Popíraná nebezpečí mobilního telefonu

Každý den se doslova topíme v moři elektromagnetického záření (EMZ) produkovaného elektrickými spotřebiči, elektrickým vedením, elektrickou instalací v budovách a spoustou dalších technologií, které jsou součástí moderního způsobu života. Od myčky na nádobí přes mikrovlnku v kuchyni a rádiobudík vedle postele, až po mobilní telefon přidržovaný u ucha – mnohdy až několik hodin každodenně – ozařování přibývá a stává se vážnou hrozbou pro zdraví.

Jedno specifické ohrožení se však jeví jako obzvlášť velké zdravotní riziko: EMZ z mobilních telefonů – a to jak vyzařování z vlastních mikrotelefonů, tak i z antén převaděčů signálu – které mnohé samostatné, „mobilolobby“ nefinancované výzkumy dávají do souvislosti s vyvíjením mozkových tumorů, ničivými účinky na genetiku a dalšími stavy souvisejícími s ozařováním. Přesto vlády a médiální mašinerie, vydatně fundovaná výrobci mobilních telefonů, nepřestává v klamání naivní veřejnosti, co se týče nezávadnosti produktu užívaného dnes už miliardami lidí., Dánská epidemiologická studie nedávno s velkými fanfárami oznámila stejně tak nevědecký jako zavádějící závěr, že uživateli mobilního telefonu vůbec nic nehrozí.

PhD. JD. George Carlo je epidemiolog, který v letech 1993 až 1999, vedl první telekomunikačním průmyslem vyžádaný výzkum ohledně bezpečnosti užívání mobilních telefonů. Šlo o dosud nejobsáhlejší výzkum v historii této záležitosti. Pro průmyslovou branži, která si jej najala však výsledky dopadly velmi špatně, protože odhalily nevyhnutelná zdravotní rizika spojená s mobilním telefonováním.

Proč jsou mobilní telefony nebezpečné 

Dlouholetá bitva Dr. Carla ve snaze seznámit veřejnost s pravdou o nebezpečích mobilního telefonu vyvolala protikampaň, v níž se oslovené průmyslové odvětví snaží diskreditovat nejen jeho, ale i další svědomité neúplatné vědce pracující na tomto poli. Oč ale vlastně jde doopravdy?

Z historie

Mobilní telefony byly uvedeny na trh bez zkoušky bezpečnosti. Průmysl mobilních telefonů se zrodil na počátku osmdesátých let m.s., když komunikační technologii původně vyvinutou pro potřeby US Ministerstva obrany komercionalizovaly společnosti zaměřené na zisk. Tato skupina, s velkými plány, ale tehdy ještě omezenými zdroji, vyvíjela nátlak na státní agentury – zejména na Úřad pro kontrolu potravin a léků (FDA) – aby povolily prodej mobilních telefonů bez důkladného předchozího testování. Logický výklad vycházející z množství energie využívané ve formě mikrovln, známý jako „výjimka pro malé výkony“, posléze odlišil mobilní telefony a podobná zařízení od nebezpečných mikrovlnek. Od té doby se za „účinky na zdraví“ považují jen mikrovlnné výkony dostatečné k ohřátí lidské tkáně. Nátlak tedy přinesl ovoce a mobilní telefony byly osvobozeny od jakéhokoli dohledu, což je výjimka platící dodnes. Veřejnost dychtivě sáhla po nové možnosti komunikace, ale jak říká Dr. George Carlo: „Tyto telefony s sebou postupně přinesly houf zdravotních problémů.“

V současnosti existují více než dvě miliardy uživatelů mobilů každodenně vystavovaných elektromagnetické radiaci (EMR) – ohrožení jehož existenci státní dozorčí úřady a výrobci mobilních telefonů odmítají připustit . Zahrnuje však genetická poškození, dysfunkce mozku, mozkové tumory a další stavy, jako například poruchy spánku a bolesti hlavy. Doba strávená telefonováním je přitom podle Dr. Carla nepodstatná, protože nebezpečný mechanizmus je spuštěn už během několika sekund. Výzkumníci říkají, že pokud vůbec existuje nějaká bezpečná úroveň vystavení organizmu EMR je tak nízká, že ji nejsme schopni měřit.

Ale nebuďme naivní, výrobci mobilních telefonů jsou si tohoto nebezpečí plně vědomi. Ve skutečnosti už je k dispozici tolik vědeckých důkazů, že smlouvy některých společností výslovně vylučují možnost podání žaloby či sloučení postižených uživatelů za účelem vyvolání soudního procesu s výrobci či poskytovateli služeb. Veřejnost si dosud do značné míry toto nebezpečí neuvědomuje, protože média pravidelně vytrubují do světa zprávy o „nejnovějších studiích dokazujících, že užívání mobilů je naprosto bezpečné“. Kdyby to byla pravda, těžko by někdo investoval do nákladných mediálních kampaní. Dr. Carlo k tomu poznamenává: „Skutečnost je taková, že žádná z dosavadních studií nedokázala předložit důkazy o nezávadnosti, bez ohledu na způsob jakým byla provedena nebo kdo ji prováděl.“

Co se to tedy děje? Zatímco samotná odpověď je prostá, způsob jak k ní dospět už je komplikovanější.

