NOVÉ ZJEVENÍ

PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

(13)

Kapitola třináctá

JAK PŘEŽÍT LIDSKÝ ŽIVOT

Dne 8. března 1988 v 5:15 ráno bylo ke mně slovo Pána Ježíše Krista, řkoucí:

„Podstatou života lidských tvorů, jak se jeví na planetě Nula, není to, co si myslí lidští tvorové. Předešlá kapitola ukázala, že lidský život je podivným, nepřirozeným, abnormálním, izolovaným a patologickým fenoménem, jemuž bylo dovoleno, aby dozrál do plodnosti pro určité důležité důvody, zjevené jinde v knihách Nového zjevení.

Zjevení o pravé povaze lidského života je jistě nepříjemným překvapením pro většinu těch, jímž se dostává informace o tomto závažném předmětu. Lidští tvorové na vaši planetě nemají žádnou znalost ani nechápou, co je vlastně lidský život, co je jeho podstata a odkud se vzal. Nesprávně jej považují za přirozené, normální a náležité dění. Proto, ať dochází k čemukoliv v procesu dějin lidského života, vše je pro ně přírodním během událostí, který je integrální částí života obecně.

Chybou v tomto přístupu je to, že lidští tvorové považují lidský život za integrální část života obecně, ba dokonce velmi často mají za to, že je jedinou formou a manifestací sentientního života. Tajemství, původ a účel lidského života – vše bylo po dlouhou dobu skryto. Ve skutečnosti to nebylo úplně zjeveno až do chvíle, kdy byla napsána kniha „Základy lidské duchovnosti“. Avšak některé důležité aspekty tohoto tajemství nebyly k dispozici v první dávce Nového zjevení. Jsou zjevovány v této knize. Aby se lépe rozumělo obsahu této kapitoly, jen nutno zopakovat stručně určité věci ohledně lidského života. Jak si pamatujete, dějiny lidského života začínají objevením se toho, co vaši učenci nazývají jeskynním člověkem, či, přesněji, ÚSPĚŠNÝM ZFABRIKOVÁNÍM JESKYNNÍHO ČLOVĚKA. Až do té chvíle lidský život neexistoval ve své nynější formě a projevu a nikdo nic nevěděl o tak nezvyklém fenoménu. Před objevením se lidského života na planetě Nula, sentientní životní formy, které existovaly na této planetě, se nenazývaly lidskými tvory. Duchovně, duševně, ba dokonce i fyzicky se vůbec ničím nepodobaly nyní existujícím lidským tvorům.

Samozřejmě definice jakékoliv životní formy se neformuluje – ze stanoviska duchovního – z fyzické, tělesné či zevní podoby těchto forem, nýbrž podle jejich duchovního a vnitřního – duševního obsahu a charakteru. Avšak v případě sentientních entit, jež okupovaly vaši planetu před objevením se nynějších forem lidského života, dokonce i jejich fyzické formy byly strukturálně jinačí.

(1) Především, jak si vzpomínáte, nedocházelo k žádnému fyzickému, animálnímu narození nových sentientních bytostí. Ty se vytvářely zcela rozdílnými metodami, popsanými dříve.

(2) Za druhé: Byly uvedeny do plnosti veškerého poznání, přístupného v té době, a to při úplně uvědomělém vědomí. Takže neměli zkušenost o stavu neznalosti či nevědomých duševních pochodů.

(3) Za třetí: Měli plnou duševní či myšlenkovou kontrolu nad hmotou a přímý způsob komunikace od mysli k mysli ideami a pojmy, místo hlasového spojení skrze vnější verbalizaci.

(4) Za čtvrté: Jejich fyzická struktura – ač plně humanoidní svou podobou – byla zcela rozdílná, s úplně jinou strukturou a uspořádáním mozku a nervové soustavy, jakožto i pohlavních a jiných tělesných orgánů. Struktura jejich těl a funkce jejich tělesných orgánů byly takového rázu, že mohly přežít v rozdílných prostředích nebo mohly vyzařovat kolem sebe průhlednou ochrannou sféru, která jim v sobě udržovala jejich vlastní prostředí v době, kdy se zdržovaly v jiném prostředí, nehodícím se pro jejich životní podpůrný systém. A měly mnoho jiných věcí, o nichž se lidským tvorům nemůže ani zdát.

Nic ze shora připomenutých hlavních charakteristik NENÍ obsaženo v přirozenosti a struktuře lidského života. Jinými slovy, lidský život ve všech svých aspektech – duchovním, duševním a fyzickém – se nepodobá ničemu v jsoucnu a bytí. Nemůže se najít nic a nikdo pro porovnání, až na to, že zevně či tělesně lidští tvorové připomínají obecně sentientní formy – formy člověčenstva. (Slovo „člověčenství“ se zde užívá k označení jak mužského, tak i ženského rodu).

Jak si vzpomínáte, je lidský život výsledkem genetického inženýrství, v jehož procesu byly použity tři hlavní elementy i s jejich četnými komponentami: 1. prvky mrtvého života (podle definice, dané v předešlé kapitole); 2. prvky nesentientního života; a 3. prvky pravého života ve stavu převráceném, zprzněném, zfalšovaném a souvztažně pozměněném (skrze speciální typ manipulací a kombinací duchovních zákonů souvztažností). Jako výsledek této účelné, umělé, nepřirozené a abnormální kombinace protichůdných elementů vstoupil lidský život – se všemi svými rysy, obsahy, kvalitami, stavy a procesy – do své plodnosti. Protože není nic normálního v lidském životě, je věcí nesmírně velké důležitosti vědět, JAK jej přežít bez poškození vlastní duchovní niterné ucelenosti, skryté za všemi těmi blokádami a obaly zfabrikovanými z genetického materiálu pseudotvůrci. Podívejme se přímo do tváře realitě lidského života: Není lehké přežít lidský život. Svou samou povahou je lidský život velmi silným jedem pro pravý život a velice citlivý na mrtvý život. Na neštěstí, vše toto bylo provedeno úmyslně za tím účelem, aby se negativní stav chopil plné moci nad lidským životem. Pamatujte si, že dokonce i PRVKY, použité z oblasti pravého života v průběhu fabrikace lidského života, nebyly ponechány netknuté ve svém čistém, původním obsahu, nýbrž byly takříkajíc ZMASAKROVÁNY skrze zvláštní kombinace a manipulace duchovních souvztažností.

Žádné pojmy v lidské řeči nemohou popsat ani pojmout, co vlastně je tato manipulace duchovních korespondencí a jak se provádí. Taková znalost zanikla u všech v zóně vymístění. Proto nemůže být popsána ani zjevena. Co se může nejvíc přiblížit k lidskému chápání, je zhruba něco, co lidští tvorové nazývají magií (ne ve smyslu čarovných triků kouzelníků, nýbrž ve smyslu čar mágů) nebo magickými prostředky (ve smyslu černé magie), na čemž jsou založeny jejich pohádky. Jak víte, pohádky obsahují elementy pravdy.

Kdyby byli pseudotvůrci ponechali použité prvky pravého života nedotčené, bez drastických změn, nemohl by býval lidský život dojít své plodnosti. Problémem zde je, že kdyby se i jen jediný element pravého života zkombinoval ve své originální, neporušené formě s jakýmkoliv množstvím prvků mrtvého i nesentientního života, ovládl by nevyhnutelně všechny ostatní a nakonec by je transformoval v pravý život. Za takových okolností žádná možnost by neexistovala pro aktivování negativního stavu a jeho mrtvého života a taky by nenastala příležitost pro lidský život, aby se objevil za účelem zobrazení důsledků, následků i výsledků aktivovaného negativního stavu. Odtud pochází nutnost zmrzačení, překroucení, zprznění a pozměnění elementů pravého života.

Jak pak můžete přežít lidský život za tak nepříznivých okolností ? Určité procedury a kroky pro tuto snahu budou formulovány v této kapitole. Platí pro všechny tři kategorie lidských tvorů: Pro zástupce pozitivního stavu, pro agenty negativního stavu i pro otroky negativního stavu – vlastní lidské tvory.

1. POCHOPENÍ FAKTU, ŽE LIDSKÝ ŽIVOT NENÍ TO, CO SI KAŽDÝ O NĚM MYSLÍ

Prvním krokem je rozeznání, znalost a přiznání faktu, že lidský život není to, co si každý o něm myslí. Namísto toho, má se lidský život od této chvíle pojímat způsobem, jaký je zjeven v této knize. Nemůže dojít k žádné změně ani nemohou působit žádné následné kroky, pokud se na prvním místě neuznají a nepřijmou tato zjevená fakta o lidském životě. Popření a odmítnutí těchto faktů neposkytne potřebu učinit něco s vlastním lidským životem.

Zde zjevená fakta ohledně lidského života nebudou nikým snadno přijatelná. Především smýšleli jste-li o něm jinak po celý svůj život a všichni kolem vás, ba na celé vaší planetě, jsou přesvědčeni, že lidský život je přírodním fenoménem, pak vskutku je velmi obtížné, ne-li naprosto nemožné, přijmout fakt, který je v  rozporu s tak zvaným zdravým rozumem skoro každého jednotlivého lidského tvora na vaší planetě. Ale pamatujte si, prosím, že tato situace byla ustanovena přesně za tím účelem – aby lidští tvorové pevně věřili, že jejich život je přírodním, normálním a božským fenoménem. Jak by pak jinak mohl tento život mít šanci, aby prokázal svoji věc ?  Kdyby lidští tvorové již od počátku věděli, v čem spočívá lidský život, pak by nikdo nebyl ochoten hrát hry negativního stavu. Co si myslíte, proč bylo nutno skrývat toto tajemství původu lidského života takovou dlouhou dobu a dovolovat lidem, aby se rodili v naprosté nevědomosti ohledně této i mnohých jiných věcí ?

Nebylo jiné cesty pro poskytnutí příležitosti negativnímu stavu, aby prokázal svou věc. Jak víte, bylo dáno povolení pokračovat ve fabrikaci lidských tvorů pro ohromně důležité duchovní poučení všech bytostí a existenci ve Stvoření a v jeho veškerém multivesmíru, a to na všechny časy i ne-časy. V nejzazším smyslu prospěšnost tohoto osudově závažného, životně důležitého a fundamentálního poučení daleko převažuje důsledky, následky a výsledky aktivace negativního stavu. Toto je obzvláště pravdou ve světle zjevených faktů, že negativnímu stavu nebude povoleno zůstat na věky. Jeho aktivní modalita, jakožto i typický lidský život jím zfabrikovaný skončí v tom samém okamžiku, kdy se úspěšně dokončí poznání celé jeho podstaty a zaznamená se do všech nejmenších detailů v univerzalitě veškerenstva neboli v tom, čemu někteří z vašich spisovatelů v oboru science – fiction říkají strážce navěky.

Nicméně v duchovním světě i všude jinde situace je taková, že se nyní vyžaduje, aby se toto tajemství o lidském životě do určité míry zjevilo a předložilo k povšimnutí těm, kdo jsou ochotni poslouchat, slyšet, chápat a podle toho jednat. Je to známkou toho, že poznávání podstaty negativního stavu vstoupilo do své konečné fáze. Když se to stane, poskytne Pán Ježíš Kristus Nové zjevení k tomu, aby každý mohl být připraven (ať ví, či vůbec neví vědomě o existenci Nového zjevení) vstoupit do této závěrečné fáze. Ovšem doba trvání této poslední fáze nemůže být elementy lidského času zjevena. Může trvat jeden rok, desetiletí, století či millenia. A přesto je to konečná fáze. Takže počínaje touto chvílí přežití lidského života bude záviset na znalosti, uznání a přijetí těchto faktů o lidském životě.

Toto poznání, přiznání i uznání postaví vás do podmínek, kdy budete moci ovládat svůj vlastní život, a ne být ovládáni lidským životem. Aby se získala taková kontrola, potřebujete mít o tom všem TOLIK PRAVÉHO POZNÁNÍ, kolik je prakticky možné. Pouze PRAVÉ POZNÁNÍ a SKUTKY, konané v jeho duchu, dají vám opravdovou moc kontroly nad lidským životem, dlícím ve vás. Takto se stanete pány svého života a nikoliv hračkou jeho sil.

(1-1) V případě otroků negativního stavu věci se mají tak, že po poznání faktu o svém životě a svém postavení v lidském životě budou muset – ze své vlastní svobodné vůle – rozeznat svoje vlastní postavení a projevit silnou touhu osvobodit se ze svého rozpoložení a přivlastnit si životní styl poslanců pozitivního stavu. Jedním z hlavních účelů přebývání poslanců pozitivního stavu na vaší planetě je, aby svým životním příkladem poskytli příležitost pro všechny k vysvobození se od nadvlády lidského života negativního stavu.

(1-2) Vyslancům pozitivního stavu toto uvědomění si skutečnosti usnadní ovládání vlastního života, bez očekávání toho či onoho. Naučíte-li se NEOČEKÁVAT nic (co jiného než bídy se můžete dočkat v lidském životě negativního stavu ?), nebudete zraněni ani se nezklamete, když se vše nebude dít, jak byste očekávali.

(1-3) Pro agenty negativního stavu je nutné, aby si uvědomili, co jsou zač, jaký je účel jejich pobytu na této planetě a aby vyjádřili se vší poctivostí touhu být ze své svobodné vůle OBRÁCENÍ do pozitivního stavu. Jakmile dojde k vyslovení takového přání, pak se jim nabídnou vědomosti Nového zjevení a poskytne příležitost ke konverzi do pozitivního stavu, jakožto i k připojení se k jeho vyslancům. Tento krok platí také pro každého, kdo je v negativním stavu jinde než na planetě Nula, to jest pro všechny, co jsou v zóně vymístění a ve všech peklech.

2. NAVÁZÁNÍ POMĚRU S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM

Hned po získání znalostí podstaty lidského života je dalším z nejdůležitějších kroků navázání náležitého poměru s opravdovým pramenem pravého života – Pánem Ježíšem Kristem. Tento krok vyžaduje opuštění a vzdání se všech dosavadním názorů, mínění, konceptů, idejí, systémů víry, filosofií, životního stylu a od typu bohoslužby, na němž se lpí a který se považuje za jediný pravý a vhodný. Jinými slovy: Je nutno, abyste se vzdali jiných bohů či boha ve vaší víře – a to v jakékoliv formě a pod jakýmkoliv jménem. Namísto toho máte přijmout Novou přirozenost Pána Ježíše Krista, jak je zjevena v  této knize, a přiznat – ze své vlastní svobodné vůle a volby – že žádný jiný bůh neexistoval, neexistuje a na věky věčné nebude existovat.

Po přijetí tohoto faktu máte pozvat Pána Ježíše Krista, aby vstoupil do veškerého vašeho jsoucna a bytí, a poprosit Jej/Ji, aby se stal vaším vrchním velitelem a pánem, který by vám dal sílu, moc, odhodlání, průbojnost a energii k  účinnému přežití lidského života a k ovládání vlastního života. Toto vyžaduje, abyste předali všechen svůj život do rukou Pána Ježíše Krista, který ví nejlépe, co potřebujete a jaké věci jsou nejlepší pro vás osobně s ohledem na účinné přežití lidského života. Důvodem, proč je důležité mít takový vztah k Nové přirozenosti Pána Ježíše Krista, je to, že pouze z postavení té Přirozenosti – tím, že Sám/Sama osobně zakusil lidský život – může Pán Ježíš Kristus do vás vstoupit a vykonat práci, jaké je zapotřebí, aby se vám pomohlo přežít lidský život. A nejen přežít, ale cítit se chráněnými, bezpečnými, jistými a abyste se těšili z Jeho/Její přítomnosti a ze všeho, čím vás zaopatřil.

Tento fakt prozrazuje, že určité věci vám nebudou dány, i kdybyste o ně prosili. A to z důvodů, že ze stanoviska vašeho věčného života by mohly pro vás být s odstupem času škodlivé a mohly by způsobit, že by se váš život mohl stát ubohým a octnout se v otroctví negativního stavu. Toť důvod, proč se požaduje, aby se vše dalo do rukou Pána Ježíše Krista. Pouze On/Ona může určit – ze stanoviska Jeho/Její Absolutní znalosti vaší situace – proč a za jakým účelem jste vstoupili do lidského života, co doopravdy potřebujete po dobu vaší inkarnace do lidského života na planetě Nula.

Je nutno zdůrazňovat opět a opět, jak je nesmírně důležité zahájit osobní, soukromý a intimní poměr s Pánem Ježíšem Kristem v Jeho/Její Nové přirozenosti, zjevené ve druhé kapitole této knihy. Od této chvíle nebude přístup k jakékoliv jiné manifestaci Boha či Ježíše či Krista či Ježíše Krista či pod jmény, jakých se jen lidskými tvory užívá, efektivní, zvláště pak po té, co se získala znalost této skutečnosti.

V případě, že lidští tvorové budou postrádat náležitou informaci a znalost o pravé Nové přirozenosti Pána Ježíše Krista, jejich situace se bude hodnotit na základě jejich MOŽNOSTÍ pro přijetí tohoto faktu. Jen Pán Ježíš Kristus zná všechny takové potenciály v lidských tvorech a podle toho může upravit jejich situaci a dát jim příležitost dostat se do styku se zdrojem Nového zjevení buď během lidského života, nebo až jej opustí. Odezva ze strany Pána Ježíše Krista v tomto ohledu se bude řídit buď podle přímého přijetí Jeho/Její Nové přirozenosti, anebo z pozice potenciálnosti přijetí té Přirozenosti (v těch případech, kdy z různých důvodů není žádný přístup k Novému zjevení, jenž těmto faktům učí). Nicméně, tváří v tvář tomu faktu, že negativní stav dočasně musí úplně na vaší planetě vyhrát v rozsahu co nejvíce možném, neočekávejte, že příliš mnoho lidských tvorů dostane tuto příležitost během svého manifestování v lidském životě. Vlastní volbou bude se jim vést velice špatně, i když ne vždy tak zevně, materiálně, nakolik niterně a duchovně.

Konverze agentů negativního stavu do stavu pozitivního bude od nynějška možná jenom tehdy, vyjádří-li z celého srdce, z vlastní svobodné vůle a volby, touhu a ochotu přijmout a uctívat Pána Ježíše Krista v Jeho/Její Nové přirozenosti. Jelikož Pán Ježíš Kristus ve Své Nové přirozenosti obsahuje očištěné elementy zóny vymístění, může na jejich pozvání vstoupit do těch agentů kdekoliv a hned započít proces jejich duchovního znovuzrození a transformace. Žádná dřívější manifestace Boží nemohla toto docílit přímo, osobně, soukromě a intimně. Možnost opravdového obrácení se zakládá na intimní, osobní a soukromé zkušenosti Boha v jednotlivcově mysli a srdci. Poněvadž pouze Pán Ježíš Kristus má prostředky k tomu, aby vstoupil takto do nitra kohokoliv, může díky těmto elementům pouhé vzývání tohoto Pána Ježíše Krista vykonat tento důležitý proces. Vzývání jakékoliv jiné Boží přirozenosti či formy nebude mít již účinek.

Tímto okamžikem je vzývání jakékoliv jiné přirozenosti či formy Boží, pod všelijakými jinými jmény, považováno za negativní. Fakticky stalo se to doménou a nástrojem negativního stavu k zábraně jeho otrokům a agentům přijmout pravého Pána Ježíše Krista, neboť ví, že takové staré evokace jsou bezpečné, a protože uvrhují vzývatele ještě do hlubšího zajetí negativního stavu.

Toto se tedy prohlašuje a zvěstuje po celé zóně vymístění a ve všech peklech, jakožto i v multivesmírech Stvoření se všemi jeho jsoucny a bytím. Plné přijetí tohoto kroku určí úspěšnost a užitečnost při uplatňování všech dalších kroků v zájmu přežití lidského života.

3. PŘIJETÍ NOVÉHO ŽIVOTNÍHO STYLU

Přijetí výše uvedených faktů o pravé Přirozenosti Pána Ježíše Krista určuje, jaký životný styl se má pěstovat během lidského života. Nejdůležitější aspekt tohoto životního stylu se odráží v myšlení, pojímání, cítění, zaměření, chtění a chování. Jde o to, aby se vše odvozovalo z duchovních principů, čili aby se hledělo na věci a události života dění – ať jsou nebo mohou být jakékoli – z duchovního stanoviska. Je třeba uznat, že všechno v jakémkoliv životě má duchovní původ, dopad a spoluoznačení.

V tomto ohledu je nutno, abyste upustili od pustošivého zvyku v lidském životě zanedbávat působení duchovních principů a usuzovat o všem podle zevního, neduchovního aspektu či zaměření. Máte se trénovat v myšlení, cítění, jednání, chování, chtění a v sklonech k něčemu s duchovními principy v mysli. Máte na ně myslet vždy na nejpřednějším místě a ohodnotit vše, co se odehrává ve vaší mysli a ve vašem životě z jejich stanoviska.

Ať děláte cokoliv, je radno, abyste před tím, než to začnete konat, vzali v úvahu duchovní důsledky svého činu a taky to, zda nutkání dělat něco přichází z pravého duchovního pramene a zda za tím stojí schválení vůle Pána Ježíše Krista. Pamatujte si, že podstata lidského života je zakořeněna, založena a spočívá na úplném znevážení tohoto faktu, či na přijetí zcela falešného, převráceného či zprzněného pojetí a praktikování těchto duchovních principů. Proto, abyste mohli duchovně přežít lidský život, musíte se odpoutat od tohoto faktoru, vlastního lidskému životu.

Není to úloha snadno splnitelná. Jdete proti všemu, čemu jste se učili, nesli si se sebou, trénovali a dosud zakoušeli. Jdete proti obrovské většině lidských tvorů. Avšak požádáte-li Pána Ježíše Krista o pomoc a podporu – a to v zájmu principu – pak se vám definitivně podaří zbavit se toho devastujícího zvyku.

Prosté pojetí těchto duchovních principů je, že všechno se ubírá od nejniternější duchovní úrovně života přes vnitřní či duševní úroveň a končí v zevní, nejzevnější přírodní úrovni; a že život nikdy nemůže povstat ze žádného vnějšího přírodního fenoménu, ale že příroda a hmota mohou být oživovány jenom Duchem života, kdy a kde a zda vůbec je toho zapotřebí. A protože absolutní duch Absolutního života je Pán Ježíš Kristus, je to Pán Ježíš Kristus, kterého máte pojímat ve vašich myšlenkách, citech, úmyslech, vůli, jednání a chápání.

Toť sám duchovní princip života – jakéhokoliv života. Když toto vše budete činit, pak budete moci přežít lidský život. Tento způsob je jediným odvracejícím od spadnutí do pasti lidského života, který již samotnou svou strukturou vede k mrtvému životu negativního stavu. Pamatujte si, že lidský život byl zfabrikován jenom za jediným účelem: Prokázat, že život může povstat a prospívat pomocí neduchovních principů, či z převrácených, zprzněných a zfalšovaných duchovních principů, nebo z kombinace obou; a aby byl zásobovačem lidských tvorů pro pekla mrtvého života. Žádný jiný účel pro lidských život neexistoval v době, kdy byl přiveden k plodnému dozrání.

Někteří duchovní vůdcové mezi lidskými tvory věří, že lidský život je školkou k zalidňování nebes pozitivního stavu. Jaké by to bylo „krásné“ místo takové nebe, kdyby bylo zabydleno lidským plemenem !  Můžete být ujištěni, že přítomnost typického lidského života v nebesích by způsobila to, že by se velice rychle obrátila v pekla. Také si můžete být jisti, že nic z lidského života nemůže vstoupit do nebes či přežít tam delší dobu. Než lidští tvorové budou schopni vkročit do nebe, musí projít poněkud zdlouhavým procesem změny struktury, přestavby, obnovy, vzkříšení a genetické i duchovní transformace, aby se mohla od nich odstranit ta typická lidskost. Až se toto provede, mohou tak učinit. Ale pak již nic z typického lidského života v nich nezůstane.

Pravou DUCHOVNÍ SKUTEČNOSTÍ LIDSKÉHO ŽIVOTA je, že byl ZFABRIKOVÁN K TOMU, ABY SE STAL ŠKOLKOU PRO PEKLA, nikoliv pro nebesa. Jako kdokoliv jiný, tak i lidští tvorové mohou být spaseni od tohoto příšerného údělu spasitelským aktem Pána Ježíše Krista. Kdyby byl lidský život stvořen k tomu, aby se stal školkou pro nebesa, pak by nebyla existovala pro Pána Ježíše Krista potřeba se inkarnovat do lidského života. Jedním z mnoha důvodů pro inkarnaci Pána Ježíše Krista do lidského života bylo dát lidskému životu příležitost odpoutat se od toho strašlivého osudu, pro jaký byl zfabrikován.

Nyní ať je známo, že sledováním těchto procedur můžete značně zkrátit dobu, potřebnou pro zdlouhavý proces transformace, jen co jste pryč z této planety a zbaveni hmotného těla. Proto je nanejvýš výhodné pro každého řídit se a žít podle těchto principů, má-li se vyhnout typicky lidskému osudu vedoucímu do pekel, jakožto i urychlit proces transformace a vstupování do pravého života pozitivního stavu nebes. Právě pro tento důvod zformuloval Pán Ježíš Kristus výše popsané procedury.

4. NEUSTÁLÉ PROZKOUMÁVÁNÍ VLASTNÍCH ZÁMĚRŮ

Je nutné stálé prozkoumávání VLASTNÍCH ZÁMĚRŮ, motivujících a sloužících jako hybná síla pro všechny lidské činnosti. Záměry jsou výsostně důležitou věcí a ohledem na přežití lidského tvora. Jsou jediným platnost potvrzujícím faktorem při určování, v jakém rozsahu jedinec podlehne či podrobí se mrtvému životu negativního stavu.

Jak si vzpomínáte, kvalita duchovního života se ze stanoviska duchovního nemůže posoudit ze žádné jiné pozice. Lidský život se řídí dvojím standartem, rozpory a dvojsmyslností. Naneštěstí výsledky čili plody lidských aktivit jsou velmi bídným a nespolehlivým ukazatelem jakosti jejich niterného života. Přitom je to kvalita niterného života, a ne její zevnější projev, co v tomto případě rozhoduje o tom, jak je nakloněn jakýkoliv nositel lidského života – zda ve směru pravého života či ve směru mrtvého života. Nikdo neví, někdy dokonce ani sám nositel lidského života o tom vědomě neví, jaké jsou pravé úmysly a motivační faktory lidské činnosti. V  nejhlubším konečném smyslu jen Pán Ježíš Kristus ví přesně, čím jsou.

Lidští tvorové jsou velkými mistry podvodu a rozpornosti. Myslí, věří, pojímají a cítí JEDNÍM ZPŮSOBEM, ale zároveň se chovají, jednají a dělají věci způsobem ZCELA OPAČNÝM. Někdo může být velkým vůdcem, který všelijak přispívá k blahobytu společnosti, přitom jeho DŮVODY pro to, co dělá a čím je, mohou být ZCELA ŠPATNÉ. Anebo může se stát, že jedinec vyjadřuje, ukazuje a projevuje zevně svou lásku a ohleduplnost vůči jiným, avšak ve stejném okamžiku je niterně přeplněn nenávistí, opovržením a pohrdáním vůči těm samým lidským tvorům či situacím, jimž prokazuje lásku a úctu. Toť pravá povaha, lidského života.

Aby se vyhnulo této nebezpečné pasti, musíte se naučit, jak systematicky prozkoumávat své úmysly a motivace a jak se účinně zbavovat všeho, co je v nich nepatřičné a nízké. Není to snadnou úlohou, protože se na vás žádá, abyste se naučili, jak putovat do nitra pomocí prostředků a metod, popsaných v páté kapitole této knihy a v knize „Kdo jsi a proč jsi zde?“.

Navíc musíte si neustále uvědomovat, že žít lidským životem znamená nevyhnutelně to, že všichni máte nějaké nižší, sobecké a nerozumné úmysly a motivace při konání či chtění čehokoli, co děláte nebo si přejete. Toto je zakořeněné ve vašich genech. Lidský život byl záměrně takto sestrojen. Pročež je nemožné, abyste byli docela svobodní od stavu, jenž je integrální částí vašeho lidského života. Musíte být realistickými, co se týká možností a ohraničení lidského života. Co však můžete dělat, je aktivně se odtahovat od těchto nepříznivých stavů:

(4-1) Nejdříve musíte přiznat, spatřit a uznat fakt, že většina vašich aktivit je otrávena nevhodným úmyslem a nepatřičnou motivací.

(4-2) Za druhé: Musíte vyjádřit silnou touhu zbavit se jich, nebo aspoň mít nad nimi kontrolu do té míry, aby se jimi neovlivňovalo vaše rozhodování a činnosti.

(4-3) Za třetí: Máte poprosit Pána Ježíše Krista, aby vám je pomohl odstranit z vašeho života a zaměnit je pozitivními atributy pravého života, aby se tak konaly věci v zájmu principů a pro žádné jiné důvody.

(4-4) Za čtvrté: Stane-li se, že se bezděky přistihnete při konání něčeho pro špatné důvody, s podřadným záměrem a nízkou motivací, vyznáte před Pánem Ježíšem Kristem vzniklé problémy a poprosíte o milosrdnost a odpuštění.

(4-5) Za páté: Máte eliminovat jakýkoliv pocit viny, jenž by mohl doprovázet vědomí takového nekalého skutku, a tak si odpustili sami sobě, aby se nemuselo neustále nosit břemeno té viny ve vašem srdci, a tak marnila vzácně cenná životní energie na pociťovány viny.

(4-6) Za šesté: Očistíte se od všech takových stavů pomocí prostředků a způsobů, o nichž bylo psáno v  knize „Kdo jsi a proč jsi zde ?“.

(4-7) A za sedmé: Poprosíte Pána Ježíše Krista, aby vás ochraňoval – jak jen možno – v podmínkách lidského života, a to všemi prostředky, abyste nesklouzli zpět do stejného typu postojů, pocitů, myšlení, úmyslů, motivací a chování.

Tak tedy – abyste se vyhnuli pasti lidského života, nastražené negativním stavem, radí se vám, abyste prováděli tuto nebo podobnou práci denno denně. Pokud ji neděláte denně, spíše tak často v jednom dnu, jak jen prakticky možno, tato past je nevyhnutelná. Nenechte se uspat ve víře, že vše jde hladce a krásně a že není zapotřebí konat nějakou práci v tomto směru, protože se cítíte nádherně. Toť ta past, která vás přivede k neblahým následkům. Ve skutečnosti, v poslední  době se tato práce má dělat daleko častěji, než kdy jindy předtím, a to vzhledem k nebezpečné duchovní situaci, jež existuje v přítomné době na vaší planetě a která bude existovat ve zvětšující se míře až do chvíle, kdy negativní stav se úplně ujme vlády. Jediný způsob, jak se budete moci zachránit před tak vážnou a neblahou situací, je v tom, že budete konat práci tohoto typu několikrát denně.

Závažnost každodenního prověřování vlastních intencí a motivací se nemůže nikdy dost zdůraznit. Může-li se lidský život hodnotit a posuzovat pouze podle niterných záměrů, pak je zřejmé, že takové prozkoumávání a taková práce jedině zaručují, že jedincovy záměry jsou v souladu s pravými duchovními principy. To je něco, co může zachránit před záhubou mrtvého života negativního stavu, k němuž je lidský život přirozeně veden. Na neštěstí není v přítomné době žádná jiná cesta ven z této šlamastiky.

Když se vezme v úvahu typ života, v jakém jste, pak je pro vás všechny nevyhnutelné, abyste podlehli, z času na čas,Již se vůbec neužívají staré šeredné a ošklivé prostředky a způsoby. Tyto jsou pouze pro primitivy. Na místo toho byly vymyšleny a rozličné duchovní, náboženské, morální, etické a „slušné“ prostředky doprovázené zázračným uzdravováním a konáním lásky a soucitu a všemi možnými velkými znameními a divy (viz na přiklad knihu „Kurs zázraků“): „aby tak mohly svést, pokud možno, i vyvolené“ (Matouš 24:24). Není snadno nenalítnout na tento druh návnad, zvláště vidí-li se nějaké pozitivní výsledky jejich práce. neustálým (po 24 hodin denně) požadavkům, nátlakům a propagandě negativního stavu a jeho lidského života. V těchto dnech staly se metody negativního stavu v tomto ohledu daleko více přesvědčivé a vychytralejší, než kdy jindy.

Avšak, zde je opět ten háček: Lidský život se nemůže posuzovat podle okamžitých výsledků práce lidských tvorů. Dlouhodobé výsledky, obzvláště projevené PO jejich tělesné smrti, ty platí. Ale hlavně NITERNÉ záměry a důvody, proč se vše dělá – TO JE NĚCO, CO SE DOOPRAVDY POČÍTÁ.

