Setkání s ještěří rasou

V roce 1995 se autorka knihy Glimpses of Other Realities Linda Moulton Howe setkala s Jimem Sparksem, který osobně zažil plně vědomá setkání s „malými, šedými dělníky, většími dohlížejícími mimozemšťany a velkými ještěřími bytostmi s mohutnými těly podobnými lidským, pokrytými šupinami“. Sparks sám sebe považuje za určitého tlumočníka, zprostředkovatele nebo i studenta základů v jakési nám cizí škole. Byl údajně donucen naučit se znakové a číselné ekvivalenty k symbolům této cizí civilizace. Po osmi letech, kdy jim byl natolik nablízku, že cítil jejich kůži (páchnoucí po shnilých vejcích) usoudil, že má již určitou představu o jejich činnosti zde na Zemi, i když připouští, že má stále tisíckrát více otázek než odpovědí. Byl frustrován z toho, že nemá jak by prokázal své kontakty s těmito cizími bytostmi (stejně jako mnoho dalších lidí ocitajících se v podobných situacích).

Sparks je synem italských rodičů a narodil se na jižní Floridě v roce 1954. Po maturitě studoval několik let na místní vysoké škole nemovitosti. Asi v 25 letech se přestěhoval do Texasu a potom do Severní Karoliny, kde koupil velký holý pozemek a rozdělil ho na stavební parcely. Oženil se a jako úspěšný podnikatel byl se svým životem velice spokojen, když se náhle ve svých 34 letech setkal tváří v tvář s cizími bytostmi.

Nejdříve si myslel, že se pomátl. Při všech interakcích byl při plném vědomí, včetně svého nočního „přesunu“ z postele do jejich lodi. Říká, že jeho přesun je obvykle vždy stejný a zcela „fyzický“. Je přenášeno celé jeho tělo. Nejdříve vždy slyší v hlavě nízký svištivý zvuk, jako by kolem vířil bič. Je to obvykle poté, co jde do postele a usne, okolo 3.30 v noci. Probudí se z přirozeného spánku, má svíravý pocit v žaludku, který jakoby stoupá do hrudi. Když pocit dostoupí úrovně srdce, zrychlí se mu tep, cítí ho v hlavě a vířivý zvuk nabírá na otáčkách a hlasitosti.

Je to velice nepříjemné a vzbuzuje to pocit předsmrtného strachu. Srdce mu bije šílenou rychlostí. Přesto má vždy pocit, jakoby byl vtahován dolů, nikdy nahoru, jakoby sjížděl z horské dráhy, jenže tisíckrát rychleji. Pak to najednou přestane a je tam (ať už kdekoliv, obvykle na palubě jejich lodi). Domnívá se, že většinu doby je vytahován z postele a „protlačován“ zdmi a stropem. Je přesvědčen, že cizí bytosti jsou silně závislé na vytvořeném poli. Toto pole jim umožňuje několik základních věcí: být pro nás neviditelnými, pracovat v jednom rozměru a být při tom částečně v jiném rozměru a přemisťovat nás lidi skrze pevné hmoty.

Neví, jak to přesně funguje, ale říká, že je to určitě nějaké energetické pole. Je-li pole aktivní, můžete ho cítit, jako byste byli magnetičtí nebo nabití statickou elektřinou. Všechny pevné překážky (např. zeď) se v něm stávají transparentními a můžete jimi procházet. Říká, že jenom zřídka při tom byl při vědomí, aby tuto transparentnost přímo vnímal, a že ho to děsilo. Obvykle ale ztratí vědomí a nabude ho opět až na palubě jejich lodi. Jde podle něj ale o jednoznačně fyzický přenos, je tam se svým tělem, nikoliv pouze vědomím.

V roce 1995 zažil Sparks únos, který ho výrazně změnil a způsobil mu téměř posedlost se záchranou deštných pralesů, proti jejich kácení a vypalování. Setkal se při ní s dalším typem cizích bytostí, podobných hadům nebo ještěrům. (Zmínky o takovém typu bytostí lze nalézt i v Bibli nebo ve svitcích od Mrtvého moře.) Začátek únosu probíhal stejně jako obvykle, ale velice brzo se mu navrátilo vědomí, otevřel oči a viděl, jak je asi 300 metrů nad zemí a pozvolna klesá dolů. Pod ním byl opuštěný lunapark a on letěl nad velkou starobylou dřevěnou horskou dráhou. Byl kupodivu klidný a uvolněný bez jakéhokoliv pocitu strachu, let mu byl příjemný a užíval si ho.

Když byl asi 10 metrů nad zemí, začal se pomalu kývat dopředu a dozadu a pak uviděl profily asi tuctu velkých tvorů stojících v půlkruhu. I když byla noc, dala se odhadnout jejich velikost – z lidského pohledu byli velmi velcí. Několik centimetrů nad zemí ztratil Sparks vědomí.

