Myšlenkové doporučení I.
Na této stránce jsme pro vás připravili výběr myšlenek, které by vám měli pomoci při řešení vašeho problému, situace nebo vztahu. Myšlenky si můžete vytisknout, roztříhat a použít jako kartičky. Denně si vytahovat jednu myšlenku jako téma dne. Při denní rekapitulaci můžete srovnat události toho dne s tématem myšlenky. Pomohou vám i při zodpovězení otázky formou náhodného výběru myšlenky.
Myšlenkové doporučení:
BEZ VIZE se staneme kořistí světla zábavy, hýření a zmatků.
Z cesty nesejdeš, když budeš mít vůli, úmysl a rozhodnutí.
Podaří se mi jen to, co si SKUTEČNĚ PŘEJI.
V každý okamžik můžeme volit NOVÉ CESTY, jimiž se vydáme. Možnosti se skrývají v každé z nich.
Nic a nikdo nás nemůže OVLÁDAT, pokud to sami nedovolíme.
Že ptáci létají nespokojeně kolem našich hlav, to je nevyhnutelné. Ale že vytváříme hnízdo v našich vlasech, tomu můžeme zabránit.
Vše si vyvoláváme SAMI.
Hluboká osobní zklamání jsou REAKCE, které si volíme.
ZMĚŇME jen to, co nás nevyjadřuje.
ŽIVOT, který si vytvoříme, je výpovědí o tom, čím jsme a čím chceme být.
Člověk obvykle dostane to, co si PŘEJE.
JSME ZMĚNA. Proto nemůžeme nikomu slíbit, že se nikdy nezměníme.
Všechno, co si myslíme, děláme a říkáme, je prohlášením : Tohle jsem JÁ.
Pokud ZMĚNÍME svůj pohled na život, budeme mít jiné myšlenky.
Život je otázkou perspektivy.
Mysleme jen na DOBRÉ věci.
Byli jsme stvořeni proto, abychom z VLASTNÍ ZKUŠENOSTI poznali, kdo jsme.
Celý život můžeme prožít VĚDOMĚ nebo NEVĚDOMĚ.
Neexistuje žádná pravda kromě naší VLASTNÍ ZKUŠENOSTI.
V životě děláme jen to, co dělat CHCEME.
Čím jsme, rozhodujeme SAMI.
Být UPŘÍMNÝ je mnohem lepší než se snažit za každou cenu neurazit city druhého.
Nejdříve přichází VIZE a pak její realizace ve vnějším světě.
Čemu VĚŘÍME a o čem MLUVÉME, to se nám stane.
Výsledek jakéhokoli prožitku je takový, jaký mu URČÍME.
Láska je ROZHODNUTÍ, ne očekávání.
JSEM TO, co říkám, že jsem a můj život je to, co říkám, že je.
Nebuďme příjemci, ale snažme se být ZDROJEM toho, co chceme v životě prožít.
Vidíme jen to, čemu VĚŘÍME.
Krok, který děláme teď, obsahuje v sobě nejen všechny ostatní kroky, ale také i cíl naší cesty.
Veškeré vztahy jsou o ROZHODNUTÍ.
V žádném vztahu nedělejme nic z povinnosti. Cokoli děláme, dělejme proto, že nám vztah umožňuje být tím, čím jsme.
Odhoďme veškeré POCHYBNOSTI.
Nejhlubším tajemstvím je, že život není procesem objevování, ale TVOŘENÍ. Proto se nesnažme zjistit, čím jsme, ale snažme se stát tím, čím CHCEME BÝT.
JSEM TO, co si myslím, že jsem.
Nejnádhernější věcí je být SÁM SEBOU.
Vždycky se ptejme: KDO JSEM a čím CHCI BÝT v tomto vztahu?
JSME TO, co ze sebe uděláme ve vztahu ke všemu.
Účelem milostných vztahů je rozhodnout se, kterou část svého já chceme VYJÁDŘIT, nikoli kterou část druhého můžeme získat.
Jestliže něco VIDÍME, pak to vytvoříme.
Proces přeměny je ROZHODNUTÍ, nikoli objev. To znamená, že to není něco, co o sobě zjistíme, ale co si pro sebe vybereme.
Vesmír přeje ODVÁŽNÉMU.
Nemůžeme poznat čím jsme, dokud jsme se nesetkali s tím, čím nejsme.
Ustavičně na něco ČEKÁME.
Dělejme vše, na co si myslíme, že nejsme připraveni.
Neexistují žádná omezení, MOŽNÉ je všechno.
NEODKLÁDEJME žití.
Jediný limit, který máme, je ten, který si sami VYTVOŘÍME.
Samotný fakt, že po něčem toužíme nebo o něčem sníme, znamená, že máme odpovídající kapacitu to REALIZOVAT.
Můžeme být výsledkem toho, co se stalo, nebo toho, co jsme si ZVOLILI.
Naučme se říkat NE.
PŘIJMĚME přítomnost jako bychom si ji zvolili. Nebraňme se ji.
Peníze nezískáváme tím, že něco děláme, ale tím, že něčím JSME.
Neustále si uvědomujme, že vše je jen pouhá PŘEDSTAVA, která nám má pomoci si něco uvědomit.
Všechny naše potřeby jsou uspokojeny. Ty, které ne, tak jsme NEPOTŘEBOVALI.
Uvědomme si, že naše představy jsou pouhé PŘEDSTAVY. Žijme s nimi, ale nežijme v nich. Nenechme se jimi ovládat.
Všechno má jen takový smysl, jaký tomu sami PŘISOUDÍME.
Něco můžeme vytvořit jen z něčeho, co MÁME.
Když si něco představujeme, naše představa se ZHMOTŇUJE.
Záleží na naší MYŠLENCE, na našem úmyslu. To je důležité a to se počítá. Ne to, co děláme.
Jak věci vidíme, to závisí na tom, jak je CHCEME vidět.
Poznání, že celý svět je pouze myšlenkou, nám pomůže okamžitě změnit své prostředí a okolnosti.
NEUSTUPUJME a následujme svoje sny.
Dobro a zlo jsou pouze dva různé projevy jedné reality.
Duše je zdroj možností, které hledají uplatnění.
Jakmile OVLÁDNEME svoji mysl, staneme se vládci svého života.
Naše vůle čeká na to, co ji PŘIKÁŽEME.
Jednejme tak, jako by nebylo možné selhat, a budeme mít vždy úspěch.
Nikdy NEODKLÁDEJME život na zítra.
Kamkoli přijdeme, tak tam buďme.
Buďme PŘÍČINOU svého života.
Není nic, co bychom nemohli mít, jestliže CHCEME.
Vesmír nikdy neodmítne naše myšlenky. Jen je obohacuje a pomáhá jim RŮST.
Život je AKCE, nikoli reakce.
Hranice vlastního života jsou tam, kde si je sami STVOŘÍME.
Tajemství štěstí = najdi to, co doopravdy rád děláš a dej do toho veškerou svou energii.
Tajemství úspěchu spočívá v NEMĚNOSTI cíle.
Staneme se tím, co PŘEDSTÍRÁME, že už jsme.
Ztratíme-li svobodu, ztratíme SAMI SEBE.
Všechno v životě závisí na tom, čím CHCEME být.
Existuje je jeden posvátný slib = žít v pravdě a mluvit pravdu.
Naše osobní interpretace se nazývá PŘEDSTAVIVOST.
Tvůrčí lidé vědí, jak se budou zítra cítit, neboť své pocity VYTVÁŘEJÍ.
Dělejme to, co jsme se ROZHODLI dělat a to znovu a znovu, dokud se naše vůle neprojeví v životě.
Dávejme druhým to, co si SAMI přejeme.
