Mayové – vyspělá civilizace, důmyslný kalendář, proroctví na rok 2012

Mayská kultura se datuje zhruba od 2000 př.n.l. až do roku 1541 n.l. Svého vrcholu dosáhla mezi 7. a 9. stoletím n.l. Mayové představují starobylé záhadné obyvatele Střední Ameriky. Vyskytovali se na území Yukatánského poloostrovu, kde je dnes Mexiko a Guatemala. Vynikali především v astronomii a matematice.

Vědci se dosud neshodli na příčinách úpadku mayské kultury. Existuje celá řada hypotéz – zemětřesení, kosmické vlivy způsobující změny klimatu, epidemie, společenský, ekonomický a intelektuální rozpad společnosti, snížení produkce potravin atd.

Mayská početní soustava

Místo deseti základních čísel, tj. čísel počínajících nulou a končících devítkou, používali soustavu, kde bylo základních čísel dvacet, počínaje nulou a konče devatenáctkou. Takže číslo šestnáct u nich bylo jednociferné, číslo dvacet dvojciferné – skládalo se z jedničky a nuly, číslo 80 pak ze čtyřky a nuly, stejně jako devadesát tři se jednoduše vyjádřilo jako číslo čtyři a třináct.

Jak přišli Mayové na dvacítku? Biologicky vzato, máme dvacet prstů na rukou a nohou. Mayové tak počítali spíše s biologickým, než abstraktním metrickým dělením. Dvacet je také označení dvacetidenního cyklu. Jinak řečeno, pokud se člověk řídí mayským kalendářem, funguje ve shodě s množstvím biologickým rytmů. Je zde ale i více rovin, například v oblasti matematiky čtvrtého rozměru – času.

Čas a cykličnost

Dokonalá a jednoduchá početní soustava, kterou Mayové používali, vznikla jako nezbytný důsledek tvorby kalendáře. Čas hrál v mayské filozofii a v pohledu na svět klíčovou úlohu.

Snad nejvýznamnější skutečností, která charakterizuje myšlení Mayů je cykličnost. Jednotlivé časové periody, i ty nejdelší známé (používali i cykly o délce 64 milionů let) měli periodický charakter. V pohledu mayů na okolní svět bylo tedy typické stálé opakování. Stále dokola přicházely tytéž periody a s nimi i stejné události. Takové vnímání světa vlastně znamená dokonalou znalost budoucnosti.

Víme-li totiž, co se odehrálo v předchozím cyklu, víme také, co bude v cyklu následujícím. Příroda se v mnoha případech právě takto předvídatelně „chová“ (stálé opakování dne a noci, ročních období; narození, růst a smrt – to je vlastně také takový cyklus). V životě Mayů mělo svůj pravidelný, stále se opakující řád téměř vše.

Mayský kalendář

Mayové používali překvapivě důmyslný kalendář. Ten obsahoval asi třináct různých kalendářů, všechny ovšem pracovaly se standardní jednotkou o 260ti částech, nazvanou tzolkin, což znamená posvátný kalendář. Základem je matrice 13×20, nazývaná „mayský faktor“. Třináctiměsíční mayský kalendář, v němž měl každý měsíc 28 dnů, je tedy jen jedním z mnoha kalendářů, které Mayové používali. Mayové nenechali nic náhodě a proto používali současně všechny jejich kalendáře.

Mayské chápání času, ročních období a cyklů prokázalo svou obsažnost a důmyslnost. Mayové znají mnoho odlišných kalendářů, z nichž některé přesně mapují časová období v rozpětí přesahujícím deset miliónů let.

