a Zemi. Tyto protichůdné, nestabilní a nejisté okolnosti se odrážejí v politických, ekonomických, společenských a náboženských systémech. Není nic v lidských systémech, na co by se dalo spolehnout.

(9) Jakmile vládní a politické organizace ztratí svoji pravou perspektivu a účel a stanou se soustředěnými a zamořenými na sebe sama, všechny jejich hodnoty se soustředí do této sebestřednosti a zaměřenosti na sebe sama. Takový výsledek vede k podivnému postoji k zacházení se členy společnosti. Je třeba sloužit abstraktnímu symbolu vlády, uctívat jej a považovat ho za svatý. Porušují se individuální lidská práva, nebere se ohled na lidskou důstojnost. Každý musí podporovat tento IDOL, pracoval pro něj, uctívat ho a považovat za svatý. Toto je formou světského náboženství.

(10) Idol potřebuje neustálé zajišťování, potravu a nápoj ve formě svátostí, které odnímají lidem stále více svobodu, nezávislost a schopnost vlastní seberealizace a sebeaktualizace. Protože se veškerá energie investuje do tohoto idolu, může být využit, aby vnutil své monstrózní a brutální způsoby vládnutí všem lidem, kteří mu dali takovou moc. Jelikož tyto způsoby vlády slouží sebestřednosti, zaměřenosti na sebe a vlastnímu přežití tohoto idolu, jsou zevrubným, úplným, celkovým a krajním porušením všech pravých duchovních, společenských, duševních a přírodních zákonů.

(11) Od těchto ohromných a monstrózních porušení je jen malý krok k ZNESVĚCENÍ lidského života a jeho principů. Život se považuje za maso, jehož množství se má vyprodukovat na jatkách lidských systémů, tradic, zvyků a kultur a jejich obranných systémů. Neprokazuje se žádný ohled na obsah, účel, cíl a skutečnou hodnotu takového života a jeho principů. Jedinými důležitými potřebami jsou ty, které má idol, jenž musí být zachován a uctíván všemi prostředky. Má jen malý význam, zdali tyto prostředky znesvěcují život a jeho principy. K čemu by jinak život byl ?  Jestliže se život považuje pouze za následek náhodné záměny či kombinace některých fyzických atomů či chemických vzorců odvozených z hmotných elementů, je skutečné ničím a nemá sám o sobě a v sobě žádnou hodnotu. Kdo by se o takový život staral ?

Takový je skutečný následek a důsledek lidského duchovního úpadku, který se nyní mnohonásobně zesiluje.

(12) Takové porozumění, pociťování a postoje vzhledem k životu uvrhávají do pochybností jakékoli duchovní principy, které by mohly být principy života a v životě. Není-li tu žádný nejzazší inteligentní, sentientní a milující zdroj života, pak tu není žádná definitivní pravá autorita života. Výsledkem tohoto závěru je, že mnozí lidé zaujmou postoj charakteristický tím, že nerespektují, přehlížejí a postrádají mentální potřebu jakékoli konečné autority čili Nejvyššího. Neexistují žádné zákony, které by nemohly nebo neměly být porušeny a přestoupeny. Za těchto okolností dodržují lidé zákony jedině kvůli obavám, tlakům, donucení a hrozbě ztráty jejich fyzické svobody. Taková situace potřebuje více moci a větší spoléhání se na orgány vlády, které zákon prosazují. Ale v těchto orgánech jsou však lidé, kteří jsou náchylní k týmž pocitům.

U nich se pak rozvine totéž nerespektování, přehlížení a postrádání ohledu pro zákon, a pak vytvoří své vlastní zákony z pojetí a výkladů dle svých sebestředných a na sebe zaměřených potřeb.

S takovými postoji se mnoho lidí neodradí od porušování zákonů, rozumné si zdůvodňujíc, že nejsou žádné zákony, které by se nemohly překročit, a tudíž je vše dovoleno. Vězení jsou pro tyto lidi domovem, kde se jen posiluje jejich antisociální přístup a ospravedlňuje jejich činnost a chování.

(13) Moderní doba svědčí o tom, že se objevují početní samozvaní guruové, duchovní vůdci, falešní proroci, antikristové a pseudospasitelé člověčenstva.

