Zjevení svatého Jana

Zdroj : http://www.miguela.estranky.cz

O dnu posledním

…

I viděl jsem, když otevřel ten beránek jednu z těch pečetí, a slyšel jsem jedno ze čtyř zvířat, ano praví hlasem hromovým: Pojď a viz. I pohleděl jsem a aj, kůň bílý, a ten, kterýž seděl na něm, měl lučiště. A dána jest jemu koruna, i vyjel, přemáhaje, a aby přemáhal.

A když otevřel pečeť druhou, slyšel jsem druhé zvíře řkoucí: Pojď a viz. I vyšel jiný kůň ryzí. A sedícímu na něm dáno jest, aby pokoj vyzdvihl ze země, aby se ve spolek mordovali, a dán jemu meč veliký.

A když otevřel pečeť třetí, slyšel jsem třetí zvíře, řkoucí: Pojď a viz. I pohleděl jsem, a aj, kůň vraný, a ten, kterýž na něm seděl, měl váhu v ruce. I slyšel jsem hlas z prostředníků těch zvířat, an praví: Měřice pšenice za peníz, a tři měřice ječmene za peníz, oleji pak a vínu neškoď.

A když otevřel pečeť čtvrtou, slyšel jsem hlas čtvrtého zvířete, řkoucí: Pojď a viz. I pohleděl jsem, a aj kůň plavý, a toho, kterýž seděl na něm, jméno bylo smrt a peklo šlo za ním. I dána jest jim moc nad čtvrtým dílem země, aby mordovali mečem, hladem a morem, a šelmami pozemskými.

A když otevřel pečeť pátou, viděl jsem pod oltářem duše zmordovaných pro slovo Boží, a pro svědectví, kteréž vydali. I volali hlasem velikým, řkouce: Až dokud, Pane svatý a pravý, nesoudíš a nemstíš krve naší nad těmi, kteříž přebývají na zemi? Tedy dáno jest každému z nich roucho bílé, a řečeno jim, aby odpočívali ještě za malý čas, až by se naplnil počet spoluslužebníků jejich a bratří jejich, kteříž zmordováni býti mají, jako oni.

I pohleděl jsem, když otevřel pečeť šestou, a aj, zemětřesení veliké stalo se, a slunce se zčernalo, jako pytel žíněný, a měsíc všechen byl jako krev, a hvězdy nebeské padaly na zemi podobně jako dřevo fíkové smítá ze sebe ovoce své, když od velikého větru kláceno bývá. A nebe se schovalo jako kniha zavřená a všeliká hora i ostrované z místa svého pohnuli se. A králové země, i knížata, i bohatí, a úředníci, a mocní, i každý služebník, i všeliký svobodný, skryli se v jeskyních a v skalách hor. A řekli horám i skálí: Padněte na nás a skrejte nás před tváří toho, kterýž sedí na trůnu, a před hněvem toho Beránka. Neboť jest přišel ten den veliký hněvu jeho. I kdo bude moci obstát?

I když otevřel pečeť sedmou, stalo se mlčení na nebi, jako za půl hodiny. I viděl jsem sedm andělů, kteříž stojí před obličejem Božím, jímž dáno sedm trub. A jiný anděl přišel, a postavil se před oltářem, maje kadidelnici zlatou. I dáni jsou jemu zápalové mnozí, aby je obětoval s modlitbami všech svatých na oltáři svém, kterýž jest před trůnem. I vstoupil dým zápalů s modlitbami s ruky anděla před obličej Boží. I vzal anděl kadidelnici, a naplnil ji ohněm z oltáře, a svrhl ji na zem. I stalo se hromobití, a hlasové, a blýskání, a zemětřesení.

I těch sedm andělů, kteříž měli sedm trub, připravili se, aby troubili. I zatroubil první anděl, a stalo se krupobití a oheň smíšený s krví a svrženo jest to na zem. A třetí díl stromů shořel a všecká tráva zelená spálená jest.

Potom zatroubil druhý anděl, a jako hora veliká ohněm hořící uvržena jest do moře. I obrácen jest v krev třetí díl moře. A zemřel v moři třetí díl stvoření těch, kteráž měla duši, a třetí díl lodí zahynul.