Každý den v roce má v mayském kalendáři své jméno složené z několika částí. Skládání těchto částí, tak aby vytvořily jméno pro ten který konkrétní den, si lze lze usnadnit a zpřehlednit do sebe zapadajícími ozubenými koly. Každý zub každého kola nese určitou část budoucího jména dne. Úplné pojmenování dne tedy vypadalo například takto: „2 Ik 0 Pop“ – „2 Ik“ je den v posvátném roce, „0 Pop“ je označení místa, které tento den zaujímá v běžném roce. Takto složitý systém zajišťoval, že se den se stejným názvem opakoval vždy až po 52 letech.

Je obdivuhodné v jak širokém časovém záběru dokázali uvažovat. Na druhou stranu je zarážející, k čemu vlastně mohlo být v tehdejší době počítání v milionech let využito. Vlastně i dnes je užívání těchto čísel omezeno na pár vědních oborů (např. kosmologie).

Jestliže v kalendářní soustavě existovali takové pojmy jako alautun, znamená to, že také byly využívány. A skutečně. Archeologové objevili dva staré nápisy, na nichž jsou provedeny kalendářní výpočty 90 milionů a 400 milionů let do minulosti. Bohužel není známo, k jakým domnělým – zda vůbec k nějakým – událostem se tato data vztahovala.

Planeta Tiamat

Pokračujme dále v našich hypotézách. Další mayské posvátné číslo je 73, což je počet posvátných roků velkého cyklu, z toho je desetina 7.3, což by mohla být délka dne na planetě Tiamat. Byla-li její oběžná doba 1898 dnů pozemských, pak 1898:7.3 = 260, což je délka roku ve dnech planety Tiamat.

Posvátný kalendář Mayů by tedy teoreticky klidně mohl být kalendářem obyvatel z planety Tiamat. Po příchodu na Zemi by pak stačilo přejít na jinou dobu oběhu čili roku a jinou délku dne. Takže by bylo potřeba zavést další kalendář – „haab“. A aby neztratili kontinuitu historických událostí, nabízí se možnost používat kalendáře oba.

Návrhy na nastolení rovnováhy

Mayové předložili řadu návrhů jak pomáhat lidem a najít rovnováhu v nastávajících letech. Uveďme si zde některé z doporučení, které nám zanechala tato vyspělá civilizace Mayů.

Předpovídané změny nastanou, a jen naše postoje a činy rozhodnou jak kruté nebo mírné nakonec budou.

Musíme jednat, udělat změny a zvolit si lidi, kteří nás budou reprezentovat. Takové, kteří pochopí, a kteří se ujmou veřejné činnosti prosazující respekt vůči Zemi. Meditace a duchovní techniky jsou dobré, ale dobré jsou také činy.

Je velmi důležité ujasnit si, kdo jsme a také to, jaký je náš vztah k Zemi.

Namísto řešení pomocí hlavy, bychom se občas měli řídit i hlasem svého srdce.

Měli bychom věnovat pozornost tomu, co přijímá naše tělo. Hodně jídla naruší subtilní i robustní cestu.

Měli bychom se naučit nějaké dobré dýchací technice, abychom jsme ovládali svůj dech.

Žijeme ve světě energie. Důležitým úkolem v tomto období bude naučit se vnímat nebo vidět energii každého a všeho: lidí, rostlin, zvířat.

Musíme reaktivovat energii posvátných míst. To je naše práce.

Mayské proroctví, rok 2012

Mayská proroctví byla vytvořena na základě jejich kalendářního systému. Mayský systém byl založen především na studování vztahu mezi pohyby nebeských těles a změnách v lidské společnosti.

Podle Tzolkina, prochází sluneční systém přes velký koloběh více než 5100 let, od r. 3113 před Kristem do r. 2012 po Kristu. V tomto velkém koloběhu prochází pohybující se sluneční systém a Země galaktickými chvějícími se paprsky, přicházejícími z jádra galaxie. Průměr příčného řezu tohoto záření se rovná 5 125 roků na Zemi, což znamená, že by Zemi trvalo 5 125 let zcela tímto zářením projít.