Mnozí z nich PROFITUJÍ na lidské bídě a strádání, využívajíce nakonec tyto okolnosti pro SVŮJ osobní, materiální, duševní, politický a náboženský zisk.

KAŽDÝ, KDO VYUŽÍVÁ LIDSKOU BÍDU, STRÁDÁNÍ A NEŠTĚSTÍ PRO JAKÝKOLI OSOBNÍ ZISK – BEZ OHLEDU NA TO, KDO BY TO MOHL BÝT A JAK DOBRÝM BY SE MOHL ZDÁT, MŮŽE BÝT POVAŽOVÁN ZA ANTIKRISTA.

Je to proto, že taková osoba nepřichází z pravdy – pravého významu slova „Kristus“. Přichází z pseudojá, které touží po moci, vládě a panování nad lidmi. To je stav lži, podvodu a sebeklamu, který je protikladem k pravdě – to jest ke Kristu. Proto jsou všichni tito lidé antikristy. Prahnutí po duchovní moci panování nad lidmi vychází z pseudoduchovního stavu pekel v duchovním světě. Ten je velmi často spojen s vychytralostí, mudrlantstvím, nároky, přesvědčováním, násilím, ohromováním a přichází mnoha jmény Nejvyššího. Kvůli svému pekelnému původu má jisté schopnosti při užívání zákonů souvztažností, známých obyvatelům pekel, což umožňuje těmto vůdcům provádět jisté takzvané zázračné kousky. To se činí jen z tím účelem, aby se lidé svedli, vedli nesprávně a podvedli, aby pjali jejich duchovní vůdcovství. Mnozí takoví jsou přímým vtělením negativních duchů z tímto zvláštním účelem.

(14) Jakmile veškeré úsilí o zachování, uchování a udržení lidských systémů selže, každý se snaží najít někoho či něco, co za to nese vinu. Odmítá se pak a zvrhuje odpovědnost za vlastní rozhodnutí a volby a věří se v osud a v nevyhnutelnost výsledků bez ohledu na vlastní činnost. Toto je příhodná doba utéci od přijetí toho, že každý je zodpovědný za vše, co se s ním stane, a že také sdílí odpovědnost za cokoli, co se stane se světem, kvůli jeho nezájmu, sebestřednosti a bezohlednosti vůči duchovním hodnotám a principům.

Je ale v lidské povaze někoho či něco z této situace obvinit. Jelikož se v těchto situacích nepřijímá žádná osobní zodpovědnost ani v životě osobním, ani v životě celé společnosti, nalezne se obětní beránek a je potrestán. V interpersonálních vztazích se tento obětní beránek nalezne v někom, kdo je slabší, více zranitelnější či odlišný ve svých názorech, postojích a svém životním stylu. Ve společenských vztazích se tento obětní beránek nalézá v menšinách či jiných národech. V duchovních vztazích je tímto obětním beránkem Bůh. Bůh je obviněn, že všeho, co se odehrává. Jelikož skutečného Boha ­Nejvyššího – není možno obvinit z ničeho, je pseudočlověčenstvem zfabrikován bůh odlišný. Takový bůh má vštípeny všechny atributy, rysy a charakteristiky lidí a stává se jak terčem uctívání (čistého modloslužebnictví, jelikož bůh neexistuje), tak i obětním beránkem. Taková situace je nyní u mnoha lidí.

Jiným extrémem, který nastává ve zmatku hroutících se lidských systémů, je potřeba něco nebo někoho následovat bez toho, že by se o tom přemýšlelo nebo se z to nesla zodpovědnost. Nejlépe je to možno uskutečnit úplnou poslušností, slepou vírou a následováním pseudoprincipů a těch, kdo je zfabrikovali a kteří prohlašují, že se mohou o vše postarat a vše vyřešit. Lidé se pak dostávají do iluzí, že se nemusí strachovat, přemýšlet a nalézat odpovědi a řešení, neboť se spoléhají na pseudoboha, o kterém věří, že je pravým Bohem, že je ochrání. To vše PROTIŘEČÍ skutečným duchovním principům a jejich zvěstovatelům.