Závěry dánské studie tvrdící, že užívání mobilu je bez nebezpečí jsou sporné

Epidemiologická studie bezpečnosti mobilních telefonů publikovaná v prosinci 2006 v respektovaném Journal of the National Cancer Institute vyvolala v médiích pravé šílenství. Novinové titulky vřeštěly: „Výsledky dánského výzkumu prokázaly zdravotní nezávadnost mobilů“ a televizní hlasatelé prohlašovali: „Jen do toho, telefonujte si jak dlouho chcete, je to bezpečné!“
Byl to vítaný vánoční dárek pro uživatele mobilů. Bohužel však šlo jen o další špatně provedený výzkum financovaný výrobci mobilních telefonů, jehož kritéria byla odpočátku nastavena tak, aby přinesla pozitivní výsledek. Nato zapracovala na plné obrátky reklamní mašinerie, která zaručila, že takto získané výsledky zaujaly přední místa v relacích celosvětových médií.

Podle Dr. George Carla ovšem takto navržená studie nemohla rozpoznat ani výrazná rizika. Jakékoliv tvrzení o předložení důkazů, že mobilní telefony nejsou rizikové, je nestydatým překroucením faktů nabízejícím spotřebitelům nebezpečný pocit falešného bezpečí.

„Jelikož nespočívají na pozorování v experimentálním, ale v přirozeném prostředí, umožňují epidemiologické studie úpravu závěrů,“ vysvětluje Dr. Dr. Carlo. „Můžete je navrhnout tak, aby poskytly předem daný výsledek, a přesto zůstat v oblasti přípustné vědy. Takto mohou být dokonce i velice mizerné epidemiologické studie publikovány v žurnálech podléhajících peer- review, neboť jsou posuzovány v rámci sady pragmatických norem předpokládajících absolutní vědeckou integritu výzkumníků.“

Základní nedostatky u dané studie lze vyjmenovat takto

1. Rozlišuje jen málo rozdílů mezi osobami definovanými jako uživatelé a neuživatelé mobilních telefonů. Osoby definované jako subjekty vystavované radiaci jsou takřka totožné se subjekty označenými za neexponované. Při tak malém rozdílu je téměř nemožné odhalit nějaké riziko.
2. Jako uživatelé byly definovány všechny osoby, které telefonovaly přinejmenším jednou týdně v období šesti měsíců v letech 1982 až 1995. Libovolná osoba, která v tomto období udělala 26 hovorů tedy byla „uživatelem mobilu“ a zařazena k subjektům vystaveným radiaci. Mezi uživatele tedy nebyli zahrnuti lidé, kteří v tomto období udělali méně než 26 hovorů. Při takto definovaném vystavení radiaci uživatelů a neuživatelů ve skutečnosti nelze rozpoznat vůbec nic.
3. „Exponovaní“ lidé používali technologii, která má jen velice málo společného s tou dnešní. Výsledky, i když mohou být seriózní, jednoduše nemají žádný vztah k situaci, v níž se dnes nacházejí dvě miliardy uživatelů mobilů.
4. V letech 1982 až 1995 byly náklady na minutu mobilního telefonování mnohem vyšší než dnes, lidé proto užívali svých telefonů střízlivěji a vystavení radiaci bylo úměrně menší.
5. V pokrytém časovém rámci se lidé užívající mobilní telefony pravděpodobně rekrutovali většinou z podnikatelské oblasti. A právě tato nejexponovanější skupina , u níž je riziko nejsnadněji rozpoznatelné, byla ze zmíněné studie výslovně vyřazena.
6. Nebyly testovány žádné předem vytyčené biologické hypotézy. Z toho důvodu jsou závěry pouhou hrou s čísly. Mechanizmy chorob, zjištěné při jiných výzkumech vlivu radiace mobilních telefonů, byly ignorovány, a to včetně genetických poškození, prosakování krve mozkovými bariérami a narušení mezibuněčné komunikace. Studie nediskutuje s názory žádného z výzkumů naznačujících, že by mobilní telefony mohly uživatelům způsobit problémy.
   7. Výsledek je sám o sobě v jasném rozporu s celosvětově publikovanými statistikami výskytu rakoviny u dánského obyvatelstva. Vykazuje nízké celkové ohrožení rakovinou, zatímco ve skutečnosti má Dánsko jedno z nejvyšších procent výskytu rakoviny na světě. Už tato neslučitelnost signalizuje, že v publikovaných závěrech něco nesedí.