Lidští tvorové v pohodlnosti zapomněli, co Pán ježíš Kristus řekl ve shora parafrázovaném sdělení v evangeliu Matoušově, kapitola 24, verše 24 a 25, kde se říká: „Hle, řekl jsem vám to předem.“ Očividně jedním z rysů lidského života je velice krátká paměť a opojenost všemi těmi „zázračnými“ skutky, prováděnými agenty negativního stavu (vlci v beránčím rouchu). Mějte se na pozoru před těmito přesvědčivými léčkami ! Nebudete-li denně několikrát konat niternou pouť, pak je nebezpečí, že počnete naslouchat tomu, co přichází zvenčí a co umlčí tichý hlas, vycházející z vašeho nitra. Postupně dojde k tomu, že se to stane vaším denním zvykem – poslouchat to, co oni říkají, a ne, co říká vaše Nejniternější duchovní mysl. Následkem toho zapomenete prověřovat své záměry a motivace, a pak se velmi rychle octnete v otroctví a zajetí negativního stavu. Této pasti se můžete vyhnout, jestli se budete řídit dle těchto procedur.

5. NIKOHO NESUĎTE

Jako přímý důsledek denního prozkoumávání svých intencí a znalosti faktu, že nikdo mimo Pána Ježíše Krista neví, co jsou pravé intenční a motivační faktory lidského jednání, – je nutno, abyste se za každou cenu VYVAROVÁVALI SOUDIT JINÉ v jakékoliv formě a podobě. Nejběžnější tendencí lidského života je ukazovat prstem na jiné, zatracovat je, odepisovat je a soudit jenom podle pozorování jejich zevního chování, s velmi nepatrným nebo žádným ohledem na niterné či duchovní důvody, proč se chovají tak, či onak.

Důležitým principem zde je přiznat a přijmout fakt, že každá lidská bytost má právo a výsadu jednat, či být taková, podle toho, jaký si vybere způsob svého jednání nebo bytí. Existuje mnoho důležitých důvodů pro tyto volby. Nikdo nemůže vědět o těch důvodech kromě samého jedince (většinou neuvědoměle) a Pána Ježíše Krista. Je to věcí niterné důvěrnosti každého jedince. Aniž takové lidské chování nepředstavuje zřejmé nebezpečí pro druhé, musí se přijmout tak, jak je, bez pokusu o souzení a odsouzení.

Náležitým duchovním postojem v tomto ohledu je být ohleduplným, chápajícím, přívětivým, uznalým, tolerantním a uvážlivým vůči lidským tvorům, tak jak jsou, aniž by se jim něco vnucovalo proti jejich svobodné vůli a volbě (výjimkou ovšem jsou případy vyložených vrozených zločinců, jejichž životním účelem je uvrhnout všechny ostatní do tenat životního stylu negativního stavu. V takových případech je vaší povinností se bránit proti podobným násilnostem).

Abychom opět zopakovali: Tento princip je platný, pokud lidské chování není někomu či něčemu nebezpečné. Je-li tomu tak, pak je povinností vaší duchovní lásky držet na uzdě takové počínání pomocí zákonných a jiných zákroků, které jsou přístupné a přijatelné ve vaší obci či zemi.

Fundamentálním principem zde je vypěstovat postoj láskyplnosti, laskavosti, jemnosti a něžnosti, doprovázený zpytující moudrostí a intuicí v procesu sdílení těchto vybraných pocitů jiným a konání všeho v zájmu principu, neboť tak tomu má být. Je nutno neustále prosit Pána Ježíše Krista o darování schopnosti k tomu, aby se takový postoj vypěstoval a byl důsledně uplatňován ve vlastním životě. A opět, toto není snadno splnitelná úloha, vezme-li se v úvahu pravá povaha lidského života, jenž je vybudován na úplně jiných předpokladech. Přesto však, projeví-li se silně touha, vůle a úmysl být, konat a mít vztahy takto, je možno získat životní styl v souladu s tímto principem. Mějte na mysli, prosím, že jste-li s to vypěstovat a pevně ustanovit ve vašem životě všelijaké nenáležité návyky, pak v procesu těchže snah a téže energie dokážete nejen zlomit ty zvyky, ale i ustanovit druh takového chování, jaké je docela protichůdné vůči některým z vašich bláhových a destruktivních návyků. Ačkoliv je daleko snazší pro lidské tvory ustanovit negativní a sebeničivé zvyky – vždyť lidský život již svou povahou je přirozeně nakloněn tím směrem – přesto schopnost k provádění těchto věcí má sama v sobě pozitivní konotaci. Může se použít ke zlomení toho návyku a k vyvinutí životního stylu v souladu s pozitivními duchovními principy. Energie pro obě alternativy je stejná.

Jak si pamatujete, dokonce i mrtvý život negativního stavu existuje pouze proto, že existuje pravý život pozitivního stavu. Životní energie vyzařující neustále z Absolutního pramene – Pána Ježíše Krista, je v případě negativního stavu zneužita pro údržbu mrtvého života. Nebýt tohoto faktu, žádný negativní stav by nikdy nemohl existovat. Toť důvod, proč je řečeno, že energie je stejná pro obě alternativy. Rozdíl je pouze ve směru a náklonnosti. Lidský život byl strukturálně tak zfabrikován, aby „přirozeně“ tíhnul směrem k mrtvému životu negativního stavu. To předurčuje lidské tvory, aby si vypěstovali špatné a sebe – ničivé návyky snáze, než pozitivní postoje. Ze své pozice profesionála, Petře, víš velmi dobře, že tomu je vskutku tak.

To však neznamená, že lidé postrádají schopnost k překonání této nepříznivé situace. Kdyby tomu tak bylo, pak by nemohli mít žádný pocit viny a odpovědnosti ze svých činů. Lidský život na základě nutnosti jeho jsoucna a bytí, je plně vybaven všemožnými schopnostmi, z nichž je nejdůležitější schopnost změnit se. Tato schopnost prostupuje všemi formami sentientního života – pravého pozitivního života, mrtvého života negativního stavu i lidského života.

Máte si pamatovat, že negativní stav a jeho lidský život byl povolen, aby došel plodného dozrání jen pod jednou podmínkou – mít schopnost kdykoliv se změnit a zachovávat svobodnou vůli i svobodu výběru tak učinit. Taková nemožná situace by byla v rozporu s pravou Přirozeností Pána Ježíše Krista. Kdyby tomu bylo tak, pak by nebylo třeba, aby se Pán Ježíš Kristus vtělil do negativního stavu. A nejen to: Při takové nemožné situaci všechna práce Pána Ježíše Krista během pobytu na planetě Nula i ve všech peklech by byla marná, neproduktivní a nevedoucí nikam. Jaký by byl účel takové inkarnace a vstupu do pekel, jestli by tam nikdo neměl schopnost se změnit ? Žádné jiné podmínky by nebyly přijatelné. Jinak by se stalo, že lidští i jiní tvorové v peklech by byli uvězněni navěky v jednom stavu či životním stylu.

Nepřetržitá věčná SPASITELSKÁ MOC Pána Ježíše Krista je možná jenom proto, že jak v nejhlubších peklech pseudotvůrců, tak i u lidských tvorů na vaší planetě je ZACHOVÁN tento životně a osudně důležitý dar Pána Ježíše Krista – schopnost se změnit čili BÝT ZNOVUZROZEN. Jak tvůj pokrevní a duchovní bratr Rev. Dr. Ivan D. F., Petře, rád a správně říká: „Člověk dědí nutnost přerodu“.

Takže majíce tuto schopnost a těšíce se z ní, nemají lidští tvorové žádnou omluvu pro pokračování ve svém ničivém a sebeničivém životním stylu. Jsou úplně schopni změnit se a zlomit své návyky v tom či onom chování. Z tohoto důvodu každý se může naučit stát se milujícím, moudrým, laskavým, jemným, ohleduplným, chápavým, tolerantním, respektujícím, oceňujícím a přijímajícím druhé takové jací jsou, bez odsuzování, zatracování, spílání, bez odepisování někoho a ukazování na něj prstem. Naučíte-li se jednat takto, pak snadněji přežijete lidský život.

6. VYTVOŘENÍ VHODNÉHO POSTOJE K JINÝM

Jako každý v pravém životě stvoření Pána Ježíše Krista, tak i lidská bytost není opuštěna. Je neustále ve společnosti jiných lidských bytostí. Tento fakt vyžaduje u každého, aby si vytvořil určitý postoj i vztah vůči jiným. V pravém duchovním významu tohoto faktu je vztahem nejvhodnějším a nejsprávnějším ten, který se řídí principem společného jmenovatele. Jak je zřejmé z řečeného ve shora uvedeném bodě č.5, je to schopnost volit a změnit se. Schopnost volit a měnit se je jedním z nejvýznačnějších činitelů veškerého sentientního života. Zahrnuje v sobě Zákon svobody a nezávislostí formulovaný dříve. Bez schopnosti činit výběr a podstoupit změnu by se žádný sentientní život neudržel. Vždyť je založen na principu sdílení, dávání, přijímání, vzájemného oplácení atd., a to v zájmu samotného principu. Tento princip požaduje, aby život všech sentientních entit byl vybaven schopností volit a měnit se. Co či kdo je společný jmenovatel všech sentientních entit bez ohledu na to, v jakém životě přebývají ?

Tajemství v této situaci je fakt, že schopnost volit a měnit se je podstatou samotného života všech sentientních entit bez ohledu na to, jaký je to život (pravý, mrtvý či lidský život včetně nesentientního, který závisí na této schopnosti sentientního života).

Toto je jedna z nejdůležitějších schopností – je darem života od Pána Ježíše Krista, který/která je v Absolutním stavu a Procesu Absolutní volby a Změny. Toť jeho/její Tvůrčí princip. Avšak tento fakt obsahuje jiné velké tajemství. Pán Ježíš Kristus je PŘÍTOMEN V KAŽDÉM bez ohledu na to, jak je dobrý či zlý, a to v této jeho schopnosti VOLIT a MĚNIT SE. KVŮLI TOMUTO FUNDAMENTÁLNÍMU FAKTU JE SPOLEČNÝM JMENOVATELEM VŠECH SENTIENTNÍCH ENTIT I LIDSKÝCH TVORŮ SÁM PÁN JEŽÍŠ KRISTUS.

Tento faktor ustanovuje vhodná duchovní pravidla, na nichž jsou vybudovány všechny lidské vztahy, jakožto i vztahy všech sentientních entit bez výjimek a výhrad. Princip tohoto vztahu může být formulován v následujícím ustanovení:

Navazujte vztah jdoucí od Pána Ježíše Krista

ve vašem nitru k Pánu Ježíši Kristu v nitru jiných.

Milujte Pána Ježíše Krista v sobě

a milujte Pána Ježíše Krista v jiných.

V takové lásce je její pravá moudrost.

Takto se můžete vyhnout milování a schvalování všeho zlého, nepravdivého, neřestného a zvráceného v lidských tvorech. Jelikož nic povahou protivného není v Pánu Ježíši Kristu, pak tím, že Jej/Ji milujete v sobě i v jiných, odvrhujete negativní stav s jeho zly a nepravdami. Milovat sama sebe a svého bližního ve skutečnosti neznamená nic jiného, než milovat Pána Ježíše Krista v sobě a ve vašem bližním. Tou láskou potvrzujete svoji pravou totožnost i pravou totožnost svého bližního. Pravá totožnost může přicházet jenom od Pána Ježíše Krista. Všechny jiné tak zvané totožnosti, viděné v mrtvém životě i v lidském životě, jsou uměle zfabrikovány a navršeny na pravou identitu, která je jimi uvězněna a jejíž funkce se jimi znemožňuje. Bez takových falešných identit se lze zcela obejít. Takže máte ve vztazích s jinými lidskými tvory brát v úvahu faktor volby a změny, který je v každém obsažen a ve kterém je přítomnost Pána Ježíše Krista. Mít vztahy z jiné pozice vede k mrtvému životu negativního stavu. Negativní stav je vybudován na vztazích, které v žádné pozici nevyvěrají z Pána Ježíše Krista. Namísto toho jsou vybudovány na principu vztahovosti „ode mne ke mně v jiných“. „Ke mně v jiných“ znamená, jak jakýkoliv vztah může být prospěšný mně. To také znamená, že jiní jsou zde kvůli mně, takže já je mohu využívat a zneužívat podle libosti. Žádný jiný ohled neexistuje v mrtvém životě negativního stavu. Toť jeden z mnoha důvodů, proč je mrtvý. Jiní jsou užíváni pro vlastní nízké účely. A protože všichni to dělají se všemi, jsou všichni mrtví. Jediná věc, která jim poskytne jakýsi náznak toho, že jsou žijící a naživu, je jejich schopnost volit a změnit se. V této specifické schopnosti je přítomnost Pána Ježíše Krista v nich. Ovšem oni zapírají a odmítají tuto přítomnost. Tímto skutkem účelně a bláhově vylučují svou přítomnost v Pánu Ježíši Kristu, a tak sami sebe dělají mrtvými. Pravé bytí naživu a žití je možné pouze díky této reciproční přítomnosti. Jedinec může být přítomen v Pánu Ježíši Kristu, a tedy být živým, jenom vtom případě, uzná-li, potvrdí-li a přijme-li fakt, že Pán Ježíš Kristus je v něm. Není jiné cesty.

Když jednou přiznáte, že máte Jeho/Její přítomnost v sobě a že vaše přítomnost je v Něm/Ní, pak vytvoříte společný jmenovatel svých vztahů k jiným, od Pána Ježíše Krista ve vás k Pánu Ježíši Kristu v jiných. Takovýmto konáním budete moci snadno přežít lidský život.

7. VYTVOŘENÍ VHODNÉHO POSTOJE K SOBĚ

Když jednou získáte plné pochopení toho, co je život – jak je zjeveno v této knize – a jakmile si uvědomíte, že veškerý život je a existuje volbou a schopností se měnit, tak je na vás, abyste ustanovili vhodný postoj vůči samým sobě a vůči svému osobnímu a soukromému životu. Jde o záležitost sebezacházení a sebevztahovosti, jež byla rozsáhle prodiskutována v knize „Poselství z nitra“.

V souvislosti s tímto principem se požaduje, aby se poznal fakt, že váš život v lidském životě má nějaký důležitý účel. I když nejste schopni vědomě jistě znát, jaký je účel vašeho života v lidském životě, přesto tento velmi důležitý účel má. Jinak byste nebyli naživu a žijícími v podmínkách, v situaci a ve stavu, v jakých se nacházíte.

Byť se zdržujete v lidském životě jenom na chvilku, váš lidský život slouží důležitému účelu. Toto uvědomění vyžaduje, abyste vypěstovali vhodný a správný vztah sami k sobě, máte-li úspěšně přežít lidský život. Nejdůležitějším aspektem této SEBEVZTAHOVOSTI – ze stanoviska principu volby a změny – je převzetí plné zodpovědnosti za vlastní život a za všechno, co se s ním přihodí. Jste na planetě Nula a v lidském životě v důsledku vlastní volby. Nehledě na to, zda si vědomě pamatujete či nikoliv, že jste si to vše sami svobodně zvolili, přesto ať je vám známo skrze toto Nové zjevení Pána Ježíše Krista, že to byl váš výběr. Tím, že jste provedli takový svobodný výběr, jste povinni ujmout se zodpovědnosti za všechny důsledky, následky a výsledky té volby. Jak si vzpomínáte, bez nich váš život nemůže potvrdit svoji platnost.

Aby se tudíž mohlo vyhnout léčkám mrtvého života negativního stavu, nemáte nikdy nikoho obviňovat, a to žádným způsobem ani v žádném případě za nic, co se děje ve vašem životě v daném okamžiku a na daném místě, nehledě na to, jak moc se to zevně jeví, že někdo jiný je příčinným faktorem událostí ve vašem životě. Pamatujte si, že svou vědomou či nevědomou (většinou nevědomou) volbou dostáváte se do situace nebo se přivádíte do stavu, v němž zakoušíte, poznáváte a účastníte se všeho, co se vám přihodí. Proto jenom vy jste zodpovědní za vlastní život. Nikdo nemůže od vás převzít tuto zodpovědnost.

Jak si vzpomínáte z předešlé kapitoly, je mrtvý život negativního stavu založen i na popření a odmítnutí jakékoliv zodpovědnosti za cokoliv a na výčitkách a obviňování a na zavádění či  svádění své šlamastiky na někoho a něco. Neujímáte-li se po právu zodpovědnosti za všechny aspekty vlastního života, pak podporujete negativní stav. Skončíte v mrtvém životě.

Pokud si vzpomínáte, přirozenost lidského života byla zfabrikována takovým způsobem, aby se usnadňovalo jeho hostitelům vyhýbat se zodpovědnosti a vždy nalézat nějakou vnější omluvu za své činy. Tendence zde je projektovat nebo přesunovat vinu a zodpovědnost na někoho či něco jiného. Projekce a posunutí viny jsou přirozenými průvodními jevy lidského života.

(7-1) Tím, že máte schopnost volit a měnit se, můžete se vyhnout této léčce převzetím plné zodpovědnosti za vlastní život. Tímto způsobem lidský život se může přežít bez podlehnutí jeho převrácené, zfalšované a zprzněné povaze. Taková zodpovědnost vyžaduje odpovědný postoj, správné sebezacházení a sebevztahování. Především má se uznat a akceptovat fakt omezenosti, izolace a separovanosti lidského života. Tím, že jste nositelé lidského života, musíte vzít v úvahu vlastní ohraničené potenciály, schopnosti a nadání.

(7-2) Za druhé: Máte fungovat plně v rámci svých potenciálů, schopností a ohraničeností, aniž byste se podceňovali či přeceňovali.

(7-3) Za třetí: Máte být spokojeni a těšit se z toho, z čeho sestáváte, a ne dychtit, nezřízeně toužit a horoucně si přát něco, co není obsahem vaší bytosti. Jsou přece určité meze toho, co lidský život může nabídnout. A i to, v těch mezích je převráceno, zprzněno a zfalšováno.

(7-4) Za čtvrté: Máte zacházet sami se sebou s respektem a sebeuznáním, vědouce, že jste nositelé společného jmenovatele všeho – volby a změny, v nichž je přítomnost Pána Ježíše Krista.

(7-5) A za páté: Máte vše to konat ne pro žádné jiné důvody, než kvůli samotným principům, neboť takto konat je správné.

Budete-li ve všem takto postupovat, pak se zdárně vyhnete léčkám mrtvého života negativního stavu v rámci lidského života. Tak se vám podaří úspěšně přežít lidský život.

8. UVEDENÍ ROVNOVÁHY VAŠEHO ŽIVOTA

Povaha lidského života se projevuje svou jednostranností a zkřiveností, nevyrovnaností, přeháněním, kymácením od jedné krajnosti k druhé. Pro tuto jeho povahu je nesmírně důležité, abyste se naučili vyhýbat se zmíněné pasti tím, že budete nepřetržitě držet v rovnováze všechny aspekty svého života. Proces takové práce byl rozsáhle vylíčen v knize „Chápání a naplnění vašeho pozemského života“ kam se čtenář této knihy odkazuje. V souvislosti s tímto bodem je nutno si uvědomovat tento fakt o lidském životě a vypěstovat sklon, potřebu a touhu ke zdolání této situace.

V nejzazším smyslu, může pouze Pán Ježíš Kristus, z pozice Své Absolutní přirozenosti, přivést do rovnováhy život kohokoliv. Pročež se vám radí, abyste požádali Pána Ježíše Krista ve vás (pamatujte, že je přítomen ve vaší schopnosti volit a měnit se !), aby vám pomohl získat zdravější postoj vůči vlastnímu životu. Musíte se naučit o to prosit. Pán Ježíš Kristus, tím, že respektuje vaši svobodu volby a váš osobní životní styl, zdráhá se něco pro vás dělat, nepožádáte-li o to sami. Jinak by narušoval Zákon svobody výběru. Změna jakékoliv situace může nastat jenom v tom případě, zvolí-li se svobodně ji změnit. Tedy je nutno, abyste přistoupili k Pánu Ježíši Kristu s prosbou, v níž byste uvedli, že byste rádi žili životem vyrovnanějším a duchovně vhodnějším.

Avšak je nutno, abyste stále měli na zřeteli fakt, že vinou samé své povahy je lidský život nadělen určitými ohraničenostmi, co se týká procesu jeho rovnováhy. Plná vyrovnanost, jaká je v pravém životě pozitivního stavu, nemůže se nikdy docílit v rámci lidského života, pro ten prostý důvod, že byl záměrně tak uspořádán, aby byl nevyrovnaný. Jinak by negativní stav nemohl zobrazovat důsledky, následky a výsledky své pravé povahy. Není možný žádný negativní stav ve stavu vyrovnanosti.

Již tím, že dlíte v lidském životě, nacházíte se ve stavu nerovnováhy samotné. Volba účastnit se lidského života byla volbou účastnit se života nevyváženosti. Tato situace se nemůže úplně překonat, dokud prodléváte v lidském životě. Nicméně může být zmírněna, modifikována a značně pozměněna posunutím směrem k vybalancovanému spektru.

Tím, že budete věnovat stejnou pozornost všem aspektům svého života – od nejniternějšího duchovního aspektu přes prostřední duševní aspekt až k nejvíce zevnímu aspektu, budete moci zdolat devastující přirozenost lidského života, projevující se nepřetržitou jednostranností či uhýbáním a nevyvážeností.

Naneštěstí struktura lidského života na vaší planetě je taková, že vás činí zcela závislými na činitelích, kteří se zdají být mimo vaši kontrolu. Musíte jíst, pít, oblékat se, mít kde bydlet atd.. Všechny tyto faktory vyžadují PENÍZE. Peníze jsou KRVÍ života negativního stavu – jsou falešnou duchovností. Abyste mohli mít peníze, musíte se věnovat určitým pracovním činnostem. Tyto činnosti a zabývání se obstaráváním živobytí; placení účtů (vše něco stojí !) atd., okrádá vás o většinu času a nutí vás, abyste žili jednostranným, nevyváženým lidským životem. Toť záměrná nástraha negativního stavu na lidský život, aby tak držel lidské tvory ve svých spárech. Na konci dne vaše fyzické tělo je tak zdoláno únavou, že sebou hodíte na postel a jdete spát nebo jste s to jen se dívat na televizi, nemajíce čas ani energii, abyste mohli pečovat o jakékoliv jiné aspekty svého života. Příští ráno se probouzíte přesně takovými, jakými jste byli předešlého dne. A toto se táhne stále stejně až do chvíle, kdy „natáhnete bačkory“, abychom použili lidového rčení, nebo až půjdete do důchodu. A to ještě máte štěstí, budete-li moci jít do penze a zbude vám ještě dost let, abyste mohli dělat něco tvůrčího a v zájmu vybalancování života.

Je samozřejmé, že běžnou tendencí po odchodu do penze je vrhnout se do opačné krajnosti. Konec konců lidský život je vybudován na extrémech. Jeden se věnuje všemožným odpočinkovým aktivitám a všelijakým „koníčkům“, aniž by bral v úvahu jiné aspekty vlastního života.

Aby se vyhnulo této situaci – aspoň do určité míry – je nutno trénovat využití volného času – během oběda, o dopoledních i odpoledních pracovních přestávkách, jakož i velmi brzo ráno a krátce po práci, k vcházení do nitra a prozkoumáváním potřeb jiných aspektů vlastního života způsobem, jaký se popisuje v knize „Chápání a naplnění našeho pozemského života“.

Toť jediná cesta, jak se vyhnout pasti negativního stavu, vložené do života lidských tvorů. Ovšem takové praktické pokusy o vyrovnávání života v míře co možná největší, za okolností a v rámci ohraničeností lidského života, budou mít daleko větší hodnotu po odchodu z lidského života. Takové praktikování napomáhá k ustanovení životního stylu v souladu s přirozeností pravého života pozitivního stavu a dovoluje, aby se do něj vstupovalo daleko rychleji, bez potřeby setrvávat v mezisvětě duchů příliš dlouho. Takže vykonávat tuto věc v zájmu samotných principů má mnohé výhody věčného charakteru, nejen pro omezený lidský život. Toť jedna z cest, jak přežít lidský život.

9. DĚLEJTE JEN TO, K ČEMU MÁTE NADÁNÍ

Ve srovnání s pravým životem, prodlévání v lidském životě je složité a obtížné. Tato situace vyvěrá z faktu, že lidský život je vymezen, izolován a separován od všeho a všech v jiných projevech života. Lidští tvorové jsou připoutáni k životu, jaký je sotva vhodný pro přežití na planetě Nula. Pouze atmosférické, ekologické a biologicko – chemické podmínky jeho těla jsou sto udržovat lidský život na živu a žijícím. Žádné jiné okolnosti a podmínky nejsou vhodné pro život lidských tvorů. Ti nemohou opustit svou planetu, aby jejich fyzická těla nepodlehla úplné zkáze v kosmickém vakuu či v podmínkách existujících na jiných planetách, dokonce již v oblasti jejich vlastní Sluneční soustavy. Aby mohli přežít za takových okolností, musí nosit velice těžkopádné zařízení, omezující je ještě více v pohybu a jejich činnostech. Tyto a ještě mnohé jiné obtíže a komplikace jsou specifické pro lidský život.

Aby se to ještě více nekomplikovalo a nedělalo ještě obtížnějším, radí se, aby každý konal jen tolik, na kolik je nadán, bez mrhání energie na něco, pro co nemá nadání. Účelem zde je soustředit všechny životní energie na vyvinutí potenciálů a darů do největší plnosti jejich kapacity, aniž by se očekávalo více, než může být docíleno v rámci přírodní omezenosti osobního života.

V souvislosti s tímto bodem jde o dvojí záležitost. Za prvé: Určit, jak, pro co a pro koho jsou tato obdarování, tyto schopnosti a životní energie použity. Slouží dobrému účelu ?  Anebo jsou využívány k zvěčňování negativního stavu ?  Uskutečňují se v zájmu principu, s dobrým a pozitivním úmyslem, pro správný důvod a s náležitou motivací ?  Anebo jsou zneužity ve službách zla a nepravd, vedoucí k mrtvému životu negativního stavu ?  Za druhé: Plní se každodenní povinnosti a závazky v rámci vlastních vloh, schopností a darů podle všech schopností, s nerozdělenou pozorností, s radostí a potěšením a v zájmu principu, anebo jsou jen zátěží, břemenem, rutinou a monotónností všedního života, které se musí vykonávat kvůli přežití ?

Náležitým duchovním přístupem, jaký podkopává negativní aspekt lidského života, dávaje mu jakési pozitivní spoluoznačení, je DĚLAT VŠE NEJLÉPE v jakékoliv situaci a práci, při každém zaměstnání a povolání, při jakékoli povinnosti a ve všem ostatním, co máte, v zájmu principu, neboť to je to pravé a tak tomu má být. Činí-li se to, pak je možné úspěšně přežít lidský život a zároveň se buduje dobrá a pevná základna k vstupu do pravého života, až se opustí lidský život. Aby se vypěstoval tento životní styl, jest nutno pečlivě hodnotit vlastní život s ohledem na zmíněné záležitosti a sledovat, co by se mohlo učinit pro zlepšení vlastní situace v tomto ohledu. Věrným vykonáváním vlastních životních povinností a závazků v zájmu principu činíte svůj život méně obtížným a méně komplikovaným. A toto jej dělá ještě více schopným přežití.

10. MĚJTE MYSL OTEVŘENOU = FLEXIBILITA

Jeden z hlavních činitelů, které udržují mrtvý život negativního stavu naživu, je jeho strnulost a intolerance vůči novým ideám, konceptům a změnám. Negativní stav je rád takový, jaký je. Jediný směr, jaký toleruje, je směr, v němž se stává více záporným. Být více negativním nevytváří žádnou změnu či rozdílnost. Zlo a nepravda jsou zlé a nepravdivé bez ohledu na to, v jakém stavu či stupni. Jinými slovy: Povaha negativního stavu je být zabedněné mysli.

Lidský život byl sestrojen tak, aby v něm nesmírně obtížně nebo jen velmi pomalu docházelo k význačným změnám, zvláště a hlavně v lidské mysli a v lidských postojích, jednáních a systémech víry, kde na změně nejvíce záleží. Jedinou změnou a jediný pokrok, jaké negativní stav a lidský život podporují a podněcují, je v oblasti technologie a vědy, neboť tyto jsou pouze zevního rázu a slouží účelu negativního stavu – rozšiřovat sféru jeho vlivu co možná nejdále a nejhlouběji. Pro tuto povahu lidského života, je lidským tvorům velmi zatěžko změnit své názory, mínění, systémy víry, náboženství, filosofie a cokoli v tomto ohledu. Mají sklon lpět urputně na přivlastněném systému. Tímto se stávají bytostmi se zabedněnou myslí a často jsou nenávistnými vůči všemu, co není součástí systému jejich víry. Můžete to vidět v celé historii lidského života, v jejímž průběhu se lidští tvorové nepřetržitě navzájem zabíjejí, neboť vyznávají či věří v rozdílné ideje nebo náboženství nebo jiného Boha či co všechno tam mají.

Toto je velice nebezpečná situace. Jsouce takovými, mají lidští tvorové malou šanci dostat se ven ze spárů negativního stavu a jeho mrtvého života. Takto si tedy přivlastňují lidští tvorové životní styl negativního stavu, a tím se automaticky odsuzují k pobytu v peklech. Abyste se mohli vyhnout této situaci, radí se vám, abyste činili dvě věci:

(10-1) Za prvé: Mějte vždy mysl otevřenou, buďte flexibilní a hotoví ke změně, kdykoliv je toho třeba.

(10-2) Za druhé: Nikdy se neztotožňujte rigidně se žádnými názory, míněním, náboženstvím a systémy víry v lidském životě, které jsou s to uzavřít vám možnost duchovní progrese a získání a chápání skutečné pravdy.

Jak si pamatujete, realita pravého života je v nepřetržitém procesu změny, modifikování, novosti a všeobecného pokroku. Nestagnuje, jak to dělá negativní stav. Ustrnulé, nezměnitelné, dogmatické a doktrinářské názory, pojmy a ideje jsou životem negativního stavu. Nikdy se v tomto ohledu nemění. Jsou proto stagnující zplozeny mrtvým životem negativního stavu. Vylučují přítomnost Pána Ježíše Krista, zvláště v Jeho/Její revoluční Nové přirozenosti.

Jeden z hlavních faktorů, přivádějících negativní stav k šílenství a zuřivosti, je změna v Přirozenosti Samého/Samé Pána Ježíše Krista. Protiví se, popírá a zamítá ji co nejzlomyslněji a nejprudčeji, protože podkopává samý život negativního stavu – jeho strnulost a stagnaci.

Přijetí Nové přirozenosti Pána Ježíše Krista znamená, že budete mít svou mysl otevřenou a budete připraveni vnímat, rozlišovat, chápat a dostávat nové aspekty Absolutní pravdy Pána Ježíše Krista, zjevované v postupných krocích. Toť nejúčinnější, nejvýkonnější a nejúspěšnější způsob, jak přežít radostně lidský život a jeho duchovní, duševní a genetickou džungli.

11. ZESOULAĎTE SVÉ NITRO SE SVÝM VNĚJŠÍM CHOVÁNÍM

Jak již bylo uvedeno několikrát dříve, jednou z hlavních charakteristik lidského života je dvojí standart a rozpory, na nichž je vybudován. Pouze lidští tvorové jsou schopni si myslit jednu věc a říkat pravý opak; cítit jedno a vyjadřovat opačné; znát, co je pro ně náležité a správné, a přece se chovat v rozporu s tou znalostí; znát, co je dobré a pravdivé, a přesto nadále být zlými a žít životem nepravdy. Žádná jiná sentientní entita kdekoliv jindeneprojevuje takovou ohavnost. Toto je nejobtížnější záležitost pro lidský život a jeho nosiče. Lidští tvorové jsou tak na toto navyklí, že žádná možnost jiné modality žití pro ně není myslitelná. Při vstupu do duchovního světa po fyzické smrti svých těl jsou šokováni takřka až k z bláznění, jakmile objeví, že více již nemohou skrývat pravou povahu a způsob svého myšlení, cítění a svých záměrů. Všechno je tam otevřené.

Protože nemají již déle žádnou možnost tajit své úmysly, myšlenky a city, mnozí z nich se stávají zuřivými a rebelují proti takovému uspořádání. Tímto činem si automaticky volí pobyt v nějakém z PEKEL, kde tvorové s podobnou povahou tvoří VLASTNÍ SPOLEČNOST, jež se snaží nejhorším možným způsobem pokračovat v podvodné modalitě svého bývalého lidského života. Toto je nejpaličatěji zachovávaný kámen úrazu lidské schopnosti duchovního pokroku.

Pravý život pozitivního stavu NESNÁŠÍ dvojí normu a rozpornosti. Ba ani nelze se dostat do jeho těsné blízkosti s takovým typickým lidským postojem. A přece je tento postoj přímo zabudován do struktury lidské mysli a do všech genů nervové soustavy. Lidští tvorové jsou tak násilně obmezeni, „zdrátováni“ či uzpůsobení od samého okamžiku svého početí. Neznají žádný jiný život. Nemají žádnou zkušenost žití za jiných okolností. Od samého nejranějšího dětství, ba ve skutečnosti již od prvního dne svého fyzického narození, jsou TRÉNOVÁNI k tomu, aby UMĚLI SKRÝVAT své pravé myšlenky, city, emoce a úmysly a aby DOVEDLI PŘEDSTÍRAT, že myslí, cítí a mají v úmyslu činit něco jiného. Jsou tak nalaďováni, tak se jim vymývá mozek, a naznačuje se jim, aby se chovali tímto způsobem. „Není to hezké říkat, co cítíš !  Nehodí se, aby muž brečel !  Není pěkné o tom povídat !  “ To jsou výroky, kteréž doprovázejí lidský život od kolébky až do hrobu.