Skutečné duchovní principy zdůrazňují, že jedinec je VŽDY ZODPOVĚDNÝ za svůj život; že má SVOBODU VOLBY a je OPRÁVNĚN si zvolit, jakou chce alternativu. Každá alternativa má své DŮSLEDKY, které vytváří její volba. Takže KAŽDÝ PLNĚ ROZHODUJE O KAŽDÉ SITUACÍ SVÉHO ŽIVOTA. Nejvyšší tvoří lidi ve svobodě a nezávislosti, ze svobody a nezávislosti, pro svobodu a nezávislost a do svobody a nezávislosti. Nejvyšší jim dává vše potřebné k tomu, aby učinili správná rozhodnutí, správné volby a vybrali si náležité alternativy. To je možné jen tehdy, je-li někdo zodpovědný. V takovém duchovním pojetí se netoleruje žádná slepá víra, poslušnost či vedení někým jiným.

Takové pravé duchovní principy se ovšem neberou v úvahu, považují se za nesprávné a nevhodné a jejich zvěstovatelé nedocházejí sluchu. Kdo chce vzít na sebe jakýkoli díl odpovědnosti za chaos, který produkuje lidská éra ?

Všechny shora vyjmenované zvláštní situace v současném rozpoložení všech lidských systémů a lidské duchovnosti jsou ve své konečné a závěrečné fázi. V takové fázi se nutně objeví NOVÉ PRVKY, které pomohou ZCELA ZLIKVIDOVAT A ODSTRANIT SYSTÉMY LIDSKÉ ÉRY A ZÁROVEŇ OZNÁMÍ A PŘIPRAVÍ POČÁTEK NOVÉHO VĚKU.

V současné době existuje několik těchto prvků:

(1) Jak dochází lidská éra ke svému konci, je nutné SHROMÁŽDIT, SOUSTŘEDIT a ODDĚLIT všechny negativní a zlé prvky od všech zrnek pravdy, která v lidských systémech existují. Taková zrnka pravdy se kvůli své věčné duchovní hodnotě nemohou zničit. Takový proces vede k VĚTŠÍMU a OSTŘEJŠÍMU ROZLIŠOVÁNÍ všeho negativního od všeho pozitivního. Vše negativní a pozitivní se JEVÍ NA POVRCHU, NENÍ to již skryto, zahaleno, maskováno a obaleno všemi druhy pseudopozitivních, charitativních pojetí.

Aby se toto vynoření na povrch a ostré rozlišování mohlo uskutečnit, je nutný vnější vliv, který funguje jako KATALYZÁTOR ZÁVĚREČNÉHO STŘETU. KATALYZÁTOR PŘICHÁZÍ VE FORMĚ INTENZIFIKACE VTĚLOVÁNÍ JAK POZITIVNÍCH, TAK I NEGATIVNÍCH ENTIT A JEJICH TAKŘEČENÝCH „VSTUPOVÁNÍ“ NA PLANETU NULA Z JINÝCH DIMENZÍ. Jsou vybaveny nástroji, aby provedly tento proces rychle a účinně. Přicházejí v lidské formě, jelikož používají lidská těla zformovaná v ženské děloze přírodními fyzickými procesy, ale do nich přenášejí a vtiskují svou vlastní duševnost a ducha. Od početí ovlivňují rozvoj tohoto těla v přípravě na to, že do něj „vstoupí“. Když se tělo utvoří a je připraveno vyjít ven z ženské dělohy, „vstupují“ do něj se svou duší a svým duchem.

V současné době má mnoho lidí na planetě Nula tento původ. Uskutečňují a aktualizují tak svými životy a činnostmi – ať negativními či pozitivními – nutnou separací, diferenciací, identifikací, intenzifikací, vynesení na povrch a shromáždění všech negativních jevů na straně jedné a všech pozitivních na straně druhé.

(2) Aby se takový proces mohl odehrát bez jakéhokoli rušení, je duchovní svět se všemi svými dimenzemi uveden do TĚSNÉ BLÍZKOSTI k přírodnímu světu. To se dělá za účelem intenzifikace přírodních souvztažných událostí zahrnuje v těchto dnech ve své struktuře duchovního stavu záležitostí lidské éry. Výsledkem těsné blízkosti duchovního světa ke světu přírodnímu je ÚPLNÁ DUCHOVNÍ KONTROLA VŠECH UDÁLOSTÍ A JEVŮ V PŘÍRODĚ. Takto se přírodní děje a jevy mohou řídit, aby se co nejvíc udržovaly v souběžnosti se svými souvztažnými duševními a duchovními událostmi. Protože duchovní světnegativní stav zvaný peklo, tato blízkost duchovního světa spouští, zintenzivňuje a iniciuje jak pozitivní, tak i negativní prvky ve STEJNÉM rozsahu. Takto se udržuje rovnováha všech prvků a NENÍ porušena svoboda volby lidských tvorů.

