Kvantový skok
V rannějších obdobích projeveného universa existovalo pouze jedno komplexní vědění. Každá bytost čerpala informace individuálně přímo z páteřní informace universa a vzájemně spolu volně tvořily komplexní vědění. Komplexní vědění bylo skutečně komplexní, míra synchronnosti se přibližovala páteřní informaci. Jeho užívání nebylo Systémem nijak vážněji omezováno. Vědomí sama sebe a odpovědnost za své činy byly u těchto bytostí na vysoké úrovni. Nebylo tedy zapotřebí do takto uspořádaného života zasahovat. Harmonie byla samozřejmostí a její případné porušování by bylo veřejnou ostudou. Z hlediska Synergie ovšem takový způsob života přinášel jen omezené množství zkušeností, za těchto podmínek dále prakticky nenavýšitelné.
Dalšího navýšení Synergie bylo možné dosáhnout snížením synchronnosti přijímaných informací (ku páteřní informací) a větší obtížností tyto informace získávat. Takovému účelu dobře posloužil mechanismus snižování počtu šroubovic (helixů) lidské DNA. Z původního počtu 12 vláken DNA se jejich počet postupně snížil až na opravdové, ještě funkční minimum, tvořené jen dvěma vlákny. Stav, který jsme jako lidstvo (díky „jepičímu efektu“) ještě donedávna považovali za standardní. DNA v počtu dvou vláken způsobila opravdu „převratné“ změny v chápání a struktuře vědění v lidském světě. Postupně degradované komplexní vědění se rozdělilo na fragmenty, pahýly. Vznikly dvě protichůdné tendence tvořené pahýlem takzvané vědy a pahýlem takzvaného duchovna. Na poměrně dlouhou dobu se lidský svět rozdělil na dva tábory, jdouce dvěma slepými cestami a vytvářeje tak netušené množství nových kombinací, kdysi skutečných informací.
To vytvořilo obrovské množství nových zkušeností, Synergie se přiblížila ke svému povolenému maximu. Dosažením obratníku, jako nejzazšího bodu projeveného universa na cestě do zapomnění, byla naplněna i míra Synergie pro tuto první polovinu bytí vyhrazená. Nastupují unikátní procesy, které je možné uplatnit jen jednou za celé bytí (za jeden VCU – Velký cyklus universa). Souhrnně se tyto procesy nazývají „Galaktická transformace 2012“. Rok 2012 je rokem, v němž bude vhodná konstelace relevantních cyklů (Velký cyklus, cyklus otočení galaxie Mléčné dráhy, precesní cyklus atd.). Jedním z hlavních procesů Galaktické transformace 2012 je Kvantový skok. Právě o něm je tento článek.
Celé projevené universum je tvořeno kmitajícími elementy v holografické vazbě. Tyto kmity patří k nejkratším cyklům universa, cyklům s velice vysokými frekvencemi. Vše tedy vzájemně chvíli „existuje“ a chvíli „neexistuje“. Takto je tvořena i hmota ve 3D světě. Vnímání hmoty jako spojité a pevné struktury je jenom iluzí, způsobené setrvačností lidských smyslů v kombinaci s imperativem. Kmitání reprezentuje neustálý pohyb (otáčení cyklů). Kmity o různých frekvencích se v prostoru sčítají a odečítají, interferují (vzájemné působení cyklů). Interferencí vzniká další, nová frekvence. Např. interferují-li dvě frekvence A a B, vznikne třetí, umělá frekvence C (zázněj) o frekvenci A-B=C. Na tomto principu funguje např. Kirlianova fotografie používaná při zviditelňování lidské aury. Lidská aura má frekvenci A. Od ní je odečítána frekvence B, přiváděná do fotografovaného objektu z vysokofrekvenčního generátoru tak, aby se výsledná frekvence C (interferenční vzor) pohybovala ve viditelném spektru a mohla být zachycena na fotografickou desku. Jde o určitý typ vlnového konvertoru, jehož pomocí můžeme provést krátkodobou frekvenční nadstavbu běžnému lidskému zraku.
Je-li mezi sousedními kvanty malý rozdíl informačních potenciálů, jsou tato kvanta interpolována lidským zrakem do spojité informace – reality. Ta se pak jeví současnému lidskému vnímání jako kontinuální a neměnná. Stability a udržování trajektorie je ze strany Systému dosahováno malými zpětnovazebními korekčními zásahy do potenciálů jednotlivých kvant, kterými je kompenzována svobodná vůle jedince. Tento stav je tzv. dopředný, přítomné události generují podmínky pro události budoucí. Jde o lineární charakter vývoje událostí. Interpolace kvant s malými rozdíly potenciálů vytváří pozvolné, plynulé křivky dějů. Mohou však nastat i situace, při nichž se setkávají různé reality, různé časy, různá rozvinutost informace a různé vibrační frekvence. Jde např. o nelineární operace s osudem určité oblasti. Zde může být mezi sousedními kvanty velký rozdíl informačních potenciálů, neboť se zde setkávají kvanta, která spolu původně nesousedila, či dokonce byla součástí různých příběhových rámců. Přechod mezi takovými sousedními kvanty se nazývá „Kvantový skok“. Interpolace kvant s velkým rozdílem potenciálů vytváří strmou křivku dějů. Vznikne tak požadavek na nelineární spojování událostí. A to je vždy období nestandardních, velice vzácných, převratných událostí.