Aby tedy lidští tvorové mohli přežít, učí se předstírání a přetvářce. Být takovými je pro ně tak přirozené, jako dýchání. Jakmile se dostanou až tak daleko, pak situace se stane pro ně duchovně nebezpečnou. Bude to jistá cesta k mrtvému životu negativního stavu. A v určitém bodě jsou tak dobře natrénováni v tomto způsobu života, že si už dále nevšímají diskrepancí, rozporů, předstírání a dvojích standardů ve svých životech.

Aby se bylo možno vyhnout této nanejvýš zlořádné, vychytralé a účinné pasti, pak je nutno přistoupit k znovunacvičení se v tom, JAK SLADIT své city, myšlenky, emoce a úmysly s vlastním jednáním, vlastními skutky a postoji. Ale toto je věru jeden z nejtěžších úkolů. Pocítíte-li na příklad nutkavost vyjádřit pravé pocity a myšlenky o svém šéfovi, kterého nemůžete vystát a který vám nepřetržitě leze na nervy, můžete ztratit práci a živobytí. Tak přece nepřežijete. Toť důvod, proč musíte znovu natrénovat způsob myšlení a cítění, jak bylo nahoře ukázáno. Začnete-li myslet a cítit o jiných lidských tvorech i o svém šéfovi v pozitivním duchu a dobrodušně – bez ohledu na to, jak jsou zlí či špatní, nehledě na to, jak jste podle zevního uvážení v právu, pak nebude vůbec zapotřebí cokoliv předstírat. To, jak ustanovit tento druh unifikace všech aspektů mysli a chování, má co činit s tím, jak se stýkat s jinými lidskými tvory způsobem popsaným shora v bodě šestém. MILUJTE JE A MYSLETE NA NĚ POZITIVNĚ kvůli Panu Ježíši Kristu v nich – v jejich schopnosti volit a měnit se. Tak se stane, že všechny vaše záměry budou nově namířeny k Pánu Ježíši Kristu, a ne na jejich negativní osobnosti a ošklivé chování.

Znovu se musí zdůraznit, že toto není snadné a vyžaduje mnoho úsilí. Avšak požádáte-li Pána Ježíše Krista, dlícího ve vás, pak uspějete ve svém usilování. Avšak, jako u všeho jiného, prosba se nemá učinit pro jiný důvod, než v zájmu samotného principu, neboť to je tak správné a vhodné a protože tak tomu má být. Jinak to nebude působit. V tomto ohledu je radno požádat Pána Ježíše Krista, aby vám pomohl ustanovit nejdříve stálý postoj, při kterém by se vše konalo jenom v zájmu samotných duchovních principů. Tak se stane, že se vyhnete léčkám negativního stavu při požadování věcí kvůli něčemu jinému. Tento bod poukazuje na to, jak je důležité, abyste pracovali nad svým přetrénováním se do modu myšlení, cítění, chtění, zamýšlení a chování, má-li se přežít lidský život a máte-li se vyhnout za každou cenu jeho rozporům, předstírání, dvojím standardům a přetvářkám.

12. OPUSTŤE VĚTŠINU, NE-LI VŠECHNY LIDSKÉ ORGANIZACE

Jinou léčkou mrtvého života negativního stavu pro lidský život jsou lidské sklony budovat všemožné tradice, obyčeje, kultury, náboženství, instituce a organizace, které se samy sebou stávají posvátnými. Jakmile se takové útvary ustanoví, pak ovládnou a ovlivňují lidský život ve všech jeho aspektech, diktujíce svá pravidla, zákazy, tabu a početná omezení, která ohraničují lidský život v jeho vnímání i projevu do nejkrajnějšího stupně.

Tím, že lidé nemají žádný přístup ke své duchovní mysli či k pravému životu pozitivního stavu, rodí se v úplné nevědomosti, takže se musí učit pomocí zevnějších prostředků. Nemají tedy přístup k zákonům, regulím a principům, které jsou zakořeněny v každé pozitivní entitě od samého okamžiku jejího početí. Pozitivní sentientní entity nepotřebují, aby jim někdo říkal, co mají dělat, neboť to vědí ze svého nitra od samého okamžiku vdechnutí jejich osobního života.

S lidskými tvory tak tomu není. Nic neznají vědomě, co se nejdříve nenaučí ze zevnějšku. Toto je neobvyklé, nepřirozené, abnormální, patologické, nemožné a prapodivné uspořádání lidského života. Jak bylo již mnohokrát řečeno, je lidský život uzpůsoben přesně takto za tím účelem, aby se jim zobrazil život nevědomosti. Při uspořádání tohoto druhu stává se zcela přirozeně, že se lidští tvorové shromaždují dohromady a formálně organizují, zavádějíce pravidla a nařízení, která jsou povinni zachovávat. Když tak nečiní, jsou trestáni. Takto se jejich nestvůrné systémy stávají pastí, omezující stále víc lidský život samotný ve všech jeho aspektech. Nestačí, že lidští tvorové jsou omezeni, separováni a izolováni ve svém jsoucnu a bytí, musí se ještě dávat dohromady a organizovat do všemožných uskupení a jimi se ještě více ohraničovat, spoutávat a zotročovat pomocí směšných pravidel, místních nařízení, předpisů, výroků, tabu a čeho všeho, co mají. Tím, že to dělají, upadají lidští tvorové stále více do pasti mrtvého života negativního stavu. Toto platí dvojnásob, ba trojnásob pro lidské náboženské organizace a církevnictví, jež se staly peleší démonů, ďáblů, satanů a všech negativních duchů a agentů negativního stavu.

Abyste mohli přežít tento druh lidského života, radí se vám, abyste se distancovali všemožně od všech lidských institucí a organizací, zvláště pak od těch, co mají náboženskou povahu, a omezili se na členství v těch, které jsou nutné pro vaše přežití a které jsou neutrální či týkají se vašeho povolání či zaměstnání. S ohledem na toto požádejte Pána Ježíše Krista o radu, do které organizace patřit je pro vás bezpečné, pokud vůbec do nějaké. Nicméně, nyní Pán Ježíš Kristus prohlašuje, že – počínaje tímto datem – patřit do jakékoliv lidské náboženské organizace či církve – ať je jakákoliv – může být nebezpečné pro vaše duchovní zdraví. Žádná z nich neuctívá, nepodporuje ani neučí o pravé Nové přirozenosti Pána Ježíše Krista, jediné, na které se může budovat pravý duchovní život. Toto zvláště platí pro toho, kdo čte tuto knihu. Jestliže někdo, i po přečtení této knihy, bude lpět na starých lidských náboženských tradicích, ať jsou jakékoliv, tyto se mohou pro něj stát nebezpečnou duchovní léčkou. Ve vlastním zájmu, kvůli přežití lidského života i v zájmu vašeho po něm následujícího života, radí se vám, abyste se úplně distancovali od všech tradičních náboženských soustav. Ovšem, výběr je váš. Ale také následky.

13. UVAŽTE JEDINOU JISTOTU SVÉHO ŽIVOTA = FYZICKOU SMRT

Jak si pamatujete z předešlého, jednou z charakteristik lidského života je, že v něm není NIC JISTÉHO. Podíváte-li se na lidský život velmi pozorně, zjistíte, že jedinou jistotou v něm je NEVYHNUTELNOST LIDSKÉ SMRTI. Je to skličující výhled, neboť NIKDO s jistotou neví, co se stane po smrti. Mnozí lidští tvorové věří, že život začíná i končí s jejich lidským životem na planetě Nula. Odmítají či popírají zmínku o životě po lidském životě. Na druhé straně ti, co věří v takový život po lidském životě, mají o něm – jako vůbec o všem ve svém typickém lidském životě – velice protichůdné ponětí. Křesťané věří jinak než buddhisté; buddhisté jinak než muslimové, mohamedáni jinak než hindové; atd. Pak jsou četné zprávy o událostech života po smrti lidí, kteří byli klinicky mrtvými a kteří se vrátili zpět do lidského života s všelijakým prohlašováním o svých zvláštních zážitcích. Nic z těchto prohlášení či různých vědeckých či náboženských názorů se nemůže platně potvrdit či verifikovat žádným lidem přístupnými prostředky. Takže situace je taková, že než aby se získal aspoň nějaký stupeň jistoty, přináší se ještě větší dávka nejistoty a zmatku.

Proto se stalo, že dokonce i lidští tvorové, co pevně věří v život po lidském životě, nečiní nic anebo jen velmi málo v zájmu své věčné budoucnosti. Jediné, o co se neustále starají, je jejich fyzický život na planetě Nula. Tráví svůj lidský život tak, jako by již nikdy neměli znovu žít. Toť typický rozpor v lidském životě – slovy vyjádřit něco, avšak chovat se úplně protichůdně ve srovnání s tím výrokem. Věří v po-lidský život, avšak chovají se a jednají, jako by nic takového neexistovalo.

Nejistota lidského života v tomto, jakožto i ve všech jeho jiných aspektech, byla záměrně vestavěna do samé struktury lidského života.

Kdyby lidští tvorové si byli jisti obzvláště v tom co očekávat po opuštění lidského života, pak by věnovali více pozornosti svým životům a byli by ochotněji nakloněni vnášet více rovnováhy do svého lidského života. To by vytvořilo smrtelnou situaci pro negativní stav, neboť mnozí lidští tvorové by nadále nechtěli pokračovat v životním stylu, který vede k mrtvému životu. Avšak při malinké či žádné jistotě o tom, že něco podobného existuje, věnují lidští tvorové pramálo, ba ani trochu pozornosti tomu, co má přijít po smrti jejich tělesné schránky. Vůbec se tím nezabývají. A pokud ano, pak jenom dočasně, v době, kdy někdo z jejich blízkých umře nebo kdy sami vážně onemocní. Avšak jak dny běží, postupně zapomenou na takové myšlenky a jsou zpátky přesně u těchže starých zvyků nedělat nic konstruktivního pro svůj budoucí život po lidském životě. Takto se plně podřizují požadavkům negativního stavu.

Abyste se vyhnuli této nebezpečné pasti, radí se vám, abyste uvážili všechny faktory svého života, včetně faktoru vašeho budoucího života po lidském životě čili po smrti vašeho fyzického těla čili tělesné schránky. Lidští tvorové mylně věří, že myslet na fyzickou smrt je velmi nezdravé. Z POZICE, ze které sledují fenomén smrti, je to, samozřejmě, nezdravé. Dívají se na ni ze stanoviska strachu, úzkosti, ustaranosti, myslíce, že jde o konec všeho, co jim je tak familiárně známo a co je tak pohodlné. Takže se pečlivě vyhýbají tomuto předmětu.

(13-1) Při uvážení faktoru života po lidském životě, radí se vám, abyste se na smrt dívali z úplně jiné perspektivy. Především, máte věřit, že existuje život po lidském životě s plným zachováním sebeuvědomění, vašeho „já jsem“ se  všemi vašimi myšlenkami, city, náklonnostmi, postoji, tendencemi a sklony. Neztrácíte nic, nýbrž VŠE ZÍSKÁVÁTE. Jediná věc, která se ztratí, je vaše omezenost, izolace a separace lidského života se všemi jeho nejistotami, rozpory a dvojími normami, jakož i se vším vaším bezcenným hmotným vlastnictvím.

(13-2) Za druhé, při ohledu na ten život z této perspektivy, začnete se těšit na okamžik, kdy se osvobodíte od lidského života. Avšak zároveň budete činit všechno možné, abyste si zachovali lidský život, je-li nutno, a tak splnili účel svého lidského života ze stanoviska svého pověření. To, jak dobře jste si počínali během lidského života, rozhodne o vašem postavení při vstupu do jiného života. Takže budete prožívat lidský život naplno, v souladu s principy zde uvedenými, a to ne natolik kvůli samotnému lidskému životu, jenž je přechodný a podléhající zkáze, nýbrž kvůli VĚČNÉMU ŽIVOTU. To, co je v zájmu věčného života, je založeno na konání věcí kvůli PRINCIPŮM. Z toho důvodu, pro vyhnutí se pasti lidského života a pro jeho účinné přežití, radí se vám, abyste vše ve svém životě činili ze stanoviska věčného života. Máte velmi pečlivě uvážit, jak váš život – během jeho lidské fáze – ovlivní váš budoucí osud po lidském životě. A protože ten osud je určen faktorem, jak mnoho či jak málo děláte v zájmu principů, pouze usilujete-li o to, abyste dělali vše, jak nejlépe umíte, kvůli samotným principům, kvůli Pánu Ježíši Kristu a pro všechny jiné, pak se nemáte čeho obávat. Přežijete lidský život bez jakýchkoliv komplikací.

14. VYVARUJTE SE VŠEM FORMÁM CIZOLOŽSTVÍ A SMILSTVÍ

Z duchovního stanoviska je nejzhoubnější tendencí v lidském životě manipulace, užívání, využívání a zneužívání životních zdrojů a duchovních principů pravého života pro nevhodné účely. Jak víte, byl lidský život výsledkem manipulace, užití, využívání a zneužití duchovním principů pravého života a nových životvorných procesů. Protože lidský život byl zfabrikován takovouto abnormální procedurou, mají v sobě i jeho nositelé stejné tendence. Když jste vytvořeni podle určitých procedur a procesů, pak ty procedury i pochody se stávají podstatou a zdrojem vašeho života. Takto můžete s jistotou říci, že pramenem a přirozeností lidského života je tendence být manipulativním, vychytralým a úchylným a užívat, využívat a zneužívat podle možností všecko a všechny na dosah. Tento pseudoprincip lidského života se může nazvat „duchovním“ principem číslo jedna, kterým je lidský život naživu a žijícím. Odráží se ve všech lidských činnostech bez výjimky a výhrady. Nejnápadnější a taky nejnebezpečnější oblastí lidského života, v nichž se tento princip důsledně uplatňuje, jsou náboženství a lidská sexualita.

Četná náboženství se všemi svými přečetnými sektami a rozmanitým kultistickými a spiritualistickými trendy, jsou dobrým příkladem pro tuto tendenci. Drze a samozvaně manipulují, užívají, využívají a zneužívají rozličné duchovní principy způsobem, jaký se hodí pro jejich vlastní nízké účely. Ovšem, hlavním účelem těchto tendencí je VLÁDA a MOC nad jinými. A proto si vykládají různé duchovní principy v takovém duchu, aby mohli dosáhnout svého hlavního cíle – získání této moci a ustanovení jejich vlády nade všemi. Obvykle prohlašují, že všechna jiná náboženství, sekty, kulty atd. jsou zavádějícími a falešnými a že jenom oni mají to pravé poznání a uplatňování pravdy. Samozřejmě všichni jiní hlásají totéž. Následkem toho je, že na vaší planetě máte nepřetržité krvavé a doktrinární disputace, hádky, boje a „svaté“ války všech se všemi. Není nic duchovně nebezpečnějšího, než užívání duchovních principů pro takové negativní účely. Dychtit po vládě a moci nad ostatními značí okrádat Pána Ježíše Krista o Jeho/Její věčná práva a výsady. Toto okrádání uzavírá přístup k pravému vnímání, chápání, uznaní, přijetí a náležitému uplatňování Božské pravdy. Nemáte-li Božskou pravdu, pak jste duchovně slepí a stáváte se duchovně mrtvými. A tak skončíte v mrtvém životě negativního stavu – v peklech.

Nejhorší, co se může kdy stát, je manipulovat, užívat, zneužívat a využívat jiné a chtít vládu a moc nad nimi ve jménu Božím či Pána Ježíše Krista. To Jméno se stává štítem, za nímž se tyto manipulace skrývají, aby dosáhly svých ohavných cílů.

Mrtvý život negativního stavu se buduje na faktoru vlády a moci. Jelikož negativní stav popírá a odmítá pravou moc Pána Ježíše Krista i Jeho/Její Absolutní vládu, jež jsou založeny jedině na svobodě volby, uzurpuje si tuto moc i vládu pro sebe, a to na základě pouhé síly, nátlaku a donucování. Zatímco Pán Ježíš Kristus nikdy nikomu nevnucuje Svou vládu ani moc, maje v úctě svobodu volby, vládne negativní stav nad svými poddanými projevováním moci a vlády prostřednictvím donucování, síly, nátlaku, výhružek, manipulací, užívání, zneužívání, využívání, trestů a obviňování. A v lidském životě toto vše činí většinou ve jménu Boha, Allaha, Buddhy, Krišny, Ježíše Krista a koho všeho.

Jenže tendence manipulovat, užívat, využívat a zneužívat pomocí síly, vychytralého přesvědčování a jinými podobnými prostředky není omezena jen na náboženský život. Může se odhalit ve všech aspektech lidského života. Existuje tendence využívat všeho kvůli vládě a moci. Nejvíce postiženou oblastí mimo náboženství, kde se tato tendence projevuje, je oblast lidských sexuálních vztahů. V tomto ohledu užívá se sexuality k manipulování jiných s tím, aby se nad nimi panovalo, vládlo a podléhali moci. Duchovní nebezpečí této situace leží ve faktu, že sexuální vztahy jsou nejsoukromější, nejintimnější a nejosobnější zkušeností, jež proniká do všech aspektů jedincovy mysli. Je daleko snazší někoho zotročit duchovně i duševně pomocí sexuálních nástrojů, než jinými více zevními a méně účinnými prostředky. Přečasto je tendence užívat sexuality pro tento hnusný účel rázu nevědomého. Často si lidští tvorové neuvědomují, že se dostávají jeden s druhým do sexuálního styku čistě pro tento skrytý nízký účel.

Otázka a pojem cizoložství a smilství se nevztahují k ničemu jinému, než k užívání jak duchovních principů, což je v případě církví, tak i sexuality, což je u většiny lidských tvorů, pro takové účely. Samozřejmě, všichni učenci a agenti negativního stavu přesvědčivě vykládají věc cizoložství a smilství takovým způsobem, aby zaváděli lidské tvory k víře, že každý sexuální styk mimo manželského svazku a ne pro zachování druhu je cizoložný a smilný. Takto se může praktikovat kontrola, dominance a moc nad ostatními DALEKO mohutněji a účinněji.

Budiž však nyní známo, že díky pravým duchovním skutečnostem, odhaleným v Novém zjevení – cizoložství a smilství nemají jiné spoluoznačení, než praktikování duchovních a jiných principů vůbec nebo sexuality a jiných činitelů vůbec za účelem kontroly, dominance, manipulování, užívání, zneužívání a využívání jiných a mít nad nimi moc ve vlastním zájmu či pro jiné nízké důvody, ba pro jakékoliv důvody vůbec. Je to pravda bez ohledu na to, v jakém stavu či situaci k tomu dochází – ať je to v manželství či mimo manželství, v náboženství či mimo náboženství, v církvi či mimo církev, právem zákona či mimo zákon atd.

Ze stanoviska tohoto problému věc sebe – zkoumání, o jakém byla zmínka shora, se stává ještě více naléhavou a závažnou, než kdy jindy.

(14-1) Aby bylo možno se vyhnout této zhoubné léčce lidského života, která byla do něho vsunuta mrtvým životem negativního stavu, je nutno pečlivě prozkoumávat vlastní úmysly a motivace, s jakými se přistupuje k jakémukoliv druhu vztahu a situace. Je třeba zvláště tázat, v jakém rozsahu se utvořila tendence vůči tomuto typu negativního, či chcete-li to tak nazývat – cizoložnému a smilnému – chování v jakékoliv situaci vlastního života – ať je to sexuální poměr či jakýkoliv jiný. Protože tyto tendence jsou vpleteny do samého tkaniva či struktury lidského života a jelikož jste chvilkovými nositeli toho života, nevyhnutelně máte všichni takové tendence pro manipulování, užívání, zneužívání, využívání, kontrolu, dominanci a hlad po moci. Někdo víc, někdo méně. Proto je třeba, abyste byli neustále na stráži proti těmto tendencím a vyvarovali se funkce pachatelů a posléze účasti otroků negativního stavu.

Jako lidští tvorové musíte především přiznat, že máte tyto sklony, ať jste, či nejste si toho vědomi. Pamatujte si, že v mnohých případech jsou to nevědomé tendence. Negativní stav si libuje v tajnůstkářství, rád kuje pikle za kulisami, aby se vyvaroval odhalení a následnému odmítnutí.

(14-2) Za druhé: Je nutno, abyste si vypěstovali cit odpornosti vůči takovým tendencím.

(14-3) Za třetí: Je radno, abyste poprosili Pána Ježíše Krista ve svém nitru o pomoc při získávání této uvědomělosti a pro vyvinutí pocitu znechucení při zdolávání takových sklonů nebo aspoň byste byli schopni mít nad nimi plnou kontrolu a nebyli jimi kontrolování.

(14-4) Za čtvrté: Je nutno, abyste vytvořili protiopatření k takovým tendencím. V okamžiku, kdy se ty tendence odhalí, vyjádříte svůj nesouhlas s nimi mocně, vědomě a hlasitě, řkouce sami sobě, že ty sklony nejsou vaše, nýbrž že jsou vám vnuceny negativním stavem. Proto je odesíláte zpět k jejich vlastníkům, ježto si s těmi tendencemi nepřejete mít nic společného. Po té požádejte Pána Ježíše Krista, aby vás naplnil duchovně náležitým postoji, city, myšlenkami, odhodláním, motivací a způsobem chování ve vztahu k jiným, a to z pozice nepodmínečné lásky a moudrosti v zájmu principů, kvůli Pánu Ježíši Kristu a vůči jiným. Jak si vzpomínáte – dělat to kvůli tomuto všemu, znamená dělat to také kvůli samým sobě. Tím, že to děláte kvůli Pánu Ježíši Kristu a jiným, potvrzujete platnost svého pravého života, hluboko ve vás schovaného v prohlubních vaší Nejniternější duchovní mysli, a tak se stáváte doopravdy samými sebou a integrální částí pravého života pozitivního stavu Stvoření. Činíte to tedy i ve vlastním zájmu. Toto potvrzování platnosti je jedním z nejlepších prostředků pro přežití lidského života, který je něčím jedovatým a nebezpečným pro váš opravdový život.

Od této chvíle, abyste se vyhnuli léčce lidského života, máte se ve svém sexuálním životě stýkat jenom s  takovými jedinci opačného pohlaví, kteří docela a plně přijmou do svého srdce Novou přirozenost Pána Ježíše Krista. Jiný sexuální poměr nebude produktivní. Ve skutečnosti bude pro vás duchovním nebezpečím. Žena či muž patřící Pánu Ježíši Kristu, nikdy nebude užívat sexualitu pro manipulování, užití, zneužití či využití jiných nebo pro kontrolu a moc nad nimi. Zároveň se stane, že nebude pociťovat potřebu sexuálního vztahu s někým, kdo nepřijímá Pána Ježíše Krista v Jeho/Její pravé Nové přirozenosti. Konajíce toto budete schopni přežít lidský život bez příliš mnohých potíží.

15. UZNEJTE SVÉ ZAKOPNUTÍ A PÁDY A POŽÁDEJTE O ODPUŠTĚNÍ

A nakonec si buďte, prosím, vědomi, že lidský život je cestou hustě posetou kameny úrazu. Každý, kdo po ní se ubírá, a to pro jakýkoliv důvod a účel, s jakýmkoli záměrem či motivem, nevyhnutelně, ne jednou, ale mnohokrát za sebou zakopne a upadne. Je nemožné se docela a úspěšně vyhnout těmto kamenům úrazu, umístěným zde tak záhodně negativním stavem a samou povahou lidského života. Nikdo lépe nezná tuto pravdu než Pán Ježíš Kristus,Rozumí velice dobře nepříznivým okolnostem lidského života a rád odpustí i přehlédne pády a zakopnutí většiny z vás. jenž/jež osobně zakusil lidský život.

(15-1) Ale aby se toto odpuštění a přehlédnutí uskutečnilo, musíte za prvé uznat, že je jich skutečně třeba.

(15-2) Za druhé: Musíte se po zakopnutí vzchopit a narovnat a po pádu se zvednout. Na neštěstí většina lidských tvorů má tendenci setrvat ve stejné pozici nebo zůstat ležet po upadnutí. V tomto případě podléhají negativnímu stavu a jsou pohodlní ve své zapeklité a mizerné situaci. Nepřežijí tedy lidský život. Proto se máte povzbuzovat k tomu, abyste byli odvážní a vytrvalí a necítili se špatně a znechuceně, když klopýtnete či upadnete. Raději se narovnejte nebo vyskočte a pokračujte ve svém putováním přes nebezpečné Údolí smrti lidského života. Nedovolte lidskému životu, aby vás udolal a měl vás v hrsti. Kdykoliv tedy klopýtnete či upadnete, hned vyznejte před Pánem Ježíšem Kristem, v jakém jste nepříznivém postavení, volejte o pomoc, požádejte Jej/Ji, aby vás pozvedl a pokračujte dál, odvážně, směle, s odhodláním, překonávajíce všechny kameny úrazu na této cestě k pravému domovu, pryč z lidského života. Jeden z aspektů ve významu „nošení vlastního kříže“ je obsažen v tomto usilování. Nosit svůj kříž také znamená trpělivě se narovnávat a pozvedávat po každém zakopnutí či upadnutí a pokračovat se svým životem v zájmu samotných principů. Konáním těchto věcí dokážete přežít lidský život.“

Navíc bylo ke mně slovo Pána Ježíše Krista 10. března 1988, řkoucí:

„Někteří čtenáři předešlých knih Nového zjevení ve tvém zprostředkování, Petře, si stěžovali, že obsah nového zjevení je mračný a skličující a že pojednává jenom o negativitě. Takovíto lidští tvorové se neradi dívají tváři v tvář realitě negativního stavu. Byli by radši, kdyby o ní neslyšeli, nemluvili a neviděli její přítomnost kolem sebe a v sobě. Proč se má někdo příliš zabývat negativním stavem ?  Hleďme si svého v našem životě a nevěnujme pozornost nějaké negativitě, byť nějaká někde je a je nám nebezpečná. Nebudeme-li si šelmy všímat, šelma nás nechá na pokoji. Jsme v bezpečí. „Věru“ všichni lidští tvorové podobného rázu mají tento druh myšlenek i pocitů. (Jsou dobře ovládáni – pozn. zpracovatele.)

Tyto myšlenky a pocity jsou velmi nebezpečné. Negativní stav si libuje v takových myšlenkách a pocitech. Vždyť to byl sám negativní stav, který jim tohle nasadil do myšlení a cítění. Nechce, aby se kdy dostal do lidského povědomí, aby tak mohl vládnout, kontrolovat a dominovat nad jejich životy bez jakéhokoliv omezení a překážek. Pravda o negativním stavu a pravém původu a podstatě lidského života musí vyjít najevo, má-li kdy dojít k eliminaci negativního stavu.

Avšak ve světle těchto zjevených faktů je vůbec aspoň něco pozitivního v lidském životě ?

V zásadě je čtvero elementů v lidském životě, které mají v sobě cosi pozitivního. Nicméně musíte si pamatovat, že dokonce i tyto prvky jsou značně zvrácené, zprzněné a zfalšované, nebo aspoň držené v izolaci, separaci a uzavřenosti vzhledem k ostatnímu obsahu lidského života, takže jejich přítomnost je téměř neodhalitelná.

Jak se může poznat, co je v lidském životě pozitivního, když lidští tvorové nemají žádnou základnu, na níž by mohlo docházet k porovnání toho, co je v nich pozitivního s pozitivností jiných životních forem ?  Jediné, co je k porovnání, nachází se v rámci samého lidského života. Je to pouze spojitá modalita porovnávání. Pro lidské tvory není k dispozici diskrétní modalita srovnání. Mohou porovnat jen dostižení a výdobytky jedné lidské bytosti s druhou. Tato modalita je samonapájecím okruhem, z něhož se nelze nikdy dostat ven.

Aby se tato okolnost mohla ospravedlnit, raději se tedy prohlašuje, že jiný život mimo lidského neexistuje. Tímto se může mít za to, že lidský život má sám o sobě cenu, která se může srovnávat sama se sebou. Neexistuje žádné jiné kritérium pro podobné hodnocení. Toť kruhová logika. Takto se rozumově odůvodňují a omlouvají všechny ukrutnosti a ohavnosti, jež lidští tvorové spáchali v průběhu dějin, počínaje dobou jeskynního lidského tvora až do dnešních časů.

Takže jediná cesta, jak se mohou náležitě vypátrat nějaké pozitivní elementy lidského života –  i když ve zvrácené, zprzněné a zfalšované formě – je přímé zjevení, přicházející od Pána Ježíše Krista, jenž/jež ví přesně, co je lidský život zač.

(a) Prvním pozitivním elementem v lidském životě je to, že každý lidský tvor nosí v sobě Duchovní mysl, sídlo svého „já jsem“ a přítomnost Pána Ježíše Krista. Z ní každý lidský tvor žije a je naživu (pamatujte si, že být naživu značí mít život – což je stav života; kdežto žít je být v procesu žití – což je proces života. Pojmy „žít“ a „být na živu“ v tomto spoluoznačení nejsou vzájemně zaměnitelné, jak by se gramaticky očekávalo).

Toto je nejpozitivnější aspekt lidského života, jakožto i vůbec každého sentientního života. Jenže v souvislosti s lidským životem je tento element, pocházející z genů původních lidí na vaší planetě, tak izolován, omezen, separován a polapen do sítě lidského systému, že obšírná většina lidských tvorů se nikdy nedostane k tomu, aby fungovala z pozice tohoto elementu. Většina z nich ani neví, že by v sobě měla tento element. Jediná přístupná věc z tohoto elementu je potemnělé vědomí jejich individuálního „já jsem“. Ale co vlastně je to „já jsem“, jaká je jeho struktura a dynamika, jak cítí, funguje a žije – o tom nemají ani potuchy. Mnozí z nich se ani nenamáhají položit si tyto otázky.

(b) Druhý pozitivní element v lidském životě, společný i jiným typům sentientního života, je to, že lidští tvorové mají vrozený dar svobodné volby a schopnosti měnit se. Jak bylo uvedeno dříve, toto zaopatření se požaduje, má-li jakýkoliv život vstoupit do svého jsoucna a bytí. Avšak vinou povahy samotného lidského života je tato schopnost v lidských tvorech omezená a ohraničená jejich výběrem být neznalými a mít nevědomé duševní procesy. Jakou pak volbu můžete učinit, nejste-li znalými ohledně přístupních alternativ pro provádění výběru a omezujete-li svou svobodu volby tak, aby to pro vás bylo velice obtížné měnit se ? Toť přesně to, čím je lidský život. Výběr byl totiž takový, aby bylo velmi málo na vybranou a byly velmi omezené možnosti pozměňovat to, co bylo vybráno. Kvůli tomuto výběru musí každý lidský tvor dožít svůj lidský život s tím, aby se jim ilustroval jedinečný životní styl, shodný s tou volbou.

Nicméně vnitřně, skrytá v lidské Nejniternější duchoví mysli, je schopnost volit a měnit se plně zachována. Toto je osudově velmi rozhodným stavem lidského rozpoložení, který byl, je a bude použit Pánem Ježíšem Kristem při osvobození lidských tvorů z lidského života.

(c) Třetí pozitivní element lidského života vyvěrá z Nejniternější duchovní mysli. Ta příležitostně pronikne a vezme na sebe formu lidské intuice při vnímání, ve smyslu a chápání skutečné pravdy. Swedenborg nazýval tuto schopnost u lidských tvorů rozumovostí. Toto je jediná zřejmá schopnost, kterou se lidští tvorové LIŠÍ od nesentientních životních forem. Avšak tato schopnost je blokována těmi všemi nekonečnými starostmi a ztotožňováním se lidských tvorů se zvyky, obyčeji, tradicemi, očekáváními, vnějšími ohledy, chtěním zalíbit se být přijat a podobnými věcmi v takovém rozsahu, že většina lidských tvorů nebere v úvahu hlas své intuice a rozumovosti a bojuje proti tomu hlasu. Zase je tedy tato schopnost použita Pánem Ježíšem Kristem k tomu, aby lidské tvory uchránil od samých sebe.

(d) Čtvrtým pozitivním elementem v lidském životě je lidská schopnost milovat, pečovat, soucítit a mít EMPATII. Tato schopnost neustále vyzařuje z přítomnosti Pána Ježíše Krista v lidských tvorech. Takže vlastně není specificky jejich, nýbrž Pána Ježíše Krista.

Ve skutečnosti všechny čtyři pozitivní elementy lidského života NEJSOU ze samotného lidského života, nýbrž jsou vloženy do něho Pánem Ježíšem Kristem, aby upravovaly, zmírňovaly, kontrolovaly a ovládaly sebevražedné a vražedné tendence lidského života. V této souvislosti – tím, že tyto hlavní čtyři pozitivní elementy a všechny jejich deriváty nejsou vlastní ani typické pro lidské tvory, nýbrž že jsou přidány k lidskému životu z čistě duchovních důvodů – nemůže se nalézt nic opravdově pozitivního a dobrého v samotném lidském životě. Konec konců byl lidský život zfabrikován s docela jiným účelem, než aby ukazoval tyto čtyři pozitivní elementy. Každá sentientní entita je obsahuje, zná je, prožívá je a žije jimi. Ničemu novému se nelze naučit z takových elementů, protože jsou integrální částí jakéhokoliv  sentientního života.