(3) Těsná blízkost duchovního světa ke světu přírodnímu vede k opětovnému otevření dveří a postavení mostu pro PŘÍMÝ KONTAKT mezi obyvateli těchto světů. Taktéž znovu otvírá nejniternější stupeň a poprvé po dlouhém období i přístup k vlastním duchovním rádcům a komunikace s nimi již není blokována. To napomáhá shora popsanému procesu. Výsledkem tohoto otevření je to, že mnozí lidé na planetě Zemi se dostávají do styku se svými duchovními rádci a nejrůznějšími duchy a KANÁLY JSOU JIM PŘINÁŠENA MNOHÁ POSELSTVÍ. Avšak kvůli rovnováze, svobodě volby a závěrečnému oddělení přicházejí tato poselství nutně z OBOU ZDROJŮ – negativního i pozitivního. Je tedy třeba být VELMI OPATRNÝM při určování věrohodnosti a reálnosti zdroje těchto poselství.

(4) Těsná blízkost duchovního světa světu přírodnímu a přítomnost zvláštních agentů z obou stran mezi lidmiUSTANOVUJE vhodnou kondici pro rozvoj smyslu pro pravou duchovnost, či – v situaci negativní – pro její větší a ohavnější deformaci a praktikování. To vede k objevování se nových duchovních trendů v rámci církví, což porušuje tradiční, konvenční a dogmatické přístupy k duchovnosti a připravuje cestu pro otevření dveří k nejniternějšímu já. Na straně negativní je možno pozorovat objevování se nových dogmatických, fanatických a autoritářských trendů, které ovládají mysl lidí, nutíce je ke slepé poslušnosti a ke stylu života, který zcela ničí svobodu volby, a tedy pravé duchovní principy.

(5) Jako součást této přípravy na Nový věk a na odstranění, zneškodnění a likvidaci lidské éry je Nejvyšším poskytnuto NOVÉ ZJEVENÍ. Toto zjevení poprvé otvírá „niternou stránku“ toho, proč je dovoleno, aby se toto vše stalo. Do jisté míry se zjevuje obsah Velkého plánu, popisuje se pokusná fáze dějin člověčenstva, vysvětluje se proces a důvod lidského duchovního úpadku, upozorňuje se na dobrovolnost účasti v tomto pokusu a předkládají se nové možnosti volby. Takové zjevení přichází v krocích. Některým lidem byla v minulosti dána zjevení o různých věcech, která připravovala cestu k současnému zjevení. Jak se již uvedlo, bylo nejvýznamnější a nejdůležitější zjevení poskytnuto skrze Emanuela Swedenborga. Prostřednictvím této knihy přichází jiné zjevení, které se má užít při budování Nové éry a likvidaci všeho ze zvláštní lidské éry.

(6) Jelikož jsou všechny události, které se odehrávají v přírodním světě, v nejzazším smyslu výsledkem a následkem stavu záležitostí v duchovním světě, je to, co se zde zřejmě stane, souvztažností událostí toho světa.

Jak bylo uvedeno předtím, pokračovali lidé, kteří učinili přechod do duchovního světa po své fyzické smrti na Zemi, v budování, udržování, zachovávání a podporování všech zvláštních znaků a stylů života této typické lidské éry. Takto to probíhalo po mnoho tisíc let. Pravidelně byly některé takové negativní společnosti schopny splnit svůj účel, a když ohrožovaly existenci korespondujícího pozitivního stavu, přivedly na sebe svůj vlastní soud vyúsťující v holocaustech, vřavách, pozdviženích a katastrofách, které zcela zničily jejich pseudosvět, dostávajíce se takto do zvláštního pekelného stavu souvztažného se zvláštností jejich zla.