Záleží jen na tom, čím chceme být nebo jsme ve vztahu k druhému MY.
Přemýšlejme o tom, že vstupujeme do vztahu proto, abychom jsme se rozpomenuli, jak můžeme být většími, než jsme.
Každý den se pouštějme do věcí, z kterých máme STRACH.
Žijme zcela NAPLNO.
Zaměřme se na vše, co považujeme za PŘEKÁŽKY.
NENÍ potřeba každému vyhovět.
Není třeba za vším hledat ZODPOVĚDNOST.
Vztah má jen jediný účel : realizovat a vyjádřit naši nejkrásnější představu o tom, ČÍM OPRAVDU JSME.
Všechno, co v partnerském vztahu dostaneme, dostaneme SAMI OD SEBE.
Bolest, kterou si způsobujeme, je vždycky formou rezistence proti tomu, co je.
Všechno, co děláme, děláme pro SEBE.
Jakákoli naše činnost by neměla být REAKCÍ.
Nelze měnit to, co je, protože to už je. PŘIJMĚMĚ TO.
Nenechávejme se VYUŽÍVAT.
Vzdejme se i v osobních vztazích. Když někomu řekneme NE, vychází to z jasného vědomí toho, co je pro nás v daném okamžiku správné.
Ať si řekneme cokoli, přesně tak se budeme CÍTIT.
Nechceme-li mít v tom zmatek, nesmíme zapomínat, že jsme si to všechno VYMYSLILI.
Vztah potřebujeme, abychom mohli prožívat vše, co máme VEVNITŘ.
Smyslem vztahu je SDÍLET ŠTĚSTÍ, nikoli je hledat.
Smyslem života je přetvořit sám sebe podle nejkrásnější představy, kterou jsme kdy o sobě měli.
Pouze SILNÝ jedinec nedovolí, aby žil podle soudů, které učinili druzí. Pouze ten, kdo je sám sebou.
ODVAHA je to, co nám umožní žít svůj vlastní život podle svých představ.
PEVNÁ VŮLE nám umožní řídit svůj vlastní život tak, jak si představujeme a ne přijímat to, co nám život sám přináší.
Neexistují žádná omezení. Možné je VŠECHNO.
Proces přeměny je ROZHODNUTÍ, nikoli objev. To znamená, že to není něco, co o sobě zjistíme, ale co si pro sebe VYBEREME.
ZRADIT sám sebe, abys nezradil druhého, je také zrada. Je to největší zrada.
Nic nepotřebujme, nic nechtějme. Spokojme se s tím, co PŘICHÁZÍ.
Není nic špatné, pokud si to nemyslíme.
Musíme dát vždy přednost VLASTNÍM zájmům.
Vzdalujeme se, abychom se zase přiblížili.
Milujme všechno, po čem toužíme.
Milovat SEBE je povinnost.
Nic se neděje náhodně.
Jakmile poznáme svou PRAVDU, neměňme svá rozhodnutí.
Duše tvoří, rozum reaguje.
Vesmír tvoří to, co VYVOLÁVÁME.
Život začíná za hranicí jistoty a pohodlí.
Chovat se vlídně, když se cítím špatně, je POKRYTECTVÍ.
Prožíváním pocitů a UPŘÍMNÉ vyjadřování jak pocitů, tak názorů, nám pomůže ODPOUTAT SE od nich a změnit je.
Pěstujme a ovládejme jen takové instinktivní reakce, které nám slouží k naší nejlepší představě o nás.
SMYSLEM ŽIVOTA je tvořit to, čím jsme, a pak to poznávat a zakoušet.
Naše názory nám BRÁNÍ prožívat radost a naše očekávání nás činí nešťastnými.
Prvním krokem k tomu, abychom něco uskutečnili, je prohlášení, že TO TAK JE.
NESNAŽME se být tím, čím nejsme.
Jsme ovládáni tím, co popíráme.
V každém okamžiku jsme TAM, kam jdeme.
Jediný způsob, jak se někam dostat, je být tam, buďme tam, kam se chceme dostat.
Všechny problémy jsou ILUZE naší mysli.
Ať se děje cokoli, nepůsobme si bolest a nedělejme z ničeho problém.
Přijměme vše tak, jak to je. Nebraňme se tomu, co je. Všechno je v pořádku tak, jak to je. Jedině tak nebudeme cítit odloučenost.
Přestaňme ČEKAT.
Je dobré vědět, kam jdeme, ale nesmíme zapomínat, že jediné, co je na naší životní cestě reálné, je krok, který uděláme v příštím okamžiku.
VŇĚJŠÍ ŽIVOT je hra, ve které se bavíme.
Pokud nežijeme v přítomnosti, všechny naše vztahy jsou DYSFUNKČNÍ.
Každá závislost začíná a končí bolestí.
LÁSKA je svoboda, neomezenost a volnost.
Nemusíme nic, stačí, když jsme tím, čím právě JSME.
Zmírnit bolest, kterou spojujeme se světskými zkušenostmi a událostmi, můžeme jedině tím, že ZMĚNÍME způsob, jak se na tyto události díváme.
SMYSLEM ŽIVOTA není někam se dostat, ale uvědomit si, že tam už jsme a že jsme tam vždycky byli.
Ve skutečnosti jen nevíme, že víme.
Nežijeme každý den proto, abychom objevovali, co nám život přinese, ale proto, abychom jej TVOŘILI.
Nic se nám neděje náhodou, vše si VYTVÁŘÍME.
Náš život se rozběhne jakmile se k tomu ROZHODNEME.
Neustálé hodnocení událostí je návyk, který lze PŘEKONAT.
Hodně bolesti vzniká jen proto, že považujeme za pravdivou každou myšlenku, která nám přijde na mysl.
UTRPENÍ je nutností dokud si neuvědomíme, že nutné není.
Cokoli je, nemůže být jinak.
Dovolme druhým být SAMI SEBOU.
Nepotřebujeme znát něčí minulost.
Buďme BDĚLÍ.
Většinou milujeme, protože nás někdo miluje.
ČIN vychází z nás, REAKCE je od nás vynucena.
Většinou jsou naše činy pokaždé REAKCÍ.
Problém je, že se ZTOTŽŇUJEME se svými problémy.
Žádný problém není vážný.
Život nám připravuje různé situace, ale jen MY rozhodujeme o tom, co znamenají.
Nic neexistuje nezávisle na nás. Vše je naším výtvorem.
Vesmír jen čeká, jakou možnost si zvolíme.
Vesmír nám nemůže dát to, co si myslíme, že NEMŮŽEME MÍT.
Chceme-li vědět, co člověk chce, podívejme se, co MÁ.
UTRPENÍ vzniká tím, že nejsme schopni vidět věci takové, jaké jsou doopravdy.
Nezahazujme život, zahoďme své ZMATENÉ představy.
ZVOLME si předem stav bytí v jakém vstoupíme do příštího okamžiku.
Nic neznamená víc, než co řekneme, že to znamená.
NA NIČEM NEZÁLEŽÍ.
Nemysleme jedno a neříkejme druhé.
Jsme tady proto, abychom si rozpomenuli a znovu se stali tím, čím jsme. Musíme stvořit SAMI SEBE.
PROŽÍVEJ!
Všechno je otázkou volby.
NIKDO nás nemůže donutit, abychom prožívali něco, co prožívat NECHCEME.
Vše je takové, jaké jsme se ROZHODLI nebo NEROZHODLI.
Náš život nemůže být jiný, než takový, jaký si PŘEDSTAVUJEME.
Jsme mnohem víc, než se zdáme. Dřímá v nás veškerá síla a moc světa.
Je pro mě dobré, když si to myslím?
První a jediná otázka v každém vztahu = CO TADY VŮBEC CHCI?