Musíte chápat – a toto se opakuje zas a znovu – že lidský život byl vytvořen za tím účelem, aby se jím živě, zkušenostně a konkrétně zobrazilo, jak by vypadal život, jestli by byl odvozen ze zdroje zcela rozdílného než je Pán Ježíš Kristus a Jeho/Její pravé duchovní principy čili ze zvrácených, zfalšovaných a zprzněných duchovních principů a jejich falešného boha. Neexistoval, neexistuje a nebude existovat žádný jiný účel pro lidský život. Když si jednou toto uvědomíte a přijmete to, objeví se vám celý lidský život v docela jiné perspektivě.

Je to negativní stav, co se snaží připisovat lidskému životu okolnosti, stavy, atributy a charakteristické rysy, které nejsou lidské či nepatří lidskému životu. Jak by jinak mohl ospravedlňovat, omlouvat a rozumově odůvodňovat své jsoucno a bytí ?  Negativní stav užívá těchto čtyř pozitivních elementů, které přicházejí od Pána Ježíše Krista, aby prokázal, jak je dobrý, ctnostný a pozitivní. Toť propaganda negativního stavu, která má udržet lidské tvory právě tam, kde jsou – pod kontrolou, panováním a v moci negativního stavu. Když můžete být tak dobrými, tak láskyplnými, tak rozumnými, tak logickými, tak intuitivními, tak sebeuvědomělými během svého lidského života, pak proč se měnit ?  Všecko je pěkné tak, jak je. Nesnaž se pokazit tento stav tím, že se pokusíš jej změnit.

Jak patrno, je oblíbenou kratochvílí negativního stavu připisovat sobě charakteristiky, rysy, atributy, postoje a chování, jaké nemá. Takto může podvádět lidské tvory vírou, že lidský život tyto elementy obsahuje buď ze své vlastní povahy (hleďte, my jsme to tak udělali !) nebo díky „milostivému“ obdarování z vůle nějakého falešného boha – kterého negativní stav považuje za skutečného Boha, neboť vám přece daroval takové krásné elementy. Toť velice nebezpečná léčka. Okrádá lidské tvory o chuť užívat svých schopností volit něco jiného a podstupovat změnu. Konec konců, proč si vybírat něco jiného, je-li zde všechno, co sám lidský život potřebuje ?

Tento postoj je zapřením a odmítnutím faktu, že zdrojem těchto čtyř pozitivních elementů je Pán Ježíš Kristus. Tím se uzavíráToto je jednou z mnohých účinných cest, jakými negativní stav drží lidské tvory mimo opravdovou duchovnost a nedovoluje přijetí pravé Nové přirozenosti Pána Ježíše Krista. Varujte se spadnutí do této pasti. Dívejte se na lidský život z náležité perspektivy, jak zjeveno v této knize, a obraťte se ke skutečnému zdroji těch čtyř elementů – k Pánu Ježíši Kristu, uznávajíce Jeho/Její přítomnost, vyznávajíce Mu/Jí, že Jej/Ji plně uznáváte za pramen všeho pozitivního, racionálního a dobrého ve vás, a že Jej/Ji přijímáte do svého srdce jako osobního, soukromého a intimního rodiče, přítele a Boha, Pána Nejvyššího. cesta ke styku, interakci a náležitému vztahu s Ním/Ní.

Konáním toho vyhnete se všem léčkám a blokádám negativního stavu, zakořeněným v lidském životě a úspěšně přežijete lidský život, ze kterého vystoupíte jako vítězi a páni vlastního života.

Ten/ta, co má uši k slyšení, ať slyší, co Pán Ježíš Kristus zjevuje v této kapitole.“

(14)

Kapitola čtrnáctá

DOSAH NOVÉ PŘIROZENOSTI PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

NA STVOŘENÍ, ZÓNU VYMÍSTĚNÍ

A LIDSKÝ ŽIVOT

Dne 12.března 1988 v ranních hodinách bylo ke mně slovo Pána Ježíše Krista, řkoucí :

„Je docela logické usoudit, že jestliže veškerý život je udržován Absolutním životem Absolutního jsoucna a Absolutního bytí Stvoření, pak každá změna v jeho Absolutní přirozenosti bude nevyhnutelně mít ohromný dopad na všechno, co je naživu a žijící v jakékoliv formě a kondici, v jakémkoliv stavu, procesu, umístění, čase a místě. Některé aspekty tohoto dosahu byly uvedeny dříve. Bylo naznačeno, že Nová přirozenost Pána Ježíše Krista – Stvořitele vyžaduje jiný přístup sentientních entit ve vztahu k Němu/Ní. Poukázalo se na to, že nelze docela dobře mít poměr s něčím úplně novým ze staré pozice. Staré způsoby vztahování nemohou vést k navazování vhodných kontaktů s něčím, co potřebuje zcela rozličnou jakost toho kontaktu.

Aby se tato situace napravila, zahájil Pán Ježíš Kristus z pozice Své Nové přirozenosti proces změny a transformace u všech, kdo jsou ochotni přijmout tato fakta. Tento proces je mnohočetný a má mnohé úrovně. Nese se sebou změnu struktury ve všech aspektech sentientní mysli, aby je tak uvedl v soulad s Novou přirozeností Pána Ježíše Krista. Jak bylo sděleno dříve, řídí se tento proces multiverzálním zákonem veškerého směřování a dění – z niternosti navenek.

Takže změny a transformace započínají nejdříve v nejniternějším stavu Stvoření – v duchovním světě nebes. Po zdárném zakončení úkolu v nejniternějším stavu, je pak z té pozice zahájen proces změny a transformace v zprostředkujícím stavu Stvoření – ve světě duchů. Struktura Stvoření nedovoluje, aby se vynechávaly úrovně, čili, aby se přímo zaváděly jakékoliv změny na jakékoliv úrovni, pokud k takovým změnám nedojde na nejniternější úrovni. Samotný život na všech jiných úrovních jsoucna a bytí zcela závisí na tom, co se děje na nejniternější úrovni. Proto nejsou-li produkovány žádné ideje změny a transformace na nejniternější úrovni a jestli nedošlo k následným změnám na téúrovni, pak se nemohou odehrát ani na žádné jiné úrovni. Důvodem pro tento důležitý duchovní fakt je to, že žádná z ostatních úrovní svou strukturou a povahou nemůže sama v sobě a ze sebe produkovat ani zahájit takové ideje a následné změny, jež by jim byly relevantní. Tohle není jejich funkcí.

Takže, aby mohla nastat jakákoliv změna a transformace na jiných úrovních, musí k této změně a transformaci dojít nejdříve na nejniternější úrovni. Z idejí té změny a transformace mohou nastat následné změny a transformace na všech jiných úrovních. Ovšem, totéž je pravdou i vzhledem ke změnám a transformaci zevní úrovně Stvoření. Nic nemůže započít na té úrovni, pokud nejdříve není ukončen proces na intermediální úrovni. Funkce, chování a činy na zevnější úrovni zcela závisí na duševních pochodech intermediální úrovně, která motivuje jejich dění. I když existuje určitý stupeň synchronnosti mezi všemi těmito událostmi na všech úrovních, přece jen jejich proces se odehrává v diskrétní následnosti. Tak se věci mají v pozitivním stavu Stvoření.

Jak víte, závisí mrtvý život negativního stavu na odpadu a exkrementech vypuzených z pozitivního stavu. Díky tomuto faktoru závislosti existuje diskrétně sousledná synchronicita v dopadu, jaký tyto změny a transformace budou mít na obyvatele zóny vymístění. Takto dochází k tomu, že vznikání idejí pozitivní změny a transformace v nejniternějším stavu Stvoření vyvolává vznik idejí odmítání a zapírání na nejnižší úrovni zóny vymístění. Avšak nutnost stavět se proti těmto novým ideám vyžaduje změnu a transmogrifikaci všech v nejnižších peklech. Toto v nich vyvolává zuřivost, poněvadž jejich staré ideje, pojmy a nástroje jsou úplně bezmocné v boji proti novým ideám, přicházejícím z nejniternější oblasti pozitivního stavu. Proto musí přijít s nějakými novými ideami, pojmy a nástroji, aby se mohli měřit – v negativním smyslu – s novými ideami nejhlubší niternosti pozitivního stavu. V průběhu získávání takových idejí se nenávratně pozměňují a transmogrifikují v něco rozličného, obvykle do stavu ještě šerednějšího, urputnějšího, zlostnějšího a falešnějšího. Tento proces potom v nich započne změny a transformaci jejich vlastní intermediální úrovně a z té úrovně se přejde na jejich zevní úroveň.

Jak vidíte, existuje přímá souvztažnost mezi strukturou pravého Stvoření a zónou vymístění, kdy tato zóna je přesným opakem pravého Stvoření ve smyslu PROTINOŽCŮ – kde tam, kde má být hlava, jsou nohy negativního stavu, a nohy zaujímají postavení jeho hlavy. Takže bodem styku mezi nimi jsou paty a chodidla na jejich nohách. V lidském životě na planetě Nula se tento dosah materializuje až naposled.

Po všech změnách a transformacích v pozitivním stavu a po všech změnách a transmogrifikacích v negativním stavu a po jejich úspěšném dokončení dojde k tomu, že jejich důsledky, následky a výsledky se projevují, zobrazují a konkretizují v lidském životě na planetě Nula. Jak si vzpomínáte, byl lidský život zfabrikován přesně pro ten účel. Proto v lidském životě nikdy nic nemůže započít v sobě a samo sebou. Lidský život je odrazem, odpovědí a reakcí na všechny činnosti, jež se odehrávají jinde.

Jelikož lidský život je v základě neutrální zónou, jsou v něm přítomni jak vyslanci pozitivního stavu (v menšině), tak i agenti stavu negativního (ve většině). Změny a transformace provedené v pozitivním stavu se odrážejí v životě vyslanců pozitivního stavu, kteří na ně odpovídají a reagují. Podobný proces v negativním stavu se odráží v životě agentů negativního stavu, kteří na něj také odpovídají a reagují. Díky zobrazování těchto změn poskytují agenti těch kterých stavů pro všechny ostatní příležitost provést volby v jednom či druhém směru. Pamatujte si, že lidští tvorové potřebují takové ilustrace, neboť jsou zrozeni do stavu neznalosti a nevědomí a již kvůli své povaze se musí poučovat zvenčí, a to konkrétními, zobrazujícími příklady. Tyto příklady jsou poskytovány zmíněnými agenty. Čím více se volí v zájmu negativního stavu – jak je to v případě lidských tvorů na vaší planetě – tím menší je počet poslanců pozitivního stavu a tím větší množství agentů stavu negativního. Jakmile dojde ke konečnému úplnému zvolení negativního stavu, pak poslanci pozitivního stavu budou ODVOLÁNI z vaší planety, aby se tak mohlo uskutečnit plné zobrazení povahy negativního stavu s jeho důsledky, následky a výsledky.

Toto je  tedy důvod, proč v lidském životě odpověď na jakoukoliv změnu, jež nastala kdekoliv jinde, přichází s opožděním někdy tisíce nebo dokonce i milióny let vašeho času – než tyto změny jsou plně provedeny jinde. Takto změny v obecnosti probíhají. Ovšem, v tomto popisu jde o to, „jak“ proces probíhá za stanoviska pozorování, nikoliv „proč“ a „co“ probíhá.

Proč má docházet ke změnám ?  A když k nim dojde, co se změní ?  Odpověď na otázku: Proč ?  lze najít v zákonu duchovní progrese a změny, jak je definován v desáté kapitoly této knihy. Ve skutečnosti potřeba změny tkví strukturálně v podstatě samého života. Takto život udržuje své žití. Jak si pamatujete, Absolutní zdroj – Pán Ježíš Kristus vpouští život do stavu a podmínek relativnosti postupnými kroky. Každý krok představuje novou změnu, vyžadující akomodaci, transformaci, přizpůsobení a modifikaci starého čili předešlého kroku. Tyto změny se ovšem odrážejí v životním stylu nositelů různých kroků projevování života. Změny v negativním stavu se neodvratně SPOUŠTĚJÍ změnami v pozitivním stavu kvůli shora uvedenému ZPŮSOBU ZÁVISLOSTI.

Odpověď na otázku: Co se mění ?  Je složitější. Úplně závisí na kvalitě a obsahu ideje uvolněné Absolutním životem Pána Ježíše Krista pro další krok, který následuje po předešlém. Co může mít v základě větší dopad než idea, uvolněná pro Stvoření, týkající se strukturální proměny Pravé přirozenosti Pána Boha Nejvyššího v plnost Pána Ježíše Krista ? Musíte si pamatovat, že se tu pojednává o povaze Absolutní změny. Jelikož Nejvyšší byl absolutní, Jeho/Její změna nemůže být relativní. Musí být absolutní. Změna tohoto rozsahu vyžaduje změnu ve všech úrovních, sférách, stupních, stavech, procesech, podmínkách, místech, časech a v čem všem každého a všeho v jsoucnu a bytí. Nikdo a nic není vyloučen či vyjmut z tohoto dosahu; jediný rozdíl je v čase a místě této změny. Tak, například, všechna jsoucna a bytí svázaná s časoprostorem budou potřebovat tisíce eónů, aby mohla zažít a reflektovat plný dopad té změny ve své vlastní struktuře i stavu.

V tomto ohledu tudíž odpověď na otázku: Co je to, co se mění ? Je velice prostá: Všechny aspekty struktury a dynamiky sentientní mysli a její přirozenosti jsou v procesu změny a transformace. A tím, že multivesmír Stvoření je závislý svým jsoucnem a bytím na sentientní mysli, pak se jeho struktura i přirozenost změní podle ní.

Je tu ale jiný činitel změny tohoto typu. Velmi málo lidských tvorů i jiných lidí si uvědomuje, co je tímto faktorem. Když se mluví o změnách, mluví se o všech a všem, co je a existuje. Avšak Absolutní změna v Absolutní přirozenosti Nejvyššího, jenž se stal plností Pána Ježíše Krista, vyžaduje odlišné uspořádání. Nemůže se omezit jen na to, co je a existuje. Jakákoliv změna v té Přirozenosti již svým vlastním principem vyžaduje nové Stvoření. Protože podobná přirozenost dříve neexistovala, nemohl existovat ani stav, odrážející tuto Novou přirozenost. Jak vidíte, máme zde dva faktory této změny:

1. Změna u všech a všeho, co již je a existuje
2. stvoření něčeho nového, co nemělo jsoucno a bytí, dokud nedošlo k této změně či dokud změna nebyla završena.

Pán Ježíš Kristus tímto zjevuje, že právě dokončil stvoření úplně nového, interuniverzálního, interdimenzionálního a multimodálního vesmíru, se zcela novými sentientními entitami a jejich příslušným prostředím a nesentientními životními formami, jež plně odrážejí Novou podobu a Nový obraz Pána Ježíše Krista.

Dopad tohoto nového Stvoření, jakožto i dopad Nové přirozenosti Pána Ježíše Krista, z Něhož/Níž tento nový Vesmír byl stvořen, bude nevypočitatelných rozměrů. Znovu se opakuje: Bude otřásat základy veškerého multivesmíru Stvoření po všechny budoucí eóny.

Teď je nutno, abyste pochopili, že Pán Ježíš Kristus – jsoucí mimo čas i prostor a zároveň v čase i prostoru – tvoří za podmínek ne – časových a ne – prostorových. Takže několik měsíců v lidském pojetí času na planetě Nula, od doby Absolutní přeměnyNejvyššího v Pána Ježíše Krista, se může rovnat či souvztažit v ne – časovém a ne – prostorovém stavu s mnohými miliardami či trilióny roků. Je nutno, abyste se dívali na vše, co je zde zjevováno, ze zcela odlišné perspektivy, než jakou užíváte. Pokuste se přesáhnout lidské pojetí idejí ze stanoviska lineárního způsobu myšlení. Jinak to, co se zde zjevuje, nebude mít pro vás, navyklé na lineární způsob myšlení, žádný smysl. Ačkoliv není lehké pro lidské tvory něco podobného učinit, přec jen mají schopnost přesáhnout tento způsob, nebo aspoň intuitivně vycítit, oč zde běží.

Předpokladem a prototypem pro Stvoření tohoto nového vesmíru bylo vytvoření Nové nebeské společnosti a Nové školyduchovní nové poučení, přeměnu struktury, obnovu, znovunarození a transformaci, popsané v knize „Poselství z nitra“. Bylo to přípravou pro osudný a fundamentální krok, že došlo k jejich utvoření krátce před dokončením Absolutní přeměny Absolutní přirozenosti Nejvyššího v Pána Ježíše Krista. Členové Nové nebeské společnosti a osazenstvo Nové školy pro tím, že představují to nejvnitřnější nejniternějšího této oblasti Stvoření, podstoupili jako první výše uvedené změny a transformaci. Nyní jsou tedy dokonale napojeni na Novou přirozenost Pána Ježíše Krista. Po dokončení procesu své duchovní transformace pomáhali Pánu Ježíši Kristu spolu s jinými podobnými členy v ostatním Stvoření při vytváření nového interuniverzálního, intermediálního a multimodálního vesmíru.

Existuje ještě jiný důležitý důvod – dosud nezjevený – proč Nejvyšší podstoupil tuto Absolutní změnu a Transformaci ve Své Absolutní přirozenosti – stal se plností Pána Ježíše Krista. Fúze a hybridizace lidského těla Ježíše Krista do této Přirozenosti má nesmírnou preventivní cenu. Tato byla vykonána také pro budoucí prevenci, aby se zabránilo opětovnému aktivování negativního stavu a jeho mrtvého života – až se jednou odstraní, deaktivuje a úplně eliminuje.

Jak si vzpomínáte, budou všechny zkušenosti negativního stavu – od samého okamžiku jeho aktivace až do samého posledního okamžiku jeho deaktivace – uloženy na věčnost v té části multiverzálního vědomí, kterou Biblí svatá nazývá JEZEREM OHNĚ A SÍRY. Měla-li by opět vyvstat otázka, jak by vypadal život, kdyby byl odvozen z jiného zdroje než z Pána Ježíše Krista, pak by na ni okamžitě odpověděly zkušenosti a příklady, uložené v tom jezeře. To jezero se může pojímat jako multiverzální archiv, zkonstruovaný podle nejpokročilejšího technologického návrhu, který umožňuje jakémukoliv tazateli, aby ZNOVU PROŽIL odpověď způsobem nanejvýš živým, zobrazujícím a konkrétním, jako by byl sám částí toho života. Taková participace vzdáleně připomíná princip holografie – neexistuje lepší termín pro její popis – jenže v daleko pokročilejší formě, než jakou budou mít k dispozici lidští tvorové v budoucnosti. Jenže problémem je, že při vstupu do tohoto jezera – archivu by tazatel bez speciální ochrany nemohl tuto zkušenost přežít. Tím, že nová přirozenost Pána Ježíše Krista dovoluje každému, aby Jej/Ji prožil způsobem nanejvýš soukromým, intimním a osobním, bude tazatel vždy doprovázen k tomu jezeru Pánem Ježíšem Kristem jako štítem a ochráncem.

Kdyby Pán Ježíš Kristus neměl tuto novou přirozenost, zahrnující lidské tělo, jež bylo zfabrikováno z elementů negativního stavu, pak by ohnivé jezero – archiv – nevydrželo Jeho/Její přítomnost a shořelo by na popel ve zlomku vteřiny. V určitém nezvyklém smyslu je tento archiv živoucí entitou. Navždy a nadobro by tak mohly zmizet všechny cenné a hodnotné zkušenosti a příklady životního stylu negativního stavu. Nic by z nich nezbylo. V tom případě – jako výsledek té otázky – musel by negativní stav být aktivován zas a znovu. A to by bylo zbytečným mařením drahocenných životních energií. Avšak díky tomu, že zahrnuje ve Své Přirozenosti to tělo, může Pán Ježíš Kristus bezpečně vstoupit do toho jezera a skrze toto tělo může ochránit jak archiv, tak i tazatele před zkázou a smrtí. V tomto závažném smyslu má Nová přirozenost Pána Ježíše Krista nesmírný preventivní význam.

Jak vidíte, čím více zakoušíte dosah tohoto faktu o Pánu Ježíši Kristu, tím více budete moci chápat absolutní nutnost původního Nejvyššího, aby si opatřil tuto přirozenost pomocí inkarnace na vaší planetě ve formě Ježíše Krista a aby tak vstoupil do pekel. V  procesu změny, modifikace a transformace každého, kdo již je a existuje, dochází k plné proměně struktury modality jejich percepce, chápání, myšlení, chtění, cítění, zaměřenosti, chování, jednání a vztahovosti.

Za prvé: Dochází ke změně struktury jejich myslí, aby mohli přijmout, integrovat a pojmout ideu Nové přirozenosti Pána Ježíše Krista. Když se toto učiní, pak se pozmění tvar, obsah a modalita duchovní mysli – toho nejniternějšího každého ducha – odrážející novou strukturu Pána Ježíše Krista. Všechny nové ideje v duchovní mysli se rodí z pozice integrace a syntézy všech elementů duchovního stavu. Před tím byly produkovány a vnímaly se z pozice analýzy a klasifikace. Také nebyl přímý přístup ke zkušenosti s elementy z vně od Stvoření. Sjednocující princip byl předpokládán potenciálně a teoreticky, nikoliv přímo a zkušenostně. Nové ideje se rodily z pozice niternosti odděleně od zevnějšnosti a pak byly promítnuty navenek. Nyní se rodí v niternosti dohromady se zevnějšností jako integrální povšechnosti všeho. Takže nyní se také zevnějšnost stává účastnicí procesu tvoření a ne jenom přijímatelkou jeho výsledků.

Jakmile se přeměna struktury duchovní mysli ukončí, intermediální mysl prochází stejným procesem z hlediska její struktury. Proces její mentace plně odpovídá „restrukturované“ duchovní mysli a rozvíjí takovou modalitu myšlení, usuzování, cítění, záměrnosti, chtění atd., jaká odráží toto nové postavení.

Totéž se stane se zevnější myslí a s následným stylem chování, činnosti, postojů a života obecně.

Rozdíl mezi sentientními entitami, jež byly v jsoucnu a bytí před touto fundamentální změnou, a těmi, co právě byly stvořeny, je ve faktu, že dřívější entity plně uchovají ve své paměti všechny vzpomínky a prožitky svého dřívějšího stavu. A ačkoliv mohou s jistotou říci, že nejsou takové, jakými bývaly, a že nic starého v nich nezůstalo, přece jen znají, jak to vypadalo, než došlo ke změně. Vždy jsou schopny porovnávat svůj nynější stav se stavem předešlým.

Naproti tomu mají nové sentientní entity v nově stvořeném vesmíru úplně novou přirozenost. Tato nová přirozenost odráží něco, co nikdy předtím nebylo ve jsoucnu a bytí. Jinak by to nebylo novým. Aby se zajistila duchovní progrese takovéto velikosti, stvořil Pán Ježíš Kristus – ve shodě s potřebami změny a transformace starého či předešlého stavu – úplně nový stav, který v sobě neobsahuje vůbec nic z dřívějších druhů jsoucna a bytí. Nemůže v sobě obsahovat něco starého, neboť existující sentientní entity při svém pokročení do další, vyšší duchovní uvědomělosti, již mají zažitou zkušenost toho starého ve svých životech. Znovu prožívat to staré bylo by zbytečně marnivým opakováním, jaké by neposkytovalo žádné nové poznání, což by je připravilo o proces duchovní progrese.

Aby se mohlo vyhnout takové stagnaci a posléze i duchovní smrti, stvořil Pán Ježíš Kristus něco docela nového, co se nikdy předtím neprožívalo, nevstoupilo do mysli a nevnímalo. Tento nově stvořený stav se stává základnou, na níž se může odehrát další krok duchovní progrese všech.

Při takové základní změně, jakou je Absolutní přeměna Absolutní přirozenosti Nejvyššího v povšechnost Pána Ježíše Krista, nelze si ani zdaleka představit, jaký má dosah na veškeré Stvoření a jeho multivesmír a jaký druh struktury nového vesmíru se objeví jako následek této Absolutní změny. Nutnost pro stvoření takového nového vesmíru vyvěrá z faktu, že zbývající část již existujícího Stvoření potřebuje zažít plný odraz Nové přirozenosti Pána Ježíše Krista – něco, co nikdy dříve neexistovalo – a to v konkrétním, relativním stavu. Pamatujte si, prosím, že Pán Ježíš Kristus je absolutní. Změna v Jeho/Její Přirozenosti je tedy také absolutní. Ale všichni jiní jsou relativní vůči tomu absolutnímu. Pro svou relativnost nemohou přímo zakoušet Absolutní stav. Přesto však je třeba, aby ho prožili, kvůli udržení své změny a transformace.

Jedině, jak je možno toho docílit, je stvořit nový vesmír, jaký by plně odrážel povšechnost této Nové absolutní přirozenosti. Jelikož tento vesmír je stvořen z Absolutního nového stavu Pána Ježíše Krista, stává se relativním k té absolutně Nové přirozenosti. Proto v tomto novém vesmíru může mít zbytek multivesmíru Stvoření konkrétní zkušenostní zobrazení Absolutní změny Absolutní přirozenosti Pána Ježíše Krista. Stává se zpříkladněním té Přirozenosti v podmínkách příhodných schopnostem přijímání, vnímání a chápání všech již existujících entit. Toť hlavní důvod pro tvoření nových věcí, mimo to, že se to děje v zájmu samotných principů, jak bylo vylíčeno v dvanácté kapitole této knihy.

Existují určité aspekty tohoto nového vesmíru, které se mohou v omezeném smyslu zjevit:

(1) Jak jste si povšimli, nazývá se tento vesmír interuniverzálním, interdimenzionálním a multimodálním. Toto není náhodou. Jak bylo dříve uvedeno, sestává Stvoření z multivesmíru. Multivesmír sestává z nekonečných druhů vesmírů s jejich příslušnými galaxiemi, slunečními soustavami, planetami a rozmanitými nebeskými tělesy. Každý jednotlivý Vesmír pak sestává ze svého vlastního duchovního rozměru či světa, intermediálního rozměru či světa a ze své přírodní neboli fyzické dimenze či světa. Všechny vesmíry multiuniverza jsou vůči sobě diskrétní. Nemísí se navzájem. Totéž lze pozorovat i u dimenzí v rámci každého jednotlivého vesmíru. Také se navzájem nemísí. Jediné spojení, jež mezi nimi existuje, je přes bílé díry nebo černé díry (tyto v zóně vymístění), které zakřivují čas a prostor. Komunikace mezi nimi se uskutečňuje prostřednictvím souvztažností, symbolismu a reprezentací.

Každý vesmír má svou vlastní jedinečnou modalitu jsoucna a bytí. Každá dimenze uvnitř vesmíru pak má svou specifickou modalitu jsoucna a bytí. Nemají mezi sebou nic společného, jedině, že korespondují jedna s druhou. V jednotlivém odděleném vesmíru vytváří jeho duchovní dimenze či svět to nejniternější toho vesmíru; intermediální dimenze či svět tvoří jeho mentalitu či duši; přírodní či fyzický rozměr tvoří formu jeho projevu či tělo. Toť struktura Stvoření, jaká byla v jsoucnu a bytí až dosud. Absolutní nová přirozenost Pána Ježíše Krista vyžaduje přesun v této struktuře. Nově stvořený vesmír představuje tento přesun. Fakt, že je interuniverzálním, označuje pozici, jakou zastává ve vztahu ke všem jiným vesmírům v multivesmíru Stvoření. Svou zvláštní, jedinečnou a nezvyklou pozicí je nový vesmír přímo spojen se všemi ostatními vesmíry. Toto představuje přímý, okamžitý přístup, který doposud nebyl v jsoucnu a bytí. Tento vesmír tudíž odráží Novou přirozenost Pána Ježíše Krista, který má osobní, tělesný, intimní a bezprostřední přístup ke všem modům jsoucna a bytí – včetně veškeré zóny vymístění a všech jejich pekel.

Důvod pro umístění nového vesmíru do takové blízkosti vůči všem ostatním byl v tom, že z té blízkosti se může takřka z první ruky ilustrovat a zpříkladnit Nová přirozenost Pána Ježíše Krista. Vždyť taky byl stvořen přesně za tím účelem. V tomto ohledu komunikování a spojení s jinými vesmíry není omezeno jen na souvztažnosti, symbolismus a reprezentaci, nýbrž je též přímou interakcí, tváří v tvář. Jak si vzpomínáte, doba takové komunikační modality (prostřednictvím souvztažností, symbolismu a reprezentací) v rámci pravého života Stvoření pominula. V této chvíli je dočasně zachována jenom ve vztahu se zónou vymístění a planetou Nula.

To, že nový vesmír se nazývá interdimenzionálním, odráží jeho strukturu, jež se liší od všech jiných struktur. Tento vesmír v sobě obsahuje tři dimenze či světy – duchovní, zprostředkující a fyzický, avšak v odlišném stavu. Tyto světy byly zkříženy a spojeny do jednoty, jedinosti a harmonie všech v sobě zahrnutých funkcí, tak jako je Nová přirozenost Pána Ježíše Krista hybridizací a fúzí všech Absolutních elementů života, zahrnujících lidské tělo i všechny elementy zóny vymístění, které za tímto účelem byly učiněny Božskými.

Takže tři světy či dimenze nového vesmíru se nejeví separovanými a diskrétními navzájem, jak je tomu v  případě všech jiných vesmírů. Namísto toho jeví se jako jedna sjednocená dimenze ve třech aspektech své funkce. Tato situace odráží fakt, že Nejvyšší se stal Pánem Ježíšem Kristem – Absolutní jedinou entitou ve třech svých Absolutních aspektech: Pána, dříve nazývaného Bohem Otcem, Jehovou či Absolutní duchovní myslí; Ježíše, jenž se dříve jmenoval Syn Boží či Absolutní vnitřní mysl neboli duše; a Krista, dříve nazývaného Synem člověka či nositelem pravdy neboli Absolutní zevní myslí.

Nyní tedy není takováto separace aspektů v Absolutním stavu déle udržitelná, protože před nedávnem byl ukončen proces jejich hybridizace a fúze s fyzickým tělem Ježíše Krista, jak bylo zjeveno v druhé kapitole této knihy. Toť další důvod, proč Pán Ježíš Kristus se má nazývat Jeho/Jejím plným jménem – Pán Ježíš Kristus – aniž by se oddělovaly jakékoliv jeho elementy či komponenty. Lze se na Něj/Ni obracet jenom s ohledem na povšechnost Jeho/Její Absolutní přirozenosti, nikoliv na její separované komponenty či elementy. Jeho/Jejím oslovováním jménem Pán Ježíš Kristus a ne prostě „Pán“ či „Pán Ježíš“ nebo „Ježíš Kristus“ či „Kristus“, se vzývá tato jednota a potvrzuje přítomnost pravého a jediného Pána Boha Nejvyššího – Pána Ježíše Krista. Současně s tímto se v jedincově nitru ustanovuje příznivá podmínka pro získání podobného stavu unifikace všech aspektů a komponent jeho vlastní sentientní mysli. Takže teď nový vesmír, svým konkrétním a zkušenostním zpříkladněním a zobrazením této situace umožňuje, aby každý, kdo je s ní v kontaktu, docílil stejného stavu interdimenzionality a unifikace.

Fakt, že se nový vesmír jmenuje MULTIMODÁLNÍM, odráží styl jeho jsoucna a bytí. Nejde o nějaký specifický styl, nýbrž o interakci, inkorporaci a manifestaci všech stylů ve zcela nové modalitě, jaká dosud nevstoupila do jsoucna a bytí. Tato situace odráží inkorporaci a fúzi elementů zóny vymístění a planety Nula v povšechnosti Nové přirozenosti Pána Ježíše Krista, které byly očištěny od všeho zlého a nesprávného obsahu a nahrazeny dobrem a pravdou. Tímto aktem došlo k tomu, že Absolutní styl Jsoucna a Bytí Pána Ježíše Krista inkorporoval všechny jejich modality. Dosud neobsahovala původní modalita Jeho/Jejího Absolutního stylu nic lidského ani ze zóny vymístění. Takže něco důležitého scházelo v té Přirozenosti, co tam bylo pouze potenciálně, skrze přislíbení dané veškerému Stvoření, podle něhož potencialita té situace se měla aktualizovat a uskutečnit v pravý čas a za okolností všem nejvíce příznivých, vhodných a prospěšných. Toto se událo v době Prvního příchodu Pána Ježíše Krista. Jakmile proces fúze a hybridizace byl dokončen v Pánu Ježíši Kristu, pak mohl být stvořen nový vesmír, jenž by odrážel tento multimodální stav.

