LEDOVÉ PÓLY ZEMĚKOULE

 Tají ledovce v Arktidě, v Antarktidě nebo na obou místech? Podle posledních výzkumů je na tom Arktida daleko hůř, než předvídaly nejpesimističtější odhady. Východní ledovcové pásmo v Antarktidě se naopak po celých patnáct milionů let příliš nezměnilo.

Moře u severního pólu by mohlo během několika málo let být v letních obdobích zcela bez ledu. Odhady jsou dramatické. Jako kritickou hranici uvádějí pouhých šest let, i když předchozí prognózy tento stav předpovídaly až na rok 2040 a některé dokonce až na přelom století. Plocha ledovců u severního pólu je podle posledních měření nejmenší v historii.

BAŽINY A JEZERA POD LEDOVCEM

Trochu jiná situace je na opačném konci planety v Ant­arktidě. Po celá desetiletí vědci vědí, že se tam pod ledovci rozkládají největší bažiny světa. Ledovce zespodu soustavně odtávají a pod nimi existuje tajemný a zajímavý svět. Jsou tam nejen bažiny, ale i četná jezera a jezírka, nad nimiž se klene místo nebe led. V roce 1993 se na satelitních snímcích objevily poprvé kontury dnes nejslavnějšího antarktického jezera Vostok. Patnáct milionů let jej pokrývá ledovcový příkrov silný zhruba tři a půl kilometru. V současné době se už ví, že podobných i když menších jezer se skrývá pod ant­arktickým ledovcem téměř 150 a možná i více. Jsou propojena podzemními potoky a řekami a lákají zástupy výzkumníků a vědců z celého světa.

V roce 2005 se přišlo na to, že vlivem odtávání spodních vrstev ledovců dochází k jejich sklouzávání a to v některých případech značně rychlému. Začátkem loňského roku Duncan Wingham a jeho tým z londýnské univerzity na základě měření konstatovali, že ledovec nad jedním jezerem ve východní Antarktidě sklouzl směrem dolů o celé tři metry. Současně z jezera odtéká voda do jiných propojených jezer, v nichž hladina stoupla zhruba o metr a urychluje tání na jiném místě ledovce. Během jediného roku Wingham a jeho tým zjistili, že vodní proud mezi propojenými jezery je mohutný jako Temže a že tento jev určitě není ojedinělý. Je jednou z hlavních příčin odtávání antarktických ledovců a jejich pohybu.

VÝCHODNÍ A ZÁPADNÍ LEDOVEC

V Antarktidě jsou v podstatě ledovce dva. Připomínají tvarem velká motýlí křídla. Západní ledovec je podstatně menší a také zranitelnější, protože je omýván vodami oceánu. Právě proto působí vědcům největší starosti. Pokud roztaje, zvýší se hladiny světových oceánů o pět metrů.

Východní ledovec je podstatně větší. Je to část Antarktidy, která je velmi stará a dokonale promrzlá. Nad jezerem Vostok se na ledovcovém příkrovu nachází oficiálně nejstudenější místo naší planety. Pod ledovým příkrovem je tam nejen jezero Vostok, ale i další jezera zřejmě už celé miliony let. Podle některých teorií se v ledovci východní Antarktidy za posledních patnáct milionů let neudály v podstatě žádné zásadní změny kromě zmíněného odtávání odspodu a klouzavých pohybů. Je to dobrá zpráva, protože pokud by tento východní ledovec roztál, hladiny oceánů by podle odhadů stouply ne o pět, ale o sedm­desát metrů.

VLIV VODY

Řada vědců je přesvědčena, že o osudu antarktických ledovců rozhodne právě voda skrytých jezer. Podle toho, jak bude proudit a kam, nemusí mít na ledovec nad sebou buď žádný vliv, nebo naopak může způsobit sesuv jeho obrovské části. Vodní toky pod ledovcem zřejmě vytvořily i jeden z antarktických divů nazvaný Labyrint. Oblast plnou kroucených kanálů a prohlubní, které jsou tam největší na světě. Průměr mají kolem dvou set metrů a padesát metrů jsou hluboké. Labyrint zřejmě vznikl jako důsledek velké povodně nebo záplav pod ledovcem. Vědcům se podařilo přesně určit, kdy k těmto záplavám došlo. Bylo to před třinácti miliony let v době postupného globálního ochlazování. Východní část Antarktidy tehdy začala dokonale promrzávat a právě v tomto období údajně vznikly pod ledovým příkrovem jak jezera, tak i široké prohlubně Labyrintu. Vědci jsou přesvědčeni, že k podobným záplavám pod ledovcovým příkrovem může dojít i v současné době či v budoucnu. Počítačové simulace se pokoušejí odhalit, jaké by tyto povodně měly následky.

ARKTIDA

Počítačové modelování se používá i k předpovědím, jak bude pokračovat odtávání ledovců v Arktidě. Superpočítače vyhodnocují například růst teplot na Zemi, ale také vliv spodních proudů v Tichém a Atlantském oceánu, protože oceánské proudění má velký význam pro přenos tepla do arktického prostoru. Podle jedné studie se Arktida otepluje průměrně dvakrát rychleji než zbytek planety, a proto jsou nejnovější prognózy tak pesimistické. (sam)

http://www.stoplus.cz/