Ve vztahu k druhým se rozhodněme, čím CHCEME být.
NEPŘIJÍMEJME nepřijatelné.
Často nevíme, co je pro nás nejlepší.
Rozhodujeme-li se přede, co chceme být, pak se tím skutečně staneme.
Nejsme-li spokojeni sami se sebou, budeme se snažit navázat vztahy s druhými lidmi, abychom svou nespokojenost zakryli.
Milujme vše, ale s ničím se NEZTOTOŽŇUJME.
Vnitřní klid najdeme tak, že budeme vše přijímat TAK, JAK TO JE.
Nemějme strach ze žádné ztráty.
Radujme se z pomíjivých rozkoší tohoto světa, ale NEPOUTEJME se k nim.
Pomoz si SÁM a Bůh ti pomůže.
Naše skutečnost je tvořena jen námi SAMÝMI, našimi myšlenkami o nás samotných a o světě.
SAMI si sestavujeme program pro život.
NIKDO nám nemůže uškodit.
Držme se svých představ o tom, co je správné a co je špatné. Neboť naše představy určují, KDO JSME.
Všechno, co se děje, je vnějším projevem našich nejvnitěrnějších myšlenek a přání.
Naše DUŠE realizuje naše nejsilnější PŘEDSTAVY.
Náš život je odrazem naší touhy a také toho, co si myslíme, že můžeme mít.
To, co děláme, musí být přesně to, co děláme v dané chvíli a nic jiného.
Dělejme NAPLNO vše, co zrovna děláme.
Ten, kdo zdolá SÁM SEBE, je nejmocnějším bojovníkem.
Zkušený mistr života nikdy nezkouší měnit věci tak, že se proti nim postaví. Vytěží z jejich energie a buď je postrčí jiným směrem, nebo přesměruje jejich energii proti nim.
Lidé jsou jako ocel. Když ztratí tvrdost, ztratí svoji HODNOTU.
Limity si pro sebe stanovujeme SAMI.
Všechno to, co jsme, vzniká z našich myšlenek. Svými myšlenkami VYTVÁŘÍME svět.
Když něco chceme z hloub svého srdce, můžeme toho dosáhnout, i když se to zdá NEMOŽNÉ.
Je lepší, když se cítí uraženi jiní lidé, než abychom uráželi SAMI SEBE.
Hledáme-li ve svém okolí něžnost, zřejmě si ji sami neposkytujeme dostatek.
Převezměte sami odpovědnost za své štěstí. Přestaňme od náhody, od hvězd nebo od druhých lidí čekat to, co nejsme ochotni udělat SAMI PRO SEBE.
Kdo je osamělý, ten pouze promeškal příležitost udělat si nejlepšího přítele SÁM ZE SEBE.
Všechny PROBLÉMY začínají u nás samých.
Důležité není, zda jsme v právu, ale co je SPRÁVNÉ.
SPOR je strategie SEBEPROSAZOVÁNÍ.
Nebraňme se žádnému sporu, který nás může osvobodit od nějakého břemene.
Když POTLAČUJEME svůj hněv, stáváme se snadnou obětí lidí, kteří svým autoritativním chováním dávají najevo, že nestrpí odpor.
Dávejme volný průchod svým emocím.
HÁDKA je forma komunikace, jíž bychom se neměli vyhýbat.
Připusťme si všechno, co nás osvobozuje a činí šťastným a vzdejme se všeho, co stojí v cestě našemu štěstí.
Štěstí je ROZHODNUTÍ PRO který sledujeme s plánem, jak ho chceme dosáhnout a každý den trénujme naše schopnosti k dosažení cíle.
Kdykoliv z úslužnosti řekneme ANO, ačkoliv bychom chtěli říci NE, vzdáváme se části svého sebevědomí.
Musíme vědět, co chceme, a když to děláme, jsme šťastni.
Vyčítání druhých je MANIPULACE.
PORÁŽKY berme jako poučení a ne jako porážky.
Naše VLASTNÍ štěstí je pro nás důležitější než štěstí druhých.
Každý, kdo nám chce prodat svou pravdu jako naši pravdu, může mít úspěch, když mu uvěříme bez kritického zkoumání.
Štěstí přitahuje neštěstí.
Kdo jsem a co skutečně potřebuji, abych mohl být ŠŤASTNÝ?
Nechám druhé lidi, aby určovali můj život nebo ho vezmu do rukou SÁM?
Nedokazujme nic svému okolí.
Mám se rád a v první řadě myslím na své vlastní ŠTĚSTÍ.
Pocity viny způsobují, že jsme vydíratelní.
K překážkám, které stojí v cestě našemu štěstí, patří důvěřivost, s níž ostatním dovolujeme, aby námi manipulovali.
Přestaňme se svého okolí ptát, co je pro nás SPRÁVNÉ, co máme DĚLAT a čemu VĚŘIT.
Udělejme SAMI SEBE středem svého života.
Spoléhejme pouze SAMI na SEBE.
Neustále přemýšlejme, jak bychom mohli prožívat vlastní život tak, aby nebyl na nikom závislý a nemysleme na to, jak bychom ovlivňovali život ostatních lidí.
PROBLÉMU unikneme jedině tím, že ho vyřešíme.
Zvládnu vlastními silami VŠECHNO, čeho chci DOSÁHNOUT.
V prvé řadě žiji pro své VLASTNÍ ŠTĚSTÍ a teprve pak pro štěstí druhých.
Ze strachu nezrealizujeme mnoho našich nesplněných přání.
Pouze MY určujeme, co je pro nás SPRÁVNÉ a co ŠPATNÉ.
Žít podle vlastních měřítek je osvobozujícím krokem ze závislosti na úsudku druhých.
Když VĚŘÍME, že se nám něco podaří, pak to DOKÁŽEME.
Vesmír nás vybavil řadou problémů, které jsme schopni zvládnout VLASTNÍMI SILAMI.
Najděme si roli, která je nám napsána na tělo.
Když nebudeme vědět SAMI, co chceme, namluví nám to jiní.
Celý život si necháváme NAPOVÍDAT, co si máme myslet a čemu věřit.
Být tu pro druhé znamená ZÁVISLOST a SEBEZAPŘENÍ.
NIKDO nemá zájem na tom, abychom své štěstí uskutečnili VLASTNÍMI SILAMI.
Každý den mysleme v prvé řadě NA SEBE.
NEPONECHÁVEJME své štěstí náhodě, osudu nebo jiným lidem.
Ode dneška už nechci být rozumný, ale ŠŤASTNÝ.
VÍTĚZSTVÍ nespočívá v tom, že se okamžitě dostaneme k cíli, nýbrž v ROZHODNOSTI s jakou podstupujeme každé riziko a nenecháme se nikým ODRADIT.
MORÁLKA nás činí ZÁVISLÝM na ostatních lidech a jejich svévolné aplikaci.
MORÁLKA je vynalezena pro PORAŽENÉ, nikoli pro vítěze.
Toho, kdo má připraven dostatek použitelných alternativ, nemůže nikdo vydírat.
STRATEGIE ODŘÍKÁNÍ: k tomu, abych mohl mít to, co bych chtěl, se musím naučit odříkat si to, co mít nemohu.
NAPLŇOVÁNÍ ŽIVOTNÍCH PŘEDSTAV: V každém okamžiku zcela AUTOMATICKY děláme to, co pokládáme za správné.
VÍTĚZSTVÍ nepřipouští KOMPROMIS. Musí být jenom bezpodmínečné.
Odvraťme každý útok do prázdna.
Všechno dělejme jen tak dlouho, dokud nás to baví.
Lidé, kteří nás chtějí využívat ke svému prospěchu, se pokouší svou pravdu nám namlouvat tak dlouho, dokud ji nepřijmeme za vlastní.