(2) Nový vesmír svou podstatou a obsahem plní roli sjednocujícího principu všech jiných vesmírů v multivesmíru Stvoření. Změny a transformace v ostatním Stvoření mají se porovnávat s novým vesmírem. Dostižení v důsledku těchto změn a transformací se mají hodnotit, posuzovat a uplatňovat podle stavů a procesů toho nového vesmíru. Fungující jako ilustrace a příklad toho, jak se má navazovat vztah k Nové přirozenosti Pána Ježíše Krista, stává se nový vesmír pojítkem, skrze něž může každý komunikovat se všemi v multivesmíru. Pokud si vzpomínáte, měla Nová nebeská společnost tuto funkci, jenže v omezeném smyslu. Byla pojítkem mezi nebesy, naplněnými bývalými lidskými tvory, a ostatními oblastmi jejich vlastního vesmíru. Avšak tenkrát nebylo ještě vhodné zjevit pravou povahu a pozici lidského života v rámci všech jiných projevů a forem života. Prvním krokem v tomto ohledu bylo – zatím co probíhal proces hybridizace a fůze v Absolutní přirozenosti Nejvyššího – spojovat lidská nebesa s ostatními oblastmi vesmíru s nimi souvztažícími. Takové pojítko scházelo. Jakmile se ustanovilo a Nová škola se otevřela, mohlo dojít k přípravě dalšího kroku a pak se mohlo i vykročit. Nicméně další závažný krok nemohl být zahájen, dokud nebyl dokonán proces hybridizace a fúze lidského těla Ježíše Krista v povšechnosti Nejvyššího.

Toto je důvod, proč Nová nebeská společnost byla nazývána prototypem a předchůdcem tohoto nového vesmíru. Bylo to proto, aby se každý mohl připravit na přijetí nového vesmíru do široké multiverzální rodiny, který by měl stejnou funkci, jakou má Nová nebeská společnost, jenže v daleko širší škále – v multiverzálním vzájemném napojování mezi všemi životními modalitami veškerých jsoucen a bytí.

Aktu stvoření tak nedozírné obrovské entity, jako je tento typ vesmíru se všemi jeho světy a sentientními i nesentientními životními formami s jejich příslušnými prostředími, musí předcházet stvoření jeho prototypu. Protože chybějícími komponentami v Přirozenosti Nejvyššího byly lidské komponenty zfabrikované z elementů zóny vymístění – skutečnost to, jaká by nedovolila stvoření nového vesmíru se specifickým typem přirozenosti – měl být prototyp nového stvoření vyvinut z těchto součástí. Konec konců, ony to byly, co znemožnily, aby se stvoření plně těšilo stavu a podmínkám, jaké prožívá nyní. Toť důvod, proč bylo řečeno, že členové Nové nebeské společnosti pomáhali Pánu Ježíši Kristu při stvoření nového vesmíru. Jelikož nový vesmír představuje tento sjednocující princip, všechny změny a transformace směřující k unifikaci sentientních entit a jejich příslušných vesmírů mají se měřit jeho stavy a procesy.

(3) Nový vesmír svou strukturou a dynamikou zavádí v multivesmíru Stvoření nový typ duchovnosti, který se odráží ve způsobu, jakým jeho členové vytvářejí vztah k Pánu Ježíši Kristu a jak se uctívá.

Kdyby nějaká lidská bytost potkala novou sentientní entitu z toho vesmíru a kdyby se jí zeptala, do jaké církve patří a chodí, pak by odpověď zněla takto: „Chodím do církve Pána Ježíše Krista“. A kdyby jí byla položena otázka, kde se nachází ta církev, odpověď by byla: „V mém srdci“. Toto označuje, že mají vztah i druh bohoslužby vůči Pánu Ježíši Kristu, které jsou povahy hluboce soukromé, intimní a osobní, zahrnující všechny aspekty jejich osobnosti simultánně – zvnitřku navenek. A ježto zde se zevnějšnost uplatňuje stejnou měrou, je zkušenost prožitku soukromé, intimní a osobní interakce a bohoslužby přístupná pro vzájemné oplácení a sdílení s každým, kdo si toho přeje.

Do této bohoslužby a vztahovosti byla uvedena zcela nová komponenta. Jako integrální část jejich sjednocené jedné sentientní mysli je jejich duchovní – duševní – přírodně – fyzická sexualita. Máte-li se stýkat s povšechností Nové přirozenosti Pána Ježíše Krista z pozice povšechnosti své sjednocené mysli, pak musíte do toho zahrnout i všeobsažný nástroj vzájemného sdílení – sexualitu.

Až dosud mělo ostatní Stvoření sexuální vztah k Nejvyššímu jedině pomocí mediace, nikoliv osobně, soukromě a intimně. Sexuální poměr s Ním/s Ní se uskutečňuje přes vašeho sexuálního společníka a u vašeho pohlavního partnera skrze vás. U ženského pohlavního společníka – ze stanoviska muže –  bylo sexuální spojení vždy s Femininním principem Nejvyššího. U mužského sexuálního partnera – ze stanoviska ženy – sexuální spojení bylo vždycky s Maskulinním principem Nejvyššího.neexistuje žádný sexuální poměr muže s mužem ani ženy k ženě, neboť se jedná o stejný princip. Jak bylo uvedeno dříve, Tento typ homosexuálního vztahu je možný pouze v lidském životě, aby se tak odrážel zvrácený, zprzněný, zmrzačený a zfalšovaný životní styl toho života. Jinými slovy, tato sexualita je dovolena za účelem zobrazení a zpříkladnění, jak se nemá vytvářet sexuální vztah a konat milostný akt.

Avšak v novém vesmíru byla přidána zcela nová komponenta k výše řečenému sexuálnímu vztahu vůči Pánu Ježíši Kristu. Mimo mediačního prožívání té zkušenosti může se nyní přistupovat sexuálně k Pánu Ježíši Kristu PŘÍMO – muži k Jejímu Absolutnímu femininnímu aspektu a ženami k Jeho Absolutnímu maskulinnímu aspektu. Nová přirozenost Pána Ježíše Krista umožňuje tento neobvyklý vztah. Ovšem, tento je neobvyklým jenom ze stanoviska lidského. V pravém životě pozitivního stavu toto je nejvítanější přirozenou situací, jež existovala pouze potenciálně a skrze mediaci.

Majíc lidské tělo ve své povšechnosti, může mít nyní Pán Ježíš Kristus ten nejsoukromější, nejosobnější a nejintimnější vztah ke každému kdekoliv. A co je více soukromé, intimní a osobní než milostný akt ?  Samozřejmě, způsob sexuálního styku a milostného aktu ve skutečném životě pozitivního stavu nemá absolutně nic společného se způsobem, jaký je u lidských tvorů. Sexualita a milostný akt lidských tvorů jsou hnusnou a zvířeckou karikaturou a úplným zhanobením, překroucením a zmrzačením pravé sexuality pozitivního stavu.

Takže nový vesmír uvádí tuto úplně odlišnou komponentu přímého účastenství, čímž se splňuje slib, daný celému Stvoření původním Pánem Bohem Nejvyšším, že se tak stane. Ten slib byl splněn Pánem Ježíšem Kristem a Stvořením tohoto nového Vesmíru, který zrcadlí takový vztah. Není nic více inspirujícího, radostnějšího, povznášejícího, příjemného a uspokojujícího, než mít vztah vůči Pánu Ježíši Kristu také sexuálním způsobem. Plnost Božské lásky a Božské moudrosti se může prožívat pouze v takovémto znamenitém vztahu k Pánu Ježíši Kristu. Nový Vesmír je zobrazujícím a zpříkladňujícím stavem a procesem takového všeobsáhlého poměru.

V tomto vztahu je obsažen význam duchovnosti a uctívání Pána Ježíše Krista. Chodit do kostela (ale nejen tam – pozn. zpracovatele) znamená jít k Pánu Ježíši Kristu a prožívat Jeho/Její přítomnost v každé částečce vlastního ducha, duše a těla, mít s Ním/Ní milostné spojení, jehož procesem se získává větší znalost a chápání Jeho/Její, jiných i sama sebe a větší stupeň lásky k Němu/Ní, druhým a k sobě. To je pravá duchovnost a bohoslužba. Nový vesmír je ztělesněním tohoto typu duchovnosti a bohoslužby. Tím se ustanovuje multimodální vztah vůči Pánu Ježíši Kristu v přímém smyslu: K Pánu Ježíši Kristu jako k jedinému Stvořiteli; k Pánu Ježíši Kristu jako k jedinému Rodiči; k Pánu Ježíši Kristu jako k Příteli, Bratru a Sestře; k Pánu Ježíši Kristu ve formě nejkrásnější ženy pro milostný akt s mužem; nebo jako k nejpěknějšímu muži pro akt milování se ženou; a v mnohých modalitách vztahovosti, exemplikovaných novým vesmírem.

(4) Protože nový vesmír je multimodální, intervesmírový a interdimenzionální, jsou sentientní entity, stvořené pro jeho zabydlení, vybaveny duší a tělem velmi zvláštní a jedinečné povahy. Jak víte, většina forem vnějšího vyjádření života sentientních entit je vytvořena z materiálu jejich zevního prostředí (ať je jakékoliv povahy). Takže pokud se zdržují v tom prostředí, jsou jím vázáni. Jde o velmi specifické prostředí, jaké snáší jenom ty životní podmínky, pro jaké bylo stvořeno sentientní myslí. Nikdo jiný nemůže přežít v takovém prostředí bez zvláštního akomodování, přizpůsobení a připravování. Naproti tomu NEMÁ fyzická forma nových sentientních entit v novém Vesmíru toto ohraničení. Kvůli povaze, struktuře, účelu, cíli a pozici toho nového vesmíru se vyžaduje, aby všichni jeho obyvatelé byli vybaveni formami, jež by bez překážek a obtíží přežily jakékoliv prostředí v jsoucnu a bytí, včetně veškerých prostředí zóny vymístění a všech jejich pekel (včetně pekla pseudotvůrců) a včetně prostředí lidských tvorů na planetě Nula. Tyto zázračné okolnosti plně odrážejí Novou přirozenost Pána Ježíše Krista, který se díky této nově získané revoluční přirozenosti může bez výhrad a výjimek objevit, být přítomen a působit na jakémkoli místě, v jakékoli době, v jakémkoli stavu, za jakýchkoli podmínek, při jakémkoliv procesu a v jakémkoliv prostředí a bez jakéhokoliv nebezpečí pro kohokoliv. Co je však ještě zázračnější, je to, že sentientní entity ze všech jiných prostředí, míst, časů, podmínek, stavů, procesů atd., včetně lidských tvorů a všech obyvatel pekel a veškeré zóny vymístění, mohou snadno a pohodlně přežít a plně fungovat v prostředí nového vesmíru, aniž by byly potřebny zdlouhavé přípravy, nutnost přizpůsobení se a akomodace. Každý, kdo vstupuje dotoho prostředí, cítí se, jako by vešel do svého vlastního prostředí, jenže na nějaké zcela cizí planetě, mající komponenty systému ochrany života stejné, jako jsou na jeho rodné planetě.

Toto je absolutně nutnou podmínkou pro formu sentientního života nového vesmíru, má-li se splnit jeho účel, cíl a funkce zobrazení, zpříkladnění, uskutečňování, zpředmětňování a projevování Nové přirozenosti Pána Ježíše Krista ze stanoviska relativní percepce Jeho/Její Absolutní změny. Jak se může zobrazit a zpříkladnit vůbec cokoliv, jste-li izolováni a není-li k vám přístup od jiných sentientních entit, přicházejících ze svých nekonečně různorodých životních prostředí ?

Nikdy předtím neexistovaly sentientní entity s takovou novou přirozeností. Nikdo by s tou přirozeností před tím, než Nová přirozenost Pána Ježíše Krista dosáhla svých znamenitých plodů, nemohl tak plně existovat, jako ony teď. Toť pokročilejší Stvoření. Dovoluje každému kdekoliv a v jakémkoliv čase v pravém Stvoření vstoupit do tohoto vesmíru a jeho prostředky komunikovat a jednat s kýmkoliv přicházejícím odkudkoliv či z jakékoliv doby, aniž by musel podnikat speciální a těžkopádné přípravy, adaptace a akomodace. Od této chvíle každý, kdo si bude přát nebo potřebovat spojit či navázat styk s někým kdekoliv nebo kdykoliv v pozitivním stavu Stvoření, nebude muset udělat nic jiného, než vyjádřit takovou myšlenku, vstoupit do toho vesmíru a vykonat to, co bylo jeho cílem. Díky speciálním prostředkům nového vesmíru se to stane téměř okamžitě.

Znovu si uvědomte, že tato schopnost odráží fakt, že Pán Ježíš Kristus je přítomen souběžně, odděleně i nepřetržitě všude a v jakémkoliv čase, a to bez výhrad a výjimek. Jeho/Její bezprostřední přítomnost zahrnuje také veškerý mrtvý život negativního stavu i lidský život na planetě Nula.

(5) Pozice nového vesmíru v rámci multivesmíru Stvoření je také nezvyklá a podivná. Simultánně zaujímá ne – prostor a ne – čas, diskrétní stav i nepřetržitý proces, jakožto i prostorem a časem vzácné kontinuum, a to ve zvláštním stavu pozměněné osnovy, který mu umožňuje přímý, ostře vyhraněný přístup nejen ke všem jiným vesmírům v multivesmíru Stvoření, nýbrž také do zóny vymístění, všech jejích pekel i na planetu Nula.

Jedním z mnoha účelů, pro který nový vesmír byl stvořen, bylo dát popud k započetí plného procesu eliminování negativního stavu. Jak víte, začíná tento proces s odhalením a přivedením na povrch pravé tváře a povahy negativního stavu. Skutečnost takového odhalení a přivedení na povrch znamená – na neštěstí pro lidské a všechny jiné tvory v zóně vymístění – větší stupeň intenzifikace zla a nepravdy a šeredné a bídné důsledky a výsledky takové intenzifikace. Nový vesmír již samou svou existencí dává popud k vyvolání této situace. Jak si pamatujete, negativní stav nemůže být eliminován, pokud se jeho pravá podstata neodhalí, nevyjde na povrch a do plného vědomí všech. Odehrává se tu to, že stvoření nového vesmíru takové monumentální povahy nutí všechny vládnoucí členy všech pekel, aby vymyslili prostředky k protiútoku, jimiž by čelili funkcím a podkopávali, blokovali, zdržovali a znemožňovali funkce toho vesmíru, jimiž ovlivňuje negativní stav. Nutností tak učinit se odhaluje povaha negativního stavu, poněvadž jeho členové musí vyvinout větší stupeň zla a nepravdy, aby se tak mohla docílit protiváha vzhledem ke všemu novému a pozitivnímu, přicházejícímu z tohoto vesmíru.

Avšak je nutno, abyste si uvědomovali, že zde se jedná o veškerý vesmír. Toto není jen nějaký vesmír, ale interuniverzální, interdimenzionální a multimodální vesmír. Pro negativní stav to znamená, že členové nového vesmíru mohou volně vstupovat do jakéhokoliv pekla včetně pekel pseudotvůrců a na planetu Nula a vykonávat tam jakoukoliv práci podle libosti a co nejbezpečněji. A přitom nikdo v peklech proti tomu nemůže absolutně nic dělat. Toto je doposud nejnebezpečnější situace pro negativní stav. Ovšem, toto jen odráží schopnost Pána Ježíše Krista učinit totéž skrze Svou Novou přirozenost. Toť jediná, nanejvýš nebezpečná situace, jež je s to dát popud k úplnému, naprostému a konečnému odhalení negativního stavu a všech jeho forem, podmínek, stavů a procesů projevu, vedoucího k ukončení jeho mrtvého života.

Není divu, že tato situace mobilizuje všechny členy pekel. Nyní musí zfabrikovat vlastní pseudovesmír, srovnatelný mocí, potenciálem a pozicí s novým pravým vesmírem. Tato fabrikace by jim poskytla stejné výsady uvnitř zóny vymístění a na planetě Nula, jaké nový vesmír má uprostřed multivesmíru Stvoření, jak bylo vylíčeno v bodě číslo čtyři. Jediný problém je v tom, že nikdo v peklech nemá potřebnou kapacitu a znalost, jak zfabrikovat takový anti- či pseudo- vesmír. A přece je pro plnou expozici negativního stavu a jeho konečnou eliminaci taková fabrikace absolutní nutností. Takže aby se vykonalo právě toto, bylo nutno dovolit otevření pekel pseudotvůrců, zrušit jejich uvěznění, omezit jejich pobyt na sféru zóny vymístění (prozatím) a dát jim povolení, aby přistoupili k té fabrikaci. Pouze pseudotvůrci mají znalost a schopnost zfabrikovat takový antivesmír, který by se mohl srovnat s novým vesmírem.

Ať je nyní známo, že počínaje dneškem, v samém tomto okamžiku, jsou pseudotvůrci vpuštěni do pseudonejniternější úrovně pekel, ze kteréžto pozice zfabrikují nový antivesmír s jeho novými pseudoživotními formami, v kterém se provede pseudounifikace všeho pseudostvoření v zóně vymístění. Jakmile dokončí fabrikaci tohoto antivesmíru, budou pseudostvořitelé schopni zmocnit se postupně veškeré zóny vymístění. Z té pozice – po tom zmocnění se – provedou svůj druhý příchod na planetu Nula, který – jak si vzpomínáte – předchází konečné fázi Druhého příchodu Pána Ježíše Krista. Jak dlouho bude pseudotvůrcům trvat, než dokončí pseudostvoření tohoto nového pseudovesmíru a s jeho pomocí se uchopí vlády nad veškerou zónu vymístění, nemůže být zjeveno v lidských pojmech lineárního času. Bude to trvat tak dlouho, jak bude třeba.

Mezitím dopad všech zde zjevených faktorů na lidský život bude se projevovat pomalu. Taková je povaha lidského života a jeho postavení. Zaznamenáte postupné a nepřetržité zhoršování a erozi stability všech aspektů lidského života; víc a víc všelijakého rozruchu; větší a větší stupeň zla a nepravdy; více a více předstírané duchovnosti a přenosů pseudo – nových zjevení prostřednictvím četných tak zvaných „spojovatelů“, falešných kristů a guru všech odstínů a dispozicí. Ale také více a více technologických vymožeností, většinou destruktivní povahy s jejich okrajovým uplatněním v lidských službách, jako je například medicína a cestování v kosmickém prostoru. A ovšem, v pozitivním smyslu bude k dispozici i toto pravé a ryzí Nové zjevení Pána Ježíše Krista, jako jediný zdroj duchovní, nebeské, kosmické, univerzální a multiverzální pravdy pro tuto dobu rozruchů, nepokojů a duchovních revolucí.

Přežití a spasení lidského života a mrtvého života negativního stavu (ve skutečnosti všech účastníků mrtvého i lidského života) je UMOŽNĚNO dostupností tohoto Nového zjevení Pána Ježíše Krista. V  tomto sdělení je ukryto tajemství !

Ten/ta, kdo chce přežít a být spasen od lidského života a mrtvého života negativního stavu, nechť používá svých uší k tomu, aby slyšel, přijal a aplikoval to, co Pán Ježíš Kristus zjevuje v této kapitole i v celé knize“.

(15)

Kapitola patnáctá

TAJEMSTVÍ NOVÉHO ZJEVENÍ

Dne 16.března 1988 časně z rána bylo ke mně slovo Pána Ježíše Krista, řkoucí :

„Na samém konci předešlé kapitoly se naznačuje, že jde o velké tajemství ve věci Nového zjevení. Souvisí to s přežitím a spásou všech členů mrtvého života negativního stavu i lidského života. Je na místě, aby se o tom cosi bližšího řeklo.

Nové zjevení obsahuje určité informace, jež nikdy dosud v průběhu dějin lidstva na vaší planetě nebyly přímo zjeveny či vzaty v úvahu. Ač tyto informace byly dostupné v některých knihách Biblí Svaté, byly utajeny v jednom z jejich vnitřních, duchovních smyslů. Tento zvláštní význam nikdo doposud správně nerozluštil ani nevyložil. Některé aspekty odlišného duchovního smyslu těch knih v Písmu Svatém byly správně interpretovány Swedenborgem. Avšak význam, který se vztahuje k tomuto zvláštnímu předmětu, nebyl nikdy zjeven před objevením se této porce Nového zjevení.

(1) Každé Nové zjevení, přicházející přímo od Pána Ježíše Krista, se dává v zásadě s dvojím účelem: Jeden účel je hodnocení, vysvětlování a nejnovější pojetí všeho, co se odehrálo a bylo dostupné až do okamžiku přenosu Nového zjevení. Toto je nutnou částí Nového zjevení, neboť je potřeba, aby se získalo plné pochopení událostí, jež předcházely Novému zjevení. Náležité poznání těchto událostí může se docílit pouze z pozice Nového zjevení, jež nebylo integrální částí obsahu předešlého stupně pokročení.

Je nemožné získat správné poznání z pohledu předešlého kroku, jelikož je vůči sobě předpojatý. Každý krok, tím, že je oddělený vzhledem k jinému kroku a souvislý pouze sám v sobě, má tendenci trvat na modalitě svého jsoucna a bytí. Z tohoto důvodu nepociťuje potřebu změny. Hodnotí se z pozice své potřebnosti, dostatečnosti a neustálé užitečnosti. S takovým druhem postoje by se vplížil nebezpečný sklon pro stagnaci, a tak by byl proud duchovní progrese přerušen.

Proto hned po vyčerpání své užitečnosti a duchovního obsahu každý stupeň pokročení se stává předmětem PŘEHODNOCENÍ. Toto přehodnocování se provádí ne z pohledu jeho obsahu, nýbrž z pozice a obsahu následujícího kroku. Toto přehodnocování se soustředí na všechny ideje, pojmy, vjemy, znalosti, způsoby chápání a životní styly, které vládly v odcházejícím kroku. Zamíří svou pozornost na to, v jakém rozsahu – vůbec-li – je z této perspektivy použitelný obsah toho kroku pro krok nastupující, následující. Jsou tam nějaké ideje, pojmy, poznatky, vjemy, způsoby chápání atd., které by bylo užitečné zachovat ? A jsou-li, pak v jaké formě a stavu ?  Do jaké míry potřebují modifikaci, pozměnění, reformulaci, nové přizpůsobení atd., aby se hodily pro nový stupeň pokročení ? Anebo se mají odhodit, neboť se již vůbec na nic nehodí ?  Jakému účelu sloužily v předešlém kroku a proč již není možno je déle zachovat ?

Nové zjevení slouží jako nástroj posledního soudu v rukou Pána Ježíše Krista. Jím se extrahují, očišťují a čistí všechna zrnka univerzálních pravd, obsažených ve starém, odcházejícím kroku. Je nutno, abyste rozuměli, že každý krok, aby vůbec mohl nastat, obsahuje v sobě NĚJAKÉ aspekty multiverzálních pravd, jež platí pro všechny časy a pro všechny stupně pokročení. Vedle těchto aspektů obsahuje PŘEVÁŽNĚ relativní pravdy, platné jenom v rámci jeho vlastní sféry vlivu a fungování.

Multiverzální pravdy obsažené v tom stupni pokročení se musí z něho odstranit a osvobodit od vlivu relativních pravd toho kroku. Jakmile se odstraní, ztratí relativní pravdy toho kroku svou životnost a stanou se obsolentními. Život jakéhokoliv stupně pokročení se udržuje přítomností univerzálních či multiverzálních pravd. Odstraní-li se, pak zde není nic, co by dávalo život tomu kroku pro jeho pokračování. Poslední soud lidí, kteří se účastnili toho kroku, není za účelem soudního přelíčení, rozsudku, popravy a odsouzení, jak tomu věří mnozí lidští tvorové na vaší planetě. Na místo toho je jeho účelem osvícení, osvětlení a soustředění všech aspektů jejich životního stylu. Činí se to separováním multiverzálních pravd od relativních pravd a tím, že se ukáže, jakému přesně účelu sloužily; a v jakém rozsahu byla splněna užitečnost této zvláštní kombinace multiverzálních pravd s pravdami relativními v tom stupni pokročení.

Jakmile dojde k tomuto oddělení, je dána účastníkům toho kroku možnost výběru přejít do dalšího stupně pokročení, po té, až se podrobí nutné duchovní transformaci. V procesu jejich duchovní transformace osvobodí se od vlivu relativních pravd a poskytne se jim nová sada náležitých duchovních idejí, jež budou vládnout nad jejich životem v příštím kroku. V tomto ohledu proces jejich volby spolu se svobodným přijetím všech následků takové volby je procesem jejich Posledního soudu. Vhodná slova, jaká by se měla v tomto ohledu použít, jsou Poslední sebe – soud.

Tajemství této situace je ve faktu, že nikdo nemá povolení soudit kohokoliv. Dokonce ani Pán Ježíš Kristus nikoho nesoudí. Příčina toho, proč se nazývá Soudcem, je v tom, že je PŘÍTOMEN U VŠECH v jejich schopnosti svobodně volit a měnit se. Pán Ježíš Kristus funguje v tomto procesu jako Rádce, Poradce a Podporovatel bez ohledu na to, co si jedinec bude vybírat. Jeho/Její přítomnost funguje také jako motivující a intencionální faktor v procesu oddělování všech multiverzálních pravd od pravd relativních, obsažených v každém individuu. Jak víte, je Pán Ježíš Kristus Sebou a o Sobě multiverzální pravdou. Proces separace této pravdy se zdá být takovým, že v něm Pán Ježíš Kristus soudí příslušného jedince, neboť to vypadá, jako by vykročil ven z toho individua a zpovzdálí se zobrazují rozdíly mezi oběma. Zobrazení rozdílů se jeví, jako by někdo byl souzen, zatímco ve skutečnosti je to sám jedinec, kdo sebe soudí svým postojem vůči multiverzální pravdě – Pánu Ježíši Kristu.

(2) Jakmile všechny aspekty univerzálních pravd jsou extrahovány z odcházejícího kroku a užitečnost toho stupně pokročení je pochopena a uznána, pak dojde k aktivaci druhého účelu Nového zjevení. Tímto účelem je formulování nových idejí, pojmů, způsobů vnímání, chápání, znalostí a životního stylu, jaké se stanou obsahem přicházejícího neboli následujícího kroku. Bez tohoto zjevení by nový krok nemohl dojít své plodnosti. Tajemství druhého účelu Nového zjevení je ve faktu, že zjevuje ty aspekty multiverzálních pravd a jejich relativní aplikace, jaké nikdy dosud nebyly dostupny.

Tímto, spolu s prvním účelem, popsaným výše, Nové zjevení způsobuje, že se stává cokoli, co bylo DŘÍVE zjeveno nebo sděleno účastníkům předešlého kroku, ZCELA ZASTARALÝM. Takže přijetí nových idejí Nového zjevení se stává záležitostí duchovního přežití pro všechny účastníky předešlého kroku. A toto je pravda bez ohledu na to, zda se někdo nachází v pravém životě či v životě mrtvém nebo lidském. Odmítnutím nebo popřením nových idejí Nového zjevení zvrátí se pravý život v život mrtvý; mrtvý život se učiní ještě mrtvějším a lidský život skončí v mrtvém životě negativního stavu. Ovšem, nikdo v pravém životě pozitivního stavu nikdy nepopřel ani neodmítl žádnou z idejí Nového zjevení. Jak víte, odmítnout či popřít něco je jedna věc, kdežto mít potenciál to učinit je něco jiného. V tomto případě potenciálnost pro odmítnutí a popření je odmítnuta a popřena. Jak tak padá do zóny vymístění, je tam zachycena a použita jako báze pro vlastní volby jejích členů – odmítnout a popřít nebo přijmout a změnit se.

Život mrtvého života negativního stavu se odvozuje z POTENCIÁLNOSTI každého v pravém životě pozitivního stavu odmítat a popírat pozitivní stav. Tím, že se odmítá a popírá uskutečnění a zpřítomnění této možnosti, tato padá do zóny vymístění. Účastníci zóny vymístění přijímají ideu odmítání a popírání a vytvářejí si jí svůj aktuální a uskutečněný životní styl. Toť tajemství systému podpory jejich života.

Při formulování tajemství Nového zjevení je třeba vzít v úvahu následující body:

1. TAJEMSTVÍ NOVÉHO ZJEVENÍ:

NOVÉ ZJEVENÍ JE OD PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

Hlavním tajemstvím Nového zjevení je jeho pramen. Nikdo jiný nemůže darovat Nové zjevení než Pán Ježíš Kristus. Je-li Pán Ježíš Kristus v Sobě i Sebou multiverzální a Absolutní pravdou, pak je jen logické usoudit, že Nové zjevení může přijít pouze z Absolutního zdroje. Takže pravým Autorem Nového zjevení musí být Pán Ježíš Kristus. Jakýkoliv jiný zdroj zjevené „pravdy“ nemůže být absolutní, a proto nemůže obsahovat náležité vědění skutečné pravdy a časovou vhodnost svého zjevení. Toto je absolutní pravda.

Všechna taková zjevení, přicházející ve jménu Pána Ježíše Krista či jménem někoho jiného, jsou povahy relativní nebo falešné a jsou dána za tím účelem, aby odvrátila lidské tvory a všechny ostatní od pravého Nového zjevení. Jakýkoliv anděl, duch či entita prohlašující komukoliv na vaší planetě nebo v zóně vymístění, že je buď pramenem, nebo přenoscem Nového zjevení je podvodným duchem nebo bytostí. Tvrzení takového ducha či anděla o tom, že mluví z pověření Pána Ježíše Krista, není již déle pravdou.

Jedním z hlavních důvodů, proč se Pán Ježíš Kristus ve Své Přirozenosti stal fúzí lidského těla v Sobě tím, čím je nyní, byla eliminace NUTNOSTI zprostředkování přes anděly či pozitivní duchy a možnost přímé komunikace s každým, s kým On/Ona chce. Problém mediace je to, že mediátor je relativní a nikterak absolutní. V procesu mediace zprostředkující funguje ze své relativní pozice. Nemůže působit z absolutní pozice, neboť by jinak musel být Bohem. Fungovat z relativní pozice, zprostředkující zjevení, znamená vnímat ho v relativních pojmech. Takovýmto vnímáním se ZTRÁCÍ určitá autenticita původního obsahu.

A nyní v této formě sdělí relativní bytost to zjevení další, ještě relativnější bytosti, řekněme někomu na vaší planetě. Takto máte dvojí relativní kondici, jež ohrožuje náležité vnímání, chápání a používání zjevené pravdy. Aby se vyhnulo možné profanaci zjevené pravdy jejím nevhodným vyložením a aplikováním, vyžadoval stav mediátora, aby se takové zjevení přenášelo pomocí symbolů, souvztažností a reprezentací či podobenství, nikoliv přímým jazykem. Jak víte, přesně taková byla situace u všech Starých zjevení. Dokonce i zjevení Ježíše Krista skrze Jana dělo se mediací, jak můžete vidět již hned v prvním verši první kapitoly:

„Seslal a naznačil to prostřednictvím Svého anděla Svému služebníku Janovi“.

Kdykoliv se užívá mediátor, je tu omezení dané jeho relativní kondicí. Anděl není absolutní, nýbrž pouze relativní vůči Absolutnímu. Ani Jan není absolutní. V tomto případě byl relativní vzhledem k relativnímu andělovi, skrze něhož Pán Ježíš Kristus předával to zjevení. Vyžaduje tedy složitost této situace, aby se zabránilo překrouceninám, aby se zjevovaná pravda sdělovala skrytou řečí. Nejvyšší tím, že má jazyk absolutní povahy, nemůže mluvit řečí, majíc povahu relativní. Proto musel použít mluvy, jež je společnou pro všechny stavy a okolnosti. A to je jazyk korespondencí. Avšak problémem je, že tento jazyk se nikdy náležitě nechápe nikým v zóně vymístění (s výjimkou pseudotvůrců) ani na vaší planetě. Takže podléhá zkresleninám, dezinterpretacím, literalizacím a zvnějškovatěním.

A toto je přesně to, co lidští tvorové provádějí s takovýmto zprostředkovaným zjevením. Ale protože ve většině případů nevědí, jaký druh skutečné pravdy se skrývá v těch souvztažnostech, vše, co mohou překrucovat, zprzňovat a nesprávně vykládat, je pouze zevní část nádoby s obsahem té pravdy, nikoliv samu pravdu schovanou v té nádobě. Problémem s lidskými tvory je, jak víte, to, že považují nádobu pravdy za samu skutečnou pravdu namísto obsahu té nádoby. Takto nemohou nic znesvětit. Tato situace nemůže trvat na věky, má-li se odehrát postupná eliminace negativního stavu.

Nejvyšší učinil slib, že se tato situace jednou napraví a že bude darováno Nové zjevení, přicházející bezprostředně od Něho/Ní v  prosté řeči zevnějšností, bez jakékoliv mediace skrze anděla či ducha. Aby se mohl splnit tento slib, potřeboval Nejvyšší zaujmout speciální kondici a pozměnit Svou Přirozenost takovým způsobem, aby byl schopen komunikovat v negativním stavu a na vaší planetě přímo s každým, s kým se Mu/Jí chce.

Z tohoto důvodu se Nejvyšší vtělil na vaší planetě ve FORMĚ Ježíše Krista a získal tak lidské tělo. Toto tělo posloužilo jako katalyzátor hluboké změny v Přirozenosti Nejvyššího. Jak již teď víte, bylo hybridizováno a došlo k jeho fúzi v Absolutní povšechnosti Přirozenosti Nejvyššího a Nejvyšší se stal na věčnost Pánem Ježíšem Kristem. Maje tuto Přirozenost, může Pán Ježíš Kristus sdělovat PŘÍMO, prostou řečí každému srozumitelnou to, co chce sdělit. Jedním z mnoha důvodů, proč zjevení Ježíše Krista prostřednictvím Jana v Biblí Svaté bylo ještě psáno jazykem souvztažností a symbolismu, bylo to, že v té době byl proces té hybridizace a fúze velice vzdálen od zakončení.