A třetí anděl zatroubil, i spadla z nebe hvězda veliká, hořící jako pochodně, a padla na třetí díl řek a do studnic a vod. Té pak hvězdy jméno bylo pelyněk. I obrátil se třetí díl vod v Pelyněk a mnoho lidí zemřelo od těch vod, nebo byly zhořkly.

Potom čtvrtý anděl zatroubil, i udeřena jest třetina slunce, a třetina měsíce, a třetí díl hvězd, tak že se třetí díl jich zatměl a třetina dne nesvitla, a podobně i noci. I viděl jsem a slyšel jsem anděla jednoho, an letí po prostředku nebe a praví hlasem velikým: Běda, běda těm, kteříž přebývají na zemi, pro jiné hlasy trub tří andělů, kteříž mají troubiti.

Potom anděl pátý zatroubil, i viděl jsem, že hvězda z nebe spadla na zem, a dán jest ji klíč od studnice propasti. Kterážto otevřela studnici propasti. I vyšel dým z té studnice jako z peci veliké. I zatmělo se slunce i povětří od dýmu té studnice. A z toho dýmu vyšly kobylky na zemi, jímž dána jest moc, jakouž mají štírové zemští. Ale řečeno jim, aby neškodily trávě zemské, ani čemu zelenému, ani kterémukoliv stromoví, než toliko lidem, kteříž nemají znamení Božího na čelích svých. Dáno jest pak jim, ne aby je zabíjely, ale trápili za pět měsíců, a aby trápení jich bylo jako trápení od štíra, když by uštkl člověka. Protož v těch dnech budou hledati lidé smrti, ale nenaleznou ji, a žádati budou zemřít, ale smrt uteče od nich. Způsob pak těch kobylek podobný byl koňům připraveným k boji, a na hlavách jejich byly jako koruny podobné zlatu, a tváři jejich byly jako tváří lidské. A měly vlasy jako vlasy ženské a zubové jejich byli jako lvů. Měly také pancíře jako pancíře železné, a zvuk křídel jejich jako zvuk vozů, když množství koní běží k boji. A měly ocasy podobné štírům, a žihadla v ocasích jejich byla, a moc jejich byla škoditi lidem za 5 měsíců. Měly pak nad sebou krále, anděla propasti, jemuž jméno Židovsky Abaddon, a Řecky Apollyon. Bída jedna pominula, a aj, přijdou ještě dvě bídy potom.

Tedy šestý anděl zatroubil, i slyšel jsem hlas jeden ze čtyř rohů oltáře zlatého, kterýž jest před obličejem Božím. Řkoucí šestému anděly, kterýž měl troubu: Rovněž ty čtyři anděly, kteříž jsou u vězení při řece Eufrates. I rozvázáni jsou ti 4 andělé, kteříž byli připraveni k hodině a ke dni, a k měsíci, a k roku, aby zmordovali třetí díl lidí. A byl počet vojska lidu jízdného 200 x 1000, nebo slyšel jsem počet jich. A též viděl jsem koně ohnivé u vidění, a ti, kteříž seděli na nich, měli pancíře ohnivé a hyacintové a ze síry. Hlavy pak těch koní byly jako hlavy lvové, a z úst jejich vycházel oheň a dým a síra. A tímto trojím jest zmordována třetina lidu, ohněm a dýmem a sírou, kteréž vycházely z úst jejich. Nebo moc jejich jest v ústech jejich a v ocasích jejich. Ocasové zajisté jejich jsou podobni hadům, majíce hlavy, jimiž škodí. Jiní pak lidé, kteříž nejsou zmordováni těmi ranami, nečinili pokání ze skutků rukou svých, aby se neklaněli ďáblům, a modlám zlatým, a stříbrným, a měděným, i kamenným, i dřevěným, kteréž ani hleděti nemohou, ani slyšeti, ani choditi. Aniž činiti pokání z vražd svých, ani z trávení svých, ani ze smilstva svého, ani z krádeží svých.