ARCHEOLOGIE VE SLUŽBÁCH NACISMU
Nacistické špičky měly velký zájem o archeologické objevy, které by potvrdily nadřazenost germánské rasy. Záběr německých archeologů byl velmi široký. Zkoumali vše od skalních rytin až po rostliny v Tibetu. Árijský původ se snažili přisoudit i Buddhovi. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století vznikaly v Německu spolky, které se zabývaly okultismem. Jejich společným rysem byl antisemitismus a zájem o německou historii, lépe řečeno její mystický výklad, který kladl do popředí germánské kmeny a jejich úlohu v evropských dějinách.
EZOTERIKA A MOC
Jedním z nejznámějších uskupení tohoto druhu byla společnost Thule (Thule Gesellschaft) založená v roce 1918 německým okultistou Rudolfem von Sebottendorffem. Členové této společnosti věřili, že jsou potomky Árijců, lidí, kteří kdysi žili na severu Evropy v zemi, již antické prameny označovaly jako Hyperborea. Centrem této země mělo být Thule (v antické literatuře se takto nazývala patrně Skandinávie). Dokladem árijského původu měly být svastiky nalézané archeology v asijských i v evropských zemích. Ve skutečnosti patří tento symbol k vůbec nejstarším znamením, používal se už v mladší době kamenné. Společnost Thule nezůstala jen u ezoterických výkladů. Spojila se s nejrůznějšími extrémně pravicovými politickými seskupeními a začala podporovat německou stranu práce DAP, z níž později vzešla nacistická strana NSDAP. Členy společnosti Thule bylo několik pozdějších významných nacistů, ne však Hitler. Ten ale dokázal využít myšlenek, na nichž společnost stála. Převzal od ní řadu symbolů (Thule měla ve znaku pravotočivou svastiku), ale s ezoterickými myšlenkami se nikdy neztotožnil. Definitivní konec činnosti společnosti Thule přišel po Hitlerově nástupu k moci v roce 1933, kdy se stala obětí předpisů namířených proti svobodným zednářům a podobným tajným uskupením.
POHYBLIVÁ HRANICE
Přívržencem společnosti Thule byl i Heinrich Himmler, který od roku 1929 stál v čele vojensky organizovaných oddílů Schutzstaffel (SS). Himmlerovy SS se měly stát organizací rasově nejčistších německých mužů vybíraných podle zvláštních pravidel, kteří měli vědět vše potřebné o svém árijském původu. Himmler spolupracoval s historiky a antropology a rozhodl se založit společnost pro studium německé prehistorie. 1. července 1935 vznikla z jeho podnětu Deutsches Ahnenerbe – Studiengesellschaft für Geistesurgeschichte (Německé dědictví předků – Společnost pro studium prehistorie duchovní kultury), zkráceně Ahnenerbe.
Společnost Ahnenerbe navazovala mimo jiné na práce filologa a archeologa Gustava Kossinny. Podle jeho teorie vypracované ještě před první světovou válkou je materiální kultura vždy spojena s vlastnostmi určité rasy. Tímto způsobem byly interpretovány třeba nálezy šňůrové keramiky četné v severní a střední Evropě. Archeologické nálezy prehistorických kultur byly dávány do přímé souvislosti s územními nároky německé říše. Podle nacistických teorií měl v daných oblastech sídlit jen rasově čistý národ. Hranice německé říše měla sahat všude tam, kde němečtí archeologové objevili stopy po dávných germánských obyvatelích. S vědeckou prací neměly objevy mnoho společného. Přes osmdesát procent německých archeologů bylo za druhé světové války členy NSDAP.
ROZSAH VÝZKUMU
Záběr nacistické archeologie byl velmi široký. Spolupracovníci společnosti Ahnenerbe nejprve zkoumali skalní rytiny na jihu Švédska a našli tam obraz muže, který byl interpretován jako člověk s božskými vlastnostmi nebo syn boha. Ve Finsku zkoumali zvyky původních obyvatel, na jihozápadě Německa v oblasti Badensko-Württemberska prehistorické hrobky s ornamenty a nápisy. Některé objevy měly skutečnou hodnotu. Například v pohoří Bavorský Jura se podařilo nalézt zdroj okrové barvy, jímž pravěcí lidé zdobili jeskyně. V roce 1940 v údolí řeky Véz`ere v jihozápadní Francii byla objevena jeskyně Lascaux s osmi stovkami obrazů lovné zvěře a lovců.