Když se začal opět probírat, stál a zcela hlasitě a jasně ale telepaticky slyšel: „Mohli bychom vám to dát, ale věděli jsme, že by to nic neznamenalo, dokud si to nezasloužíte. Byl to jediný způsob, kterým jste možná mohli pochopit, čeho jste byli součástí a co musíte dělat.“

Sparks říká, že nyní ví, že „to“ znamenalo poznání (vědění). Měl jasnou hlavu a čisté vědomí. Bylo tam 12 velkých humanoidních tvorů, stojících v téměř uzavřeném kruhu, kterého byl součástí. Byli nejméně 2 metry vysocí. Všichni měli hlavy otočené k bytosti, stojící po jeho levici. Jediný patrný světelný zdroj byl na obličeji této bytosti, jako by tam byl promítnut hologram lidské tváře. Vyzařoval světlo a zřetelně měl zamaskovat její skutečný vzhled, asi proto, aby ho neděsil. I když se rty pohybovaly, nebyl slyšet žádný zvuk. Přenos byl čistě telepatický. Pohyb rtů byl zřejmě jen ilustrační, protože nebyl v synchronizaci s mluveným sdělením.

„Jsou určité věci, kterým byste měli porozumět. Je pravda, že jsme byli v kontaktu s představiteli vaší vlády a moci. Je také pravda, že byly učiněny určité dohody, které byly tajné. Je pravda i to, že v minulosti někteří lidé přišli o život nebo byli vážně poškozeni v zájmu ochrany tohoto tajemství. Nepodíleli jsme se na tom. Kontaktovali jsme vaše představitele, protože vaše planeta má vážné potíže. Řekli nám, že převážná většina vaší populace není připravena přijmout naši existenci, proto jsme uzavřeli dohody o časovém postupu přípravy na odhalení naší existence. Tyto části dohod ale nebyly plněny.

Bylo rovněž dohodnuto, že mezitím budou podniknuty kroky k nápravě životního prostředí na vaší planetě podle našich doporučení a s využitím našich technologií. Říkáme doporučení proto, že respektujeme skutečnost, že je to vaše planeta a ne naše. Ani tuto dohodu vaše vláda nedodržela.“

Sparks celou dobu cítil z jejich jednání určitou rezignaci a proto se jich několikrát zeptal, jestli to s námi už vzdali. Po několika dlouhých odmlkách obdržel následující odpověď:

„Ne. Soustřeďujeme nyní svou energii na průměrného člověka. Váš vzduch a vaše voda jsou kontaminované. Vaše lesy džungle, stromy a rostliny umírají. Ve vašem potravinovém řetězci vzniklo několik mezer. Máte množství jaderných a chemických zbraní. Vaše planeta je přelidněná. Jste téměř v bodě, kdy už je pozdě začít něco dělat. Existují lepší způsoby získávání energie a potravy, aniž by se přitom poškozovala vaše planeta. Vaši mocní to vědí a mohli by dát tyto znalosti a metody celému světu k dispozici. Neudělali to doposud proto, že v tom vidí bezpečnostní a vojenská rizika.“

Sparks nechtěl věřit vlastním uším, že by bylo možné zachránit planetu a zlepšit svět a neděje se tak jen kvůli paranoie vládců. Na nevyřčenou otázku co tedy s tím? dostal odpověď:

„Amnestie.“

„Kompletní amnestie. Všem mocným, vládám a vůdcům, kteří potlačovali pravdu. Aby nemohli být obviněni z jakýchkoliv dříve spáchaných špatných činů. Je to jediná cesta k tomu, aby mohli zveřejnit pravdu. Je to nutné proto, abyste mohli společně pracovat a přežít.“

Bylo těžké toto doporučení „strávit“. Odpustit své vládě to, že utajuje podstatné informace a z unášených a trpících osob dělá pominuté šílence, není zrovna jednoduché. Rozum by ale v takové situaci přece jen měl získat nadvládu nad emocemi. Sparks se proto zeptal, co by tedy měl on dělat:

„To co doposud. Sdělíme ti postupně mnohem více znalostí a informací. Přestože již lecčemus rozumíš, ukážeme ti mnohem více. Pokračuj v práci s lidmi, kteří za tebou chodí. Víme o tom, že se po celém světě tvoří malé skupinky lidí se zájmem o řešení této situace. Jsou připraveni se učit a budou jádrem celé akce. Nejdůležitější je stav vaší planety. Prvním krokem v řešení tohoto vážného problému je amnestie. To je naše rada. Brzy se dozvíš více.“

Zdálo se, že setkání je u konce. Sparksovi proběhla hlavou myšlenka, že by rád viděl, jak ve skutečnosti vypadají. Odpověděli mu, že by ho to mohlo vyděsit. Trval na svém přání s tím, že by mu při tom mohli zamávat, aby to nebylo tak děsivé.