Opravdový VÍTĚZ zná jen jedinou pravdu a to svoji VLASTNÍ.
JÁ JSEM JÁ.
Sama cesta je cílem, ale musíme po ni kráčet tak dlouho a vytrvale, dokud se cíl sám od sebe nesplní.
Být OSVOBOZENÝ znamená umět se OSVOBODIT od všeho, co nás zatěžuje.
Význam má jen to, co si o sobě myslíme my SAMI.
Být SVOBODNÝ znamená umět se OSVOBODIT od všeho, co nás zatěžuje.
Jednoduchý recept k naplnění touhy po lásce spočívá v tom, naučit se milovat SÁM SEBE a neočekávat, že to budou dělat druzí.
Jedinou šanci máme vždy nyní.
Jedno z největších omylů člověka je jeho vlastní omezení.
S každým dnem, o který ODKLÁDÁME uskutečnění nezbytné změny, klesá ENERGIE jednání ve stejné míře, v jaké roste naše závislost na špatném stavu.
VÍTĚZSTVÍ, ze kterého nemáme radost, postrádá jakýkoli smysl.
Jakmile se jednou zbavíme POCHYBNOSTÍ, je možné VŠECHNO.
VÍTĚZ vítězí za sebe, pro sebe i proti sobě. Kdo přistoupí na jakýkoli boj, bojuje jen za ostatní proti ostatním.
AKČNÍ TYP má před sebou jasný cíl, a proto nepotřebuje lítat sem a tam a řešit záležitosti, jimiž ho ostatní chtějí od jeho splnění odvrátit.
ŽÁDNÉ SLABOŠSKÉ KOMPROMISY!
Buďme v harmonické jednotě se vším, čeho chceme dosáhnout.
DŮVĚŘUJI sám sobě, proto nepotřebuji důvěřovat nikomu jinému.
Kdo hledá všechna řešení u SEBE, je na nejlepší cestě. Kdo doufá, že svá řešení objeví někde jinde, nechává zakrnět možnosti, které v něm dřímají.
Dvě největší PŘEKÁŽKY, které nám stojí v cestě, jsou POHODLNOST A NETRPĚLIVOST.
Často jsme v pokušení nepoužívat svou aktivitu především ve svém vlastním zájmu, ale jednáme za ostatní. V jistém smyslu jsme na nich ZÁVISLÍ.
Prostřednictvím slova nám jiní vnucují svůj názor a manipulují s námi.
NIC v našem životě není opravdu jisté. Naučme se proto včas a správně zacházet s NEJISTOTOU.
S cílem je nutno vytvořit harmonickou JEDNOTU.
AKČNÍ TYP vychází z toho, že si může svůj život určovat SÁM. Nečeká, až ho někdo osloví. Sám aktivně přistupuje k lidem a věcem.
Neexistuje žádný důvod, proč bychom se měli za své jednání komukoli ospravedlňovat, jestliže to sami pokládáme za správné.
ZBAVME se toho, co nás zatěžuje a zraňuje. Připusťme si jen to, co nás činí šťastnými.
HNACÍ SILOU našeho jednání není naše vůle, nýbrž naše OBRAZOTVORNOST.
Od této chvíle nahradím pochybnosti o sobě a o své síle VÍROU, že mohu ZÍSKAT všechno, po čem toužím.
OPAKUJME věci tak dlouho, až se je naučíme.
PROMĚNA znamená, že děláme věci, které jsme ze strachu nebo z nejistoty dosud nedělali.
Musíme se rozhodnout, zda něco OPUSTÍME a něčeho se VZDÁME nebo zda se raději necháme vydírat, protože se nám to zdá pohodlnější.
SPOLÉHEJME SE SAMI NA SEBE.
Pokud někdo vyřeší náš problém, staneme se jeho DLUŽNÍKY.
Přiznání k VLASTNÍ PRAVDĚ není ničím jiným, VÍTĚZSTVÍ nad pochybnostmi.
Se kterými lidmi bych se měl rozejít, protože můj vztah k nim je spojen spíš se STAROSTMI než s radostmi?
Ke ŠTĚSTÍ nepotřebujeme tisíce najednou splněných přání. Stačí je uskutečnit jedno po druhém.
Nejprve musíme vědět, CO CHCEME.
Čím častěji si necháme pomáhat, tím jsme BEZMOCNĚJŠÍ.
Žijme každý den tak, jak bychom chtěli prožít celý ŽIVOT.
Krátká bolest je LEPŠÍ než celoživotní trápení.
ŘEŠME PROBLÉMY.
Druhému člověku dokážeme pomoci jen v případě, že je OCHOTEN pomoci si SÁM.
Buďme SAMI SOBĚ přítelem.
Jen my SAMI můžeme poznat svou PRAVDU.
ŠTĚSTÍ je naše ryze osobní záležitost.
Nejprve chci milovat SÁM SEBE, pak teprve druhé.
CHVÁLA a KRITIKA jsou často jen pokusy, jak s námi MANIPULOVAT.
Všechno v životě má svou CENU. Záleží na nás, zda jsme ochotni ji ZAPLATIT.
Určují peníze to, co si mohu dopřát nebo určuji JÁ SÁM, co si za své peníze chci POŘÍDIT?
Každá myšlenka, kterou jsme si vědomi a každý cit, který prožíváme, touží po vyjádření.
Dnešní PRAVDA bude zítra ZPOCHYBNĚNA.
Hledám-li sexuální uspokojení, nesmím čekat nic jiného.
Dosáhneme-li harmonického vztahu SAMI SE SEBOU, už nemusíme tuto harmonii čekat od druhých.
Jsme REŽISÉREM ve hře, kterou jsem si ZVOLIL?
Co chci SÁM a co ode mne chtějí DRUZÍ?
NESPĚME na včerejších vavřínech.
LÁSKA většinou nemá se sexem nic společného.
Š´TASTNÁ EXISTENCE je výsledkem SEBEVĚDOMÉ osobnosti.
Důležité není to, co se nám řekne, ale to, co z toho uděláme za výsledek.
VĚRNOST je bezpečná cesta, jak být VYUŽÍVÁN jinými.
Přijímejme neštěstí, napětí, porážku a utrpení stejně jako ŠTĚSTÍ.
Mějme PŘÁNÍ a nevzdávejme se.
Naše ŠTĚSTÍ nikoho nezajímá. Pokud ovšem není potřebnější pro něj než pro nás.
Kdo chce VŠECHNO najednou, nedosáhne ve skutečnosti ničeho.
Přestaneme-li pociťovat VINU, nemůže nikdo těžit z našeho pokání.
Vše, co OBĚTUJEME pro DRUHÉ, nám ubírá sílu, kterou bychom mohli potřebovat, až nikdo nebude ochoten obětovat se pro nás.
KONCENTRUJME se na všechno, co děláme.
Přestaňme se snažit být DOBŘÍ.
Vše DOKONČUJME.
Buďme ROZHODNÍ. Nekolísejme v rozhodnutích. Prostě se rozhodněme.
Dokud něco NEPŘIJMU, nemá to pro mě žádný význam.
Jednej podle SEBE a ne podle druhého.
Většinou vše, co děláme, nejsou činy, ale REAKCE.
Pokud VĚDOMĚ zpracujeme všechny bolestivé okamžiky naší minulosti, přestane mít nad námi moc.
Budoucnost je NEJISTOTA. Nelze ji zaručit.
Jestliže chceme problém, mějme ho a radujme se z něj. Jestliže NE, zůstaňme mimo.
Jestliže ANALYZUJEME, chodíme stále dokola.
Když něco VYŽADUJEME, nikdy to nepřijde.
Jestliže někoho MILUJEME, nic od něj NEVYŽADUJME.