Asi nejunikátnější situace v tomto směru nastávají kolem obratníku. V našem případě (Země) nastala potřeba vypracovat soubor dějů, který by co nejlépe vyřešil plynulý přechod ze 3D do 5D. Jde o velmi odvážný experiment, neboť rozdíl potenciálů 3D a 5D je opravdu velký. Země nese ve svém středu krystal První dimenze (1D), který tvoří vlastní potenciál obratníku. V takovém místě se setkávají trajektorie příběhů z první poloviny bytí (1/2) s trajektoriemi příběhů druhé poloviny (2/2), neboť počátek (A1) a konec (Ca1) projevené části Velkého cyklu universa jsou dány. Z první poloviny již máme Synergii, druhá polovina na prožití teprve čeká. Po zkušenostech z první poloviny se dělají nezbytné opravy a zásahy do příběhů druhé poloviny tak, aby se na jejím konci vše opět spojilo do jednoty v bodě Ca1. Z perspektivy 3D se jedná vždy o nelineární zásahy. Změny se optimalizují pro co nejhladší průběh vlastních událostí a co možná nejširší působnost a dostupnost každému. V našem případě Galaktické transformace 2012 vznikly po universální optimalizaci na úrovni systémových příběhů dvě, v bodě B1 se míjející, příběhové trajektorie. Trajektorii tvoří vždy základní tóny příběhů, klíčová je tedy úroveň 1D. Řešení podstatné části obratníkové problematiky se tak koncentruje do jednoho místa, vyznačeného na obrázku tmavě modře.
Je třeba vysvětlit vznik tak velkého rozdílu potenciálů trajektorií 1/2 a 2/2 v bodě obratníku (B1). Události první poloviny naplnily očekávané a získaná Synergie je dokonce předčila. Na základě takového „obohacení“ (ve smyslu zažít své vlastní projevení) byla upravena i druhá polovina. Aby mohla zůstat i ta ve své „bohatější“ podobě, musí se její začátek v bodě B1 posunout směrem k neprojevenému universu. Vyhneme se tak nežádoucím dějům, které by lidský vývoj vedly pomalou a zdlouhavou lineární cestou a potřebného potenciálu (2/2) by 1/2 v bodě obratníku B1 nedosáhla. Obě poloviny by se zde nespojily. V praxi to znamená, že potřebujeme začít příběhy 2/2 rovnou v páté dimenzi.
K tomu potřebujeme překonat velký rozdíl potenciálů v krátkém čase. V tom nám dobře poslouží proces „Kvantový skok“. Idea: na jedné úrovni náhle skončíme a skokem se přesuneme na vyšší úroveň, kde dále pokračujeme. Kvantový skok poskytuje lidskému vývoji potřebnou, velice strmou akceleraci. Pokud bychom nepoužili Kvantový skok a řešili problém normálním vývojem, muselo by se zrušit mnoho navrženého z příběhů druhé poloviny. Vývoj by se znatelně zpomalil a celková Synergie podstatně snížila.
Navržením vhodné interpolace dosti rozdílných potenciálů je klíčem k celému řešení. Spojení rozdílných potenciálů mezi sebou přímo není možné. Došlo by k jejích přetížení a ohnutí podobně jako u archetypů. Řešením je aktivní interpolace, avšak interpolační křivka zde vychází velice strmá. Aktivní interpolace vytvoří přechodové transformační děje přizpůsobené na jednom konci třetí dimenzi (3D) pro trajektorii 1/2 a na druhém konci páté dimenzi (5D) pro trajektorii 2/2. Chová se jako nelineární transformátor nebo zdymadlo, vyrovnávajíce dvě různé hladiny. V praxi jde o intenzivní navýšení vibrací krystalu 1D a celé planety Země tak, aby se vlastní život přesunul z 3D do 5D a odsud pokračoval po nové trajektorii dále. Část vibrací 5D je v těchto časech krátkodobě předsunuta do prostoru 3D, kde provádí intenzivní zvyšování vibrací.
To vše tvoří vlastní Kvantový skok (na obrázku tmavě modře) Galaktické transformace 2012. Jde o bezprecedentní fenomén, přinášející nevídanou akceleraci vývoje jedince. Zahrnuje v sobě např. harmonizování či vymazání „starých“ tíživých dějů, znovu navinutí 12 vláken DNA, přímý přístup k páteřní informaci, vybudování a aktivaci světelného těla atd. Galaktická transformace 2012 je pro každého jedince žijícího na Zemi dobrovolným aktem. Je navržena s ohledem na všechny přítomné bytosti Země. Počítáno je i s jedinci, kteří se této transformace z různých důvodů neúčastní. Jejich záležitosti budou řešeny za pomocí nelineární technologie Časových smyček Omega. Podrobněji to popíši v připravovaném článku „Časové smyčky Omega“.
Ještě jednu věc bych zde chtěl zdůraznit. Rekonstrukce komplexního vědění nemůže být prováděna skutečným sloučením pahýlu vědy a pahýlu tzv. duchovna. Obě tyto cesty jsou slepé a pro další vývoj nepoužitelné. Využívání komplexní informace je možné díky Kvantovému skoku opět přímou metodou a to je ona správná „obnova“ vědění. Jednou ze složek procesů Kvantového skoku je i rekonstrukce a plná aktivace vláken lidské DNA na původní počet 12 vláken (12 helixů). S takto navinutými vlákny je každá lidská bytost, krom jiného, schopna přijímat komplexní informaci z páteřní informace. Komplexní informace se opět stává výchozí. Na Zemi se po dlouhé době opět obnovuje komplexní vědění. Staré, slepé cesty se postupně rozpadají podobně jako fyzické tělo, které opustí jeho obyvatel. Takový rozpad se pochopitelně neobejde bez „smrtelných křečí“. Ty však již nemohou nijak narušit chod vlastní Galaktické transformace 2012, která je nyní hlavní systémovou prioritou.
Kvantový skok – komplexné vedenie
Kvantový skok – interpolácia
Převzato: http://www.pentablue.net/