V současnosti jako předchůdci konce lidské éry probíhají tyto vřavy, holocausty, pozdvižení a katastrofy v jedné duchovní dimenzi spojené s planetou Zemí, kde se shromažďují všichni lidští tvorové od posledního soudu, který se udál v jedné oblasti světa duchů v době Swedenborgova zjevení. SOUČASNÁ situace je však ODLIŠNÁ. Zahrnuje v sobě celou jednu dimenzi a všechna s ní spojená pekla, která na ni vykonávají vliv a napájejí ji ideami zel a nepravd. Celá dimenze sestává ze všech těch, kdo žili na planetě Zemi od příchodu Páně a kdo se z nějakých důvodů nezúčastnili posledního soudu, jehož svědkem byl a jenž popsal Swedenborg. Jsou v ní zahrnuty všechny oblasti a úrovně s veškerým jejich obyvatelstvem a obyvatelstvem jim příslušných pekel. Tentokrát – jelikož je účelem ukončení lidské éry – je v ní zahrnut KAŽDÝ BEZ VÝJIMKY.

Aby se lidská éra zakončila, je nutno nejprve soudit a odstranit v duchovním světě všechny a všechno vytvářející, napájející, vyživující, způsobující a udržující tuto lidskou éru za účelem zničení duchovnosti a pravého řádu Stvoření. Žádná lidská éra by neskončila, kdyby se nejprve neodstranil tento ZDROJ RAKOVINY. Jinak by opět vzplála s ještě větší zuřivostí a zavilostí. Jelikož vše v přírodním světě a v lidském rozpoložení má příčinu ve stavech a procesech duchovního světa, musí konec lidské éry započít v duchovním světě. Její kořeny, původ a její podpora tkví v duchovním světě.

Proto se nyní odehrávají pozdvižení, holocausty, katastrofy a poslední soud v duchovním světě. Protože to zahrnuje také všechna pekla s výjimkou těch, která byla nastálo uzavřena Samotným Nejvyšším, účastní se tohoto procesu a právě probíhá LÍTÁ DUCHOVNÍ VÁLKA, ve které se používají všechny duchovní prostředky, zbraně a taktiky v tak ohromném rozměru, že je to lidské mysli ve fyzickém těle NEPOCHOPITELNÉ. V této válce se definitivně porazí negativní síly a již nebudou s to vykonávat vliv na lidi na planetě Zemi. Protože tu nezbude nic, co by napájelo lidské systémy, všechny se zhroutí, typická lidská éra skončí a Nový věk vstoupí do své existence. Tyto události se završily vypracováním a zveřejněním této knihy. Nyní se provádí příprava na závěrečné zhroucení a zakončení všech lidských systémů a lidské éry.

(7) Vše v přírodě k tomuto zakončení lidské éry směřuje. Protože je planeta Země částí Slunečního systému, odráží se význam tohoto konce pozicí planet v tomto Slunečním systému. Dají se dohromady všechny síly účastné na tomto ukončení. Jedna z nich se nazývá Jupiterův efekt. Tento účinek právě začíná. Nezjevují se však jeho důsledky, následky, dopady a rozsah, ani to, jaká část Země a lidí na ní budou zasaženy tímto jevem. Je to věcí Absolutní prozřetelnosti Nejvyššího, kdož jest pouze Jediným, který má znalost jeho účinků a míry zničení lidstva, které na sebe uvrhne svými závěrečnými volbami na této planetě. Je mnoho předpovědí těchto účinků. Je ale třeba varovat před přijímáním těchto předpovědí jako hotových věcí. Všechny z nich mohou obsahovat nějaké prvky pravdy, ale skutečný účinek a jeho rozsah není nikomu znám. Vše to závisí na volbách, které teď učiní lidé a jejich vlády. Tato rozhodnutí nakonec určí rozsah, intenzitu, výsledek a dopad Jupiterova efektu na planetu Zemi a lidský život.

(8) Jelikož jsou všechny sféry, úrovně a dimenze zahrnuty do tohoto závěru lidské éry, zhroucení politických systémů lidstva vede k nevyhnutelnosti násilného střetu supervelmocí na planetě Zemi. Tato konfrontace bude jedním ze souvztažných účinků válek, které v současnosti zuří v duchovních dimenzích spojených s planetou Zemí a jejími příslušnými pekly. Ty neobvyklé prostředky a zbraně užité ve válkách těchto dimenzí souvztaží s neobvykle ničivými a smrtonosnými zbraněmi, prostředky a taktikami, které mají supervelmoci k dispozici pro vedení budoucích globálních válek člověčenstva.