Neusmívejme se, když se ZLOBÍME.
Všechny JISTOTY jsou falešné.
Všude kolem se najdou lidé, kteří mají zájem, abychom NEŽILI plně.
Buďme VDĚČNI za vše, co nás potká.
RISKUJME!
Žijme svůj život tak ODVÁŽNĚ, jak jen to bude možné. Žijme ho PLNĚ.
Nežijme svůj život podle OKOLNOSTÍ nebo tak, jak nám to namlouvají ostatní.
Nejlepší způsob, jak se MINOUT životem, je zaujmout k němu nějaký POSTOJ.
Odmítněme být ovcí, staňme se SAMI SEBOU.
OPRAVDOVÝ ČLOVĚK není součástí žádné společnosti, stojí na vlastních nohách.
NEZÁVISLOST si musíme bolestivě vybojovat.
Jedině zkušenost nám dá klíč k ODMÍTNUTÍ.
Život je záhada, kterou je třeba PROŽÍT, ne rébus k vyřešení.
Buďme SEBOU. Cokoli život přináší, PŘIJMĚME, přivítejme a užijme. Oslavme to. Neodmítejme SEBE, neboť odmítáme Boha.
SPOREM dosahujeme růstu ZÁPASEM soustředění.
Všechno, co jsem nashromáždil, je ztraceno, a všechno, co jsem daroval, je moje.
Nikdy NEVYŽADUJME dokonalost.
Nezamilovávejme se, ale MILUJME.
Věnuj se nejdříve SOBĚ a pak druhým.
Jen nedospělí lidé padají do lásky.
V životě nejsou zkratky, jen iluze nám ji nabízí.
Nebojme se chyb, jen si pamatujme, že není je třeba opakovat.
Pořád vše ODKLÁDÁME.
Cokoli řekneme o druhých, nevypovídá nic o nich, jen o nás SAMÝCH.
Myšlenkové doporučení II.
Jsi tady proto, že něco víš. To, co víš, nedovedeš vysvětlit, ale cítíš to. Cítil si to celý život. Stalo se něco velmi špatného se světem. Ty nevíš co – ale je to zde, jako střepina v tvé mysli, dohání tě k šílenství. Je to ten pocit, který tě přivedl ke mně. Víš o čem mluvím? MATRIX!
Chceš vědět, co to je? Matrix je všude. Je všude kolem nás. Dokonce teď, v tomto pokoji. Můžeš ho vidět, když vykoukneš z tvého okna nebo když zapneš tvoji televizi. Můžeš ho cítit, když jdeš do práce, když jdeš do kostela, když platíš svoje daně. Je to svět, který je přetažen přes tvé oči, je to jako být slepý a nevidět pravdu.
Co je pravda?
Jsi otrok. Jako všichni ostatní si se narodil do otroctví. Narodil jsi se do vězení, kde nemůžeš cítit, chutnat, dotýkat se – je to vězení tvé mysli. Naneštěstí nikdo nemůže povědět, co je Matrix – musíš to poznat sám.
……zkusím osvobodit tvoji mysl. Ale můžu ti ukázat jen dveře. Projít jimi ale musíš sám.
Buď si vědom, že budoucnost je jen pravděpodobnost. Řečeno z obecné zkušenosti, nic ještě neexistuje. Je to panenská půda zasazena tvými pocity a myšlenkami v přítomnosti. Proto vše dělej se zapamatováním, že nic nemůže existovat v budoucnosti, co nechceš, aby tam bylo.
Schvaluj sám sebe, svoji charakteristiku, svoje schopnosti, svoje lásky a nenávisti, svoje vlohy a indispozice, realizující se v tvé jedinečné individualitě. Byly ti totiž dány záměrně.
Přišel jsi na tento svět způsobem, kterému nerozumíš. Jsi složen z prvků, chemických látek a atomů, a přesto se oslovuješ jménem. Svůj vnitřní svět se snažíš vysvětlovat omezenými pojmy vnějšího světa.
Měli bychom si často říkat : Budu pouze reagovat na konstruktivní nabídky a návrhy.
Naše úkoly nejsou samy o sobě důležité. Je to zkouška. Proto si zachovejme smysl pro humor. Na jedné straně bereme svůj život příliš vážně, ale na druhé svou hravou existenci nevnímáme seriózně.
Smyslem hry života je objevit svoje pravé já. To je jediný opravdu důležitý objev, který v tomto životě můžeme udělat.
Ve skutečnosti žádný cíl není. Cíl je jen zdánlivý, je to orientační bod na obzoru, který dává naší cestě směr. Ve skutečnosti je sama cesta cílem a zdánlivý cíl je jen koncem cesty, současně ale začátkem cesty nové. Takže zjistíme, že je nesmyslné chtít se dostat co nejrychleji k cíli, a raději si cestu vychutnáme.
Lpíme na stereotypech a podobnostech svého chování, na kterých stavíme teorii, že naše mysl se vždy musí chovat podle předem daných pravidel a vzorů. To nám brání vnímat opravdu naše já.
Náš fyzický svět je pouhou replikou našich vnitřních tužeb a myšlenek. Je to projev našeho vnitřního já. Je to vlastně promítnutí našeho vnitřního já ven
Naším skutečným prostředím jsou v podstatě myšlenky a emoce. Z nich vytváříme tuto a jiné skutečnosti v realitách, kterých se zúčastníme. Ze skutečného prostředí vytváříme fyzický svět, který známe. Zde neustále vnitřně komunikujeme.
Události jsou pouze materializované zkušenosti, vytvořené podle našich představ a přesvědčení.
Jsme-li přesvědčeni, že jsme vydáni na milost a nemilost podmínkám, které nemůžeme ovlivnit, je potom těžké snášet současnou fyzickou realitu nebo se snažit změnit své prostředí a celý život.
Svůj svět můžeme změnit jenom uvědoměním, že je založen na myšlence, kterou sami vytvoříme podle charakteru svého přesvědčení a myšlení.
Pokud věříme, že jsou lidé pouze zlí, nemůžeme narazit na dobrého člověka.
Fyzický svět je záležitost myšlení.
Duše vytváří hmotu, fyzickou existenci. Proto nemá smysl si odpírat potěšení fyzického života. Radost je známka, že duchovně rosteme.
Naše fyzické prostředí je pouhá realizace myšlenek a očekávání. Poznání, že celý svět je pouze myšlenkou, nám pomůže okamžitě změnit své prostředí a okolnosti.
Tělo symbolizuje to, čím jsme, nebo co si o sobě myslíme, že jsme, což mohou být dvě naprosto odlišné věci.
Čím více posloucháme intuici, tím jsme úspěšnější.
Hrajme hru a pamatujme, že jde pouze o rekvizity a náš další výstup. Musíme se alespoň na začátku snažit o realizaci sebe sama v trojrozměrné realitě. Musíme zde zrealizovat část svého já. Smysl hry musíme hledat sami v sobě.
Nastavit druhou tvář tomu, kdo nás napadnul, znamená odvrátit se, neboť jsme si uvědomili, že vlastně napadá sám sebe.
Nekompromisní názory jsou uzda. Bojujeme-li proti dobru a zlu, přitahujeme k sobě lidi s podobnými zájmy. Cítíme-li vinu, stává se pro nás realitou a musíme ji řešit. Vytváříme si mnoho viny bezdůvodně. Každá činnost se zdá být zločinem. Člověk, který nenávidí zlo, jej vlastně vytváří. Pokud někoho nenávidíme, pak nás tato nenávist k onomu člověku váže, dokud se ji nezbavíme.
Učíme se zde nezávislosti na ostatních a pochopení svoji úlohy v rámci fyzické reality.