Je tudíž první tajemství Nového zjevení v tom, že se stalo ZCELA PRVNÍM ZJEVENÍM, dávaným bez jakékoliv mediace pomocí jakéhokoli ducha či anděla, sdělovaným přímou řečí samým Pánem Ježíšem Kristem bez jakéhokoliv použití symbolismů či korespondencí. Z pozice Své Nové přirozenosti může Pán Ježíš Kristus sdělovat, cokoliv se má sdělit v jakémkoliv daném čase slovy, která nemají žádný skrytý význam, jak tomu bylo se všemi dřívějšími druhy zjevení.

Zjevení dané přes Swedenborga mělo stejnou konotaci, protože byl neustále obklopen množstvím všech možných odrůd duchů, andělů a pozitivních, jakožto i negativních entit. Aby se reflektoval přechod ze starých modalit zjevení k novým, odraženým v Novém zjevení, objevil se Pán Ježíš Kristus Swedenborgovi osobně. Nicméně na svých cestách po duchovní říši a při zaznamenání toho zjevení byl doprovázen a vybízen anděly, kteří mu byli za tím účelem přiděleni. Takže dokonce i to zjevení bylo zprostředkovaným, ač také mělo – poprvé – i elementy bezprostřednosti. Jak bylo připomenuto dříve, je zjevení dané přes Swedenborga předchůdcem Nového zjevení. Proto obsahovalo některé nové elementy. Nové prvky tohoto zjevení byly ve skutečnosti, že v běžném jazyce poskytlo vysvětlení některých tajemství souvztažností. Toto bylo přípravou pro to, co mělo přijít. Jak víte, v době Swedenborgově nebyla ještě plně ukončena hybridizace a fúze lidského těla Ježíše Krista v Absolutní přirozenosti Nejvyššího. Proto úplná bezprostřednost při tom zjevení nemohla dojít svého plodného dozrání. (Plné ukončení hybridizace a fúze lidského těla Ježíše Krista byla ukončena těsně před koncem roku 1987 našeho času, tedy těsně před příjmem této knihy „Nové zjevení Pána Ježíše Krista“ v roce 1988 – pozn. zpracovatele.)

Tajemství Nového zjevení je v tom, že zatímco je zjevováno přímo Pánem Ježíšem Kristem slovy nemajícími skrytý význam, není jeho zprostředkovatel ovlivňován žádným duchem, andělem ani žádnou entitou (ať v pozitivní či negativní). Ve skutečnosti, nikdo jiný nemá dovoleno, aby vkládal do jeho mysli nějaké ideje či mu sděloval jakékoliv poselství, dokud Pán Ježíš Kristus neřekne nebo nezjeví to, co si přeje říci či zjevit. To se dělá za účelem vyhnutí se jakékoli kontaminaci významu toho, co se svěřuje. Je třeba pochopit, že všichni ostatní tím, že jsou relativní, by pro nevyhnutelnost své podstaty shledávali a vykládali ten význam ze své vlastní subjektivní perspektivy. Subjektivní vnímání každého jedince – ať anděla či ducha nebo kohokoliv jiného – se liší od vnímání jiných entit. Proto by mohl nastat zmatek v případném nevhodném přenosu idejí Nového zjevení. Takovou situaci by okamžitě využili agenti a duchové negativního stavu, jež by mohli úspěšně zkreslit, zprznit a zfalšovat jeho pravý význam.

Pán Ježíš Kristus dovoluje mnohým sentientním entitám (vlastně veškerému Stvoření), aby pečlivě naslouchaly tomu, co svěřuje zprostředkovateli přenosu Nového zjevení. Avšak v žádném případě NENÍ dovoleno, aby se nějak pletly nebo něco dodávaly ze svého do přenosu, pokud není ukončen. Potom budou jejich komentáře vítány, budou-li nutné a užitečné. Ale takové komentáře nikdy nejsou zahrnuty do textu Nového zjevení. Jenom ta slova a ty ideje jsou obsaženy v jeho textu, které jsou Pánem Ježíšem Kristem svěřovány tomuto zprostředkovateli osobně a přímo.

2. TAJEMSTVÍ NOVÉHO ZJEVENÍ:

NOVÉ ZJEVENÍ JE ZJEVENO PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM

SKRZE SVÉ LIDSKÉ TĚLO

Druhým tajemstvím Nového zjevení je ve skutečnosti to, že Pán Ježíš Kristus ho zjevuje z úrovně Své Absolutní duchovní mysli přes Svou Absolutní vnitřní mysl a prostřednictvím Své Absolutní zevní mysli ve stavu a podmínkách Svého lidského těla, které bylo učiněno Božským. Toto je docela nová situace, jaká neexistovala v jsoucnu a bytí do této doby. Za starých časů proces jakéhokoliv zjevení se ubíral přes duchovní mysl mediátora vyhnuv se všem jiným úrovním sentientní mysli. Duchovní mysl mediátora, jsouc sídlem Pána Ježíše Krista (v té době Nejvyššího), byla použita pro zasazení nutných idejí zjevení do ní, byly tedy postupně přenášeny do duchovní mysli zprostředkovatele přenosu na vaší planetě. Jelikož šlo pouze o duchovní mysli, jazyk používaný pro přenos byl jazykem korespondencí a symbolismu. Toto je řeč duchovních myslí. Avšak toto zjevení nebylo doprovázeno žádným výkladem jeho pravého významu. Obvykle proroci během přijímání toho zjevení oznamovali, že se nacházeli v hlubokém spánku nebo měli vidění (byli v hlubokém hypnotickém transu) a že ne vždy věděli, oč v jejich vizích běží. Takže všechny jiné úrovně jejich mysli byly buď úplně nezúčastněny, nebo se účastnily jen okrajově s tím účelem, aby mohli zaznamenávat, co slyšeli nebo viděli.

Dokonce i Pán Ježíš Kristus byl během Svého života na vaší planetě ohraničen v té době existující duchovní situací, která Mu/Jí nedovolovala mluvit žádnou jinou řečí než řečí podobenství, symbolismu a souvztažností. Důvodem k tomu bylo, že v té době neobsahoval Nejvyšší ve Své Přirozenosti nic z takzvaného přírodního stupně či ze zóny vymístění. Mluvit z hlubin Nejniternějšího, nemajíc k dispozici žádnou modalitu zevnějšku, znamená mluvit z pozice Absolutního stavu. Nic z toho stavu nemůže být předáno přímo ničemu jinému než samému tomu stavu. Odtud vyvěrá potřeba mediace a reprezentativní řeči.

Avšak Novou přirozeností Pána Ježíše Krista, která ztělesňuje jak to nejzevnější, tak i nejzevnější toho nejzevnějšího (nejzevnější je přírodní stupeň, kdežto nejzevnější toho nejvnějšího je zóna vymístění), se všechno v této situaci naprosto změnilo. Takže nyní může simultánně mluvit ze všech úrovní Své Absolutní mysli ke všem úrovním relativní mysli v jejich vlastních příslušných jazycích. Pán Ježíš Kristus se stal Překladatelem Své vlastní řeči do pojmů a idejí, které jsou pochopitelné komukoliv na jakékoliv úrovni. Když tedy mluví, zní Jeho/Její řeč v myslích všech, kteří poslouchají, jako jejich vlastní řeč a na úrovni jejich chápání, aniž docházelo ke zmatku nebo podivení nad skrytým významem. Pán Ježíš Kristus přenáší Své Ideje a Myšlenky do myslí sentientních entit a přizpůsobuje je perceptivním schopnostem každé mysli zvlášť. Toto je nutnou podmínkou pro Nové zjevení. Jak si vzpomínáte, jedním z tajemství Nové přirozenosti Pána Ježíše Krista je to, že ní a skrze ni může mít s každým ten nejsoukromější, nejosobnější a nejintimnější vztah. Takový vztah vyžaduje jasně vyhraněné komunikování a porozumění bez použití symbolismu a souvztažností. Jinak by se nemohl ustanovit vztah takovéto povahy. Jazyk korespondencí a symbolismu se bude stále užívat, ale s bezprostředním porozuměním toho, co je jeho pravým významem na každé úrovni jeho projevu. Tak se vyhne jakémukoliv nedorozumění a dezinterpretaci.

Nové zjevení, jež odráží tyto okolnosti, je tudíž podáváno z povšechnosti všech úrovní duchovních faktů, jak jsou obsaženy v pravé Přirozenosti Pána Ježíše Krista. Slova, která používá, jsou slova se svým vlastním významem. Až na pár výjimek, nemá se jim dávat žádný jiný výklad, než doslovný. Již NEOBSAHUJÍ mnohočetné významy (vyjma Nové modlitby Pána Ježíše Krista, viz dvacátou šestou a dvacátou sedmou kapitolu této kapitoly této knihy). Díky Nové Přirozenosti Pána Ježíše Krista neexistuje žádná potřeba mnohočetných významů. Kdykoliv Pán Ježíš Kristus promlouvá ze Své Nové Přirozenosti a Pozice, slova, která používá, jsou tak tajemné povahy, že jsou s to vyjádřit Jeho/Její ideje na všech úrovních multivesmíru Stvoření, zóny vymístění i planety Nula v doslovném významu každé úrovně.

Jak víte, každá úroveň má svůj vlastní doslovný význam. Tento význam se liší od jedné úrovně k druhé. V minulosti, aby se překročily mezi nimi existující rozdíly, byla používána duchovní řeč souvztažností. Neexistoval žádný jiný prostředek. Nová přirozenost Pána Ježíše Krista překonává tuto situaci a dává každé úrovni její vlastní doslovný význam a zároveň je spojuje se Svou Novou přirozeností, zachovávajíc duchovní jazyk souvztažností. Takže se nikdo již nemusí starat o to, zda ještě existuje nějaký skrytý význam v Novém zjevení. Žádný není. Toť tajemství nového zjevení. A kdyby takový význam přec jen existoval (jak je to ve výše uvedené výjimce, týkající se Nové modlitby Pána Ježíše Krista), pak se na to hned upozorní a náležitě se to vyloží. Žádné jiné zjevení v minulosti nebylo tak přímé, tak bezprostřední a nemělo takový význam pro konkrétní situaci jako Nové zjevení.

3. TAJEMSTVÍ NOVÉHO ZJEVENÍ:

NA JEHO DOSAŽITELNOSTI ZÁVISÍ SPÁSA

VŠECH ÚČASTNÍKŮ NEGATIVNÍHO STAVU,

A TAKÉ ELIMINACE NEGATIVNÍHO STAVU

Třetí tajemství Nového zjevení je obsaženo ve faktu, že na jeho dosažitelnosti závisí spása všech účastníků negativního stavu, jakožto i eliminace samého negativního stavu. Staré zjevení samo sebou a o sobě není s to splnit tento důležitý účel. Problém se Starým zjevením je v tom, že ve svém literním či vnějším smyslu neobsahuje žádné skutečné pravdy, nýbrž jenom zdánlivé pravdy. Skutečné pravdy jsou uloženy v duchovním či vnitřním smyslu doslovného obsahu. Takže nikdo nemůže poznat skutečnou pravdu z literního smyslu Starého zjevení. Přesto však vyvozují všechny křesťanské církve a sekty – s nepatrnou výjimkou přívrženců Swedenborgova učení – své nauky a principy spasení z doslovného smyslu.

Tak je tomu s jakýmkoliv náboženstvím na vaší planetě. Vinou tohoto faktu, neobsahuje ŽÁDNÁ z náboženských soustav a církví nyní existujících na vaší planetě i v ostatních končinách zóny vymístění nějaké skutečné pravdy ve svých příslušných doktrínách a učeních. Toto je důvodem, proč máte tak mnoho rozličných náboženských systémů a sekt, prohlašujících, že mají znalost skutečné pravdy. Z pozice této duchovní situace nikdo nemůže být spasen z drápů negativního stavu. Na základě takových okolností a nenávistné intolerance ani nemůže být eliminován negativní stav. Vždyť – jak víte – svou povahou byl negativní stav vybudován na rozporech a nenávistné nesnášenlivosti !  Jak se tedy může někdo spasit z tohoto postavení negativního stavu ?  Z tohoto důvodu daruje Pán Ježíš Kristus Nové zjevení, jež překonává doslovný smysl Starého zjevení. V Novém zjevení jsou zjeveny skutečné pravdy o povaze negativního stavu i o procesu spasení a zpřístupněny každému, kdo chce slyšet a poslouchat. Důležitou duchovní záležitostí zde je, že aby se všichni mohli spasit od negativního stavu, musí se jim otevřít ukryté skutečné pravdy a odstranit z jejich vnímání a jejich životů zdánlivé pravdy. Spása je možná pouze z pozice skutečných pravd. Žádná jiná základna pro takový proces není možná. Jelikož doslovný smysl v Biblí Svaté neobsahuje žádných skutečných pravd, bude muset jednou, kdy duchovní situace bude příznivá, být nahrazen jiným literním smyslem, který nebude obsahovat nic než skutečnou pravdu.

Pán Ježíš Kristus tímto prohlašuje, že ten pravý čas nastal nyní a že současné Nové zjevení, jak je zaznamenáno v této knize, je tou pravou náhradou doslovného smyslu Starého zjevení.

Jiným důležitým bodem v tomto ohledu je, že k vykonání pravého spasení nemůže vůbec dojít, neobjeví-li se skutečná pravda simultánně na všech úrovních všech jsoucen a bytí v multivesmíru Stvoření a současně po celé zóně vymístění i na planetě nula. Dosud taková pravda nebyla přístupna ani v zóně vymístění, ani na vaší planetě. Jak víte, byla nahrazena zdánlivou pravdou. (Příklad zdánlivé pravdy i pravdy skutečné může být nalezen v tom, jak lidští tvorové mluví a jak cítí. Mohou říci jednu věc, jež se zdá pravdivou, avšak cítit něco zcela odlišného, což je skutečnou pravdou. Tak se říká: „východ a západ slunce“, což je pouze zdánlivou pravdou, zatímco skutečnou pravdou je, že to činí jejich planeta.)

Potřeba simultánního objevení se skutečné pravdy se vyvozuje z toho faktu, že obyvatelé zóny vymístění a vaší planety NEMAJÍ přístup k jiným realitám Stvoření, kde skutečná pravda je vždycky k dispozici. Proto nemohou být účastni na znalosti pravdy těch světů. Kdyby mohli, pak by ji převrátili, zfalšovali a zničili. Tím skutkem by zabránili tomu, aby nakonec byli spaseni Pánem Ježíšem Kristem. Důvodem, proč by tu pravdu překroutili, zfalšovali a zničili, je to, že by ji nevnímali z pozice pozitivního stavu (vždyť se přece nacházejí v negativním stavu). Vnímat pravdu v pozitivním stavu z pozice negativního stavu je naprostou nemožností. Navíc, pravda v pozitivním stavu se nevyskytuje ve svém doslovném smyslu. Nachází se ve smyslu odpovídajícím zvláštní povaze každé úrovně pravé skutečnosti.

Avšak negativní stav MŮŽE vnímat a pochopit pravdu pouze v jejím DOSLOVNÉM SMYSLU. A protože pravdou je, že Pán Ježíš Kristus je Absolutní pravdou, pak aby umožnil této pravdě stát se doslovnou, musel si zaopatřit fyzické tělo a jeho literní jazyk, aby tak mohl sdělit tu pravdu všem srozumitelnou řečí. Než byl vykonán tento jeden z nejdůležitějších spasitelných aktů Pána Ježíše Krista, bylo nutno, aby mluvil ve formě zdánlivých pravd, neboť nic jiného nebylo přístupné.

Kdyby Pán Ježíš Kristus sám/Sama nebyl skutečnou Pravdou a kdyby Jeho/Její Přirozenost neobsahovala možnost sdělování skutečné pravdy v literních pojmech, pak by nebyl nikdy dokázal spasit kohokoliv z negativního stavu. Toť jeden z mnoha důvodů, proč se Pán Ježíš Kristus musel vtělit na vaší planetě, vstoupit do pekel i do všech oblastí zóny vymístění a získat všechny nutné prostředky, jimiž by posléze umožnil nahrazení zdánlivých pravd doslovného smyslu skutečnými pravdami.

Jakmile toto je úspěšně vykonáno, pak proces postupného zachraňování všech v negativním stavu a postupného eliminování samotného negativního stavu může začít.

Prvním důležitým krokem v tomto procesu je dát postupně všem k dispozici Nové zjevení. Nové zjeveníZAMĚŇUJE zdánlivé a rozporné pravdy doslovného smyslu Starého zjevení, které je obsažené v Biblí svaté, skutečnými, doslovnými pravdami. Na jejich základě může být úspěšně vykonán proces spasení všech a pak eliminace negativního stavu (až nastane její čas). Tato funkce Nového zjevení je jedna z nejtajemnějších.

4. TAJEMSTVÍ NOVÉHO ZJEVENÍ:

NOVÉ ZJEVENÍ JE DOSTUPNO

Sdělení, že Nové zjevení bude učiněno dostupným pro všechny, naznačuje, že ne každý v zóně vymístění a na vaší planetě bude vědět, že nějaké Nové zjevení vůbec existuje. Tajemství Nového zjevení spočívá ve faktu, že je DOSTUPNO. Jeho dostupnost jednou umožní, že nastane úžasný posun ve sféře domény negativního stavu. Ten posun otevře ve všech přístup k Nejniternější duchovní mysli, kde je přítomen Pán Ježíš Kristus ve stavu jejich schopnosti svobodně volit a měnit se. Jakmile ten přístup je otevřen, začnou prožívat osobní přítomnost Pána Ježíše Krista, jenž je bude vést ke zdroji Nového zjevení – k Sobě a ke skutečné pravdě, obsažené v samém Novém zjevení.

Aby došlo k tomuto osudově závažnému a vitálnímu posunu, postačí, když se jenom URČITÝ POČET lidských i jiných tvorů v peklech, v zóně vymístění a na vaší planetě seznámí s obsahem Nového zjevení. Jde o JAKOST, nikoliv o kvantitu. Když DOSTATEČNÝ POČET lidských a jiných tvorů bude znát Nové zjevení nebo aspoň si ho i jeho obsahu bude vědom, pak BUDE MOŽNÉ, ABY TAKOVÝ POSUN NASTAL.

Samozřejmě jenom Pán Ježíš Kristus může vědět, jak mnoho lidských a jiných tvorů je zapotřebí k vykonání tohoto skutku a kdy se ten počet naplní. Povaha veškerého negativního stavu se ještě neodhalila a nezobrazila v plné míře. Dokud tomu bude tak, tento počet se ještě nenaplní.

Toto je něco, co nemá být vaší starostí. Tvůj účel, Petře, i všech tvých duchovních dětí na planetě Nula, je učinit Nové zjevení přístupným na všech úrovních jsoucna a bytí, pro zónu vymístění a na vaší planetě tím, že se náležitě zprostředkuje jeho přenos a nakonec se uveřejní. Vše ostatní je v rukou Pána Ježíše Krista. On/Ona ví nejlépe, jak, kdy a jakými prostředky lze nejúčinněji vyplnit plán spasení a eliminace negativního stavu. Tajemství Nového zjevení je ve faktu, že již jeho pouhá DOSTUPNOST je s to připravit každého v negativním stavu pro konečné spasení. Jak se to uskuteční, nelze v této chvíli vědět z bezpečnostních důvodů. Až dojde k jeho dokonání, pak bude všem zřejmé, jak Pán Ježíš Kristus použil této pouhé dostupnosti Nového zjevení.

5. TAJEMSTVÍ NOVÉHO ZJEVENÍ:

PÁN JEŽÍŠ KRISTUS NENÍ OHRANIČEN NA VĚCI PŘED 2000 LETY A

NOVÉ ZJEVENÍ JE SLOVO BOŽÍ POPRVÉ V DOSLOVNÉM SMYSLU

Až dosud většina lidských tvorů a pár jiných předpokládá, že Slovo Boží je omezeno jen na knihy, obsažené v Biblí Svaté. Jak víte, převážná většina křesťanů věří, že všechny knihy v Bibli jsou stejnou měrou Slovem Božím. Jak již bylo zjeveno skrze Emanuela Swedenborga a také v poslední kapitole knihy „Realita, mýty a iluze“, napsané zprostředkovatelem této transmise, NE všechny knihy Biblí svaté jsou Bohem inspirované a obsahují vnitřní, duchovní smysl. Říkat něco podobného znamená pro mnohé křesťany rouhání se. Ještě větším rouháním se bude zdát prohlášení, že Slovo Boží NENÍ již omezeno na to, co bylo napsáno v inspirovaných třiceti pěti knihách Biblí Svaté.

Tento postoj většiny křesťanů je podivuhodně rigidní, dusící, úzkoprsý a úplně falešný. Tímto postojem se křesťané snaží ohraničovat Pána Ježíše Krista jen na duchovní věci, řečené před dvěma tisíci lety, jako by byl NEMOHOUCÍ nebo NEPOTŘEBOVAL, nebo NEBYL SCHOPEN pokračovat ve sděleních, majících důležitý duchovní význam; jako by Pán Ježíš Kristus ONĚMĚL a nemohl již více promluvit.

V tomto ohledu možno vidět tajemství Nového zjevení v jeho dvou účelech:

(1) Jedním je BORTIT tuto ohavnou omezenost a prohlašovat, že Pán Ježíš Kristus všem sdílí Svá slova podle potřeby, kdy a kde je toho třeba a skrze toho, přes koho si zvolí promluvit. Není nahodilé, že každá kapitola této knihy začíná sdělením: „…bylo ke mně slovo Pána Ježíše Krista, řkoucí:“. Toto je pro zdůraznění, že Boží slovo, jež je Pán Ježíš Kristus, neustále přichází a je napsáno, aby odráželo duchovní změny a vyplývající duchovní potřeby všech žijících entit, nacházejících se momentálně v jakékoliv životní modalitě.

Pán Ježíš Kristus tímto zde prohlašuje, že Nové zjevení je pravdivým Slovem Božím – Pána Ježíše Krista. Jak bylo uvedeno v předešlých bodech, překonává a nahrazuje doslovný smysl Starého zjevení – Slovo Boží v jeho vnitřním, duchovním smyslu.

Problém se Starým zjevením je ten, že je Slovem Božím ne podle svého doslovného smyslu, který vlastně nemá žádný smysl, nýbrž podle svého vnitřního, duchovního smyslu. Naneštěstí ne příliš mnoho lidských a jiných tvorů na vaší planetě a v zóně vymístění je si toho vědomo a ochotno přiznat tento fakt. Jelikož lpí pouze na literním smyslu Biblí Svaté, kterou považují za Slovo Boží, nemají vlastně žádné Slovo Boží. Žijí v iluzi a sebeklamu, že mají Slovo Boží.

(2) Toto nás přivádí k druhému účelu Novému zjevení: Nové zjevení ve své povšechnosti POPRVÉ může být považováno za pravé Slovo Boží – Pána Ježíše Krista, v DOSLOVNÉM SMYSLU. Pokud Nejvyšší byl bez lidského těla Ježíše Krista fúzí vpojeného do Jeho/Její Absolutní Přirozenosti, nemohl mluvit z té pozice. Mluvil jenom z Jeho/Jejího Absolutního duchovního stavu. Vždyť tehdy Bůh byl ryzím Absolutním duchem. A duch mluví jen z toho, co je jeho – od ducha k duchu. Žádný jiný druh komunikace nebyl přístupný v té době. Takže doslovný smysl Biblí Svaté je pouze oblečením pro toho ducha, nikoliv sám duch. Proto doslovný smysl není Slovem Božím, nýbrž jen nádobou Slova Božího. Ten, kdo lpí na té nádobě a nebere v úvahu její vnitřní, duchovní obsah, nemá Slovo Boží.

Tato situace se však revolučně změnila. Absolutní přirozenost Nejvyššího se zcela proměnila vlastním zkřížením se s tělem Ježíše Krista, stavši se plností Pána Ježíše Krista. Když jednou došlo ke zdárnému dokončení procesu fúze a hybridizace, pak definice, že Bůh je jenom Duch, není déle udržitelná. Ano, Bůh – jako Pán Ježíš Kristus – je a bude stále jediným Absolutním duchem na věčnost. Ale není déle omezen na ten stav. Nyní je také přírodním tělem, jež je učiněno božským a vpojeno do tohoto Ducha. Z tohoto důvodu je definice Boha modifikována následujícím způsobem:

BŮH JE PÁN JEŽÍŠ KRISTUS, KDO JE ABSOLUTNÍM

DUCHEM, DUŠÍ A TĚLEM V JEDNOTĚ, JEDINOSTI A

HARMONII VŠECH SVÝCH FUNKCÍ A KTERÝ VE SVÉ

PŘIROZENOSTI ZAHRNUJE PLNOST STAVŮ, PODMÍNEK

A PROCESŮ DUCHOVNÍCH, DUŠEVNÍCH, PŘÍRODNÍCH,

FYZICKÝCH, LIDSKÝCH I ZÓNY VYMÍSTĚNÍ V JEJICH

ÚPLNĚ ZBOŽŠTĚLÉ FORMĚ A OBSAHU.

Než došlo k inkorporaci, byly součásti lidské i ze zóny vymístění očištěny a zcela osvobozeny od všech zel a nepravd v nich obsažených. Proces této očisty, vyčištění a osvobození byl dlouho trvajícím pochodem ze stanoviska času vaší planety. Jak víte, nebyl donedávna ukončen. Proto dosud nebyl učiněn žádný pokus o modifikaci definice Boha. (Ukončení procesu – těsně před koncem roku 1987 – pozn. zpracovatele.)

Ukončení tohoto procesu nyní dělá možným prohlásit Nové zjevení za pravé Slovo Boží – Pána Ježíše Krista. Z pozice povšechnosti Své Přirozenosti promlouvá Pán Ježíš Kristus simultánně z Ducha, Duše, Přírodnosti, Těla, Lidskosti i ze Zóny vymístění, které jsou Jeho/Její. Neschází již naprosto nic. Součásti lidské a ze zóny vymístění v Jeho/Její Přirozenosti Mu/Jí umožňují, aby mluvil také jazykem lidských tvorů i zóny vymístění a zároveň všemi jinými jazyky, jimž se rozumí jinde. Toto činí doslovný význam slov v Novém zjevení autentickým, ryzím a vyjadřujícím skutečnou pravdu, zbaveným jakýchkoliv zdánlivých pravd, jaké byly a jsou v doslovném smyslu Starého zjevení zaznamenaném v Biblí Svaté. V tomto faktu je největší tajemství Nového zjevení, nyní odhalované.

Výše uvedená definice Boha vyžadovala modifikování kvůli způsobu, jakým Bůh – Pán Ježíš Kristus má být uctíván a jak se k Němu/k Ní má přistupovat. Toto téma bude probíráno v příští kapitole.

(16)

Kapitola šestnáctá

PRAKTIKOVÁNÍ NOVÉHO ZJEVENÍ

Dne 19.března 1988 časně zrána bylo ke mně slovo Pána Ježíše Krista, řkoucí :

„Znát a chápat pravdy (množné číslo) obsažené v Novém zjevení nestačí k životu Nového zjevení. Jestliže kdo zná a chápe pravdu, ale neaplikuje prakticky to, co zná a chápe, pak ta pravda je pro něho mrtvá. Nic dobrého nevzešlo z takové znalosti a z takového chápání. Jak víte, životem pravdy je její dobro. Její dobro se ustanovuje tím, že se pravda žije. Praktikování pravdy je motivujícím faktorem pro uskutečnění a zpřítomnění dobra. Tento princip platí jako pravda i o Novém zjevení. Aby bylo živým a žijícím, pak je nutno, aby bylo důsledně praktikováno těmi, kterým bylo zjeveno.

Požadavek tohoto druhu je určen ZÁKONEM POTVRZOVÁNÍ PLATNOSTI A ÚČELU, formulovaným v desáté kapitole této knihy. Tento duchovní zákon požaduje, aby jakákoliv idea, myšlenka, jakýkoliv pojem nebo cokoliv potvrzovalo svoji platnost svými důsledky, následky a výsledky. Důsledky, následky a výsledky mohou být projeveny pouze v ŽIVOTECH sentientních entit. Pokud nepřiznají, nepřijmou a neaplikují ve svých životech poučky Nového zjevení, pak Nové zjevení není k žádnému užitku. Jeho platnost se nepotvrzuje. Pro tento důležitý důvod bude v této kapitole dán v následujících bodech stručný nástin pro praktikování Nového zjevení. V každém bodě budou vzaty v úvahu dvě úrovně praktikování: Jedna pro ty, co se nacházejí v pozitivním stavu Stvoření, a jedna pro ty, co prodlévají na vaší planetě v negativním stavu zóny vymístění obecně.

(1) První bod v praktikování Nového zjevení se týká ZPŮSOBU, jakým mají všechny sentientní entity a lidští tvorové realizovat vztah k Pánu Ježíši Kristu a jak Jej/Ji uctívají. Jak si vzpomínáte z dřívějška, tento způsob byl značně pozměněn Novou přirozeností Pána Ježíše Krista.

Předchozí formy bohoslužby a vztahu k Pánu Ježíši Kristu se určovaly čistě duchovními faktory pro sentientní entity v pozitivním stavu a ritualistickými faktory pro lidské tvory v ostatní zóně vymístění. Takže máte zde dva protichůdné extrémy: Jeden je co nejniternější způsob bohoslužby a vztahovosti; druhý je co nejzevnější. Navíc zevní modalita se zřídkakdy odrážela v dennodenním chování těch, kdo konali takovou bohoslužbu. Spíš byla omezena na sledování a praktikování určitých zevních procedur na určitých fyzických místech pro bohoslužbu, zvaných kostely, v duchu předepsaných dogmat a předpisů, podle nichž se měla/má řídit.

Naproti tomu, vnitřní či duchovní způsob bohoslužby se odvozoval ze staré definice Boha, formulované Ježíšem Kristem během Jeho/Jejího vtělení na vaší planetě, jak je zaznamenáno u Jana, v kapitole 4, ve verši 24:

„Bůh je Duch, a ti, kdo Ho uctívají, mají tak činit v duchu a v pravdě.“

Tento typ uctívání vylučuje jakýkoliv formální, ritualizovaný, vnější, dogmatizovaný a procedurální přístup. Na místo toho zdůrazňuje niterné přijetí Boha v srdci, z kteréžto pozice se odvozuje a je určen osobní životní styl. V tomto ohledu uctívat Boha a mít k němu vztah, znamená vést určitý životní styl v SOULADU s duchovními principy, jak jsou definovány Bohem ve vašem nitru. Toto byl dosud jediný přijatelný způsob uctívání Boha. Nebylo dáno žádné jiné zjevení o této záležitosti s ohledem na změnu nebo modifikování způsobu, jak mít vztah k Bohu a jak jej uctívat.

Avšak hlavní idea této dávky Nového zjevení dává všem na vědomí, že tato situace se úplně změnila, stejně jako se i zcela změnila definice Boha. Nová definice Boha byla formulována na konci předešlé kapitoly. Změna té definice vyžaduje ZMĚNU ZPŮSOBU, jakým mají lidští tvorové vztah k Bohu a jak ho uctívají.

Především, a počínaje tímto okamžikem, je jediným přijatelným způsobem vzývání Jména Pána Ježíše Krista. (Jméno je také energetický kanál a jde o jeho vhodnost – pozn. zpracovatele.) V pozitivním stavu Stvoření toto znamená, že jakákoliv jiná jména, pod jakými se Bůh uctívá a navazuje se k němu vztah, nejsou déle přijatelná. Bůh se všemi svými jmény i ne-jmény se stal úplně a naplno Pánem Ježíšem Kristem. Nyní je jasno, že pojem Pána Ježíše Krista zahrnuje všechny aspekty Boha v jejich celku. Dosud existovala tendence dávat různým aspektům Boha rozličná jména a ne-jména (ne-jména značí přiznání těch aspektů Přirozenosti Boží, které nebylo možno pojmenovat pro nedostatek korespondujícího pojímání jejich podstaty v relativní sentientní mysli. Jedinou věc, kterou ta mysl znala, bylo to, že takové aspekty zajisté existují). A ačkoliv tato situace pro členy pozitivního stavu neznamenala separaci, rozkol či rozdvojení Jediné Přirozenosti Boží, byla, naneštěstí, velice úspěšně využita mocnostmi negativního stavu a lidskými tvory k výrobě nehorázných zmatků mezi všemi, jakožto i k fabrikování přečetných náboženství s nanejvýš rozpornými duchovními představami, s používáním různých Božích jmen v oddělenosti a rozdělenosti pro dokazování správnosti jejich způsobu bohoslužby.

Jeden z mnohých důvodů, proč Nejvyšší získal Novou přirozenost, byl v tom, aby ELIMINOVAL ROZDÍLY v pojímání různých aspektů Jednoho Boha pod rozličnými jmény.

