Ako je to s implantátmi?

Implantáty – malé kovové částice v hlavách lidí, které jim byly vloženy mimozemskými návštěvníky během únosů do UFO – jsou častým tématem článků, knih a filmů, rozhovorů i sporů mezi badateli. Není zde třeba opakovat známé názory na jejich původ a účel.

Implantáty – malé kovové částice v hlavách lidí, které jim byly vloženy mimozemskými návštěvníky během únosů do UFO – jsou častým tématem článků, knih a filmů, rozhovorů i sporů mezi badateli. Není zde třeba opakovat známé názory na jejich původ a účel.

Při prohlížení starších knih jsem narazil na kapitolu „Dálkově řízený člověk“ z publikace Milana Baumana „Záhady pro zítřek (Práce, Praha, 1979, s. 256 – 258). Poněkud delší citát je nezbytný.

„Elektrické impulsy, jimiž je možno stimulovat jednotlivé partie mozku, mohou být vysílány i na dálku. Jinými slovy to znamená, že je už dnes teoreticky možno člověka rádiově řídit. Do mozku lze zavést nepatrný aparát zachycující impulsy v podobě rozkazů. Není problém přenášet tyto povely ze vzdálenosti desítek kilometrů a s pomocí malého počtu řídících center ovládat v širokém okruhu všechny podřízené bytosti. Tak jako je již nyní ovládán na dálku „mozek“ rakety, mohl by být v budoucnu zřejmě ovládán i člověk. Koneckonců pokusy se stimulací jednotlivých mozkových center už dávno nejsou prováděny jen na laboratorních krysách či na opicích – ale na člověku samém … (…)

Dnes se tyto výzkumy – financované z velké části americkým námořnictvem na účet Pentagonu – provádějí převážně ve Spojených státech. (…)

Například podle slov profesora Carla Rogerse, docenta psychiatrie na Wisconsinské univerzitě, „dopomohou nám takové výzkumy k tomu, abychom v případě potřeby začali ovládat nejen psychicky nemocného pacienta či delikventa, ale i svého protivníka“. Jsme prý na prahu ovládnutí nové vědy, která vypadá natolik fantasticky, že kontrola nukleární energie je ve srovnání s ní směšná.

Obdobně i ve Francii vyvíjí v tomto směru intenzívní úsilí profesor Alfred Fessard. Se štábem svých spolupracovníků v laboratoři College de France v Bouloňském lesíku provádí své experimenty na opicích, přičemž k těmto účelům používá stříbrných mikroelektrod o tloušťce lidského vlasu. Elektroda se zavede do mozku narkotizovaného pokusného zvířete tenoučkou sondou, takže pronikne na kterékoli místo obsahu lebeční schránky.

Elektrody zde zavádějí asi do dvaceti klíčových míst opičího mozku. (Zatím největšího počtu elektrod – okolo dvou set – bylo použito u pokusného šimpanze. Zdá se však, že je to už hraniční možnost a že pro náročnější pokusy by muselo být použito jiné techniky – zdůraznění M.T.) V umrtveném stavu se pak zvířata ponechají několik měsíců, aby elektrody a drátky mohly zarůstat do živé tkáně. Po probuzení se opice chovají zcela normálně, jako by na hlavě a uvnitř lebky žádné cizí tělísko neměly. Miniaturní stříbrné body jim zřetelně nijak nevadí.

Vědci se zde rozhodli zbavit experiment všech nepraktických potíží s dráty a začali vysílat rozkazy na dálku rádiovými signály. Vybavili zvířata nepatrnými elektronickými přijímači, voperovali jim je mezi lopatky. V sérii experimentů si pak ověřili, že nátlak na vůli zvířete i člověka je možný. Po stisknutí tlačítka na vysílacím zařízení pokusné zvíře zvedá tlapku, ale vzápětí zneklidní a položí ji na zem. Jakmile se impuls zesílí, tlapa se zvedá a v této poloze už zůstává. Po stisknutí dalšího vypínáče se excituje jiné centrum : zvíře se rozvzteklí a mřížemi doráží na své druhy. Další knoflík – a opice ztichne, uklidní se, projevuje ke svým bližním náklonnost.“ (1)

Připomeňme si letopočet, ve kterém byly tyto řádky napsány : 1979, což znamená, že vycházely z informací minimálně 4 – 5 let starých, možná i starších, tj. z roku 1975.

Od té doby uplynulo téměř čtvrtstoletí. Miniaturizace dosáhla netušených možností. Lze se domnívat, že nezasáhla i do této oblasti ? Proč se neobjevovaly zprávy o „implantátech“ už v 50. nebo v 60. letech ? Protože si nikdo nedovedl představit podobné možnosti ?

Ty však jsou zde a jsou zde i technické prostředky k jejich praktické aplikaci. Otázkou je, proč by se tak dělo. Odpovědí je – možnost manipulací vybraným vzorkem lidí, jejich ovlivnění v kritických situacích – při důležitém rozhodování : volby a referenda, nepokoje a krize, aby bylo poměrně jednoduchým způsobem umožněno ovlivnit tento vzorek, a ten by tak splnil úlohu pověstného jazýčku na vahách stavu společnosti v žádoucím směru.

Aby se však zamaskovala operace, při níž byl „implantát“, tedy vlastně mikročip vložen do tkání, je (třeba i pomoci ní) vytvořit krycí historku. Ta musí splnit dvě úlohy. Za prvé, musí zakrýt skutečnou operaci, a za druhé, musí v případě, že daná osoba odhalí jak operaci, tak i implantát, vytvořit v očích těch, kterým toto osoba sdělí, obraz naprosto nedůvěryhodné, psychicky rozkolísaného jedince.

Za ideální způsob se nabízí historka o UFO a mimozemšťanech. Je známé, že při vysílání určitých elektrických impulsů do mozku osoba vnímá světlo, barvy a pod., které neodpovídají skutečnosti, a tedy je i možné, že výpovědi takových osob o UFO apod., jsou právě proto natolik nejasné, že jsou produktem prvotního ovlivňování.

Není bez zajímavosti, že některé údaje hovoří o 3 miliónech Američanů, kteří mají některé z příznaků „únosů do UFO“, což je kolem 1 % obyvatelstva USA. I kdyby pouhá desetina z nich byla využita pro tyto pokusy, je to počet obyvatel velkého města.

Chápu, že tato myšlenka není nová (koneckonců byla i naznačena v televizních Aktech X), jsem si také vědom, že má své slabiny. Proč riskovat náročné únosy a operace, když lze podprahovými vjemy ve filmech a televizi dosáhnout téhož u nesporně širšího okruhu obyvatel ? Odpovědí může být, že v tomto případě jde o přísnou selekci příkazů a ovlivnění. Čím více o tom přemýšlím, docházím k závěrům, že „implantáty“, pokud existují, musí plnit velmi úzké, specifické úkoly, a jde dosud o pouhé zkoušky – jejich plná aplikace teprve přijde. Kde a ve které oblasti se to projeví – to už je nad mé chápání.

Milan Tůma

Převzato:http://vacek.osoba.cz/