Objekty z jiných dimenzí
Pocházejí neideintifikovatelné létající předměty z jiných planet nebo sídlí na Zemi? Záhadné stroje se prý zjevují znenadání možná z jiné dimenze a většinou unikají nejen lidským smyslům, ale třeba i pozornému hledáčku radarových stanic. Mezi ně patřilo i zvonovité červenooranžově žhnoucí těleso, kterému stíhačky F 106 málem nestačily.
Britskému letectvu se v létě 1940 podařilo uhájit vzdušnou převahu a zvítězit nad obávanou německou silou Luftwaffe. Pod tímto úspěchem byl podepsaný především letecký maršál Hugh Dowding. O dva roky později stál však před jiným nelehkým úkolem. Piloti čas od času hlásili, že jejich letadla doprovázejí záhadné svítící koule, jež mizí stejně náhle, jako se i objevují. O žádné tajné zbraně Třetí říše se podle všeho nejednalo. Nikdo ale nedokázal tento podivný jev ve vzduchu vysvětlit. Zrodil se tak fenomén „foo fighters“.Britské královské letectvo zahájilo tajný pětiletý výzkum. Výsledky bádání ovšem nebyly zveřejněny z důvodu „mimořádně důležitých státních tajemství“.
Materializovaná zjevení
Lord Hugh Dowding, muž těšící se celonárodnímu respektu, se k těmto událostem vrátil v polovině padesátých let. Veřejně prohlásil, že spojenecké stroje sledovaly „záhadné entity“, které žijí „mezi námi“. Odvážně se tak zastal obhájců teorie, podle níž mají neidentifikovatelné létající objekty parafyzikální charakter. Diskuse o UFO dostala rázem další rozměr. Maršála letectva navíc v roce 1969 podpořila další britská autorita – letecký důstojník sir Victor Goddard, který se v letech 1950 až 1955 zapojil do výzkumného projektu Modrá kniha. Neznámá tělesa objevující se znepokojivě často na nebi charakterizoval takto: „Jejich hmota musí být mimořádně difúzní a jejich substance jakoby éterická… Jeví se jako pravděpodobnější, že UFO pocházejí z naší, a nikoliv z nějaké cizí planety.“
Kdo sledoval bombardéry?
Vráťme se však ještě jednou do roku 1942, kdy válka v Evropě začala nabírat poněkud jiný směr, než jaký si vysnil německý vůdce Adolf Hitler. Na anglické základny dorazila americká 8. letecká armáda a pomalu začaly pravidelné nálety na města v Říši i na okupovaných územích. V prosinci 1944, v době poslední velké protiofenzívy wehrmachtu v Ardenách, informovali piloti McFalls a Baker po návratu z akce zpravodajské důstojníky o znepokojivém zážitku. Dva dny před Štědrým večerem se k jejich bombardéru nad alsaským městem Hagenau přiblížily dva jasně zářící objekty. Doslova se „přilepily“ na ocas letadla a sledovaly jeho kurs celé dvě minuty. „Zjevně byly velmi přesně řízeny,“ prohlásili zkušení letci. Jiná posádka zažila nad Porýním něco podobného. Jak se ukázalo po válce, nejednalo se v žádném případě o supertajnou součást německé protivzdušné obrany. Hypotéza, že by snad mohlo jít o elektrické výboje známé jako Eliášův oheň, rovněž padla. Kdo, nebo co tedy spojenecké stroje sledovalo? Jednalo se snad o entity, které do „našeho“ vnímání časoprostoru pronikly z jiné dimenze?
