SLUNCE  může při přesunu pólů upražit Zemi

autor:  Robin Mick, The Observer; 10.11.2002

     Zemské magnetické pole – tedy štít, který nás chrání před paprsky smrtící radiace – dramaticky slábne.

Vědci zjistili, že jeho síla v uplynulých dvou stoletích značně poklesla, a bude-li klesat podobným tempem mohlo by v příštích 1000 letech úplně zaniknout.

Účinky by byly katastrofální. Paprsky silné radiace, které se za normálních okolností nikdy nedotknou atmosféry, by rozehřály její svrchní vrstvy a vyvolaly rozkol klimatu. Navigační a komunikační satelity, oči a uši Země, by byly zničeny a stěhovavá zvířata ztratila možnost navigace.

„Geomagnetické pole v minulosti zaniklo už mnohokrát – v předehře k přesunu geomagnetických pólů, to znamená, když se severní magnetický pól stával jižním a obráceně,“ vysvětluje Dr. Alan Thomson z Britského geologického výzkumu v Edinburghu.

Vědci zaznamenávali pokles síly zemského magnetického pole už po dobu 100 let, ale donedávna zde byly velké spory o interpretaci. Někteří považovali jeho pokles za předzvěst reverze zemských magnetických pólů, zatímco jiní argumentovali, že se jedná o náznaky, signalizující pouze dočasné střídání intenzity.

Spor trval až donedávna, než Gauthier Hulot z Paris Geophysical Institute nedávno odhalil, že k nejznepokojivějšímu poklesu síly geomagnetického pole dochází převážně poblíž pólů, což je jasný znak, že k reverzi může dojít každou chvíli. (Viz také Dmitrijevův článek o planetu přetvářejících silách v tomto čísle!)

Hulot nediskutoval, ale využil údajů satelitních měření změn pole za posledních 20 let a rekonstruoval tok proudů roztaveného železa, které hluboko pod zemí generují zemský magnetizmus – a vypátral v něm poblíž pólů obrovité víry. Domnívá se, že rotují směrem animujícím reverzní magnetické pole, a spolu s tím, jak porostou a budou sílit, postupně oslabí současné dominantní pole: „… jsou to první kroky k nové polaritě,“ řekl.

Brzy nato přinesl Scientific American zprávu, že Hulotův výzkum a výklad podpořila i nejnovější studie na základě hloubkové počítačové simulace.

Věcí nového vědeckého sporu se teď stala otázka, jak dlouho může takový přesun vlastně trvat… Záznamy minulých událostí, uložené do železitých minerálů v pradávných lávových ložiscích naznačují, že mnohé mohly probíhat i tisíce let – což znamená, že po celou tuto dobu byla planeta vystavena ničivé palbě slunečního záření. Jiní výzkumníci naproti tomu tvrdí, že ke změně dochází spontánně, v rozsahu pouhých několika týdnů.

Je velice těžké odhadnout k čemu přesně dojde, pokud geomagnetické pole zanikne, a než se opět vybudí s obrácenou orientací. Kompas bude samozřejmě ukazovat na špatný pól, což je asi ten nejmenší problém. Důležitější je, že satelity na nízkých orbitech budou vystaveny elektromagnetickému ostřelování, které je velmi rychle změní na bezcenný šrot.

Mnoho druhů stěhovavých zvířat a ptáků – od vlaštovek po divoké husy – je životně závislých na vrozené schopnosti sledovat zemské magnetické pole. Ani jejich osud nelze odhadnout. U lidí by největší riziko spočívalo v intenzivním slunečním záření. Magnetické pole naší planety je přirozená ochrana. Zanikne-li, začnou bouře částic bušit přímo do atmosféry.

„Proudy solárních částic mohou v atmosféře vyvolat velmi vážné defekty,“ říká k tomu Dr. Paul Murdin z Astronomického institutu v Cambridge. „Když před miliardami let (sic!) natrvalo selhalo magnetické pole Marsu, následovalo odpaření jeho atmosféry. Na Zemi by se napřed zahřály svrchní vrstvy atmosféry a vysílaly by kolem celého světa enormní vlnění s naprosto nepředvídatelným dopadem na počasí.“

Je nepravděpodobné, že by proti tomu člověk mohl něco udělat. (Ba ani vědec ne!) Snad jen zahrabat se hluboko do pevné skály, využít vhodných poznatků věci a předávat technologickou zručnost potomkům až do bodu zvratu…

Podobné limity ovšem neznepokojují tvůrce filmových scénářů. Nejposlednější „science fiction thriller“ od Paramount má titul „Jádro“ – režie Jon Amiel (GB), v hlavních rolích Hilary Swank a Aaron Eckhart – a líčí svět stižený přesunem pólů a život na planetě zaplavené radiací. Ve filmu, který má do kin přijít v příštím roce, ovšem vědci nalezli řešení: provrtali zemskou kůru, spustili dolů nálož a jaderný výbuch proces přesunu pólů zastavil… (Navrtávání a spásné atomové nálože – má to holt už jistou tradici…)

Jsou-li v takových hloubkách předpokládané teploty, soupeřící s teplotami na povrchu Slunce, je splnění takového úkolu – samozřejmě mimo Hollywood – patrně předem nemožné…

Převzato:  http://www.mwm.cz/