Potřeba pro zahrnutí lidských elementů i prvků zóny vymístění do Jeho/Její Přirozenosti vyvěrá z faktu, že je daleko snazší pro každého, aby jednal s kýmkoliv ze své vlastní pozice a přirozenosti. Až do té doby byl Bůh pro lidské tvory, jiné bytosti i tvory v zóně vymístění buď abstraktním pojmem, s jakým nebylo možno navázat žádný smysluplný vztah (konec konců, jak můžete jednat s abstraktním pojmem ?), anebo ho považovali za někoho familiárního a viditelného. Poslední situace dala popud k tomu, že mnozí císaři a králové na vaší planetě, jakožto i mnozí tvorové v peklech, se prohlásili za bohy. Tak aspoň mohli být viditelnými a přístupnými ve svém konkrétním fyzickém stavu. Ovšem, tato situace byla a je duchovně velmi nebezpečnou, protože vede k tomu, že lidští i jiní tvorové uctívají falešné bohy, kteří nikdy nebyli, nejsou a nebudou bohy. Následky takových proklamací a takového uctívání nejsou vůbec příjemné.

Z tohoto důvodu, a aby splnil Svůj slib, pojal Nejvyšší také lidskou přirozenost a po té, co ji učinil Božskou, zahrnul ji do Své povšechnosti, čímž ji učinil jedním se všemi jinými aspekty Svého Absolutního jsoucna i Absolutního bytí, stav se Pánem Ježíšem Kristem. Tímto aktem byl abstraktní koncept Boha eliminován a nahrazen pojmem Pána Ježíše Krista, Jenž/Jež je bytostí poznatelnou, pochopitelnou, hmatatelnou, milovatelnou, objímatelnou, vnímatelnou a pociťovatelnou.

Protože všechny aspekty toho, co je nazýváno Bohem – a to pod jakýmikoliv jmény – byly pojaty v tuto Novou přirozenost Pána Ježíše Krista, je jenom logické, že samým prvním krokem v praktikování Nového zjevení je vzývání Jména Pána Ježíše Krista. Toto pravidlo platí jak pro členy pozitivního stavu, tak i negativního stavu a lidské tvory. Ode dneška máte přistupovat pouze k Pánu Ježíši Kristu. Máte vzývat jenom Jméno Pána Ježíše Krista. Pro ty, co budou číst tato slova, a pro všechny členy pozitivního stavu, jakožto i pro všechny v peklech, kteří slyší tato slova, jak jsou zjevována a přenášena – není jiný způsob k Bohu možný. Pro ty, co pro nějaký důvod nebudou si vědomi tohoto faktu, zvláště v případě obšírné většiny lidských tvorů na vaší planetě, bude evokace Boha pod jinými jmény dočasně přijatelná, než se dozvědí o tomto důležitém duchovním faktu a pokud vzývají Jméno Boží s pozitivním  a dobrým úmyslem, pro správné důvody a kvůli principu. Kdokoliv, kdo odmítne vzývat jméno Pána Ježíše Krista po té, co byl s tímto faktem seznámen, bude muset nést následky odmítnutí – nebude vyslyšen a nedostane odpověď. Konec konců, budete-li vzývat nějakého jiného Boha s odlišnou přirozeností a jiným jménem než Pána Ježíše Krista, nebudete vzývat nic. Z ničeho pojde zase nic. Nic nemůže dát žádnou odpověď.

Abychom zopakovali: Tím pravým krokem v náležité bohoslužbě a ve vztahu k Bohu je vzývat Jméno Pána Ježíše Krista.

(2) Vyvolávání a vzývání Jména Pána Ježíše Krista pro jakýkoliv důvod musí být zahajováno případným vzývatelem z pozice vlastní SVOBODY VÝBĚRU, kvůli jedinému principu: Protože činiti tak je správné a vhodné.

Při praktikování Nového zjevení žádný jiný přístup nemůže ani nesmí vyvolávat odezvu, jelikož život každého závisí na jeho/její schopnosti svobodně volit a měnit se. Proto snaha vyvolávat či vzývat Jméno Pána Ježíše Krista z donucení, pod nátlakem či hrozbou nebo jako následek vidění jakýchsi zázraků či neobvyklých znamení či ze strachu před potrestáním nebo z pocitu viny i v důsledku jiných všelijakých nesvobodných situací – déle již nebude mít žádný účinek, ovšem, ledaže jedinec dříve, než došlo k těmto okolnostem, přijal do svého srdce Novou přirozenost Pána Ježíše Krista a vzýval Jeho/Její Jméno před tím.

Pán Ježíš Kristus nemůže odpovědět žádnými jinými způsoby a cestami, nevzývá-li se a není-li požádán. Kdyby mohl, pak by porušil fundamentální duchovní princip života – svobodu a nezávislost. Odpovídat bez požádání a vyzvání bylo by vnucováním se, jakýmsi stavem nevyhnutelnosti, jež nedává v té které věci volbu. Toto by bylo negativním stavem. Jsouc Sám/Sama Absolutní svobodou a Nezávislostí, tohoto principu. Takže jediný možný vztah a bohoslužba vůči Pánu Ježíši Kristu jsou na základě vzájemnosti, reciprocity, svobody a nezávislosti. Je-li vám něco vnuceno, pak jde o faktor jednostrannosti.nemůže Pán Ježíš Kristus nikdy narušit tento princip. Negativní stav funguje na základě Není zde vzájemná a reciproční dohoda. Vaše svoboda a nezávislost byly hrubě narušeny.

Jsou tedy v tomto kroku praktikování Nového zjevení postulovány dva požadavky:

(a) Jeden je v tom, že máte mít vztah k Pánu Ježíši Kristu, uctívat Jej/Ji a přistupovat k Němu/Ní z pozice svobody a nezávislosti, ze své vlastní vůle a volby, bez jakéhokoli vnějšího nátlaku.

(b) Za druhé: Máte zahájit ten krok sami. To nemůže vycházet od Pána Ježíše Krista.

Důvod pro druhý požadavek je ve faktu, že Pán Ježíš Kristus je ve stavu a procesu nepřetržitého odpovídání či odezvy, dávání a sdílení se. Toť Jeho/Její pravá Přirozenost. Vše je vždy zde. Avšak aby se to vidělo, slyšelo, dotýkalo a používalo, musí se obrátit pozornost na tuto skutečnost a aktivně zahájit akt hledání, slyšení, braní a používání. Toto je princip vzájemnosti a reciprocity. Nejste pasivními, automatizovanými přijímateli něčeho. Jste aktivními, svobodnými a jedinečnými účastníky v tomto procesu. Jako svobodné sentientní entity máte usilovat o to, abyste ukázali dobrou vůli a dali najevo, že si přejete svobodně se podílet na tomto procesu přijímání a použití toho, co je neustále a soustavně k dispozici. Není jiné cesty k přivlastnění si všech věcí dávaných vám Pánem Ježíšem Kristem.

Jestliže se jakoukoliv náhodou cítíte příliš slabí, abyste v tomto ohledu započali s projevováním nějakého vlastního úsilí, pak se vám radí, abyste poprosili Pána Ježíše Krista, aby vás obdaroval plností takové schopnosti. Jak bylo uvedeno mnohokrát dříve, nedostanete nic, aniž o to nepožádáte. Tento krok platí pro každého bez ohledu na to, o jaký typ života jde – pravý život pozitivního stavu; mrtvý život stavu negativního či lidský život.

(3) Během vzývání či obracení se k Jménu Pána Ježíše Krista není déle vhodné uznávat Pána Ježíše Krista pod žádnou jinou formou, žádným jiným aspektem či stavem než v Jeho/Její Nové přirozenosti.

Závažnost přijetí faktu, že Bůh se stal tělem v osobě Ježíše Krista, jíž byla zdůrazněna apoštoly Ježíše Krista. Nicméně – ač vpravdě Božský – byl Ježíš Kristus v jejich pojetí stále viděn jako Entita oddělená od Svého Otce – Pána Boha Nejvyššího, který byl jimi vnímán primárně jako mužská postava. Ale v každém případě přiznávali skutečnost, že veškerá moc a sláva i celé Stvoření bylo Ježíši Kristu dáno Jeho Otcem. Dát moc, slávu a všechno ostatní Ježíši Kristu, znamená vzdání se dřívější Boží přirozenosti, jaká byla před Prvním příchodem Ježíše Krista, a získání zcela nové, jaká bude mít veškerou moc a daleko více než ta první. Avšak v té době pravý význam tohoto sdělení většině apoštolů unikl.

Emanuel Swedenborg se zabýval tímto předmětem daleko hlouběji. Především uznal skutečnost, že Pán Ježíš Kristus je jediným pravým Bohem. Za druhé uznal za životně nejzávažnější fakt, že pro náležitý vztah a bohoslužbu vůči Pánu Ježíši Kristu je absolutní nutností přijetí skutečnosti, že Nejvyšší učinil Své Božství lidským a posléze učinil Své lidství Božským a tak jej znovu sjednotil se Svým Otcem.

Nicméně až do té chvíle nikdo nevěděl, co se přesně stalo s fyzickým tělem, které Ježíš Kristus vzal s Sebou po Svém vzkříšení a odchodu z vaší planety. Zlidštění Jeho/Jejího Božství a Zbožštění Jeho/Jejího lidství se může pojímat v termínech čistě duchovních, duševních či psychologických. Nezahrnuje to příslovečné lidské tělo. A přece tento aspekt, aspekt lidského těla, byl jeden z nejdůležitějších faktorů v přeměně Přirozenosti Nejvyššího na Pána Ježíše Krista.

Fakt o lidském těle – mase Ježíše Krista nebyl znám, dokud nebyla tato dávka Nového zjevení učiněna přístupnou pro všechny, kdo stojí o to ji číst a jí naslouchat. Aby se opět připomenulo: Za jakým účelem vzal Ježíš Kristus Své tělo – maso s Sebou do duchovního světa do své osobní domény ?  Pro ozdobu ?  Aby se příležitostně  mohl na ně podívat, skryté někde v nějaké komůrce, k tomu zvláště uzpůsobené, a obdivovat či připomínat si všechny husarské kousky během života na planetě Nula i v peklech ?  Bůh nic nedělá bez zvláštního účelu, jenž má povahu absolutní.

Avšak dosud nebylo nikdy zjeveno, co se stalo s tím tělem – masem. Proto – aby se obdržela náležitá odpověď – má se vzývat takovýto Pán Ježíš Kristus a žádný jiný, neboť nějaký jiný déle již není.

Proč je tak důležité pro praktikování Nového zjevení či vlastně i čehokoliv jiného takového, aby se navazoval vztah k této zvláštní Nové přirozenosti Pána Ježíše Krista, u kterého došlo nedávno k fúzi a hybridizaci s Jeho/Jejím lidským tělem – masem ? Protože nikdo nemůže mít náležitý a přímý vztah z pozice svého relativního stavu k někomu, kdo je absolutní. Zvláště pak nikdo nemůže mít vztah z pozice negativního stavu k někomu, kdo v sobě neobsahuje něco z této pozice. Takovýto vztah vyžaduje medium nebo mediátora.

Jak víte, podle tradičních křesťanských nauk Ježíš Kristus je vnímán a pojímán jako mediátor mezi všemi hříšníky a všemi ostatními – a Bohem Nejvyšším. Správně se uznává, že nikdo přímo nemůže přistupovat a mít vztah k Absolutnímu bohu. Jejich problém však je, že který je druhou osobou jednoho Božství a kdo je oddělili mediátora od toho, komu se zprostředkuje, učinivše tak Boha dvěma – a posléze – třemi osobami: Bohem – Otcem, kterého bylo nutno usmiřovat a jemuž se zprostředkovávalo; Synem Božím – Ježíšem Kristem,pravým Mediátorem Bohu – Otci; a Svatým Duchem – třetí osobou Božství, jež přetváří, inspiruje a učí všechny hříšníky i všechny ostatní dle pravých duchovních záležitostí.

Co křesťané, jakožto i všichni ostatní nedokázali rozeznat, bylo to, že Ježíš Kristus vzal s Sebou Své tělo – maso za velmi zvláštním důležitým účelem (jak bylo naznačeno shora). Zřejmě je nevzal pro dekoraci, nebo aby bylo vystaveno na odiv v nějakém věčném mauzoleu, kam by celé Stvoření přicházelo, sklánělo se před ním, uctívalo je a velebilo Boha s všelijakým „Ach“, „Och”, „Uch“ a jinými výrazy, obvyklými za takových okolností a v takových situacích. Toto je úplně bláhová představa. Něco takového může napadnout jen mysl lidských tvorů, jak to můžete vidět v případě mauzoleí, vybudovaných pro jejich pseudo-bohy, jakými byli faraonové, králové, císaři, mučedníci – a pro jejich vlastní slávu.

Lidské tělo – maso Ježíše Krista mělo velmi speciální poslání – být INTEGRÁLNÍ SOUČÁSTÍ Absolutní přirozenosti Nejvyššího. Nejvyšší se tak stal Pánem Ježíšem Kristem a Svým vlastním Mediem či Meditátorem všem i pro všechny sentientní entity, lidské a jiné tvory, nacházející se kdekoliv. Tedy Jeho/Její lidské tělo – maso, spojené a zkřížené s Absolutní přirozeností Nejvyššího, působí od té doby jako jediný prostředník mezi Ním/Ní, či – abychom byli přesní – mezi Jeho/Jejím Absolutním stavem a Rozpoložením čili Absolutním Božstvím a každým, kdo se nachází v Jeho/Jejím Stvoření, na vaší planetě, ve všech peklech i v celé zóně vymístění. Neexistuje již žádný jiný zdroj mediace.

Z tohoto důvodu se po přečtení těchto slov bude vzývání nějakého jiného prostředníka – jako Syna Božího, Marie nebo jakéhokoliv jiného svatého, považovat za duchovní ohavnost a cizoložství. Je štěstím pro ty, co tak činí, že nedostanou nižádnou odpověď od domnělých mediátorů. Ale na neštěstí pro ně, při jejich vzývání se může stát, že mohou docela úspěšně vyvolat zlé a negativní duchy, kteří by předstírali, že jsou osoby vzývané a vyvolávané, a tak svést vzývatele k uvěření, že jsou pravými mediátory vůči Bohu. Jdou dokonce tak daleko, že nastraží různé události v životě svých uctívatelů, aby tak mohli úspěšně zakročit v jejich prospěch a zachránit je či uzdravit ze stavu, jaký přitom sami způsobili, nebo předpovídají budoucnost a pak ovlivní události tak, aby se předpověď splnila a byla platná. Toto ovšem posílí jejich roli jako prostředníků vůči Bohu v očích těch, kdo věří v takové mediátory.

Přivlastňováním si takové role a přiděláváním jí duchovní moci, jak oni, tak i vzývající je lidští tvorové, okrádají Pána Ježíše Krista o moc být Svým vlastním zdrojem mediace mezi Jeho/Jejím Absolutním Božstvím, přes relativní lidské tělo, zahrnuté do toho Absolutního Božství – a všemi ostatními. Toto je velmi nebezpečná situace.

Ten, kdo praktikuje Nové zjevení, bude vzývat a vyvolávat pouze pravého Pána Ježíše Krista v Jeho/Její lidské formě, jako jediného zdroje jakékoliv možné mediace až na věčnost. Tento krok je platný a aplikovatelný u kohokoliv bez ohledu na to, v jaké formě a v jakých podmínkách se kdo nachází v daný moment. Má univerzální platnost a je požadovaným duchovním principem při praktikování Nového zjevení.

(4) V procesu evokace či vzývání Pána Ježíše Krista je nutno si uvědomit, za JAKÝM ÚČELEM se přistupuje k Pánu Ježíši Kristu.

(4-1) Především je účelem přiznat přítomnost Pána Ježíše Krista a vzdát Mu/Jí dík za vše, co bylo, je a bude bez ohledu na to, co bylo, je a bude.

(4-2) Za druhé: Přistupuje se k Pánu Ježíši Kristu denně, několikrát za den, neboť tak činit je správné, vhodné, náležité a dobré.

(4-3) Za třetí: Dělá se to kvůli samotnému principu, neboť je to multiverzální zákon mít vztah a komunikovat s Pánem Ježíšem Kristem jako zdrojem vlastního života.

(4-4) Za čtvrté: K Pánu Ježíši Kristu se přistupuje v zájmu obecného blaha, vzájemného prospěchu a užitku pro všechny. Každý ve Stvoření i všude jinde může mít ohromný prospěch ze skutečnosti takového komunikování a vztahu, nehledě na to, zda je či není si uvědoměle vědom takové prospěšnosti nebo užitku.

Ať je nyní všem známo, že tento způsob komunikace a vztahu s Pánem Ježíšem Kristem – v zájmu principu, jelikož tak činiti je to pravé – je k nesmírnému prospěchu a užitku pro všechny. Pamatujte si, prosím, že komunikace této povahy je děním jedinečným a neopakovatelným. Vaše komunikování a váš vztah k Pánu Ježíši Kristu je jedinečný a liší se od kohokoliv jiného. Jiní Ho/Ji nemohou zakoušet vaším způsobem a podle vaší zkušenosti, aniž by k vaší komunikaci došlo. Jedinečným komunikováním a vztahem s Pánem Ježíšem Kristem a Pána Ježíše Krista s vámi, přispíváte k většímu poznání Jeho/Její Přirozenosti, jiných i sama sebe pro všechny. To rozhojňuje a obohacuje životy všech. Toť důvod, proč praktikant Nového zjevení bude ve vztahu a spojení s Pánem Ježíšem Kristem dennodenně v zájmu všech, nejen kvůli sobě samému sobě. Nejdůležitější však je, že bude komunikovat s Pánem Ježíšem Kristem kvůli Němu/Ní, aby Mu/Jí poskytl příležitost projevit se skrze něj Svému Stvoření způsobem a cestou, jakými by to nemohl udělat skrze jiné. Konec konců, nikdo není stejný jako on/ona. Toto je jeden z nejzávažnějších důvodů, proč praktikující Nové zjevení se bude přibližovat k Pánu Ježíši Kristu každý den.

(4-5) Za páté: Přistupujete-li k Pánu Ježíši Kristu s kladným a dobrým úmyslem, v zájmu toho, abyste se stali lepšími, více duchovními, milujícími, moudřejšími, informovanějšími, užitečnějšími, skromnějšími, pokornějšími, poctivějšími a více a více doopravdy samými sebou se svou vlastní totožností. Pouze Pán Ježíš Kristus – z pozice Svého Absolutního stavu – může vás učinit takovými trvale.

(4-6) Za šesté: Navazuje vztah s Pánem Ježíšem Kristem kvůli tomu, abyste udržovali v jednotě, jedinosti a harmonii funkce své mysli. Pouze z Pána Ježíše Krista, Jím/Jí, skrze Něj/Ni a s Ním/Ní můžete jednat, chovat se, mít vztah a fungovat z povšechnosti vlastní mysli, jedinečným a integrovaným způsobem. Pán Ježíš Kristus je jediným pravým sjednocujícím a integrujícím principem vaší sentientní mysli.

(4-7) Za sedmé: Komunikujete s Pánem Ježíšem Kristem v zájmu ochrany a zabezpečení, před podlehnutím propagandě a vlivu negativního stavu. Toto je použitelné pro lidské tvory žijící na planetě Nula i pro ty, co jsou v zóně vymístění. Pro lidi v pozitivním stavu toto komunikování je také v zájmu úspěšného odpuzování ideje zavrhnutí a popření Pána Ježíše Krista. Jenom na takové požádání a pro tento účel může Pán Ježíš Kristus ochránit každého a poskytnout mu bezpečnost v tomto ohledu. Jelikož všechna moc patří Pánu Ježíši Kristu, lze překonat negativní stav jenom Jeho/Její mocí. Žádná jiná síla nemůže provést tento úkol. Ze své vlastní relativní pozice nikdo není schopen zdárně čelit mocným nátlakům negativního stavu. Avšak kombinací vlastního řádného výběru a rozhodnutí učinit tak a pomoci Absolutní moci Pána Ježíše Krista úspěch je zaručený.

(5) Potřeba komunikování a vztahu s Pánem Ježíšem Kristem vyvěrá také z faktu, že POUZE Pán Ježíš Kristus ví přesně – v absolutním smyslu, co je pro vás nejlepší. Přistupuje proto praktikant Nového zjevení k tomuto komunikování za účelem poznání vůle Pána Ježíše Krista, týkající se jeho/jejího vlastního života. Jelikož nikdo neví náležitě, co je pro něj/pro ni nejlepší, může to určit JENOM Pán Ježíš Kristus. Jiný aspekt této situace je v tom, že protože se doopravdy neví, co se má žádat, radí se, aby se přistupovalo k Pánu Ježíši Kristu s prosbou, aby vám ukázal to, oč se má prosit. Jinými slovy, nevíte-li, o co prosit, požádejte Pána Ježíše Krista, aby vám řekl, o co máte žádat, aby vaše prosba z pozice nevědomosti nebyla na překážku vůli Pána Ježíše Krista pro váš život.

Vyšším účelem v tomto kroku je přistoupit k Pánu Ježíši Kristu a požádat Jej/Ji, aby Jeho/Její vůle byla vaší vůlí; aby Jeho/Její výběr vzhledem k vám byl vaším pro vás samotné; Jeho/Její přání, chtění a žádosti týkající se vás, byly vaším chtěním, přáním a žádostí atd. Ba ještě vyšší účel je ve skutečnosti, že požádáte Pána Ježíše Krista, aby od této chvíle vše, co se má dít ve vašem životě – ať je to cokoliv – se dělo pouze a jenom z vůle Pána Ježíše Krista, a ne z ponoukání negativního stavu nebo jako důsledek vašich bláhových výběrů z minulosti, ani pro jakékoliv jiné důvody.

Důležitost konání vůle Pána Ježíše Krista plyne ze skutečnosti, že lidští tvorové i tvorové v negativním stavu mají velmi omezený nebo žádný přístup k pravé realitě svých totožností. Fungují z pozice svého „ega“, které je považováno za jejich identitu. Ego je však vybudováno z elementů čistých zel a nepravd a je pro osobnost překážkou či blokádou k poznání sebe. Jelikož ego je vybudováno z prvků negativního stavu, je jeho povahou protivit se všemu tomu, co má doopravdy pozitivní obsah a zdroj. Problém ega je v tom, že cokoliv považuje pro sebe za dobré a náležité, je vždy špatné a nevhodné pro pravé „já“ a obráceně: Cokoliv považuje pro sebe za špatné a nenáležité, je obvykle dobré a vhodné pro pravé „já“. Z tohoto důvodu je vůle ega VŽDYCKY v opozici s vůlí Pána Ježíše Krista.

Proto je velice výhodné pro lidské tvory na planetě Nula i pro všechny tvory v zóně vymístění pomíjet požadavky svého ega a podrobit své ego Pánu Ježíši Kristu s prosbou, aby nahradil to ego Svou vůlí pro jejich život. Podobná prosba dovoluje aktivaci pravého „já“, jež je ukryto v Nejniternější duchovní mysli. Toť stopa k sebeobjevení a k poučení, jak vše konat z pozice svého pravého „já“ – z toho nejniternějšího, kde je přítomen Pán Ježíš Kristus.

Takže kontakt s Pánem Ježíšem Kristem je možno navázat jenom z pozice toho nejniternějšího, prosbou odstranit falešné ego a nahradit jej vůlí Pána Ježíše Krista. Toto uvádí na scénu pravé „já“, jímž začíná náležité spojení a správný vztah s Pánem Ježíšem Kristem. Z té pozice můžete se naučit, jak zařídit svůj život takovým způsobem, aby se činilo vše ve směru z niternosti k zevnějškosti, a ne ze zevnějšku směrem k falešné niternosti, jak si toho žádá vaše vlastní ego. Konáním všeho z pravé niternosti navenek se ocitáte v SOULADU s multiverzálním řádem Stvoření a stáváte se členy pozitivního stavu. Tento krok je použitelný pro ty, co jsou ve spárech negativního stavu a pro všechny na planetě Nula.

Pro členy pozitivního stavu se požadavek tohoto kroku v praktikování Nového zjevení projevuje v jejich ochotě a každodenním svobodném znovupotvrzování činit vždy jenom vůli Pána Ježíše Krista. Toto denní utvrzování se je nutným elementem svobodné vůle a volby každého. Jak víte, vyžaduje každý den, každý stav, každá okolnost a každý proces, z pozice svého vlastního obsahu, odlišnou volbu. Aby se mohla učinit vhodná volba, musí se opětovně potvrdit dvě věci:

1. že jste služebníky a následovníky Pána Ježíše Krista;
2. že chcete vykonávat jenom vůli Pána Ježíše Krista. Proto je vaší volbou vždy to, co volí Pán Ježíš Kristus.principu, protože právě toto se má udělat. Budete-li se ubírat touto cestou, nikdy špatně nepochodíte. Zvláště ne tehdy, když to budete dělat v zájmu samotného

Vrozená životu všech členů pozitivního stavu je neustálá touha konat vůli Pána Ježíše Krista. Nicméně mají i své vlastní srovnatelné „ego“, vybudované na myšlence, že kdykoliv mohou odmítnout vůli Pána Ježíše Krista a popřít ji. Toť jediný citlivý bod, který je potencionálně drží v negativním stavu. Jak víte a jak oni sami vědí, kdyby tu myšlenku přijali, pak by se ocitli v negativním stavu a propadli by do zóny vymístění. Aby nepodlehli mocným nátlakům té myšlenky, potřebují se denně opětovně utvrzovat v duchu výše uvedeného sdělení. Nová Přirozenost Pána Ježíše Krista činí to pro ně daleko snazším, jelikož jim všem poskytuje živý příklad, jak překonávat jakékoliv pokušení ze strany negativního stavu. Jak si vzpomínáte, bude tato situace pokračovat až do poslední fáze posledního soudu, jak se popisuje v kapitole osmé této knihy.

Takže podle tohoto bodu projevuje se praktikování Nového zjevení v tom, že se bude aktivně – z vlastní svobodné vůle a volby – odmítat být negativním a na místo toho se vždy bude konat vůle Pána Ježíše Krista, a to kvůli principu. Toto pravidlo má multiverzální platnost pro každého všude včetně zóny vymístění, všech pekel i planety Nula.

(6) Volba konat vůli Pána Ježíše Krista určuje životní styl v souladu s naukami Nového zjevení.

Jednou z nejpřednějších věcí požadovaných od praktikanta Nového zjevení je, že přijme sebe sama takového, jaký je, a co je jeho údělem a úkolem. V tomto sdělení je tajemství. Jak je vám známo, každá jednotlivá sentientní entita či každý lidský tvor, ať je povahy pozitivní či negativní, přišel do jsoucna a bytí pro určitý důležitý účel. Dokonce i tvorové a agenti negativního stavu zfabrikovaní pseudotvůrci, měli povoleno Pánem Ježíšem Kristem přijít do vlastního svého života z nějakého závažného důvodu a pro důležitý účel.

Aby se mohla zahájit jakákoliv změna ve stavu kohokoliv, musí se UZNAT SKUTEČNOST toho, kdo čím je a jaký je jeho osud a čím byl pověřen. Pro negativní entity je toto kriticky závažným požadavkem, mají-li prokázat jakoukoli touhu po osvobození z negativního stavu a po obrácení do pozitivního stavu. Předpokladem pro toto osvobození a obracení se je poznání toho, čím kdo je a jaké  je jeho/její poslání a úděl. Ze žádné jiné pozice se nemůže započít vhodná a úspěšná změna. Pro získání této důležité informace jsou dány prostředky vcházení do nitra, procedurami, jež byly popsány v páté kapitole této knihy.

Pro členy pozitivního stavu je tento požadavek stejně závažný, neboť určuje, v jakém rozsahu skutečně plní vůli Pána Ježíše Krista. A v čem je vůle Pána Ježíše Krista v tomto částečném ohledu ?  Být samým sebou a vykonávat veškerou povinnost a všechny závazky v rámci poslání a úkolu, které jste na sebe vzali, ať jsou čímkoliv. Selhání v tomto konání je vzpourou proti účelu vašeho života. Kdybyste měli konat něco jiného, pak byste nebyli bývali stvořeni do postavení, v jakém se nacházíte v tomto bodě svého života. Cožpak si myslíte, že by vás Pán Ježíš Kristus násilně přinutil, abyste přijali toto či ono postavení bez vašeho předchozího dobrovolného souhlasu ?  Bylo by znásilněním Jeho/Její Přirozenosti.

Pro agenty pozitivního stavu s pověřením na planetě Nula je tato situace značně komplikovaná v důsledku skutečnosti, že nemají vědomou vzpomínku na souhlas s tímto posláním nebo na jeho přijetí. Ale i toto – připomeňme znovu – bylo vzájemně dohodnutým opatřením. Mají-li určitou roli či určité postavení na planetě Nula, pak je zřejmé, že tam mají zůstat do skončení úkolu, jímž byli pověřeni. Ten úkol může být dočasným (v případě, kdy jedinec je pověřen několika následnými úkoly, což znamená, že žádný úkol se nezačne plnit, pokud předešlý není úplně dokončen) nebo permanentním, trvajícím až do konce jejich lidského života na planetě Nula (což značí, že úkol trvá po celý lidský život toho jedince).

Jak víš, Petře, mnoho klientů, co s tebou nebo tvými studenty prošli procesem tak zvané duchovní transformace, usoudilo, že následkem toho procesu musí zanechat zaměstnání, práci, manželství a co všecko tam mají a čím se zabývají předtím – aby začali dělat něco nezvyklého a revolučního, snažíce se změnit svět, ve kterém žijí. Pokud k tomu nejsou nějaké jiné průkazné důvody, aby se porušily tyto vztahy a pozice, pak zdařený transformační proces nemá nikdy končit takovým výsledkem. Když takto skončí, jeho výsledek byl úplně kontaminován nepravými duchovními rádci a veškerým negativním stavem. Mocnosti negativního stavu použily tak zvanou duchovní transformaci, aby dotyčného jedince dostaly ještě hluboko do spárů a otroctví negativního stavu.

Následkem jakékoliv práce této povahy je hluboká změna v postoji a perspektivě, s jakými se přistupuje k vlastnímu životu. Ve skutečnosti – není-li to obzvláště a průkazně ukázáno a na beton prokázáno, že tomu má být jinak, pak máte pokračovat se svou prací, ve svém zaměstnání, manželství a ve všem, co vám patří, nezměněně a stejně jako dříve, jenže se zcela odlišným postojem a z jiného nadhledu. Vše budete konat kvůli duchovním principům, z pozice své niternosti, v zájmu obecného blaha, vzájemného prospěchu a užitku pro všechny; kvůli Pánu Ježíši Kristu, pro jiné, pro sebe a v zájmu vlastního poslání. Budete vše činit s velkým potěšením, s rozkoší a tak radostně, jak jen možno za daných okolností.

Kdykoliv se setkáte s těžkostmi, pokušením, překážkami a všelijakými problémy, budete jim čelit s odvahou a rozhodností pokračovat ve své práci podle svých nejlepších sil a v souladu se stupněm vašich schopností a nadání, nesouce svůj kříž trpělivě a s výdrží, u vědomí, že vše, co děláte a prožíváte, slouží nějakému duchovnímu účelu. Tímto druhem postoje dáte vznik příkladu toho, jaké je to být, cítit, odpovídat a chovat se v souladu s předpisy Nového zjevení.

Pro členy pozitivního stavu, kteří vědí, kým jsou a co je jejich poslání a jakým úkolem jsou pověřeni, je účelem konat vždy nejlépe ve veškerém jejich usilování a odvozovat vše z Nové přirozenosti Pána Ježíše Krista.

Jak víte, lidští i jiní tvorové negativního stavu a na planetě Nula nevědí, kým jsou a co je jejich poslání a úkol. Pro ně je duchovním principem přijmout svou roli a pozici, v níž se nacházejí v každém okamžiku svého života, v duchu tohoto nového postoje a nadhledu, jak se popisují shora ve všech ostatních bodech. Jejich znalost musí být v tomto ohledu velmi často z vážných bezpečnostních důvodů ohraničena. Vcházením do nitra mohou poznat některé obecné aspekty svých poslání a rolí, ale nikdy všechny podrobnosti, pokud slouží svému účelu. Pro členy negativního stavu je potřeba zatajení toho, kým jsou, zřejmá. Nikdo nemá vědět, že přišel z pekel. Jinak by je lidští tvorové nepřijali. Je však zde i jiná stránka věci: Jak víte, mnozí z těchto agentů neví, že přišli na planetu Nula z pekel. Tato situace umožňuje, aby byli vystaveni vlivu poslanců pozitivního stavu, čímž se může stát, že si následkem toho zvolí konvertovat do pozitivního stavu. Kdyby měli vědět, kým přesně jsou a že si dobrovolně s velkým potěšením a rozkoší zvolili své negativní poslání, nikdy by je ani nenapadlo konvertovat do pozitivního stavu. Jakmile a jestli se obrátí do pozitivního stavu, pak budou muset pokračovat ve své práci, v zaměstnání a ve všem jiném, jenže s novým pohledem a odlišným postojem, jaké doporučuje Nové zjevení. Jak tedy vidíte, všechno slouží nějakému dobrému účelu.

Takto bude možno rozeznat praktikanta Nového zjevení podle typu postoje, jaký má vůči sobě a svému životu, postavení a své roli, též z jakého nadhledu se dívá na všechny události a všechna dění lidského života a života vůbec.

Co bylo popsáno ve výše uvedených bodech o praktikování Nového zjevení, je ukazatelem toho, jak má být prováděna bohoslužba při uctívání Pána Ježíše Krista.