Falešný poplach
Pokud se objeví nečekaně, může UFO vyvolat pořádný poplach. Zvláště, pokud se ocitne zrovna uprostřed studené války mezi Východem a Západem. Radary amerického systému včasného varování na grónské základně v Thule zachytily 5. října 1960 sestavu neznámých těles směřujících přímo z vnitrozemí tehdejšího Sovětského svazu nad území Spojených států. Strategické velení vzdušných obranných sil (SAC) v Omaze se připravovalo na vydání rozkazu k odvetnému atomovému úderu proti komunistické velmoci. Posádky bombardérů B-52, nacházející se právě ve vzduchu, v ten den zřejmě prožily perné chvíle. Záhadné body na radarových obrazovkách ovšem v rozhodujícím okamžiku zmizely stejně rychle, jako se objevily. O tom, zda nějaká inteligence testovala připravenost americké obrany, můžeme jen spekulovat.
UFO ve tvaru zvonu
Letoun F-106 Delta Dart patřil ve své době k tomu nejmodernějšímu, čím se mohlo vojenské letectvo Spojených států pochlubit. V noci z 2. na 3. dubna 1963 však ani trojice těchto stíhaček málem nestačila na červenooranžově žhnoucí těleso, které se objevilo nad výzkumným střediskem Rome Air Development Center (RADC) ve státě New York. Piloti vzlétli, vzápětí se ale jeden ze strojů musel vrátit kvůli potížím s elektronikou. Zbylá dvojice se začala k neznámému objektu přibližovat s aktivovanými raketami vzduch-vzduch. Když se k tělesu přiblížili, elitní letci stěží uvěřili vlastním očím: útvar prý měl zvoncovitý plášť, a podle nám známých zákonů aerodynamiky by se vůbec neměl udržet ve vzduchu! Přesto se stíhačky pohybovaly rychlostí 2 500 km/hod. Major Howard se v útočícím Delta Dartu právě chystal odpálit první střelu, když mu selhalo spojení se základnou i přístroje v kokpitu. Letadlo se ocitlo ve světelném okruhu. Podle Howardových pozdějších slov se v něm vznášelo „těžkopádně, jako by klouzalo po skle“. Pilot se nakonec z nebezpečné pasti dostal v okamžiku, kdy přidal přídavné spalování. On i jeho kolega poručík Haines ve druhém stroji přitom při přiblížení k tělesu cítili intenzivní horko. Stejně jako posádky druhoválečných bombardérů, které se setkaly s „foo fighters“. Washingtonský fyzik Robert B. Edwards v souvislosti s popsaným incidentem upozornil, že UFO se o aktivity expertů ze střediska RADC zajímaly obzvlášť intenzivně. Proč asi?
Šestidimenzionální svět
Při hledání klíče k vyřešení záhady „foo fighetrs“ nelze opominout slova poručíka Howarda po šťastném přistání na základně: „Byl jsem v zóně, kde prostor a čas nabývají jiný význam, než je tomu v našem světě.“ Nabízí se ihned celá řada otázek. Je námi vnímaná realita skutečně čtyřrozměrná? Co když žijeme třeba v šestidimenzionálním světě, jak o něm hovoří teoretik Burkhard Heim? Některá UFO by tak mohla být posly ze zbývajících dvou rozměrů. Možná, že z hyperprostoru k nám občasnou proniknou útvary, která se lidským očím jeví jako hmotné nebo pseudohmotné „stíny“ vícedimenzionálních struktur. Zahraniční badatelé rovněž upozorňují na éterický charakter pozorovaných humanoidních entit. „Jeden svědek si byl naprojisto jistý, že nohy bytosti, se kterou se setkal, byly průsvitné,“ napsal například rakouský ufolog Louis Schönherr. Našim očím se možná záhadná UFO či jejich tvůrci zjevují pouze tehdy, když chtějí. Není vyloučené, že Zemi obývají inteligence, které jednou svojí charakteristikou připomínají světlo, jež má „dvojí tvář“. Podle typu prováděného pokusu se může chovat jako hmotná částice nebo jako vlnění. Možná na podobné bázi existují i „foo figters“, nebo objekt, s nímž se setkali piloti stíhaček Delta Dart.
Převzato: http://www.magazin2000.cz/
