Kam se poděly všechny sluneční skvrny blíží se doba ledová?
29.07.08 atom
V probíhající debatě zaměřené na oteplování Země, nebyly zváženy možné dopady mrazivé budoucnosti. Pravděpodobně jste toho moc neslyšeli o slunečním cyklu 24, což je současný cyklus do kterého vstoupilo naše Slunce, a já jen doufám že o něm nebudete muset slyšet. Protože pokud se sluneční cyklus 24 stane všeobecně známým pojmem, může to znamenat zásadní změnu k horšímu pro váš životní styl. Někteří vědci tvrdí, že budoucnost vašich dětí a jejich dětí, může být daleko horší, protože solární cyklus 24 může značit začátek zásadní dlouhobé klimatické změny. Jak se vyjádřil geofyzik Philip Chapman, bývalý NASA astronaut-vědec a zároveň bývalý prezident National Space Society, „Je načase zbavit se dogma globálního oteplování a alespoň začít plánovat pro něčekané události, tedy co dělat pokud se blížíme k další době ledové. Naše Slunce je poslední dobou pozoruhodně bez erupcí. Ztratilo své skvrny. V tomto bodě jeho solárního cyklu, by se sluneční skvrny měly objevovat v hojném počtu. Jeho současná neposkvrněnost – která znepokojuje jak Dr. Chapmana a ostatní – může být jistým druhem anomálie, ze které se Slunce brzy vrátí zpět do normálního stavu. Ale pokud se tak nestane – a s postupně ubíhajícím časem začíná uvnitř vědecké komunity přibývat spekulací že se tak nestane – je možně že nyní vstupujeme do nové epochy, kterou uvítá jen malý počet lidí.
Sluneční skvrny byly napříč lidskou historií dobře dokumentovány, počínaje 4. století před. n. l.Gana De. V roce 1128 se anglický mnich, John of Worceter, stal vůbec prvním člověkem, který nakreslil sluneční skvrny a po příchodu teleskopu na začátku 17. století, byla pozorování a kresby běžné, například včetně osobnostní jako byl Galileo Galilei. Poté však, k úžasu astronomů, se skvrny začaly vytrácet až zcela vymizely. písemnými popisy od čínského astronoma
K tomu došlo během Malé doby ledové, což bylo období které začalo v 15. nebo 16. století, a trvalo, podle NASA Goddard Space centra, které navíc spojuje absenci slunečních skvrn s chladem který sestoupil na Zemi, několik století. Během nejchladnějšího období Malé doby ledové, období známé jako Maunderovo minimum (pojmenováno po anglickém astronomovi Edwardu Maunderovi), pozorovali astronomové pouze zhruba 50 slunečních skvrn v rozmezí 30. let, což je méně než polovina 1% očekávaného počtu slunečních skvrn. Další minima, tedy období s nizkou aktivitou slunečních skvrn, také odpovídala obdobím s nezvyklým chladem.
Protože k Malé doby ledové došlo relativně nedávno, její následky k nám doputovaly prostřednictvím literatury a umění, a dále od historiků a vědců a z vládních a obchodních záznamů. Když Shakespear psal o „lawn as white as driven show“, měl zkušenosti z první ruky, neboť během jeho života byla Evropa krutě studená, což byl prudký opak teplého počasí, které panovalo před jeho narozením. Během Malé doby ledové zamrzla řeka Temže, Holaňdané vymysleli brusle a velcí mistři této doby se naučili milovat nový žánr: zimní krajinu.
V Evropě, která dříve bývala teplá, nebylo přizpůsobování jednoduché. Období růstu v Anglii a pevninské Evropě se obecně zkrátily nebo byly nespolehlivé, což mělo z následek nedostatek potravin a hladomor. Toto strádání nebylo ničím v porovnání se severskými zeměmi: ledovce v Grónsku, Islandu, Skandinávii a severní Americe rychle postupovaly, čímž se rozsáhlé plochy staly neobyvatelnými.
Arktické ledovce zasahovaly tak daleko na jih, že několik zpráv popisuje Eskymáky, jak přistávají se svými kajaky ve Skotsku. Obyvatelstvo Finska se zmenšilo o jednu třeti, vikingské kolonie v Grónsku byly zcela opuštěny, spolu s mnohými inuitskými komunitami. V severní Americe zásahoval chlad tak daleko na jih, že v zimě roku 1780 zamrzl New Yorkský přístav, což lidem umožnilo přecházet mezi Manhattanem a ostrovem Staten.
Stejně tak jako se Země třásla zimou po vytracení slunečních skvrn, došlo po zvýšení aktivity slunečních skvrn k oteplení Země. Teplé období trvající před zhruba 1000 lety, známe jako Středověké teplé období, čas hojnosti ve kterém se v Anglii pěstovala vinná réva a kdy došlo ke kolonizaci Grónska, bylo obdobím vysoké aktivity slunečních skvrn nazývaném Středověké maximum. Od roku 1900 procházela Země tím, co astronomové nazývají „Novodobé maximum“, neboť 20. století bylo opět obdobím vysoké sluneční aktivity.
Ale začátek 20. století je, spolu s vysokými teplotami, které jej doprovázely, pryč. Během posledních 10 let nedošlo k žádnému růstu teploty a právě naopak po dosažení určitě úrovně na ní teploty setrvaly, a navíc během posledního roku došlo ke strmému pádu. Kam až a jak dlouho budou teploty klesat, pokud vůbec, zatím nikdo neví, neboť věda je daleko od shody na tom co řídí podnebí.
Ale mnozí sledují Slunce v naději, že nám poskytne odpovědi a to z dobrého důvodu. Někteří známí vědci již nějakou dobu předpovídají, že svět zhruba v dnešní době vstupuje do období ochlazení, které může mít hrůzné následky. „Příští malá doba ledová by mohla být mnohem horší než předchozí a mnohem nebezpečnější, než cokoliv co by nás mohlo ovlivnit při oteplování,“ domnívá se Dr. Chapman. „V dnešní době žijem mnohem větší počet lidí, kteří se stali závislými na menším počtu zemědělských oblastí, která se nacházejí v mírném podnebí, převážně v USA a Kanadě. Globální oteplování by mohlo navýšit zemědělské výstupy, ale globální ochlazování by je snížilo.“
Nyní se nacházíme na začátku Slunečního cyklu 24, který tak byl pojmenovaný proto, protože jde o 24. po sobě jdoucí cyklus, který astronomové určili a kdy začátek sahá k prvnímu cyklu, jež začal v březnu roku 1755 a skončil v červnu roku 1766. Každý cyklus trvá v průměru zhruba 11 let a každý začíná výskytem slunečních skvrn, které vyrážejí ve středních pásmech Slunce a které potom v průběhu 11 let postupně vyrážejí směrem k rovníku Slunce, a každý cyklus se vyznačuje změnou polarity slunečních hemisfér, a kdy každý z cyklů mění teplotu Země způsobem, kterým lidstvo zcela nerozumí, ale které upřímně nemůže popřít.
Více na toto téma: Sluneční skvrny a změny
Převzato: http://na-severu.blogspot.com