Kolem jejich hlav a těl začalo rotovat jasné světlo se zelenavým nádechem. Jeho intenzita postupně narůstala a jeho zdroj nebylo možné určit. Viděl, že jsou hodně velcí. Horní část těla byla mohutná se širokými rameny a silným krkem. Další zintenzivnění světla ukázalo detaily. Byli šupinatí… . Jejich obličeje byly něco mezi ještěrkou a hadem, ničím se nepodobali těm malým šedivým mužíčkům, které již znal. Jejich oči byly asi stejně velké jako lidské, ve tvaru kosočtverce s červenými zornicemi. Hlavy byly v normálních proporcích vzhledem k tělu, ale větší než naše. Lebka vypadala, jakoby jejich mozky vyčnívaly nad čelem, pokryté kůží. Po chvíli mu zamávali. Jejich ruce byly mohutné s tlustými tupými prsty, které by těžko mohly pracovat s jemnými nástroji (nicméně všechny jejich technologie byly ovládány myšlenkami …). Než stačil Sparks trochu zklidnit svou rozrušenou mysl, ucítil známou akceleraci a ztratil vědomí.

Sparks již lépe chápal jejich podstatu a poslání. Nebyli ani dobří (pomáhající) ani zlí (škodící). Jsou mezi námi v utajení již tisíce let, možná déle. Ale ta doba není tak důležitá, důležitější je proč jsou zde. Je přesvědčen, že si nás pěstují jako zdroj určitých materiálů. Jsme takovou samo se obnovující plodinou, která nepotřebuje příliš péče a neustále se reprodukuje. Naštěstí nás nezabíjejí, pouze nás používají. Tento systém pro ně pracoval dlouho bez problémů. Ale nyní nastal problém a jejich investice jsou ohroženy – jsme na téměř nevratné cestě k sebedestrukci.

Většina z nás je dosud k tomuto faktu slepá a hluchá. Pořád můžeme jít za roh do obchodu si nakoupit jídlo. Můžeme chodit do práce a zpět a nevidíme tu zkázu a umírání. Všechno se zdá být normální. Pokud zničíme své životní prostředí a tím i sebe, oni mají pořád dobré „pojistky“ – shromažďovali semena rostlin, zvířat i lidí, a jsou schopni  si nás znovu tady (po „úklidu“) nebo jinde namnožit.

Podobnou zkušenost a dojem, jako Jim Sparks, mají i další unesení. Vyplývá z toho, že zde na Zemi probíhá konkurenční boj a konflikty mezi různými inteligencemi (nečlověčího typu) o nadvládu nad Zemí a že využívají podobné sofistikované technologie k manipulaci, klamání a podněcování. Tak jak si na jedné straně originální tvůrci lidského pokolení přáli vidět rozvoj a poslání našeho druhu jako strážců planety Země, jsou zde i jiné mocné síly, které si nepřejí, aby tento plán uspěl. Pokud budou lidé schopní naplnit své vývojové poslání, Zemi a případně i další území již nebude možné zneužívat (vykořisťovat). Pokud by se lidé dozvěděli pravdu o svém mimozemském genetickém napojení a pochopili, jak svojí ignorancí přenechávají prostor mnoha outsiderům, kteří pomocí sofistikovaných technologií lidstvo manipulují a využívají, mohl by se vývoj lidského rodu změnit k lepší budoucnosti.

Zdá se, že negativní i pozitivní cizí inteligence na naší planetě mají zájem uchovat na Zemi dobré životní prostředí pro své různé zájmy. Obě skupiny produkují hybridní a androidní tvory. Ochránci se snaží prosazovat vyléčení planety, zatímco negativní skupiny se snaží „pomoci“ i nabídkou různých technologií, aby si vytvořili prostor k převzetí moci. Negativně zaměření cizinci mají patrně dlouhodobé dohody s vládou USA o zveřejnění své existence (představení všem lidem). V poslední době zřejmě sdělili vládě, že pokud to neudělá ona, představí se sami. Urychlily se proto přípravy k představení cizinců a ti chtějí vládě pomoci „napravit reputaci“ před lidmi způsobením a vyřešením virtuálních (holografických) situací („divadélko“).

I když se nakonec nějak dozvíme pravdu o všech těchto podivných případech s různými varováními, sdělovanými lidem, o stavu Země a jejích neradostných perspektivách, Jim Sparks nedostal žádné další konkrétnější instrukce ani doporučení, co by měl dělat nebo jak si počínat, ani jak by měla probíhat zmíněná amnestie. Dostal ale znovu podobná varování i od malých šedých cizinců, s kterými se setkal již dříve. Bylo to zřetelné telepatické promítnutí hořícího Říma a hořících deštných pralesů jako analogie konce určité éry.

Nabízí se samozřejmě otázka proč, když je celá záležitost tak urgentní, byl osloven pouze průměrný člověk Jim Sparks. On sám si myslí, že je to možná jinak, že byly třeba osloveny stovky a tisíce takových Jimů Sparksů a každý z nich už něco málo začal dělat..

(c)2006 Linda Milton Howe

Převzato:  http://www.tipyainspirace.cz/