Sami si vytváříme svoji každodenní existenci a prostředí. Změňme to!!!!!
Rozum si vytváří protiklady ve snaze najít smysl fyzické existence. Jediná možnost je však vyrovnanost, harmonie a jednota.
Víra v dobro bez víry v zlo nám připadá nemožná. Je to však jediná jistota, kterou nám fyzický život poskytuje. Přinese nám pocit lehkosti, spontánnosti a zdravé tělo. My to však odmítáme.
Nakonec se dozvídáme, že osobnosti, vedle kterých jsme žili, jsou jen materializované myšlenky, které vlastní určitou vědomou realitu. Všichni jsme vlastně materializované myšlenky. Náš život je uvnitř a teprve potom vychází ven.
Minulost mohla proběhnout mnoha způsoby. My jsme však prožili pouze jednu pravděpodobnou minulost. Pokud ji změníme ve své mysli a v tomto okamžiku ve své přítomnosti, můžeme změnit nejen její charakter, ale také i její účinky. A to nejen na sebe, ale i na ostatní.
Zaměřme se na události, které zdánlivě nedávají smysl, protože jsou většinou klíčem k větším neviditelným událostem.
Všechno bytí naráz a donekonečna vytváří samo sebe. Všechno, co se děje, se děje najednou. Neexistuje žádný začátek a konec. Neexistuje žádný osud, který by předem omezoval svobodu a měnil danou strukturu. Existuje určitý řád, v jehož rámci máme svobodu tvořit.
Naše nejbližší fyzické prostředí symbolizuje naši vnitřní situaci. Vnitřní drama je tedy to jediné a nejdůležitější. Příběh svého života si píšeme sami. Sami jsme svým autorem. Není tedy důvod k tomu, abychom se cítili lapeni osudem. Máme možnost změnit své prostředí.
Nejsme naprogramováni. Nic se neděje proto, že se to musí stát. Žádným skutkem nijak neurčujeme svoji budoucnost.
Nejhorší je zapírat své pravé pocity a potlačovat přirozenou agresivitu, která se hromadí a promítá ven.
Nemusíme se modlit ani meditovat.
Ve fyzickém životě vnímáme informace, které si důkladně vybíráme v souladu se svými názory na realitu a takovým způsobem formujeme i data.
Naše existence následuje naše očekávání. Pokud si myslíme, že nás nikdo nemá rád, pak nás budou lidé nenávidět. Pokud věříme v ďábla, skutečně ho potkáme.
Jsou zde sice pravidla příčiny a následku, ale některé příčiny nedávají stejné následky.
Příliš se zabýváme tím, že chceme mít rádi lidi, nebo že chceme, aby lidé měli rádi nás. Mějme prostě rádi vše tak, jak to je.
Při rozhodování berme v úvahu vše. To je převzetí kontroly. Jakmile jsme s našimi propočty u konce, jednejme. Pak už neuvažujme. To je vzdání se kontroly. Nebuďme suchý list vydaný napospas větru. Nikdo námi tak nebude postrkovat. Nikdo nás nemůže přinutit, abychom jednali sami proti sobě nebo proti svému přesvědčení.
Posedlostí každého je potřeba skládat si svět podle předem daných pravidel. Zapomínáme však, že vše je relativní.
Svět každodenního života vůbec nelze brát jako něco osobního, co má nad námi moc, něco, co nás může vytvořit nebo zničit, protože bitevní pole člověka neleží v boji se světem kolem něho. Jeho bitevní pole se nachází až za obzorem, v místech, která jsou pro obyčejného člověka nepředstavitelná, v místech, kde člověk přestává být člověkem.
Nikdo nás nenaučil bdělosti. Máme kolem sebe tolik věcí, které chceme uskutečnit. Jsme obklopeni tolika lidmi. Nejsme ve střehu. Bdělost není jen všímavost. Bdělost znamená, že si uvědomujeme celou strukturu každodenního světa a tudíž i věcí, které zdánlivě s tím, co se děje, nesouvisí. Neztrácejme se ve vnější struktuře světa, která s tím, co se děje, nemá nic společného.
Chováme se tak, že si myslíme, že máme neomezené množství času. Nemáme však času nazbyt, proto se věnujme naplno všemu, co se před námi objeví. Nevyjadřujeme skutečné pocity, i když se k tomu neustále odhodláváme. A pak jednoho dne zjistíme, že už je pozdě.
Největší chyba lidí je, že se chovají jako nesmrtelní. Tato chyba nás zničí jako jednotlivce i rasu. Protože jsme bytosti směřující ke smrti, musíme mít neustále na paměti, že všechny věci jsou pomíjivé. Tímto našeptávačem je smrt. Neselhávající rádce, jediný, který vám nikdy v životě nezalže.
Když se člověk narodí, rodiče a lidé, kteří s ním přichází do styku mu neustále říkají, jak svět vypadá, co je správné a co ne. Jak člověk vyrůstá, tento popis světa přijímá za svůj vlastní a nepřemýšlí, zda tomu tak opravdu je nebo ne. A tak zase ten svůj popis, ten svůj pohled na svět předává svým dětem. Představy světa jsou v nás tak zakořeněné, že je velmi těžké je všechny odhodit. Pokud se nám to přesto podaří, všechno co jsme doposud znali, nad námi ztratí moc. Včetně nemocí, stáří, dobra, zla a vůbec všeho na co si jenom můžeme vzpomenout.
Jsme, kdo jsme, jen proto, že si říkáme, že jsme takoví.
Jakékoliv úplné zaměření na cokoli je pouze jednou ze stezek a disciplinovaný život vyžaduje být si toho neustále jasně vědom. Tento požadavek na disciplínu v životě – včetně disciplíny mysli a myšlenek – je možná nakonec tím, o co se hraje. Protože pomocí této disciplíny může člověk najít mezi milióny stezek tu svoji, jež má srdce, tu cestu, jež nevede nikam, a přesto dělá putování radostným. Dokonce i pohled na tuto stezku může být skrovnou odměnou.
Na toho, kdo jde po stezce poznání bez střízlivého porozumění, číhají nesčetná nebezpečí.
Máme zájmy, které nás stravují a které zaměstnávají veškerou naši pozornost.
Netlučme hlavou do zdi, ale zdi zdolávejme. Nebourejme zdi, ale přeskakujme je.
Neměli bychom si přát být jinde, než kde zrovna jsme. Berme život jako odpověď na výzvu.
Každá situace v životě se podobá té, kterou jsme nebyli schopni vyřešit!
Lidé jsou zcela ponořeni do lidských záležitostí.
Svět je takový, jaký je, a tak, jak je, je jenom proto, že mluvíme sami k sobě o tom, že je takový, jaký je, a tak, jak je.
Celý svět i lidská bytost se skládá z energie. Tuto energii dostáváme jako dar při narození. To jak s ní nakládáme v průběhu života, nás činí silnými nebo slabými. Většinou lidem nezbývá žádná energie, všechnu ji vyčerpají svým neustálým přemýšlením, stresem, obavami a vůbec celým svým chováním.
Neustále vstřebáváme pocity druhých lidí.
Měňme faktické konce událostí.
JAKMILE SE JEDNOU ZBAVÍME POCHYBNOSTÍ, JE MOŽNÉ VŠECHNO.
Důvod, proč přitahujeme lidi, místa, zkušenosti a různé životní cesty je, že jsme magneticky do nich přitahováni. A tato přitažlivost pochází z magnetismu naší aury. Aura je obráceně odrazem toho, co si myslíme o sobě a co cítíme.
Dvě cenné rady si zapamatujme :
- oběti přitahují realitu obětí
- jestliže v něco věříš, přitahuješ to do svého života
Klíčem k této realitě je myšlenka.