Nacisté věřili, že dávní Árijci dobyli většinu Asie a bojovali tam s Číňany a Japonci. Členové Ahnenerbe uskutečnili několik výprav do Tibetu, kde chtěli najít důkazy o árijských obyvatelích. Árijského původu měl být i Buddha, což mělo doložit i jeho učení. Vědci podrobně zdokumentovali tělesné znaky tamějších obyvatel, kulturu, rostliny i živočichy. Semena rostlin z Tibetu byla podrobena výzkumu. Měly z nich vzejít plodiny pěstované na nově získaných územích východní Evropy poté, co z nich budou odstraněni všichni negermánští obyvatelé. Získané poznatky byly zveřejněny až poměrně dlouho po válce.
ZÁPADNÍ A STŘEDNÍ EVROPA
Archeologické práce prováděné v západoevropských zemích byly zcela ovládány nacistickými archeology nejen ze společnosti Ahnenerbe, ale i z konkurujícího Svazu pro německou minulost vedeného Hansem Reinerthem. Ten byl blízkým spolupracovníkem Gustava Kossinny a jeho práce byla kontrolována přímo nacionálně-socialistickou stranou.
Archeologické výzkumy byly využívány i k vyvolávání národnostních sporů, kterých chtěli nacisté využít k upevnění své moci. Studium menhirů v Carnacu v letech 1940 až 1942, jehož se účastnili francouzští vědci, využívali někteří představitelé bretaňských separatistů k nastolení požadavku na vytvoření autonomního státu.
Dezinterpretace minulosti pokračovala. Některé hroby velmožů nalezené v Bretani byly označovány přímo jako germánské původem z doby bronzové. Bretonci nebyli sice podle německých archeologů Germány, jejich vyspělá kultura se však germánské kultuře podobala, a tak se hledaly důkazy o dávném vlivu germánských kmenů na jiné indoevropské obyvatele.
INSPIRACE STŘEDOVĚKEM
Němečtí historikové studovali nájezdy Franků, aby jimi ospravedlnili obsazení Francie. Oblasti Burgundska a Champagne byly prohlášeny za odvěké germánské území, na němž románská civilizace zanechala jen velmi malé stopy. Nacističtí učenci se zajímali o středověké doklady o Normanech. Byli to nájezdníci pocházející ze Skandinávie, kteří dobyli velkou část Evropy, podíleli se na založení Kyjevské Rusi a pronikli i do Ameriky. Velký zájem měli nacisté o studium výšivky z normandského města Bayeux. Jde o unikátní textilní památku z 11. století o délce sedmdesáti metrů, která zobrazuje invazi Viléma Dobyvatele a Normanů do Anglie. Strategické informace o útoku na Anglii z výšivky čerpal už císař Napoleon, který si ji odvezl do Paříže. Když však plány na invazi vzaly za své, výšivka se vrátila do Bayeux.
Členové společnosti Ahnenerbe výšivku brzy po obsazení Francie odvezli do Louvru. Tam ji podrobili studiu, které mělo přinést nové poznatky o germánských dějinách. Výšivka se měla stát inspirací pro útok na Anglii.
V roce 1942 probíhala na východní frontě stalingradská bitva a situace v Evropě se začínala měnit. Archeologické vykopávky prováděné pod dohledem SS byly většinou předčasně ukončeny. Koncem války stačili nacisté řadu uloupených kulturních děl ukrýt. Měli v úmyslu z Louvru odvézt i výšivku z Bayeux. Kvůli hrozícím střetům s příslušníky odboje v centru Paříže však plán vzdali.
Po skončení války se většina německých archeologů dále věnovala svému povolání a výchově studentů. Někteří členové SS, například Gustav Riek z univerzity v Tübingenu, pracovali na svých místech až do smrti. (tj)