„Výrobci mobilních telefonů přirozeně střeží své finanční zájmy, ale naneštěstí může být tímto postupem poškozována ohlupovaná veřejnost,“ říká Dr. Carlo. „Výrobci placené výzkumy dnes ve většině případů dodávají předem očekávané výsledky. Manipulace s integritou vědců, vědeckými postupy a informovaností veřejnosti daleko překračuje etickou lini prostředků vhodných k ochraně obchodních zájmů – zejména stává-li se obětí těchto zásahů zdraví a bezpečnost veřejnosti.“

Důsledky soudního procesu

Roku 1993 donutil US Kongres výrobce mobilních telefonů investovat $28 miliónů dolarů do výzkumu zacíleného na ověření bezpečnosti jejich zařízení. Příčinou tohoto neočekávaného kroku byla značná publicita, která se rozpoutala kolem soudní pře vyvolané floridským obchodníkem Davidem Reynardem proti výrobci mobilů NEC. Reynardova manželka Susanne totiž zemřela na mozkový tumor a Reynard dával vinu za její smrt mobilnímu telefonu. Podrobnosti o svém soudním sporu odhalil ve velmi populární a sledované live show Larryho Kinga, včetně dramatické prezentace rentgenových snímků, ukazujících tumor těsně u místa kde si jeho žena každodenně několik hodin přidržovala u hlavy mobil.

Následující den se na Wall Street propadly telekomunikační akcie a média měla manévry. Průmyslová obchodní sdružení a Telecommunications Industry Association (TIA) tehdy přešla do krizového režimu prohlašujíc, že bezpečnost mobilních telefonů dokázaly tisíce studií, a že Reynard a jeho právní zástupce šíří žvásty. TIA opět a opět ujišťovala veřejnost, že mobilní telefony schválily státní úřady, což je samo o sobě zárukou jejich nezávadnosti. Sdělovací prostředky chtěly tyto studie vidět, ale, jak říká Dr. Carlo „Byla to lež! Jediné provedené výzkumy se týkaly mikrovlnných trub. Tehdy už ale mobilní telefon, produkt, který co se týče zdravotního ohrožení nebyl státními zkušebnami nikdy testován, užívalo na 15 miliónů lidí.“

Vyzařování mobilního telefonu, a co o tom musíte vědět.

* Škodlivost či nezávadnost mobilního telefonu, zařízení původně vyvinutého pro US Ministerstvo obrany, nebyla nikdy testována. Mobil vstoupil na trh zadními vrátky v kontrolních opatřeních.

* Otázky okolo bezpečnosti mobilů vyvstaly na počátku devadesátých let m.s. poté, když floridský obchodník podal žalobu s tvrzením, že smrt jeho ženy způsobil mobilní telefon vyvoláním mozkového nádoru.

* Výrobci zřídili pro otázky okolo bezpečnosti mobilního telefonu samostatnou organizaci Wireless Technology Research (WTR), v níž byl jmenován vedoucím výzkumu Dr. George Carlo.
* Vědci pod vedením Dr. Carla zjistili, že radiace mobilního telefonu poškozuje DNK, snižuje schopnost její reparace a narušuje činnost kardiostimulátorů.

* Zjištění Dr. Carla potvrdil i evropský výzkum. Ukázalo se, že vyzařování z mobilních telefonů je jednou z příčin poruch činnosti mozku, tumorů a má potenciál k navození stavů jako je například autismus, poruchy pozornosti, neurodegenerativní choroby, psychické problémy a poruchy chování.

* Nejlepší ochranou proti radiaci mobilního telefonu je držet ho v bezpečné vzdálenosti od hlavy.
* Pro minimalizaci vystavení zhoubné radiaci mobilu vždy používejte náhlavní soupravu.

Průmysl donucený k akci Kongresem zřídil Wireless Technology Research (WTR), aby se zhostila výzkumů. Dr. Carlo sestavil jejich program a byl požádán aby vědecký tým vedl. Dohledem nad celou záležitostí byl zcela nelogicky pověřen Úřad pro kontrolu potravin a léků – FDA, i když věc pravděpodobně byla spíše v kompetenci Environmental Protection Agency (Úřad pro ochranu životního prostředí – EPA). Telekomunikační průmysl už ale měl ve Washingtonu dostatek vlivu aby věci byl přidělen jím požadovaný dozor. Jak říká Dr. Carlo: „Nechtěli se zkrátka zaplést s EPA protože je přísná, a cokoli dobrého, co vůbec kdy bylo uděláno pro zdraví veřejnosti je zásluhou této agentury, zatímco řešení otázek spolehlivosti, opředená korupcí a pochybnostmi, měla, zdá se, vždy spojitost s FDA, od počátku manipulovanou farmaceutickými koncerny.“

Dr. Carlo předestřel informace o pochybné spolehlivosti mobilních telefonů veřejnosti v knize „Cell Phones: Invisible Hazards in the Wireless Age“ (Mobilní telefony: neviditelná rizika v bezdrátovém věku) a založil Safe Wireless Initiative a Mobile Telephone Health Concerns Registry. Chcete-li se dozvědět více a přečíst si úplnou metodickou analýzu dánské studie Dr. George Carla, navštivte webovou stránku Safe Wireless Initiative – www.safewireless.org 

Převzato:  http://www.mwm.cz/