Nejsme obyčejní lidé. Nejsme běžní lidé. Jsme nádherným vyjádřením jednoho vědomí, které je Stvoření. Každý aspekt je jedinečný, speciální a milovaný Zdrojem. Každý je na nekonečné cestě evoluce skrze zkušenost a všichni máme potenciál dělat cokoli a být čímkoli, čím chceme být.
Víme, že jediné, co je skutečné, je to, co si o sobě myslíme sami.
Nemějme obavy, co si o nás lidé myslí, nenechme se zastrašit a důvěřujme sami sobě a ne ostatním. Dovolujeme druhým do nás vložit myšlenky a vzorce chování. Pokud se nechováme podle nich, vytváříme v nás enormní pocit viny.
Přitahujeme k sobě energetická pole – lidí a zkušeností – která odrážejí naše vnitřní já.
Jestliže něco uděláme a litujeme toho nebo cítíme vinu za výsledek, který to mělo na ostatní, zapamatujme si : máme celou věčnost dát do pořádku, co jsme udělali a zkušenost, kterou tím někdo získal byla přesně ta, kterou daná osoba potřebovala prožít pro její evoluci.
To, co jsme nyní, je to jediné, na čem záleží.
Neodmítejme to, co cítíme, v co věříme a v co myslíme jen proto, že je to odlišné od převládajících názorů.
Můžeš dělat vše, co chceš a být čímkoliv, kým chceš.
Příležitost je často zamaskovaná ve ztrátě.
Naše těla stárnou a kostnatí, protože jsme tak naprogramováni v naší mysli a je to realita, kterou vytváříme. Nemusíme stárnout. Naše myšlenky způsobují stárnutí, ne naše těla. Síla myšlenky léčí naše tělo.
Nepotřebujeme spasitele, my sami jsme vlastními spasiteli.
Na co myslíme, to vytvoříme. A jak myslíme, je základem toho, jak se cítíme.
Vždy následuj své srdce a pak jsi na cestě.
Pracujeme tak hodně a myslíme a cítíme tak málo.
Jestliže budeme následovat svoji intuici, budeme magneticky přitahovat vše, co potřebujeme pro vedení přes tuto periodu života.
Převezměme řízení svého myšlení a ovládejme svůj osud
Racionální bytosti si vždy přivolají to, čeho se bojí a vždy se stanou tím, čím nejvíce opovrhují.
Nejdůležitější je vědět, co chceme.
Nedejme se odradit jen proto, že druzí říkají NE.
Mysl nezná hranic kromě těch, v které sami uvěříme.
Převládající myšlenky se stávají naším osudem.
Ten, kdo se vzdává, nikdy nevítězí – a ten, kdo vítězí, se nikdy nevzdává.
Neříkej světu, co chceš dělat, udělej to!
Rozum se často mýlí, protože se řídí převážně našimi nahromaděnými zkušenostmi.
Příležitosti jsou všude kolem nás.
Jdeš tím směrem, ke kterému jsi otočen čelem.
Neexistuje žádný jiný nezdar, nežli opomenutí zkoušet to dál.
Naší přirozeností je neustálé dobývání.
Pamatuj, že potácet se, váhat a ustupovat ze svých plánů – vzdát se a líně nechat věci být, znamená zničit sílu vítězství, kterou máš v sobě.
Příroda zajišťuje pokrok ne snižováním dvou na stejnou úroveň, ale povzbuzováním a zachováváním toho, co je nejlepší! A proto vyjděme z davu.
Nepřitahujeme k sobě to, co chceme, ale to, čím jsme.
K ničemu není, rozvažujeme-li neustále rizika a jednáme-li pouze obezřetně.
Nesuďme druhé a nezatracujme sami sebe.
Vytrvám, dokud neuspěji.
Nepřišel jsem na tento svět pro porážku a v mých žilách nekoluje neúspěch. Nejsem ovce, která čeká, až ji pastýř pobídne. Jsem lev a s ovcemi odmítám mluvit, kráčet i spát.
Platí jedině ta cenovka, kterou se sami označíme.
Kdo sám nehoří, nemůže zapalovat.
Změna se vždycky vyplatí.
Přitahujeme jen to, co odpovídá naší současné vibraci.
Tvá pokladnice je skryta ve tvém nitru. Obsahuje vše, co kdy budeš potřebovat.
Pokud věříš sám sobě, všechny možnosti v tvém životě jsou ti otevřeny.
Nevytyčujme si cíle, které v nás nejsou hluboce zakořeněny.
Nutné je vydělit se z masy bloudících.
Kdo se nevymaní z průměru, nemůže ani nic jiného než průměr očekávat.
Nikdy neztraťme víru, že dosáhneme svého cíle.
Způsob jakým myslíme, určuje náš život.
Člověk je takový, jaký je jeho myšlení.
Negativní koloběh musíme za každou cenu zastavit. Využijme energii, která námi proudí, a nenechme se nakazit náladou jiných lidí.
Nejsou nepříjemné situace, ale jen naše nepříjemné reakce.
LEŽ je jedním z největších likvidátorů energie.
Naším cílem je žít v souladu se svým energetickým potenciálem. Je proto důležité najít svůj individuální rytmus a nesnažit se jít proti němu.
Vnímáme jen to, co leží v oblasti naší rezonance.
Svět kolem nás je tvořen našimi myšlenkami, pocity a sklony. Do svého života přitahujeme zkušenosti, které odpovídají našemu přesvědčení a zaměření. Jsme souhrn dosavadních prožitých zkušeností, které přitahují další podobné.
Je nutno se osvobodit z vězení „danosti“. Pokud věříme v nemožné, budou se v našem životě dít zázraky.
Realisti jsou jako řidiči, kteří se při řízení svého auta místo dopředu dívají do zpětného zrcátka.
Jsme původci každé příhody, která se nám přihodí.
Pokud se nebudeme příliš mnoho identifikovat s našimi výtvory, můžeme lehce měnit vytvořenou realitu.
Všechno, co nedokážeme přijmout, se neustále opakuje, dokud to nepřijmeme. Jestliže se bráním nebo zdráhám prožít svoji realitu vytvořenou kolem sebe, tak ji vlastně znovu a znovu vytvářím. Ta se k nám vrací tak dlouho, dokud ji neprožijeme.
Nekompromisní přesvědčení vytvářejí a zároveň popírají realitu. Čím méně budu lpět na svých přesvědčeních a názorech, tím svobodněji budu moci tvořit svoji budoucnost.
Materializace ve fyzickém světě spočívá v myšlenkové kreativitě. Pokud chci něčeho dosáhnout, musím to napřed mít. Musím najít, dřív než začnu hledat. Musím zvítězit, dřív než se stanu vítězem. Jediný způsob, jak se někam dostat, je tam napřed být. Pokud toto pochopíme, staneme se tvůrci své vlastní reality.
Je třeba vědomě vyloučit vše, co nám brání k dosažení našeho jedinečného energetického potenciálu. A to jsou zejména negativní emoce jako hněv, strach, stres, ješitnost, zklamání, agrese, starosti, žárlivost a neupřímnost. Jsou sice naší součástí, ale svazují nás na cestě. Můžeme je mít, pokud chceme, ale při posunu je musíme nahradit energií a myšlenkami, které podporují naše zaměření.
Většinu života jsme zaměřeni na minulost, starosti a to, co si o nás myslí druzí. Tak potvrzujeme program, který nás vyčerpává. Je potřeba upravit svoje myšlenky a ty potom vyberou sami nový program, v kterém se budeme cítit lépe.
Všechno, co je, může být změněno v to, co být má. Skutečnost je jen něco, co jednou bylo nějak učiněno, ale kdykoli může být učiněno jinak. Realita je připravena na sebe vzít jakoukoli požadovanou hodnotu.