Je ovšem nutné zdůvodnit, proč Mayové počítali počátek letopočtu na zmíněné datum v roce 3114 před n.l. Náš letopočet začíná údajným dnem narození Ježíše Krista, i když i ten je možné těžko ověřit a spíše se jedná o církevním koncilem určené datum. Muslimové počítají počátek letopočtu od poutě Mohameda z Mekky do Mediny v roce 622 n.l, jiné kalendáře se počítají od údajného stvoření světa, Řekové od roku 5509 př.n.l. , židé od roku 3.761 př.n.l.

Mayové věřili, že sluneční systém prodělá po tomto velkém cyklu, ovlivněném galaktickým zářením, obrovské změny, nazývané Galaktickou synchronizací. Podle mayského proroctví je v tomto velkém koloběhu 13 fází s podrobným vylíčením vývoje každé fáze.

Podle mayského kalendáře je rok 1992 prvním rokem posledního období závěrečné 13 fáze, poslední fáze velkého koloběhu. V mayském kalendáři je toto poslední dvacetileté období nazýváno Období očišťování Země. V tomto období bude Země zcela očištěna, včetně lidských srdcí (toto proroctví je velmi podobné proroctví severoamerických indiánů). Špatné bude vymýceno, dobré bude ponecháno. Po Očištění vykročí Země z galaktických paprsků a dosáhne „Časové synchronizace“.

Podle mayského kalendáře skončí tento cyklus lidské civilizace 31. prosince 2012. Poté lidstvo vstoupí do zcela nové civilizace, která je s touto stávající nesrovnatelná. V den zimního slunovratu se slunce spojí s křížovým bodem galaktické sluneční dráhy a rovníkem, vytvářejíc tak „nebeskou bránu“ v „temné trhlině“ Mléčné dráhy, což pro Zemi vypadá jako otevření „dveří do nebes“.

Lze tomuto proroctví věřit?

Hrou s čísly lze dokázat prakticky cokoli, pokud víme předem, co chceme dokázat. Mystika roku 2012 tedy může klidně vycházet z toho, že chceme dokázat, že v tomto roce se něco významného stane.

Různými postupy můžeme vždy dojít k tomu, že tento rok bude něčím významný, pokud však vezmeme v úvahu to, že nevíme, jak a kdy se měnila délka dne na Zemi, že žádný kalendář nevystihuje přesně astronomické datování vázané na polohu planet a Sluneční soustavy v galaxii a že vše je relativní vůči něčemu, a vezmeme-li v potaz prokázaný fakt, že v minulosti Země pravděpodobně docházelo vícekrát ke změně délky astronomického roku, jsou všechny výpočty zatíženy chybami.

Nelze tedy přesně stanovit datum konce čehokoli, lze jen tušit, že v budoucnosti se stane něco převratného. To je to, nač nás chtěly minulé civilizace upozornit a co naše věda nedokáže pochopit a stále ignoruje.

Konec materialistického myšlení

Je pravděpodobné, že konec mayského cyklu v roce 2012 nebude znamenat fyzickou likvidaci Země nějakou přírodní katastrofou, ale počátek nového období civilizace, kdy lidstvo bude okolnostmi donuceno pochopit, že dosavadní materialistickou spotřební společnost je třeba nahradit duchovně se rozvíjející společností se zcela rovnoprávným postavením jejích členů.

Zvláštní pozornost si zasluhuje odkaz starých MAYŮ, kteří prý byli přímou větví vysoce duchovně vyvinutého konglomerátu vzájemně provázaných civilizačních uskupení planetárního systému hvězdy MAYA v hvězdokupě PLEJÁD. Tito kosmičtí duchovní misionáři prý navštívili náš planetární systém. Všechny potřebné manuály a informace, určené obyvatelům Země, zakomponovali Mayové do svého kalendáře.

http://zivotni-energie.cz/mayove-vyspela-civilizace-dumyslny-kalendar-proroctvi-na-rok-2012.html