(7) Jak je očividné z výše uvedené definice Boha, je nový typ bohoslužby UCTÍVÁN v duchu, v duši i v těle a v pravdě a dobru.

(7-1) Uctívat v DUCHU znamená uznat fakt, že každý má ve své Nejniternější duchovní mysli osobní, soukromou a intimně jedinečnou přítomnost Pána Ježíše Krista a že stýkat se s Pánem Ježíšem Kristem z té pozice je způsob co nejvíce osobní, soukromý, intimní a jedinečný. Znamená to taky uznat a přijmout skutečnost, že žijete, dýcháte, fungujete a konáte všecko zásluhou té přítomnosti, takže bez přítomnosti Pána Ježíše Krista jste absolutně ničím. Při znovu utvrzování se v tomto faktu stáváte se víc a více samými sebou. Stáváním se více a víc samým sebou stáváte se víc a více jedinečným prodloužením a procesem Pána Ježíše Krista. Uctívat Pána Ježíše Krista touto cestou znamená uctívat v moudrosti. Toto je moudrostí. Udržovat vztah s Pánem Ježíšem Kristem způsobem osobním, soukromým, intimním a jedinečným je velmi láskyplné. Toť PRAVÁ LÁSKA, ze které vše prospívá.

(7-2) UCTÍVATI Pána Ježíše Krista v DUŠI znamená myslet, cítit, chtít, tíhnout, usuzovat a přemýšlet ve všeobecnosti z Pána Ježíše Krista, Jím/Jí, skrze Něj/Ni, s Ním/Ní, o Něm/Ní a z pozice všech Jeho/Jejích duchovních principů; odvozovat a budovat vše jenom z té pravé duchovnosti, zakořeněné v Nové přirozenosti Pána Ježíše Krista. Toto je pravdou takového uctívání. Takto uctívat je dobrem. A uznat a přijmout fakt vlastní duševnosti čili vnitřní mysli – duše je přeformovanou duchovní ideou přítomnosti Pána Ježíše Krista v jedincově Nejniternější duchovní mysli.

(7-3) UCTÍVAT Pána Ježíše Krista v TĚLE značí zde uctívat také z pozice zevní vědomé mysli. To znamená chovat se, jednat, navazovat poměr a činit vše v zevní formě ze svého nitra, z přítomnosti Pána Ježíše Krista ve všech aspektech vlastní mysli. To také znamená vykonávání povinností, závazků, úkolů, práce, každodenního žití atd. zodpovědně a kompetentně v souladu s vlastními nejlepšími schopnostmi bez jakýchkoliv nízkých důvodů, vždy maje na mysli duchovní principy života – Pána Ježíše Krista, jako jediného zdroje života, umožňujícího jedinci být tím, čím je. To rovněž znamená, že se má každý přijmout takový, jaký je ve svém duchu, své duši a svém těle, a přiznat skutečnost, že je nositelem jedinečné přítomnosti Pána Ježíše Krista, a tak učinit svého ducha, svou duši a své tělo posvátným místem, svatyní, chrámem, domovem a majetkem Pána Ježíše Krista a rozdávat se každému, kdo vyjádří touhu sdílet se a vzájemně se podílet o vše, aniž by vnucoval sama sebe či cokoliv komukoliv, ale také aniž by „házel perly sviním a dával psům, co je svaté“, což znamená negativnímu stavu zel (sviním) a nepravd (psům). Tedy tento druh uctivatelů Pán Ježíš Kristus pro Sebe vyhledává. Žádná jiná forma uctívání déle již není pro Pána Ježíše Krista přijatelná.

Existující formální, zevnější, ritualizované a dogmatizované bohoslužby na planetě Nula a v některých jiných oblastech zóny vymístění na určitých místech, zvaných církve, jsou zrušeny. Fakticky většina těchto církví se stala peleší duchovních lotrů a zlodějů, kteří připravují všechny uctivatele o pravdu a dobro, a kteří jim blokují přístup k poznání toho, jak uctívat náležitě, a tím jim blokují možnost ustanovit náležitý poměr s Pánem Ježíšem Kristem. Nezačnou-li tyto církve učit principům Nového zjevení a uctívat Novou přirozenost Pána Ježíše Krista, nezbude v nich ani stopa po něčem pozitivním či dobrém, ani po něčem pravdivém a moudrém. Ať je nyní známo a opět se připomíná, že všechny nebo většina přítomně existujících církví na planetě Nula a v jiných oblastech zóny vymístění se stala hlavní baštou pekel a pramenem šíření nepravd, zkreslenin, zkažeností a všech druhů zla ve jménu Boha, Allaha, Buddhy, Krišny nebo Ježíše Krista či jakých všech jmen, která užívají.

Typ bohoslužby, který Pán Ježíš Kristus vyhledává, naznačuje, že jakákoliv snaha o budoucí organizování nějakého nového náboženského hnutí či sekty či církve či jakékoliv jiné organizace založených na Novém zjevení a jeho principech – bude něčím nesprávným a nebude schválena Pánem Ježíšem Kristem. Bude to ve skutečnosti pokus negativního stavu o zvládnutí Nového zjevení a o jeho zvrhnutí, znečištění, otrávení a znehodnocení pomocí jeho oblíbených prostředků – ve jménu Pána Ježíše Krista. Takové usilování nikdy nebude pravou bohoslužbou Pánu Ježíši Kristu. Jedinou vhodnou zevní formou této bohoslužby je příležitostná neformální schůzka dvou či tří nebo více následovníků a praktikantů Nového zjevení jedině za tím účelem, aby si vzájemně sdíleli své zkušenosti, ideje, koncepty, pocity a myšlenky, vztahující se k otázkám Nového zjevení a jejich života v souladu s těmito principy. V průběhu takového setkání a vzájemného sdílení nastane zábava, potěšení, radost a smích, které se budou sdílet duchovně, duševně i fyzicky (v dobrém jídle, hudbě, vyprávěním atd.). Nic není více náležité a důsledné než tato pravá bohoslužba, při níž se Pán Ježíš Kristus uctívá, jak to vyžadují principy Nového zjevení. Tato forma bohoslužby je použitelná multiverzálně, jakožto i na planetě Nula a v celé zóně vymístění (pro vyslance pozitivního stavu a všechny ty v negativním stavu, co vysloví přání konvertovat do pozitivního stavu).

(8) Ustanovení soukromého, osobního a intimního vztahu s Pánem Ježíšem Kristem v hloubi vlastní mysli poukazuje na to, jak se pro praktikanta Nového zjevení stává důležitým přistupovat k Pánu Ježíši Kristu ve vší skromnosti, poníženosti, pokoře a nevinnosti za účelem verifikace, prověření a schválení všech vlastních aktivit. Náležitým duchovním principem zde je porada, vztah, sdělení a požádání Pána Ježíše Krista o radu ve všech záležitostech života. Je-li pravdou, že pouze Pán Ježíš Kristus ví, co je nejlepší pro vás v absolutním smyslu, pak je jenom logické usoudit, že každá jednotlivá činnost, jež se podniká, či plánování toho či onoho skutku – dříve než se uskuteční – se musí vše prozkoumat co do vhodnosti, prokonzultovat a verifikovat s pomocí Pána Ježíše Krista. Vždy máte poprosit Pána Ježíše Krista osobně o radu, jsou-li takové plány či aktivity ve shodě s posláním vašeho života a v souladu s vůlí Pána Ježíše Krista.

Vždy je třeba mít na mysli, že mnohé nápady mohou být podvodnými návrhy negativního stavu za účelem pokušení, a aby vás svedl z cesty a do svých spárů. Takové nápady mohou znít velmi rozumně, mohou vypadat, jako by byly prospěšné, žádoucí a užitečné. Pokud však nejsou potvrzeny a schváleny Pánem Ježíšem Kristem z pozice Jeho/Její jedinečné přítomnosti ve vašem duchu, duši i těle, pak se mají odvrhnout jako nebezpečné a nevhodné.

Tento princip praktikování vyžaduje, abyste neváhali poprosit o radu Pána Ježíše Krista ve všech záležitostech a otázkách vašeho vlastního osobního a soukromého života, bez ohledu na to, jak se vám zdají být triviální, prosté či nedůležité. Negativní stav je mistrem ve vymýšlení všech možných malicherných, zdánlivě nedůležitých záležitostí, kterými a přes které do vás vstupuje.

Nějací bláhovci na vaší planetě věří, že se nesluší obtěžovat Pána Ježíše Krista takovými trivialitami, ale pouze s velice důležitými věcmi, jež jsou otázkou života a smrti. Bláznivě věří, že Pán Ježíš Kristus je příliš zaneprázdněn řešením otázek multiverzálního významu, a proto nemá čas na vaše malichernosti. Dejte si pozor: Takto promlouvá negativní stav. Pamatujte si, že Pán Ježíš Kristus je přítomen ve vás a s vámi, a že Mu/Jí působí co největší radost odpovídat na vaše otázky, dávat vám rady ohledně všech záležitostí vašeho života. Pro Něj/Ni není nic triviálního a nedůležitého. V Jeho/Jejích očích, v Jeho/Jejím Absolutním stavu je každá částečka, každá zmínka, každé zrnko písku tak důležité, významné a potřebné, tak osudově závažné a životně nutné jako cokoliv jiného. Vše hraje určitou vážnou roli, užitečnou pro všechny. Co je užitečné pro všechny, to je velmi důležité pro Pána Ježíše Krista. Pouze z pozice negativního stavu jsou některé věci či vlastně většina věcí považovány za nedůležité, triviální a bezvýznamné. Po pravdě řečeno, celý pozitivní stav a jeho životní styl se negativnímu stavu zdá být takovým (triviálním a nedůležitým). Nedejte se svést tímto postojem. Místo toho se vám radí, abyste se k Pánu Ježíši Kristu přibližovali svobodně a otevřeně, bez váhání, bez jakýchkoliv pochyb, bez ostychu či pocitu trapnosti naprosto se vším. Toto je skutečně důležitým požadavkem praktikování Nového zjevení, aby se mohlo vyhnout pasti negativního stavu.

V pozitivním stavu Stvoření je tento princip integrální částí jeho životního stylu a nikdo tam nedělá nic, aniž by to nejdříve nekonzultoval s Pánem Ježíšem Kristem.

V negativním stavu –  jako vždycky – je pravdou přesný opak. Nikdo či jen nepatrný počet tvorů tak činí. A ti, co to dělají, činí to způsobem nenáležitým, pro nepravé důvody a nedůsledně, jen když jsou v nesnázích.

V tomto bodě se naznačuje, že je třeba naučit, jak náležitě komunikovat s Pánem Ježíšem Kristem. Prostředky a podmínky pro toto spojení byly popsány v knize „Kdo jsi a proč jsi zde ?“ a v páté kapitole této knihy.

(9) Nové zjevení nebudou šířit knězi z kazatelen v kostelích ani v rádiu, v televizi a ani na jiných místech veřejných shromáždění. Bude třeba se naučit spoléhat se na signály z vlastní niternosti ve všech věcech pravdy, z přítomnosti Pána Ježíše Krista v ucelené pravé mysli. Kazatelé neznají pravdu. Jen Pán Ježíš Kristus zná pravdu, jsa Sám/Sama Absolutní pravdou. Proto je životně důležité a osudově závažné, aby každý přijal fakt Nového zjevení, že nemůže být objevena žádná pravda v žádném jiném zdroji než ve vlastní duchovní niternosti nebo ve zdroji Nového zjevení, jímž je Pán Ježíš Kristus.

Principem zde je naučit se verifikovat vše v životě ve vlastní niternosti s Pánem Ježíšem Kristem – jak bylo již naznačeno shora. Toto je zvlášť pravdou s ohledem na principy Nového zjevení. Každý je pobízen a povzbuzuje se k tomu, aby konal niternou pouť do své Nejniternější duchovní mysli a z pozice integrace všech aspektů jedné mysli, z přítomnosti Pána Ježíše Krista v té integraci, prozkoumával vše ohledně pravého zdroje Nového zjevení.

Tento přístup však bude účinný jenom tehdy, je-li tu posvátná touha naučit se pravdě a znát pravdu v zájmu pravdy, kvůli samotnému principu, bez jakéhokoliv nízkého důvodu či zaujatosti: Ne pro to, aby se prokázala pravdivost vlastního systému víry, ať je čímkoliv, a ne kvůli tomu, aby se neschvalovalo Nové zjevení; ba ani proto, aby se dokázala pravdivost Nového zjevení a vyjádřil se nesouhlas s jinými koncepty, představami, názory, náboženskými a filozofickými směry, nýbrž čistě a jedině za tím účelem, aby se poznala a praktikovala pravda. Přistupuje-li někdo k otázce verifikování čehokoliv, nejen pravdivosti Nového zjevení, z tohoto náležitého stanoviska, pak nebude nikdy sveden ne scestí, ani mu nikdy nebude odmítnuta pravdivá odpověď.

A ačkoliv Nové zjevení může v jakémkoli daném časovém okamžiku přenášet jen jedna osoba, kterou pro tento účel určil Pán Ježíš Kristus, potvrzení jeho pravdivosti a platnosti musí vycházet z pravých niter mnoha individuí, která touží, žízní a dychtí po pravdě v zájmu pravdy a kvůli životu v pravdě a jejímu praktikování.

V pozitivním stavu stvoření, hned po vyslovení těchto slov Pánem Ježíšem Kristem a po jejich zapsání zprostředkovatelem přenosu Petrem, dochází okamžitě k jejich verifikaci a validaci ze strany Pána Ježíše Krista z pozice soukromého, osobního a intimního stavu, jaký příslušníci pozitivního stavu mají vůči Němu/Ní ve své Nejniternější duchovní mysli. Jakmile se pravda Nového zjevení ověří a jakmile se potvrdí, že jde o pravé Slovo Pána Ježíše Krista, ihned se uvede do praxe a jejich životní styl se podle něj pozmění.

V negativním stavu a na vaší planetě je situace jiná. Zvláště na vaší planetě bude po nějakou dobu jen velmi málo lidských tvorů vědět, že je vůbec něco jako Nové zjevení. Všichni ti, co o něm vědí, budou muset nejdříve překonat „přirozenou“ tendenci jej odvrhnout jako něco, co není slučitelné s tím, co měli za pravdu dříve. Takže než přijmou Nové zjevení, bude třeba, aby ochotně, ze své svobodné vůle a volby vyjádřili soustavnou touhu být svobodnými od veškeré závislosti na všech vírách, názorech, míněních a životních stylech, jakým se dříve věnovali. Až upřímně vysloví tuto touhu, pak mohou požádat o vysvobození, vyčištění a očistění od toho všeho a nahrazení pravdou Nového zjevení jako Nového Slova Pána Ježíše Krista. Jenom tehdy mohou vstupovat všechny jeho principy a ovlivňovat jejich každodenní žití.

Můžete být ujištěni, že ti lidští tvorové na vaší planetě, kteří upřímně a pocitově touží znát a praktikovat skutečnou duchovní pravdu v zájmu principu – dostanou příležitost setkat se s Novým zjevením – když ne během jejich života na planetě Nula, pak hned po svém příchodu do mezisvěta duchů. Ti v peklech a jiných oblastech zóny vymístění, co vyjádří takovou touhu, budou přivedeni do speciálního pásma mezi pekly a mezisvětem, kde ve stavu úplné objektivnosti a neutrality budou seznámeni s Novým zjevením a kde budou mít příležitost jeho prostřednictvím konvertovat do pozitivního stavu.

Tímto dnem počínaje, ve chvíli, co se tato slova zapisují a čtou, nikdo se nemůže obrátit do pozitivního stavu jinými prostředky než prostřednictvím principů Nového zjevení.

Přístup k Novému zjevení je plně otevřen ve všech peklech i v jiných oblastech zóny vymístění v té samé chvíli, jak probíhá jeho transmise. Pouze na planetě Nula je v tomto ohledu omezení. Jak bylo dříve zjeveno, negativní stav na vaší planetě musí úplně vyhrát dříve, než se Nové zjevení bude moci plně přijímat a rozšiřovat.

Jak vidíte, je možná skutečná praxe Nového zjevení pouze z pozice touhy znát pravdu za účelem jejího praktikování a prožívání v zájmu principu. Toto je reflexí postoje Pána Ježíše Krista. Pán Ježíš Kristus má vztah ke každému, miluje každého, chce to nejlepší pro každého atd. pro žádný jiný důvod či zásluhu než jen kvůli principu, neboť tak činiti je to pravé. Tento postoj nemá nic „za lubem“. Žádné požadavky, žádné podmínky, odměny a očekávání nejsou součástí tohoto postoje. A ačkoliv skutečnost vzájemného oplácení všeho toho, co Pán Ježíš Kristus nabízí ve Svém postoji, přináší všelijaké pozitivní a dobré důsledky, odměny, krásné pocity a mnohé jiné znaky blaženosti, přece jen se to činí ne kvůli nim, ale v zájmu principu, pro lásku k pravdě.

Tento duchovní zákon, mnohokrát opakovaný, může být považován za ústřední téma v praktikování Nového zjevení na jakékoliv úrovni Stvoření, v zóně vymístění i na planetě Nula. Žádná výjimka, žádná výhrada neexistuje s ohledem na tento zákon.

(10) Hlavní tři duchovní zákony nepodmínečné lásky a moudrosti vůči Pánu Ježíši Kristu, vůči jiným a vůči sobě samému mohou se uplatnit, zpřítomnit a uskutečnit pouze v rámci životního stylu, jakému se dává přednost a jaký se prožívá. Protože je jenom jeden Bůh, a tím je Pán Ježíš Kristus ve Své Nové přirozenosti, veškerá láska má směřovat k Němu/Ní. Milovat nějakého jiného pomyslného boha, ve skutečnosti nejsoucího, znamená nemilovat nikoho. To značí milovat své vlastní představy a touhy vlastního bláznivého srdce, což značí milovat sama sebe kvůli sobě. Taková láska je ve skutečnosti maskovanou nenávistí vůči všem a všemu jinému.

Potíže s přijetím těchto faktů o Pánu Ježíši Kristu a požadavků milovati jenom Jej/Ji kvůli principu, se budou od tohoto okamžiku považovat za znak, že jedinec ve skutečnosti miluje jenom sama sebe. Ten, kdo touží milovat pravého Boha kvůli principu, je přirozeně vybaven zvláštními duchovními čidly, která jej uschopní odkrýt okamžitě, co je skutečná pravda a přijmout ji s velkým nadšením a vděčností. Takový jedinec nebude nikdy mít potíže s přijetím pravdy Nového zjevení jako pravého Nového slova Pána Ježíše Krista a s věčnou nepodmínečnou láskou k Pánu Ježíši Kristu a Jeho/Její Nové přirozenosti.

Mnozí lidští tvorové  budou považovat toto sdělení za odsouzení všech, kteří budou mít nesnáze s přijetím nebo kteří šmahem odmítnou Nové zjevení a Novou přirozenost Pána Ježíše Krista. Budiž nyní dáno všem na vědomí, že každý bez výjimky či výhrady v určité a vhodné chvíli dostane možnost poznat pravdu Nového zjevení a Novou přirozenost Pána Ježíše Krista zkušenostně a osobně. Nikomu nebude uzavřen přístup k těmto faktorům. Avšak je to věcí svobodné volby – přijmout či odvrhnout tuto zkušenost. Nikdo nemůže být donucen v něco věřit. Je to záležitostí zvolené osobní náchylnosti přijmout či zapřít a odmítnout to či ono bez jakéhokoliv donucování. Ve skutečnosti této volby je její následek. Není to pravda Nového zjevení, která někoho odsuzuje, nýbrž jeho zvolený postoj vůči němu a vůči Nové přirozenosti Pána Ježíše Krista, co tak činí.

Nové slovo Pána Ježíše Krista – Nové zjevení, se nedává za žádným jiným účelem, než aby nabídlo každému spasení (pokud jde o lidi v negativním stavu) nebo novou možnost pro růst, zvelebení a duchovní progresi (pokud se to týká lidí v pozitivním stavu). Pán Ježíš Kristus vždy přichází s něčím pokrokově novým, aby splnil tento účel. V takovém úsilí není náznak odsouzení myslitelný. Nicméně logické konsekvence jakékoliv volby se musí jasně formulovat, aby se tak zobrazilo vše, co se nemá volit. Avšak když si to někdo přece jen zvolí, pak je to jeho zodpovědnost i akt sebe – zatracení. Nikdo nemůže být viněn za volbu někoho jiného. Toto je přirozeností života v obecném smyslu. Tento fakt se může uplatňovat multiverzálně.

(11) Jak víte, každý typ života, v němž se jedinec ocitá v jakémkoliv daném okamžiku a místě či stavu, slouží nějakému důležitému účelu. Aby se ten život sladil s principy Nového zjevení, má se užívat a žít v souzvuku s principem umírněnosti. Jakákoliv krajnost, ať je čímkoliv, je negativní povahy.

Pokud se náležitě učíte směřovat vlastní život, pak je dovoleno dělat a zakusit cokoli a účastnit se čehokoliv, co si přejete. Není třeba užít jakýchkoli omezení v žádném ohledu. Život v souladu s Novým zjevením není životem v klášteřích, v úkrytu, na poušti nebo vysoko v horách, ani v nějakých vnějších obřadech a obětování vlastních potřeb, ať jsou jakékoliv – nýbrž životem v normálních, každodenních činnostech spolu se všemi jinými jedinci, v plnění závazků spojených se zaměstnáním a s opatřováním všeho nutného pro udržování toho života v jakékoliv modalitě, formě a za všech okolností. Jelikož jste přijali tento svůj zvláštní život na základě svobodné volby, přijali jste taky i potřebu péče o ten život. Jinými slovy, jak již bylo formulováno v kapitole dvanácté této knihy, jste plně zodpovědni za svůj život a za jeho udržování bez ohledu na to, kde jste a jaký typ života je vámi prožíván. Pečovat náležitě s pocitem zodpovědnosti o vlastní život ve všech jeho aspektech rovnou měrou má spásnou kvalitu pro ty, co se nacházejí v negativním stavu a na planetě Nula.

Jak víte, negativní stav je ničitelem života v jakékoliv z jeho forem a podmínek. Proto cenit si vlastního života, zmírňovat jej a pečovat o něj se vší zodpovědností znamená PODKOPÁVAT úsilí negativního stavu v tomto ohledu. A v tom je jeho spásná jakost. Pro ty praktikanty Nového zjevení, co zatím žijí na místech nebo v podmínkách, kde vládne negativní stav, dělat právě toto znamená samo o sobě jeden z mnohých způsobů, jak překonávat a ovládat negativní stav. Toto je velmi mocná zbraň v zápase s mrtvým životem negativního stavu a s lidským životem.

Ujmutím se plné zodpovědnosti za vlastní život a jeho náležitou uměřeností a kontrolou, odebíráte moc negativnímu stavu a lidskému způsobu života a prosazujete svoji vlastní pozici skutečného pána tohoto života. Tento krok je zvláště korunován úspěchem, jestliže po nabytí kontroly nad vlastním životem jej podrobíte Pánu Ježíši Kristu, takže On/Ona se posléze stane Absolutním Pánem vašeho života. Tímto skutkem se docílí pravý život pozitivního stavu, jenž je uspořádán a uzpůsoben dle principů Nového zjevení.

V pozitivním stavu Stvoření je zodpovědnost za život a jeho usměrňování integrální částí života jeho příslušníků, který je nyní pozměněn ve shodě s Novým slovem Pána Ježíše Krista – Novým zjevením.

(12) Praktikování Nového zjevení se může vidět i ve způsobu, jakým se projevuje postoj vůči všem a všemu kolem. Za každou cenu máte si zachovat duchovní svobodu a nezávislost BEZ závazků vůči ničemu jinému než Pánu Ježíši Kristu a pozitivnímu stavu.

Za žádných okolností se nemáte omezovat oddáváním se jakýmkoli dočasným, přechodným a bezcenným ideám, konceptům, filosofiím, politickým názorům a náboženstvím, hmotným statkům či čemukoliv nabízenému v takové hojnosti negativním stavem. Pokud vůbec možno, vyhýbejte se jakémukoliv poměru, který je ohraničující, omezující, zavazující a uvězňující, ale také se vyhýbejte vlastnímu donucování, omezování, ohraničování jiných.

Respektování své vlastní svobody a nezávislosti vyžaduje i respektování svobody a nezávislosti všech jiných. Pociťujete-li nebo projevujete-li potřebu vzdát se těchto vzácných duchovních statků v zájmu někoho či něčeho jiného, z jakýchkoliv příčin a důvodů, nebo máte-li potřebu kontrolovat a manipulovat svobodu a nezávislost jiných lidí, činíce je závislými na vás, pak jste otrokem takových potřeb. Ztratil jste svou svobodu a nezávislost. Aby se zabránilo této možnosti, praktikantům Nového zjevení se radí, aby postoupili svou svobodu a nezávislost Pánu Ježíši Kristu. Paradoxně takovým skutkem se stávají vpravdě svobodnými a nezávislými. Pouze takto stvrzujete opětovně, že jste svobodní a nezávislí.

Neexistuje žádná opravdová svoboda a nezávislost bez Pána Ježíše Krista, protože On/Ona je tím jejich pravým Absolutním zdrojem. Relativní sentientní entity či lidští tvorové všech druhů mohou mít jen relativní svobodu a nezávislost. Jakékoliv relativní rozpoložení nemůže obsahovat žádnou platnost svého stavu. Ta může přijít jen z Absolutního stavu. Takže ponechány samy SOBĚ, nemohou sentientní entity NIKDY být vskutku svobodnými a nezávislými v absolutním smyslu. Pouze v tomto absolutním smyslu může se prožívat pravá svoboda a nezávislost. Aby se toto docílilo, je nutno vzdát se vlastní relativní svobody a nezávislosti v zájmu Pána Ježíše Krista, který je v Absolutním stavu Absolutní svobody a nezávislosti, a z té pozice se stát doopravdy svobodným a nezávislým. Neexistuje žádný jiný pramen pro takový druh svobody a nezávislosti.

Jakmile se toto vykoná, pak máte poprosit Pána Ježíše Krista, aby vás ochránil před zapletením se do situací a všelijakých vztahů, které by vás připravily o vaši svobodu a nezávislost a okradly o nejdůležitější náležitý poměr s Pánem Ježíšem Kristem. Jak víte, nic nemůže nahradit a zastoupit vztah s Pánem Ježíšem Kristem. Ve skutečnosti se z této pozice vytváří vztah od Pána Ježíše Krista v sobě k Pánu Ježíši Kristu v jiných. Takový poměr je vztah ze svobody a nezávislosti vůči sobě a nezávislosti. Neexistuje žádné nebezpečí vzájemného zotročení nebo ztráty svobody a nezávislosti. Tento krok v praktikování Nového zjevení platí multiverzálně. Pouze z pozice toho vztahu se můžete bezpečně stýkat s každým a se vším jiným.

(13) Tento bod je rozšířením bodu 12. Pojednává o otázkách oddanosti. Nejnebezpečnějším aspektem jakékoliv formy oddanosti je neochota a zdráhání se či kolísání, ba dokonce i neschopnost vzdát se něčeho nebo někoho, co vyčerpalo a kdo vyčerpal svou užitečnost. Lidští tvorové vyvíjejí tendenci lpět zoufale na předmětu své oddanosti,Duchovně nejvíc škodícími jsou formy oddanosti vlastním systémům víry, náboženství či životních stylů. Zabraňují progresi, růstu a pokročení k další úrovni duchovní uvědomělosti. Oddanost pouze jedné formě života, jako je na příklad lidský život, činí jedince subjektem jeho utrpení, bídy a přijetí jeho negativních aspektů, které se pohodlně považují za dobré a pozitivní – jako by jiný typ života neexistoval. Ulpění na zevnějších tretkách, mazlíčcích, místech či materiálních statcích vás okrádá o vzácné zásoby energie, jež se stravuje neužitečnou podporou těchto lpění namísto vyšších duchovních hodnot. ať je jakékoliv formy či tvaru.

Vhodným postupem v tomto ohledu je být vždy otevřeným všem zkušenostem a těšit se ze všeho, co je přístupné, a užívat to za dobrým a pozitivním účelem, aniž by se na tom lpělo.

Aby se takovým léčkám oddanosti vyhnulo, radí se vám vzdát se jich pro Pána Ježíše Krista a poprosit Jej/Ji, aby se stal jediným středem a smyslem vašeho života. Jako následek budete moci z této pozice mít vše, co potřebujete a chcete, bez nebezpečí, že na tom budete nepotřebně lpět.

Jiným aspektem tohoto kroku je požádat Pána Ježíše Krista, aby vás osvobodil ode všech potřeb, choutek a tužeb, jež jsou v nesouladu s vůlí Pána Ježíše Krista s ohledem na váš jedinečný život. Tak se vaše mysl nepošpiní ničím nebezpečným vašemu životu. Pouze Pán Ježíš Kristus ví, co jsou vaše skutečné potřeby. Ať ty potřeby jsou vašimi potřebami. Ačkoliv tento krok platí multiverzálně, má nesmírný význam pro lidské tvory na planetě Nula i pro všechny ostatní v zóně vymístění.

Vyhýbat se formám takového lpění znamená potírat moc a vládu negativního stavu. Toť způsob, jakým praktikant Nového zjevení – mimo jiné – může být pánem svého života a negativního stavu než aby negativní stav byl pánem nad ním.

(14) A konečně: Musíte si pamatovat, že všechny věci pominou. Ani jediná okolnost, ani jediný stav, proces, žádné místo či cokoliv není permanentní a uzavřeno v sobě navěky. Vše je měnitelné, modifikovatelné a nahraditelné. Jediné, co je navěky permanentní, je váš vztah k Pánu Ježíši Kristu. Vždyť přece On/Ona je Zdrojem vašeho života. Toto je jediným faktem, který se nikdy nemůže změnit. Dokonce lidští a jiní tvorové, zfabrikovaní pseudotvůrci, závisí ve svém vlastním typu života na tom Zdroji, jak již bylo několikrát uvedeno na stránkách této knihy. Díky tomuto neměnitelnému faktu, nic není důležitější v multivesmíru, než váš vztah s Pánem Ježíšem Kristem a Jeho/Její Novou přirozeností a jak ovlivňuje váš život a způsob jeho žití. Na tomto faktoru závisí váš osud a místo v jsoucnu a bytí. Čím bližší a lepší je váš poměr k Pánu Ježíši Kristu, tím lepší a šťastnější je váš život. A naopak, ovšem.

Je-li jediným pramenem veškerého vašeho štěstí, potěšení, radosti, rozkoše, lásky, dobroty, moudrosti, pravdy a pravého poznání Pán Ježíš Kristus, pak je jenom logické, že čím lepší je váš vztah s Ním/Ní, tím více máte podílu a zisku na těchto vynikajících atributech. Čím horší je ten vztah, tím méně se vám dostává těch atributů a pozitivních prožitků. Tato situace je přirozeným důsledkem životního jsoucna a bytí. Jelikož žádný jiný zdroj života není a neexistuje, je jen přirozené usoudit, že přehlížení toho zdroje může přinést všechno, co není obsaženo v tom životě.

Naštěstí, ačkoliv se skutečnost jediného pravého zdroje opravdového života nikdy až na věčnost nemůže změnit – toto je Absolutní pravda – váš vztah k tomu Zdroji se MŮŽE změnit kdykoliv, jakmile vyslovíte touhu po takové změně. V tomto ohledu je nutno, abyste rozlišovali mezi stavem tohoto vztahu a procesem tohoto vztahu. Stav tohoto vztahu se nikdy nemůže měnit. Život, či jeho Zdroj, žádá na vás, abyste s ním navázali vztah. Toto je stav a podmínka vašeho bytí na živu. Jinými slovy, jelikož žijete a jste na živu, činíte tak kvůli vztahu k tomuto životu. Pramenem pravého života je tedy Pán Ježíš Kristus. Inherentní faktu vašeho života a žití je potřeba ustanovit poměr s Pánem Ježíšem Kristem. Dokonce i když z nějakého důvodu odmítnete a popřete Tento krok může být považován za jeden z Pána Ježíše Krista jako jediný Zdroj života, přece jen máte k Němu/Ní vztah tímto odmítnutím a popřením. Toto je vztahem. Toť stav, který je neměnitelný. Avšak proces toho vztahu je vždy měnitelný. Můžete změnit modalitu vztahu k Pánu Ježíši Kristu i s Pánem Ježíšem Kristem kdykoliv podle vlastního uvážení i jakýmkoli způsobem podle libosti. To je výsada daná Pánem Ježíšem Kristem každému jako věčný, neodvolatelný a neodcizitelný dar. Můžete činit s tím darem, co je vám libo. Avšak způsob, jakým ten dar užíváte, rozhoduje o vašem postavení a umístění v jsoucnu a bytí, které vyplývá z vašich výběrů, jaké děláte denně vzhledem k tomu, jaký si přejete mít vztah s Pánem Ježíšem Kristem, jako jediným zdrojem pravého života. Opětovně řečeno: Nic není důležitějšího v jakémkoliv životě.nejdůležitějších faktorů při praktikování Nového zjevení. Je platným pro všechna jsoucna a bytí všude a v každém čase bez výhrad a výjimek.

Má-li kdo uši k slyšení, ať tedy slyší, co Pán Ježíš Kristus zjevuje v této kapitole.“

Pokračování