Ke změnám nepotřebujeme žádný čas, dějí se okamžitě. Pokud chceme, vše se změní TEĎ HNED.
Pokud jsme na něčem závislí, imaginací tuto závislost rozpustíme a uvolněnou energii použijeme pro transformaci nezávislosti. Vše se děje TEĎ HNED.
Změním se sám, pokud se na sebe budu dívat jinak. Jsem schopen změnit svoje fyzické tělo a celkový vzhled. Je to jen práce s myšlenkami a představivostí. Tuto schopnost máme odjakživa, ale my o ni nevíme.
Pokud se některé myšlenky nezbavíme, stává se na čas naším osudem. Naše životní okolnosti existují díky našim myšlenkám.
Jsme tak dlouho konfrontováni s důsledky svého jednání, až problémy, které sami vytvoříme, také vyřešíme.
Lidé se nám snaží vnutit své názory. Pokud se řídíme jejich přesvědčením, vytváříme si osud a neseme za to plné následky. Ti druzí jsou zde jen proto, aby nás nutili k vytvoření svého vlastního názoru.
Život je tancem, jehož úmyslem je tanec sám. Bytí nechce tím tancem dosáhnout ničeho jiného, než tančit a samo sebe v tanci poznávat.
NEJLEPŠÍ ČAS JE VŽDY TEĎ.
Jsme vysoce individualizovanou personální částí duše, polem elektromagnetické energie. Jsme stvořeni se shluků vzpomínek, zkušeností a představ. Duše vytváří hmotu a formuje tělo. Naše osobnost je jen jednou formou skrze níž se duše vyjadřuje. To znamená, že jsme pouze jedním z projevů naší duše.
Naše paměť obsahuje zkušenosti a na ty ovlivňují náš výklad života a skutečnosti.
Myšlenka je recyklovaná informace z rezervoáru virtuální domény, kde se nachází ve formě možností. Tato virtuální doména je kolektivní pamětí lidstva. Pokud máme myšlenku, získali jsme ji jako informaci z této oblasti a upravili jsme si ji skrze filtr vlastní zkušenosti.
Osobnost je výsledek selektivní identifikace v důsledku výběrového ztotožňování se s různými situacemi. Je výslednicí vztahů, do nichž vstupujeme a v nichž žijeme.
Jsme naší vlastní interpretací odrazu druhých. Podle toho, jak interpretujeme události, získáváme sumu naší jedinečné životní zkušenosti, z které jsme složeni. Jsme vlastně tím druhým.
Naše myšlenky nemají původ v našem těle, ale jsou to potencionální informace, které jsou uloženy ve virtuální doméně. Nabývají formu myšlenek, když se rozhodneme je vyvolat.
Myšlenku, kterou jsme získali, obalujeme rozumovým racionálním obalem a poté vytváříme příběh, kterému dáváme svůj význam. S ním vkročíme do vnějšího světa a své příběhy žijeme. A to je to, co jsme pojmenovali jako každodenní život. Jednotlivé příběhy skládáme podle naší karmy a dosavadních zkušeností.
Veškeré negativní a pozitivní pocity jsou reakce na neutrální vnější prostředí, které interpretujeme a rozdělujeme podle našeho vnitřního programu. Tento program je vlastně soubor a souhrn našich zkušeností, představ a vzpomínek, které vytvářejí karmu a řídí náš život. Vyhledáváme jen ty události a osoby, které jsou afinitní k naší karmě.
Jakákoli událost, kterou si uvědomujeme, je vnitřní psychická zkušenost, která je okamžitě vnímána duší a přeložena fyzicky orientovanou částí našeho já do fyzických pojmů.
Materializace myšlenek a emocí do fyzické reality je vlastností naší duše.
V každém životě se osobnost učí vnímat hodnotu a účel svých vlastností a schopností.
Příliš rozlišujeme kontrasty a protiklady. Jsou uměle vytvořeny.
REINKARNACE je nástroj. Předurčení zde nehraje žádnou roli. Jsou dány jen okolnosti a cíl.
ANIMA a ANIMUS jsou geneticky a psychicky zakódovány ve vnitřním já. Jsou to vrozené nevědomé faktory, které stojí za celými civilizacemi. Jsou zdánlivě protikladné, ale jsou důležité k zachování charakteru lidského vědomí. Jsou na sobě závislé a proto se přitahujeme. Připomínají základní jednotu. Muži touží po ženě jako po doplnění Animy ( ženy ). Jejich vztah zmírňuje agresivitu nebo ji mění v tvůrčí.
Když nejsi součástí řešení, jsi součástí problému.
Budoucnost není předurčena. Existují jisté trendy, pravděpodobnosti, avšak vše závisí na tom, jak využíváme svoji svobodnou vůli. Trpíme symptomem pro dnešní dobu, paralýzou ANALÝZY.
Strach je vlastně potřeba mít věci pod kontrolou. Kořenem strachu jsou pochyby.
Nejsme tu proto, abychom přehrávali, co do nás jiní uložili.
Nejsme software, ale hardware. Nejsme voda, kterou nalil někdo do sklenice. Jsme sklenice sama.
Většinu života nevíme, co chceme.
Jestliže v životě máme velký problém, znamená to jen jedno – že jsme malá osobnost.
Pokud bude před námi volba buď – anebo, zeptejme se sami sebe, jestli by nešlo obojí.
Náš mozek je největší fantasta, co běhá po Zemi. Vymýšlí si neuvěřitelné historky, dramata a neštěstí, jaká se nikdy nestala a zřejmě nikdy ani nestanou.
Jsme v tomto světě, ale ne z něj.
Žijeme v každodenní iluzi, v nízkovibračním Matrixu, který nás vyčerpává a ponořuje hlouběji do iluze.
V MATRIXU žijeme jako v počítači vytvořeném snu světa, který nás drží pod kontrolou a kde jsou lidé používány jako baterie. Symbolicky je to správné. Zlomit tento cyklus může ten, kdo přestane padat do iluze a tak začne generovat emoční energii.
Ti, kdo sami sebe nenávidí a nemají sebehodnotu, přitahují vibračně do svých životů lidi, kteří je budou trestat a ubližovat jim.
Tělo je holografická projekce, která umožňuje našemu vědomí styk s fyzickou realitou.
Není to, co skutečně je, ale pouze to, v co věříme, že je.
Realita je pouze elektromagnetický signál interpretovaný tvým mozkem.
Jsme představa sama o sobě.
Myslíme si, že žijeme ve světě, ale ve skutečnosti žijeme ve frekvenčním pásmu. Jsme chyceni v tomto frekvenčním pásmu a proto jsme chyceni v iluzi.
Nic, co je, ve skutečnosti není,
protože, všechno co je, to není.
A opačně – moudře – co není, to může být.
Už chápeš?
Neuvědomujeme si, že se v našem životě můžeme čehokoli vzdát. Kdykoli.
Pokud žijeme obyčejným životem, tak nás buď nudí, nebo jsme s ním ve sporu.
Život je příliš krátký na to, abychom se podváděli nebo lhali sami sobě. Proto nedělejme hloupé chyby.
Od našeho narození nám lidé říkají, že svět je takový a onaký. A tak přirozeně nemáme jinou možnost, než připustit, že svět je skutečně takový, jak nám říkají lidé.
Je tolik světů, kolik je lidských bytostí. Každá lidská bytost žije sama ve svém vlastním světě. To co vnímá okolo, ty tisíce a milióny lidí, jsou návštěvníci. Jsou to projekční energetické hladiny jiných druhů vědomí, které se zrcadlí na panoramatickém vnitřním zrcadle našeho vlastního vědomí.
Převzato:http://www.matrix-neo.cz/