V této chvíli však ještě není jasné, zdali bude dovoleno použití nukleárních zařízení v globálním měřítku. Možnost jejich lokálního použití však není vyloučena. Jakékoli snaze o jejich globální použití možná zabrání vnější síly mimozemského původu. Kdyby nějaká supervelmoc použila taková zařízení a vyslala je na území nepřítele, mohly by být deaktivovány nebo by se některé mohly navrátit zpět k tomu, kdo je vyslal, kde by explodovaly na omezeném území dávajíce mu tak lekci.

Poznámka zpracovatele: Tato kniha vznikla v roce 1982.

Takové jsou možnosti těchto vnějších sil. Užití nukleárních zařízení v globálním měřítku by mohlo vyvolat takové zničující výsledky (které nemůže vypočíst jakékoli vědecké poznání, které je k dispozici) pro Sluneční systém a jeho Galaxii, že by bylo zájmem celé Galaktické rodiny, aby se za účelem zábrany této události mohly započít a vykonávat rušivé vlivy těchto vnějších sil. Taková událost by se již netýkala jen lidských tvorů. Avšak použití nukleárních zařízení v globálním měřítku není zcela vyloučeno.

Opakuje se ještě jednou: Rozsah, dopad, následky, důsledky i výsledky této konfrontace jsou závislé na rozhodnutích, která se nyní dělají. Je možno pouze sdělit, že použití všech ostatních prostředků ničení, které mají jen lokální pozemské důsledky, by bylo dovoleno v plném rozsahu. Zhoubnost těchto prostředků a zbraní (vyjma jaderných, které mají univerzální důsledky) a jejich ničivé a smrtonosné schopnosti mohou být nevypočitatelné. Vše toto bude pomáhat v Posledním soudu pseudočlověčenstva a při ukončení lidské éry jednou a navždy.

(9) V tomto procesu odlišování, oddělování a vycházení na povrch všech negativních a pozitivních elementů se dosvědčuje zvláštní situace v lidských systémech, obzvláště v náboženských systémech a vyznáních. Členové většiny církví a věrovyznání vyvinuli sklon vyhledávat společné základy, aby se dosáhlo pospolitosti a byla tu snaha tolerovat ostatní a spolupracovat s nimi. V současné době se důraz klade na prostotu a všeobecnost namísto rozdílů, jak tomu bylo v minulosti. Jak se opakuje, tento trend je možno shledat v obou směrech – pozitivním i negativním. Negativní strana dává také své negativní síly dohromady ve snaze překročit jejich rozdíly při vytváření jediné společné formace pro závěrečný útok na síly pozitivní. Tyto sklony jsou součástí přípravy na závěrečný střet a na zahájení nového údobí pravé duchovnosti.

Taková je tedy současná situace, taková jsou rozpoložení a stavy věcí lidstva a lidské duchovnosti. Je to stav a rozpoložení HUSTÉ TMY POUHÝ OKAMŽIK PŘED PÁDEM.

A tímto končí dějiny lidské éry, která se zde označuje jako pseudočlověčenstvo, a ustává a hroutí se navždy pseudotvořivé úsilí pseudotvůrců.

Takový je následek a důsledek lidského úpadku. Jakmile lidská éra splní svůj účel a poslouží svému užitku v rámci Velkého plánu, stane se zastaralou a neproduktivní, opotřebujíc se sama svým předurčením, nepřirozeností a abnormalitou. Když se úplně zastaví, může začít Nová éra opětovného duchovního probuzení.

Ještě jednou je tu na místě varování. Cokoli se zde zjevuje, zjevuje se pro krok, který přichází jako další v lidském opětovném duchovním probuzení. Kvůli tomu je zřejmé, že musí existovat chápání celkové situace, které to vše přesahuje. Takové chápání by teď bylo předčasné a nemůže být myslitelné bez předchozího vysvětlení, výkladu a chápání celkového pojetí.

Konec druhé části